Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Snažil se skrz křoví pozorovat, co se děje se stádem. Už se tak moc těšil, úplně cítil, jak mu krev proudí v žilách, jak ho spaluje adrenalin. Slunce se znovu vyhouplo nad obzor, takže podmínky pro lov by měly být co nejlepší. Tedy, pokud se jim nebudou klouzat packy po mokré trávě, která se ještě nestihla vysušit. Nebo, jestli je divočáci nebudou nahánět, protože je budou chtít lovit. Kuš, stačí. Určitě to bude v pohodě.
Uslyšel kvičení divočáků a ryk vlků. Lov započal. Připravoval se na svůj úkol, svědomitě čekal. Zaslechl jak Tati vyje, že se už blíží a Awarak napnul svaly k finálnímu skoku. Něco však nehrálo. Zdálo se mu, že čeká až nějak moc dlouho. Všiml si, že Baghý taky sleduje, co se děje a že najednou vyráží pryč. Vyskočil a snažil se rychle rozpohybovat přesezené nohy. Vypadalo to, že se divočák rozběhl jinam, než zamýšleli. A navíc, jeden samec se rozběhl po Aranel.
Awarak nevěděl po kom má skočit jako první. Jestli se snažit bránit Aranel nebo strhnout bachyni, kterou si určili jako svoji kořist. Jenže tímhle přemýšlením ztrácel drahocenné vteřinky, i když běžel bezhlavě za Baghý. Nakonec se rozhodl, že strhnou nejprve bachyni a Aranel, že snad když tak uteče. Protože je lepší mít za sebou naštvaného jednoho divočáka, než dva. Doufal, že se rozhodl správně. Zrychlil, aby mohl oběhnout Baghý, která se chystala zakousnout do hřbetu zvířete. On chtěl skočit z druhé strany. Začínal pociťovat v noze mírné bodání. Teď ne. Nebral na to ohled a běžel dál. Odrazil se ke skoku a cvakl zuby po krku prasete. V rychlosti se mu však zuby sklouzly a on zasáhl trup, kde nenapáchal takové škody. Vyhecoval se, protože měl přebytek energie a zkusil to znovu. Nedíval se kam běží, doufal, že terén bude rovný, aby mu noha neskončila najednou v nějaké díře. Vyskočil a tentokrát svůj cíl neminul. Zuby mu zajely do hluboké kůže a on pevně stiskl. Nohy se mu jen míhaly, bolest v jedné z nich se však zvyšovala. Začal jako Baghý zarývat packy do půdy, která byla měkká od raní rosy, takže spíš klouzal než aby se do ní zarýval. Naštěstí však to bachyni mírně zpomalovalo. Jenže nemohli takhle jezdit donekonečna. Začal cukat hlavou ze strany na stranu, aby jí způsobil co největší zranění a krvácení. Bolela ho tlama, ale nepolevil. Zdálo se mu, že jejich budoucí žrádlo začíná ochabovat. Musel v sobě najít ještě poslední zbyteček sil a nedbat bolavé nohy. Pustil svůj kousek prasete, vyburcoval se ještě k větší rychlosti a skočil ji po noze. Měl jen jeden pokus, ale musel ji vyřadit z běhu. Hlavně doufal, že Baghý nijak neohrozí. Zakousl se do nohy bachyně a prudce trhnul do strany. Uslyšel křupání, takže rychle pustil a zastavil se. Noha ho bolela nesnesitelně, takže si ji musel odlehčit.
Viděl však že jeho úsilí přineslo ovoce. Se zlomenou přední nohou totiž kořist daleko neutekla. Zastavila se, ale ještě se nevzdala. Zavrčel a došel, respektive dopajdal, blíž k ní. Zkusil došlápnout na zadní nohu, ale hned si to rozmyslel. Ale musel dokončit své dílo. Připravil se na bolest, ještě jednou se rozeběhl a narazil hlavou přímo do boku prasnice. Tím ji povalil a zakousl se do prvního místa, které našel. Nebyla to přímo krční tepna, ale ubíralo jí to energii. Doufal, že se k němu někdo přidá a nebude to naštvaný divočák. Toho by asi neustál.

Naštěstí si nejmladší účastnice lovu rozhodla, že pomůže Aranel nadhánět. Ono to bylo pochopitelné, s divočáky totiž není žádná legrace. A Awarak by nepřenesl přes srdce, kdyby se jí něco stalo a mohl by za to. Takhle bude mít na starosti tu lehčí práci, která je však také důležitá. Ještě si poslech, co jim jejich vůdkyně lovu řekne, jestli vybrala nějaký kus nebo případně nějaké další instrukce. Ona toho však na srdci už moc neměla, takže jen přikývl a usmál se na nadháněčky. Podíval se na nebe, které mezitím, než se rozmysleli změnilo pomalu na noční. To bude trochu složitější, ale vlastně pro mě lepší.
Musel si vybírat vyšší porost, protože v tom nízkém by mohli zahlédnout jeho bílou barvu. Naštěstí, jak se smrákalo a přicházela noc, tak jeho kožíšek lépe zapadl do okolní krajiny. Snažil se stejně jako Baghý našlapovat velice opatrně a obratně, což se mohlo zdát legrační při takovém kolosu, jakým byl. Ale nebylo slyšet ani jediné křupnutí větvičky, takže to svoje ovoce neslo. Baghý se najednou zastavila v celkem vysoké trávě, kterou by taky potřeboval. Koukla se po něm a on se usmál. Rychle mrkl po nějakém blízkém úkrytu a vyhlédl si maličkou prohlubeň. Lehnu si do ní a bude mi koukat jen hlava. Teda lehnu, jen se přikrčím, abych mohl hned skočit. A zkusím ho shodit k Baghý, aby se pak do něj zakousla a já taky z druhý strany a bude to dobrý. Byl jak na pérkách, adrenalin mu v obřím těle pracoval na plné obrátky. Opatrně došel ke svému vyhlídnutému místu a tam se srovnal tak, aby mohl hned vyskočit a kousat. Bylo to však trochu nepohodlné, takže jen doufal, že si Aranel s Tati pospíší.

S jeho nápadem všechny souhlasily. Vůbec ho nenapadlo, že by se na jeho slova mohlo takhle dát, i když to bylo dost logické. Usmíval se a nějak mu nedocházelo, že na něm bude ta nejzodpovědnější práce. Kdyby totiž divočáka nestihl zakousnout či mu prostě zdrhnul, tak tím vlastně pokazí celý lov. Ale to bylo ještě daleko a bylo dost možné, že to černobílému ani nedojde. Nejmladší z jejich skupinky se přihlásila, že s ním bude zasazovat poslední rány. Překvapeně se na ni podíval, protože čekal, že na to bude sám. Jenže vlčice se nezdála úplně o svých slovech přesvědčená, čemuž se nedivil. Nejspíš to vycítila i Baghý, která nabídla sebe místo Tati. Awarakovi to nevadilo, byl rád, že se k němu někdo přidá.
Sledoval očima jejich lovecký cíl a poslouchal, co vůdkyně lovu vymyslela. Otočil se na ně a pokýval hlavou. "Souhlasím. Měli bychom se plížit proti větru co nejdýl, aby nás nezmerčili." Adrenalin mu prosakoval celým tělem, už by nejraději totiž vyběhl, ale musel se dost krotit. Maličko se nadzvedl, aby si prohlídl kuby se budou plížit. V hlavě si propočítával jak dlouho jim to bude trvat, za předpokladu, že se opravdu budou plížit. Podíval se na ně, aby tedy zjistil, kdo s ním nakonec bude divočáka divočáky? dávit.

// Borůvkový les

Awarak se nechtěl míchat do rozhovoru Baghý a nové známé tváře Tati. Ale na půl ucha poslouchal, protože si samozřejmě všiml, zvláštního oka Baghý. Jen nebyl tak drzý, aby se v tom víc šťoural. Důvěřoval jí, že povede lov dobře, tak se neptal. Hnědavá vlčice se však nenechala rozhodit, naopak s úsměvem odpověděla, že se nemusí ničeho obávat, protože s tímto handicapem žije už dlouho, tak ví, jak s ním pracovat. Navíc, kdyby to bylo nějak špatný, tak by jí určitě alfa nedal takovou zodpovědnost.
S úsměvem si to štrádoval ve skupince a očima kontroloval okolí, jestli uvidí ty kance. Raději nemluvil, aby se nerozkecal a nezkazil tím lov. Zkrátka jen rozdával úsměvy. Pak však v dálce viděl siluety kanců, které měli lovit. Cítil, jak mu uvnitř začíná růst nadšení a tělem proudit adrenalin. Čekal, kdy je jejich lovecká vůdkyně rozdělí a pošle na lov. Ona však ještě kus šla, takže se musel dost krotit, aby nezačal jančit, kam šlape. Všiml si, že však našlapuje dost opatrně, takže ji začal napodobovat a snažil se skrýt své obří tělo za trsy trávy. To ho tak zaměstnalo, že už neměl čas na myšlenky, že by měli vyrazit. Pak se zastavili a v Awarakovi se začalo tísnit napětí. Pozorně poslouchal, jaký plán pro ně Baghý připravila. Podíval se na jejich různorodou skupinku a přemýšlel, kde by měl být on. Když poběžíme dlouho, tak nevím, jestli mi nepřestane fungovat noha. Takže bych měl spíš zakusovat. Navíc, jsem tu jediný kluk, takže bych to měl vzít na sebe. "Já bych měl asi zakusovat. Nechci vás podceňovat nebo se nějak naparovat, to vůbec ne. Ale když by mě nabral na kly nebo prostě do mě vrazil, tak si myslím, že to ustojím víc. A aspoň nebudu mít výčitky, kdyby se vám něco stalo." Byl zkrátka pravdomluvný a nijak neobaloval svoje řeči.

Baghý ho pozorně poslouchala. Bylo to poznat podle postoje, uší, očí, prostě podle zájmu, který projevila. Její reakce ho však zaskočila. Zarazil se a bojácně přikývl. Ale vlčice to hned vysvětlila a čím víc slov řekla, tím víc se Awarak zase uklidňoval a usmíval. Chtěl jí odpovědě, začít řešit výpadky paměti, skoro zapomněl, že chtěli jít na lov. Skoro. To se k nim už přidala Aranel a malé vlče, které se radostně představilo. Černobílý kývnul Baghý na znamení, že to pak dopovídají a usmál se na Maeve. Než se jí však stihl představit, tak už cupitala někam dál. Díval se za jejím tělíčkem a i když ji neznal, tak se obával, aby se jí něco nestalo. Nikdo jiný si s tím však hlavu nelámal, tak se taky tolik nebál. Navíc, Aranel šla pozdravit vlčici, která vypadala dost mladě. Jak to, že jsem si jí předtím nevšiml. Uvnitř si vyhuboval, že ji nepozdravil a šel to napravit.
Po vzoru Baghý se na Tati (jak slyšel, že se představuje jeho nové kamarádce), usmál a zamával ocasem. "A já jsem Awarak, těší mě," řekl zvesela, ale pak začal poslouchat, co jim velitelka lovu povídá. Neměl nic proti lovu kanců, ostatně už o tom věděl. Mladé vlčici se to moc nezdálo, evidentně tam nedávno šla. "Bahno nevadí, pokud se nám nesklouznou packy. Ale myslím, že se nám to nepřihodí," řekl rozhodně a vydal se za Baghý.

// Východní Galtavar

// Úkryt

Sledoval hnědý kožíšek a přitom se snažil sbíhat stejně elegantně jako ona. Jenže na to měl trochu velkou postavu, takže strašně dupal, tím pádem to ztráceno na eleganci. Samozřejmě mu to nevadilo, tady se nemusel snažit být potichu. To si šetřil na lov, aby ho náhodou nezkazil. Nerad by totiž Baghý zkazil její plán. Začal se rozhlížet po okolí, po stromech, po slunečních paprscích, až málem svoji spolusmečkovnici srazil. Naštěstí stačil zabrzdit včas, takže ji jen obešel ze strany, kde měla zdravé oko. Nebyl hlupák a došlo mu, že její oko nepracuje stoprocentně. Možná, že nepracovalo vůbec, takže ji nechtěl nějak děsit nebo působit stres, že by se vyloupnul ze strany, kde nevidí.
K vytí se nepřidal, protože mu přišlo, že by jí tím akorát přebíral autoritu a vůdcovství, když to byl její lov. Díval se však, jak vyje a očima ji morálně povzbuzoval. Když přestala, tak se na něj zadívala. Mohl si tak důkladně ve světle, i když mizejícím, prohlédnout její obličej a znaky v něm. Přemýšlel, co jí tak může běžet v hlavě, ale hlavně, jak začít konverzaci. On jí totiž tak moc chtěl říct, jaký problém ho občas postihuje, aby na to byla připravena, aby věděla. Ale nějak nemohl najít ta správná slova. Z dálky slyšel odpověď na její vytí, které nejspíš patřilo Blueberrymu. Alfa s námi nejde. To abychom se snažili. Naštěstí se do rozhovoru pustila Baghý. Zazubil se a trochu si oddechl, protože ti byla tak jednoduchá otázka, do které svůj problém mohl zakomponovat. To, že se k nim, sice v dálce, přidala další vlčice, to nezaznamenal.
"No, já jsem z hor, takových vysokých, ale název neznám. Bylo to však daleko od téhle vlčí země, navíc jsme o magiích vůbec nevěděli. Teda asi, nikdo mi o nich neřekl. A proč jsem vlastně odešel? Šli jsme na lov, jenže nás překvapil medvěd. Zranil mě," demonstrativně ukázal zadní tlapu, kde měl viditelnou jizvu, "ale jak mě hrábl po tlapě, tak mě tak nějak podrazil a já narazil hlavou do stromu. Jenže to si nepamatuju, to mi vyprávěli, až když jsem se probudil. A od tý doby trpím na výpadky paměti. Takže je možné, že až se někdy zase potkáme, tak tě vlastně ani nepoznám, protože na tebe zapomenu," svěsil smutně ouška a odvrátil hlavu. Pak ji však zase otočil zpátky na ni, s veselejším výrazem. "Říkám ti to proto, aby si se na mě nezlobila, nebo nepovažovala za divnýho. Nikdy nevím, kdy to přijde, ale Nori mi slíbil, že pro mě bude vždy největší kamarád a že mi když tak pomůže. Ale zase si říkám, že když to všichni vědí takhle od začátku, tak je to nemůže překvapit. Vlastně ani nevím, jak dlouho tady jsem. Protože, vždycky když se mi to stane, tak se vrátím do doby, kdy mi byly tři roky. Ale na tři asi už rozhodně nevypadám," zasmál se a začal si prohlížet kožich, jestli v něm nenajde nějaké náznaky šedin. To by teprve byla potupa! Už by byl stařík a zatím by se choval jako nezodpovědné vlče. Naštěstí žádný šedý chlup nenašel, takže se přestal točit dokolečka a zase si sedl. "A ty si se narodila tady?" Svoje už si řekl, takže mohl klidně poslouchat Baghý.

Rez nebyla nějak nadšená, že ji Nori probudil. To bylo jasné snad každému, kdo by je slyšel i viděl. Měli v plánu jít navštívit Života, o kterém toho Awarak mnoho zatím nevěděl. To ho však nijak netrápilo, ke svému bytí ho nejspíš vůbec nepotřeboval. Věděl, že je v jeskyni Aranel, ale teď tu měl rozhovor s Baghý. Navíc se zdálo, že není sama, takže jí nechtěl zbytečně rušit. Po odchodu Noriho a Rez se ale zdálo, že jeho nová kamarádka usnula. On se však zeptal na lov, což byl její nápad a tím ji probudil.
Svěsil smutně ouška, naštěstí se však zdálo, že se nezlobí. Radostně tedy zase začal mávat ocáskem, když se i ona na něj začala mile zubit. Vysvětlila, jak to má s lovením a proč vlastně chce samotný lov uspořádat. Zúčastněně kýval hlavou, že to naprosto chápe. "Jasně, já se přidám rád. Protože smečka potřebuje spoustu masa, když tu je i pár vlčat." Postavil se na nohy a byl by vyrazil hned, ale nechtěl ji povalit, takže jen nedočkavě přešlapoval na místě. "Ano, ano a já ti se svoláváním pomůžu," vyštěkl a přidal do kroku, aby z úkrytu vyběhl po jejím boku. Těšil se, že si zaloví a hlavně, že se pořádně nadlábne.

// Borůvkový les

// Pardon, pardon, čekala jsem na kopnutí :(( :DDD

Awarak zničeně pokýval hlavou. Zdálo se, že magie v téhle zemi nejsou jen něco dobrého. Lehce totiž dokáží dostat jednoho do potíží, aniž by se o to prosil. A on s tím nemohl nic udělat nebo aspoň nějak pomoci. "Tak vždycky si mohl dopadnout hůř," řekl s pohledem upřeným na cizí vlčici. Sice cítil od Noriho, jak vysílá velmi, ale velmi negativní pohledy směrem k ní, ale zároveň by strčil tlapku do ledové vody, že to jeho kamarádovi vlastně tak nějak nevadí.

// S dovolením si také zatančím :))

Sledoval, jak si Nori ustlal, ale nejspíš byl jeden z těch, kteří nedokázali být dlouho na jednom místě. Najednou totiž vyskočil a v očích mu doslova tančily jiskřičky další lumpárny. Namáčknul se mezi dvě povídající vlčice a vymyslel, že by se mohlo slavit. Awarak se prudce postavil na nohy, protože on slavil rád. Zdálo se, že Baghý se taky ráda přidala, jen ta cizí z toho nebyla nadšená. To však černobílému nevzalo radost z činnosti, po vzoru jeho smečkových kolegů, zvlášť když ho Baghý přizvala, se také poklonil a přidal se k jejich poskakování, našlapování a všemožnému kroucení. Vypadal spíš, jako kdyby ho zasáhl blesk, ale byla to zábava. Vůbec mu nedocházelo, že je možná navíc, když Nori vyzval jen Baghý. Ale ona zase pozvala mě. Chvilku i vyskočil na zadní a snažil se "tančit" jen na zadních nohách, ale na nerovné podlaze to šlo těžko. Což mu dokázal i Nori, který docela rychle odpadl a začal usínat. Awarak položil tlapy zpátky na zem a nadšeně se usmíval.

// Konec tance :))

Oba dva cestovatelé vypadali, že si na chvilku potřebují vydechnout, tak si zase sednul do dolíčku. Cítil, že se do jeskyně dostali další vlci, o koho se však jednalo momentálně nevěděl. Pachy se mu totiž trochu pomíchaly, ale neřešil to. Hlavně se zaměřil na cizinku, protože jak tu tak spala, tak mu došlo, že se nakonec představila. Rez, Rez, Rez. Třeba na tebe nezapomenu. Ovšem asi by mu nevadilo, kdyby zrovna na tuhle konkrétní vlčici zapomněl. Nepřišla mu totiž moc milá. Ale možná jí jen něčím naštval a ona si to pamatuje. Těžko říct.
Nori mu potvrdil jeho podezření, že nevydrží chvilku v klidu, protože dlouho nespali a už chtěl vyrazit dál na cestu. No jo, to může být i tím, že by se od ní chtěl dostat. "Neboj, o kytičky se ti postarám," stihl za ním ještě houknout, než se mu začal vzdalovat, chudáka Rez táhl za sebou. "Měj se," rozloučil se i s nesmečkovou vlčicí. Jakmile se s hlukem vzdálili, usmál se na Baghý. "Mluvila si o lovu?" nadhodil nenuceně.

Černobílý vlk byl na sebe právem pyšný. Dokázal totiž uklidnit Baghý, vlčici, která vypadala velice mile. A jemu by bylo líto, kdyby se trápila, když nemusela. Samozřejmě o kytičkách nic neprozradil, to bylo jen jeho a Noriho tajemství. Ale byl na pokraji toho, aby to prozradil. Mladý vlček byl zmatený braním čar, takže si Awarak zapamatoval, že před ním musí mluvit tak, aby si to nemohl vysvětlit nějak po svém. A to byl pro něj docela složitý úkol, protože někdy nepřemýšlel nad tím, co plácne. Baghý jim prozradila, že by ráda šla na lov. Awarak začal mocně kývat hlavou, protože on by rád šel, ale nechtěl nikomu skákat do řeči. Sigy a jeho synek se však k nim nepřidají, protože Flynn měl slíbenou suprčupr výpravu. Černobílý jim jenom zamával na pozdrav, protože byli pryč dřív, než stačil otevřít papulu.
Jakmile osaměli, tak se nadechoval, aby si s ní lépe popovídal a taky se přihlásil na ten lov. A samozřejmě odpověděl na její otázku. Akorát se jeskyní rozlehly nějaké hlasy, tak počkal, co se z toho vyvrbí. Jelikož to vypadalo na dýl, tak si ustlal v jednom dolíčku, kde si pohodlně sedl, maličko ho udusal svým zadkem, ale pak se už ani nehnul a jen poslouchal, co se děje.
Došla sem nějaká cizí vlčice, která asi do smečky nepatřila, teda aspoň tak to Awarak chápal. Ale v jejích patách se přihnal i vlk, kterého černobílý moc dobře poznal. Kamaráde Nori, chtělo se mu vykřiknout, jenže z tónu jejich hlasů se zdálo, že se stalo něco závažného, tak mlčel. Byla to velice dlouhá doba, co nepromluvil, ani si nepamatoval, že by takhle dlouho byl potichu. Moc však nepochytil o čem mluví, tak nemohl ani pořádně pomoci, což ho trochu štvalo.
Pak se však jeho kamarád na něj obrátil. Awarakovi se na tváři ukázal obří usměv. "Nori," vykřikl a šťouchnutí mu oplatil. "Ty si dělal nějaký obličej viď," zakroutil hlavou tragicky. "Neboj se, přesně jak si řekl. Jsou schovaný, tak abych na ně dosáhl jen já a nikdo se k nim nepřiblížil," odpověděl důležitě. Z Noriho chování vyvodil, že je vlčice dost nepraktická a nepohodlná. "Tak proč s ní cestuješ?" Zašeptal zpátky, ale na rozdíl od Noriho to řekl opravdu potichu.
Když se však ocasy té neznámé vlčice a Noriho slepily k sobě, tak musel zadržovat vyprsknutí smíchu, protože to vypadalo fakt vtipně. Ale udržel se, protože atmosféra se zdála až moc vážná. Navíc, když si jeho kamarád stěžoval, že se na něj lepí jako magnet... Pozor na to, co říkáš. I Baghý se na něj několikrát otočila. Sice ji v očích nepřečetl, co přesně mu chtěla sdělit, ale určitě to bylo důležité. "Jo, jsem Awarak," promluvil hravě k vlčici, kterou neznal jménem. Chtěl si v tom zmatku udělat totiž nějaký pořádek. "Já vás neposlouchal od začátku, ale co se vám vlastně satlo, teda kromě spojených ocasů?" Pořádek.

Nejnovější známá černobílého vlka mu přišla trochu nervózní. Stále těkala očima všude kolem, více se zaměřovala na Sigyho a jeho synka, ale na Awaraka moc nekoukala. On jí to však neměl za zlé, to vůbec! Však to se mohlo stát každému, že se v přítomnosti v cizince mohl cítit nesvůj, nevěděl jestli ho třeba nekousne nebo tak. Chápal to a doufal, že bude mít brzy příležitost jí brzy ukázat, že je dobrý společník. Nebo jako kamarád, prostě hodný vlk. Pokusila se mu dívat do očí, když jí těšilo, že se s ním setkává, tak se vřele usmíval.
Všiml si, že konverzace s vlčetem jí jde nejlíp, teda jestli tak mohl soudit. To ho zahřálo uvnitř, protože si sám uvědomoval, že je taky trochu jako vlče, občas. Tak to budeme brzy kamarádi. Po promluvě s Flynnem se jí už s Awarakem mluvilo mnohem lépe. A zeptala se na Noriho, jestli ho někdo neviděl. Nejraději by se celý začal ošívat, jak chtěl rychle informaci prozradit, ale musel počkat, než domluví Sigy. Nechtěl být nezdvořilý, ale bylo to vážně těžké vydržet. Proto jeho nedočkavost vyústila v to, že mu ocásek začal bouchat o zem. Tlamu měl však zavřenou. Málem se začal smát, jak si Flynn vyložil její slova o tom, že vzal čáru. I černobílý pochopil, že si myslí, že utekl, ale tenhle pohled byl tak vtipný. Jenže co teď? Měl mu vysvětlit, že se čára sebrat nedá nebo říct, co věděl? "Než jsem došel sem, tak jsem si s Norim povídal," vyhrkl rychle, jelikož už ta slova prostě chtěla ven. "A když jsme se loučili, tak říkal, že musí dostát svým povinnostem, což je chválihodné a je to dobrý vlk pro smečku, tak šel očůrat hranice. A bylo mu divný, že v lese není skoro nikdo, kdo je na vyšších pozicích nebo mu přišlo, že jsou z lesa všichni pryč, tak je šel hledat. Ale kam přesně šel, to nevím, ale zase se vrátí, to vím určitě. Takže nemohl vzít čáru, když šel hledat ostatní vlky," dokončil s vysvětlením a oddechl si, že to mohl takhle říct. Doufal, že mu i rozuměli, protože to trochu drmolil, jak mluvil rychle. Teď se jen snažil trochu nabrat dech a ocásek se mu už uklidnil.

Než stačil Sigy nějak více zareagovat, než pozdravem, připojila se k nim další vlčice. Tedy Awarak to odhadoval, protože byla menší. A jakmile promluvila, tak měl naprostou jistotu. Zazubil se tedy i na ni, když si lehla blízko k nim a vypadala spokojeně se svou úpravou dolíčku. Hned s nimi zapředla rozhovor, ovšem v tichosti, aby neprobudili spícího Flynna. Jelikož se zdálo, že otázka byla spíše mířená na člena, který byl ve smečce nejspíš déle, tak černobílý na svoji možnost odpovědi čekal. Vlčice se k němu brzy otočila s prozrazením svého jména. Awarak natočil hlavu na stranu, protože byl taky přesvědčený, že spolu ještě pořádně nehovořili. "Těší mě, já jsem Awarak," pronesl potichu a oplatil mírnou úklonu hlavou. Baghý se mu líbila, protože se zdála, že se řadí k přátelským vlkům tady. Začínal si myslet, že v této smečce jsou jen hodní a přátelští vlci. To je dobře. "Mě se zatím daří dobře," řekl vesele, ale snažil se stále potichu.
Nevěděl, jestli Flynna probudil on nebo se probudil sám od sebe, že byl už dost odpočinutý, ale najednou je pozdravil. Awarakovi se úsměv více roztáhl, protože byl přeci jen raději v blízkosti vlčat, kterým mohl dělat kašpara. I když by to samozřejmě těmihle slovy sám neřekl. "Ahoj," odpověděl vlčeti a začal mávat oháňkou. Přemýšlel, jestli má vytahovat svůj problém, aby s ním seznámil Baghý, ale nechtěl zatěžkávat hlavinku vlčeti. Proto se díval z jednoho na druhého a čekal, co je napadne, že by mohli provádět. Pokud nic, tak bych šel asi spát, dlouho jsem si nedáchnul.

// Borůvkový les

Awarak si dával dobrý pozor, aby svěřeným rostlinkám nepolámal stébélka. Bál se o ně, protože byly tak křehké. Přemýšlel, jestli mu Nori vůbec řekl, o jaké květiny se jedná. A on byl sice chytrý, ale pořádně si je neprohlédl, takže neměl moc ponětí, co to nese. Snad je neposlintám. To by mi Nori vůbec nepoděkoval. Uvnitř se usmál, ale postupoval pomalu k úkrytu.
Když došel ke vchodu, cítil, že uvnitř někdo je. Oči se mu rozšířily poznáním. To je přece Sigy. Ale toho druhého teď nevím, ale třeba ho poznám, až uvidím. Nechtěl se tam přivalit jako lavina nebo zemětřesení, proto našlapoval polehoučku. Navíc, nejprve chtěl uložit na bezpečné místo květiny, aby nemohl Nori nic namítat, že na to zapomněl. Opatrně šel dál do jeskyně, až se dostal do té, která náležela většině smečky. Zde viděl, že Sigy leží kousek od vchodu a do toho u něj ležel menší vlček. Joo, to je přeci Flynn. Nechtěl je rušit, protože se zdálo, že Flynn spí hlubokým spánkem. Proto na Sigyho nejprve kývnul na pozdrav, aby ho nevylekal. Pak se rozešel ke stěně jeskyně, aby se podíval, jestli tam není místo, kam by Noriho poklad odložil. Jestli budou ještě v pohodě, až si pro ně přijde.
U stěny si všiml, že je v ní spousta malých i větších otvorů, kam by to mohl schovat. Postavil se tedy na zadní a díky své výšce dal květiny do vrchní díry. Teprve poté se obrátil na přítomného vlka a usmál se. Došel až k němu, aby nehalekal přes celou jeskyni, ale zase se nelepil až na něj, aby ho nějak omezoval. "Ahoj," zazubil se na něj, ve snaze navodit přátelský rozhovor. Bohužel ho však nenapadlo, o čem by mohl mluvit, tak tím skončil. Usmíval se však dál.

// Děkujeme :))

Černobílý vlk bylo moc rád, že si jeho parťák pamatoval, že se už viděli. Jenže byl to takový mišmaš kolem studánky, že bylo těžké si pamatovat všechny tváře a kožichy, které se tam minuly. Nori se k němu naklonil a omluvil vlčici, kterou si Awarak nepamatoval. Obdaroval ho však úšklebkem, protože mu bylo jasné, že to říká jen tak. Jakmile zaznělo Sigyho jméno, došlo mu, že vlčice s barvou zlata bude jeho partnerka. Když si měl na Sigyho dávat pozor. Takže Flynn bude jejich syn. Aspoň nějaké vlče, které tady má rodiče, ne jak říkal Makadi. "Joo, Se sigym jsem si povídal v jeskyni a bylo to v pohodě," řekl jen. Přišel mu jako vlk, který je v pohodě, jen byl asi trochu unavený nebo něco chtěl zařídit, protože si s Awarakem nechtěl tak moc povídat.
Norimu se moc nezdálo, že k projevení magie by mělo stačit být hodně, hodně pozitivní a šťastná nálada. Natočil hlavu na jednu a hned na druhou stranu, protože se snažil pochopit, co mu Nori říká. "Třeba se u každého projevuje za jiných podmínek," řekl zamyšleně. Jednomu pomůže radost, jinému naštvání, tak mě třeba pomůže... Smutek? Néé, to snad né. Jeho kamarád se však vydal do hlubin své hlavy a tak ho nechtěl Awarak rušit. Proto tiše seděl a pozoroval okolí. Najednou ho Nori oslovil, tak našpicoval pořádně uši. Odkýval mu jeho povinnosti a díval se, jak se zvedá k odchodu. "Dobře, třeba nás něco napadne i jiného, co by se dalo dělat." Začal mávat ocasem, ale to ho brzy přešlo. Dostal totiž důležitý úkol, jeden z nejdůležitějších. Pohlídat květiny, které Nori dostal. "Pokusím se nezapomenout," dodal rozpačitě, pak se k tomu však postavil jako správný chlap. "Budu je hlídat vlastním tělem.
Sledoval jak se jeho kamarád vzdaluje, až z něho byla jen tmavá tečka, která brzy také zmizela. A co teď? Díval se netečně na pár květinek. Měl bych je dát na bezpečné místo, ale ne tak jako svůj kamínek. Někam, kde budou na očích, tak aby se neztratily, nikdo je nevzal, ale zároveň každý našel. Rozhodoval se mezi úkrytem a tůňkou. Nakonec si zvolil úkryt. Můžu si tam rovnou zdřímnout. Opatrně proto vzal svazeček do tlamy a vydal se jeskyně.

// Úkryt

// Post pro Noriho (pro přehled) :D

Povídat si s Norim připadalo Awarakovi jako parádní věc. Vlček byl tak rozpustilý, tak dost podobný jemu samému, že v něm viděl spřízněnou duši. Naklonil hlavu na jednu, hned na druhou stranu, protože mu popis vlčice něco říkal. Já ji asi viděl. Tam u studánky... Nakonec své myšlenky pronesl nahlas, protože mu to nedalo. Když něco slyšíte mluveně a jen ve své hlavě, tak to vyzní lépe. Ještě se však stihl ušklíbnout (ale ne nějak hnusně, prostě jen "no jo, co naděláš"), na poznámku, že by na její kožich nezapomněl. "Něco mi tvůj popis říká. Mám pocit, že jsem ji asi jednou viděl, ale ve spěchu. Když jsem se byl podívat u studánky, tam jsme se vlastně taky na chviličku viděli," dokončil radostně. Na zlatavou vlčici s divně dlouhým jménem už moc nemyslel. Ale už se těšil, až ji uvidí, aby na ni mohl zkusit svůj neodolatelný pohled. "Ale doufám, že budeš někde poblíž. Co když fakt neodolá a pak mě bude nahánět? Budeš mě muset zachránit," pronesl s hraným zděšením a špatně skrytým smíchem.
Poté se dostali k tématu, které Awarak řešil snad nejčastěji. Nebo měl aspoň ten pocit. A to magie. Jeho kamarád však přemýšlel, jestli ji už objevil nebo zapomněl. To byla velice dobrá otázka, ale černobílý na ni neměl bohužel odpověď. Všiml si však, že se Nori takticky vyhl (nebo ho možná zaujalo, že Awarak o ní neví) odpovědi ohledně své magie. Vlkovi to však nevadilo, pokud o své magii nechtěl mluvit, tak se v tom nechtěl rýpat. Awarak zvedl nadšeně hlavu a zvedl se na nohy. "Jasně, rád zkouším nové věci. Noo, Wizku mi poradila, že jí pomohlo, když byla moc, moc, moc šťastná. Jakože spousta pozitivní energie. Ale jak toho docílíme?" Začal se kolem sebe rozhlížet, jestli by jim něco pomohlo. Do čumáku ho udeřila spousta pachů, jak se do lesa začala stahovat spousta vlků. Jdou domů.