Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Awarak se obával, že se k němu Etney vůbec nepřidá. Ze začátku taky vypadal pěkně otráveně. Černobílého vlka to trochu mrzelo, ale říkal si, že když vytrvá a bude se tvářit, že to je zábava, což naprosto byla, tak se třeba přidá. Ještě chvilku dělal tmavě šedý ofuky, pak se však taky zvedl. Nejprve se tvářil, jako že ho to obtěžuje, ale nakonec se do toho pustil. A panečku, šlo mu to nesmírně dobře. Awarak podle jeho vzoru dal květiny na hromádku a trochu jim upravil stonky, aby byly v jedné rovině. Navíc, jak je dlouho držel v tlamě, málem na ně začal slintat. Takhle to bylo stoprocentně lepší. On je určitě uvnitř dobrák. Jen se snaží tvářit drsně, aby si na něj nikdo nemohl dovolit. Velký vlk byl rád, že si našel takového nového kamaráda.
Nakonec se jim podařilo získat spoustu květin. Awarak došel k hromádce, která se povedla nasbírat Etnymu. Černobílý vlk se na něj pochvalně podíval. Uznale mu poklepal na rameno, jako důraz obdivu. "Seš dobrej, myslím, že ses pro to narodil. A víš co teď s nimi uděláme? Vezmeme je a pokusíme se z nich udělat věnec!" štěkl radostně. "Víš, aby si měl nějaký dárek pro svou vlčici, ze své cesty," řekl nevinně. On by byl z takového dárku moc nadšený. Tak si říkal, že by to mohlo potěšit i jeho družku. Zadíval se na jejich veliké kupičky. Něco tomu však scházelo. "Myslíš, že bude mít radost jen z vlčích máků? Nebo se vydáme hledat ještě nějaký kytičky do toho?" Jenže jak poskakovali v květinách, tak se jim povedlo rozvýřit pyl, který teď Awaraka šimral v čenichu. Začalo ho natahovat na kýchání, což se mu nechtělo. Přece by jejich pracně natrhané květy nepoprskal. Proto raději svoji hromádku opatrně chytil a rozběhl se někam, kde je nebude pyl otravovat.

// Kopretinová louka přes Ohnivé jezero

// Náhorní plošina

Nechal se vést svým novým kamarádem, protože měl za to, že to tu bude znát líp, než on sám. Ještě se párkrát otočil, jestli je náhodou nebudou následovat, ale nestalo se tak. V duchu nad tím pokrčil rameny a doufal, že cestu do jejich Borůvkového lesa nakonec najde. A kdyby byl náhodou ztracený, tak by mu přeci mohl pomoci Etney! Radostně si poskočil a srovnal se jmenovaným vlkem krok. "Tak jo, věřím ti. Najdeme lepší zvíře a pak ho společně ulovíme." Už si to maloval v hlavě, že jsou jakýmsi výzvědným týmem, který nalezne nejlepší kořist a zbytek jim dojde pomoci jako druhá vlna.
Jenže, když dorazili na louku, místo záplav zvěře tu byla záplava rudých kvítků. Na Etnyho otázku jen začichal ve vzduchu, jestli mají vůbec nějakou šanci vystopovat nějaké zvíře. Jenže, jak se zdálo, tady by nalezli tak maximálně nějaký hraboše nebo při dobrém hledání, zajíce. A to nebyl ten slíbený obří úlovek. Dostal však bláznivý nápad, kterým si mohli hledání oběda, večeře, potažmo snídaně, zpestřit. "Zvíře asi ne, pokud se nechceme otravovat nějakou myší. Ale můžeme tu nalovit vlčí máky," zazubil se tajuplně a už začal do tlamy trhat úplné trsy květin. Snažil se je neškubat jen z vrchu, aby neměl jen květy. Nene, chtěl, aby měly co nejdelší stonky. Co s nimi však zamýšlel, tím se zatím nepochlubil. Doufal ale, že se k němu Etney připojí. Po chvilce zvedl hlavu od svého snažení, kdy měl tlamu plnou vlčích máků. Občas je dokázal vytrhnout i s kořeny, ale na nějakou selekci teď nebyl čas. Potřebovali ještě nějaké rostliny, aby jejich věnec byl co nejpestřejší. Ano, správně. Budou plést věnec. Teda Awarak doufal, že nebude sám, kdo ho bude plést.

// Odpojuji se od naší skupinky a jdu s Etnym. :))

Čekal, co mu na jeho plán řeknou ostatní, ale první se ozval jejich nový kamarád, Etney. Ten mu dal sice jen za pravdu, ale i tak na něj reagoval a Awarak z toho měl radost. Jenže tmavě šedému vlkovi se nejspíš v hlavě zrodil jiný plán a chtěl na něj jeho? Když zaslechl své jméno, tak se celý napnul v očekávání nového dobrodružství. Nejprve čekal, že Etney navrhne nějakou jinou taktiku na lovení, ale on navrhl, že se půjdou podívat úplně někam jinam. Černobílý vlk naklonil hlavu na jednu, hned na druhou stranu. Jako nápad byl dobrý, ale zvládnou ve dvou ulovit něco lepšího, než tu zvěř, která byla nedaleko? Abychom nechtěli něco lepšího a nakonec neměli nic. Což o to, on neměl takový hlad, ale bylo mu to hloupé oproti Norimu A Lilac, protože jim to slíbili a teď se vypaří a nebude z toho nic. "Tak snad to nebude Norimu vadit?" Podíval se s otázkou v očích na svého nejlepšího kamaráda. On byl pro Awaraka jako takový mentální guru, který mu určoval směr. Který ho tudy teď provázel, protože ztratil paměť. A měl by ho opustit? Musím se ale naučit být zodpovědný sám za sebe. Nemůžu to hodit na Noriho.
Podíval se na Noriho a usmál se. "Zase se uvidíme. Nezapomenu se vrátit," řekl se smíchem. Byl to takový vtípek, který mohl pochopit jen zasvěcený vlk. A to Nori byl. Kývnul na rozloučenou Lilac a vyběhl za Etnym.

// Louka vlčích máků

Černobílý vlk sledoval dění kolem. Kluci si ještě vyměnily informace ohledně vlčice, kterou měl Etney doma. Nori se ho totiž ptal, jestli je Lilac jeho vlčice. Awarakovi to bylo tak nějak jedno, ať si má kdo chce jakou chce vlčici. Vnitřně si však uvědomil, že on sám by taky chtěl nějakou vlčici, která by byla jen jeho. Měla ho ráda takového jaký je, počkala by na něj a pomohla by mu, kdyby na ni zapomněl. Něco jako Nori, ale v holčičím podání. A hezčí. Ne, že by nebyl jeho kamarád hezký, ale do holčičí krásy měl daleko. Zato jejich nová známá, Lilac byla hezká. K Awarakově smůle byla však velice mladá, nedávno dospělá. A to, no to by nešlo. Teda asi.
Rychle zamrkal, protože se mu nějak nelíbilo, kam ho jeho myšlenky odnesly. Naštěstí o tolik nepřišel, stále se totiž nedohodli, co budou nakonec lovit. Jen se nad tím rozmýšleli a Lilac potvrdila, že se k nim přidá. Awarak zamával oháňkou na znamení, že dával samozřejmě celou dobu pozor a sledoval pohled svého kamaráda, který hlavou naznačoval, co by mohla být jejich kořist. Zaostřil a viděl, že se v dálce pohybuje nějaké stádo. Zda šlo o srnky, daňky, jeleny nebo nějaký jiný vysoký zvíře, to fakt nepoznal. Ani podle pachu. Ale rád by si je zkusil ulovit, protože začínal mít lehce hlad. Ale jen lehounce. Nejspíš, jak si vzpomněl, že lovil divočáka, to bylo docela nedávno a kus si z něho sežral. Jiné vysvětlení neměl. "Dva zezadu po nohách a dva z boku do krku a těla?" Maličko Noriho plán vylepšil. Zda k lepšímu, to nedokázal říct.

Tmavě šedý vlk dorazil až o něco později, než Awarak předpokládal. To jsem měl v očích ještě vodu? Zabručel si v duchu, protože na něj předtím mluvil. Takhle to ale mohlo vypadat aspoň, že mluvil na Noriho, kterému se jeho nápad na další vor nějak nezamlouval. Proto se jen zazubil a až teď uslyšel Etnyho, jak na ně něco haleká. Otočil se k němu a se zatajeným dechem poslouchal, jak se dostal z takové šlamastiky. Vyposlechl si příběh až do konce a pak "poplácal" vlka po rameni, že to zvládnul. "Seš fakticky dobrej. Jakože hodně hustej," řekl, protože jiná chvála ho nenapadla. Ale i tak měl Etney jeho velký obdiv. Nori také poznamenal, že je dobře, že se jim nic nestalo a vyvázli z toho živí.
Chvilkové ticho přehlušilo hlasité zakručení v břiše. Černobílý hned věděl, kam obrátit svůj zrak. Hladovec se také hned iniciativně zeptal, jestli si nedají nějaký lov. Bylo pravdou, že plavání a vytváření voru Awaraka zbavilo nějaké energie. A kus dobrého žrádla se vždycky hodil. "Jsem pro," přidal se k Noriho souhlasu. Najednou jim však do jejich hovoru vpadla jakási neřízená střela. Teda aspoň to tak Awarakovi přišlo. Jednalo se o vlčici, která se znala s jejich novým kamarádem. Hneds e představila a chtěla s nimi něco podnikat. Nori si nezdvořile nechal svoje jméno pro sebe, ale to mohutný vlk nechtěl. "Čauves, jsem Awarak," přidal se k pozdravu a rozkmital ocásek stejně jako příchozí Lilac. Svého tmavšího kamaráda nepředstavil, aby se na něj nezlobil, že prásknul jeho jméno, aniž by chtěl. "Jdeme dělat děsně supr věc. Myslím, že by se k nám mohla přidat," podíval se na mužské osazenstvo s prosbou v očích. Protože mu nepřišla něčím nebezpečná, spíš by mohla být nápomocná.

// Řeka Mahtaë - jih

Černobílý vlk moc neposlouchal, co si jeho kamarádi říkali. Teda takhle, on toho totiž moc neslyšel. Hučelo mu v uších, jen nevěděl, jestli to je od řeky nebo od adrenalinu nebo od toho, že za chvíli omdlí, i když se na mdloby necítil. Jenže ještě nikdy, co si pamatoval, neomdlel ze stresu, takže nevěděl, jak se takový vlk cítí, když se na něho valí ztráta vědomí. Dost možná, že za hučení mohlo všechno dohromady. Nakonec uslyšel něco jako rýpnutí jeho směrem, ale nepřikládal tomu žádnou váhu. Stále se usmíval, protože si jejich bláznivý nápad užíval. Skoro nejvíc. Tenounký hlásek v hlavě ho varoval vždy, když vor drcnul do kamene. Poplašeně hlásil, že se tráva co nevidět přetrhá a už nebude držet.
Etney povídal něco o magiích, ale Awarak mu neuměl odpovědět, proto zachoval mlčení. Bál se, že i jeho hlas přetrhá jemná stébla trav, takže se rozhodl, že až budou někde v suchu, tak mu o magiích poví. Což mělo být nejspíš brzy, protože po jednom velkém nárazu slyšel a hlavně viděl, že tráva to vzdala. Větve se postupně začaly rozjíždět všemi směry, jak je zrovna vzal proud. Nori už zvolil taktický ústup, což Awarak viděl jako nejlepší plán. "Plavání je supééér," zakřičel při seskoku do vody a už se pral s proudem, aby se dostal ke břehu. Plavání bylo dobré, ale někde, kde vám packy nepodtrhává proud.
Zaslechl hlas svého kamaráda, tak se jen ohlédl po jejich novém kamarádovi, jestli je taky následuje a nepotřebuje pomoci. Nakonec se vydal za hlasem, plaval, co mu síly stačily, až konečně ucítil pevnější půdu pod nohama. S pořádným hlukem a cákáním vody kolem sebe se vyhrabal ven a tam se oklepal tak, že vše v dosahu několika kroků bylo mokré. S úsměvem od ucha k uchu se položil vedle Noriho a snažil se nabrat svůj dech. "To bylo vážně boží. Až se naučím používat líp svoji magii, tak by nám ten vor mohl vydržet i dýl." Rozhodně by si tu jízdu zopakoval. Pak otočil své zlaté oči k tmavě šedému vlkovi. "Já nevím, co ještě mám za magii. Do stavby voru jsem ani nevěděl, že mám magii země. Ale!" štěkl vyšším hlasem, jak si vzpomněl na něco, co se stalo, "asi mám nějakou magii sovy nebo co. Protože, když jsem tě viděl, tak jsem viděl, že kolem tebe lítá sova, nebo spíš něco, co jako sova vypadalo. A nikdo jiný to neviděl?" Pronesl ve formě otázky. "Takže mi buď hráblo a nebo to je taky nějaká magie," byl k nezastavení, oháňka mu kmitala ze strany na stranu a díval se z jednoho na druhého.

// změna přechodu - Náhorní plošina

// Řeka Mahtaë - sever

Zatím vše vypadalo nadějně. Žaludek už se mu tolik nehoupal, naštěstí. Nerad by se ztrapnil tím, že by na svého kamaráda a nového kamaráda hodil obsah svého žaludku. Nyní se jen modlil, aby nikoho nepřevrátil. Proto se skoro ani nehnul, drápky zatnuté ve dřevě a oči připoutané na cestu. Jak se však zdálo, řeka je unášela mírně. Proto, když se jich Nori zeptal, proč se tak dívají, dovolil si otočit hlavou. Etney vedle něho se tvářil vystrašeně (ale jen malinko) a Awarak si říkal, jestli se tváří stejně, když se jich na to Nori ptal.
Zkusil se uvolnit a víc si jízdu užívat. Když si zvykl na rytmické kolébání voru, byla to přeci jen větší zábava. V dálce viděl, že nejsou jediní, kteří se na tuhle kratochvíli užívali. Awarak se přikrčil, čímž se jejich plavidlo o trochu zrychlilo. "Myslíte, že bychom je dokázali předjet?" pronesl radostně a začal si jízdu taky užívat. Vyplázl jazyk a nechal se ovívat větrem, který kolem nich proudil. "Nakonec to je docela zábava," zakřičel. Sice tím nechtěně přiznal, že se z počátku bál, ale když si to Nori užíval, tak to nemohlo být nějak nebezpečné. Na hlavu mu začaly dopadat kapky vody, jen si nebyl jistý, jestli to je z nebe nebo z řeky. To ale na jejich zábavě nic neměnilo. Přece je pár kapek nezastaví, ne? Měl pocit, že se mu dřevo pod nohama občas zatřáslo, ale nepřikládal tomu velkou pozornost. Jeho oči ale občas zatěkaly na trávu, jestli je na svém místě. Protože si nebyl už tak jistý, že vydrží až do místa kam jeli. Ale kam to vlastně jeli. A další otázka, která se nabízela. Jak vystoupí? Ne že by mu koupání vadilo, ale počasí tomu úplně nenapovídalo, že by se někde chtěl koupat. Na druhou stranu, bylo aspoň trochu tepleji, než v předchozích dnech.

// Ústí

// Skupina Awarak, Nori a Etney

Černobílý vlk z toho byl trochu zmatený. No velice zmatený. V jednu chvíli se jim podařilo sestavit docela hezké plavidlo, ale než ho ovinula ta tráva, tak se Nori vydal ke kmenu. Až teď Awarak pochopil, že na něm chtěl sjet tu řeku, místo jejich natahaných klacků. To cvaknutí, kdy ozubená kolečka dopadla na správné místo v Awarakově hlavě, muselo být slyšet až v jejich domovském lese. Jenže této palčivé otázky se tu ukázala spousta dalších. Kdo vytvořil tu trávu? Nebude to přeci jen lepší, když už je jejich vor stabilnější? Ale zase, udrží ho ta tráva pohromadě? Aby se neplavili a šup, rovnou nekoupali. A jaké další magie má? Tohle všechno se mu mihotalo v hlavě, zatímco tahali kmen k řece. Nori do něho hravě drcnul, že se mu s magií nepochlubil dřív a Etney se taky zdál z vyrostlých stébel trávy celý paf. Awarak se dokázal je zmateně culit a přeskakovat pohledem z jednoho na druhého.
"Já, já fakt nevím. Prostě jsem si představoval, jak to obalí tráva a najednou to bylo obalený trávou," řekl prostě a skromně. Uvnitř však cítil radost, protože měl magii! Magii země. Cítil se jako znovuzrozený, jako kdyby našel něco, co bylo dlouho ztraceno a on do teď nevěděl, že mu to chybí. Když už měli kmen u řeky, Norimu se už nepozdával jako dobrý na plavbu. Černobílý vlk se díval z jednoho dřeva na shluk dřev a nemohl se rozhodnout, které bude stabilnější. Než se stačil rozběhnout, aby svému kamarádovi pomohl, tak byl černý vlk už tlapkami ve vodě. Awarak se na jejich dílo skepticky podíval. "Myslíš, že to vydrží? Podle mě to je docela vachrlatý," řekl nedůvěřivě. Už o své magii nebyl tak přesvědčený. Když je však Nori vyzval, aby si nastoupili, tak se na něj zazubil a opatrně (aby se mu to pod tlapami nerozpadlo, aby nespadl a taky aby Norimu nevytrhl zuby, když by na vor skočil) vylezl nahoru. Pokynul tmavě šedému vlkovi, aby se přidal a udělal mu místo. Vor se pohupoval a Awarakovi se z toho dělalo mírně špatně. To ale přehlušil adrenalin, který se mu začal hromadit v těle.

// Řeka Mahtaë - jih

// Skupinka Awarak, Nori, Etney

Práce jim odsýpala od tlapek. Všichni tři tahali větve a dávali je k sobě, aby měli velkou dřevěnou placku, na kterou by se všichni tři bez problémů vešli. Cizinec prozradil své dlouhé jméno, kde Awarak většinu zapomněl, jen co ho slyšel. Hlavní asi je, abych si zapamatoval jméno Etney. Měl však pocit, že nějaké takové jméno už někdy slyšel. Možná jsme se už jednou sami sobě představili? Jenže tmavošedý vlk ho také neznal, takže bylo možné, že měl Awarak jen takový pocit.
Ovšem Etney měl dost dobré a důležité otázky, které se zdály velice podstatné. "Já taky ne, ale když to dělají všichni, tak by to nemělo být nějak složitý," funěl, když táhl další větev. Snažil se vybírat i takové, které se hned nepotopí, aby měli šanci se udržet na hladině. Nori dal natahané dřevo k sobě, z čehož vykouzlil tvar přesně na stání. Našel i kmen, přes který se jim podaří jejich dílo dostat do řeky. Černobílý pouze nedůvěřoval spojení větví a kmenů. Měl pocit, že se to musí každou chvíli rozpadnout. Představil si, jak stromy k sobě oplétá tráva. Jeho představa byla tak živá, až si říkal, jestli náhodou nesní. Párkrát zamrkal a tráva byla na stejném místě, ovinutá kolem kmenů. Nebylo to teda nic moc, ale pocit ze stability byl větší. otevřel tlamu dokořán a podíval se na jejich malou skupinku. To já? Tlamu zase zavřel a šel pomoci Norimu. Cestou se mu malilinko podlomily nohy, jak měl najednou míň energie, ale toto zakolísání velice rychle zamaskoval. Že by TOHLE byla magie? Magie trávy? Rostlin? Země! Zapřel se po vzoru Noriho a čekal, jestli se k nim přidá i Etney.

// Skupina Awarak, Nori, Etney

Awarak se bál zbytečně, protože Nori vypadal, že se dobře baví. Samozřejmě to nezapomněl zdramatizovat, jak se od něj dalo očekávat, ale vesele se u toho bavil. Chtěl pokračovat v jejich přátelském pošťuchování, ani mu nějak nevadili ostatní vlci. Jenže to se k ni jeden začal přibližovat. Awarak přestal zábavně pozorovat Noriho a stočil zlatý zrak na nově příchozího. Zdálo se, že byl v pohodě, protože je už velice vesele z dálky pozoroval. Najednou ho však začala bolet hlava, takže přimhouřil oči, jak se snažil zamaskovat bolest. Nebyla nijak pronikavá, ale nepříjemná byla. Nad cizím vlkem navíc zaregistroval létat jakýsi polotovar sovy. To ho donutilo oči zase otevřít. Sova nebo to, co jako sova vypadalo si párkrát zakroužilo nad vlkem a vydalo se zase pryč. S tím, jak zmizela sova, zmizela i bolest hlavy. Co to bylo? Zmateně se podíval na Noriho, jestli to taky viděl, ale ten se už dal do hovoru s cizincem. Awarak potřásl hlavou a odsunul tuto podivnou událost pryč. "Zdravíčko," zvolal trochu později, než Nori a vesele mával oháňkou.
Až když jeho kamarád upozornil, že ostatní dělají nějakou divnou věc, zahleděl se na ně taky. "No, když tu byla písečná bouře, tak může přijít i potopa," odpověděl zamyšleně, když pozoroval vlky, jak staví dřevěné věci na vodu a někteří na tom už rovnou odjeli. "Tak to taky zkusíme! Jo, jo!" nadchnul se pro danou věc a začal poskakovat na místě. Pak mu došlo, že s nimi je ještě cizí vlk, tak se trošku zklidnil. "Jsem Awarak," prohodil ještě na cizince, aby mu nemusel říkat, hej ty a rozběhl se pro krásný kmínek z nějakého nebohého stromu, který nevydržel nápor větru. Po vzoru Noriho a taky ostatních, které tak sledoval, přidal svůj kousek stromu k tomu, co dotáhl Nori. Hezky ho srovnal a hned běžel hledat další. Jenže, jak nám ta polínka budou držet u sebe? To bude ještě oříšek. běželo mu hlavou, když tahal další a další stromy.

// Vyhlídka (přes Borůvku)

Nori vůbec nezpomaloval, jak si Awarak cestou do kopce myslel. Možná za to mohlo to, že teď běželi z kopce, takže se to Awarak taky nemusel bát rozpálit, ale pravdou bylo, že už opravdu nemohl. Jenže jeho klučičí ego mu nedovolovalo, aby zpomalil nebo snad zastavil. Teď už skoro nešlo o odplatu za ožužlané uši, teď už šlo o to, aby vydržel a nezastavil. Plíce ho pálily, dech se mu krátil, v noze pociťoval ostrou bolest, ale přeci jen vytrval.
Jenže najednou Nori prudce zastavil a naštěstí uskočil do strany, takže ho Awarak nesmetl. Byl o něco těžší váha, takže takhle rychle zastavit, se mu jen tak nepodařilo. Slyšel, jak mu za oháňkou zacvakaly zuby jeho kamaráda. Awarak prudce oddychoval a nechápavě zakroutil hlavou. "Kde-si-co-zapomněl?" ptal se mezi nádechy a výdechy a do toho se usmíval. Netušil nějakou zradu nebo tajuplný plán. Opravdu si myslel, že Nori něco zapomněl. Nabral trošičku druhého dechu a rozběhl se za ním. Pomstu zatím odsunul do pozadí, protože tohle znělo moc důležitě. Už to ani nevypadalo jako závod, protože běželi takovou přiměřenou rychlostí, kde si mohl Awarak nabrat do zásoby spoustu vzduchu.
Následoval svého kamaráda až ke břehu řeky, kde se oba zastavili. Černobílý vlk se rozhlížel kolem sebe, jestli najde tu věc, která byla údajně zapomenuta. "Ani ne. Dobře, tak možná trochu jo. Pauzička přijde vhod," řekl s úsměvem, kmital přátelsky oháňkou a pořád hledal nějakou tu věc. Brzy mu však začalo docházet, že to celé byla jen kamufláž. Teda tak si to vysvětloval. Tak to teda ne. Nenuceně se šel napít, protože vodu opravdu potřeboval na vyschlé hrdlo. Pořád se ohlížel, kde přesně se Nori nachází a když byl poměrně blízko, tak s hrdinným křikem "za moje uši!!!" hrábnul do vody tak silně, že Norimu přistála sprška na čumáku. Aby to dovršil, tak přišel k němu blíž, zadíval se na jeho hlavu a nenuceným tónem promluvil. "Máš to tady nějaký mokrý. Asi dlouhý běh, viď?" V očích mu jiskřilo zábavou a tělo měl připravené na odvetný náraz, který by ho mohl poslat do vody. Koupel by mu nevadila, jen to nechtěl Norimu tak usnadnit. A doufal, že ho tou sprškou nenaštval.

// Zelené nory

Prosvištěli norami a běželi dál a dál. Měl jediné štěstí, že následoval svého kamaráda, protože si nebyl jistý, jestli by se odvážil takhle daleko od lesa jít. Co kdyby ho znovu potkalo zapomnění? To už cestu domů nemusel nikdy najít. Maminka ale vždycky říkala, že cestu domů najdu. jen mi to někdy bude trvat. Teď už ale za svůj domov považoval jiný les, takže nevěděl, jestli to platí i tak. Snažil se sledovat černou tečku, která se při přiblížení měnila na vlka a pak zase na tečku. Dech se mu však začínal krátit a čím dál víc ho píchalo v noze. Začal zpomalovat, stále se však nechtěl vzdát. Vždyť už šlo o něco víc, než o jeho uši! Teď šlo o čest. "Aha," bylo jediné na co se vzmohl. Víc ze svých plic nedokázal vyloudit.
Do čenichu ho udeřil pach nějakého vlka nebo vlčice, tomu však nevěnoval pozornost. Tu však ani nevěnoval krajině, kterou běželi. Naprosto důvěřoval svému příteli, že je vede dobře. Vyběhli z jeskyní ven a do očí se jim nahrnul písek. Vítr jim už kožichy tolik nečechral, přesto se sem tam nějaký objevil. Nori značně zpomalil, bylo vidět, že i on už nemůže. Mám šanci. Sice začal více sípat, když se rozběhl do kopce, ale přeci jen ukrajoval metříky ze vzdálenosti mezi nimi.

// Řeka Mahtaë (sever) (přes Borůvkový les)

// Borůvkový les

Snažil se, seč mu síly stačily. Vážně do toho dával všechno, ale bylo znát, že drobnější vlk byl pro takovéhle útěky lépe stavěný. Větší vlk se však nechtěl vzdát, i když mu začínal mírně docházet dech. Všiml si, že Nori zpomalil, z čehož měl velkou radost. Nevěděl, jestli za to může vítr, písek, který ten vítr přinášel nebo tohle místo. Bylo mu to však jedno, protože měl největší příležitost doběhnout Noriho. Ten ho varoval, aby si dával pozor na místo, kam šlape. Awarak se podíval pod nohy a až teď si všiml, že běží po rádoby rovině. Ta však byla posety spoustou nor a děr. Bylo s podivem, že mu zatím do žádné díry nezahučela noha.
"Vykoupat?" zopakoval zaujatě a málem se zastavil, aby prozkoumal, jestli tam opravdu je nějaká podzemní voda, která není vidět. Moc mu to totiž nešlo dohromady s pachem králíků, které tady všude cítil. Kdo by chtěl bydlet v noře, která je zatopená. Možná to mají jako soukromý jezírko. Hlavou mu proletěla myšlenka, že by tam mohl hodit Noriho, kdyby ho doběhl, ale tu zase rychle zaplašil. Přece jenom, tady by to bylo dost nebezpečné. Raději by našel nějakou přístupnější vodní plochu, než tu skrytou pod kořeny. Tu ať si nechají králíci. "Někdy bychom sem mohli zkusit jít lovit," houkl za mizejícím pozadím svého kamaráda. Pokud tedy se mnou ještě bude chtít trávit čas. To by ale mohl ne? A takový lov králíků by mohl být taky dobrá zábava. Doufám ale, že si nemyslí, že bych mohl zapomenout na svou pomstu. Teda jako já bych mohl, ale doufám, že ne tak rychle. Což mi připomíná, neměl jsem někomu něco ulovit? Kdysi, kdysi dávno? nějaký vlčici?
Adrenalin a radost z běhu v něm vyvolávalo spoustu nárazových a útržkových vzpomínek. Kam však patřily, to Awarak opravdu nedokázal říct.

// Vyhlídka

// Úkryt

Nori měl obrovskou výhodu, protože tenhle les znal jako své tlapky. Věděl, kdy uhnout před větví, kdy přeskočit keř nebo se vyhnout kořenům. To Awarak cestou pár keři prolítl, takže nejen, že měl kožich plný slin, teď i větviček a listí. Takováhle maličkost mu však nezabránila v tom, aby své žužlatele pronásledoval. Se smíchem běžel v jeho stopách a párkrát ho skoro dostihl.
Po chvilce se Nori skoro zastavil a ještě černobílého popichoval, jestli vážně běží. Awarak nafoukl tváře v hraném uražení a vyplázl jazyk. Jenže to neměl dělat, protože ho měl plný všelijakého bordelu a písku, který mu na něj poryv větru zavál. Písek?! Víc to však neřešil, jelikož zrovna byli uprostřed velkého běhu. Běhu za pomstou. Maličko ho píchlo v noze, ale na to taky nebral ohled. Protože musel přece pomstít svoje uši. Do čumáku se mu dostala spousta nových pachů, u některých však měl pocit, že je už někdy cítil. Začal na něj padat strach, že tu nemá co dělat. že bude velký průšvih z toho, že tu běhají. Nori říkal, že tu jsem doma. Nori by mi nelhal. Kdepak, nic takového v úvahu nepřipadalo. Možná by si něco maličko vymyslel, ale lhát, to ne.
Černobílý hromotluk to hodil za hlavu a začal našlapovat trochu lehčeji, aby nepůsobil jako nějaký buldozer, který všechno zničí. Najednou se mu i líp běželo, protože byl obratnější. Zavýskal a běžel dál. Zachytil pár slov, která na něj křičel jeho kolega, ale neslyšel všechno. Jen že má na něco dát bacha a něco mělo jít s ním? To je asi blbost ne? "Neboj," zakřičel zpátky, ale nevěděl, jestli slova dorazila až k černým (a hlavně suchým) ouškům Noriho. Pak se ho zeptám. To už vyběhl z lesa, vstříc dalšímu běhu.

// Zelené nory