Příspěvky uživatele

< návrat zpět

| Baghý | Erlend | Awarak | Elora | Aranel |

Černobílému pomalu docházely síly. Měl by si konečně připustit, že už mu dávno nejsou tři roky. Jenže, když se tak pokaždé "probudí" s čistou hlavou, těžko se pak léta dopočítávají. Teď to však bylo cítit více, než jasně. V noze se mu začínala ozývat bolest, dech mu přestával stačit. Teď však nebyl čas polevit. Měl pocit, že se za nimi stalo něco vážného, ale nemohl se otáčet. Přišli by totiž o dobrý úlovek, který už brzy mohl být jejich. Na to však musel ze svého těla vydolovat ještě aspoň ždibíček síly. Měl radost, že se s jeho loveckým parťákem si tak dobře vycházejí vstříc. Vždy, když Awarakovi laň kousek poodběhla, byl tu druhý lovec, který ho zastoupil. A zase obráceně. Jen mít ještě trošičku toho štěstíčka.
A štěstíčko přišlo. Laň klopýtla a druhý vlk se jí okamžitě vrhl po krku. Jenže setrvačná síla je oba hodila přes větve na zem. Černobílému zatrnulo, když viděl ten pád, ale zdálo se, že je na tom druhý lovec relativně dobře. Nebo ho jen ovládal adrenalin, těžko říct. Bylo však jasné, že potřebuje jeho pomoc. Laň se nehodlala jen tak vzdát, i když jí z nesčetných ran a ranek prýštilo spoustu krve. Kopala kolem sebe kopyty, vrtěla se, aby se znovu postavila na nohy a utíkala dál. Trochu se obával pomsty jelena, ale ta nepřicházela, takže se nenechával rozptýlit. Skočil jako jeho parťák lani na krk a svou vahou ji zavalil. naštěstí byl medvědovité velikosti, ale ani on ji nedokáže tak dlouho držet. Šedobílý vlk však měl k překousnutí tepny blíže, takže dál ležel, zapíral se do těla jejich kořisti a kousal všechno, co se mu dostalo k tlamě. Tak už to vzdej.

Nemluvný vlk s jeho plánem souhlasil. Kdyby se nemusel pekelně soustředit na to, že nemá dělat rámus, tak by si i poskočil. Takhle si musel vystačit jen s pokýváním hlavy a už jen soustředěným čekáním. Chvilku se nic nedělo, jen stádo před nimi začínalo být značně nervózní. Pak se ovšem ozval hluk, vrčení a štěkot. To vyběhly z úkrytu vlčice. Samci měli všechno jako na podnose, takže mohli jen čekat na nejvhodnější chvíli k útoku. Zatím se dařilo stádo směřovat jejich směrem, ale jelen si usmyslel otočit se na vlčice. Udělal v tom pěkný guláš, až chtěl Awarak vyběhnout a pomoci jim. Zůstal však skrčený a připravený skočit, protože se k nim rozběhla nejlepší laň, tu kterou si předtím vyhlédli.
Vlčice s křídly si zatím poradila s jelenem, takže jim už nestálo nic v cestě. Šedobílý vlk se vrhl na laň a černobílý mu byl v patách. Prvnímu se nepovedlo se pověsit lani na krk, dovedl ji však potrhat plece. Awarakovi se povedlo jí skočit na zadek a potrhat zadní stehno. Rychle seskočil, aby nedostal kopytem do břicha a klopýtl. Postavil se zpátky na nohy a rozběhl se za jeho loveckým parťákem. Ten už kousal jejich budoucí kořist do nohou a všude, kam se mu povedlo. Awarak nedbal toho, kde je jelen a začal laň kousat z druhé strany. Nechtěl ji však moc poškodit, aby nedodali jen cáry masa, které se nedaly vůbec pozřít. Snažil se proto zasáhnout spíše nohy. Laň však už běžela výrazně pomaleji, díky všem těm zraněním, které jí způsobili. Už stačí, kdyby zakopla a měli bychom hotovo. Stromy by mohly taky v tom pomoci. Skákal a kousal a doufal, že už brzy to laň vzdá.

| Baghý | Erlend | Awarak | Elora | Aranel |

Vlčice s křídly si všimla stáda, takže jejich rozhovory rychle uťala. Ještě rychle odpověděla na otázku bílé, jak mají oslovovat jediného vlka, který tu zůstal. Ahá, tak toho mi představovala. A vlastně ne jménem, ale jen tím, že to její příbuzný. Malé kolečko se mu v mozku dostalo na správnou pozici a jemu se mohlo zase lehčeji dýchat. Jenže jeho jméno bylo tak složité, že by si asi přelámal jazyk, než ho vysloví. Ljós. v hlavě to jde, ale jak to bude znít ve skutečnosti. Musím si to vyzkoušet, než na něj budu mluvit. Zvláštní bylo, že za celou dobu nevydal ani hlásku. Černobílý naklonil hlavu na stranu, ale nechal to plavat. Ani neodpověděl na otázku, jestli má magii myšlenek. To, že existují magie, to věděl. To, že má nejspíš magii země, to věděl taky. Ale může jich mít víc?
Musel se začít soustředit na lov, kde s ním počítali dokonce jako s tím, kdo kořist uloví! Překvapeně zamrkal, protože, no přišlo mu to zvláštní. Že můžou cizinci tohle svěřit... Měl by začít pracovat i s verzí, že ho tady přítomní velmi dobře znají a proto mu dávají takovou důvěru. Neměl však nic lepšího na práci, tak proč by ne. Jen doufal, že to nepokazí. "Jedno vzrostlé nebo dvě menší, chápu. A hlavně opatrně," zašeptal soustředěně a vydal se společně s druhým šedobílým vlkem na určenou pozici. Snažil se našlapovat stejně tiše a opatrně jako on, ale přeci jen ho občas velká tlapa zradila. Vždy se zastavil, ani nedýchal a díval se směrem ke stádu. Neuteklo, jen jelen se díval víc pozorněji po okolí. Ještě, že moc nesvítíme. Cestou nepromluvil, líbil se mu styl jeho loveckého kolegy, kdy byli potichu, aby na sebe nepřitáhli ještě víc pozornosti. Občas se na vlka podíval a viděl, že se na něj vlídně usmívá a mává oháňkou. Hned bylo Awarakovi příjemněji, takže se na něj usmál a taky zavrtěl oháňkou. Na seznámení však budou mít čas později. Ani mu nějak nevadilo, že ho nezná. Stejně by se cítil i se zbytkem vlků, takže proč si zatěžovat hlavu. Najednou se vlk však zastavil,tak se podíval, co se děje. Díval se na mě s otázkou v očích, což nejspíš znamenalo, že bychom mohli být na správném místě. Rozhlédl jsem se kolem sebe a musel jsem souhlasit. Když se postavím sem, tak si nebudeme překážet a dokážeme skolit nějakou pořádnou laň. Jenže, která by to mohla být? Opatrně jsem vykoukl zpoza křoví a očima se snažil vybrat tu nejlepší. Viděl ji celkem brzy, jenže tu si dost hlídal jelen. Asi nějaká nejlepší družka. Neměl totiž ponětí, jak funguje společenství laní a jelenů. Zaplul zase zpátky do křoví a nahnul se k vlkovi. "Když se podaří, půjdeme po tý největší. Když ne, bereme tu na konci stáda?" Snažil se mluvit stroze, aby nedělal hluk. Podíval se znovu na chudinku, která byla trochu mimo stádo. Z tý se moc nenajíme. "Pardon, jinak. Ta veliká nebo nějaká co poběží kolem." Radostně zamával oháňkou a čekal, na pokývnutí, že souhlasí. Měli by přeci běžet po stejný kořisti, jinak to bude katastrofa. Jakmile byla dohoda uzavřena, mávl tlapou ze křoví na znamení, že vlčice mohou vyrazit. Nesmím to zkazit, nesmím to zkazit.

// Ehm, trochu romány tady, tak se omlouvám za svůj krátký příspěvek. :DD

Awarakovi z toho množství vlků šla hlava kolem. Jenže, co bylo zvláštní, oni ho nejspíš skoro všichni znali! Vlčice s křídly ho oslovila jménem a představila mu dalšího vlka. Jelikož nevěděl ani to, jak se jmenuje ona vlčice, tak netušil, na kterého vlka se má dívat. Proto se jen usmíval, trochu jako pitomeček a kýval na všechny hlavou, aby je pozdravil. Bílá vlčice mu odpověděla také kývnutím (dobře, ona kývla jako první a on to jen zopakoval, ale to byl detail!) a mile se na něj usmála. Nebo si to možná jen vymyslel, aby tento okamžik nějak přežil. Vlk, který tu byl s ním jako jeden z prvních, a jak si všiml, měl zraněnou packu, dostal na starosti vlče. Odešel s ním kousek stranou. Bylo totiž jasné, že na lov, který se tu plánoval uskutečnit, nepůjde ani jeden z nich. Kam jsem se to přidal? Měl však pocit, že cítí lehoučkou vůni borůvek, která přišla společně s vlky. Že by tohle bylo moje doma?
Teď se však nechtěl pouštět do nějakých vysvětlování, informací a tak. Noriho však neviděl, takže bylo dost možné, že si jen borůvky vsugeroval. Byl by však hloupý, kdyby nevyužil možnost ulovit si jídlo. Proto se stále usmíval, kýval hlavou, že se vším souhlasí a čekal, co se vyvine dál. Pak měl však pocit, že by měl něco říct, protože bílá vlčice mluvila s takovou mladší a vysvětlovala, co se bude dít. Nějaká smečková hierarchie mu vůbec nedocházela, nevěděl jestli tady je nějaká alfa, beta. Jen věděl, že vlčice s křídly to tu vedla. "Doufám, že tu někdo bude. Potulovalo se tu docela dost vlků, než jste přišli, tak snad stáda neutekla," řekl směrem k bílé vlčici. Zase se usmíval a čekal na nějaké pokyny. Mluvení nechal na později.

Slyšel nějaký šramot a cítil, že se do lesa nahrnula spousta vlků. Třeba mi poradí, kde je moje doma. Kam že to chci? Do Borůvkového lesa? Nebo to byla jiná bobule? Nebo snad Malinový les? Rozhodl se, že zkusí štěstí a zeptá se nově příchozích, jestli by mu nepomohli. Na nervové zhroucení, které málem zažil, už nemyslel. Radostně se vydal ke skupince, ale než k nim došel přepadla ho náhlá nevolnost a bolest hlavy. Musel zavřít oči, jak to byl nepříjemný pocit. Než je však zavřel, viděl znovu sovu, která byla více zbarvená a více hmotnější, než v případu, kdy potkal Etnyho. Bolest brzy polevila, takže se mohl konečně k vlkům přiblížit. Byl však zmatený, co ten divný, vzdušný opeřenec znamená. A proč ho vídá jen někdy a někdy ne.
Co bylo však zvláštní, některé pachy mu byly dost povědomé. Jako kdyby je už někdy cítil. Ale jména si k nim přiřadit nedokázal. "Nazdárek vespolek." Mával radostně oháňkou a namířil si to k vlčici s mléčným okem. Vypadala totiž, že je všechny vede, i když pořádně viděla jen na jedno oko. To je teprve vůdce. Až teď mu došlo, když se bavili mezi sebou a dorazil i vlk, kterého tu Awarak cítil už předtím, že to byla ona, kdo tu štěknul, jako kdyby někoho svolával. Copak to patřilo i mě? Rozhodl se, že zatím bude tichým pozorovatelem a pokud ho někdo osloví, tak to znamená, že ho zná a že by se měl téhle skupinky držet.

// Řeka Mahtaë (sever)

Awarak celý udýchaný vběhl do lesa. Už při prvních krocích mezi stromy se trochu uvolnil. Přesto však mu nešlo z hlavy, jak divně se příroda začala chovat. Nejraději by měl ve všem jasno, ale takovýhle stresový situace nebyly nic pro něj. Zpomalil do kroku a snažil se zhluboka dýchat. Procházel jen na malém území, nechtěl se vydávat někam hlouběji. Cítil totiž, že se jedná o les, který by mohl být dobrý pro lov. Proto se držel na kraji, aby jeho pach nepronikl hlouběji do lesa a někomu nekazil jeho záměry. Jenže cítil, že tenhle les je docela průchozím místem, což trochu kazilo jeho šlechetné úmysly. Alespoň neměl čas řešit podivné počasí, které ho pronásledovalo. Stále však zůstával na kraji lesa, kde pomaličku pochodoval kolem stromů.

//Náhorní plošina přes Mahtae jih

Běžel podél řeky, ale nevěděl, jakým směrem je jeho domov. Takhle, on by to věděl, jenže jak se mu do kůže zakusovaly toxické kapky deště, tak začal ztrácet hlavu. Neměl odvahu smočit čumák ve vodě, aby se náhodou neotrávil. Jediné štěstí bylo, že se napil v jezeře, kde se koupal. Jinak by byl celý vyprahlý. K tomu všemu ho začal štípat čumáček, z čehož začal panikařit ještě víc. Protože to mohlo znamenat, že bude potřebovat brzy pít. Jenže tam padaly štiplavé kapky. Začínalo toho být na jeho hlavu vážně hodně. Potřeboval se někde uklidnit. Zkusil proto zaběhnout do lesa, jestli se aspoň trochu skryje před hříčkou přírody. A rozdýchat se, protože se bál, že tento stav není pro něj nejlepší. Že by si trochu uvědomoval, že panika mu maže paměť?

//Smrkový les

Z mraků, ze kterých létaly blesky, se začaly snášet kapky deště. Jenže celý ten déšť byl jakýsi divný. Štípal Awaraka na kožichu, v očích, zkrátka všude, kam se mu kapky dostaly. A navíc se ,
zdálo, že dým se vůbec neposouval pryč, ale víc a víc do krajiny. Neviděl už ani vlky, kteří si předváděli magická kouzla, takže si nebyl jistý, jestli už odešli nebo ještě ne. Neměl zrovna náladu se nějak družit. Hlavním problémem se pro něj stal déšť, který byl horší a horší. Zvedl zadek a rozběhl se z pláně pryč. Neměl strach, že by na něj něco zaútočilo, protože měl za to, že se všichni schovali v lese nebo norách, jeskyních. Prostě úkrytech. Takhle toho moc do smečky nedonesu k jídlu.

//Řeka Mahtae sever přes jih

// Řeka Mahtae (jih)

Dobrá nálada ho neopouštěla. I když bylo nebe pošmourné a svět takový celý šedý, Awarak šel s úsměvem na tlamě. Ten ho však trochu opustil, když došel na louku. Tady totiž to nebe bylo až moc černé, bouřkové a takové nepřirozené. Jenže jen na jednom místě. Díval se na tu scenérii a mozek mu to nebral. V dálce viděl pár siluet vlků, u kterých byla obloha nejtmavší. Dokonce zahlédl nějaké blesky, které se zarývaly do země v blízkosti vlků. Raději proto zastavil na okraji louky, aby nebyl v blízkosti čarovného počasí a čekal, až se to nějak překlene, přesune nebo cokoliv dalšího. Ani se nechtěl vybavovat s těmi cizinci v dálce, protože měl strach, že by ho něčím zakleli.

// Čekám na lov Borůvkové smečky, asi si mě nemusíte všímat. :D

// VVJ přes Řeka Mahtaë (sever)

Nakonec se kroky černobílého vlka stočily podél vody. Šel zvesela, snažil se osušit po trochu čekané, i nečekané koupeli. Měl v plánu trochu prošmejdit sever země, ale došlo mu, že by se měl nahlásit taky doma. Zeptám se, jestli nepotřebují s něčím pomoci a pak se chvilku zdražím doma. Musím si zase trochu udělat vztahy, aby si mě pamatovali, podívat se, jestli tam je Nori a tak. No a pak se můžu jít zase projít, podívat se, jestli je Etney opravdu blízko, jak říkal a třeba jít tentokrát na jih. Byl ze svého nápadu nadšený, takže se mu šlo zase lehčeji. Ale s tím neměl problém. Jeho hlavu totiž nezatěžovaly žádné starosti a problémy. Říkal si jen, co je zač ta sova, kterou už dlouho neviděl. Naposledy, když jsme se seznámili s Etnym. Ale co to je za sovu, to nevím. A nikdo jiný ji neviděl. No jo, asi mi trochu začíná strašit ve věži.

// Náhorní plošina

// Změna přechodu na Řeka Mahtaë (jih) přes Řeka Mahtaë (sever)

// Východní hvozd přes Východní Galtavar

Než se vymotal z lesa a přešel přes louku, začalo se rozednívat. Čím více bylo vidět, tím svižněji vlček šel. Měl pro to dobrý důvod. Konečně totiž spatřil v dálce, jak se něco třpytí. Moc doufal, že se jedná o nějaké jezero, kde by se mohl bezstarostně vykoupat a napít. Trochu doufal, že kolem něj nebudou davy, protože by se mohl najít někdo, kdo by mu vynadal, že se koupe. Ale ať čichal, jak čichal, tak zjistil, že tohle území nikomu nepatří. To by snad ani nešlo ne, aby si nějaká smečka zabrala celou vodní plochu. Navíc, kde by měli nory? Pod vodou? Zachechtal se a běžel vesele dál. Už se ani nerozhlížel a když se přesvědčil, že i přes opar viděl velké jezero, jeho tempo se zrychlovalo.
Jak byl rozběhnutý, tak se na břehu odrazil a snažil se skočit co nejdál to šlo. Plachtil kousek vzduchem, až dopadl na hladinu. Voda vycákla všude kolem a Awarak se radostně cachtal. Plácal obřími tlapami kolem sebe, potápěl hlavu, občas se snažil vydrbat si bahno z nohou, ale spíše si užíval koupání. Celý mokrý, ale spokojený se vydal ven, kde se párkrát oklepal. Vodní kapky létaly všemi směry, ale naštěstí tu nebyl nikdo v dosahu, koho by mohly zamokřit. Vydal se kousek po břehu a tam, kde nebyla voda zčeřená jeho poskakováním se pořádně napil. Hned mu bylo příjemněji! Rozhlédl se kolem, ale nic, co bylo blízko mu nepřipadalo povědomé. A to co bylo daleko pořádně neviděl. Neshledával však opar za něco podivného, na podzim se může stát, že je mlha i přes den. Asi bych měl jít domů, říct jim, že jsem v pohodě. Ale myslím, že ještě maličký průzkum by nevadil. Navíc cestou uschnu a nepřijdu domů jako zmoklá myš.

// Jedlový pás přes Západní Galtavar

// Kaskády

Trochu si oddechl, když se dostal do lesa. Nepoznal, že byl v mírné křeči, dokud se nedostal dál od zvuku vody. Ale jakmile se zvuk změnil jen na šumění hvozdu, tak byl hned v pohodě. Ještě ve větší duševní pohodě by byl, kdyby nebyl obalený od bahna, ale co s tím mohl udělat? No, tady v lese nic. Musím najít tu velkou vodu, jak o ní mluvil Etney. Tam se vykoupu, napiju se a třeba chytám rybu! Nějakou takovou svačinku by si dal. Nebyl vyhladovělý, ale maličký kousek by klidně snědl. Pak na něj však padl smutek. Uvědomil si, že nadobro ztratil ve světě svého dalšího dobrého kamaráda. Odkud, že říkal, že je? Agar? Askar? Asgaar? Musím se někoho zeptat, kde by to tak mohlo být a jít ho tam pozdravit. Bude mít radost. A, a, a zeptám se ho, jestli našel svoji vlčici Lucy. A udělal ji věnec. Už měl zase lepší náladu, protože ta smutná ho nedržela dlouho. Oklepal nějakou vrstvu bahna, které už stačilo uschnout a šlapal si vesele dál.

// Velké vlčí jezero přes Východní Galtavar

// Maharské močály

Černobílý vlk se konečně dostal z bažin. Byla noc, měsíc nikde vidět nebyl, takže mu neosvětloval cestu. Stromy by ho stejně zastínily, takže ani moc nevadilo, že nesvítil. A hvězdy nevydaly tolik světla. Navíc se zdálo, že jsou jaksi zahalené, jakýmsi kouřem. Ale Awarakovi to nevadilo, nebyl přece šeroslepý, aby za šera nebo v noci neviděl. Byl šelma,k terá musí fungovat i za nedostatku světla. Jenže jak měl obalené nohy bahnem, tak šel velice opatrně, protože i když byl vlk, kterého tma nezaskočí, tak byl v neznámém místě. A ve tmě se dobře schovají všechny kořeny, díry, nory a srázy. A když slyšel, že tu někde padá voda, což značilo vodopády, tak by nerad skončil v jednom z nich. Uši mu totiž prozradily, že jich tu je hodně. Proto se držel u stromů, dál od jejich hluku. Chtěl by to tu však vidět za světla. Jestli se sem ale dokáže vrátit během dne, to byla jiná otázka.

//Východní hvozd

Tým MEDVĚDŮ: 470 bodů

350 bodů 5* magie Ohně
50 bodů 1x teleportační lístek
20 bodů 6 křišťálů
30 bodů 25 mušliček
20 bodů 15 pomněnek

Děkuji