Gallirea - Příspěvky uživatele

Nezdálo se, že by byl potřeba v konverzaci. Aranel se totiž rozloučila s jejich alfou a vydala se k němu. I tak znovu pokýval hlavou Baghý, aby se rozloučil a pohledem zhodnotil druhého vlka, jestli s ním je v bezpečí. Určitě by si poradila, řekl si nakonec a usmál se na Aranel. "Ano, ano, už jsem dlouho nebyl mimo hranice smečky," odpověděl s úsměvem a zařadil se k boku bílé vlčice. Navrhla, kam by mohli jít, s čímž souhlasil, i když si nebyl jistý, jak to jezero vypadá a kudy se k němu jde. Takže se nechal vést, ale nezapomněl pokývat hlavou, že naprosto souhlasí. "To jo, koupání zní jako dobrý nápad. Je letos dost horké léto, že?" Načal konverzaci, i když si nebyl jistý, jestli loni bylo horko nebo ne. Byl tu vůbec v loňském roce? Brzy mu na to mohla Aranel odpovědět, i když to ještě netušila. Už po jejím vzoru nemával těm dvěma, protože se rozloučil ještě předtím, ale musel přidat do kroku, jelikož bílá vlčice vyběhla z lesa pryč. Už se asi taky těšila. Uvnitř se zakřenil a pospíchal k vodě.

// Za Aranel

// Les

Pomaličku došel k tůni. Bylo zvláštní, jak dlouho nebyl mimo les. Došlo mu to cestou, že posledních pár týdnů se zdržoval jen na území smečky. Úkryt, les a tůň, v tomto nebo i jiném pořadí. Takže bylo od Aranel moc hezké, že mu nabídla jít s ním. Doufal tedy, že na něho stále čeká, protože cesta mu trvala déle, než bylo nutné. Ani nevěděl, co přesně ho zdrželo, ale to se už tak stává.
Viděl skupinku vlků, z nichž dvě znal stoprocentně a u třetího si nebyl jistý. Bylo možné, že tohoto jedince už někdy potkal, ale jeho vzhled mu nic neříkal. Ani neviděl tu přízračnou sovu, která se objevila, když se potkal s Aithérem. Tak nějak mu začalo docházet, že podivný pták má nějakou souvislost s novými tvářemi. Jakou, to zatím nezjistil. Nechtěl se jim však motat do hovoru, proto se postavil od nich dál, aby nebyl za nezdvořáka, který poslouchá cizí rozhovory. Přesto však pohodil hlavou na pozdrav jejich alfě a usmál se. Čekal, jestli bude vyzván k připojení se do hovoru nebo jestli se Aranel odpojí od skupinky a vydají se na procházku.

Jerry měl ze svého úlovku radost. Hned se do něho pustil a při pochvale od Aranel e jen usmíval. Zajíc v něm mizel rychlostí blesku, ale zdálo, že o další lekci nemá zájem. Jejich beta se zmínila, že se o cizáky postarala a že se vrátila alfa. Takže se mohla vydat mimo les. Oba samci dostali nabídku, jestli chtějí jít s ní. Aspoň zjistím, jestli Aranel ví, jak na tom jsem s pamětí. A pokud se přidá i Jerry, bude vědět i on jak na tom jsem.
Jenže Jerry se vyjádřil, že má svoje plány, takže nepůjde. Aranel se ještě vydala k tůňce, že si potřebuje promluvit s Baghý.
Awarak na chvilku osaměl, protože i mladý vlček se někam vydal. Začichal ve vzduchu a podíval se, co se to kolem vznáší za divnou vůni. Jako kdyby někde něco hořelo. Navíc se mu hůř dýchalo, protože jeho kožich nebyl úplně přizpůsobený na takové horko. Doufal, že najdou nějakou vodu, kde by se mohli schladit.

// Ovocná tůň/mysl][/i]

//Manipulace dovolena

Awarak čekal, jak se s tím Jerry popasuje. Viděl v něm mnoho energie, takže by mohl zajíce ulovit i sám a on tam byl jen z důvodu, aby ho lapil do zubů, kdyby ho nechytil. To ale Awaraka napadlo až později, když čekal v křoví a mával na Jerryho tlapou. Všiml si Aranel, která zastavila nedaleko, jak na něho mrká. Kývl hlavou jejím směrem a letmo se usmál. Pak se však zaměřil na mladého vlka, jak mu to půjde.
To už Jerry vybíhal z jejich původního stanoviště a hnal před sebou jednoho z ušáků. Vážně jsem mu mohl říct, že ho může zakousnout sám, Zdálo se však, že to Jerryho napadalo samotného a nebo se mu zajíc připletl do cesty, ale najednou ho držel v zubech, pár metrů od Awarakova úkrytu. Awarak se zazubil a vylezl z křoví. "Parádní práce. Zkusil sis roli jak lovce, tak naháněče. Hnal si zajíce správně, i když kličkují asi nejvíc ze všech zvířat, co znám. Ale měl jsi štěstí na nějakého mladého, kterého to ještě nikdo nenaučil. Jsi šikovný a zasloužíš ho celého sníst," usmál se Awarak a mávl na Aranel packou, aby k nim přišla. "Až později mi došlo, že jsme to tak mohli udělat hned na začátku, ale úspěch to přineslo, takže dobrá práce," dodal nakonec. Podíval se na bílou vlčici, která se k nim přidala. "Všechno v pořádku?" Narážel na to, jak je na chvilku opustila.

Při jeho ukázce s nasátím pachů se bílá vlčice zamračila. Vysvětlila, že musí jít obhlídnout nějaké cizince, kteří se tu objevili. Awarak kývl hlavou a doufal, že jí to nebude dlouho trvat. S Jerrym osaměli a černobílý vlk se díval, jak mu to jde. Škoda, že Maeve musela odejít, ale aspoň si to natrénuju na Jerrym a pak už budu přeci jen schopnější ve vysvětlování. Mladý vlček po chvilce zajíce opravdu podle pachu našel. V očích se mu zajiskřilo a vypadal, že by nejraději už vyběhl. Ale také slíbil, že se bude řídit jejich, tedy teď už jen jeho radami. Jenže, co teď? "Zajíce může ulovit i vlk sám, ale na to je potřeba hodně obratnosti, takže když se ti to někdy nepovede, tak nezoufej. Když je vlků více, tak se loví všechno líp. Takže máme dvě, vlastně tři možnosti. Buď si rozdělíme úlohy, jako při opravdovém lovu nebo si každý zkusí ulovit svého. Ale to by ti moc zkušeností nepřineslo," shodil si vlastní nápad Awarak. "Začal bych tedy tím, že dostaneš loveckou roli a společně zkusíme jednoho ulovit, " řekl vesele a znovu začichal, aby zjistil, jak daleko se zatím ušáci přesunuli.
Byli docela nedaleko, tak mrkl na Jerryho a začal se plížit směrem k nim. "Teď je důležité se k nim připlížit proti větru, aby tě do poslední chvíle necítili. Také je potřeba jít velice potichoučku, aby si je na sebe zbytečně brzy neupozornil," zašeptal Awarak a díval se pod nohy, aby omylem nestoupl na větvičku a nezlomil ji. "Zkusíš si nejdřív roli naháněče a poté, až najdeme další roli lovce, " řekl rozhodně. Měl za to, že to pro něj bude lepší, když nejprve bude nahánět a poté až lovit. "Tvůj úkol teď bude se za ně připlížit a jednoho z nich hnát před sebou směrem ke mně. Já budu čekat támhle u toho křoví," mávl tlapou na jmenované křoví, "a ty ho svými zuby, svým vrčením a během zkusíš nasměrovat tam. Když by se ti to nepovedlo, tak to nevadí, je jich tu dost na spoustu pokusů. Jen počkej, až na tebe mávnu tlapou, že můžeš vyběhnout," dodal černobílý a vyrazil ke keři. Jestli ovšem Jerry počká až do domluvené doby, tak to se uvidí. Awarak z něho cítil dost nedočkavosti, ale neměl mu to za zlé.

// Úkryt

Po jejich úspěšné malé misi, kdy dotáhli úlovek do jeskyně, se vrátili zpátky do lesa. Awarak byl rád, že jim to netrvalo dlouho, protože nechtěl nechat Jerryho dlouho čekat. Po vzoru Aranel se také zhluboka nadechl a stejně jako ona se zamračil. Vzduch byl jakýsi podivný, nehybný a těžký. Že by předzvěst bouřky? Bílá vlčice mu sdělila, že ještě zaběhne označit hranice. Přikývl a sledoval, jak se od něho vzdaluje.
Vydal se tedy za mladým vlkem, který snad na ně čekal na stejném místě. Ozvalo se zavytí, které přicházelo ze směru, kde nechali čekat Jerryho. Awarak přidal do kroku, aby zjistil, kdo je původcem toho hluku. Brzy oba vlky našel, Jerry a vlk, který jemu a Maeve sebral možnost pozvat vlky na lov, kam nakonec sám nešel. Snažil se vybavit si, jak se vlk jmenoval. Adiram, asi? Vypadalo to, že si s Jerrym povídá, takže Awarak pozdravil pokýváním hlavy. "Aranel se k nám přidá za chvilku," pronesl do ticha, které mezii sebou na chvilku vlci měli. Netrvalo to dlouho a zmiňovaná vlčice se objevila u jejich boku. Nabídla mu, že může něco pronést, jako lovec smečky. Kdyby mohl, tak by se začervenal, protože byl v rozpacích, co by tak mohl říct. "Ehm," odkašlal si a podíval se na Jerryho, "Půjdeme tedy na zajíce, takže zůstaneme v lese. Máš nějaké zkušenosti se stopováním? Stopování je důležité, protože ti prozradí polohu tvé snad budoucí kořisti." Jeho hlas nebyl tak pevný jako vždy, bál se totiž, že řekne něco špatně, že Jerrymu zamotá hlavu, prostě že to zkazí. Podíval se na Adirama. "chceš jít s námi na zajíce?" Potřeboval trochu uklidnit svůj třesoucí se hlas. Zatímco čekal na odpověď, otočil se zpět k Jerrymu. "Když se zhluboka nadechneš, co cítíš?" Sám předvedl, jak se nadechnout, aby se mu do čumáku dostaly všechny pachy z okolí. Cítil, že zajíci jsou nedaleko, což pro jeijch malou loveckou skupinu bylo dobré. "Jakmile se ti podaří lokalizovat svoji kořist, začne ta zábavnější část. Když se budeš řídit našimi radami, tak bude lov úspěšný." Podíval se na Aranel, jestli to takhle bylo v pořádku. Zatím toho nechtěl říkat více, aby mladý vlček neměl pomotanou hlavu.

// Les

Awarak neměl co dodat k tomu, co říkala Aranel. Nabádal totiž mladého vlka, aby hezky trénoval, zůstal věrný smečce a uvidí se, na jaký post se časem dostane. Třeba pro něj alfa vymysli ještě něco jiného. Třeba něco jako špeh nebo políček, myslel si černobílý vlk, zatímco táhli s jeho kamarádkou úlovek do bezpečí. Bílá vlčice Jerry u řekla, aby na ně počkal takže Awarak tahal seč mu síly stačily, aby byli brzy zpátky a mladý učenec na ně nemusel dlouho čekat.
Nastesti nebyl úkryt daleko, takže k němu došli velice brzy. Během krátké chvíle se ocitli u vchodu, kde Awarak srnu pustil a maličko popadl dech. Přeci jen nebyl nejmladší a uznejme si, cesta ho malilinkato zmohla. Ale opravdu jen krapet. Usmál se na Aranel a pokračoval v práci,dokud nedostali srnu do bezpečí jeskyně. Nechtěl ji však tahat až úplně do zadní části, protože cítil, že se v ní někdo nachází. A nerad by tu zůstal déle, než bylo zapotřebí. "Myslíš, že stačí, když ji necháme tady? Ti, co jsou uvnitř, by už ji mohli dotáhnout až dozadu do chladu. " Nebylo to z toho, že byl líný, jen se chtěl rychle vrátit za Jerrym, aby konečně vyrazili na ty zajíce. Počkal tedy, co mu Aranel odpoví a podle toho se zachoval. Pokud se dostal do zadní části jeskyně, pozdravil pokyvnutim hlavy a otočil se zpátky k odchodu. Jestliže vyrazili hned pryč, na nic nečekal a rozběhl se z jeskyně pryč, zpátky do lesa.

// Les

Než je Aranel vybídla, že si mohou ukousnout z úlovku, pokud by byli hladoví, vyprávěla jim ještě o historii smečky. Awarak se nějak nechtěl dotknout jejího věku, či ho nějak vyzvídat. Světlá vlčice ho však použila na spočítání působení této smečky. Awarak se už snažil svůj výraz držet na uzdě. Navíc, tolik let by světlé vlčici vůbec nehádal, nevypadala na to. Sám si vlastně nebyl jistý, kolik let bude jemu. Proto se do věku nepouštěl a poslouchal dál vyprávění, kde se dozvěděl, že sourozenci Aranel ani její děti ve smečce nezůstali. Chápal to, někdo může mít toulavé tlapky. Proto bylo od jejího syna, vlastně i jeho kamaráda, moc hezké, že se tu zastavil. Jak se asi mají u nás doma? Odešli všichni pryč nebo zůstali?
Nakonec se tedy dostali k otázce, jestli úlovek odtáhnou do jeskyně. Aranel potvrdila, že uklidit jídlo do jeskyně je správný krok a dobrý nápad. Awarak přemýšlel, jestli by si měl také něco dát. Jenže s plným břichem se loví špatně, obzvlášť zvíře, jako je zajíc. Jerry se však neostýchal a hladově si kus urval. Černobílý neodolal a také si kousek uloupl. Měl však výčitky svědomí, že jim jako lovec nepomohl, takže jeho sousto nebylo velké. Najím se zajíců. Přidal se k Aranel, kdy čapl srnce za nohu a byl připraven táhnout. Odneseme ho do úkrytu a pak se pustíme do těch zajíců. Už se nemohl dočkat.

// Úkryt

// Ovocná tůň

Cestou od tůňky se dozvěděli, že tuhle smečku založili rodiče Aranel. Awarakovi skoro vypadly oči z důlků, když to slyšel. Bylo to totiž něco neuvěřitelného, prostě takového fakt wau. Samozřejmě hned se snažil své civění trochu zamaskovat, protože mu došlo, že je neslušné na někoho takhle zírat. Jenže to nebylo nic v porovnání s tím, co přišlo záhy. Tedy pokračování příběhu o této smečce. "Takže tu s malou přestávkou tahle smečka je klidně přes 8 let? Možná i deset?" To teprve bylo neuvěřitelné. Jerry byl z jejího vyprávění také velmi nadšený. Dodal ovšem jinou otázku,takovou osobní, na kterou se černobílý vlk nechtěl moc ptát. A to, proč tu nežijí i její vlčata, tedy teď už dospělí vlci. Awarak se podíval, co bílá vlčice odpoví, ale pochopil by, kdyby se jí do toho nechtělo. Bylo to přeci jen citlivé téma. Nakonec mladý vlček dodal, že bude mít hodně dětí. Tomu se černobílý zasmál, taky to bývaly jeho plány. Jenže co si budeme povídat, stárl a o vlčici, která by ho s jeho handicapem brala nezavadil. Nebo už ano a zapomněl na ni? Má někde děti?
Raději se zaměřil na zavytí, které se k nim dostalo. Bylo to jejich kamarádka Maeve, nejspíš se vraceli z lovu. Aranel byla rychlejší, takže se za jejím hlasem vydala jako první. Awarak přidal do kroku, ale mladou vlčici zastihl už ve chvíli, kdy se loučila a někam pádila. Stačila jim však ještě věnovat veliký úsměv, který jí oplatil, než byla nadobro pryč. Otočil se na úlovek a znalecky ho zhodnotil, jako velice úspěšný. "Vezmeme to nejdříve do úkrytu nebo půjdeme na ty zajíce? Zase, aby se to rychle nezkazilo, když je už takové teplo, byla by toho škoda," otočil se spíše na Aranel. Jerry totiž vypadal, že by si nejraději ukousl, než to někam dotáhnou. Což vypadalo docela vtipně a samozřejmě by mu v tom nijak nebránil. Hlavní slovo z nich však měla právě bílá vlčice, takže čekal na její vyjádření.

1) Západ
2) Les
3) Měsíc
4) Černá
5) Orel
6) Orel
7) C
8) D
9) C
10) E
11) B
12) D
13) E
14) C
15) E

// Pardon, pardon, pardon

Oba dva jeho společníci byli stále překvapení z náhlého zmizení čtvrté vlčice. Jako i jeho samotného to překvapilo, ale neměl žádnou teorii, co se tak mohlo stát. Proto se mu líbilo to, co říkala Aranel. Sám se v magiích moc nevyznal, takže to raději viděl na nějakou tu vyšší sílu, která mohla zasáhnout. "Osobně bych to viděl na tu vyšší sílu. Je to víc pravděpodobný," pokýval hlavou. Jenže to už se mladý vlk Jerry začal vyptávat na další a další otázky. Awarak taktně přešel tu, která se ho ptala na dobu jeho pobytu v lese. Nicméně na další otázky odpověď znal. "Já jsem moc rád, že tu jsem. Všichni jsou tu tak milí a přátelští, že bych neměnil," zazubil se na něj. "A co se borůvek týče, tak se na ně těším, jsou dobrým zpestřením."
Pak se jeho pohled stočil na Aranel, která reagovala na jeho odpověď a zároveň se ptala Jerryho. Awarak kýval souhlasně hlavou, protože byla hloupost jít ve dvou na nějaké vysoké zvíře, třeba srnu, laň nebo i divočáka. To by museli být minimálně tři dospěláci a ani to by nebylo zárukou úspěchu. Její nápad s tréninkem mladého vlka však byl dobrý. Více než to, byl geniální! i Jerrymu se líbil. "Ano, to je dobrý nápad. Něco natrénuješ, my se taky protáhneme a ještě se u toho nadlábneme, plus když budeme mít velké štěstí, opatříme pár jednohubek pro ostatní," prohlásil vesele a už pochodoval za Aranel. Cestou si ještě párkrát kýchnul, ale nebylo to nějak dramatické. Jen takové malé pšiknutí.

// Borůvkový les

Tiše si pokašlával, ale nebyla to taková katastrofa, jako když sem šli. Nejspíš vítr přinesl něco, co ho strašně podráždilo, ale teď už to bylo mnohem lepší. Ani si tu hlavu máčet nemusel. Maeve ve své radosti objala jeho velké tělo, jako důkaz toho, že budou nejlepší na doručování zpráv. Awarak se trochu zarděl, ale usmíval se, aby dal mladé vlčici za pravdu. Pak se rozběhla za vlky, aby jí snad neutekli. Byl rád, že odešla s radostí, protože když si ostatní povídali o rodinách, tak vypadala, že se brzy rozpláče. Ale vše bylo zamluveno a v pořádku.
Aithér se mu snažil připomenout, jaká dobrodružství spolu prožili. Černobílý byl rád, že si vzpomněl vůbec na něco a nebyl to jen výmysl jeho mozku. "Oslepnul..." zopakoval tiše, bohužel mu to nic neříkalo. Vlček naproti němu však mával vesele oháňkou, takže to muselo znamenat, že je z jejich setkání spokojený. A tak byl černobílý taky. Poté se světlý otočil na nově příchozí, která odpověděla na Awarakovu otázku ohledně lovu kladně. Vlk vypadal trochu nesvůj, nejspíš neměl rád moc velké davy. "Doufám, že se ještě potkáme a třeba něco společně zase podnikneme," řekl vesele. Awarak se chtěl začít radovat ohledně lovu, ale najednou se vzduch zachvěl a udělal neznatelné puf. A vlčice byla pryč. Zmateně se rozhlížel kolem sebe, co to jako mělo být. Halucinace? Skupinová halucinace? Kupodivu ho to nijak nerozhodilo, jako kdyby mizící vlčice viděl každý den. Otočil se na Aranel, co na to říká ona a co teď budou dělat. "Mnóó," protáhl, když si uvědomil, že nemá nejmenší představu, co kde žije. "Nevíš spíš, co se to tu stalo? Jako jak je možný, že zmizela? A kam? A co se nápadu týče, netuším." Chtěl pokračovat dál, ale přidal se k nim další vlk. Byl mladý a Awarak si ho nedokázal nikam zařadit. "Ahoj Jerry, jsem Awarak a ano, jsem členem této smečky," řekl přátelsky. Nejspíš se jednalo o vlče, o kterém se občas někdo zmínil, ale on ho neviděl. Tedy nejspíš. Napadla ho šílená myšlenka. Co kdyby vzali na lov jeho? Jenže, zvládl by to s nimi? I když je tahle mladý? Aby ho nějak neohrozili. Podíval se na vlčici, aby to rozhodla, protože přeci jen měla tu hlavní slovo v jejich skupině.

Maeve nakonec také pověděla, jak nás Baghý zaúkolovala, čímž se jí snad zlepšila nálada. Vypadala, že se vydá přímo s těmi, kteří nás o tom spravili, ale on nechtěl hned odcházet. Přišlo mu to nezdvořilé, když tu ještě mluvil s Aranel a jejím synem Aithérem. Erlend a Adiram se už vydali zpátky do lesa, ale Awarakovi neušlo, jakou poznámku hnědý vlk vypustil, i když se ji snažil říci dost tiše. Awarak ho na cestu propálil pohledem, ale to už jim i Aranel říkala, aby si z toho nic nedělali. Hned se na ni začal usmívat a zahřálo ho u srdce. Měl okamžitě lepší náladu. Dokonce mu i pogratulovala k povýšení, což byl hned ještě o kousek lepší den.
Podíval se na vlčka, kterého znával a který ho pojmenoval jako osobní strážce. Ta slova byla také jakýmsi způsobem známá, ale jak? To netušil. I tak se na něj znovu usmíval a vrtěl oháňkou. Pak přimhouřil oči, protože přeci jen mu nějaká vzpomínka vytanula na mysli. "Dal jsi mi dárek, kamínek. Abych na tebe nezapomněl. A já ho dlouho neviděl, tak jsem pozapomněl, ale možná, že se mi povede ještě nějaká vzpomínka časem vydolovat," řekl nadějně a vesele. Aithér se však s nimi na lov nechystal. Černobílý vlk však doufal, že tu bude až se vrátí z lovu. Třeba by si totiž dokázal vzpomenout na víc věcí. Znovu začal nabírat na kýchnutí, ale dokázal ho jakž takž udržet. Když se soustředil na větší skupinu vlků, nejspíš neměl tolik času věnovat svým slzícím problémům. A nebo to pomalu odeznívalo.
Pomalu se to u tůňky vyprazdňovalo, když se k němu otočila jejich beta s otázkou a návrhem. Vyslechl si ji a pokýval hlavou. "No, sice jsem Maeve slíbil, že jí vezmu na lov, ale to jsem myslel spíš jen ve dvou než takhle ve skupině. Takže bych klidně udělal malou skupinku, pokud to nebude vadit Baghý. Ale půjde s nimi Erlend, který je taky lovec, takže to snad zvládnou ukočírovat. A jak říkáš, můžeme otestovat Sunstorm a něco ji přiučit," řekl vesele, když se k nim poslední jmenovaná přidala. "Zdravím a gratuluji ke členství. Chystáme se na lov, půjdeš s námi?" zeptal se bez okolků, ale přátelsky. Poté se zadíval na její krk, kde měla jakousi ozdobu. "Páni, to je hezký. Jde ti ke kožichu," řekl znalecky. A aspoň víš, kde si to našla. Neznatelně posmutněl, ale nedrželo ho to dlouho.

Maeve se jeho nápadu s vykoupáním hlavy nevysmála, naopak ho považovala za zajímavý. Možná, že to pak udělá, až tu nebudou žádní svědci. Naštěstí, když dorazili ke dvěma vlkům jeho kýchání na chvíli uslo. Doufal, že si stihnou popovídat, než se mu zase ozve. V čumáku se mu však stále něco kroutilo, ale nemohl si ho stále mnout. Jeho rozpaky se celkem rozplynuly, když se slova chopila Maeve. Neměl ponětí, jestli všichni přítomní vědí o jeho ztrátách paměti. Bylo možné, že to neví ani jeden, proto se na něho dívají jako na pomatence. A nebo to byla jen přílišná paranoia z toho, že neví, na koho se to dívá.
Za nimi k tůňce přišli dva vlci, ale zatím jim nevěnoval nějakou pozornost. Chtěl nechat na Maeve, aby prozradila velký plán, který jim jejich alfa zadala. Tedy, zadala jim, aby o tom plánu řekli co nejvíce vlkům. A jelikož poznal, že mladá vlčice je nadšená z toho, když může mluvit o všech věcech, ať jsou malé nebo velké, tak to chtěl nechat na ni. Aranel jim představila vlka, který byl její syn. Awarak se konečně mohl usmívat a uvolnit. Kolečka v jeho mozku se poskládala, zacvakala, i když mu žádnou vzpomínku nepřinesly. Ale věděl, že tyto informace už někdy musel slyšet. "Těší mě, znovu," řekl ještě trošičku stydlivě. Zapsal si za uši, že si musí s AAranel a Maeve promluvit, jestli vědí o jeho handicapu. "Tak to ti ho poví tady slečna, já to tak dobře neumím," řekl s úsměvem. Pak se k nim však dostali ti dva, které Awarak ignoroval. Vpředu si vykračoval hnědý vlk a za ním šel Ljós, tedy Erlend. Cizinec nevypadal nafoukaně, dokonce ani cize. Byl tu už jako doma. A jeho slova způsobila, že Awarakovi trochu zamrzl úsměv. Podíval se, co na to říká Maeve, protože Adiram, jak se představil, jí vlastně vzal možnost prozradit velkolepý plán. Jen to řekl ohromně impozantně, jako kdyby rád rozhlašoval takové novinky. "I já zdravím, jsem Awarak..." Na moment se zadrhnul, protože mu nepřišlo, že by se měl pyšnit svou funkcí a postavením. Ale na druhou stranu, opakování je matka moudrosti. "Delta a lovec této smečky," dodal skromně. Aranel se na ně ohlédla, jestli s tím také souhlasí. "Popravdě, to jsme ti taky přišli říct. Protože nás tím Baghý pověřila, viď Maeve," otočil se na svou kamarádku, protože jí chtěl dát příležitost to taky ještě nějak okomentovat. "Ale samozřejmě se lovu chci účastnit," dodal, kdyby to nebylo zřejmé. Podíval se směrem, kam se dívala bílá vlčice a všiml si, že se k tůňce dostavila Sunstorm. Což muselo znamenat, že tu mohla zůstat a stát se členkou, protože takhle dlouho by se tu bez vědomí alfy potulovat nemohla. Teda mohla, ale to by měla o průšvih postaráno. Ta by mohla jít taky s námi.

Nápad s vykoupáním hlavy se mu zdál lepší a lepší. Bylo by to třeba osvobozující, kdyby mu chvilku oči neslzely a z nosu neteklo. V alergiích se nevyznal, takže netušil z čeho pramení ta jeho. Věděl, že by se mohlo jednat o prach nebo pyl, jenže každá kvetoucí rostlinka měla svůj pyl. A on ani nebyl schopný všechny vyjmenovat. Naštěstí Maeve od sebe neodehnal, za což byl rád. Sice nevěděla, jak by si měl s alergií poradit, ale to tak trochu čekal. Však on to taky nevěděl a to byl o mnoho starší. Zachvěl se zimou, protože jaro tu ještě nebylo v nejplnější síle. Strčím hlavu do vody a uženu si opravdovou rýmu.
"Pšík," kýchnul si potichu, oproti předchozím vydávaným zvukům. Zakašlal, aby si trochu pročistil krk a podíval se znovu na dva vlky. Měl nejasný pocit, že by měl znát i toho druhého, se kterým si Aranel povídala. Nedokázal ho však zařadit, nejspíš to byl někdo z jeho minulosti, na koho si nepamatoval. Chudák. "Třeba jo. Teď se tu ukázala spousta nových tváří, takže může být jednou z nich," řekl s úsměvem a otřel si slzičku. Pro něj byli jednou za čas všichni noví, takže taková slova byla řečena s nadsázkou. Ani si nebyl jistý, jestli o tom Maeve věděla nebo ne. Ale teď asi nebyla ta správná chvíle o tom hovořit. Až půjdeme zpátky do lesa. "Děkuji za optání, pšik, řekl bych, že to je o něco lepší. Ale váhám, jestli bych neměl strčit hlavu do tůně. Že mě třeba něco dráždí a kdybych si ji vykoupal, tak by to bylo lepší. Jenže zase se vrátilo dost chladno, tak abych si neuhnal opravdovou rýmu, " usmál se a mrkáním se snažil donutit slzné kanálky, aby mu vyplavily nechtěný bordel z očí. Marně.
Konečně dorazili k dvěma vlkům. Usmál se na Aranel, kterou pozdravil pokýváním hlavy a otočil pozornost na vlčka. Než mu však stačil cokoliv říct, zasáhla ho do toho všeho bolest hlavy. Nakrčil čumák, sklopil hlavu k zemi a sledoval nádhernou a stoprocentně magickou sovu, jak mává svými křídly okolo vlčka. Bylo mu jasné, že ji nikdo jiný nevidí, protože na to byla moc kouzelná. Asi by ji obdivoval více, kdyby ho tolik nebolela hlava. Sova zmizela a s ní i bolest hlavy. Neměl páru, co to znamenalo, ale něco uvnitř mu říkalo, že se objevila, protože tohohle vlka zná. Pach mu také napovídal, že už s ním měl někdy tu čest. Ale jméno? Kdo ví.
Odkašlal si, promnul oči a snažil se moc nekýchat a nepopotahovat rýmu. "Zdravím," řekl a dál nevěděl, jak pokračovat. Má se bavit jen s Aranel o tom, že bude lov? Má mluvit na vlka, že netuší kdo je, i když by to vědět měl? Nervózně se díval z jednoho na druhého a došla mu slova. Co mám dělat? "Já... Já vím, že bych tě měl znát, ale bohužel si tvé jméno nepamatuju. Ale já jsem Awarak," pověděl s roztřeseným hlasem a nervózně se usmíval. O lovu chtěl nechat mluvit Maeve, aby měla taky prostor něco říct, ale neměl strach o to, že by nic neřekla. Ona se totiž uměla ozvat, jak si tak všiml. Ne jako on, kdy to někdy šlo samo a někdy vůbec, jako třeba teď.