Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie (Hráč 1/1)

Cítil se tak šťastný. I z toho, že se na něj Aranel usmívala, i z toho, že vypadala o poznání lépe. Nejspíš jí už začínalo být čím dál tím líp. Úplně se rozplýval blahem, když mu poděkovala. Chtěl opáčit,ž e přece není zač, že je to naprosto samozřejmé, ale jak řekla, že by jí něco malého schází, našpicoval pozorně uši. Byl připraven vyskočit ven, pádit až na druhý konec země, jen aby jí udělal radost. Tak moc ji miloval. Ona se však zadívala na zem, takže její pohled následoval. Chvilku se nic nedělo, ale on byl trpělivý. Věděl, že se brzy projeví to, co jeho milá zamýšlela.
A taky že ano. Brzy se v jedné z prohlubní objevila voda, která přiběhla jako na zavolanou. Což bylo vlastně vtipné, protože ji Aranel přivolala. V duchu se usmál svému vtípku a vesele plácnul tlapou do země, jako kdyby tleskal. "Neměla by si se takhle vysilovat," řekl naoko káravě, ale s pobaveným úsměvem jí oblízl tvář. Nechal ji, aby se z miniaturní mističky napila jako první, však se o vodu zasloužila. Měla tedy právo na první napití. Líbilo se mu, jak měla kapičky vody na bradě, vypadala roztomile. Poté se i on naklonil nad přivolanou vodu a napil se. Voda mu dodala přesně ten zbytek sil, které cítil, že má ztracené. Byl připravený na cokoliv. Klidně na další lov, prohlídku lesa, označení lesa kdyby k tomu měl pravomoc. Prostě cokoliv. Protáhl se, párkrát zamrskal ocasem ze strany na stranu a podíval se směrem k východu. "Nepůjdeme mrknout do lesa? Abychom zjistili, jestli jsou nějaké novinky, jestli zima nedovedla k hranicím nějaká další vlčata ztracená nebo tak?" nadhodil. Cítil, že by mu pohyb prospěl, přeci nejde strávit celou zimu v úkrytu. Zvedl se a podíval se na jeho bílou krásku, jestli má dost sil na to, aby vyrazili.

// Les

Vrhl na Aranel jeden ze svých nejzářivějších úsměvů, které měl. On by samozřejmě také bděl u jejího lůžka kdyby cokoliv, ale nebyl zvyklý nebo si stále nezvykl na to, že by to tak mohlo být i vůči němu. Pořád nebral jako samozřejmost, že si Aranel vybrala jeho. A asi ani nikdy nebude. Pak ovšem trochu svěsil uši, když uslyšel, že i jí se nachlazení nevyhlo. Trochu si to chtěl začít vyčítat, ale Aranel ho ihned ubezpečila, že mu to nevyčítá. Je pravda, že to asi nejde úplně ovlivnit, kam se bacily rozprchnou, ale na druhou stranu... Mohl si dávat větší pozor.
"I tak mě mrzí, že ti není dobře," řekl posmutněle. Ale za chvilku se zase usmíval a kýval hlavou, že to určitě bude brzy v pořádku. Aspoň jí můžu potěšit úsměvem. Někde jsem slyšel, že taky léčí, pomyslel si. Všiml si, že Aranel na tom není tak špatně jako byl on. Nejspíš měla lepší imunitu, což bylo jen dobře. "Nejspíš si trochu dám," řekl po chvilce přemýšlení. Pohladil Aranel po zádech a vydal se pro kousek masa. Cítil, že tu někdo byl, ale nechtěl nějak zjišťovat kdo. Už tu nebyli, tak co. Urval si kus masa, pořádně ho rozžvýkal, jelikož už bylo krapítek tuhé a urval si ještě kus. Do třetice urval kus a donesl ho Aranel k čumáku. "To aby se ti rychleji uzdravovalo," usmál se na ni. "Mám ti donést ještě něco?" Cítil se tak fit, že kdyby ho poslala pro jahody, tak by je taky donesl. Takhle mu bylo dobře.

// Odchod nemoci, aspoň doufám.

Probudil se a cítil se o mnoho lépe. Tedy kdyby se napil a trochu pojedl, bylo by to asi ještě lepší. Ale i tohle byla obrovská změna k lepšímu. Očima vyhledal svou milou, která u jeho lůžka stala jako strážný anděl a dala na jeho klidné spaní a odpočinek. Trochu se zastyděl, co jí to připravil za nedobré chvilky. Zvedl se a doufal, že se aspoň trochu vyspala a on ji nenakazil. Ještě ho to trochu svádělo ke kašli, takže se s líbáním ještě krotil. Nevěděl, jak taková rýma a kašel mohou být dlouho nakažlivé. Proto jen z povzdálí poslal úsměv a polibek Aranel a odtáhl propocené kožešiny blíž ke vchodu. Hodil by se oheň. I když Aranel umí ohřát vzduch. Ale to po ní teď nemůžu chtít. "Děkuji ti za hlídání," řekl a trochu si odkašlal. "Raději se ještě budu držet kousek dál, než to bude úplně v pohodě. A ty se cítíš v pořádku? Nerad bych, aby si ode mě něco chytila," zeptal se starostlivě a pozorně si ji prohlížel. Kdyby jí nebylo dobře, tak byl připraven pro ni hlídat bezpečný a klidný spánek, tak jako ona pro něj.

// My jsme u bet :D tak nevím jestli nás můžeš vidět
Nemoc


Už se to nedalo déle zakrývat. Plný čumák ho sváděl ke kýchání. Do toho ho bolela hlava, kosti a klouby. Bylo dost možné, že měl i horečku. Nechtěl Aranel nakazit, ale nakonec usnul neklidným spánkem vedle ní. Byla mu zima i vedro, každou chvilku se budil, protože nemohl dýchat. V hlavě mu tepalo bolestí, ale moc doufal, že svoji milovanou vlčí princeznu nenakazí.
Nakonec se propadl do bezesného spánku. Trochu se mi ulevilo, protože když se probudil, cítil se lépe. Ani hlava ho nebolela, jen kýchání, kašlání a plný nos mu zůstaly. Někdo ho ale během spánku přikryl kožešinou. Cítil, jak je jí obalený, ale bylo to příjemné. Tělo se mu tolik neklepalo zimnicí. Podíval se skleněným pohledem okolo sebe, aby viděl Aranel jako strážného anděla, jak sedí kousek opodál a hlídá jeho spánek. Usmál se na ni. "Ještě chvilku si odpočinu," řekl vyčerpaně. Zavřel oči a zkusil ještě na chvilku usnout. Třeba mu to pomůže. Pak jí to musím oplatit, pomyslel si znaveně a už byl znovu ve snové krajině.

// Les

// Nemoc

Byl moc rád, že se dostali do jeskyně. Zábly ho packy a uši. Nejspíš muselo být strašně stupňů pod nulou. Mohl být moc rád za svůj huňatý kožíšek. Sice v létě mu byl občas na obtíž, ale na tyhle krutý zimy byl k nezaplacení. Dorazili do jeskyně a on automaticky zamířil dál do jeskyně, tam kde bylo jeho místo. Aranel ale zamířila do její jeskyně, do místnosti pro bety. Zarazil se na kraji, protože měl v sobě dilema. Kam on patřil? Měl jít do své jeskyně nebo směl jít za Aranel, když s ní byl partner. Nerozhodně přešlapoval na místě a podvědomě si protíral nos, jelikož ho začal trochu šimrat. Nedával tomu však nějakou větší váhu, měl horší dilemato. Viděl, jak jim připravila kožešinu, jak si lehla a čekala, že se přidá. Podíval se kolem sebe, jestli ho někdo vidí, ale nakonec se rozhodl, že tam půjde. Kdyby měl někdo nějaké protesty, tak mu to vysvětlí on a pak i Aranel. Usmál se na ni a zadržel kýchnutí. Nenápadně se zarazil a zkusit se zhluboka nadechnout. Jenže mu to moc nešlo. No bezva. Nejspíš od brodění se sněhem chytil rýmu. Tak teď měl nové dilema. Měl se přitulit k Aranel a hrozit, že jí nakazí nebo se držet dál. Jenže být u ní, to je sen. Proto si lehl za ní, packou ji pohladil po zádech a zašeptal také přání dobré noci. Hlavu se snažil odvrátit co nejdál, aby jí nechrčel do ucha, nefrkal do kožichu a dýchal jejím směrem co nejmíň, aby od něho nic nechytila. Bylo to sice nepohodlné, ale mohl u ní být a to bylo hezké. To za nepohodlí stálo.

2 laně v úkrytu z lovu 30. 11. - 11. 12. 2022

// Moc se omlouvám, netušila jsem, že tyhle Vánoce budou tááák náročný :( :D

Aranel mu vysvětlila, že když přišli do lesa, tak zavyla, aby dala najevo, že jsou zpátky. Pravda byla, že si myslel, že svolává vlky k jídlu, takže tohle ho nenapadlo. Tím pádem jim nic nebránilo v tom, aby se vydali na pořádný odpočinek, který si oba zasloužili. Navíc, co jiného by měli dělat takhle v zimě? Potřebovali být i chvilku doma, než se vydají zase na nějaké další toulky. Usmál se, když na něj Aranel mrkla a vydal se v závěsu za ní.
Došli ke vchodu do úkrytu a Awarak se otočil směrem do lesa. Bylo zvláštní, že po nich nikdo nic nechtěl, i když, co by kdo měl chtít zrovna po něm. To jeho partnerka tady měla větší slovo. Řekl si však, že jí bude k tlapce ve všech věcech, které bude zrovna potřebovat. Trénování magií, přátelské boje a všechno, co si namane.

// Úkryt

// Jižní Galvatar

Měli opravdu štěstí, nebo spíš kliku, že vyrazili na lov před vydatným sněžením. Teď by se jim lovilo velice těžko v závějích, které vítr nafoukal. Takhle měli jen za úkol dotáhnout maso do lesa a posléze do úkrytu. Sice to taky bylo docela těžké, ale měl k tlapce dva zdatné mladíky, tudíž jim to šlo celkem dobře. Dorazili do lesa, který nebyl tak plný sněhu, takže se dalo kořist táhnout lépe. Awarak chtěl dotáhnout úlovek co nejblíž k úkrytu, aby se najedli a zbytek hned schovali, i když teď úplně nehrozilo, že by se zkazil. Větší hrozba byla, že by pach přilákal nezvané hosty, kteří z důvodu hladovění přišli o veškerý strach a hledají zbytky kde se dá. I na území smečky.
Chtěl ještě jednou poděkovat, ale Jerry se vydal někam na vlastní cestu. Awarak pokrčil rameny a zakousl se do laně. Zvláštní, na to jak silně mě kopla, tak to už vůbec nebolí. Na chvilku se nad tím pozastavil, ale pak jedl dál. Děvčata dorazila o chvilku později, nejspíš pro ně bylo obtížnější vláčet laň sněhem. Trochu se zastyděl, že jim nenabídl svou pomoc, nezdálo se však, že by jim to vadilo. Aranel se neupejpala, zakousla se do jejich úlovku a urvala si pořádný kus. Černobílý se usmál a udělal to samé. Ani si doteď neuvědomil, jaký měl vlastně hlad. Labužnicky žvýkal maso a usmíval se u toho od ucha k uchu. Byl nadmíru spokojený. Jeho milá k němu přiběhla, že ještě něco musí zařídit a oblízla mu čumák. Jelikož měl plnou tlamu masa, tak jí to nemohl oplatit, to by chudák vypadala.
Zbyl tu on a ostatní lovci, kteří vypadali, že už také dojedli. Mlsně se oblízl, kousíček si ještě odtrhl a sousto spolkl. "Tak pojďte, doneseme to dovnitř," oslovil skupinku a dal se znovu do práce. Společně dotahali zbytky do úkrytu. Pak si sedl do sněhu a čekal, až se Aranel vrátí. Netrvalo to dlouho a její bílý kožíšek se vyloupl z lesa. Zavrtěl oháňkou a mohl jí konečně opětovat oblíznutí, což také hned udělal. "Taky by mi nevadilo se jít chvilku ohřát," nadšeně přikyvoval a už si představoval, jak se k sobě tulí a spí jeden vedle druhého. Pak ho však něco napadlo. "Neměli bychom dát vědět Baghý, že jsme byli na lovu a jsme úspěšně zpátky?" Nechtěl se zdržovat, tulení a odpočinek v úkrytu bral všemi packami, ale nebyla jejich povinnost nahlásit lov? Nebo to mohlo počkat?

Ač se laň bránila sebevíc, kopyta létala všemi směry, neměla proti třem silným vlkům šanci. Awarak shlížel na krvavé stopy na sněhem pokryté zemi a oklepal se. Vždy mu červená barva na bělostném sněhu přišla tak strašně dramatická. Ne že by mu bylo líto laně, byl si skoro stoprocentně jistý, že by zimu nepřežila, ale ta krev tomu všemu dávala jakousi hořkou pachuť.
Oba vlci svorně prohlásili, že jsou v pořádku, i když si všiml, že taky dostali pár kopanců. Aki tento fakt i přiznal, Jerry však statečně prohlásil, že u něho všechno dobrý a zakousl do nohy kořisti, stejně jako Aki. Černobílý vlk lupl očkem po dámské skupině, kde jak se zdálo, bylo také úspěšně doloveno. Usmál se na Aranel, i když si nebyl jistý, jestli to viděla a čapl jejich úlovek, aby se s tím nemuseli tahat vlci sami. Uvidíme se v lese má milovaná. Očima poslal láskyplný pohled na bílou vlčici, ale pak se dal do tahání. Chtěl být co nejdříve v lese a v objetí Aranel. Přemýšlel, jestli jí už řekl ta láskou protkaná slova nebo jestli si je zatím jen myslel. Pak se však v duchu pokáral, že by si určitě pamatoval, když by jí vyznal lásku slovy miluji tě.. Při táhnutí úlovku přemýšlel, jaký dáreček by své milé mohl donést a tím jí udělat radost. Snad něco vymyslím.

// Borůvkový les přes řeku Mathae (sever)

Oba dva přikývli na jeho slova a ještě se domlouvali mezi sebou. Awarak však jejich slova už neslyšel a díval se, jak se daly nejprve do pohybu vlčice a za nimi vyrazili i vlci. Soustředil se na jejich vyhlidnutou kořist, nic jiného pro něho neexistovalo.
Aki se zařadil na svoje místo. Chvilku to vypadalo, že se laň vrátí ke stádu, zase tak špatně na tom nebyla, ale to už byl na svém místě Jerry a společnými silami hnali laň k němu. Awarak se napnul, přichystal se na parádní skok, kdy zaryje své zuby a drápy do drobného těla. Ten okamžik se blížil závratnou rychlostí, adrenalin musel být cítit ve vzduchu
Když se oba vlci i s laní dostali na dosah, vyskočil a silou se zahryzl.
Bohužel minul tepnu, ale svou silou a setrvačností strhnul zvíře k zemi. Tam se chvilku váleli v nepřehledném klubku kopyt, tlap, srsti a krve, jak jí způsobil poranění. Awarak se vyhrabal jako první a znovu skočil srně na krk. "Zkuste ji kousnout do nohy," a stačil ještě zakřičet, než se zakousl podruhé. Teď neminul, ale schytal jeden pořádný kopanec do ramene, jak se laň bránila. Tiše zakňučel, ale nepustil. Cítil jak z ní život prchá, jak se brání čím dál míň, až její pohyb skončil docela. Awarak ji pustil a podíval se na své lovecké pomocníky. "Vedli jste si skvěle. Jste v pořádku?" zeptal se, aby se ujistil, že nedošlo ke zranění.

Jeho milá mu oplatila políbení a vydala se lovit se svojí dámskou skupinou. On se podíval na dva vlky, kteří se vydali k němu. Stejně jako Aranel, i on začichal ve vzduchu a podíval se do dáli. Viděl stádečko laní, které se nejspíš vydaly do jiného lesa a měly smůlu na jejich loveckou výpravu. Potřeboval však ještě informaci od své lásky, po které půjdou, aby si náhodou nevyhlídl tu stejnou a pak by se akorát motali všichni pod nohy. To by nebyl nijak úspěšný lov. Aranel mu ukázala, kterou by mohli lovit oni. Přikývl, věnoval ji poslední pohled a už se pořádně začal soustředit na nadcházející lov.
Měli to těžší v tom, že museli jít delší trasou. Obzvláště on, protože se musel dostat na místo, kde se nebudou plést do cesty druhé skupince a kde to bude výhodné pro skolení srny. Ještě jednou vykoukl z jejich stanoviště a podíval se na Akiho a Jerryho. Oba dva souhlasili s jejich přidělenou funkcí. Awarak si trochu oddechl, protože kdyby nesouhlasili, tak měl pro ně připravenou řeč, proč by souhlasit měli. Takhle se ale nemuseli zdržovat a jít rovnou na to. "Paráda," řekl a postřehl, že Aranel se už dala do pohybu. Nesměl ztrácet čas, jinak vypukne zmatek a bude to v loji. "Oba dva se ještě jednou pečlivě podívejte, po které půjdeme," řekl důrazně a ukázal na laň u lesa. "Já se schovám támhle u toho spadlého stromu, ten mě aspoň trochu ukryje. Jakmile tam naběhnou dámy, tak se strhne mela, takže bychom neměli nějak zaostávat. Zkuste vyběhnout nastejno, maximálně o chvilku později. Pokuste se hnát laň, každý z jedné strany směrem ke mně." Svá slova směřoval spíše na Jerryho, protože věděl že je velmi mladý. Možná že s tím měl zkušenosti, ale opakování je matka moudrosti. "Hlavně se neunáhlit, nenechat rozptýlit a kdybyste se dostali doprostřed stáda, snažte se co nejrychleji utéct. Kopnutí kopytem docela bolí," dodal nakonec a podíval se každému z vlků do očí. "Hodně štěstí," popřál jim a vydal se na druhou stranu, než šla Aranel. Viděl, jak už pomalu zaujímá své místo a usmál se. Pak už se soustředil na svoje plížení, protože to měl o trochu horší, než ona. Pomalu se plazil po zemi, ale nechtěl dát laním jakoukoliv záminku pro útěk. Jednou nebo dvakrát zatajil dech, když vystřelila nějaká hlava vzhůru a podezíravě se rozhlížela po kraji. Naštěstí však neutekly, takže se dostal ke svému vyhlídnutému místu. Nebylo úplně nejlepší, ale v porovnání se zbytkem krajiny to ušlo. Už stačilo jen, aby pánové vyrazili. Jen ať se nic nestane, máme za ně zodpovědnost. Jediná tato myšlenka ho rozptylovala od dokonalého soustředění na nadcházející lov.

// Borůvkový les přes Mahtaë (sever)

Museli překonat řeku, ale povedlo se jim to celkem bez úhony. Došli na jejich obvyklé loviště, které bylo bílé. Na jednu stranu to bylo dobrý, bylo všechno vidět, ale na tu druhou to bylo špatný. Bylo všechno vidět. Největší výhodu měly světlé vlčice, protože dokázaly splynout se sněhem, nebo se v něm aspoň trochu ztratit. Jenže oni zbylí byli v nevýhodě, protože přitahovali velkou pozornost. Bude to těžké. Aranel se zmínila "o těch třech", že neví jak jsou zkušení. To znamenalo, že o Kaye ví, že je dobrá v lovu. Jenže i on poznal, že její fyzička nebude úplně tou nejlepší. Takže sice měla zkušenosti, ale nechtěl aby se nějak zranila nebo přepnula kvůli její tvrdohlavosti. Ale teď se bude hodit každá packa.
Troufnu si vést jednoho mladého a jednoho neznámého vlka? Že bychom se rozdělili na vlky a vlčice. Ať žije vyváženost ve skupinách! Nechci ale na Aranel nechávat dva neznámé vlky, to by nebylo vůbec hezký. To bych nebyl pravý gentleman a já si přeju, abych jí nepřidělával zbytečné starosti. "Rozdělil bych to následovně. Ty by sis vzala Sunstorm a asi Kayu, protože se mi zdá, že s tebou se jí bude lovit líp. A já bych šel s tím novým a s Jerrym. Sice to vypadá, jako kdybych chtěl dělat soutěž mezi holkami a kluky, ale přijde mi to jako nejlepší volba." Podíval se na ni, jestli s jeho návrhem souhlasí. Sice říkala, že to má na starosti, ale tak, přeci mohla mít poslední slovo. Zastavil u malého sněhového kopečku, který tam byl nejspíš ještě předtím, než zapadal. Sníh totiž nepůsobil jako nafoukaný. Otočil se k jejich skupince a podíval se každému do očí. "Jestli s tím každý souhlasí, tak bych nás rozdělil na dvě skupinky. Aranel si vezme pod svá křídla Sunstorm a Kayu a vy dva," na každého jmenovaného vždy kývl hlavou, "půjdete se mnou." Mrknul na Aranel a políbil ji na čumák. Nebylo mu to nepříjemné dávat takhle najevo city. "Buď opatrná a hodně štěstí," pošeptal jí do ouška a usmál se. Pak se otočil na dva vlky. "Jaký máš zkušenosti? Já bych se dal na závěrečný skolení, ale jestli budeš jistit Jerryho v nahánění?" Zeptal se a otočil se k Jerrymu, jestli to zvládne nebo jestli bude raději, když bude mít parťáka. Což by možná bylo nejlepší, ale chtěl slyšet i jejich názor. V těle mu zatím začínal proudit pomalu adrenalin.

Nakonec se přidal ještě jeden vlček. Tady věděl Awarak naprosto s jistotou, že ho nezná. Ani Aranel ho neznala, protože se mu představila, jak se sluší a patří. Černobílý vlk se na nejnovějšího příchozího podíval a přívětivě se usmál. "Já jsem Awarak, těší mě," řekl, ale nedodal žádnou hodnost nebo to, že je oficiální lovec smečky. Nepřišlo mu, že by nějak musel. Naštěstí si aspoň vzpomněl na jméno světlé vlčice, protože ji Aranel oslovila jménem.
Aranel zavelela, že by mohli vyrazit. Taky mu přišlo, že už nikdo další asi nedorazí, což byla škoda, ale mohli být rádi, že aspoň někdo přišel. Když se rozešli, chtěl se svojí milou rozebrat, jak by se mohli rozdělit, ale ona začala dřív. Usmál se na ni, ale pak se zase zatvářil soustředěně. Podotkla přesně to, o čem sám přemýšlel. "Tak víme, že Jerry toho asi ještě moc nenalovil. Jenže kdoví, jak jsou na tom ti dva," upřesnil její slova. Měl cestu na to, aby to vymyslel.

// Jižní Galtavar přes Mahtaë (sever) - aspoň doufám, že jsem si to správně přečetla :D

Po zavytí přímo čekal, že se vlci přiženou, celí nadšení. Jenže čím déle čekali, tím víc se začal obávat, jestli vůbec někdo přijde. Aranel ještě mluvila s Kayou, která sbírala ještě narychlo síly na lov. Usmál se jejímu nadšení, že by mohli stačit jen oni tři, ale zatím to tak vypadalo. "No, ještě chvilku bych počkal," řekl, ale stejně jako tmavou vlčici ho zaskočily sněhové vločky, které mu přistály na čumáku. Podíval se na nebe, pak na zem a začal trochu panikařit. Jak se jim jen povede lov, když začíná sněžit? Všechna kořist se někam schová. Jen hlupáci by zůstali venku. Sakra, to jsme nevychytali.
Podíval se na Aranel s obavami v očích. "Taky bych nejraději vyrazil, ať máme aspoň nějakou šanci," dal za pravdu Kaye a chystal se vykročit směrem k hranici lesa. Jenže to se k nim konečně někdo přidal. Jednalo se o vlčici, kterou si matně pamatoval, že byla v úkrytu a byla nejspíš nemocná? Nebo něco se jí dělo, ale nebyl si už jistý. Jelikož si ji však pamatoval a žádná sova se neukázala, tak věděl, že ji viděl po posledním výpadku paměti. Jenže jméno ne a ne naskočit. "Ahoj, chystá se," začal, ale to k nim doběhl i Jerry. Awarak neviděl, jestli jde sám, ale klidně zopakuje k čemu se chystá. Hlavně by však měli už vyrazit. "Zdravím i tebe, chystá se lov. Půjdete oba s námi? Není čas otálet, takže bychom měli vyrazit," dodal pomalu za pochodu, ale ještě se zastavil a počkal, jestli se opravdu nepřidá ještě někdo. Teď ale měli větší šanci na to něco ulovit.

Konečně mohl dělat i něco jiného, než jen poslouchat, občas přikývnout hlavou nebo se přihlouple usmívat. Jméno Tati mu totiž nic neříkalo, vlčici kterou Kaya hledala také neznal, ale mohl si dávat pozor jestli neuvidí tmavý kožich s modrými doplňky srsti. Vrátil vřelý úsměv Aranel, když ho označila za pana lovce, který má na povel svolání lovu a jemně ji políbil na tvář. Dámy ještě setrvaly u rozhovoru ohledně záhadné vlčice, kterou magický tentononc vyplivl společně s Kayou na mrazivém místě.
On však kousek odstoupil, aby je svým vytím nerušil a pořádně se nadechl. "Auuuuuuuuuu," zavyl zplna hrdla pozvánku na lov. Doufal, že se jich zúčastní co nejvíce, aby mohli vytvořit dvě lovecké skupinky a skolit pořádná dvě zvířata. Díky své srsti cítil, že se blíží zima, že už pomalu klepe na dveře. Museli zazásobit smečku a pokud by měli štěstí a ulovili dvě zvířata, bylo by to dobré. Jinak by musel vyrazit na lov ještě sám, aby měli dostatek zásob.