Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tmavý vlk s ním mluvil stejně jako s vlčetem. Jak si to tak skládal k sobě, tak se mu ani nedivil, protože evidentně musel vypadat jako blázen. Přemýšlel, jestli mu má vyprávět o tom, že občas něco zapomene, ale sám si myslí, že to nemůže být tak hrozné. Nedovedl tedy říct, po kolikáté se mu to stalo a kolik přesně mu je (že mu jsou 3, to už tak nějak nepředpokládal), ale nevěděl jak začít. Zatím mu totiž ani vlček nedal prostor pro nějakou vysvětlovací akci, jelikož ho zahrnoval otázkami i vyprávěním. "Já znám někoho, kdo se jmenuje Baghs?" zeptal se jednoduše. Protože se tmavák stále ptal na lov, tak si zkusil přejet jazykem zuby, jestli mu něco nenapoví chuť z nich. Nebo třeba kousek zaseklého masa. Jako něco trochu cítil, ale to vzala voda, tedy příval slov o Smrti. Awaraka překvapilo, že se jedná o vlčí dámu, která je podle všeho zákeřná a prostě to, co si pod pojmem smrt představíte. Já mám taky nějakou magii? Třeba by mi s tím mohla pomoci. A když tu je Smrt, je tu i Život?
Při vyprávění prikyvoval hlavou, desil se na vhodných místech a zkrátka poslouchal velmi svědomitě. Nakonec se vlk dostal k tomu, že ho Awarak dobře zná. Tomu se rozsvítily oči v nadšeném očekávání a přidřepl si k zemi, jako při očekávání hry. Takže přední část těla na zem, zadek nahoru a kroucení oháňkou. Čekal, že mu bude o sobě jeho známý či kamarád povídat, ale on mu řekl, že mu ukáže trik. Awarak, pln očekávání na něho hleděl jako na svatý obrázek.
Zacali si zírat do očí, kde to Awarak nebral na lehkou váhu, ale bral to smrtelně vážně. Cítil kolem sebe podivné chvění vzduchu a měl zvláštní pocit. Nevěděl co se děje, jeho středobodem se staly oči protějšího vlka. Slyšel a doslova cítil kolem sebe slova, která se ho ptala, co by si přál. "Já," začal potichu, ani nevěděl jestli vůbec mluví nahaks nebo ve své hlavě, "bych už nikdy nechtěl zapomenout. A setkat se se svým bratrem a sestrami." To byla jeho největší přání. Pravda, najít si nějakou hodnou vlčici, bylo přáním hned v závěsu, ale to by nesměli být přerušeni. Zamrkal a podíval se, kdo je to vyrušil. Jednalo se o vlčici, která byla dost mladá. Zářivě se na něj usmívala, což mu pomohlo dostat se ze zvláštního pocitu. "Ahoj, " pronesl vesele a u toho si poskočil, "jee, to bohužel nevím," svěsil uši, ale hned se zase radostně usmíval. Nelhal, opravdu to nevěděl. Nevěděl ani jméno téhle milé vlčice, takže trochu doufal, že ho nějak zjistí od jeho nového starého? kamaráda, jehož jméno taky ještě nezjistil.

Od vlka se toho dozvěděl dost, ale celkově to nedávalo žádný smysl. Zdálo se, že ho tu otravovala nějaká vlčice, která už odešla. Byla na něho ošklivá a Awarak se ho měl zastat. Ale ať nakláněl hlavu na jakoukoliv stranu, nic mu to neříkalo. Ale slova vlka, že má to má zapomenout, mu přišlo trefné. Asi už se stalo.
Zatím však to nahlas neřekl, protože čekal, že ho tmavý vlk vyžene. Ten se s ním však bavil, jako kdyby se znali. Awarak jen seděl, přikyvoval a usmíval se. Pak se ho však vlk optal, jestli se něco dělo, pronesl další jméno, které nikdy neslyšel a zeptal se na lov. Černobílý vlk zamrkal a maličko zalapal po dechu, protože mu došlo pár věcí. Za prvé, byl ve smečce, za druhé, tenhle vlk byl očividně jeho známý a za třetí... Co vlastně bylo za třetí? No, tyhle dvě věci docela stačily.
"Já, já... Popravdě, já nevím. Jen jsem tu tak stál a asi jsme si spolu povídali?" Svou poslední větu pronesl jako otázku, protože nebyl úplně hloupý, aby si to nevydedukoval. "Takže odpověď na tvoji otázku je ne. Ale říkal si, že víš něco víc o magiích? A potkal si Smrt? Panečku, jaký to bylo? Je zlá, ošklivá, divná nebo jsocutovjej mýty?" Začal chrlit otázku za otázkou a u toho nadšeně mávat oháňkou. Pak se zarazil a podíval na vlčka." Ty mě znáš, ale já tebe ne," řekl omluvně a natěšeně se díval, jestli mu prozradí jeho jméno.

Awarak se cítil trochu provinile. Sice na něj osobně vlčice zlá nebyla, ale podle Noriho slov měla špatné a urážlivé řeči o celé jejich smečce. A to se přeci nedělá. Tasa, jak ji pojmenovala jejich spolusmečkovnice, mu vysvětlila, že kdyby to tu měli lépe označené, tak sem rozhodně nejde. Černobílý vlk už nevěděl čemu přesně věřit. Pokýval proto hlavou a byl moc rád, že obě odešly. Obrátil svou pozornost na svého kamaráda.
"Nori, omlouvám se. Kdyby tě kousala, tak ji samozřejmě hned taky rafnu. Ale není sporu o tom, že byla nějaká celá pomatená," snažil se to trochu zlehčit. Doufal že se na něj Nori nezlobí. Moc toho totiž nepředvedl. " Že se na mě nezlobíš?" Opravdu byl z celé situace úplně špatný a smutný. Začínalo mu být těžko, hlava bolela, no docela záhul na jeho nervy, protože se bál, že něco pokazil...
A lup. Bylo to, netušil kde stojí, kdo to vedle něho stojí, prostě co tady dělá. Jen mu bylo tak nějak lehko. Prešlápnul z nohy na nohu, protože mu bylo blbý, aby ho zdravil. Když si tu evidentně nějakou dobu povídali. Letmo mrkal na vlčka a kolem sebe, jestli mu něco připomene, kde se zrovna nachází. Nakonec se osmělil, třeba mu cizinec osvětlí, co se tu děje nebo co tu měli dělat. "Něco jsme tu měli za úkol? " Mluvil vesele, nic ho prostě netrápilo, měl krásný podvečer. Trošku to kazilo uvědomění, že asi je na území smečky. Zadíval se na vlka, jestli ho náhodou nepřišel vyhodit, že se pohybuje na území, kde nemá co dělat.

Do jeho oušek se snesla sprška slov, hlavně negativních směřujících na šedou vlčici. Awarak se nedozvěděl žádné jméno, ale to mu nevadilo. Stejně by měla raději odejít. Nevím, jak by se zachoval Blueberry, kdyby viděl, že tu máme cizáka. Nori mu s velkým elánem líčil, jak se téhle dámě nechce odejít a, což bylo evidentně horší, se rozhodla urážet všechny vlky okolo. Černobílý vlk se rozhlédl kolem sebe, ale nikoho jiného neviděl. V duchu nad tím mávl tlapou, protože bylo možné, že Nori ve svém zápalu myslel sebe, ale zahrnul všechny. Nebo měla ošklivé řeči o naší smečce a vlcích v ní?
Jenže šedivá byla dost zdvořilá, když Awaraka pozdravila. Awarak jí pozdrav vrátil, načež ho informovala, že se chtěla jen prospat. Zavřela oči, aby svým slovům dostála. Mohutný vlk nevěděl, co si o tom má myslet. Samozřejmě věřil Norimu, ale když ji tady tak viděl, jak leží... Bylo možné, že na ně jen hrála divadýlko? Nebo byla trochu pomalejší a věci se jí musely opakovat několikrát. "Tak jí můžeme hlídat, zatímco bude spát a jakmile se probudí, tak ji vyprovodíme pryč? Přijde mi hrubé, abychom ji vyhodili hrubě. Třeba jen je trochu pomalejší, než jí dojdou určité věci," zašeptal, protože ji nechtěl budit. To byl celý Awarak. Ve všech se snažil vidět to dobré a být se všemi zadobře. A zatím ho nic a nikdo nepřesvědčil, že by se měl mít na pozoru.
Šedé však nebylo přáno, aby se dlouho prospala. Přišla k nim další vlčice, kterou si Awarak pamatoval. Jen co ji uviděl, zašoupal rozpačitě přední tlapou. Kdo ví, jestli si pamatuje, jak jsem si schovával v houští kamínek a ona z toho vydedukovala, že je špehuju. Jenže ona (Awarak by musel dolovat v paměti, jak se jmenuje a to se mu zrovna nechtělo) se na ně pomalu ani nepodívala a už se hrnula k cizince. Takže Tasa. Po slovech té tmavé by snad Tase mohlo dojít, že i tato tůňka je součástí smečky. "Zdá se, že se znají. Ale i tak bych dohlídl, že odejde odsud pryč," naklonil se k Norimu. Otevíral tlamu, že řekne i něco vlčicím, ale nakonec ji zase zavřel. Rozhodl se, že bude jen takový tichý pozorovatel a uvidí, co se z toho vyvine.

// Borůvkový les

Awarak si to vykračoval spokojeně k tůňce. Čich mu napovídal, že se zde nebude zdražovat tolik vlků, kolik jich bylo v lese. Ono bylo celkem pochopitelné, že se mnoho vlků uchýlí do lesa. Začínala horka, ve kterých se tu a tam objevilo pár dost silných bouřek, takže se ochrana lesa vždy hodila. Nebo se dozvěděli, že jsme jim ulovili žrádlo, tak se na to přišli podívat. Těšil se, že si v tůňce svlaží hrdlo a pokud to nikomu nebude vadit, tak i třeba tlapu nebo dvě. Co si však pamatoval, tak tůň nebyla tak velká, aby si do ní vlezl celý. Navíc si nebyl jistý, jestli je něco takového vůbec dovoleno. Musím se někoho zeptat. Ale teď bych si dal chvilku odpočinek, jen tak sám pro sebe.
To se mu však do čumáku dostal pach, který mu byl důvěrně známý. Radostí mu poskočilo srdce v hrudi. Můj kamarád Nori! Ten by mohl vědět, jak to je s koupáním v tůňce. Jenže mírný větřík k němu donesl ještě jeden pach, který byl nevalný, až přímo odporný. Jako když zapomenete vykoupaného vlka nechat usušit. Co to tam má? Mrtvolu? Černobílý vlk nedokázal s ničím ten smrad porovnat.
Nakonec dorazil ke dvěma vlkům. V první řadě byl rád, že tu jeho kamarád nemá žádnou chcíplotinu. Ale nevěděl, co si myslet o téhle špindíře. Rozhodně nebyla členkou smečky, jenže co tu pak dělala? Rozhodně mu nepřišlo, že mají mezi sebou nějaký kamarádský vztah. Ale třeba potřebuje pomoci. Nemůžu jí jen tak odsoudit, aniž bych ji znal. měl na tváři svůj obvyklý úsměv. "Zdravím, nějaký problém?" Hodil to jen tak do placu, nevěděl, jak jinak lépe začít.

// Východní Galtavar

Dlouhá doba uběhla od chvíle, kdy překročili hranice smečky. Awarak byl tak plný dojmů z prožitého lovu, že nevnímal čas. Kdy položili mršinu na zem, Baghý je ještě jednou zkontrolovala, ale nakonec zavolala zbytek osazenstva k jídlu a pak se někam vydala. Bílá vlčice, která se tak zajímala o jeho kamaráda, protože to byla jeho maminka, se taky vydala někam do hloubi lesa. Všichni se někam postupně rozprchli, takže si utrhl ještě kus masa, aby si naplnil žaludek a rozhodl se, že se zajde podívat k tůňce. Ještě tady někde mám svůj Áčko kamínek. Na něj taky nesmím zapomenout. Ale je tu hodně vlků, tak se po něm podívám pak. To, že cítil mnoho vlků ho nepřesvědčilo k tomu, aby se za nimi vydal. Nevěděl, co by jim zrovna říkal, i když se vždy něco našlo, ale teď chtěl být sám. Urovnat si myšlenky, zklidnit hlavu a navíc, kdyby u tůňky nikdo nebyl, tak by si tam mohl ochladit tělo. Protože jeho huňatý kožich se začínal zdát jako překážka pro nadcházející teplé období.

// Ovocná tůň

Nakonec se k jídlu přidala i nejmladší účastnice lovu. Byl rád, že není jediný hladovec, ale zdálo se, že tu jsou dost benevolentní, což mu vůbec nevadilo. Dal se do rozhovoru s Aranel, která se ptala na jeho nejlepšího a prvního (asi prvního) kamaráda. Po jeho vysvětlení, za jakých okolností se rozdělili z ní vypadlo, že se jedná o jejího syna. Awarak naklonil hlavu na jednu stranu a podíval se na ní novýma očima. Když nad tím tak přemýšlel, tak Aithér měl opravdu nějaké její rysy. Pokud si to zrovna ovšem nevymyslel, protože mu to bylo řečeno. Jenže když viděl, jak se jí trochu zaleskly oči, tak mu bylo jasné, že to tak je. "On taky bydlel v Borůvkové smečce?" Překvapeně zamrkal, protože to netušil. Nebo mu to Aithér řekl? To asi teď neměl šanci vymyslet, takže se zaměřil na další položenou otázku. A ta byla opravdu zákeřná. "Eee," zašoupal nohou v zemi a odkopl kousek trávy, "víš, já nevím, jestli byl v nějaký smečce nebo ne. Já si ani nepamatuju, jak a kde jsme se potkali. Já totiž trpím výpadky paměti, takže někdy na všechno, co jsem tady zažil zapomenu." Nervózně mával ocasem, protože mu bylo líto, že jí nemůže odpovědět líp. "Ale vím, že jsem na něj jednou už zapomněl, ale zase jsem si vzpomněl, díky tomu dárku. A když jsem ho viděl naposledy, tak se měl dobře a vypadal zdravě. Promiň, víc si toho nepamatuju, ale rád bych ti toho pověděl víc." Smutně a zároveň vesele, ale i omluvně se na bílou vlčici podíval.
Naštěstí se pak i Tati přidala k tomu, že mohou vyrazit, tak se trochu uklidnil. Začal se zase usmívat a doufal, že se na něj nebude Aranel moc zlobit, že jí toho neřekl víc. Navrhla však použití magie vzduchu. To černobílého zaujalo, protože cokoliv se týkalo magie, tak chtěl poznat. Baghý se ujala magie, že ona ji má a může na pomoc použít. Povolil stisk, aby se nějak nepletl a sledoval co se bude dít. Baghý stála, vypadala zcela uklidněně a měla zavřené oči. Najednou se kolem nich začal točit vítr, nejvíce kolem jejich kořisti. Najednou se divočák zvedl ze země, sice kousek, ale určitě to pro ně bude díky tomu mnohem lepší. Nechtěl na nic čekat, protože nevěděl kolik síly na to musí jejich vůdkyně lovu použít. "Děkujeme," usmál se na ni a rychle drapl zvednutého divočáka a začal ho opatrně a pomalu, podle tempa Baghý, tahat kořist směrem k lesu.

// Borůvkový les

Awarak čekal, jak se na jeho otázku budou všichni tvářit. Žaludek mu trochu brumlal, ale dalo se to ještě zvládnout. Aranel a Baghý s tím problém neměly, nabídly aby se každý kdo má hlad najedlo. Tati však poznamenala, že by jako první měla jíst jejich alfa. Černobílý z toho byl tak překvapený, že na hlad zapomněl. Tohle mu totiž nedošlo, protože dlouhou dobu žil mimo smečku. Zastyděl se a trochu zašoupal přední packou v zemi. "Odpočinek zní fajn. Ale jídlo ještě chvíli počká, aby Blueberry viděl, jakýho macka jsme ulovili," pronesl vesele, ale i tak si kousek utrhl a sežvýkal.
To mu stačilo, aby zapomněl na bolavou nohu. Po vzoru Baghý se začal trochu upravovat a nechal dámy, aby si povídaly. Pak se však na něj otočila Aranel s otázkou, kterou vážně nečekal. Přestal si z nohou odlupovat a okusovat zaschlé bláto s krví a podíval se na ni. Naklonil hlavu na jednu a hned na druhou stranu. nebylo to, že by jí nechtěl odpovědět, jen si prostě snažil vzpomenout. Pak mu však svitlo, "Znám," štěkl vesele. "Je to můj veliký kamarád. Ale dlouho jsem ho neviděl. Ale dal mi dárek, abych na něj nezapomněl. Mám ho položený u jednoho keře v lese." Tón jeho řeči se měnil z veselého na smutný, to podle toho, o čem zrovna mluvil. Ale skončil vesele. Sice neposkakoval kolem, ale kdyby se nedržel, tak by si párkrát skočil. Bolest v noze už ho pomalu opouštěla, takže se na tahání kořisti cítil daleko víc, než před pár okamžiky. "Tak co, vyrazíme?" Zakousl se za krk zvířete a byl připraven vyrazit.

Praha nebo Brno, ale když bude jiné město, tak to zvládnu dojet. :D Když to nebudou třeba Karlovy Vary, to by bylo docela daleko. :D
Lepší bude všední den, ale pokud to bude víkend, tak raději od druhé poloviny července až do srpna (kromě posledního týdne v srpnu). :))

Společnými silami bachyni skolili. Černobílý se rozhlédl kolem sebe, jestli je nechce napadnout ještě ten divočák. Už už si sbíral síly na jeho odražení, ale naštěstí nemusel. Aranel ho zaplašila. Takže se Awarak už mohl jen usmívat, protože úkol splnil. Že to ale byly horké chvilky, si uvědomil až zpětně. Přes hučení krve v hlavě, proudění adrenalinu tělem si toho totiž moc neuvědomoval. Noha ho bolela hodně, ale nechtěl si stěžovat. Prohlédl si všechny, jestli jsou v pohodě. Všichni byli od směsi bahna a krve, ale zdálo se, že krev to nebyla jejich. Akorát na bílém kožíšku Aranel se leskla krev trochu čerstvější, než na všech ostatních. Zadíval se jí na zadní nohu, protože se mu zdálo, že si ji taky odlehčuje. Nechtěl na to však upozorňovat, třeba by si to nepřála. Proto na ni jen koukl, ale hned už se věnoval jejich vůdkyni lovu, která se ptala, jestli jsou v pořádku. Awarak se podíval na svou nohu, kterou plně nevyužíval, ale na Baghý se usmál.
"Za mě v pohodě. Jen se těším, až si trochu odpočinu, byl to opravdu těžký lov. Ale myslím, že jsme byli dobře sehraní," řekl vesele. Začal se trochu upravovat, protože nechtěl být jako čuňátko, aby ho třeba taky nechtěli lovit. Ale jak slunce svítilo a hřálo, tak bahno a krev už začaly na srsti usychat. Nakonec snahu být hezčí vzdal, rozhodl se, že se někde vykoupe. Že by to mohlo být jednodušší. Navíc se začínala rýsovat nová otázka. Jídlo mají, ale jak dlouho jim bude trvat, než ho dotáhnou domů? Hlavně, když se dva z nich nebudou moci pořádně zapřít zadními nohami do země. Než se zakousl do hřbetu, aby začal tahat, zakručelo mu trochu v břiše. Omluvně se po nich podíval. "Eee, nejdřív si dáme kousek masa nebo budeme rovnou tahat domů?" Sám by si nejdřív kousek sežral, protože by se mu mohla trochu zmírnit bolest v noze.

Snažil se skrz křoví pozorovat, co se děje se stádem. Už se tak moc těšil, úplně cítil, jak mu krev proudí v žilách, jak ho spaluje adrenalin. Slunce se znovu vyhouplo nad obzor, takže podmínky pro lov by měly být co nejlepší. Tedy, pokud se jim nebudou klouzat packy po mokré trávě, která se ještě nestihla vysušit. Nebo, jestli je divočáci nebudou nahánět, protože je budou chtít lovit. Kuš, stačí. Určitě to bude v pohodě.
Uslyšel kvičení divočáků a ryk vlků. Lov započal. Připravoval se na svůj úkol, svědomitě čekal. Zaslechl jak Tati vyje, že se už blíží a Awarak napnul svaly k finálnímu skoku. Něco však nehrálo. Zdálo se mu, že čeká až nějak moc dlouho. Všiml si, že Baghý taky sleduje, co se děje a že najednou vyráží pryč. Vyskočil a snažil se rychle rozpohybovat přesezené nohy. Vypadalo to, že se divočák rozběhl jinam, než zamýšleli. A navíc, jeden samec se rozběhl po Aranel.
Awarak nevěděl po kom má skočit jako první. Jestli se snažit bránit Aranel nebo strhnout bachyni, kterou si určili jako svoji kořist. Jenže tímhle přemýšlením ztrácel drahocenné vteřinky, i když běžel bezhlavě za Baghý. Nakonec se rozhodl, že strhnou nejprve bachyni a Aranel, že snad když tak uteče. Protože je lepší mít za sebou naštvaného jednoho divočáka, než dva. Doufal, že se rozhodl správně. Zrychlil, aby mohl oběhnout Baghý, která se chystala zakousnout do hřbetu zvířete. On chtěl skočit z druhé strany. Začínal pociťovat v noze mírné bodání. Teď ne. Nebral na to ohled a běžel dál. Odrazil se ke skoku a cvakl zuby po krku prasete. V rychlosti se mu však zuby sklouzly a on zasáhl trup, kde nenapáchal takové škody. Vyhecoval se, protože měl přebytek energie a zkusil to znovu. Nedíval se kam běží, doufal, že terén bude rovný, aby mu noha neskončila najednou v nějaké díře. Vyskočil a tentokrát svůj cíl neminul. Zuby mu zajely do hluboké kůže a on pevně stiskl. Nohy se mu jen míhaly, bolest v jedné z nich se však zvyšovala. Začal jako Baghý zarývat packy do půdy, která byla měkká od raní rosy, takže spíš klouzal než aby se do ní zarýval. Naštěstí však to bachyni mírně zpomalovalo. Jenže nemohli takhle jezdit donekonečna. Začal cukat hlavou ze strany na stranu, aby jí způsobil co největší zranění a krvácení. Bolela ho tlama, ale nepolevil. Zdálo se mu, že jejich budoucí žrádlo začíná ochabovat. Musel v sobě najít ještě poslední zbyteček sil a nedbat bolavé nohy. Pustil svůj kousek prasete, vyburcoval se ještě k větší rychlosti a skočil ji po noze. Měl jen jeden pokus, ale musel ji vyřadit z běhu. Hlavně doufal, že Baghý nijak neohrozí. Zakousl se do nohy bachyně a prudce trhnul do strany. Uslyšel křupání, takže rychle pustil a zastavil se. Noha ho bolela nesnesitelně, takže si ji musel odlehčit.
Viděl však že jeho úsilí přineslo ovoce. Se zlomenou přední nohou totiž kořist daleko neutekla. Zastavila se, ale ještě se nevzdala. Zavrčel a došel, respektive dopajdal, blíž k ní. Zkusil došlápnout na zadní nohu, ale hned si to rozmyslel. Ale musel dokončit své dílo. Připravil se na bolest, ještě jednou se rozeběhl a narazil hlavou přímo do boku prasnice. Tím ji povalil a zakousl se do prvního místa, které našel. Nebyla to přímo krční tepna, ale ubíralo jí to energii. Doufal, že se k němu někdo přidá a nebude to naštvaný divočák. Toho by asi neustál.

Naštěstí si nejmladší účastnice lovu rozhodla, že pomůže Aranel nadhánět. Ono to bylo pochopitelné, s divočáky totiž není žádná legrace. A Awarak by nepřenesl přes srdce, kdyby se jí něco stalo a mohl by za to. Takhle bude mít na starosti tu lehčí práci, která je však také důležitá. Ještě si poslech, co jim jejich vůdkyně lovu řekne, jestli vybrala nějaký kus nebo případně nějaké další instrukce. Ona toho však na srdci už moc neměla, takže jen přikývl a usmál se na nadháněčky. Podíval se na nebe, které mezitím, než se rozmysleli změnilo pomalu na noční. To bude trochu složitější, ale vlastně pro mě lepší.
Musel si vybírat vyšší porost, protože v tom nízkém by mohli zahlédnout jeho bílou barvu. Naštěstí, jak se smrákalo a přicházela noc, tak jeho kožíšek lépe zapadl do okolní krajiny. Snažil se stejně jako Baghý našlapovat velice opatrně a obratně, což se mohlo zdát legrační při takovém kolosu, jakým byl. Ale nebylo slyšet ani jediné křupnutí větvičky, takže to svoje ovoce neslo. Baghý se najednou zastavila v celkem vysoké trávě, kterou by taky potřeboval. Koukla se po něm a on se usmál. Rychle mrkl po nějakém blízkém úkrytu a vyhlédl si maličkou prohlubeň. Lehnu si do ní a bude mi koukat jen hlava. Teda lehnu, jen se přikrčím, abych mohl hned skočit. A zkusím ho shodit k Baghý, aby se pak do něj zakousla a já taky z druhý strany a bude to dobrý. Byl jak na pérkách, adrenalin mu v obřím těle pracoval na plné obrátky. Opatrně došel ke svému vyhlídnutému místu a tam se srovnal tak, aby mohl hned vyskočit a kousat. Bylo to však trochu nepohodlné, takže jen doufal, že si Aranel s Tati pospíší.

S jeho nápadem všechny souhlasily. Vůbec ho nenapadlo, že by se na jeho slova mohlo takhle dát, i když to bylo dost logické. Usmíval se a nějak mu nedocházelo, že na něm bude ta nejzodpovědnější práce. Kdyby totiž divočáka nestihl zakousnout či mu prostě zdrhnul, tak tím vlastně pokazí celý lov. Ale to bylo ještě daleko a bylo dost možné, že to černobílému ani nedojde. Nejmladší z jejich skupinky se přihlásila, že s ním bude zasazovat poslední rány. Překvapeně se na ni podíval, protože čekal, že na to bude sám. Jenže vlčice se nezdála úplně o svých slovech přesvědčená, čemuž se nedivil. Nejspíš to vycítila i Baghý, která nabídla sebe místo Tati. Awarakovi to nevadilo, byl rád, že se k němu někdo přidá.
Sledoval očima jejich lovecký cíl a poslouchal, co vůdkyně lovu vymyslela. Otočil se na ně a pokýval hlavou. "Souhlasím. Měli bychom se plížit proti větru co nejdýl, aby nás nezmerčili." Adrenalin mu prosakoval celým tělem, už by nejraději totiž vyběhl, ale musel se dost krotit. Maličko se nadzvedl, aby si prohlídl kuby se budou plížit. V hlavě si propočítával jak dlouho jim to bude trvat, za předpokladu, že se opravdu budou plížit. Podíval se na ně, aby tedy zjistil, kdo s ním nakonec bude divočáka divočáky? dávit.

// Borůvkový les

Awarak se nechtěl míchat do rozhovoru Baghý a nové známé tváře Tati. Ale na půl ucha poslouchal, protože si samozřejmě všiml, zvláštního oka Baghý. Jen nebyl tak drzý, aby se v tom víc šťoural. Důvěřoval jí, že povede lov dobře, tak se neptal. Hnědavá vlčice se však nenechala rozhodit, naopak s úsměvem odpověděla, že se nemusí ničeho obávat, protože s tímto handicapem žije už dlouho, tak ví, jak s ním pracovat. Navíc, kdyby to bylo nějak špatný, tak by jí určitě alfa nedal takovou zodpovědnost.
S úsměvem si to štrádoval ve skupince a očima kontroloval okolí, jestli uvidí ty kance. Raději nemluvil, aby se nerozkecal a nezkazil tím lov. Zkrátka jen rozdával úsměvy. Pak však v dálce viděl siluety kanců, které měli lovit. Cítil, jak mu uvnitř začíná růst nadšení a tělem proudit adrenalin. Čekal, kdy je jejich lovecká vůdkyně rozdělí a pošle na lov. Ona však ještě kus šla, takže se musel dost krotit, aby nezačal jančit, kam šlape. Všiml si, že však našlapuje dost opatrně, takže ji začal napodobovat a snažil se skrýt své obří tělo za trsy trávy. To ho tak zaměstnalo, že už neměl čas na myšlenky, že by měli vyrazit. Pak se zastavili a v Awarakovi se začalo tísnit napětí. Pozorně poslouchal, jaký plán pro ně Baghý připravila. Podíval se na jejich různorodou skupinku a přemýšlel, kde by měl být on. Když poběžíme dlouho, tak nevím, jestli mi nepřestane fungovat noha. Takže bych měl spíš zakusovat. Navíc, jsem tu jediný kluk, takže bych to měl vzít na sebe. "Já bych měl asi zakusovat. Nechci vás podceňovat nebo se nějak naparovat, to vůbec ne. Ale když by mě nabral na kly nebo prostě do mě vrazil, tak si myslím, že to ustojím víc. A aspoň nebudu mít výčitky, kdyby se vám něco stalo." Byl zkrátka pravdomluvný a nijak neobaloval svoje řeči.

Baghý ho pozorně poslouchala. Bylo to poznat podle postoje, uší, očí, prostě podle zájmu, který projevila. Její reakce ho však zaskočila. Zarazil se a bojácně přikývl. Ale vlčice to hned vysvětlila a čím víc slov řekla, tím víc se Awarak zase uklidňoval a usmíval. Chtěl jí odpovědě, začít řešit výpadky paměti, skoro zapomněl, že chtěli jít na lov. Skoro. To se k nim už přidala Aranel a malé vlče, které se radostně představilo. Černobílý kývnul Baghý na znamení, že to pak dopovídají a usmál se na Maeve. Než se jí však stihl představit, tak už cupitala někam dál. Díval se za jejím tělíčkem a i když ji neznal, tak se obával, aby se jí něco nestalo. Nikdo jiný si s tím však hlavu nelámal, tak se taky tolik nebál. Navíc, Aranel šla pozdravit vlčici, která vypadala dost mladě. Jak to, že jsem si jí předtím nevšiml. Uvnitř si vyhuboval, že ji nepozdravil a šel to napravit.
Po vzoru Baghý se na Tati (jak slyšel, že se představuje jeho nové kamarádce), usmál a zamával ocasem. "A já jsem Awarak, těší mě," řekl zvesela, ale pak začal poslouchat, co jim velitelka lovu povídá. Neměl nic proti lovu kanců, ostatně už o tom věděl. Mladé vlčici se to moc nezdálo, evidentně tam nedávno šla. "Bahno nevadí, pokud se nám nesklouznou packy. Ale myslím, že se nám to nepřihodí," řekl rozhodně a vydal se za Baghý.

// Východní Galtavar