Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Řeka Mahtaë (sever)

Awarak celý udýchaný vběhl do lesa. Už při prvních krocích mezi stromy se trochu uvolnil. Přesto však mu nešlo z hlavy, jak divně se příroda začala chovat. Nejraději by měl ve všem jasno, ale takovýhle stresový situace nebyly nic pro něj. Zpomalil do kroku a snažil se zhluboka dýchat. Procházel jen na malém území, nechtěl se vydávat někam hlouběji. Cítil totiž, že se jedná o les, který by mohl být dobrý pro lov. Proto se držel na kraji, aby jeho pach nepronikl hlouběji do lesa a někomu nekazil jeho záměry. Jenže cítil, že tenhle les je docela průchozím místem, což trochu kazilo jeho šlechetné úmysly. Alespoň neměl čas řešit podivné počasí, které ho pronásledovalo. Stále však zůstával na kraji lesa, kde pomaličku pochodoval kolem stromů.

//Náhorní plošina přes Mahtae jih

Běžel podél řeky, ale nevěděl, jakým směrem je jeho domov. Takhle, on by to věděl, jenže jak se mu do kůže zakusovaly toxické kapky deště, tak začal ztrácet hlavu. Neměl odvahu smočit čumák ve vodě, aby se náhodou neotrávil. Jediné štěstí bylo, že se napil v jezeře, kde se koupal. Jinak by byl celý vyprahlý. K tomu všemu ho začal štípat čumáček, z čehož začal panikařit ještě víc. Protože to mohlo znamenat, že bude potřebovat brzy pít. Jenže tam padaly štiplavé kapky. Začínalo toho být na jeho hlavu vážně hodně. Potřeboval se někde uklidnit. Zkusil proto zaběhnout do lesa, jestli se aspoň trochu skryje před hříčkou přírody. A rozdýchat se, protože se bál, že tento stav není pro něj nejlepší. Že by si trochu uvědomoval, že panika mu maže paměť?

//Smrkový les

Z mraků, ze kterých létaly blesky, se začaly snášet kapky deště. Jenže celý ten déšť byl jakýsi divný. Štípal Awaraka na kožichu, v očích, zkrátka všude, kam se mu kapky dostaly. A navíc se ,
zdálo, že dým se vůbec neposouval pryč, ale víc a víc do krajiny. Neviděl už ani vlky, kteří si předváděli magická kouzla, takže si nebyl jistý, jestli už odešli nebo ještě ne. Neměl zrovna náladu se nějak družit. Hlavním problémem se pro něj stal déšť, který byl horší a horší. Zvedl zadek a rozběhl se z pláně pryč. Neměl strach, že by na něj něco zaútočilo, protože měl za to, že se všichni schovali v lese nebo norách, jeskyních. Prostě úkrytech. Takhle toho moc do smečky nedonesu k jídlu.

//Řeka Mahtae sever přes jih

// Řeka Mahtae (jih)

Dobrá nálada ho neopouštěla. I když bylo nebe pošmourné a svět takový celý šedý, Awarak šel s úsměvem na tlamě. Ten ho však trochu opustil, když došel na louku. Tady totiž to nebe bylo až moc černé, bouřkové a takové nepřirozené. Jenže jen na jednom místě. Díval se na tu scenérii a mozek mu to nebral. V dálce viděl pár siluet vlků, u kterých byla obloha nejtmavší. Dokonce zahlédl nějaké blesky, které se zarývaly do země v blízkosti vlků. Raději proto zastavil na okraji louky, aby nebyl v blízkosti čarovného počasí a čekal, až se to nějak překlene, přesune nebo cokoliv dalšího. Ani se nechtěl vybavovat s těmi cizinci v dálce, protože měl strach, že by ho něčím zakleli.

// Čekám na lov Borůvkové smečky, asi si mě nemusíte všímat. :D

// VVJ přes Řeka Mahtaë (sever)

Nakonec se kroky černobílého vlka stočily podél vody. Šel zvesela, snažil se osušit po trochu čekané, i nečekané koupeli. Měl v plánu trochu prošmejdit sever země, ale došlo mu, že by se měl nahlásit taky doma. Zeptám se, jestli nepotřebují s něčím pomoci a pak se chvilku zdražím doma. Musím si zase trochu udělat vztahy, aby si mě pamatovali, podívat se, jestli tam je Nori a tak. No a pak se můžu jít zase projít, podívat se, jestli je Etney opravdu blízko, jak říkal a třeba jít tentokrát na jih. Byl ze svého nápadu nadšený, takže se mu šlo zase lehčeji. Ale s tím neměl problém. Jeho hlavu totiž nezatěžovaly žádné starosti a problémy. Říkal si jen, co je zač ta sova, kterou už dlouho neviděl. Naposledy, když jsme se seznámili s Etnym. Ale co to je za sovu, to nevím. A nikdo jiný ji neviděl. No jo, asi mi trochu začíná strašit ve věži.

// Náhorní plošina

// Změna přechodu na Řeka Mahtaë (jih) přes Řeka Mahtaë (sever)

// Východní hvozd přes Východní Galtavar

Než se vymotal z lesa a přešel přes louku, začalo se rozednívat. Čím více bylo vidět, tím svižněji vlček šel. Měl pro to dobrý důvod. Konečně totiž spatřil v dálce, jak se něco třpytí. Moc doufal, že se jedná o nějaké jezero, kde by se mohl bezstarostně vykoupat a napít. Trochu doufal, že kolem něj nebudou davy, protože by se mohl najít někdo, kdo by mu vynadal, že se koupe. Ale ať čichal, jak čichal, tak zjistil, že tohle území nikomu nepatří. To by snad ani nešlo ne, aby si nějaká smečka zabrala celou vodní plochu. Navíc, kde by měli nory? Pod vodou? Zachechtal se a běžel vesele dál. Už se ani nerozhlížel a když se přesvědčil, že i přes opar viděl velké jezero, jeho tempo se zrychlovalo.
Jak byl rozběhnutý, tak se na břehu odrazil a snažil se skočit co nejdál to šlo. Plachtil kousek vzduchem, až dopadl na hladinu. Voda vycákla všude kolem a Awarak se radostně cachtal. Plácal obřími tlapami kolem sebe, potápěl hlavu, občas se snažil vydrbat si bahno z nohou, ale spíše si užíval koupání. Celý mokrý, ale spokojený se vydal ven, kde se párkrát oklepal. Vodní kapky létaly všemi směry, ale naštěstí tu nebyl nikdo v dosahu, koho by mohly zamokřit. Vydal se kousek po břehu a tam, kde nebyla voda zčeřená jeho poskakováním se pořádně napil. Hned mu bylo příjemněji! Rozhlédl se kolem, ale nic, co bylo blízko mu nepřipadalo povědomé. A to co bylo daleko pořádně neviděl. Neshledával však opar za něco podivného, na podzim se může stát, že je mlha i přes den. Asi bych měl jít domů, říct jim, že jsem v pohodě. Ale myslím, že ještě maličký průzkum by nevadil. Navíc cestou uschnu a nepřijdu domů jako zmoklá myš.

// Jedlový pás přes Západní Galtavar

// Kaskády

Trochu si oddechl, když se dostal do lesa. Nepoznal, že byl v mírné křeči, dokud se nedostal dál od zvuku vody. Ale jakmile se zvuk změnil jen na šumění hvozdu, tak byl hned v pohodě. Ještě ve větší duševní pohodě by byl, kdyby nebyl obalený od bahna, ale co s tím mohl udělat? No, tady v lese nic. Musím najít tu velkou vodu, jak o ní mluvil Etney. Tam se vykoupu, napiju se a třeba chytám rybu! Nějakou takovou svačinku by si dal. Nebyl vyhladovělý, ale maličký kousek by klidně snědl. Pak na něj však padl smutek. Uvědomil si, že nadobro ztratil ve světě svého dalšího dobrého kamaráda. Odkud, že říkal, že je? Agar? Askar? Asgaar? Musím se někoho zeptat, kde by to tak mohlo být a jít ho tam pozdravit. Bude mít radost. A, a, a zeptám se ho, jestli našel svoji vlčici Lucy. A udělal ji věnec. Už měl zase lepší náladu, protože ta smutná ho nedržela dlouho. Oklepal nějakou vrstvu bahna, které už stačilo uschnout a šlapal si vesele dál.

// Velké vlčí jezero přes Východní Galtavar

// Maharské močály

Černobílý vlk se konečně dostal z bažin. Byla noc, měsíc nikde vidět nebyl, takže mu neosvětloval cestu. Stromy by ho stejně zastínily, takže ani moc nevadilo, že nesvítil. A hvězdy nevydaly tolik světla. Navíc se zdálo, že jsou jaksi zahalené, jakýmsi kouřem. Ale Awarakovi to nevadilo, nebyl přece šeroslepý, aby za šera nebo v noci neviděl. Byl šelma,k terá musí fungovat i za nedostatku světla. Jenže jak měl obalené nohy bahnem, tak šel velice opatrně, protože i když byl vlk, kterého tma nezaskočí, tak byl v neznámém místě. A ve tmě se dobře schovají všechny kořeny, díry, nory a srázy. A když slyšel, že tu někde padá voda, což značilo vodopády, tak by nerad skončil v jednom z nich. Uši mu totiž prozradily, že jich tu je hodně. Proto se držel u stromů, dál od jejich hluku. Chtěl by to tu však vidět za světla. Jestli se sem ale dokáže vrátit během dne, to byla jiná otázka.

//Východní hvozd

Tým MEDVĚDŮ: 470 bodů

350 bodů 5* magie Ohně
50 bodů 1x teleportační lístek
20 bodů 6 křišťálů
30 bodů 25 mušliček
20 bodů 15 pomněnek

Děkuji

// Tenebrae

Ve svém putování se dostal do lesa, který se mu vůbec nelíbil. Lépe řečeno, tohle snad ani nebyl les, ale nějaké bažiny. Zvedal tlapu za tlapou a nebyl nadšený z toho, jak se mu na ně balilo bahno. Takhle se doma snad nemůžu ani ukázat. To by mě vyhnali ze smečky. Přemýšlel, jak se předtím s Etnym bavili o různých zdejších vodách, jestli mu neřekl i směr, kde by se mělo nacházet to velké jezero. Tam by to mohlo být lepší než tady v bažinách.
Občas se mu poštěstilo, že se dostal na pevnější část země, ale jakmile získal jistotu, že může zrychlit krok, už byl zase půl tlapy v bahně. Kdyby byl sprostý, tak by nadával jak hulvát. Jenže nebylo to pro něj přirozené, tak nadávky a klení spolkl a pomalu šel dál. Nakonec se přeci jen dostal z lesa pryč. Doufal, že si zapamatuje, že sem opravdu nemusí chodit.

// Kaskády

// Říční eso přes Ježčí mýtinu

Šlo se mu čím dál líp. Sice to nebylo úplně nejlepší, jako před návštěvou louky, ale aspoň se mu už netřásly nohy. Navíc, ta tíha, kterou stále cítil na boku byla pryč. Usmál se a zvedl hlavu o něco výše, když už mu to nedělalo skoro žádný problém. Sice se necítil úplně fit, mysl už měl však jasnou. "Etny," zachraplal, protože hlas dlouho nepoužíval. Navíc byl ještě poznamenaný výpary z rostlin. Otočil se na svého kamaráda, jenže on tam nebyl! Postupně mu začalo docházet, že ta tíha byl Etney, když se o něho opíral. A teď byl pryč. Kdyby to bylo fyzicky možné, tak by začal poskakovat kolem dokola a splašeně ho hledat. To mu však jeho současný stav zatím nedovolil, takže se jen pomalu otáčel a hledal ho.
Když se smířil s tím, že ho ztratil, zapojil do hledání svůj čenich. Byl přeci vlk a znal jeho pach. Mohl si ho v klidu vyčenichat. Tahle strategie mu však nevyšla, jelikož pomatení jeho čichové buňky ještě neopustilo. Ať se snažil sebevíc, cítil stále tu prokletou louku a ne pachy okolních vlků a zvířat. Co jen budu dělat? Co když mě potřebuje? Nebo mě hledá? Nebo se mu něco stalo a potřebuje pomoci. Mírně zmateně se rozhlížel, až nakonec zvolil směr, který se mu zdál nejnebezpečnější. Protože musel vyvrátit možnost, že by se mu něco stalo.

// Maharské močály

// Elysejská pole přes Jezevčí les

Jedna tlapa, druhá tlapa. Byl rád, že vůbec může chodit. Mluvení nezkoušel, neměl na to sílu ani kapacitu. Pořád slyšel svého kamaráda, jak se snaží mluvit, ale pořádně ho neslyšel. V hlavě mu hučelo asi deset tisíc rojů včel, které přehlušily všechno ostatní. Pohyby měl těžkopádné a trhané, před očima se mu všechno pohybovalo. Dalo by se říci, že tančilo.
Najednou bylo o něco lehčí, tak se zastavil a pomalu začal otáčet kolem sebe, aby zjistil, proč je tak lehký. Bylo to tím, že Etney se ocitl na zemi a něco tam povídal. Zase se k němu sklonil a pomohl mu na nohy. Otevřel tlamu, aby něco řekl, ale slova se mu nechtěla na jazyku zformulovat, tak svého snažení zase zanechal. Doplahočili se ke břehu, kde vrazili hlavy do vody. Bylo s podivem, že se tam neutopili, když byli v takovém stavu. Po vydatném svlažení hrdla se vydali na další putování. Tedy Awarak si to aspoň myslel, když následoval svého kamaráda.

// Tenebrae (přes Ježčí mýtinu)

Awarak se nechtěl vzdávat. Ano, sice byl chvilku na pokraji zoufalství a nervového zhroucení, ale pro svého kamaráda se musel držet. Jak psychicky, tak fyzicky. Etney se totiž o něj opíral a zdálo se, že mu naprosto důvěřuje, co se týkalo cesty ven. Nemohl ho přeci zklamat. Tento fakt držel Awaraka před totálním kolapsem. Nadechl se a začal se prodírat záplavou kvítků. Přišlo mu, že plavou v oceánu, ale tak nějak dokázal udržet packy normálně na zemi, nezačal hrabat jako kdyby chtěl plavat. Sice si občas hrábl, jak se už chystal plavat čubičku, ale vydržel to. V hlavě si sliboval, že si půjde zaplavat. V hlavě si toho slíbil opravdu spoustu, jen aby se odsud už dostal. Sice to tu nebylo tak špatné, mohl by se tu mít jako v ráji, ale přeci jen ten racionální hlásek začínal být silnější a přehlušoval totálně zastřený rozum.
Nakonec po dlouhém a dlouhém motání se dostali z louky pryč. Bylo to vidět hlavně na zemi, po které šlapali, protože začal mizet fialový koberec. Prosvítalo v něm více a více zelené a dýchalo se o poznání lépe. Bohužel však byli na louce tak dlouho, že následky si ještě chvíli asi ponesou.

// Říční eso přes Jezevčí les

Nebyli zrovna v nejlepší formě. Cítil to na sobě a viděl na svém kamarádovi. Snažil se rozluštit, co se mu snaží říct, ale neměl šanci. Občas nějaké slůvko pochytil, ale dohromady mu smysl nedávala. Už se mu tady tolik nelíbilo. Začala mu třeštit hlava, mžitky před očima se zhoršovaly, že z tančících vlčic se stal jeden pohyblivý flek. A k tomu mluvící flek. Protřel si znaveně oči a zjistil, že to je Etney. Nechápal, jak se tam tak rychle dostal, vždyť byl celou dobu na jiné straně. Nebo ne? Awarak byl celý dezorientovaný. Začínalo se mu dělat špatně od žaludku, tělo se stávalo těžší a těžší. "Jo, souhlasím, musíme plyš, plyš... " Mumlal obtížně a snažil se jít za Etnym, protože to vypadalo že zná cestu. To že za ním chodil dokola, to nepostřehl. Držel se očima jeho ocasu, aby věděl kam jde.
Jenže Etney se brzy objevil na zemi. "Ne nešmíš ležet. Vštávej, vštávej. Musíme jít, " naléhal na něj a snažil se ho hlavou zvednout. Dokonce se mu i dařilo podbírat kamarádovo tělo, že nestal od něj pár metrů. Zdálo se, že si začíná uvědomovat, že je tady něco hodně špatně. Tentokrát se on pokusil být vůdcem, kdo je odvede z týhle prokletý louky. Ale ani on nebyl moc úspěšný. Každou chvíli se mu zamotal nohy a najednou šel směrem, kterým přišli. "Ta louka nemá konce, " bědoval zmučeně a propukl v pláč.