Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Řeka Mahtaë - jih

Černobílý vlk moc neposlouchal, co si jeho kamarádi říkali. Teda takhle, on toho totiž moc neslyšel. Hučelo mu v uších, jen nevěděl, jestli to je od řeky nebo od adrenalinu nebo od toho, že za chvíli omdlí, i když se na mdloby necítil. Jenže ještě nikdy, co si pamatoval, neomdlel ze stresu, takže nevěděl, jak se takový vlk cítí, když se na něho valí ztráta vědomí. Dost možná, že za hučení mohlo všechno dohromady. Nakonec uslyšel něco jako rýpnutí jeho směrem, ale nepřikládal tomu žádnou váhu. Stále se usmíval, protože si jejich bláznivý nápad užíval. Skoro nejvíc. Tenounký hlásek v hlavě ho varoval vždy, když vor drcnul do kamene. Poplašeně hlásil, že se tráva co nevidět přetrhá a už nebude držet.
Etney povídal něco o magiích, ale Awarak mu neuměl odpovědět, proto zachoval mlčení. Bál se, že i jeho hlas přetrhá jemná stébla trav, takže se rozhodl, že až budou někde v suchu, tak mu o magiích poví. Což mělo být nejspíš brzy, protože po jednom velkém nárazu slyšel a hlavně viděl, že tráva to vzdala. Větve se postupně začaly rozjíždět všemi směry, jak je zrovna vzal proud. Nori už zvolil taktický ústup, což Awarak viděl jako nejlepší plán. "Plavání je supééér," zakřičel při seskoku do vody a už se pral s proudem, aby se dostal ke břehu. Plavání bylo dobré, ale někde, kde vám packy nepodtrhává proud.
Zaslechl hlas svého kamaráda, tak se jen ohlédl po jejich novém kamarádovi, jestli je taky následuje a nepotřebuje pomoci. Nakonec se vydal za hlasem, plaval, co mu síly stačily, až konečně ucítil pevnější půdu pod nohama. S pořádným hlukem a cákáním vody kolem sebe se vyhrabal ven a tam se oklepal tak, že vše v dosahu několika kroků bylo mokré. S úsměvem od ucha k uchu se položil vedle Noriho a snažil se nabrat svůj dech. "To bylo vážně boží. Až se naučím používat líp svoji magii, tak by nám ten vor mohl vydržet i dýl." Rozhodně by si tu jízdu zopakoval. Pak otočil své zlaté oči k tmavě šedému vlkovi. "Já nevím, co ještě mám za magii. Do stavby voru jsem ani nevěděl, že mám magii země. Ale!" štěkl vyšším hlasem, jak si vzpomněl na něco, co se stalo, "asi mám nějakou magii sovy nebo co. Protože, když jsem tě viděl, tak jsem viděl, že kolem tebe lítá sova, nebo spíš něco, co jako sova vypadalo. A nikdo jiný to neviděl?" Pronesl ve formě otázky. "Takže mi buď hráblo a nebo to je taky nějaká magie," byl k nezastavení, oháňka mu kmitala ze strany na stranu a díval se z jednoho na druhého.

// změna přechodu - Náhorní plošina

// Řeka Mahtaë - sever

Zatím vše vypadalo nadějně. Žaludek už se mu tolik nehoupal, naštěstí. Nerad by se ztrapnil tím, že by na svého kamaráda a nového kamaráda hodil obsah svého žaludku. Nyní se jen modlil, aby nikoho nepřevrátil. Proto se skoro ani nehnul, drápky zatnuté ve dřevě a oči připoutané na cestu. Jak se však zdálo, řeka je unášela mírně. Proto, když se jich Nori zeptal, proč se tak dívají, dovolil si otočit hlavou. Etney vedle něho se tvářil vystrašeně (ale jen malinko) a Awarak si říkal, jestli se tváří stejně, když se jich na to Nori ptal.
Zkusil se uvolnit a víc si jízdu užívat. Když si zvykl na rytmické kolébání voru, byla to přeci jen větší zábava. V dálce viděl, že nejsou jediní, kteří se na tuhle kratochvíli užívali. Awarak se přikrčil, čímž se jejich plavidlo o trochu zrychlilo. "Myslíte, že bychom je dokázali předjet?" pronesl radostně a začal si jízdu taky užívat. Vyplázl jazyk a nechal se ovívat větrem, který kolem nich proudil. "Nakonec to je docela zábava," zakřičel. Sice tím nechtěně přiznal, že se z počátku bál, ale když si to Nori užíval, tak to nemohlo být nějak nebezpečné. Na hlavu mu začaly dopadat kapky vody, jen si nebyl jistý, jestli to je z nebe nebo z řeky. To ale na jejich zábavě nic neměnilo. Přece je pár kapek nezastaví, ne? Měl pocit, že se mu dřevo pod nohama občas zatřáslo, ale nepřikládal tomu velkou pozornost. Jeho oči ale občas zatěkaly na trávu, jestli je na svém místě. Protože si nebyl už tak jistý, že vydrží až do místa kam jeli. Ale kam to vlastně jeli. A další otázka, která se nabízela. Jak vystoupí? Ne že by mu koupání vadilo, ale počasí tomu úplně nenapovídalo, že by se někde chtěl koupat. Na druhou stranu, bylo aspoň trochu tepleji, než v předchozích dnech.

// Ústí

// Skupina Awarak, Nori a Etney

Černobílý vlk z toho byl trochu zmatený. No velice zmatený. V jednu chvíli se jim podařilo sestavit docela hezké plavidlo, ale než ho ovinula ta tráva, tak se Nori vydal ke kmenu. Až teď Awarak pochopil, že na něm chtěl sjet tu řeku, místo jejich natahaných klacků. To cvaknutí, kdy ozubená kolečka dopadla na správné místo v Awarakově hlavě, muselo být slyšet až v jejich domovském lese. Jenže této palčivé otázky se tu ukázala spousta dalších. Kdo vytvořil tu trávu? Nebude to přeci jen lepší, když už je jejich vor stabilnější? Ale zase, udrží ho ta tráva pohromadě? Aby se neplavili a šup, rovnou nekoupali. A jaké další magie má? Tohle všechno se mu mihotalo v hlavě, zatímco tahali kmen k řece. Nori do něho hravě drcnul, že se mu s magií nepochlubil dřív a Etney se taky zdál z vyrostlých stébel trávy celý paf. Awarak se dokázal je zmateně culit a přeskakovat pohledem z jednoho na druhého.
"Já, já fakt nevím. Prostě jsem si představoval, jak to obalí tráva a najednou to bylo obalený trávou," řekl prostě a skromně. Uvnitř však cítil radost, protože měl magii! Magii země. Cítil se jako znovuzrozený, jako kdyby našel něco, co bylo dlouho ztraceno a on do teď nevěděl, že mu to chybí. Když už měli kmen u řeky, Norimu se už nepozdával jako dobrý na plavbu. Černobílý vlk se díval z jednoho dřeva na shluk dřev a nemohl se rozhodnout, které bude stabilnější. Než se stačil rozběhnout, aby svému kamarádovi pomohl, tak byl černý vlk už tlapkami ve vodě. Awarak se na jejich dílo skepticky podíval. "Myslíš, že to vydrží? Podle mě to je docela vachrlatý," řekl nedůvěřivě. Už o své magii nebyl tak přesvědčený. Když je však Nori vyzval, aby si nastoupili, tak se na něj zazubil a opatrně (aby se mu to pod tlapami nerozpadlo, aby nespadl a taky aby Norimu nevytrhl zuby, když by na vor skočil) vylezl nahoru. Pokynul tmavě šedému vlkovi, aby se přidal a udělal mu místo. Vor se pohupoval a Awarakovi se z toho dělalo mírně špatně. To ale přehlušil adrenalin, který se mu začal hromadit v těle.

// Řeka Mahtaë - jih

// Skupinka Awarak, Nori, Etney

Práce jim odsýpala od tlapek. Všichni tři tahali větve a dávali je k sobě, aby měli velkou dřevěnou placku, na kterou by se všichni tři bez problémů vešli. Cizinec prozradil své dlouhé jméno, kde Awarak většinu zapomněl, jen co ho slyšel. Hlavní asi je, abych si zapamatoval jméno Etney. Měl však pocit, že nějaké takové jméno už někdy slyšel. Možná jsme se už jednou sami sobě představili? Jenže tmavošedý vlk ho také neznal, takže bylo možné, že měl Awarak jen takový pocit.
Ovšem Etney měl dost dobré a důležité otázky, které se zdály velice podstatné. "Já taky ne, ale když to dělají všichni, tak by to nemělo být nějak složitý," funěl, když táhl další větev. Snažil se vybírat i takové, které se hned nepotopí, aby měli šanci se udržet na hladině. Nori dal natahané dřevo k sobě, z čehož vykouzlil tvar přesně na stání. Našel i kmen, přes který se jim podaří jejich dílo dostat do řeky. Černobílý pouze nedůvěřoval spojení větví a kmenů. Měl pocit, že se to musí každou chvíli rozpadnout. Představil si, jak stromy k sobě oplétá tráva. Jeho představa byla tak živá, až si říkal, jestli náhodou nesní. Párkrát zamrkal a tráva byla na stejném místě, ovinutá kolem kmenů. Nebylo to teda nic moc, ale pocit ze stability byl větší. otevřel tlamu dokořán a podíval se na jejich malou skupinku. To já? Tlamu zase zavřel a šel pomoci Norimu. Cestou se mu malilinko podlomily nohy, jak měl najednou míň energie, ale toto zakolísání velice rychle zamaskoval. Že by TOHLE byla magie? Magie trávy? Rostlin? Země! Zapřel se po vzoru Noriho a čekal, jestli se k nim přidá i Etney.

// Skupina Awarak, Nori, Etney

Awarak se bál zbytečně, protože Nori vypadal, že se dobře baví. Samozřejmě to nezapomněl zdramatizovat, jak se od něj dalo očekávat, ale vesele se u toho bavil. Chtěl pokračovat v jejich přátelském pošťuchování, ani mu nějak nevadili ostatní vlci. Jenže to se k ni jeden začal přibližovat. Awarak přestal zábavně pozorovat Noriho a stočil zlatý zrak na nově příchozího. Zdálo se, že byl v pohodě, protože je už velice vesele z dálky pozoroval. Najednou ho však začala bolet hlava, takže přimhouřil oči, jak se snažil zamaskovat bolest. Nebyla nijak pronikavá, ale nepříjemná byla. Nad cizím vlkem navíc zaregistroval létat jakýsi polotovar sovy. To ho donutilo oči zase otevřít. Sova nebo to, co jako sova vypadalo si párkrát zakroužilo nad vlkem a vydalo se zase pryč. S tím, jak zmizela sova, zmizela i bolest hlavy. Co to bylo? Zmateně se podíval na Noriho, jestli to taky viděl, ale ten se už dal do hovoru s cizincem. Awarak potřásl hlavou a odsunul tuto podivnou událost pryč. "Zdravíčko," zvolal trochu později, než Nori a vesele mával oháňkou.
Až když jeho kamarád upozornil, že ostatní dělají nějakou divnou věc, zahleděl se na ně taky. "No, když tu byla písečná bouře, tak může přijít i potopa," odpověděl zamyšleně, když pozoroval vlky, jak staví dřevěné věci na vodu a někteří na tom už rovnou odjeli. "Tak to taky zkusíme! Jo, jo!" nadchnul se pro danou věc a začal poskakovat na místě. Pak mu došlo, že s nimi je ještě cizí vlk, tak se trošku zklidnil. "Jsem Awarak," prohodil ještě na cizince, aby mu nemusel říkat, hej ty a rozběhl se pro krásný kmínek z nějakého nebohého stromu, který nevydržel nápor větru. Po vzoru Noriho a taky ostatních, které tak sledoval, přidal svůj kousek stromu k tomu, co dotáhl Nori. Hezky ho srovnal a hned běžel hledat další. Jenže, jak nám ta polínka budou držet u sebe? To bude ještě oříšek. běželo mu hlavou, když tahal další a další stromy.

// Vyhlídka (přes Borůvku)

Nori vůbec nezpomaloval, jak si Awarak cestou do kopce myslel. Možná za to mohlo to, že teď běželi z kopce, takže se to Awarak taky nemusel bát rozpálit, ale pravdou bylo, že už opravdu nemohl. Jenže jeho klučičí ego mu nedovolovalo, aby zpomalil nebo snad zastavil. Teď už skoro nešlo o odplatu za ožužlané uši, teď už šlo o to, aby vydržel a nezastavil. Plíce ho pálily, dech se mu krátil, v noze pociťoval ostrou bolest, ale přeci jen vytrval.
Jenže najednou Nori prudce zastavil a naštěstí uskočil do strany, takže ho Awarak nesmetl. Byl o něco těžší váha, takže takhle rychle zastavit, se mu jen tak nepodařilo. Slyšel, jak mu za oháňkou zacvakaly zuby jeho kamaráda. Awarak prudce oddychoval a nechápavě zakroutil hlavou. "Kde-si-co-zapomněl?" ptal se mezi nádechy a výdechy a do toho se usmíval. Netušil nějakou zradu nebo tajuplný plán. Opravdu si myslel, že Nori něco zapomněl. Nabral trošičku druhého dechu a rozběhl se za ním. Pomstu zatím odsunul do pozadí, protože tohle znělo moc důležitě. Už to ani nevypadalo jako závod, protože běželi takovou přiměřenou rychlostí, kde si mohl Awarak nabrat do zásoby spoustu vzduchu.
Následoval svého kamaráda až ke břehu řeky, kde se oba zastavili. Černobílý vlk se rozhlížel kolem sebe, jestli najde tu věc, která byla údajně zapomenuta. "Ani ne. Dobře, tak možná trochu jo. Pauzička přijde vhod," řekl s úsměvem, kmital přátelsky oháňkou a pořád hledal nějakou tu věc. Brzy mu však začalo docházet, že to celé byla jen kamufláž. Teda tak si to vysvětloval. Tak to teda ne. Nenuceně se šel napít, protože vodu opravdu potřeboval na vyschlé hrdlo. Pořád se ohlížel, kde přesně se Nori nachází a když byl poměrně blízko, tak s hrdinným křikem "za moje uši!!!" hrábnul do vody tak silně, že Norimu přistála sprška na čumáku. Aby to dovršil, tak přišel k němu blíž, zadíval se na jeho hlavu a nenuceným tónem promluvil. "Máš to tady nějaký mokrý. Asi dlouhý běh, viď?" V očích mu jiskřilo zábavou a tělo měl připravené na odvetný náraz, který by ho mohl poslat do vody. Koupel by mu nevadila, jen to nechtěl Norimu tak usnadnit. A doufal, že ho tou sprškou nenaštval.

// Zelené nory

Prosvištěli norami a běželi dál a dál. Měl jediné štěstí, že následoval svého kamaráda, protože si nebyl jistý, jestli by se odvážil takhle daleko od lesa jít. Co kdyby ho znovu potkalo zapomnění? To už cestu domů nemusel nikdy najít. Maminka ale vždycky říkala, že cestu domů najdu. jen mi to někdy bude trvat. Teď už ale za svůj domov považoval jiný les, takže nevěděl, jestli to platí i tak. Snažil se sledovat černou tečku, která se při přiblížení měnila na vlka a pak zase na tečku. Dech se mu však začínal krátit a čím dál víc ho píchalo v noze. Začal zpomalovat, stále se však nechtěl vzdát. Vždyť už šlo o něco víc, než o jeho uši! Teď šlo o čest. "Aha," bylo jediné na co se vzmohl. Víc ze svých plic nedokázal vyloudit.
Do čenichu ho udeřil pach nějakého vlka nebo vlčice, tomu však nevěnoval pozornost. Tu však ani nevěnoval krajině, kterou běželi. Naprosto důvěřoval svému příteli, že je vede dobře. Vyběhli z jeskyní ven a do očí se jim nahrnul písek. Vítr jim už kožichy tolik nečechral, přesto se sem tam nějaký objevil. Nori značně zpomalil, bylo vidět, že i on už nemůže. Mám šanci. Sice začal více sípat, když se rozběhl do kopce, ale přeci jen ukrajoval metříky ze vzdálenosti mezi nimi.

// Řeka Mahtaë (sever) (přes Borůvkový les)

// Borůvkový les

Snažil se, seč mu síly stačily. Vážně do toho dával všechno, ale bylo znát, že drobnější vlk byl pro takovéhle útěky lépe stavěný. Větší vlk se však nechtěl vzdát, i když mu začínal mírně docházet dech. Všiml si, že Nori zpomalil, z čehož měl velkou radost. Nevěděl, jestli za to může vítr, písek, který ten vítr přinášel nebo tohle místo. Bylo mu to však jedno, protože měl největší příležitost doběhnout Noriho. Ten ho varoval, aby si dával pozor na místo, kam šlape. Awarak se podíval pod nohy a až teď si všiml, že běží po rádoby rovině. Ta však byla posety spoustou nor a děr. Bylo s podivem, že mu zatím do žádné díry nezahučela noha.
"Vykoupat?" zopakoval zaujatě a málem se zastavil, aby prozkoumal, jestli tam opravdu je nějaká podzemní voda, která není vidět. Moc mu to totiž nešlo dohromady s pachem králíků, které tady všude cítil. Kdo by chtěl bydlet v noře, která je zatopená. Možná to mají jako soukromý jezírko. Hlavou mu proletěla myšlenka, že by tam mohl hodit Noriho, kdyby ho doběhl, ale tu zase rychle zaplašil. Přece jenom, tady by to bylo dost nebezpečné. Raději by našel nějakou přístupnější vodní plochu, než tu skrytou pod kořeny. Tu ať si nechají králíci. "Někdy bychom sem mohli zkusit jít lovit," houkl za mizejícím pozadím svého kamaráda. Pokud tedy se mnou ještě bude chtít trávit čas. To by ale mohl ne? A takový lov králíků by mohl být taky dobrá zábava. Doufám ale, že si nemyslí, že bych mohl zapomenout na svou pomstu. Teda jako já bych mohl, ale doufám, že ne tak rychle. Což mi připomíná, neměl jsem někomu něco ulovit? Kdysi, kdysi dávno? nějaký vlčici?
Adrenalin a radost z běhu v něm vyvolávalo spoustu nárazových a útržkových vzpomínek. Kam však patřily, to Awarak opravdu nedokázal říct.

// Vyhlídka

// Úkryt

Nori měl obrovskou výhodu, protože tenhle les znal jako své tlapky. Věděl, kdy uhnout před větví, kdy přeskočit keř nebo se vyhnout kořenům. To Awarak cestou pár keři prolítl, takže nejen, že měl kožich plný slin, teď i větviček a listí. Takováhle maličkost mu však nezabránila v tom, aby své žužlatele pronásledoval. Se smíchem běžel v jeho stopách a párkrát ho skoro dostihl.
Po chvilce se Nori skoro zastavil a ještě černobílého popichoval, jestli vážně běží. Awarak nafoukl tváře v hraném uražení a vyplázl jazyk. Jenže to neměl dělat, protože ho měl plný všelijakého bordelu a písku, který mu na něj poryv větru zavál. Písek?! Víc to však neřešil, jelikož zrovna byli uprostřed velkého běhu. Běhu za pomstou. Maličko ho píchlo v noze, ale na to taky nebral ohled. Protože musel přece pomstít svoje uši. Do čumáku se mu dostala spousta nových pachů, u některých však měl pocit, že je už někdy cítil. Začal na něj padat strach, že tu nemá co dělat. že bude velký průšvih z toho, že tu běhají. Nori říkal, že tu jsem doma. Nori by mi nelhal. Kdepak, nic takového v úvahu nepřipadalo. Možná by si něco maličko vymyslel, ale lhát, to ne.
Černobílý hromotluk to hodil za hlavu a začal našlapovat trochu lehčeji, aby nepůsobil jako nějaký buldozer, který všechno zničí. Najednou se mu i líp běželo, protože byl obratnější. Zavýskal a běžel dál. Zachytil pár slov, která na něj křičel jeho kolega, ale neslyšel všechno. Jen že má na něco dát bacha a něco mělo jít s ním? To je asi blbost ne? "Neboj," zakřičel zpátky, ale nevěděl, jestli slova dorazila až k černým (a hlavně suchým) ouškům Noriho. Pak se ho zeptám. To už vyběhl z lesa, vstříc dalšímu běhu.

// Zelené nory

Nori si svůj pád patřičně přikrášlil. Awarak už stačil poznat, že to byl velký dramatik. Možná by řekl i nadaný herec, protože mu málem skočil na to, že mu ublížil. To by mu však nesměl obličej svítit jako sluníčko a oči zářit veselými plamínky. "Copak? Však to je tvoje slinta," dělal Awarak překvapeného, když sledoval očima velkou, táhlou slinu, která přistála kousíček od Noriho. Ten zmínil jméno další vlčice, kterou černobílý asi znal nebo možná neznal. Teď se tím však nechtěl nějak zdržovat, protože tmavý vlk přijal jeho výzvu ke hře.
Pošťuchovali se, prováděli na sebe různé výpady, prostě jako hravý nácvik souboje. Občas klaply zuby u jednoho vlka, za chviličku u druhého. Awarak se snažil najít nějakou výhodnou pozici, kde by mohl na Noriho skočit a vrátit mu pár slin. Jenže vlček byl hbitý a pro takového velkého hromotluka až moc mrštný. Na to musel jít jinak, takže by rád, když Nori začal couvat směrem do lesa. Tam tě vykoupu v tůňce! Jak očekával, jeho kamarád neměl v úmyslu couvat celou cestu. U východu se otočil a vyběhl ven. Awarak se přidal ke smíchu a jako černobílý rozmazaný flek se rozběhl za ním. To, že se chtěli podívat, jestli je v jeskyni kus žvance, bylo dávno zapomenuto.

// Les

Neměl ponětí, kdy jeho kamarád dorazil. Jeho spánek byl tvrdý, ničím nerušený a klidný. Ovšem probuzení bylo docela něco jiného, než vydařený spánek. Najednou na svém těle cítil slušnou tíhu, jak ho cosi zavalilo. Překvapeně zamrkal, prudce vstát nemohl, protože měl poskládané nohy tak, že se neměl o co opřít. Zaregistroval, že mu někdo žužlá ucho, kope do šíje a celkově funí za krk. Začal stříhat ušima a mírně panikařit, ale když útočník promluvil znovu, tak se velice rychle uklidnil. Awarak se zachechtal Noriho vtipu a dál cukal hlavou, jak se snažil uniknout jeho dechu, který ho neustále šimral v uších. No počkej. Opatrně, aby nevzbudil pozornost si pod sebe stáhnul nohy. Jakmile cítil, že se dokáže pořádně zapřít, se nadechl a vystřelil vzhůru. Nori mu zůstal chvilku na zádech a mohl se cítit jako vlče, které dospělí vozí na hřbetě. Jenže tento tmavý vlček už dávno nebyl žádné vlče, takže se Awarakovi začaly celkem brzo klepat nohy. Nechtěl se tu ztrapnit tím, že by upadl, proto sebou začal vrtět, až Noriho sklepal ze zad.
Vůbec mu však nedaroval, že má oslintané uši. Masáž šíje se docela hodila, ale to nepřiznal. Víc se zaměřil na sliny, které přímo cítil, jak se mu vsakují do kůže. Snažil se je oklepat, takže když pohazoval hlavou, nějaké odletěly. Přimhouřil oči, zvedl zadek do vzduchu a přední část těla přikrčil k zemi, jako výzvu ke hře. Nechtěl být totiž zákeřný jako Nori. No možná chtěl, ale ještě to neměl zcela vymyšlené. "Tak ještě že si mě probudil. To bych si proti sobě poštval veškeré holčičí osazenstvo a pak bych byl v háji. Musel by si mě bránit," dodal vesele a čekal, jestli se Nori připojí k jeho hře. Kdyby se mu však nechtělo, tak se začal černobílému vlkovi v hlavě rodit plán, jak pomstí své ožužlané uši.

// Borůvková tůň, přes les

Nori mu nedokázal říct, kdy přesně na lovu byli, nicméně, podle jeho slov to zase tak dávno nebylo. Awarak na to jen kývl hlavou a dál se nechal v podstatě vést lesem. Kdyby nebyla ta vichřice, tak je to tu moc krásné. Byla to pravda. Všude samé borůvkové keře, listnaté stromy. Byl rád, že si zdejší alfa vybral pro smečku tento les. jenže jeho kamarád se najednou zastavil, že ještě něco musí zařídit. Awaraka začala jímat hrůza, že jde do úkrytu sám, když to tu vlastně nezná. Nori ho však mírně zatlačil do prsou, takže to bral jako ukázku směru. Nervózně se zazubil a doufal, že mu vážně bude brzy v patách.
Snažil se sledovat vyšlapanou cestičku, která se tak nějak zdála často používaná. K jeho štěstí opravdu vedla přímo do úkrytu. Zastavil se před vchodem a prohlížel si vchod. Kdyby ho vítr nemilosrdně neštípal do kožichu, tak by se díval déle, takhle ale zaplul dovnitř velice rychle. Jeskyně se rozdělovala na část, kam se muselo skákat a část, kam se šlo zase zkopce dolů. Awarakovi došlo, že jeskyně výše jsou pro alfy, možná i bety, takže se vydal do té, která se svažovala dolů. Dorazil do celkem prostorné místnosti, která byla i útulná. Co bylo však nejlepší, vůbec sem nefoukalo. Napadlo ho, jestli je jeskyně i bezpečná, kdyby hodně pršelo, ale pak tu myšlenku zaplašil. Nejvyšší čas se prospat. Našel si jeden důlek, který byl přímo vytvořený pro jeho tělo, trošičku ho ještě udupal a vydal se do říše snů. Snad Nori přijde brzo.

Sledovat okolí a jeho kamaráda Noriho vyvolávalo v Awarakovi pohodu. Začínalo nové ráno, které však bylo doprovázeno větrem z předchozího dne. Měl pocit, že je dokonce silnější, ale byli docela kryti, takže se k nim dostal jen zlomek toho, co mohlo být v okolí. Nechtěl bych být někde venku. Tam to musí být hrůza.
Zdálo se, že jeho kamaráda jeho výkřik trochu vyděsil, ale více se usmíval, než zděšeně utíkal. Černobílý vlk se usmíval, když mu Nori přitakal, že tohle bylo vlastně téma, které se mu snažil připomenout. Awarak radostně mával ocasem, ale občas byl donucen sklonit hlavu, před poryvem větru. Podíval se na oblohu, když parťák naznačil, že by se asi měli uklidit někam do úkrytu. "Vypadá to, že by to bylo nejlepší. Kdo ví, jestli se ten vítr ještě nezvedne." Než za ním vyrazil, smočil tlamu ještě v tůňce, protože měl docela vyschlo v krku. S mokrou papulou se rozběhl za Norim směrem do lesa. Srovnal s ním krok a zvesela mával ocasem. "Mám v hlavě jen takovou vzpomínku, jak táhnu divočáka," snažil se rozvzpomenout. "Ale je to všechno takové v mlze nebo jako v oparu. Ani nevím, jestli to bylo včera, před týdnem nebo kdy to vlastně bylo." Vykračoval si však vesele. "Myslíš, že se máme toho větru obávat?" dodal zamyšleně.

// Úkryt přes les

Černobílý vlk si nemohl prát nic lepšího, než takhle milé vlky. Vždyť ho mohli dávno vyhnat, vyndat mu, říct aby nepřekážel. Ale oni s ním trpělivě komunikovali, pomáhali mu vzpomenout si. Awarak se vážně snažil, aspoň si vybavit, jak ta tajemná Baghs nebo možná správně Baghý, jak říkala Tati, vypadá. Sice se na něj valila další a další jména, ale díky tomu, že tito dva se také neznali, dokázal přiřadit aspoň obličeje ke dvou jménům. Než to tedy zase zapomene. Takže já byl na lovu, tady s Tati, pak kamarádkou Baghs a ještě s nějakou tajemnou Aranel. Je to taky moje kamarádka? Jak asi vypadá? Rád by zodpověděl, jestli něco z lovu zbylo, ale vůbec netušil.
Nori mu ještě prozradil, že je opravdu členem smečky a dokonce už nějaký čas. Už si nepřipadal tak zatraceně, měl pocit, že někam patří a mají ho tam rádi. Ani si neuvědomil, že do této chvíle byl plný napětí. Poznal to, až když zmizelo. Usmíval se na vlky a jeho pohled nebyl tak prázdný, jako před několika chvílemi. Oplatil Norimu přátelské šťouchnutí a podíval se na Tati, která už se pomalu vydávala něco lovit. Awarak jí mavnuk tlapou na pozdrav, ale najednou se zastavil v pohybu. Měl totiž něco jako vidění, problesknutí něčeho, co se stalo. Nevěděl kdy, jestli to je nedávná vzpomínka nebo opravdu zapadlá. Musel se však o ní podělit. "Divočák!" vykřikl nahlas, ale hned se zase utišil. "Pardon. Ale v mysli jsem viděl, jak tahnu divočáka. A když o něm Tati mluvila, tak jsme ho asi lovili? Půjdeme to do úkrytu zjistit? " Měl radost, že něco viděl, na něco si vzpomněl a nebylo to z jeho dětství. Navic, tahle cesta má aspoň naučný cíl. Awarak zjistí, kudy se jde do úkrytu.