Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nori si svůj pád patřičně přikrášlil. Awarak už stačil poznat, že to byl velký dramatik. Možná by řekl i nadaný herec, protože mu málem skočil na to, že mu ublížil. To by mu však nesměl obličej svítit jako sluníčko a oči zářit veselými plamínky. "Copak? Však to je tvoje slinta," dělal Awarak překvapeného, když sledoval očima velkou, táhlou slinu, která přistála kousíček od Noriho. Ten zmínil jméno další vlčice, kterou černobílý asi znal nebo možná neznal. Teď se tím však nechtěl nějak zdržovat, protože tmavý vlk přijal jeho výzvu ke hře.
Pošťuchovali se, prováděli na sebe různé výpady, prostě jako hravý nácvik souboje. Občas klaply zuby u jednoho vlka, za chviličku u druhého. Awarak se snažil najít nějakou výhodnou pozici, kde by mohl na Noriho skočit a vrátit mu pár slin. Jenže vlček byl hbitý a pro takového velkého hromotluka až moc mrštný. Na to musel jít jinak, takže by rád, když Nori začal couvat směrem do lesa. Tam tě vykoupu v tůňce! Jak očekával, jeho kamarád neměl v úmyslu couvat celou cestu. U východu se otočil a vyběhl ven. Awarak se přidal ke smíchu a jako černobílý rozmazaný flek se rozběhl za ním. To, že se chtěli podívat, jestli je v jeskyni kus žvance, bylo dávno zapomenuto.

// Les

Neměl ponětí, kdy jeho kamarád dorazil. Jeho spánek byl tvrdý, ničím nerušený a klidný. Ovšem probuzení bylo docela něco jiného, než vydařený spánek. Najednou na svém těle cítil slušnou tíhu, jak ho cosi zavalilo. Překvapeně zamrkal, prudce vstát nemohl, protože měl poskládané nohy tak, že se neměl o co opřít. Zaregistroval, že mu někdo žužlá ucho, kope do šíje a celkově funí za krk. Začal stříhat ušima a mírně panikařit, ale když útočník promluvil znovu, tak se velice rychle uklidnil. Awarak se zachechtal Noriho vtipu a dál cukal hlavou, jak se snažil uniknout jeho dechu, který ho neustále šimral v uších. No počkej. Opatrně, aby nevzbudil pozornost si pod sebe stáhnul nohy. Jakmile cítil, že se dokáže pořádně zapřít, se nadechl a vystřelil vzhůru. Nori mu zůstal chvilku na zádech a mohl se cítit jako vlče, které dospělí vozí na hřbetě. Jenže tento tmavý vlček už dávno nebyl žádné vlče, takže se Awarakovi začaly celkem brzo klepat nohy. Nechtěl se tu ztrapnit tím, že by upadl, proto sebou začal vrtět, až Noriho sklepal ze zad.
Vůbec mu však nedaroval, že má oslintané uši. Masáž šíje se docela hodila, ale to nepřiznal. Víc se zaměřil na sliny, které přímo cítil, jak se mu vsakují do kůže. Snažil se je oklepat, takže když pohazoval hlavou, nějaké odletěly. Přimhouřil oči, zvedl zadek do vzduchu a přední část těla přikrčil k zemi, jako výzvu ke hře. Nechtěl být totiž zákeřný jako Nori. No možná chtěl, ale ještě to neměl zcela vymyšlené. "Tak ještě že si mě probudil. To bych si proti sobě poštval veškeré holčičí osazenstvo a pak bych byl v háji. Musel by si mě bránit," dodal vesele a čekal, jestli se Nori připojí k jeho hře. Kdyby se mu však nechtělo, tak se začal černobílému vlkovi v hlavě rodit plán, jak pomstí své ožužlané uši.

// Borůvková tůň, přes les

Nori mu nedokázal říct, kdy přesně na lovu byli, nicméně, podle jeho slov to zase tak dávno nebylo. Awarak na to jen kývl hlavou a dál se nechal v podstatě vést lesem. Kdyby nebyla ta vichřice, tak je to tu moc krásné. Byla to pravda. Všude samé borůvkové keře, listnaté stromy. Byl rád, že si zdejší alfa vybral pro smečku tento les. jenže jeho kamarád se najednou zastavil, že ještě něco musí zařídit. Awaraka začala jímat hrůza, že jde do úkrytu sám, když to tu vlastně nezná. Nori ho však mírně zatlačil do prsou, takže to bral jako ukázku směru. Nervózně se zazubil a doufal, že mu vážně bude brzy v patách.
Snažil se sledovat vyšlapanou cestičku, která se tak nějak zdála často používaná. K jeho štěstí opravdu vedla přímo do úkrytu. Zastavil se před vchodem a prohlížel si vchod. Kdyby ho vítr nemilosrdně neštípal do kožichu, tak by se díval déle, takhle ale zaplul dovnitř velice rychle. Jeskyně se rozdělovala na část, kam se muselo skákat a část, kam se šlo zase zkopce dolů. Awarakovi došlo, že jeskyně výše jsou pro alfy, možná i bety, takže se vydal do té, která se svažovala dolů. Dorazil do celkem prostorné místnosti, která byla i útulná. Co bylo však nejlepší, vůbec sem nefoukalo. Napadlo ho, jestli je jeskyně i bezpečná, kdyby hodně pršelo, ale pak tu myšlenku zaplašil. Nejvyšší čas se prospat. Našel si jeden důlek, který byl přímo vytvořený pro jeho tělo, trošičku ho ještě udupal a vydal se do říše snů. Snad Nori přijde brzo.

Sledovat okolí a jeho kamaráda Noriho vyvolávalo v Awarakovi pohodu. Začínalo nové ráno, které však bylo doprovázeno větrem z předchozího dne. Měl pocit, že je dokonce silnější, ale byli docela kryti, takže se k nim dostal jen zlomek toho, co mohlo být v okolí. Nechtěl bych být někde venku. Tam to musí být hrůza.
Zdálo se, že jeho kamaráda jeho výkřik trochu vyděsil, ale více se usmíval, než zděšeně utíkal. Černobílý vlk se usmíval, když mu Nori přitakal, že tohle bylo vlastně téma, které se mu snažil připomenout. Awarak radostně mával ocasem, ale občas byl donucen sklonit hlavu, před poryvem větru. Podíval se na oblohu, když parťák naznačil, že by se asi měli uklidit někam do úkrytu. "Vypadá to, že by to bylo nejlepší. Kdo ví, jestli se ten vítr ještě nezvedne." Než za ním vyrazil, smočil tlamu ještě v tůňce, protože měl docela vyschlo v krku. S mokrou papulou se rozběhl za Norim směrem do lesa. Srovnal s ním krok a zvesela mával ocasem. "Mám v hlavě jen takovou vzpomínku, jak táhnu divočáka," snažil se rozvzpomenout. "Ale je to všechno takové v mlze nebo jako v oparu. Ani nevím, jestli to bylo včera, před týdnem nebo kdy to vlastně bylo." Vykračoval si však vesele. "Myslíš, že se máme toho větru obávat?" dodal zamyšleně.

// Úkryt přes les

Černobílý vlk si nemohl prát nic lepšího, než takhle milé vlky. Vždyť ho mohli dávno vyhnat, vyndat mu, říct aby nepřekážel. Ale oni s ním trpělivě komunikovali, pomáhali mu vzpomenout si. Awarak se vážně snažil, aspoň si vybavit, jak ta tajemná Baghs nebo možná správně Baghý, jak říkala Tati, vypadá. Sice se na něj valila další a další jména, ale díky tomu, že tito dva se také neznali, dokázal přiřadit aspoň obličeje ke dvou jménům. Než to tedy zase zapomene. Takže já byl na lovu, tady s Tati, pak kamarádkou Baghs a ještě s nějakou tajemnou Aranel. Je to taky moje kamarádka? Jak asi vypadá? Rád by zodpověděl, jestli něco z lovu zbylo, ale vůbec netušil.
Nori mu ještě prozradil, že je opravdu členem smečky a dokonce už nějaký čas. Už si nepřipadal tak zatraceně, měl pocit, že někam patří a mají ho tam rádi. Ani si neuvědomil, že do této chvíle byl plný napětí. Poznal to, až když zmizelo. Usmíval se na vlky a jeho pohled nebyl tak prázdný, jako před několika chvílemi. Oplatil Norimu přátelské šťouchnutí a podíval se na Tati, která už se pomalu vydávala něco lovit. Awarak jí mavnuk tlapou na pozdrav, ale najednou se zastavil v pohybu. Měl totiž něco jako vidění, problesknutí něčeho, co se stalo. Nevěděl kdy, jestli to je nedávná vzpomínka nebo opravdu zapadlá. Musel se však o ní podělit. "Divočák!" vykřikl nahlas, ale hned se zase utišil. "Pardon. Ale v mysli jsem viděl, jak tahnu divočáka. A když o něm Tati mluvila, tak jsme ho asi lovili? Půjdeme to do úkrytu zjistit? " Měl radost, že něco viděl, na něco si vzpomněl a nebylo to z jeho dětství. Navic, tahle cesta má aspoň naučný cíl. Awarak zjistí, kudy se jde do úkrytu.

Tmavý vlk s ním mluvil stejně jako s vlčetem. Jak si to tak skládal k sobě, tak se mu ani nedivil, protože evidentně musel vypadat jako blázen. Přemýšlel, jestli mu má vyprávět o tom, že občas něco zapomene, ale sám si myslí, že to nemůže být tak hrozné. Nedovedl tedy říct, po kolikáté se mu to stalo a kolik přesně mu je (že mu jsou 3, to už tak nějak nepředpokládal), ale nevěděl jak začít. Zatím mu totiž ani vlček nedal prostor pro nějakou vysvětlovací akci, jelikož ho zahrnoval otázkami i vyprávěním. "Já znám někoho, kdo se jmenuje Baghs?" zeptal se jednoduše. Protože se tmavák stále ptal na lov, tak si zkusil přejet jazykem zuby, jestli mu něco nenapoví chuť z nich. Nebo třeba kousek zaseklého masa. Jako něco trochu cítil, ale to vzala voda, tedy příval slov o Smrti. Awaraka překvapilo, že se jedná o vlčí dámu, která je podle všeho zákeřná a prostě to, co si pod pojmem smrt představíte. Já mám taky nějakou magii? Třeba by mi s tím mohla pomoci. A když tu je Smrt, je tu i Život?
Při vyprávění prikyvoval hlavou, desil se na vhodných místech a zkrátka poslouchal velmi svědomitě. Nakonec se vlk dostal k tomu, že ho Awarak dobře zná. Tomu se rozsvítily oči v nadšeném očekávání a přidřepl si k zemi, jako při očekávání hry. Takže přední část těla na zem, zadek nahoru a kroucení oháňkou. Čekal, že mu bude o sobě jeho známý či kamarád povídat, ale on mu řekl, že mu ukáže trik. Awarak, pln očekávání na něho hleděl jako na svatý obrázek.
Zacali si zírat do očí, kde to Awarak nebral na lehkou váhu, ale bral to smrtelně vážně. Cítil kolem sebe podivné chvění vzduchu a měl zvláštní pocit. Nevěděl co se děje, jeho středobodem se staly oči protějšího vlka. Slyšel a doslova cítil kolem sebe slova, která se ho ptala, co by si přál. "Já," začal potichu, ani nevěděl jestli vůbec mluví nahaks nebo ve své hlavě, "bych už nikdy nechtěl zapomenout. A setkat se se svým bratrem a sestrami." To byla jeho největší přání. Pravda, najít si nějakou hodnou vlčici, bylo přáním hned v závěsu, ale to by nesměli být přerušeni. Zamrkal a podíval se, kdo je to vyrušil. Jednalo se o vlčici, která byla dost mladá. Zářivě se na něj usmívala, což mu pomohlo dostat se ze zvláštního pocitu. "Ahoj, " pronesl vesele a u toho si poskočil, "jee, to bohužel nevím," svěsil uši, ale hned se zase radostně usmíval. Nelhal, opravdu to nevěděl. Nevěděl ani jméno téhle milé vlčice, takže trochu doufal, že ho nějak zjistí od jeho nového starého? kamaráda, jehož jméno taky ještě nezjistil.

Od vlka se toho dozvěděl dost, ale celkově to nedávalo žádný smysl. Zdálo se, že ho tu otravovala nějaká vlčice, která už odešla. Byla na něho ošklivá a Awarak se ho měl zastat. Ale ať nakláněl hlavu na jakoukoliv stranu, nic mu to neříkalo. Ale slova vlka, že má to má zapomenout, mu přišlo trefné. Asi už se stalo.
Zatím však to nahlas neřekl, protože čekal, že ho tmavý vlk vyžene. Ten se s ním však bavil, jako kdyby se znali. Awarak jen seděl, přikyvoval a usmíval se. Pak se ho však vlk optal, jestli se něco dělo, pronesl další jméno, které nikdy neslyšel a zeptal se na lov. Černobílý vlk zamrkal a maličko zalapal po dechu, protože mu došlo pár věcí. Za prvé, byl ve smečce, za druhé, tenhle vlk byl očividně jeho známý a za třetí... Co vlastně bylo za třetí? No, tyhle dvě věci docela stačily.
"Já, já... Popravdě, já nevím. Jen jsem tu tak stál a asi jsme si spolu povídali?" Svou poslední větu pronesl jako otázku, protože nebyl úplně hloupý, aby si to nevydedukoval. "Takže odpověď na tvoji otázku je ne. Ale říkal si, že víš něco víc o magiích? A potkal si Smrt? Panečku, jaký to bylo? Je zlá, ošklivá, divná nebo jsocutovjej mýty?" Začal chrlit otázku za otázkou a u toho nadšeně mávat oháňkou. Pak se zarazil a podíval na vlčka." Ty mě znáš, ale já tebe ne," řekl omluvně a natěšeně se díval, jestli mu prozradí jeho jméno.

Awarak se cítil trochu provinile. Sice na něj osobně vlčice zlá nebyla, ale podle Noriho slov měla špatné a urážlivé řeči o celé jejich smečce. A to se přeci nedělá. Tasa, jak ji pojmenovala jejich spolusmečkovnice, mu vysvětlila, že kdyby to tu měli lépe označené, tak sem rozhodně nejde. Černobílý vlk už nevěděl čemu přesně věřit. Pokýval proto hlavou a byl moc rád, že obě odešly. Obrátil svou pozornost na svého kamaráda.
"Nori, omlouvám se. Kdyby tě kousala, tak ji samozřejmě hned taky rafnu. Ale není sporu o tom, že byla nějaká celá pomatená," snažil se to trochu zlehčit. Doufal že se na něj Nori nezlobí. Moc toho totiž nepředvedl. " Že se na mě nezlobíš?" Opravdu byl z celé situace úplně špatný a smutný. Začínalo mu být těžko, hlava bolela, no docela záhul na jeho nervy, protože se bál, že něco pokazil...
A lup. Bylo to, netušil kde stojí, kdo to vedle něho stojí, prostě co tady dělá. Jen mu bylo tak nějak lehko. Prešlápnul z nohy na nohu, protože mu bylo blbý, aby ho zdravil. Když si tu evidentně nějakou dobu povídali. Letmo mrkal na vlčka a kolem sebe, jestli mu něco připomene, kde se zrovna nachází. Nakonec se osmělil, třeba mu cizinec osvětlí, co se tu děje nebo co tu měli dělat. "Něco jsme tu měli za úkol? " Mluvil vesele, nic ho prostě netrápilo, měl krásný podvečer. Trošku to kazilo uvědomění, že asi je na území smečky. Zadíval se na vlka, jestli ho náhodou nepřišel vyhodit, že se pohybuje na území, kde nemá co dělat.

Do jeho oušek se snesla sprška slov, hlavně negativních směřujících na šedou vlčici. Awarak se nedozvěděl žádné jméno, ale to mu nevadilo. Stejně by měla raději odejít. Nevím, jak by se zachoval Blueberry, kdyby viděl, že tu máme cizáka. Nori mu s velkým elánem líčil, jak se téhle dámě nechce odejít a, což bylo evidentně horší, se rozhodla urážet všechny vlky okolo. Černobílý vlk se rozhlédl kolem sebe, ale nikoho jiného neviděl. V duchu nad tím mávl tlapou, protože bylo možné, že Nori ve svém zápalu myslel sebe, ale zahrnul všechny. Nebo měla ošklivé řeči o naší smečce a vlcích v ní?
Jenže šedivá byla dost zdvořilá, když Awaraka pozdravila. Awarak jí pozdrav vrátil, načež ho informovala, že se chtěla jen prospat. Zavřela oči, aby svým slovům dostála. Mohutný vlk nevěděl, co si o tom má myslet. Samozřejmě věřil Norimu, ale když ji tady tak viděl, jak leží... Bylo možné, že na ně jen hrála divadýlko? Nebo byla trochu pomalejší a věci se jí musely opakovat několikrát. "Tak jí můžeme hlídat, zatímco bude spát a jakmile se probudí, tak ji vyprovodíme pryč? Přijde mi hrubé, abychom ji vyhodili hrubě. Třeba jen je trochu pomalejší, než jí dojdou určité věci," zašeptal, protože ji nechtěl budit. To byl celý Awarak. Ve všech se snažil vidět to dobré a být se všemi zadobře. A zatím ho nic a nikdo nepřesvědčil, že by se měl mít na pozoru.
Šedé však nebylo přáno, aby se dlouho prospala. Přišla k nim další vlčice, kterou si Awarak pamatoval. Jen co ji uviděl, zašoupal rozpačitě přední tlapou. Kdo ví, jestli si pamatuje, jak jsem si schovával v houští kamínek a ona z toho vydedukovala, že je špehuju. Jenže ona (Awarak by musel dolovat v paměti, jak se jmenuje a to se mu zrovna nechtělo) se na ně pomalu ani nepodívala a už se hrnula k cizince. Takže Tasa. Po slovech té tmavé by snad Tase mohlo dojít, že i tato tůňka je součástí smečky. "Zdá se, že se znají. Ale i tak bych dohlídl, že odejde odsud pryč," naklonil se k Norimu. Otevíral tlamu, že řekne i něco vlčicím, ale nakonec ji zase zavřel. Rozhodl se, že bude jen takový tichý pozorovatel a uvidí, co se z toho vyvine.

// Borůvkový les

Awarak si to vykračoval spokojeně k tůňce. Čich mu napovídal, že se zde nebude zdražovat tolik vlků, kolik jich bylo v lese. Ono bylo celkem pochopitelné, že se mnoho vlků uchýlí do lesa. Začínala horka, ve kterých se tu a tam objevilo pár dost silných bouřek, takže se ochrana lesa vždy hodila. Nebo se dozvěděli, že jsme jim ulovili žrádlo, tak se na to přišli podívat. Těšil se, že si v tůňce svlaží hrdlo a pokud to nikomu nebude vadit, tak i třeba tlapu nebo dvě. Co si však pamatoval, tak tůň nebyla tak velká, aby si do ní vlezl celý. Navíc si nebyl jistý, jestli je něco takového vůbec dovoleno. Musím se někoho zeptat. Ale teď bych si dal chvilku odpočinek, jen tak sám pro sebe.
To se mu však do čumáku dostal pach, který mu byl důvěrně známý. Radostí mu poskočilo srdce v hrudi. Můj kamarád Nori! Ten by mohl vědět, jak to je s koupáním v tůňce. Jenže mírný větřík k němu donesl ještě jeden pach, který byl nevalný, až přímo odporný. Jako když zapomenete vykoupaného vlka nechat usušit. Co to tam má? Mrtvolu? Černobílý vlk nedokázal s ničím ten smrad porovnat.
Nakonec dorazil ke dvěma vlkům. V první řadě byl rád, že tu jeho kamarád nemá žádnou chcíplotinu. Ale nevěděl, co si myslet o téhle špindíře. Rozhodně nebyla členkou smečky, jenže co tu pak dělala? Rozhodně mu nepřišlo, že mají mezi sebou nějaký kamarádský vztah. Ale třeba potřebuje pomoci. Nemůžu jí jen tak odsoudit, aniž bych ji znal. měl na tváři svůj obvyklý úsměv. "Zdravím, nějaký problém?" Hodil to jen tak do placu, nevěděl, jak jinak lépe začít.

// Východní Galtavar

Dlouhá doba uběhla od chvíle, kdy překročili hranice smečky. Awarak byl tak plný dojmů z prožitého lovu, že nevnímal čas. Kdy položili mršinu na zem, Baghý je ještě jednou zkontrolovala, ale nakonec zavolala zbytek osazenstva k jídlu a pak se někam vydala. Bílá vlčice, která se tak zajímala o jeho kamaráda, protože to byla jeho maminka, se taky vydala někam do hloubi lesa. Všichni se někam postupně rozprchli, takže si utrhl ještě kus masa, aby si naplnil žaludek a rozhodl se, že se zajde podívat k tůňce. Ještě tady někde mám svůj Áčko kamínek. Na něj taky nesmím zapomenout. Ale je tu hodně vlků, tak se po něm podívám pak. To, že cítil mnoho vlků ho nepřesvědčilo k tomu, aby se za nimi vydal. Nevěděl, co by jim zrovna říkal, i když se vždy něco našlo, ale teď chtěl být sám. Urovnat si myšlenky, zklidnit hlavu a navíc, kdyby u tůňky nikdo nebyl, tak by si tam mohl ochladit tělo. Protože jeho huňatý kožich se začínal zdát jako překážka pro nadcházející teplé období.

// Ovocná tůň

Nakonec se k jídlu přidala i nejmladší účastnice lovu. Byl rád, že není jediný hladovec, ale zdálo se, že tu jsou dost benevolentní, což mu vůbec nevadilo. Dal se do rozhovoru s Aranel, která se ptala na jeho nejlepšího a prvního (asi prvního) kamaráda. Po jeho vysvětlení, za jakých okolností se rozdělili z ní vypadlo, že se jedná o jejího syna. Awarak naklonil hlavu na jednu stranu a podíval se na ní novýma očima. Když nad tím tak přemýšlel, tak Aithér měl opravdu nějaké její rysy. Pokud si to zrovna ovšem nevymyslel, protože mu to bylo řečeno. Jenže když viděl, jak se jí trochu zaleskly oči, tak mu bylo jasné, že to tak je. "On taky bydlel v Borůvkové smečce?" Překvapeně zamrkal, protože to netušil. Nebo mu to Aithér řekl? To asi teď neměl šanci vymyslet, takže se zaměřil na další položenou otázku. A ta byla opravdu zákeřná. "Eee," zašoupal nohou v zemi a odkopl kousek trávy, "víš, já nevím, jestli byl v nějaký smečce nebo ne. Já si ani nepamatuju, jak a kde jsme se potkali. Já totiž trpím výpadky paměti, takže někdy na všechno, co jsem tady zažil zapomenu." Nervózně mával ocasem, protože mu bylo líto, že jí nemůže odpovědět líp. "Ale vím, že jsem na něj jednou už zapomněl, ale zase jsem si vzpomněl, díky tomu dárku. A když jsem ho viděl naposledy, tak se měl dobře a vypadal zdravě. Promiň, víc si toho nepamatuju, ale rád bych ti toho pověděl víc." Smutně a zároveň vesele, ale i omluvně se na bílou vlčici podíval.
Naštěstí se pak i Tati přidala k tomu, že mohou vyrazit, tak se trochu uklidnil. Začal se zase usmívat a doufal, že se na něj nebude Aranel moc zlobit, že jí toho neřekl víc. Navrhla však použití magie vzduchu. To černobílého zaujalo, protože cokoliv se týkalo magie, tak chtěl poznat. Baghý se ujala magie, že ona ji má a může na pomoc použít. Povolil stisk, aby se nějak nepletl a sledoval co se bude dít. Baghý stála, vypadala zcela uklidněně a měla zavřené oči. Najednou se kolem nich začal točit vítr, nejvíce kolem jejich kořisti. Najednou se divočák zvedl ze země, sice kousek, ale určitě to pro ně bude díky tomu mnohem lepší. Nechtěl na nic čekat, protože nevěděl kolik síly na to musí jejich vůdkyně lovu použít. "Děkujeme," usmál se na ni a rychle drapl zvednutého divočáka a začal ho opatrně a pomalu, podle tempa Baghý, tahat kořist směrem k lesu.

// Borůvkový les

Awarak čekal, jak se na jeho otázku budou všichni tvářit. Žaludek mu trochu brumlal, ale dalo se to ještě zvládnout. Aranel a Baghý s tím problém neměly, nabídly aby se každý kdo má hlad najedlo. Tati však poznamenala, že by jako první měla jíst jejich alfa. Černobílý z toho byl tak překvapený, že na hlad zapomněl. Tohle mu totiž nedošlo, protože dlouhou dobu žil mimo smečku. Zastyděl se a trochu zašoupal přední packou v zemi. "Odpočinek zní fajn. Ale jídlo ještě chvíli počká, aby Blueberry viděl, jakýho macka jsme ulovili," pronesl vesele, ale i tak si kousek utrhl a sežvýkal.
To mu stačilo, aby zapomněl na bolavou nohu. Po vzoru Baghý se začal trochu upravovat a nechal dámy, aby si povídaly. Pak se však na něj otočila Aranel s otázkou, kterou vážně nečekal. Přestal si z nohou odlupovat a okusovat zaschlé bláto s krví a podíval se na ni. Naklonil hlavu na jednu a hned na druhou stranu. nebylo to, že by jí nechtěl odpovědět, jen si prostě snažil vzpomenout. Pak mu však svitlo, "Znám," štěkl vesele. "Je to můj veliký kamarád. Ale dlouho jsem ho neviděl. Ale dal mi dárek, abych na něj nezapomněl. Mám ho položený u jednoho keře v lese." Tón jeho řeči se měnil z veselého na smutný, to podle toho, o čem zrovna mluvil. Ale skončil vesele. Sice neposkakoval kolem, ale kdyby se nedržel, tak by si párkrát skočil. Bolest v noze už ho pomalu opouštěla, takže se na tahání kořisti cítil daleko víc, než před pár okamžiky. "Tak co, vyrazíme?" Zakousl se za krk zvířete a byl připraven vyrazit.

Praha nebo Brno, ale když bude jiné město, tak to zvládnu dojet. :D Když to nebudou třeba Karlovy Vary, to by bylo docela daleko. :D
Lepší bude všední den, ale pokud to bude víkend, tak raději od druhé poloviny července až do srpna (kromě posledního týdne v srpnu). :))

Společnými silami bachyni skolili. Černobílý se rozhlédl kolem sebe, jestli je nechce napadnout ještě ten divočák. Už už si sbíral síly na jeho odražení, ale naštěstí nemusel. Aranel ho zaplašila. Takže se Awarak už mohl jen usmívat, protože úkol splnil. Že to ale byly horké chvilky, si uvědomil až zpětně. Přes hučení krve v hlavě, proudění adrenalinu tělem si toho totiž moc neuvědomoval. Noha ho bolela hodně, ale nechtěl si stěžovat. Prohlédl si všechny, jestli jsou v pohodě. Všichni byli od směsi bahna a krve, ale zdálo se, že krev to nebyla jejich. Akorát na bílém kožíšku Aranel se leskla krev trochu čerstvější, než na všech ostatních. Zadíval se jí na zadní nohu, protože se mu zdálo, že si ji taky odlehčuje. Nechtěl na to však upozorňovat, třeba by si to nepřála. Proto na ni jen koukl, ale hned už se věnoval jejich vůdkyni lovu, která se ptala, jestli jsou v pořádku. Awarak se podíval na svou nohu, kterou plně nevyužíval, ale na Baghý se usmál.
"Za mě v pohodě. Jen se těším, až si trochu odpočinu, byl to opravdu těžký lov. Ale myslím, že jsme byli dobře sehraní," řekl vesele. Začal se trochu upravovat, protože nechtěl být jako čuňátko, aby ho třeba taky nechtěli lovit. Ale jak slunce svítilo a hřálo, tak bahno a krev už začaly na srsti usychat. Nakonec snahu být hezčí vzdal, rozhodl se, že se někde vykoupe. Že by to mohlo být jednodušší. Navíc se začínala rýsovat nová otázka. Jídlo mají, ale jak dlouho jim bude trvat, než ho dotáhnou domů? Hlavně, když se dva z nich nebudou moci pořádně zapřít zadními nohami do země. Než se zakousl do hřbetu, aby začal tahat, zakručelo mu trochu v břiše. Omluvně se po nich podíval. "Eee, nejdřív si dáme kousek masa nebo budeme rovnou tahat domů?" Sám by si nejdřív kousek sežral, protože by se mu mohla trochu zmírnit bolest v noze.