Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Tenebrae

Ve svém putování se dostal do lesa, který se mu vůbec nelíbil. Lépe řečeno, tohle snad ani nebyl les, ale nějaké bažiny. Zvedal tlapu za tlapou a nebyl nadšený z toho, jak se mu na ně balilo bahno. Takhle se doma snad nemůžu ani ukázat. To by mě vyhnali ze smečky. Přemýšlel, jak se předtím s Etnym bavili o různých zdejších vodách, jestli mu neřekl i směr, kde by se mělo nacházet to velké jezero. Tam by to mohlo být lepší než tady v bažinách.
Občas se mu poštěstilo, že se dostal na pevnější část země, ale jakmile získal jistotu, že může zrychlit krok, už byl zase půl tlapy v bahně. Kdyby byl sprostý, tak by nadával jak hulvát. Jenže nebylo to pro něj přirozené, tak nadávky a klení spolkl a pomalu šel dál. Nakonec se přeci jen dostal z lesa pryč. Doufal, že si zapamatuje, že sem opravdu nemusí chodit.

// Kaskády

// Říční eso přes Ježčí mýtinu

Šlo se mu čím dál líp. Sice to nebylo úplně nejlepší, jako před návštěvou louky, ale aspoň se mu už netřásly nohy. Navíc, ta tíha, kterou stále cítil na boku byla pryč. Usmál se a zvedl hlavu o něco výše, když už mu to nedělalo skoro žádný problém. Sice se necítil úplně fit, mysl už měl však jasnou. "Etny," zachraplal, protože hlas dlouho nepoužíval. Navíc byl ještě poznamenaný výpary z rostlin. Otočil se na svého kamaráda, jenže on tam nebyl! Postupně mu začalo docházet, že ta tíha byl Etney, když se o něho opíral. A teď byl pryč. Kdyby to bylo fyzicky možné, tak by začal poskakovat kolem dokola a splašeně ho hledat. To mu však jeho současný stav zatím nedovolil, takže se jen pomalu otáčel a hledal ho.
Když se smířil s tím, že ho ztratil, zapojil do hledání svůj čenich. Byl přeci vlk a znal jeho pach. Mohl si ho v klidu vyčenichat. Tahle strategie mu však nevyšla, jelikož pomatení jeho čichové buňky ještě neopustilo. Ať se snažil sebevíc, cítil stále tu prokletou louku a ne pachy okolních vlků a zvířat. Co jen budu dělat? Co když mě potřebuje? Nebo mě hledá? Nebo se mu něco stalo a potřebuje pomoci. Mírně zmateně se rozhlížel, až nakonec zvolil směr, který se mu zdál nejnebezpečnější. Protože musel vyvrátit možnost, že by se mu něco stalo.

// Maharské močály

// Elysejská pole přes Jezevčí les

Jedna tlapa, druhá tlapa. Byl rád, že vůbec může chodit. Mluvení nezkoušel, neměl na to sílu ani kapacitu. Pořád slyšel svého kamaráda, jak se snaží mluvit, ale pořádně ho neslyšel. V hlavě mu hučelo asi deset tisíc rojů včel, které přehlušily všechno ostatní. Pohyby měl těžkopádné a trhané, před očima se mu všechno pohybovalo. Dalo by se říci, že tančilo.
Najednou bylo o něco lehčí, tak se zastavil a pomalu začal otáčet kolem sebe, aby zjistil, proč je tak lehký. Bylo to tím, že Etney se ocitl na zemi a něco tam povídal. Zase se k němu sklonil a pomohl mu na nohy. Otevřel tlamu, aby něco řekl, ale slova se mu nechtěla na jazyku zformulovat, tak svého snažení zase zanechal. Doplahočili se ke břehu, kde vrazili hlavy do vody. Bylo s podivem, že se tam neutopili, když byli v takovém stavu. Po vydatném svlažení hrdla se vydali na další putování. Tedy Awarak si to aspoň myslel, když následoval svého kamaráda.

// Tenebrae (přes Ježčí mýtinu)

Awarak se nechtěl vzdávat. Ano, sice byl chvilku na pokraji zoufalství a nervového zhroucení, ale pro svého kamaráda se musel držet. Jak psychicky, tak fyzicky. Etney se totiž o něj opíral a zdálo se, že mu naprosto důvěřuje, co se týkalo cesty ven. Nemohl ho přeci zklamat. Tento fakt držel Awaraka před totálním kolapsem. Nadechl se a začal se prodírat záplavou kvítků. Přišlo mu, že plavou v oceánu, ale tak nějak dokázal udržet packy normálně na zemi, nezačal hrabat jako kdyby chtěl plavat. Sice si občas hrábl, jak se už chystal plavat čubičku, ale vydržel to. V hlavě si sliboval, že si půjde zaplavat. V hlavě si toho slíbil opravdu spoustu, jen aby se odsud už dostal. Sice to tu nebylo tak špatné, mohl by se tu mít jako v ráji, ale přeci jen ten racionální hlásek začínal být silnější a přehlušoval totálně zastřený rozum.
Nakonec po dlouhém a dlouhém motání se dostali z louky pryč. Bylo to vidět hlavně na zemi, po které šlapali, protože začal mizet fialový koberec. Prosvítalo v něm více a více zelené a dýchalo se o poznání lépe. Bohužel však byli na louce tak dlouho, že následky si ještě chvíli asi ponesou.

// Říční eso přes Jezevčí les

Nebyli zrovna v nejlepší formě. Cítil to na sobě a viděl na svém kamarádovi. Snažil se rozluštit, co se mu snaží říct, ale neměl šanci. Občas nějaké slůvko pochytil, ale dohromady mu smysl nedávala. Už se mu tady tolik nelíbilo. Začala mu třeštit hlava, mžitky před očima se zhoršovaly, že z tančících vlčic se stal jeden pohyblivý flek. A k tomu mluvící flek. Protřel si znaveně oči a zjistil, že to je Etney. Nechápal, jak se tam tak rychle dostal, vždyť byl celou dobu na jiné straně. Nebo ne? Awarak byl celý dezorientovaný. Začínalo se mu dělat špatně od žaludku, tělo se stávalo těžší a těžší. "Jo, souhlasím, musíme plyš, plyš... " Mumlal obtížně a snažil se jít za Etnym, protože to vypadalo že zná cestu. To že za ním chodil dokola, to nepostřehl. Držel se očima jeho ocasu, aby věděl kam jde.
Jenže Etney se brzy objevil na zemi. "Ne nešmíš ležet. Vštávej, vštávej. Musíme jít, " naléhal na něj a snažil se ho hlavou zvednout. Dokonce se mu i dařilo podbírat kamarádovo tělo, že nestal od něj pár metrů. Zdálo se, že si začíná uvědomovat, že je tady něco hodně špatně. Tentokrát se on pokusil být vůdcem, kdo je odvede z týhle prokletý louky. Ale ani on nebyl moc úspěšný. Každou chvíli se mu zamotal nohy a najednou šel směrem, kterým přišli. "Ta louka nemá konce, " bědoval zmučeně a propukl v pláč.

Snažil se poslouchat, co mu kamarád říká. Pokud to ovšem byl jeho kamarád a ne nějaký cizinec, který se mu přišel smát, že leží na zemi. Jenže, jak se ocitl na zemi. Velice nenápadně se zase zvedl, tedy pokusil se o to. Až tak na třetí pokus se mu to povedlo, z čehož měl ohromnou radost. Ale proč se vlastně zvedal? Co tu vlastně dělal? Oči mu klouzaly po okolí, ne a ne zaměřit tmavý stín, který se mu pokoušel něco říkat. Zaslechl něco jako jestli rozumí, takže pokýval hlavou tak mohutně, že trefil čumákem zem. Rychle zvedl hlavu s výrazem, to bylo samozřejmě schválně. Pak se konečně chytil. "Vlčeeee? Kde je vlčeee? Mušíme mu pomoči," začal šišlat a hledat asi dvoumetrové vlče, které mu stín ukazoval. Jak zjistil, že je takhle vysoké. No když o něm mluvil, tak stál na zadním a mával tak vysoko tlapou. Litoval vlčici, která ho porodila, ale zase, třeba za to mohl jen nějaký rychlý růst nebo magie.
Jeho ouška zaslechla krásný smích, ke kterému se přidal. Ale už nebyl zpomalený. Nyní byl rychlý, rychlejší, než obvykle. Raději zavřel tlamu, protože jeho smích ho děsil. Ale slyšel ho stále ve své hlavě. Tak se přidal k Etnymu, kde ten se tady vzal a kam šel ten stín, s pokřikováním, aby byli všichni ticho. "Joo, on vám ukáže, zač je toho vrk, flk, vlk!" zakřičel spolu s ním do prázdna. Pak když se výhrůžky stupňovaly, rozhlédl se kolem sebe a viděl, že jsou sami. Tedy kromě těch vlčic, které tančily na zadních nějaký dešťový tanec a kolem těla měly palmové listy. Jak nějaké exotické tanečnice. "Heeeleee, heeelee," začal šťouchat do Etnyho, aby je taky viděl. Pak mu došlo, že by měl pochválit, jak je dobře zahnal a pak mu ukázat ty hezký holky. "Fef frajel, nejlepší. Zahnal si, kšá, kšá," blekotal nesrozumitelně. "Koukej, vlčice" podařilo se mu konečně dát dohromady kloudnou větu. Blaženě se díval na krasotinky, jak tančí a lákají ho, aby šel tančit taky.

Líbila se mu představa brzkého odpočinku. Ne, že by ho výrazně bolely nohy, ale přeci jen, odpočinek se hodil. Nadšeně přiběhl za Etnym a díval se, jak se rozvalil do květin. Ukazoval mu nějaké včely, které kolem létaly, takže Awarak přiblížil hlavu až těsně k rostlinám. Díval se na ty včelky a poslouchal svého kamaráda. Očima sledoval jednu včelu, která se najednou rozdělila na dvě, tři, čtyři, až jich tu byl najednou celý roj! Awarak vyskočil a naježil chlupy. Kde si jich tu najednou vzalo tolik? Podíval se na Etnyho, ale ten něco žvatlal o včelách, vosách a už to pomalu nedávalo smysl. Černobílý na něho chtě zakřičet, ať uteče, jinak se bude historie opakovat. Nezmohl se ale ani na hlásku. Chystal se skočit přes vlkovo rozpláclé tělo, aby schytal těch žihadel víc, ale co to? Roj včel byl kdovíkde. Awarak udělal nejistý krok vpřed, protože se mu začínaly lehce motat nohy a stále se snažil najít včely.
Ze snažení ho vyrušil tmavěšedý vlk, který na něj začal křičet nesmysly. Awarak si musel sednout, protože neunesl tíhu svého těla. "Co, co, co to tady na mě zkoušíš," řekl hlasem o pár oktáv vyšším než obvykle. Skoro až pískal, když mluvil. "Nekladu kytky. Hlodám, hloubám, HLEDÁM, včelyyyy," zavrčel ospale, protože hlas Etnyho na něj působil jako ukolébavka. Ale divná, protože začal vrčet. "Jáááááá," zamával packou ve vzduchu, jako kdyby se hlásil, "jsem Awabak, Awatak, Awarak," řekl na třetí pokus a stažil se Etnyho plácnout do čumáku, aby se probral. Jenže seděl od něj dobrý metr, takže jeho úsilí nemělo žádný výsledek. Maximálně ten, že ztratil rovnováhu a napůl spadl a napůl ležérně lehl do těch květin. Svět mu zpomalil na minimální rychlost. I ta včela kolem něj letěla strašně zpomaleně. "He, he, he," zasmál se pomalu (jako v Zootropolis ten lenochod :D) a plácl po včele tlapou. Jenže tento užitečný hmyz byl už dávno v tahu. "Já šem tycho, copak to neflifíf?" Mluvení bylo táák těžké.

// Jezevčí les

Nemohli přijít na to, co se těm dvě stalo. Nicméně, už to nebylo jejich téma číslo jedna. Prostě na to zkusili přijít, ale že by bez odpovědi nemohli spát. To nehrozilo. Awarak proto jen pokýval hlavou a nechal to být. Ovšem otázka ohledně toho, co má raději, to už bylo něco jiného. Dlouze a hluboce se zamyslel. "Noo," protáhl zamyšleně, "já si nejsem jistý. Jako otevřená louka má něco do sebe, je tam sluníčko, přehled a tak. Ale zase les není taky k zahození, když chceš chládek a někam se schovat. Takže asi mám nejraději les s nějakou mýtinkou uprostřed," pronesl nakonec svoji oblibu v místech.
Než se ovšem vymotali z tohoto lesa, byla to nějaká chvilka. Nakonec se jim to přeci jen povedlo a jakmile Etney zahlédl v dálce fialovou záplavu kytiček, celý se rozradostnil a začal pokřikovat. Awarak se trochu lekl, když se ozvalo pobouřené pípání. Sledoval ptáčky, jak odlétají a maličko zakroutil hlavou. Ale chápal kamarádovi radost, když měl rád ty louky. "Taky už se těším, až si natáhnu nohy," řekl Awarak a přidal do kroku, protože se mu Etney začínal vzdalovat.

// Ježčí mýtina přes Říční eso

"To nevím, možná něco zkaženýho? Třeba to maso. Ale to by je asi bolelo břicho," odpověděl na Etnyho otázky. Byla to vážně záhada. "Hele a není tady třeba nějaká sopka nebo tak? Víš, že třeba nadýchali nějaký výpary ze země, po tom by vlk taky mohl mít zamotanou hlavu," přišel s dalším nápadem. Etney mu prozradil, že s bráchou nemá až tak dobré vztahy. Awaraka to mrzelo za něj, protože mít pohodu v rodině, to je přece dobrý. "Tak když přijdeme na to, co se jim stalo, tak tam můžeš bráchu vodit častěji a pak si aspoň v klidu popovídáte," pronesl nadějně. Přál si totiž, aby měl Etney stejně dobré vztahy v rodině, jako měl on sám, než od nich odešel. Pak se mu ovšem obrovsky ulevilo. On to myslel jen obrazně. Začal se usmívat jako sluníčko. Samozřejmě, že si nemyslel, že by ji mohl Etney praštit. No možná maličko, ale od začátku věděl, že to je strašná hloupost. "Já jsem si to myslel, jen jsem se na chviličku lekl, že to myslíš vážně. Ale přátelské plácnutí, aby se tak nesmála, to bych taky asi udělal," řekl se zdravým smíchem, ne takovým pískacím, jako předvedla ona vlčice.
Přebrodili řeku, aby se mohli dostat dál. Teda řeku, Awarak by zvládnul část řeky, která se rychle hnala ve svém korytu. Ale šel za svým kamarádem, který je zavedl trochu dýl od hlavního toku a dostali se k začátku bažin. Byl rád, že nešli až do bahnitého lesa, protože to se mu vážně nechtělo. Takhle si zablátili kožíšky jen na tlapách, které hned otřeli do trávy dál. Nohy je zavedly do lesa, který byl Awarakovi něčím povědomý. Tlapu do ohně by za to nedal, ale měl pocit, že tady už někdy byl. "Já nevím. Řekl bych ale, že tady v tom lese jo, protože mi něco říká. Nebo si ho pletu s jiným lesem," prohodil. Ono ptát se ho jestli někde byl, když si to nepamatoval nemělo moc cenu, ale nechtěl na to poukazovat. Však to ničemu nevadilo, jen se asi bude častěji opakovat. Poslechl si plány, které nadhodil jeho doprovod a zamával oháňkou. "To je dobrý nápad. Mohli bychom to tu po odpočinku prozkoumat a pak se vydáme něco najít, aspoň nějakýho zajíce nebo tak. A budeš mít větší přehled o téhle zemi." A já bych mohl něco donést domů, aby viděli, že se neflákám jen tak někde.

// Elysejská pole

Awarak trochu nechápal, co se kolem něj děje. Ti dva se chovali totálně šíleně. Až měl strach, jestli to není nakažlivé. Před věnec a sledoval reakci. Vlkovi se to nejspíš líbilo, protože začal na všechny strany vykřikovat, že je král. Awarak nevěděl, jak se má tvářit nebo co by měl víc říkat, tak se jen trochu křečovitě usmíval. Vlčice se hihňala, smála, přizvukovala, ale to co mluvili, nedávalo smysl. V jednu chvíli totiž kradli květiny na louce, pak byli král a královna, ale vlčice nevydržela být královna. No byl to zmatek a černobílý vlk si docela oddychl, že se vydali na další cestu. Zamával jim na cestu, tak trochu automaticky, protože mu bylo blbé, že by se nerozloučil.
Když utichly hlasy, tak se podíval na jeho kamaráda. "Bylo to hoodně divné. Ale asi bych se neuchyloval k násilí. Spíš bych si dával pozor, abychom nesežrali to co oni, jestli to teda bylo z jídla. Protože nerad bych se takhle k někomu okolo choval," řekl zamyšleně. Maličko ho zarazilo, že by chtěl mlátit vlčice, ale třeba nebral rozdělení na holky a kluky. Prostě taková výchovná facka, ať je to komukoliv. Do toho by stejně Awarak nešel. Všechno se dá řešit bez násilí. Třeba někdy už není zbytí. Raději to nechal být a už si zase vesele vykračoval po Etnyho boku. "Co máme teď v plánu?"

// Jezevčí les přes Říční eso

Etney pozorně poslouchal. Zdálo se, že je mu Awarakova situace víc líto, než jemu samotnému. Mělo by mu to snad být líto? Měl by mít vztek? Nic z toho necítil, už se se svým osudem naučil žít. "Je to občas nepříjemné, ale nijak mě to neštve. Už jsem si zvykl." Prohrábl trávu před sebou. "No občas mám takové záblesky. Třeba jsem si vzpomněl, že jsem byl na lovu divočáka, ale nedokážu zařadit kdy to bylo. Podle Noriho to však bylo docela nedávno. A taky mám neutuchající pocit, že jsem někdy něco slíbil jedné vlčici, ale který a co to bylo. To už nevím. A zatím jsem ji nenašel." Tohle bylo asi to jediné, co ho mrzelo. Že dal slib a nedokázal ho splnit. Jenže otázka byla, žije ta vlčice ještě? Nalezl by ji tu nebo odešla někam na jiné místo?
Vítr k nim zatím nezanesl déšť, ale vlčí pachy. Awarakovi nebyli vůbec povědomé, za to Etney věděl moc dobře o koho se jedná. Černobílý jen netušil, proč jeho kamarád mluvil nevešel, jako kdyby měl s bratrem problémy. To Awarak by byl moc rád, kdyby potkal své sourozence. Etney však navrhl, že by mu mohli dát jejich věnec. Awarak byl z toho nadšený. "Pokud mu to udělá radost, tak můžeme," odpověděl šeptem a už se zvedl, aby Etnyho následoval. Stál tiše když Etney zdravil a vysvětloval, co se chystají udělat. Usmál se a mávnul přátelsky ocasem. "Ahoj," pozdravil oba pro něj cizí vlky, "snad ti udělá radost," řekl a přistoupil k bratrovi Etnyho. Sklonil hlavu a nechal věnec sklouznout na jeho hlavu. Šlo to dobře, protože se krčil v trávě. Awarak zkontroloval, jestli mu dobře sedí a o pár kroků ustoupil. Nechtěl mu omezovat jeho osobní prostor.

// Kopretinová louka přes Tenebrae

Šli kolem další řeky. Moc se mu nelíbilo, jak ta řeka vypadá. Rozhodně by se tam nechtěl vykoupat, jak o tom před chvilkou mluvili. Dal Etnymu za pravdu a raději šli od podivné řeky dál. Tedy, když ji samozřejmě přebrodili. Awarakovi to nevadilo, měl vodu rád, ale zase vše mělo své meze. Etney si vzpomněl, že tady potkal svoji životní lásku a začal se vyptávat i Awaraka. Trochu to čekal, přeci jen, měli by o sobě vědět více, když spolu trávili čas. A nevěřil, že by to mohl vlk použít proti němu. Zastavili a černobílý si sedl na zem. Bylo to trochu delší vyprávění. "Já popravdě nevím, jestli někoho mám. Řekl bych ale že ne. Víš, já se narodil mimo tento svět, daleko v horách. A tam mě postihla taková nehoda, po které mám problémy s pamětí. Nějakou dobu je to dobrý a pak lup! Mám zase pocit, že mi jsou tři roky, ale řekl bych, že mi je už dávno víc, zadíval se na své mohutné tělo a pak zpátky na Etnyho. "Ale díky Norimu vím, že patřím do Borůvkového lesa, kde jsem ve smečce. Prý tam mám i hodně kamarádů, ale já si je nepamatuju. Zatím znám jen Noriho. A teď mimo smečku tebe, Lilac a to je asi všechno," neříkal to smutně, to ne. Prostě to jen tak konstatoval. "Takže si myslím, že kdybych měl nějakou vlčici, tak by se mi přihlásila. Nebo by byla ráda, že má ode mě pokoj" řekl pobaveně a zamával oháňkou. "Jsem zvědavý, jestli najdeme někoho, komu udělá náš věnec radost," řekl zamyšleně a pohled stočil k nebi. Nerad by, aby zmokli, ale pak by si zase nemuseli hledat řeku nebo jezero na osvěžení.

Etney nadhodil, jestli zná Vlčí jezero. Awarak vykulil oči, protože si neuměl představit, jak vypadá takové jezero vlků. Nebo jezero z vlků? No, nechtěl ze sebe dělat hlupáka, proto raději jen zavrtěl hlavou, že ne. Nebyla to přímá lež, nicméně pravda taky ne. Ale to jeho kamarád nemohl vědět. A je to kamarád, když o mě nic neví? Musím mu to říct. Tohle svoje tajemství mu chtěl vyprávět cestou, až po pletené věnce.
věnec se jim nakonec povedl docela dobře, měl z něj radost. I Etney jim společnou práci pochválil. Jenže na otázku, jestli věnují jejich výtvor jeho vlčici, se zatvářil nejistě. Pravda, nebyl úplně dokonalý, ale mohl jí rozveselit. Ale zase o ní nic nevím, Třeba nemá ráda květiny. Nebo ozdoby na hlavu. To mě nenapadlo. Pak však tmavě šedý vlk navrhl dobrý plán. "Jojo, to je dobrý. Uděláme někomu hezčí den," řekl nadšeně. Etney mu ještě poděkoval, což Awarak fakt nečekal. Kdyby mohl, tak se začervená, ale to nešlo, tak rozpačitě těkal očima sem a tam. Nakonec měl nápad vůbec nejlepší. Dát mu výrobek na hlavu, aby ho cestou neoslintali. "Jo, nebo by se nám mohl rozpadnout a z lepšího dne by nebylo nic," řekl už zase uvolněně a sklonil hlavu, aby ho mohl Etney korunovat. Opatrně zvedl hlavu a zazubil se. "Díky, když tak si ho můžeme cestou vystřídat, aby si byl ještě větší fešák, než jsi." Chtěl si povyskočit, ale včas se zarazil. To by ten věnec daleko nedonesl. Tak se spokojil jen s radostným máváním ocasu.

// Ježčí mýtina přes Tenebrae

Zdálo se, že Awaraka to bavilo mnohem více. Tak přeci jen, byl to takový hračička, i když už mu bylo dávno 7 let. Ale s jeho výpadky paměti to neměl jak spočítat. Měl pocit, že Etney nebyl moc zvyklý chodit. Černobílého to trochu mrzelo, že ho tolik honí, ale chtěl udělat radost jeho partnerce. I když ji vůbec neznal. Etney se mu svěřil, že si myslí, že mu to nepůjde, protože má neohrabané packy. Awarak se na něj soucitně podíval, ale hned se začal usmívat. "To ti určitě jen přijde. Já myslím, že to zvládneme společně úplně v pohodě. A řekl bych, že nejsi neobratný, aspoň mi to tak nepřišlo." Pravda, neměl to jak zjistit, neměl moc příležitostí na pozorování, ale nechtěl aby se podceňoval. I kdyby byl trochu horší v pohybu tak co? Určitě měl jiné přednosti!
Při trhání se na ně sneslo dusno, kde se kožichy lepily k tělu. Pro huňaté kluky to bylo dost nepříjemné. "Tak až půjdeme dá, tak se můžeme někde smočit. A le v tom jezeře ne, od něho šlo snad ještě větší teplo než je kolem nás." Pokračoval ve sbírání, až si Etney najednou sedl a prohlásil, že by jim to mohlo stačit. Awarak donesl květinu, kterou měl v tlamě a položil ji k ostatním. "Řekl bych, že jo," řekl, i když viděl, že ijch mají víc než by potřebovali. Ale co když se jim nepovede jejich první pokus? Takže možná je dobře, když mají něco navíc.
Nyní je však čekala ta složitější část. Awarak chvilku pozoroval květiny a přemýšlel, jak to udělají. Rozložil vlčí máky od sebe, kopretiny taky a zas chvilku sledoval, jak tam leží. Nakonec to vymyslel tak, aby mohl jeho kamarád sedět. "Já je budu dávat k sobě a ty vždycky na ně položíš tlapku, aby se nám to nerozmotalo," řekl rozhodně a hlasem, který nedovoloval nějaké pochybnosti nebo námitky. Byl totiž plně soustředěný na jejich práci. Kytička přes kytičku, stonek přes stonek, Etnyho tlapa je přidrží u sebe, on to zuby utáhne a takhle dokola. Dostal se znovu na začátek, neboli na konec věnce a udělal poslední zatáhnutí, aby se jim věnec nerozpadl. Vzal ho opatrně do zubů a položil ho na ušlapanou trávu, aby si ho mohli prohlédnout. "Tak co, myslíš, že se jí bude líbit?" Jako nebylo to kdovíco, vlčice by si s tím určitě poradila líp. Ale přeci jen, docela to šlo.

// Louka vlčích máků přes Ohnivé jezero

Měl radost, že jeho kamarád má radost. Awarak byl taková hodná duše, které dělalo dobře, když někoho rozveselil nebo prostě potěšil. Pak se tedy na chvilku zhrozil, když se Etney nedíval zpočátku na jeho nápad nadšeně. Naštěstí se ukázalo, že to bylo způsobeno tím, že nevěděl, co je věnec. Černobílého vlka ani nenapadlo, že by se mohl najít někdo, kdo by to neznal. Možná to ale bylo tím, že on spoustu času trávil se sestrami, které takové věnečky vyráběly každou chvíli. Napadlo ho, jestli k tomu používaly magii země a jemu nic neřekly. On byl většinou ten, co sháněl kytičky. Ale moc dobře věděl, jaký je postup pro vytvoření. Docházelo mu, že se nejspíš jedná o holčičí zábavu, to ale nechtěl říkat nahlas. Pak by se mu totiž mohl Etney vysmát, že je jako holka. Zase ale, když se dělá takový dáreček pro holku, tak na tom není nic špatnýho ne?
Moc dobře slyšel vlkovi otázky i dobrou připomínku. Měl však plnou tlamu vlčích máků, takže mu zatím neodpověděl. Očima se snažil dát najevo, že mu hned odpoví. Naštěstí pro něj dorazili na další květinami posetou louku. Awarak na kraji položil květiny na zem a podíval se na společníka. "Věnec je taková ozdoba na hlavu. Je kulatý a aby si ho získal, tak musíš pokládat kytičky jednu přes druhou, takhle," nejprve demonstroval tvar máváním tlapou, potom chtěl ukázat, jak by měl věnec vypadat, takže bral ze své kupičky postupně rostlinku za rostlinkou a dával je přes sebe. Pomáhal si tlapkami a zuby, ale v jednom to šlo špatně. Bylo zapotřebí, aby pak Etney přiložil tlapku k dílu, ale na to byl ještě čas. Nejprve potřebovali natrhat ještě, zadíval se, co to tady kolem vlastně roste, ááá kopretin. "Kopretiny se budou hodit, mají tužší stonky, takže budou lépe držet tvar. A tvůj nápad je dobrý, uděláme nějaký na zkoušku a když tak ho někomu darujeme. A když se nám povede, budeš mít něco pro Lucy," zazubil se Awarak a už se rozběhl do louky, trhat kopretiny. Musel si pospíšit, protože nebe prozrazovalo, že by mohlo brzy začít pršet.