Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 4

// Les

Awarak si pečlivě pamatoval, kudy jdou do úkrytu. Cesta to byla delší, než očekával, ale bylo dost možné, že za to mohl přítomný sníh. V něm se totiž pohybovalo mnohem hůře a pomaleji, než za normálních okolností. Takže možná cesta jako taková nebyla tak dlouhá. Nakonec se přeci jen dostali ke vchodu do úkrytu. Černobílý vlk se celý rozradostnil a maličko přidal do kroku. Vběhl dovnitř a uvolnil se. Ani mu nedocházelo, že byl celý v jakési křeči. Nejspíš za to mohl podvědomý strach, že by mohl venku umrznout. Nebo možná měl ze zimy stažené svaly, aby ušetřil tělesné teplo. Nechtěl to však řešit, už byl na teplejším místě a zase se usmívat.
Vlčice dorazily v pořádku také. Maeve se hned šla podívat na Eloru, pro kterou hledali oranžové ovoce. Awarak chtěl jít taky, ale zase nevěděl, v jakém stavu je, aby ji náhodou nerušil. Proto počkal, až se vlčice vrátí, aby jim povyprávěla, jak se Eloře daří. Aranel se zatím pustila do přitáhnutí kožešin a hlavou ukázala na hromádku dalších. Plus i na zbytek masa. Awarakovi zakručelo v břiše. Měl jsem vůbec kus masa nebo jsme hned s Ljósem šli pryč? Jeskyní se prohnal teplý vánek, který to tu okamžitě vyhřál. Černobílého vlka zamrzelo, že nemůže taky nějak magií přispět. Proto si šel odtrhnout kus masa, aby zaplnil křičící žaludek. Vzal si o dost víc než Sunstorm, ale ještě tam dost masa zůstalo. Pak si čapl jednu kůži a dotáhl si ji vedle Aranel. Plácl sebou na ni a vesele se zavrtal. Pak zvedl zrak na Maeve, která přišla jako sluníčko od zraněné vlčice a přidala se k nim. "To je dobře," odpověděl zvesela po dlouhé době. Zadíval se jí na záda, kde měla nějakého ptáčka? Awarak se na něj se zájmem díval, bylo to totiž dost zvláštní. "Co to je za ptáčka?" zeptal se nakonec, protože ho zvědavost přemohla. Na chvilku přestal poslouchat, o čem si povídají vlčice, až pak zaslechl Sunstorm, že jí není úplně dobře. Se soucitem se na ni podíval. Pak se zvedl a dotáhl další kožešinu, kterou položil vedle ní. Nebyl si totiž jistý, jestli je lepší aby ležela na zemi, která jí může ochladit nebo to bude ještě horší. Či na ni měl kůži hodit, aby se vypotila? Byla to zákeřná otázka, takže se s otazníky v očích otočil na Aranel, která by mohla vědět odpověď.

// Ovocná tůň

Byla veliká škoda, že si Awarak nepamatoval cestu do úkrytu. Mohl totiž jako gentleman jít první a razit cestu třem vlčicím. Takhle to bylo na nemocné Aranel, která si však počínala velice statečně a vedla je do úkrytu. Snažila se mluvit s Maeve, ale poryvy větru jí braly slova z tlamy. Mladší vlčice se snažila odpovídat, ale taky toho nebylo moc slyšet. No a Sunstorm nemluvila vůbec, ale za to nejspíš mohlo to, že nesla léčivé ovoce. Doufal, že bude fungovat, i když bude krapet oslintané. Takhle mohl v tichu přemítat, ale neměl ani o čem. Byl spokojený, šťastný a v naprosté pohodě. Jediné, co mu vrtalo hlavou byla ta třeskutá zima. Nechápal, kde se tu vzala. Ani loni taková nebyla. Aspoň si na to nepamatoval.
Další poryv větru mu vehnal sněhové vločky do očí, až je musel přimhouřit. Zakousávaly se mu do kožichu a štípaly, ale ne nějak moc. Ještě štěstí, že měl tak hustý kožich, který nepropustil všechny vločky až na jeho kůži, ale jen tak povrchově. No dobře, trochu mu na kůži doletělo, ale ne tolik, jako třeba vlčicím. Jednou se hodilo být huňatým medvídkem. Ale i tak se těšil na to, že už budou v jeskyni. Konečně si i třeba zapamatuje cestu a příště tam trefí sám.

// Jeskyně

// Loterie 3

Absolutně chápal Aranel, že jí zajímalo, jak je možné, že led povolil. Pravda, i jeho to udivilo, hlavně proto, protože teď musela být teplota strašlivě nízko. Nejen že to dokazovala pára, která jim šla od tlamy. Zábly ho příšerně packy, dýchání začínalo bolet a jeho tělo se pomaloučku měnilo na ledovou sochu. Asi bychom to měli vyřešit až někde v úkrytu. Jenže mohli oni vzít nečlenku do lesa nebo do úkrytu? To netušil. "Hrabali jsme a hrabali. Ale mám pocit, že nebyla taková zima," řekl při pohledu na oranžový pomeranč, který pomocí magie vyklouzl ven z tůňky. Ta mezitím začala znovu zamrzat, což bylo další ukázkou toho, že byla vážně zima.
Aranel nakonec udělila výjimku flekaté Sunstorm, aby se mohla jít schovat. Bylo to od ní moc hezké, to ano. Awarak se pomalu dostával ze své krusty, která se na něm začala tvořit. Maeve, tak jako ostatní nechtěla, aby jí umrzl čumák, takže se vydala za vílou vlčicí zpět do lesa. Sunstorm vzala pomeranč a upalovala za nimi. Awarak ještě zkontroloval, jestli tam něco nezůstalo, ale nemělo ani co. Otřásl se a byl naprosto rád za svůj huňatý kožich. Jablko nechal plavat v tůňce, ono třeba přežije zimu v mraženém stavu a na jaře se někomu bude hodit. Nebo si ho tůňka vezme zpátky, to byla taky možnost. Nehodlal dál na nic čekat a běžel za vlčicemi. Sníh mu křupal pod nohama a ledový vítr mu profukoval kolem těla. Chudáci ti, co nemají žádný úkryt. Snad jsou všichni venku v pořádku. Znovu děkoval vlčím strážcům, že ho poslali sem, do laskavého prostředí téhle smečky. Nedokázal by si představit být sám.

// Borůvkový les

// Loterie 2

Obě vlčí dámy měly radost z jejich úspěchu. Bohužel však měli jasně zadáno, že se má jednat o oranžovou barvu, takže červené jablko nebylo nakonec takovým úspěchem. I když, jak se to vezme. Flekatá vlčice položila nahlas otázku, kterou si kladl i on sám. "Možná by nám mohla pomoci magie?" Nadhodil, ale zjistil, že se jejich partička mezitím rozrostla. Přidala se k nim Aranel, která si šla před nějakou dobou lehnout, protože nevypadala vůbec dobře. Zamračil se, protože mu došlo, že použil ve své básničce špatně jméno. To ovoce vlastně není pro Aranel, ale pro někoho jiného. Zastyděl se nad svým omylem, ale zdálo se, že si toho přítomné vlčice nevšimly, tak na to taky neupozorňoval. Jen se usmál na Sunstorm a kývl bílé vlčici na pozdrav.
"Vypadáš mnohem lépe, to jsem rád," řekl mile. Než mohl vysvětlit, co tu dělají, tak se toho chopila Maeve. Tedy ona jen upřesnila, pro koho hledají ovoce, díky čemuž to věděl přesně i on. "Prý má být oranžové, " zahučel jako dodatek. Viděl jak se na to Aranel tváří a říkal si, jestli tu opravdu nejsou za hlupáky. Do toho se před Maeve objevil keř borůvek, které bez mrknutí oka sežrala. Nechápal to, copak je normální, aby se tu uprostřed kruté a tuhé zimy jen tak zhmotnily borůvky? Jen jestli nás nechce tůňka potrestat, že ji tušíme v zimním spánku. Nebo že pohrdáme darem, který nám dala.
Při těchto jeho myšlenkách to ve vodě zabublalo a objevil se další kus ovoce. A tentokrát i se správnou barvou. "Jeee, hele, " zapískal jako malé vlče a začal obíhat okolo tůně. "Jak s tím ven?"

// Loterie 1

Možná, že je měl varovat dříve, než prokřupnul ten led. Nebo jestli se tak pletl, či vadila jeho velikost, to nevěděl. Maeve totiž odskočila, aby se nenamočila a cestou strčila do Sunstorm. Ta však odskočila tak, že narazila do jeho velkého těla. Jelikož si zrovna oklepával tlapu, tak stál na třech nohách a tím pádem měl horší stabilitu. Naštěstí se jen kousek posunul a neupadl. S úsměvem se podíval na flekatou vlčici. "V pohodě," zahučel. Jeho pouhopouhé nadhození, jestli je zapotřebí nějaké zaklínadlo na to, aby se jim zjevilo ovoce se oběma vlčicím zalíbilo. Maeve se do toho nechtěla pustit, ale dala jim pár nápadů, o čem by tak ta básnička mohla být. Podíval se na ni otázkou v očích, protože nechápal jak by jim mohla pomoci básnička o nějakém růžovém ptáčkovi. Za to Sunstorm jen tak z placu vyhrkla básničku, která by jim klidně mohla pomoci. Awarak se zadíval na tůňku a opravdu se tam něco dělo. Začaly se vynořovat bublinky a něco vyplavalo na hladinu. "Hele, že by to fungovalo?" Akorát to, co se jim ukázalo nebylo oranžové, ale červené. Do okolního sněhu se to vůbec, ale vůbec nehodilo, byl to hrozně rušivý element. A otázkou bylo, jak to vydolují ven, protože se budou muset natáhnout do tůňky a hrozil pád do ledové vody. A jemu dost stačila namočená tlapa. "Tak šup šup tůňko, dej nám další ovocíčko. Hezky oranžové, létem provoněné, aby pomohlo naší kamarádce Aranel." Nebyl básník, tak byl rád, že aspoň něco málo vyplodil. Jestli jim to však pomůže, to nevěděl. Doufal, že si tůňka nerozmyslí svoje darovací schopnosti a nevezme si červené ovoce, nejspíš jablko, zase zpátky pod hladinu.

Awarak nemusel na otázku ohledně ovoce odpovídat. To za něj už udělala Sunstorm, takže jen souhlasně pokýval hlavou. To jsem už jedl, ne že ne. Ale že by plavalo v tůňce, to jsem ještě neslyšel. Nebo, že bych to už slyšel? Nebyl si tím zcela jistý, ale nechtěl nad tím pořádně přemýšlet. jelikož se Maeve nezačala posmívat ani jinak projevovat to, že by si z něj udělala dobrý den, tak to bral jako fakt. "To je dobře, že smečka má vrchního léčitele. Hned se bojím míň," řekl při krátké pauze od hrabání. Měl pocit, že si na ledu zatrhnul drápek, ale krev žádnou neviděl, takže to mohl být jen pocit. Přeci jen, ledová krusta byla dost pevná. V mysli přemýšlel, co by mohlo být oranžové a co by tak mohl znát. "A jaké ovoce je oranžové? Já znám jen červené, fialové, žluté a to je asi všechno. Ale moje paměť je hrozně děravá, takže třeba jsem už takový potkal a nepamatuju si to," zazubil se a začal pomáhat Sunstorm s odklízením sněhu, protože slyšel, jak se zadýchala. A to jen došla k nim a maličko pomáhala. "Neměla by si odpočívat, aby se ti nezhoršilo? Třeba by vrchní léčitel na něco přišel?" Otočil se s otázkou na druhou vlčici, protože se zdálo, že toho Sigyho zná přeci jen líp.
Znovu se dal do hrabání, tentokrát však slyšel, jak led postupně povoluje. "Ustupte," řekl vlčicím, pro případ, že by tam některá z nich omylem zahučela. Šlápl na led, který s křupnutím povolil a on si namočil tlapu. Studí, studí, studí. Klepal mokrou packou, jako kdyby se spálil, očima však sledoval tůňku, ve které nyní plavaly kousky ledu. "První část úkolu je hotova. Co dál? Musíme zpívat písničku, říct básničku nebo se jen tak koukat, jestli něco nevyplave?" Začal uvažovat, jestli se jen Sigy nechtěl mladé vlčice zbavit a poslal ji na nesplnitelnou misi.

Aranel byla velice chápavá. Po zhodnocení stavu vlčice, ji ujistila, že na lov by sama neměla energii. Ovšem prozradila Sunstorm, že byli nedávno na lovu a že by si mohla klidně kousek uloupnout. Spravedlivá beta, takový jsou nejlepší. Pak shrnula události, které se staly ve smečce. Awarak byl za to rád, protože to vůbec netušil. On byl někdo jiný alfou? To nebyla vždycky Baghý? Byl to pro něj docela šok, protože tak nějak předpokládal, že to takhle bylo vždycky. Měl bych si někoho najít, kdo mi osvětlí události. Ale to asi tak nespěchá. Měl radost, že by se mohla vlčice dostat k nim do smečky. Neměl by totiž to srdce ji poslat pryč, zvlášť když byla v takovém stavu.
Maeve celkem bílé vlčici přizvukovala, což bylo taky legrační. Awarak se samozřejmě nesmál, protože mu takové chování připomínalo jeho sestřičku. Doufal, že ho bude mít přítomná vlčice ráda, jako třeba staršího bráchu. Vždycky totiž měl radost, když s ostatními vycházel. Vyděšeně se pak podíval na Aranel, která celou dobu různě pochrchlávala, ale teď už to bylo nepřehlédnutelné. Bylo jasné, že se s ní něco děje, jenže černobílý vlk neměl ponětí, co by mohl udělat, aby se jí ulevilo. "Samozřejmě, budeme tady. Nemusíš mít strach a hlavně si odpočiň," řekl se strachem v hlase. Ještě než odešla, tak nám zadala úkoly. Na jednu stranu byl Awarak moc rád, že neposlala do úkrytu jeho. Bylo to prosté, on totiž nevěděl úplně přesně, kde se úkryt nachází. A Maeve to určitě věděla, takže tu bude zpátky rychleji. Povzbudivě na mrknul, ale velice rychle se zarazil. Cože to po mě chtěla? Nevěřícně se podíval na tůňku, pak na Sunstorm, která tomu taky nevěřila a pak zpátky na Maeve."My máme v tůni ovoce?" Pak zaklepal hlavou, protože přeci, když hezky poprosila, tak by ji neměl nechat čekat. "Ale samozřejmě ti pomůžu, to dá rozum." I když si myslel, že tam nic nebude, tak došel k zmrzlé vodě. Mezitím, co tu byli už stačila zmrznout docela dost. Pomůže mi moje magie? Nevěděl, jak by mu mohla země pomoci, ale nevadilo by mu, kdyby to udělala. Chvilku na led zíral, ale nic se nestalo, takže raději použil svoje tlapy. Ze začátku to šlo ztuha, drápy ho bolely, ale začínal se pomaličku prokopávat dál. Za chvilku se podíval na vlčici, jestli to dělá dobře nebo jestli se už začala smát z toho, jaký žertík se jí povedl.

Bílá vlčice, která se představila jako Aranel, si vzala tak nějak slovo. Byla beta, takže bylo jasné, že to musí mít pod palcem. Awarak tedy hezky trpělivě mlčel a přemýšlel, jestli tuhle vlčici zná nebo ne. Tedy lépe řečeno, jestli ona zná jeho a jak dlouho. Škoda, že jsem se nezeptal Noriho, jak dlouho tu asi tak jsem. Pak ovšem směřovala na černobílého vlka otázku, tak musel honem dávat pozor. "Říkala, že se jmenuje Night sea a tvářila se, že tu bydlí" řekl prostě. Poté pokýval na slova Maeve, že se nejspíš jedná o stejné vlče. "Přesně tak, malá a taková šedobílá."
Došlo mu, že se ho vlastně na něco ptala. "Ljós," zopakoval s úsměvem vlčici. "Je podobně velký a mohutný jako já, šedobílý a má modré oči." To, že nemluvil Awarak taktně zamlčel. Necítil se, že by mu příslušelo to, aby to všem vykládal. Jenže vlčice začala sledovat hromadu sněhu a měla ve tváři nepřítomný výraz. Awarak pokrčil rameny a podíval se na ty dvě, které vypadaly duchem přítomné. Sunstorm byla skromná a nechtěla kus jejich jídla. To Awarakovi připomnělo, že si vlastně nedal z ulovené laně ani kousek. Maličko mu zakručelo v břiše, ale ne tak hlasitě, jako flekaté vlčici. Jenže její skromnost vzala trochu za své, když se zeptala na to, jestli mají ve smečce místo. Nebylo na černobílém, aby nějak soudil nebo rozhodoval, ale jemu by bylo hloupé přijít na začátku zimy a chtít se přidat do smečky. Ale třeba to nebude vyžírka a opravdu by chtěla pomoci. Netušil kde se v něm vzala taková podezíravost. Byla mu cizí, taková strašně dospělá. A to se mu vůbec nelíbilo. Raději se mile usmál a zaplašil takové myšlenky. Jak to říkala maminka? Být hodný a vidět jen to dobré. Proto si začal přát, aby ji do smečky vzali. Mohl by ji totiž vzít na jídlo a sám si něco ukousnout.

Ljós samozřejmě nic neřekl, jak by taky mohl, když nemluvil. Jeho pohled však stačil na to, aby Awarak pochopil, že dostal veliký úkol. Měl pohlídat zraněnou vlčici. Nevěděl sice na jak dlouho, ale měl. Dovtípil se, že do smečky nepatří, takže jakmile jí bude lépe, tak se půjde zeptat někoho výše postaveného, co s ní. Teď ale hrozbou nebyla, takže mu nevadilo tu trávit čas. Malé vlče se před odchodem zeptalo, jak se jí zranění stalo. Jakože více do hloubky. Tohle už bylo více uvěřitelné.
Než se však Awarak mohl nějak začít zajímat víc o těch podivných tvorech, přišla k nim společnost. Jednalo se o bílou vlčici, která s nimi byla na lovu. Druhá byla podle vzhledu mladší, ale zřejmě ho znala. Bílá se mu moc nevěnovala, ale to nebylo nijak zvláštní, protože měla starost, co tu Sunstorm dělala. "Ahoj," pozdravil vesele příchozí a usmál se na ně. "Jojo, byl jsem tam taky," potvrdil slova vlčice, protože Sunstorm už odpověděla na otázky. "Ljós odešel s vlčaty někam na procházku, tak tu zatím hlídám Sunstorm, kdyby se jí přitížilo," oznámil vlčicím. Možná to bylo evidentní, ale nechtěl poukazovat na to, že ji taky hlídá, aby tu nedělala neplechu. Což nejspíš neměla v plánu.

// jen krátce, ať nezdržuji :))

Vlci se vzájemně představili, Awarak zjistil i jméno malého vlčete. Přišla dokonce i malá vlčice, která se hned představila jako Night sea. Awarakův kamarád se usmál, když ho představil, takže bylo dobře, že s tím nemá problém. Malý Jerry se jim snažil vysvětlit, jak zraněnou vlčici našli, jak ji sem vlk jménem Sigy přinesl a že vstala z mrtvých. Černobílý se nevěřícně zadíval na Jerryho, ale když Sunstorm začala vyprávět svůj příběh, který povídala velice pomalu, jako kdyby jí mluvení dělalo velký problém, tak se Jerryho vysvětlení nezdálo tak přitažené za chlupy. Ale i tak tomu pořádně nerozuměl. Natáčel hlavu na jednu stranu i na druhou, málem si ji vykroutil. Stejně ze slov vlčice nebyl moc moudrý. Podíval se na Ljóse, jestli to nějak chápe nebo jestli je taky ztracený jako byl on sám.

// Borůvkový les

Awarak byl rád, že se kamarádovi svěřil se svým problémem. Už ho to netížilo, takže kdyby nešli zkontrolovat co podezřelého se děje u jejich tůňky, tak by to byl krásný den. Jenže u tůňky bylo docela živo. I když, ne tak živo, jak by se mohlo zdát. Docela se vyděsil, když viděl strakaté tělo, které bylo zborceno krví a skoro se nehýbalo. Sice ta krev byla stará, ale i tak to vypadalo dost děsivě. Než však došel až k vlčici, Ljós už jí lil vodu na tlamu. Něco mu to připomnělo, jako kdyby to někdy zažil, viděl? Zatřepal hlavou a snažil se být užitečný. Vlčice, jak si všiml, rozklepaně vstala a došla pomaličku k tůňce se napít. Pak se jim představila jako Sunstorm. Až teď si všiml vlčete, které tu s nimi bylo. No dobře, už to nebylo tak malé vlče, ale pro Awaraka byli všichni menší.
"Chceš nějak pomoci? Ještě víc než tou vodou?" Chtěl být nápomocný. Pak mu však došlo, že se taky nepředstavil. "Já jsem Awarak a tady můj kamarád je Ljós," představil šedočerného vlka a podíval se na něj, jestli mu nevadí, že ho rovnou představil. Pak se podíval na menšího vlčka. "A jaké je tvoje jméno?" zeptal se radostně, ale pak zase trochu zvážněl, aby se přesvědčil, jestli je Sunstorm už v pořádku.

Společně s Ljósem čekali na odpověď. v podstatě od kohokoliv. V lese bylo cítit tolik pachů, že se sotva dalo říct, kolik vlků tu doopravdy je. A jelikož znal jen ty, které viděl na lovu a Noriho, tak se to těžko počítalo. Brzy jim však přišla odpověď, kdy jedna z vlčic, tedy snad to byla ona, zavyla zpátky. S úsměvem se podíval na kolegu, jestli to taky slyšel. Strach z něho úplně opadl, nějak si nepřipouštěl, že se mohlo něco stát. Ten mu už i odpověděl na jeho zašmodrchanou větu mávnutím tlaky, takže další negativní pocit, který z něho opadl, byla nervozita, že se zachová špatně nebo nevhodně.
Měli však ještě další úkol. Co udělat s ulovenou laní, která tu pomalu, ale jistě vychládala. Teda ona chladla dost rychle, protože okolní teplota byla dosti mrazivá. A takové mražené maso nebylo nic moc. Na druhou stranu, zase se tak rychle nekazilo. Jeho nový kamarád se na něho díval, jako kdyby na něco čekal. Má ho snad Awarak někam zavést? Pak ho to trklo. No jo, úkryt... Začal šoupat nohama, protože přišla chvíle pravdy o tom, co mu vlastně je. "Jestli si ještě nebyl v úkrytu, tak já tě tam taky úplně nezavedu," říkal a u toho se snažil packou malovat do zamrzlé půdy. Nakonec toho nechal. "Ne že bych nechtěl. Já si jen nepamatuju, kde leží. Víš, já tak trochu trpím na výpadky paměti," vyhrkl a podíval se na vlka. "Takže ani nevím, jak dlouho tu jsem, koho znám a koho ne. A říkám ti to proto, aby si věděl, jak to se mnou je. A jestli na tebe budu někdy koukat jako, že tě vidím poprvé, tak to třeba bude i tím, že jo." Zakončil a zavřel tlamu.
Začal se usmívat, protože nečekal nějakou velkou reakci. On totiž nebyl na reagování žádný čas, protože se k nim doneslo další zavytí. Natočil hlavu tím směrem. Nebylo takové ladné, jako od vlčích dam, takže bylo dost možné, že se jedná o nějakého samce. Ale o kterého, to fakt netušil. Jediný, koho by poznal byl Nori a jeho hlas to stoprocentně nebyl. Ljós ho taky slyšel a vypadalo to, že se za ním vydá. Hlas totiž směřoval k tůňce, kterou Awarak náhodou znal. Netušil však jestli jejich přítomnost bude vítaná. Ještě jednou se podíval na úlovek, ale usoudil, že ho tady můžou nechat. Čumák snad mají všichni v pořádku. Pokýval hlavou na nevyřčenou otázku, zda jde taky. U toho však zaslechl další zavytí, tentokrát zase vyšší, takže od vlčice. Tady to žije. Na chvilku se zarazil, protože zauvažoval, jestli tam má jít. Mělo to ovšem pár háčků. Mohla, ale taky nemusela do lesa patřit. V podstatě ta cizinka mohla Awarakovi napovídat cokoliv a on by se ani nemohl rozhodnout, jestli jí věří nebo ne. Proto se zařadil zpátky k boku Ljóse. "Snad si ji u hranic převezme někdo, kdo má lepší paměť," usmál se na vlka a společně se dostali pomalu až k tůňce.

// Ovocná tůň

// Také gratuluji. :)) A Přemýšlela jsem o nabídnuté funkci. Řekla bych, že Awarakovi lovy půjdou, takže se jich také rád ujme. :))

//Erynijský les přes Mahtaë

Tahali a tahali, co jim síly stačili. Ale Awarak na sobě pociťoval, že dále už nemůže. Naštěstí nebyli tak daleko od lesa, jak se obával. Když ucítil vůni borůvčí, které se ztrácelo ve štiplavém dýmu, vzpomněl si, jak odsud s Norim utíkali, když se vydali na tu zajímavou výpravu, kde potkali Etnyho. Položili laň do lesa a podívali se jeden na druhého. Černobílý vlk by ji táhl klidně dál, až do úkrytu, protože o tom náhodou věděl. Sice jen matně, ale pamatoval si, kudy s jeho kamarádem běželi.
Ljós však nevypadal, že by se někam dál hrnul a rozhlížel se kolem sebe. Nejspíš hledal vlčice, které s nimi byli na lovu. Pravda, bylo to dost podezřelé, že tu ještě nebyly. Přece jsme je někde cestou nepotkali. Nebo jsme šli tak rychle? Pokud by byli rychlejší oni s obřím úlovkem, než vlčice, které šly bez ničeho, znamenalo to jediné. Že se stalo něco hoodně špatného. Awarak se ani nechtěl domýšlet, co to tak mohlo být. Jeho lovecký kolega se snažil identifikovat vlčice podle pachu, ale zřejmě nepochodil. Pak se podíval na Awaraka a v očích mu jaksi svitlo, jako kdyby ho něco napadlo. Naznačil vytí a vybízivě se na černobílého zadíval. Awarakovi začínalo pomalu docházet, že vlk nemluví. Z jakého důvodu, to nevěděl a netoužil po tom, aby to zjistil. Zkrátka to bral jako fakt. Jenže, jak mu odpovídat, abych z něj nedělal pitomce? Nejprve splnil to, oč byl žádán. "Vauuuuuuuuuuuuuu," zavyl z plných plic na celý les. Jeho hlas se nesl kolem stromů a všem říkal, donesli jsme jídlo! Pak se zdviženým obočím mrknul na Ljóse, jestli to bylo to, co chtěl. Nakonec to nevydržel a musel se zeptat nebo spíš omluvit dopředu. "Teď to neber nějak špatně, ale omlouvám se, pokud ti někdy odpovím, jako kdyby si byl malé vlče. Je to totiž zvláštní potkat někoho, kdo nemluví, ale nechci, aby si se cítil nějak špatně z mojí strany," řekl trochu stydlivě. Zamotal se totiž do svých myšlenek a toho, co chtěl říct, že se nakonec jen uculil. Úsměv ho však rychle přešel, protože měli vážnější problém. Kde byly vlčice. Nepotřebovaly od nich pomoc?

Povedlo se. S jeho vahou už neměla laň proti jejich ostrým zubům šanci. Sice poslední ránu zasadil Ljós, ale to ničemu nevadilo. Awarak pomohl tím, že jejich kořist udržel na zemi, aby smrtelnou ránu mohl jeho společník zasadit. Cítil, jak z laně uniká život, její pokusy o kopání a pohyb byly čím dál tím míň zřejmé, až ustaly úplně. Teprve tehdy Awarak opatrně slezl z jejich úlovku a hrdě se na ně oba podíval. Zatěžkal nohu, aby zjistil, jestli ho bude nějak omezovat v odtáhnutí kořisti, ale nezdálo se že by to měla být překážka. Pak se podíval na druhého vlka, jestli je v pořádku, když se tak proletěl. Ten na něj koukal s úsměvem a mával u toho oháňkou. Což znamenalo, že je nejspíš v pořádku. Awarak se taky široce usmál a klidně by si i plácl tlapou, jak to dobře zvládli. Ljós se však k něčemu takovému neměl, tak se spokojil s máváním oháňky.
Čekal, že něco řekne, ale byl stále takový nemluvný, jako když ho viděl ve skupince. Dával mu však najevo určité signály. Černobílý vlk naklonil hlavu na stranu. Pochopil, co se mu kolega snažil naznačit, ale nevěděl, proč mu to prostě neřekne. Třeba nemůže mluvit a nebo to neumí. Najednou nevěděl, jestli rozumí tomu co říká, proto jen pokýval hlavou a čapl jejich úlovek do zubů. Nechal parťáka, aby jim udával směr, protože sám netušil, kde je jeho jejich? doma.
Cestou se však vlk zastavil a zmateně se díval kolem. Awarak pustil nohu, myslel, že se potřebuje nadechnout, ale on někoho hledal. No jasně, vlčice! Kde jsou? Začal se taky kolem rozhlížet, ale jejich loveckou skupinku neviděl. Ani náznak jejich přítomnosti. "Myslíš, že se něco stalo? Neměli bychom je jít hledat?" Stál před takovým morálním dilematem, že se nesoustředil na to, jestli mu vlk rozumí nebo ne. Jeho odpověď však byla jasná. Vrhl se zpátky k úlovku a s novou energií ho začal táhnout pryč. "Jo jasně. Uklidíme úlovek domů a pak je najdeme, dobrý plán." Pochválil ho Awarak a s novou energií se taky pustil do tahání laně. Jen doufal, že neurve ten kus nohy, jak vehementně tahal.

// Borůvka přes Mahtae