Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2 laně v úkrytu z lovu 30. 11. - 11. 12. 2022

// Moc se omlouvám, netušila jsem, že tyhle Vánoce budou tááák náročný :( :D

Aranel mu vysvětlila, že když přišli do lesa, tak zavyla, aby dala najevo, že jsou zpátky. Pravda byla, že si myslel, že svolává vlky k jídlu, takže tohle ho nenapadlo. Tím pádem jim nic nebránilo v tom, aby se vydali na pořádný odpočinek, který si oba zasloužili. Navíc, co jiného by měli dělat takhle v zimě? Potřebovali být i chvilku doma, než se vydají zase na nějaké další toulky. Usmál se, když na něj Aranel mrkla a vydal se v závěsu za ní.
Došli ke vchodu do úkrytu a Awarak se otočil směrem do lesa. Bylo zvláštní, že po nich nikdo nic nechtěl, i když, co by kdo měl chtít zrovna po něm. To jeho partnerka tady měla větší slovo. Řekl si však, že jí bude k tlapce ve všech věcech, které bude zrovna potřebovat. Trénování magií, přátelské boje a všechno, co si namane.

// Úkryt

// Jižní Galvatar

Měli opravdu štěstí, nebo spíš kliku, že vyrazili na lov před vydatným sněžením. Teď by se jim lovilo velice těžko v závějích, které vítr nafoukal. Takhle měli jen za úkol dotáhnout maso do lesa a posléze do úkrytu. Sice to taky bylo docela těžké, ale měl k tlapce dva zdatné mladíky, tudíž jim to šlo celkem dobře. Dorazili do lesa, který nebyl tak plný sněhu, takže se dalo kořist táhnout lépe. Awarak chtěl dotáhnout úlovek co nejblíž k úkrytu, aby se najedli a zbytek hned schovali, i když teď úplně nehrozilo, že by se zkazil. Větší hrozba byla, že by pach přilákal nezvané hosty, kteří z důvodu hladovění přišli o veškerý strach a hledají zbytky kde se dá. I na území smečky.
Chtěl ještě jednou poděkovat, ale Jerry se vydal někam na vlastní cestu. Awarak pokrčil rameny a zakousl se do laně. Zvláštní, na to jak silně mě kopla, tak to už vůbec nebolí. Na chvilku se nad tím pozastavil, ale pak jedl dál. Děvčata dorazila o chvilku později, nejspíš pro ně bylo obtížnější vláčet laň sněhem. Trochu se zastyděl, že jim nenabídl svou pomoc, nezdálo se však, že by jim to vadilo. Aranel se neupejpala, zakousla se do jejich úlovku a urvala si pořádný kus. Černobílý se usmál a udělal to samé. Ani si doteď neuvědomil, jaký měl vlastně hlad. Labužnicky žvýkal maso a usmíval se u toho od ucha k uchu. Byl nadmíru spokojený. Jeho milá k němu přiběhla, že ještě něco musí zařídit a oblízla mu čumák. Jelikož měl plnou tlamu masa, tak jí to nemohl oplatit, to by chudák vypadala.
Zbyl tu on a ostatní lovci, kteří vypadali, že už také dojedli. Mlsně se oblízl, kousíček si ještě odtrhl a sousto spolkl. "Tak pojďte, doneseme to dovnitř," oslovil skupinku a dal se znovu do práce. Společně dotahali zbytky do úkrytu. Pak si sedl do sněhu a čekal, až se Aranel vrátí. Netrvalo to dlouho a její bílý kožíšek se vyloupl z lesa. Zavrtěl oháňkou a mohl jí konečně opětovat oblíznutí, což také hned udělal. "Taky by mi nevadilo se jít chvilku ohřát," nadšeně přikyvoval a už si představoval, jak se k sobě tulí a spí jeden vedle druhého. Pak ho však něco napadlo. "Neměli bychom dát vědět Baghý, že jsme byli na lovu a jsme úspěšně zpátky?" Nechtěl se zdržovat, tulení a odpočinek v úkrytu bral všemi packami, ale nebyla jejich povinnost nahlásit lov? Nebo to mohlo počkat?

Ač se laň bránila sebevíc, kopyta létala všemi směry, neměla proti třem silným vlkům šanci. Awarak shlížel na krvavé stopy na sněhem pokryté zemi a oklepal se. Vždy mu červená barva na bělostném sněhu přišla tak strašně dramatická. Ne že by mu bylo líto laně, byl si skoro stoprocentně jistý, že by zimu nepřežila, ale ta krev tomu všemu dávala jakousi hořkou pachuť.
Oba vlci svorně prohlásili, že jsou v pořádku, i když si všiml, že taky dostali pár kopanců. Aki tento fakt i přiznal, Jerry však statečně prohlásil, že u něho všechno dobrý a zakousl do nohy kořisti, stejně jako Aki. Černobílý vlk lupl očkem po dámské skupině, kde jak se zdálo, bylo také úspěšně doloveno. Usmál se na Aranel, i když si nebyl jistý, jestli to viděla a čapl jejich úlovek, aby se s tím nemuseli tahat vlci sami. Uvidíme se v lese má milovaná. Očima poslal láskyplný pohled na bílou vlčici, ale pak se dal do tahání. Chtěl být co nejdříve v lese a v objetí Aranel. Přemýšlel, jestli jí už řekl ta láskou protkaná slova nebo jestli si je zatím jen myslel. Pak se však v duchu pokáral, že by si určitě pamatoval, když by jí vyznal lásku slovy miluji tě.. Při táhnutí úlovku přemýšlel, jaký dáreček by své milé mohl donést a tím jí udělat radost. Snad něco vymyslím.

// Borůvkový les přes řeku Mathae (sever)

Oba dva přikývli na jeho slova a ještě se domlouvali mezi sebou. Awarak však jejich slova už neslyšel a díval se, jak se daly nejprve do pohybu vlčice a za nimi vyrazili i vlci. Soustředil se na jejich vyhlidnutou kořist, nic jiného pro něho neexistovalo.
Aki se zařadil na svoje místo. Chvilku to vypadalo, že se laň vrátí ke stádu, zase tak špatně na tom nebyla, ale to už byl na svém místě Jerry a společnými silami hnali laň k němu. Awarak se napnul, přichystal se na parádní skok, kdy zaryje své zuby a drápy do drobného těla. Ten okamžik se blížil závratnou rychlostí, adrenalin musel být cítit ve vzduchu
Když se oba vlci i s laní dostali na dosah, vyskočil a silou se zahryzl.
Bohužel minul tepnu, ale svou silou a setrvačností strhnul zvíře k zemi. Tam se chvilku váleli v nepřehledném klubku kopyt, tlap, srsti a krve, jak jí způsobil poranění. Awarak se vyhrabal jako první a znovu skočil srně na krk. "Zkuste ji kousnout do nohy," a stačil ještě zakřičet, než se zakousl podruhé. Teď neminul, ale schytal jeden pořádný kopanec do ramene, jak se laň bránila. Tiše zakňučel, ale nepustil. Cítil jak z ní život prchá, jak se brání čím dál míň, až její pohyb skončil docela. Awarak ji pustil a podíval se na své lovecké pomocníky. "Vedli jste si skvěle. Jste v pořádku?" zeptal se, aby se ujistil, že nedošlo ke zranění.

Jeho milá mu oplatila políbení a vydala se lovit se svojí dámskou skupinou. On se podíval na dva vlky, kteří se vydali k němu. Stejně jako Aranel, i on začichal ve vzduchu a podíval se do dáli. Viděl stádečko laní, které se nejspíš vydaly do jiného lesa a měly smůlu na jejich loveckou výpravu. Potřeboval však ještě informaci od své lásky, po které půjdou, aby si náhodou nevyhlídl tu stejnou a pak by se akorát motali všichni pod nohy. To by nebyl nijak úspěšný lov. Aranel mu ukázala, kterou by mohli lovit oni. Přikývl, věnoval ji poslední pohled a už se pořádně začal soustředit na nadcházející lov.
Měli to těžší v tom, že museli jít delší trasou. Obzvláště on, protože se musel dostat na místo, kde se nebudou plést do cesty druhé skupince a kde to bude výhodné pro skolení srny. Ještě jednou vykoukl z jejich stanoviště a podíval se na Akiho a Jerryho. Oba dva souhlasili s jejich přidělenou funkcí. Awarak si trochu oddechl, protože kdyby nesouhlasili, tak měl pro ně připravenou řeč, proč by souhlasit měli. Takhle se ale nemuseli zdržovat a jít rovnou na to. "Paráda," řekl a postřehl, že Aranel se už dala do pohybu. Nesměl ztrácet čas, jinak vypukne zmatek a bude to v loji. "Oba dva se ještě jednou pečlivě podívejte, po které půjdeme," řekl důrazně a ukázal na laň u lesa. "Já se schovám támhle u toho spadlého stromu, ten mě aspoň trochu ukryje. Jakmile tam naběhnou dámy, tak se strhne mela, takže bychom neměli nějak zaostávat. Zkuste vyběhnout nastejno, maximálně o chvilku později. Pokuste se hnát laň, každý z jedné strany směrem ke mně." Svá slova směřoval spíše na Jerryho, protože věděl že je velmi mladý. Možná že s tím měl zkušenosti, ale opakování je matka moudrosti. "Hlavně se neunáhlit, nenechat rozptýlit a kdybyste se dostali doprostřed stáda, snažte se co nejrychleji utéct. Kopnutí kopytem docela bolí," dodal nakonec a podíval se každému z vlků do očí. "Hodně štěstí," popřál jim a vydal se na druhou stranu, než šla Aranel. Viděl, jak už pomalu zaujímá své místo a usmál se. Pak už se soustředil na svoje plížení, protože to měl o trochu horší, než ona. Pomalu se plazil po zemi, ale nechtěl dát laním jakoukoliv záminku pro útěk. Jednou nebo dvakrát zatajil dech, když vystřelila nějaká hlava vzhůru a podezíravě se rozhlížela po kraji. Naštěstí však neutekly, takže se dostal ke svému vyhlídnutému místu. Nebylo úplně nejlepší, ale v porovnání se zbytkem krajiny to ušlo. Už stačilo jen, aby pánové vyrazili. Jen ať se nic nestane, máme za ně zodpovědnost. Jediná tato myšlenka ho rozptylovala od dokonalého soustředění na nadcházející lov.

// Borůvkový les přes Mahtaë (sever)

Museli překonat řeku, ale povedlo se jim to celkem bez úhony. Došli na jejich obvyklé loviště, které bylo bílé. Na jednu stranu to bylo dobrý, bylo všechno vidět, ale na tu druhou to bylo špatný. Bylo všechno vidět. Největší výhodu měly světlé vlčice, protože dokázaly splynout se sněhem, nebo se v něm aspoň trochu ztratit. Jenže oni zbylí byli v nevýhodě, protože přitahovali velkou pozornost. Bude to těžké. Aranel se zmínila "o těch třech", že neví jak jsou zkušení. To znamenalo, že o Kaye ví, že je dobrá v lovu. Jenže i on poznal, že její fyzička nebude úplně tou nejlepší. Takže sice měla zkušenosti, ale nechtěl aby se nějak zranila nebo přepnula kvůli její tvrdohlavosti. Ale teď se bude hodit každá packa.
Troufnu si vést jednoho mladého a jednoho neznámého vlka? Že bychom se rozdělili na vlky a vlčice. Ať žije vyváženost ve skupinách! Nechci ale na Aranel nechávat dva neznámé vlky, to by nebylo vůbec hezký. To bych nebyl pravý gentleman a já si přeju, abych jí nepřidělával zbytečné starosti. "Rozdělil bych to následovně. Ty by sis vzala Sunstorm a asi Kayu, protože se mi zdá, že s tebou se jí bude lovit líp. A já bych šel s tím novým a s Jerrym. Sice to vypadá, jako kdybych chtěl dělat soutěž mezi holkami a kluky, ale přijde mi to jako nejlepší volba." Podíval se na ni, jestli s jeho návrhem souhlasí. Sice říkala, že to má na starosti, ale tak, přeci mohla mít poslední slovo. Zastavil u malého sněhového kopečku, který tam byl nejspíš ještě předtím, než zapadal. Sníh totiž nepůsobil jako nafoukaný. Otočil se k jejich skupince a podíval se každému do očí. "Jestli s tím každý souhlasí, tak bych nás rozdělil na dvě skupinky. Aranel si vezme pod svá křídla Sunstorm a Kayu a vy dva," na každého jmenovaného vždy kývl hlavou, "půjdete se mnou." Mrknul na Aranel a políbil ji na čumák. Nebylo mu to nepříjemné dávat takhle najevo city. "Buď opatrná a hodně štěstí," pošeptal jí do ouška a usmál se. Pak se otočil na dva vlky. "Jaký máš zkušenosti? Já bych se dal na závěrečný skolení, ale jestli budeš jistit Jerryho v nahánění?" Zeptal se a otočil se k Jerrymu, jestli to zvládne nebo jestli bude raději, když bude mít parťáka. Což by možná bylo nejlepší, ale chtěl slyšet i jejich názor. V těle mu zatím začínal proudit pomalu adrenalin.

Nakonec se přidal ještě jeden vlček. Tady věděl Awarak naprosto s jistotou, že ho nezná. Ani Aranel ho neznala, protože se mu představila, jak se sluší a patří. Černobílý vlk se na nejnovějšího příchozího podíval a přívětivě se usmál. "Já jsem Awarak, těší mě," řekl, ale nedodal žádnou hodnost nebo to, že je oficiální lovec smečky. Nepřišlo mu, že by nějak musel. Naštěstí si aspoň vzpomněl na jméno světlé vlčice, protože ji Aranel oslovila jménem.
Aranel zavelela, že by mohli vyrazit. Taky mu přišlo, že už nikdo další asi nedorazí, což byla škoda, ale mohli být rádi, že aspoň někdo přišel. Když se rozešli, chtěl se svojí milou rozebrat, jak by se mohli rozdělit, ale ona začala dřív. Usmál se na ni, ale pak se zase zatvářil soustředěně. Podotkla přesně to, o čem sám přemýšlel. "Tak víme, že Jerry toho asi ještě moc nenalovil. Jenže kdoví, jak jsou na tom ti dva," upřesnil její slova. Měl cestu na to, aby to vymyslel.

// Jižní Galtavar přes Mahtaë (sever) - aspoň doufám, že jsem si to správně přečetla :D

Po zavytí přímo čekal, že se vlci přiženou, celí nadšení. Jenže čím déle čekali, tím víc se začal obávat, jestli vůbec někdo přijde. Aranel ještě mluvila s Kayou, která sbírala ještě narychlo síly na lov. Usmál se jejímu nadšení, že by mohli stačit jen oni tři, ale zatím to tak vypadalo. "No, ještě chvilku bych počkal," řekl, ale stejně jako tmavou vlčici ho zaskočily sněhové vločky, které mu přistály na čumáku. Podíval se na nebe, pak na zem a začal trochu panikařit. Jak se jim jen povede lov, když začíná sněžit? Všechna kořist se někam schová. Jen hlupáci by zůstali venku. Sakra, to jsme nevychytali.
Podíval se na Aranel s obavami v očích. "Taky bych nejraději vyrazil, ať máme aspoň nějakou šanci," dal za pravdu Kaye a chystal se vykročit směrem k hranici lesa. Jenže to se k nim konečně někdo přidal. Jednalo se o vlčici, kterou si matně pamatoval, že byla v úkrytu a byla nejspíš nemocná? Nebo něco se jí dělo, ale nebyl si už jistý. Jelikož si ji však pamatoval a žádná sova se neukázala, tak věděl, že ji viděl po posledním výpadku paměti. Jenže jméno ne a ne naskočit. "Ahoj, chystá se," začal, ale to k nim doběhl i Jerry. Awarak neviděl, jestli jde sám, ale klidně zopakuje k čemu se chystá. Hlavně by však měli už vyrazit. "Zdravím i tebe, chystá se lov. Půjdete oba s námi? Není čas otálet, takže bychom měli vyrazit," dodal pomalu za pochodu, ale ještě se zastavil a počkal, jestli se opravdu nepřidá ještě někdo. Teď ale měli větší šanci na to něco ulovit.

Konečně mohl dělat i něco jiného, než jen poslouchat, občas přikývnout hlavou nebo se přihlouple usmívat. Jméno Tati mu totiž nic neříkalo, vlčici kterou Kaya hledala také neznal, ale mohl si dávat pozor jestli neuvidí tmavý kožich s modrými doplňky srsti. Vrátil vřelý úsměv Aranel, když ho označila za pana lovce, který má na povel svolání lovu a jemně ji políbil na tvář. Dámy ještě setrvaly u rozhovoru ohledně záhadné vlčice, kterou magický tentononc vyplivl společně s Kayou na mrazivém místě.
On však kousek odstoupil, aby je svým vytím nerušil a pořádně se nadechl. "Auuuuuuuuuu," zavyl zplna hrdla pozvánku na lov. Doufal, že se jich zúčastní co nejvíce, aby mohli vytvořit dvě lovecké skupinky a skolit pořádná dvě zvířata. Díky své srsti cítil, že se blíží zima, že už pomalu klepe na dveře. Museli zazásobit smečku a pokud by měli štěstí a ulovili dvě zvířata, bylo by to dobré. Jinak by musel vyrazit na lov ještě sám, aby měli dostatek zásob.

Dámy stále rozebíraly lesní novinky a další jména vlků, kteří se tu ohřáli, našli na chvíli útočiště a pak se vydali na cesty. Bez rozloučení, bez nějakého vysvětlení. Sám měl z tohohle trochu strach, že jednou odejde aniž by to chtěl nebo nějak zamýšlel. Potřeboval si nějak uchovat vzpomínku na to, že tady má domov. Sotva s ním bude Aranel pořád běhat, aby ho nasměrovala zpátky domů. Věřil ale že jeho láska k ní ho domů dovede. Podíval se na tmavou vlčici a říkal si, jestli by truchlil, kdyby se rozhodla odejít. Neměl s ní velké vztahy a nějaké zážitky, ale asi by mu bylo líto, že odešla. Dokud by si na ni pamatoval.
Kaya prohlásila, že je jasné, že lov zvládne. Aranel ji moc nevěřila a snažila se jí z toho vyvlíknout, docela hezky. Druhá vlčice však stála za svým, že s nimi půjde. Awarak se na ni zadíval znovu, tentokrát pořádně. Byla pravda, že srst nevypadala úplně v pořádku a její celkový stav se zdál trochu unavenější. Ale nechtěl jí to rozmlouvat, cítil, že na to nemá právo. Jen se usmál a pokýval hlavou, že je rád, když se přidá.
Pak se jich však zeptala, jestli neznají vlčici, která má na sobě modré odznaky. Nebo rovnou celou modrou srst? Awarak se podrbal za uchem a zapátral v novodobé paměti, jestli nějakou takovou vlčici potkal. "Já takovou vlčici neznám. Myslím, že modrou srst bych si pamatoval," odpověděl, protože Kaya přenesla svůj dotaz i na něj. Sice jen očima, ale i tak. Byl vlastně rád, že může říct, jelikož do teď neměl toho moc co říct. Jen takové třeba věcné připomínky, ale ty asi nebyly potřeba.

Aranel trochu nově příchozí pokárala, že nebyla dlouho ve smečce. Přesto to bylo přátelské gesto, takže si znovu uvědomil jak laskavá je. Nejspíš byly dobré kamarádky, protože by Aranel mrzelo, kdyby Kaya opustila smečku a ani se nerozloučila. Znovu se bavily o bývalém alfákovi, kterého si opravu nemohl vybavit. Stále však doufal, že mu to pomůže jeho milá osvětlit, až bude chvilka času. Což mohlo být za dost dlouho, ale co už. Co ho však překvapilo, byla hořkost s jakou o tom mluvila. Jako kdyby měla být ona alfou. Když však nad tím uvažoval, zatímco se spolu vlčice dál bavily, tak na tom něco bylo. Jak si pamatoval její příběh, tak se zde vlastně narodila a celou dobu tu byla přítomná. Dávalo by smysl, že by se stala alfou, ale kdoví proč se tenhle Blueberry rozhodl, že přenechá své místo Baghý. Naštěstí měla Baghý dost rozumu, že si jako svou pomocnou tlapku vybrala právě bílou vlčici.
Nechtěl rušit jejich rozhovor, ale přesto, když se dostala na povrch jejich novinka, zazubil se a otřel se ramenem o Aranel. Nevěděl, jestli by to třeba nebylo Kaye nepříjemné, že by si tu před ní vyznávali hodně lásku. Tmavá vlčice vypadala v rozpacích, že neví co říct. Což by asi nevěděl ani on sám, takže jí chápal. Odpověděla mu, že je v pořádku, takže si oddychl. Přeci jen byla jeho spolusmečkovnice a tak měl potřebu se o ni zajímat a popřípadě starat. I když to by udělal, ať by se jednalo o jakéhokoliv vlka. Poté se Kaya dala do vyprávění, co se jí událo, proč byla tak dlouho pryč a že to byla nějaká divná hra Osudu. Awarak tajil dech při jejím vyprávění. "No, ještě že jsi našla cestu domů a neumrzla si tam," dodal po jejím vyprávění. Škoda, že nevěděla, co to bylo za vlčici, protože nikomu nepřál takový konec. "Šla by si s námi na lov nebo budeš po tak dlouhé a strastiplné cestě šetřit tlapky?" zeptal se a doufal, že ji nějak svým dotazem neurazí. Ne, že by nevěřil jejím slovům, že je v pořádku, ale chtěl jí dát šanci případně vycouvat, kdyby se na to necítila.

// VVJ přes Galtavar

Měl za to, že o magiích mluvili už hodně, ale rozhodně se k tomuto tématu chtěl v budoucnu vrátit. Doufal, že zatím nezapomene, co všechno se naučil. A kdyby jo, tak věřil, že mu to Aranel zase připomene. Na jednu stranu ji obdivoval, že se jí líbí a rozhodla se, že s ním bude, i když trpěl výpadky paměti. Zatím ho to ale nepotkalo, tak na to ani nechtěl myslet.
Aranel se mu svěřila, že se v rostlinách taky nevyzná jako nějaký velký odborník. Takže jsme na tom podobně, pomyslel si a usmál se na ni. Docela by ho zajímalo, jestli existuje nějaký vlk, který dokáže bezpečně rozpoznat veškeré druhy květin a stromů. Jenže mohlo být otázkou, jestli opravdu to zná nebo si jen vymýšlí, aby vypadal zajímavě... Byl si však naprosto jistý, že Smrt a Život věděli úplně všechno, když to byli bohové. Takže až k nim zajdou, tak se jich mohl zeptat. No možná jen Života, protože Smrt by si z ěnho mohla udělat akorát tak legraci. Nebo by to mohla myslet vážně a on by si myslel, že to je jen hloupý žert.
Překročili hranice lesa a Awarak se zhluboka nadechl. Bylo to krásné venku, ale dobrý pocit z toho, že jsou doma, ten se taky počítal. Sice bylo patrné, že se blíží zima, protože stromy byly holé, tráva namrzlá a borůvčí úplně bez borůvek. Sice byly všude ve vzduchu cítit, ale vidět je osobně by bylo přeci jen lepší. Jeho milá dala vědět do lesa, že jsou zpátky. Nepřidal se, Aranel to dobře zvládla sama. Byl však připraven, že zavolá vlka na lov, tedy jestli mohl. Ani nevěděl, že mu na to Aranel odpoví za několik chvil, ale to bylo ještě daleko. Zatím mu odpověděla, že si toho všiml dobře. Líbilo se mu, že se snaží na každém ročním období najít to dobré. I když musel pokývat hlavou, že souhlasí s tím, že je mnohem lepší když je všude bílý sníh a dá se v něm blbnout, než když kožíšky sužuje třeskutý mráz.
Mile se usmál, když ho zatahala za šátek a vydal se za ní dál. Držel se však v její těsné blízkosti, stále se toho nemohl nabažit. "Mno," mlaskl a zapřemýšlel jestli má opravdu nejraději jaro. "Když se nad tím tak zamyslím, tak mám asi nejraději mám ten přelom z jara na léto. Když to kvete, ale už je teplo na koupání. Ale jak jsi říkala, co se ti líbí na podzimu a zimě, tak to se líbí i mě. Blbnutí v listí a ve sněhu, to je taky dobrý. To teplo je přeci jen lepší," zasmál se a znovu se o Aranel otřel. Došli na dohled alfě, ale jak se zdálo, bylo kolem ní spousta života. "Trochu jo. A zdá se, že se jen tak nezastaví," dodal, ale stejně jako Aranel pozdravil Baghý pokynutím hlavy a usmáním se. Rozhlížel se kolem sebe, jestli uvidí známé tváře, když tu se ozvala Aranel, že oni taky můžou svolat lov. Ocáskem rozvířil listí, stejně jako Aranel. "Vidíš to, na to jsem se chtěl zeptat, jestli to taky můžeme udělat," zaradoval se a už se nadechoval, že zavyje, když tu k nim došla Kaya. Tedy přišel nejdřív její hlas, než ona sama, ale to byl detail.
Vzduch zase vypustil a zamával oháňkou na přivítanou. "Ahoj," začal pozdravem, ale tím taky asi skončil. Kaya sebou před nimi plácla na zem a vypadala, že se chce převážně bavit jen s Aranel. Proto do toho nechtěl zasahovat, ale dost ho překvapilo, že alfou byl někdo jiný, něž Baghý. Znal jsem ho? To jméno mi nic neříká, to se pak musím zeptat mojí lásky. Vlčice pokračovala a ptala se na novinky. Awarak pohlédl na Aranel, jestli má mluvit nebo si t o nechat na později, protože tmavá nevypadala zrovna v dobrém rozpoložení ohledně dalších novinek, i když se jich trochu dožadovala. "Hlavně že si se vrátila v pořádku. Jsi v pořádku, že ano?" Nedalo mu to a nakonec se jí zeptal na její zdravotní stav.

// Cedrový háj

Doufal, že se s ním Aranel nenudí. Byli totiž stále u magií a on se začínal maličko bát, že se jí toto téma už zajedlo. Proto se rozhodl, že se pokusí převést řeč někam jinam, aby se zase o něco víc poznali. Lesem proběhli jako nic a už byli u jezera, kde vlastně zjistil, že se mu Aranel líbí. Kde si uvědomil, že ji má rád.
I zde byla mlha, která se líně převalovala nad jezerem, takže koupání bylo dosti v nedohlednu. Viděl na ni, jak se jí to nezamlouvá, takže byl ještě víc přesvědčený o tom, že má raději horké dny, než chladné. Aranel ještě pokračovala se zmínkou o tom poznávání stromů a celkově rostlin. "No, nikdy jsem se nepovažoval za znalce. Nebo aspoň jsem to nějak nestudoval. Je možné, že na tohle magie země nestačí. Že s rostlinami můžeš hýbat, ale neznáš jejich jména. Což je docela hloupý, protože já být rostlinou a někdo se mnou začal čarovat, aniž by mě předem nepozdravil, to bych se naštval," řekl upřímně a zazubil se na ni. "Nevadí, když ti položím nějakou další otázku, která se nebude týkat magií? Myslím, že jsme o nich mluvili už dost, i když je to dost zajímavé téma a navíc bych řekl, že jsme určitě neprobrali ani třetinu z toho, co se o nich dá vědět. Ale moje otázka zní, všiml jsem si dobře, že máš raději jaro a léto, než podzim a zimu? Nejsem si jistý, jestli jsi mi to říkala nebo ne, ale takhle jsem to vypozoroval," řekl trochu stydlivě a aby zakryl rozpaky, že si možná nepamatuje informaci, kterou mu říkala (a to by bylo pouze z toho že zapomněl, ne že mu to mozek vymazal), tak ji raději věnoval oblíznutí na tvář a následoval ji domů.

// Borůvkový les (přes Galvatar)

//Jižní Galvatar

Přišli na území, kde se zdržovali také nějací vlci. Jejich pach cítil všude, ale neřekl by, že se jedná o smečku. Buď nějakou začínající nebo nějakou rozpadlou. I když ne, kdyby byla rozpadlá, tak ten pach není tak čerstvý. Věděl však, že jeden z těch pachů zná. Byl to vlk jménem Etney, kterého by mohl považovat za svého kamaráda? Nějaká dobrodružství spolu zažili, takže by ho tak mohl nazývat. Jestli to však měl stejně i druhý vlk, to nevěděl a zůstávat tu taky nechtěl. Byl teď přeci s Aranel. Jen chtěl odsud možná odejít trochu rychleji, aby je tu nerušili.
"Buď někoho najdeme a nebo si poradíme sami. Však jsme přeci nejlepší," řekl na její slova a zářivě se usmál. Všiml si, že oba používají slova v množném čísle, ale bral to zcela přirozeně, že to tak je správně. Zasmál se znovu při zmínce o svítícím zadku. Jo tohle se jim povedlo a měl za to, že je to bude provázet jako soukromý vtípek ještě nějakou dobu. Pak se zaposlouchal do příjemného hlasu Aranel, když popisovala, jaké další magie ještě má. Obdivně hvízdnul, když líčila, jak jednomu vetřelci přivodila nevolnost, když oxidoval v lese. "Dobře si udělala, aspoň tě neotravoval dlouho," řekl vážně a přitom se něžně otřel o její bok.
Tak jak se Aranel zamyšleně zeptala, tak se on zamyslel uvnitř. "Noo, tak nad tím jsem se nezamýšlel," řekl stále zadumaně a podíval se okolo sebe. Jako jo, vyznal se v základních stromech a rostlinách, ale jestli teď ovládá názvy každé kytičky, která existuje? Byla to další věc na zjištění. "Můžeme to taky vyzkoušet v lese, jestli se na to musím nějak soustředit nebo jestli to ve mně je. A nebo jestli magie až takhle hluboko nesahá," dodal nakonec. Slyšel jak si posteskla nad podzimem, nejspíš za to mohla přítomná mlha, ale na to nic neřekl. Zatím si však mohl pamatovat, že je Aranel spíše na jaro a léto. Tedy odhadl to tak, ale klidně se mohl potom zeptat. "Snad bude i hezký podzim, bez mlhy. A když ne, tak se před ním někam ukryjeme, samozřejmě, až zaopatříme smečku. Takže souhlasím, můžeme se pomalu otočit do lesa, abychom zjistili novinky a pomohli s lovem," zakončil vesele a přidal se k rychlejší chůzi. Cestou se samozřejmě nezapomínal občas dotýkat jejího boku. Stále potřeboval cítit její přítomnost.

// VVJ
// Pardon za proběhnutí bez povšimnutí, ale Awarak z toho měl trochu trauma, nebojte. :D