Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Awarak nemusel na otázku ohledně ovoce odpovídat. To za něj už udělala Sunstorm, takže jen souhlasně pokýval hlavou. To jsem už jedl, ne že ne. Ale že by plavalo v tůňce, to jsem ještě neslyšel. Nebo, že bych to už slyšel? Nebyl si tím zcela jistý, ale nechtěl nad tím pořádně přemýšlet. jelikož se Maeve nezačala posmívat ani jinak projevovat to, že by si z něj udělala dobrý den, tak to bral jako fakt. "To je dobře, že smečka má vrchního léčitele. Hned se bojím míň," řekl při krátké pauze od hrabání. Měl pocit, že si na ledu zatrhnul drápek, ale krev žádnou neviděl, takže to mohl být jen pocit. Přeci jen, ledová krusta byla dost pevná. V mysli přemýšlel, co by mohlo být oranžové a co by tak mohl znát. "A jaké ovoce je oranžové? Já znám jen červené, fialové, žluté a to je asi všechno. Ale moje paměť je hrozně děravá, takže třeba jsem už takový potkal a nepamatuju si to," zazubil se a začal pomáhat Sunstorm s odklízením sněhu, protože slyšel, jak se zadýchala. A to jen došla k nim a maličko pomáhala. "Neměla by si odpočívat, aby se ti nezhoršilo? Třeba by vrchní léčitel na něco přišel?" Otočil se s otázkou na druhou vlčici, protože se zdálo, že toho Sigyho zná přeci jen líp.
Znovu se dal do hrabání, tentokrát však slyšel, jak led postupně povoluje. "Ustupte," řekl vlčicím, pro případ, že by tam některá z nich omylem zahučela. Šlápl na led, který s křupnutím povolil a on si namočil tlapu. Studí, studí, studí. Klepal mokrou packou, jako kdyby se spálil, očima však sledoval tůňku, ve které nyní plavaly kousky ledu. "První část úkolu je hotova. Co dál? Musíme zpívat písničku, říct básničku nebo se jen tak koukat, jestli něco nevyplave?" Začal uvažovat, jestli se jen Sigy nechtěl mladé vlčice zbavit a poslal ji na nesplnitelnou misi.

Aranel byla velice chápavá. Po zhodnocení stavu vlčice, ji ujistila, že na lov by sama neměla energii. Ovšem prozradila Sunstorm, že byli nedávno na lovu a že by si mohla klidně kousek uloupnout. Spravedlivá beta, takový jsou nejlepší. Pak shrnula události, které se staly ve smečce. Awarak byl za to rád, protože to vůbec netušil. On byl někdo jiný alfou? To nebyla vždycky Baghý? Byl to pro něj docela šok, protože tak nějak předpokládal, že to takhle bylo vždycky. Měl bych si někoho najít, kdo mi osvětlí události. Ale to asi tak nespěchá. Měl radost, že by se mohla vlčice dostat k nim do smečky. Neměl by totiž to srdce ji poslat pryč, zvlášť když byla v takovém stavu.
Maeve celkem bílé vlčici přizvukovala, což bylo taky legrační. Awarak se samozřejmě nesmál, protože mu takové chování připomínalo jeho sestřičku. Doufal, že ho bude mít přítomná vlčice ráda, jako třeba staršího bráchu. Vždycky totiž měl radost, když s ostatními vycházel. Vyděšeně se pak podíval na Aranel, která celou dobu různě pochrchlávala, ale teď už to bylo nepřehlédnutelné. Bylo jasné, že se s ní něco děje, jenže černobílý vlk neměl ponětí, co by mohl udělat, aby se jí ulevilo. "Samozřejmě, budeme tady. Nemusíš mít strach a hlavně si odpočiň," řekl se strachem v hlase. Ještě než odešla, tak nám zadala úkoly. Na jednu stranu byl Awarak moc rád, že neposlala do úkrytu jeho. Bylo to prosté, on totiž nevěděl úplně přesně, kde se úkryt nachází. A Maeve to určitě věděla, takže tu bude zpátky rychleji. Povzbudivě na mrknul, ale velice rychle se zarazil. Cože to po mě chtěla? Nevěřícně se podíval na tůňku, pak na Sunstorm, která tomu taky nevěřila a pak zpátky na Maeve."My máme v tůni ovoce?" Pak zaklepal hlavou, protože přeci, když hezky poprosila, tak by ji neměl nechat čekat. "Ale samozřejmě ti pomůžu, to dá rozum." I když si myslel, že tam nic nebude, tak došel k zmrzlé vodě. Mezitím, co tu byli už stačila zmrznout docela dost. Pomůže mi moje magie? Nevěděl, jak by mu mohla země pomoci, ale nevadilo by mu, kdyby to udělala. Chvilku na led zíral, ale nic se nestalo, takže raději použil svoje tlapy. Ze začátku to šlo ztuha, drápy ho bolely, ale začínal se pomaličku prokopávat dál. Za chvilku se podíval na vlčici, jestli to dělá dobře nebo jestli se už začala smát z toho, jaký žertík se jí povedl.

Bílá vlčice, která se představila jako Aranel, si vzala tak nějak slovo. Byla beta, takže bylo jasné, že to musí mít pod palcem. Awarak tedy hezky trpělivě mlčel a přemýšlel, jestli tuhle vlčici zná nebo ne. Tedy lépe řečeno, jestli ona zná jeho a jak dlouho. Škoda, že jsem se nezeptal Noriho, jak dlouho tu asi tak jsem. Pak ovšem směřovala na černobílého vlka otázku, tak musel honem dávat pozor. "Říkala, že se jmenuje Night sea a tvářila se, že tu bydlí" řekl prostě. Poté pokýval na slova Maeve, že se nejspíš jedná o stejné vlče. "Přesně tak, malá a taková šedobílá."
Došlo mu, že se ho vlastně na něco ptala. "Ljós," zopakoval s úsměvem vlčici. "Je podobně velký a mohutný jako já, šedobílý a má modré oči." To, že nemluvil Awarak taktně zamlčel. Necítil se, že by mu příslušelo to, aby to všem vykládal. Jenže vlčice začala sledovat hromadu sněhu a měla ve tváři nepřítomný výraz. Awarak pokrčil rameny a podíval se na ty dvě, které vypadaly duchem přítomné. Sunstorm byla skromná a nechtěla kus jejich jídla. To Awarakovi připomnělo, že si vlastně nedal z ulovené laně ani kousek. Maličko mu zakručelo v břiše, ale ne tak hlasitě, jako flekaté vlčici. Jenže její skromnost vzala trochu za své, když se zeptala na to, jestli mají ve smečce místo. Nebylo na černobílém, aby nějak soudil nebo rozhodoval, ale jemu by bylo hloupé přijít na začátku zimy a chtít se přidat do smečky. Ale třeba to nebude vyžírka a opravdu by chtěla pomoci. Netušil kde se v něm vzala taková podezíravost. Byla mu cizí, taková strašně dospělá. A to se mu vůbec nelíbilo. Raději se mile usmál a zaplašil takové myšlenky. Jak to říkala maminka? Být hodný a vidět jen to dobré. Proto si začal přát, aby ji do smečky vzali. Mohl by ji totiž vzít na jídlo a sám si něco ukousnout.

Ljós samozřejmě nic neřekl, jak by taky mohl, když nemluvil. Jeho pohled však stačil na to, aby Awarak pochopil, že dostal veliký úkol. Měl pohlídat zraněnou vlčici. Nevěděl sice na jak dlouho, ale měl. Dovtípil se, že do smečky nepatří, takže jakmile jí bude lépe, tak se půjde zeptat někoho výše postaveného, co s ní. Teď ale hrozbou nebyla, takže mu nevadilo tu trávit čas. Malé vlče se před odchodem zeptalo, jak se jí zranění stalo. Jakože více do hloubky. Tohle už bylo více uvěřitelné.
Než se však Awarak mohl nějak začít zajímat víc o těch podivných tvorech, přišla k nim společnost. Jednalo se o bílou vlčici, která s nimi byla na lovu. Druhá byla podle vzhledu mladší, ale zřejmě ho znala. Bílá se mu moc nevěnovala, ale to nebylo nijak zvláštní, protože měla starost, co tu Sunstorm dělala. "Ahoj," pozdravil vesele příchozí a usmál se na ně. "Jojo, byl jsem tam taky," potvrdil slova vlčice, protože Sunstorm už odpověděla na otázky. "Ljós odešel s vlčaty někam na procházku, tak tu zatím hlídám Sunstorm, kdyby se jí přitížilo," oznámil vlčicím. Možná to bylo evidentní, ale nechtěl poukazovat na to, že ji taky hlídá, aby tu nedělala neplechu. Což nejspíš neměla v plánu.

// jen krátce, ať nezdržuji :))

Vlci se vzájemně představili, Awarak zjistil i jméno malého vlčete. Přišla dokonce i malá vlčice, která se hned představila jako Night sea. Awarakův kamarád se usmál, když ho představil, takže bylo dobře, že s tím nemá problém. Malý Jerry se jim snažil vysvětlit, jak zraněnou vlčici našli, jak ji sem vlk jménem Sigy přinesl a že vstala z mrtvých. Černobílý se nevěřícně zadíval na Jerryho, ale když Sunstorm začala vyprávět svůj příběh, který povídala velice pomalu, jako kdyby jí mluvení dělalo velký problém, tak se Jerryho vysvětlení nezdálo tak přitažené za chlupy. Ale i tak tomu pořádně nerozuměl. Natáčel hlavu na jednu stranu i na druhou, málem si ji vykroutil. Stejně ze slov vlčice nebyl moc moudrý. Podíval se na Ljóse, jestli to nějak chápe nebo jestli je taky ztracený jako byl on sám.

// Borůvkový les

Awarak byl rád, že se kamarádovi svěřil se svým problémem. Už ho to netížilo, takže kdyby nešli zkontrolovat co podezřelého se děje u jejich tůňky, tak by to byl krásný den. Jenže u tůňky bylo docela živo. I když, ne tak živo, jak by se mohlo zdát. Docela se vyděsil, když viděl strakaté tělo, které bylo zborceno krví a skoro se nehýbalo. Sice ta krev byla stará, ale i tak to vypadalo dost děsivě. Než však došel až k vlčici, Ljós už jí lil vodu na tlamu. Něco mu to připomnělo, jako kdyby to někdy zažil, viděl? Zatřepal hlavou a snažil se být užitečný. Vlčice, jak si všiml, rozklepaně vstala a došla pomaličku k tůňce se napít. Pak se jim představila jako Sunstorm. Až teď si všiml vlčete, které tu s nimi bylo. No dobře, už to nebylo tak malé vlče, ale pro Awaraka byli všichni menší.
"Chceš nějak pomoci? Ještě víc než tou vodou?" Chtěl být nápomocný. Pak mu však došlo, že se taky nepředstavil. "Já jsem Awarak a tady můj kamarád je Ljós," představil šedočerného vlka a podíval se na něj, jestli mu nevadí, že ho rovnou představil. Pak se podíval na menšího vlčka. "A jaké je tvoje jméno?" zeptal se radostně, ale pak zase trochu zvážněl, aby se přesvědčil, jestli je Sunstorm už v pořádku.

Společně s Ljósem čekali na odpověď. v podstatě od kohokoliv. V lese bylo cítit tolik pachů, že se sotva dalo říct, kolik vlků tu doopravdy je. A jelikož znal jen ty, které viděl na lovu a Noriho, tak se to těžko počítalo. Brzy jim však přišla odpověď, kdy jedna z vlčic, tedy snad to byla ona, zavyla zpátky. S úsměvem se podíval na kolegu, jestli to taky slyšel. Strach z něho úplně opadl, nějak si nepřipouštěl, že se mohlo něco stát. Ten mu už i odpověděl na jeho zašmodrchanou větu mávnutím tlaky, takže další negativní pocit, který z něho opadl, byla nervozita, že se zachová špatně nebo nevhodně.
Měli však ještě další úkol. Co udělat s ulovenou laní, která tu pomalu, ale jistě vychládala. Teda ona chladla dost rychle, protože okolní teplota byla dosti mrazivá. A takové mražené maso nebylo nic moc. Na druhou stranu, zase se tak rychle nekazilo. Jeho nový kamarád se na něho díval, jako kdyby na něco čekal. Má ho snad Awarak někam zavést? Pak ho to trklo. No jo, úkryt... Začal šoupat nohama, protože přišla chvíle pravdy o tom, co mu vlastně je. "Jestli si ještě nebyl v úkrytu, tak já tě tam taky úplně nezavedu," říkal a u toho se snažil packou malovat do zamrzlé půdy. Nakonec toho nechal. "Ne že bych nechtěl. Já si jen nepamatuju, kde leží. Víš, já tak trochu trpím na výpadky paměti," vyhrkl a podíval se na vlka. "Takže ani nevím, jak dlouho tu jsem, koho znám a koho ne. A říkám ti to proto, aby si věděl, jak to se mnou je. A jestli na tebe budu někdy koukat jako, že tě vidím poprvé, tak to třeba bude i tím, že jo." Zakončil a zavřel tlamu.
Začal se usmívat, protože nečekal nějakou velkou reakci. On totiž nebyl na reagování žádný čas, protože se k nim doneslo další zavytí. Natočil hlavu tím směrem. Nebylo takové ladné, jako od vlčích dam, takže bylo dost možné, že se jedná o nějakého samce. Ale o kterého, to fakt netušil. Jediný, koho by poznal byl Nori a jeho hlas to stoprocentně nebyl. Ljós ho taky slyšel a vypadalo to, že se za ním vydá. Hlas totiž směřoval k tůňce, kterou Awarak náhodou znal. Netušil však jestli jejich přítomnost bude vítaná. Ještě jednou se podíval na úlovek, ale usoudil, že ho tady můžou nechat. Čumák snad mají všichni v pořádku. Pokýval hlavou na nevyřčenou otázku, zda jde taky. U toho však zaslechl další zavytí, tentokrát zase vyšší, takže od vlčice. Tady to žije. Na chvilku se zarazil, protože zauvažoval, jestli tam má jít. Mělo to ovšem pár háčků. Mohla, ale taky nemusela do lesa patřit. V podstatě ta cizinka mohla Awarakovi napovídat cokoliv a on by se ani nemohl rozhodnout, jestli jí věří nebo ne. Proto se zařadil zpátky k boku Ljóse. "Snad si ji u hranic převezme někdo, kdo má lepší paměť," usmál se na vlka a společně se dostali pomalu až k tůňce.

// Ovocná tůň

// Také gratuluji. :)) A Přemýšlela jsem o nabídnuté funkci. Řekla bych, že Awarakovi lovy půjdou, takže se jich také rád ujme. :))

//Erynijský les přes Mahtaë

Tahali a tahali, co jim síly stačili. Ale Awarak na sobě pociťoval, že dále už nemůže. Naštěstí nebyli tak daleko od lesa, jak se obával. Když ucítil vůni borůvčí, které se ztrácelo ve štiplavém dýmu, vzpomněl si, jak odsud s Norim utíkali, když se vydali na tu zajímavou výpravu, kde potkali Etnyho. Položili laň do lesa a podívali se jeden na druhého. Černobílý vlk by ji táhl klidně dál, až do úkrytu, protože o tom náhodou věděl. Sice jen matně, ale pamatoval si, kudy s jeho kamarádem běželi.
Ljós však nevypadal, že by se někam dál hrnul a rozhlížel se kolem sebe. Nejspíš hledal vlčice, které s nimi byli na lovu. Pravda, bylo to dost podezřelé, že tu ještě nebyly. Přece jsme je někde cestou nepotkali. Nebo jsme šli tak rychle? Pokud by byli rychlejší oni s obřím úlovkem, než vlčice, které šly bez ničeho, znamenalo to jediné. Že se stalo něco hoodně špatného. Awarak se ani nechtěl domýšlet, co to tak mohlo být. Jeho lovecký kolega se snažil identifikovat vlčice podle pachu, ale zřejmě nepochodil. Pak se podíval na Awaraka a v očích mu jaksi svitlo, jako kdyby ho něco napadlo. Naznačil vytí a vybízivě se na černobílého zadíval. Awarakovi začínalo pomalu docházet, že vlk nemluví. Z jakého důvodu, to nevěděl a netoužil po tom, aby to zjistil. Zkrátka to bral jako fakt. Jenže, jak mu odpovídat, abych z něj nedělal pitomce? Nejprve splnil to, oč byl žádán. "Vauuuuuuuuuuuuuu," zavyl z plných plic na celý les. Jeho hlas se nesl kolem stromů a všem říkal, donesli jsme jídlo! Pak se zdviženým obočím mrknul na Ljóse, jestli to bylo to, co chtěl. Nakonec to nevydržel a musel se zeptat nebo spíš omluvit dopředu. "Teď to neber nějak špatně, ale omlouvám se, pokud ti někdy odpovím, jako kdyby si byl malé vlče. Je to totiž zvláštní potkat někoho, kdo nemluví, ale nechci, aby si se cítil nějak špatně z mojí strany," řekl trochu stydlivě. Zamotal se totiž do svých myšlenek a toho, co chtěl říct, že se nakonec jen uculil. Úsměv ho však rychle přešel, protože měli vážnější problém. Kde byly vlčice. Nepotřebovaly od nich pomoc?

Povedlo se. S jeho vahou už neměla laň proti jejich ostrým zubům šanci. Sice poslední ránu zasadil Ljós, ale to ničemu nevadilo. Awarak pomohl tím, že jejich kořist udržel na zemi, aby smrtelnou ránu mohl jeho společník zasadit. Cítil, jak z laně uniká život, její pokusy o kopání a pohyb byly čím dál tím míň zřejmé, až ustaly úplně. Teprve tehdy Awarak opatrně slezl z jejich úlovku a hrdě se na ně oba podíval. Zatěžkal nohu, aby zjistil, jestli ho bude nějak omezovat v odtáhnutí kořisti, ale nezdálo se že by to měla být překážka. Pak se podíval na druhého vlka, jestli je v pořádku, když se tak proletěl. Ten na něj koukal s úsměvem a mával u toho oháňkou. Což znamenalo, že je nejspíš v pořádku. Awarak se taky široce usmál a klidně by si i plácl tlapou, jak to dobře zvládli. Ljós se však k něčemu takovému neměl, tak se spokojil s máváním oháňky.
Čekal, že něco řekne, ale byl stále takový nemluvný, jako když ho viděl ve skupince. Dával mu však najevo určité signály. Černobílý vlk naklonil hlavu na stranu. Pochopil, co se mu kolega snažil naznačit, ale nevěděl, proč mu to prostě neřekne. Třeba nemůže mluvit a nebo to neumí. Najednou nevěděl, jestli rozumí tomu co říká, proto jen pokýval hlavou a čapl jejich úlovek do zubů. Nechal parťáka, aby jim udával směr, protože sám netušil, kde je jeho jejich? doma.
Cestou se však vlk zastavil a zmateně se díval kolem. Awarak pustil nohu, myslel, že se potřebuje nadechnout, ale on někoho hledal. No jasně, vlčice! Kde jsou? Začal se taky kolem rozhlížet, ale jejich loveckou skupinku neviděl. Ani náznak jejich přítomnosti. "Myslíš, že se něco stalo? Neměli bychom je jít hledat?" Stál před takovým morálním dilematem, že se nesoustředil na to, jestli mu vlk rozumí nebo ne. Jeho odpověď však byla jasná. Vrhl se zpátky k úlovku a s novou energií ho začal táhnout pryč. "Jo jasně. Uklidíme úlovek domů a pak je najdeme, dobrý plán." Pochválil ho Awarak a s novou energií se taky pustil do tahání laně. Jen doufal, že neurve ten kus nohy, jak vehementně tahal.

// Borůvka přes Mahtae

| Baghý | Erlend | Awarak | Elora | Aranel |

Černobílému pomalu docházely síly. Měl by si konečně připustit, že už mu dávno nejsou tři roky. Jenže, když se tak pokaždé "probudí" s čistou hlavou, těžko se pak léta dopočítávají. Teď to však bylo cítit více, než jasně. V noze se mu začínala ozývat bolest, dech mu přestával stačit. Teď však nebyl čas polevit. Měl pocit, že se za nimi stalo něco vážného, ale nemohl se otáčet. Přišli by totiž o dobrý úlovek, který už brzy mohl být jejich. Na to však musel ze svého těla vydolovat ještě aspoň ždibíček síly. Měl radost, že se s jeho loveckým parťákem si tak dobře vycházejí vstříc. Vždy, když Awarakovi laň kousek poodběhla, byl tu druhý lovec, který ho zastoupil. A zase obráceně. Jen mít ještě trošičku toho štěstíčka.
A štěstíčko přišlo. Laň klopýtla a druhý vlk se jí okamžitě vrhl po krku. Jenže setrvačná síla je oba hodila přes větve na zem. Černobílému zatrnulo, když viděl ten pád, ale zdálo se, že je na tom druhý lovec relativně dobře. Nebo ho jen ovládal adrenalin, těžko říct. Bylo však jasné, že potřebuje jeho pomoc. Laň se nehodlala jen tak vzdát, i když jí z nesčetných ran a ranek prýštilo spoustu krve. Kopala kolem sebe kopyty, vrtěla se, aby se znovu postavila na nohy a utíkala dál. Trochu se obával pomsty jelena, ale ta nepřicházela, takže se nenechával rozptýlit. Skočil jako jeho parťák lani na krk a svou vahou ji zavalil. naštěstí byl medvědovité velikosti, ale ani on ji nedokáže tak dlouho držet. Šedobílý vlk však měl k překousnutí tepny blíže, takže dál ležel, zapíral se do těla jejich kořisti a kousal všechno, co se mu dostalo k tlamě. Tak už to vzdej.

Nemluvný vlk s jeho plánem souhlasil. Kdyby se nemusel pekelně soustředit na to, že nemá dělat rámus, tak by si i poskočil. Takhle si musel vystačit jen s pokýváním hlavy a už jen soustředěným čekáním. Chvilku se nic nedělo, jen stádo před nimi začínalo být značně nervózní. Pak se ovšem ozval hluk, vrčení a štěkot. To vyběhly z úkrytu vlčice. Samci měli všechno jako na podnose, takže mohli jen čekat na nejvhodnější chvíli k útoku. Zatím se dařilo stádo směřovat jejich směrem, ale jelen si usmyslel otočit se na vlčice. Udělal v tom pěkný guláš, až chtěl Awarak vyběhnout a pomoci jim. Zůstal však skrčený a připravený skočit, protože se k nim rozběhla nejlepší laň, tu kterou si předtím vyhlédli.
Vlčice s křídly si zatím poradila s jelenem, takže jim už nestálo nic v cestě. Šedobílý vlk se vrhl na laň a černobílý mu byl v patách. Prvnímu se nepovedlo se pověsit lani na krk, dovedl ji však potrhat plece. Awarakovi se povedlo jí skočit na zadek a potrhat zadní stehno. Rychle seskočil, aby nedostal kopytem do břicha a klopýtl. Postavil se zpátky na nohy a rozběhl se za jeho loveckým parťákem. Ten už kousal jejich budoucí kořist do nohou a všude, kam se mu povedlo. Awarak nedbal toho, kde je jelen a začal laň kousat z druhé strany. Nechtěl ji však moc poškodit, aby nedodali jen cáry masa, které se nedaly vůbec pozřít. Snažil se proto zasáhnout spíše nohy. Laň však už běžela výrazně pomaleji, díky všem těm zraněním, které jí způsobili. Už stačí, kdyby zakopla a měli bychom hotovo. Stromy by mohly taky v tom pomoci. Skákal a kousal a doufal, že už brzy to laň vzdá.

| Baghý | Erlend | Awarak | Elora | Aranel |

Vlčice s křídly si všimla stáda, takže jejich rozhovory rychle uťala. Ještě rychle odpověděla na otázku bílé, jak mají oslovovat jediného vlka, který tu zůstal. Ahá, tak toho mi představovala. A vlastně ne jménem, ale jen tím, že to její příbuzný. Malé kolečko se mu v mozku dostalo na správnou pozici a jemu se mohlo zase lehčeji dýchat. Jenže jeho jméno bylo tak složité, že by si asi přelámal jazyk, než ho vysloví. Ljós. v hlavě to jde, ale jak to bude znít ve skutečnosti. Musím si to vyzkoušet, než na něj budu mluvit. Zvláštní bylo, že za celou dobu nevydal ani hlásku. Černobílý naklonil hlavu na stranu, ale nechal to plavat. Ani neodpověděl na otázku, jestli má magii myšlenek. To, že existují magie, to věděl. To, že má nejspíš magii země, to věděl taky. Ale může jich mít víc?
Musel se začít soustředit na lov, kde s ním počítali dokonce jako s tím, kdo kořist uloví! Překvapeně zamrkal, protože, no přišlo mu to zvláštní. Že můžou cizinci tohle svěřit... Měl by začít pracovat i s verzí, že ho tady přítomní velmi dobře znají a proto mu dávají takovou důvěru. Neměl však nic lepšího na práci, tak proč by ne. Jen doufal, že to nepokazí. "Jedno vzrostlé nebo dvě menší, chápu. A hlavně opatrně," zašeptal soustředěně a vydal se společně s druhým šedobílým vlkem na určenou pozici. Snažil se našlapovat stejně tiše a opatrně jako on, ale přeci jen ho občas velká tlapa zradila. Vždy se zastavil, ani nedýchal a díval se směrem ke stádu. Neuteklo, jen jelen se díval víc pozorněji po okolí. Ještě, že moc nesvítíme. Cestou nepromluvil, líbil se mu styl jeho loveckého kolegy, kdy byli potichu, aby na sebe nepřitáhli ještě víc pozornosti. Občas se na vlka podíval a viděl, že se na něj vlídně usmívá a mává oháňkou. Hned bylo Awarakovi příjemněji, takže se na něj usmál a taky zavrtěl oháňkou. Na seznámení však budou mít čas později. Ani mu nějak nevadilo, že ho nezná. Stejně by se cítil i se zbytkem vlků, takže proč si zatěžovat hlavu. Najednou se vlk však zastavil,tak se podíval, co se děje. Díval se na mě s otázkou v očích, což nejspíš znamenalo, že bychom mohli být na správném místě. Rozhlédl jsem se kolem sebe a musel jsem souhlasit. Když se postavím sem, tak si nebudeme překážet a dokážeme skolit nějakou pořádnou laň. Jenže, která by to mohla být? Opatrně jsem vykoukl zpoza křoví a očima se snažil vybrat tu nejlepší. Viděl ji celkem brzy, jenže tu si dost hlídal jelen. Asi nějaká nejlepší družka. Neměl totiž ponětí, jak funguje společenství laní a jelenů. Zaplul zase zpátky do křoví a nahnul se k vlkovi. "Když se podaří, půjdeme po tý největší. Když ne, bereme tu na konci stáda?" Snažil se mluvit stroze, aby nedělal hluk. Podíval se znovu na chudinku, která byla trochu mimo stádo. Z tý se moc nenajíme. "Pardon, jinak. Ta veliká nebo nějaká co poběží kolem." Radostně zamával oháňkou a čekal, na pokývnutí, že souhlasí. Měli by přeci běžet po stejný kořisti, jinak to bude katastrofa. Jakmile byla dohoda uzavřena, mávl tlapou ze křoví na znamení, že vlčice mohou vyrazit. Nesmím to zkazit, nesmím to zkazit.

// Ehm, trochu romány tady, tak se omlouvám za svůj krátký příspěvek. :DD

Awarakovi z toho množství vlků šla hlava kolem. Jenže, co bylo zvláštní, oni ho nejspíš skoro všichni znali! Vlčice s křídly ho oslovila jménem a představila mu dalšího vlka. Jelikož nevěděl ani to, jak se jmenuje ona vlčice, tak netušil, na kterého vlka se má dívat. Proto se jen usmíval, trochu jako pitomeček a kýval na všechny hlavou, aby je pozdravil. Bílá vlčice mu odpověděla také kývnutím (dobře, ona kývla jako první a on to jen zopakoval, ale to byl detail!) a mile se na něj usmála. Nebo si to možná jen vymyslel, aby tento okamžik nějak přežil. Vlk, který tu byl s ním jako jeden z prvních, a jak si všiml, měl zraněnou packu, dostal na starosti vlče. Odešel s ním kousek stranou. Bylo totiž jasné, že na lov, který se tu plánoval uskutečnit, nepůjde ani jeden z nich. Kam jsem se to přidal? Měl však pocit, že cítí lehoučkou vůni borůvek, která přišla společně s vlky. Že by tohle bylo moje doma?
Teď se však nechtěl pouštět do nějakých vysvětlování, informací a tak. Noriho však neviděl, takže bylo dost možné, že si jen borůvky vsugeroval. Byl by však hloupý, kdyby nevyužil možnost ulovit si jídlo. Proto se stále usmíval, kýval hlavou, že se vším souhlasí a čekal, co se vyvine dál. Pak měl však pocit, že by měl něco říct, protože bílá vlčice mluvila s takovou mladší a vysvětlovala, co se bude dít. Nějaká smečková hierarchie mu vůbec nedocházela, nevěděl jestli tady je nějaká alfa, beta. Jen věděl, že vlčice s křídly to tu vedla. "Doufám, že tu někdo bude. Potulovalo se tu docela dost vlků, než jste přišli, tak snad stáda neutekla," řekl směrem k bílé vlčici. Zase se usmíval a čekal na nějaké pokyny. Mluvení nechal na později.

Slyšel nějaký šramot a cítil, že se do lesa nahrnula spousta vlků. Třeba mi poradí, kde je moje doma. Kam že to chci? Do Borůvkového lesa? Nebo to byla jiná bobule? Nebo snad Malinový les? Rozhodl se, že zkusí štěstí a zeptá se nově příchozích, jestli by mu nepomohli. Na nervové zhroucení, které málem zažil, už nemyslel. Radostně se vydal ke skupince, ale než k nim došel přepadla ho náhlá nevolnost a bolest hlavy. Musel zavřít oči, jak to byl nepříjemný pocit. Než je však zavřel, viděl znovu sovu, která byla více zbarvená a více hmotnější, než v případu, kdy potkal Etnyho. Bolest brzy polevila, takže se mohl konečně k vlkům přiblížit. Byl však zmatený, co ten divný, vzdušný opeřenec znamená. A proč ho vídá jen někdy a někdy ne.
Co bylo však zvláštní, některé pachy mu byly dost povědomé. Jako kdyby je už někdy cítil. Ale jména si k nim přiřadit nedokázal. "Nazdárek vespolek." Mával radostně oháňkou a namířil si to k vlčici s mléčným okem. Vypadala totiž, že je všechny vede, i když pořádně viděla jen na jedno oko. To je teprve vůdce. Až teď mu došlo, když se bavili mezi sebou a dorazil i vlk, kterého tu Awarak cítil už předtím, že to byla ona, kdo tu štěknul, jako kdyby někoho svolával. Copak to patřilo i mě? Rozhodl se, že zatím bude tichým pozorovatelem a pokud ho někdo osloví, tak to znamená, že ho zná a že by se měl téhle skupinky držet.