Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jejich kožichy smáčel déšť. Podle toho, že z nich kapala voda, jako když by si dali pořádnou koupel, muselo na ně pršet už dlouhou chvíli. Avšak on ani jeho společnice to nejspíš nezaregistrovali, tedy až do teď. Na chvilku však déšť ustal a ovanul je teplý vzduch. Podíval se na jeho milou, jestli za to může ona a její magie vzduchu, ale její oči byly přilepené na Baghý. Což znamenalo, že jejich alfa na chvilku zařídila čas bez deště. Přemýšlel, jestli se svojí magií počasí by tohle taky dokázal, nebo jestli tahle magie funguje na jiném principu a z něho se stane přerostlá rosnička.
Pokýval hlavou na její slova ohledně Akiho. Doufal, že pochopil správně, že pokud se Aki vrátí, tak ho z lesa vyprovodí s tím, že sem nepatří. Mrknul na Aranel a řekl si, že to s ní pak musí probrat. Vždyť je teď beta, tak by měl vědět, jak to vlastně je a aby byli zajedno. Pořád tomu nemohl uvěřit. I když se přiznal Baghý se svým (malým) velkým handicapem, tak stále zůstal betou. Trochu se tomu divil, byl připravený svoji pozici zase opustit, ale alfa ho na ní nechala. Popravdě to vůbec neokomentovala, takže to buď nebyl takový problém, už o něm věděla a nebo to bylo tím, že byli rozptýleni nově příchozími vlky. A jelikož se malý vlček hlásil k jejich alfě jako k mámě, bylo jasné, že všechno ostatní šlo stranou.
Podíval se na mladíka a tváří se mu rozlil úsměv. Byl tak rozkošný, takový maličký oproti jeho obřímu tělu. Jak rád by měl takového malého drobečka. Ale chtěla by ho i Aranel? Mohli se společně vydat do světa a nějaké zatoulané vlče si adoptovat, ale mít svoje vlastní... Zatím to nechal být, ale při nejbližší příležitosti se Aranel zeptá, jestli to teda nebude z jeho strany hrozná drzost. Přeci jen, ona už jednou máma byla, kdežto on žádného potomka neměl. Aspoň pokud věděl. Baghý je představila a už se vrhala do dalšího kola řešení, které ovšem s nimi už nemělo moc společného. Proto jí mávl packou a ocasem na rozloučenou a plně se zadíval na Nyrana, jak se vlček představil. Prozatím tu zůstával, i když jeho maminka běžela zachránit Erlenda. Lomoz a povyk Awarakovi prozradilo, že si asi zažívá perné chvilky. Aby však taky něco řekl a nebyl tu jako další mlčenlivý vlk, opravdu už svoji pozornost zaměřil na Nyrana. "Taky tě zdravím Nyrane," přidal se k pozdravům. Jenže, co tak dalšího měl říkat? Něco vyprávět? Byl by raději, kdyby měl vlček nějaké otázky, to by mu mohl něco povídat.

Awarakovi se v hlavě honila spousta myšlenek. A nedržely se jen jednoho tématu, přelétaly od jednoho k druhému, stejně jako ptáci v korunách stromů. To byla další věc, které si všiml, když tu tak potichu polemizoval. Zima se s nimi nejspíš nadobro rozloučila a vrátilo se k nim jaro. Když uslyšel pochvalu na svou adresu, znovu se vrátil nohama na zem a skromně se usmál. Nebyl zvyklý na tolik pochval, protože všechno co dělal nedělal pro slávu nebo pro pochvalu. Ale byla pravda, že se mu taková pochvala líbila, to zase jo. Napadla ho ovšem další věc, taková která přehlušila všechny ostatní. Věděla Baghý o jeho ztrátách paměti? Pravda, byla to dlouhá doba, co se mu to stalo, takže to vypadalo jako pouhopouhý výmysl, ale stejně...
Hledal vhodnou skulinku, jak a kdy to nadhodit, aby měla když tak ještě možnost jeho povýšení vzít zpět, ale to už se dostali k dalšímu tématu a to byli vlci, kteří se dostaví před zimou nebo během jí a pak se už neukážou. Jen si chtějí takzvaně zachránit kůži před umrznutím a smečku to stojí víc žrádla. "Aki s námi na lovu byl, ale když jsme dotáhli kořist, někam pelášil pryč," upřesnil, jelikož se zdálo, že Aranel si na něho nevzpomíná. Pravda, ani on by neřekl přesně jakou barvu já jeho kožich nebo třeba oči. Nicméně jméno mu v paměti utkvělo. "Léto je docela dlouhá doba. Taky bych dal kratší, i když to není nic příjemného. Ale nějak se to hlídat musí. Třeba bude stačit, aby se tato kontrola udělala u pár nových vlků a jak se to rozkřikne do okolí, tak si už pak vlci rozmyslí, jestli si sem přijdou ohřát sedinky nebo jestli radě půjdou o les dál," zauvažoval nahlas.
Pokýval hlavou, když Aranel řekla, že budou Jinksovi k tlapce. Respekt a důvěru si bude muset vybudovat sám, ale s tím dalším mu mohli pomoci, kdykoli by si řekl. Zdálo se, že by se Baghý ráda vrátila ke svým ratolestem, na které se Awarak zadíval s jistou něhou v očích. Byla tu však ještě ona záležitost s jeho hlavou. "Baghý," oslovil alfu a zašoupal packou o zem, "nejsem si jistý, jestli jsem ti to říkal, ale mám občas problém s pamětí. Dlouho se mi to teda už nestalo, ale dřív se mi stávalo, že jsem zničehonic zapomněl. Nejspíš mi to pobyt v Borůvkovém lese zlepšil, ale i tak chci aby si to věděla, pokud jsem ti to už neříkal," vymotal se z toho nakonec a pokorně sledoval jejich alfu, jak se bude tvářit.

Vlčata nakonec vzala útokem Erlenda, takže se konečně na konverzaci posadil. Už totiž nemusel zmenšovat švih mohutnost. Ještě se usmíval pod vousy, když si v hlavě převaloval Betaranel. Mrknul na svou milou, jestli jí nevadilo, že propálil jejich malé - velké tajemství. Aranel nevypadala rozzlobeně a i jejich alfa byla nadšená. Usmál se poděkoval pokýváním hlavy. Už se nemusel držet zpátky, takže svou radost dal najevo tím, že se o Aranel láskyplně otřel.
Jemze pak musel našpicovat uši a pořádně poslouchat. I on by měl vědět, co se ve smečce děje, kdo v ní je a není, aby mohl Aranel pomáhat, jako její ochrance. Dozvěděli se, že jejich smečku opustilo pár vlčic, které se přidaly jako vlčata, ale mezitím co vyrostly, tak se rozhodli jít po svých tlapkách. Nejspíš. Naštěstí ale jmenovala Maeve, takže jejich obavy mohly být rozptýleny, jestli je smečce ještě patří. Awarak si oddechl, protože tuhle energickou vlčici měl rád, byla s ní zábava. "Oba si to zaslouží, " řekl s pokýváním hlavy. Jenže pak mu došla slova. Dost možná na chvilku na Baghý koukal i s otevřenou tlamou. Já a beta? Jakože cože? "Já ti moc děkuji?" byl stále tak vykolejený, že místo poděkování, položil spíš otázku. Pak se ale přeci jen trochu vzpamatoval. "Slibuji, že tě nezklamu
Ani jednu z vás," dodal a podíval se na obě vlčice. Stále tomu nemohl uvěřit, že je betou. Ale mohl aspoň víc pomáhat Aranel. Málem přeslechl pokračování o jejich smečce. Naštěstí ho zachytil a poslouchal. "To ano byla by škoda kdyby odešel. Ale jestli teď nepředvedl žádnou pomoc smečce, tak věřím, že nebyla jiná možnost," řekl na adresu Noriho. Zamyslel se, kdo vlastně s nimi byl lovit. Byli tam Kaya, Aki, Jerry a Sunstorm. Ale to už se konverzace dostala k Adiramovi, že je deltou, i když mu Baghý občas nerozuměla. Což se jí nedivil, ale byla pravda, že se s ním až tak moc neviděl, takže mohl zapracovat na společných vztazích.
Nakonec se dostali k otázce, která asi jejich alfu trápila. A on do toho mohl mluvit taky. A že to byla pěkně důležitá otázka. "Mno, " začal a cítil tíhu okamžiku. "Osobně bych s tím asi neměl problém? Souhlasím s Aranel, že když tu má závazky, tak se postaví i k tomu, aby nám byl dobrou alfou. Když tak ho to určitě naučíš, protože tobě to jde naprosto skvěle. A myslím, že je to pochopitelné, aby byli rodiče na jedné pozici, i když je to trochu rychlé," shrnul situaci a doufal, že nikoho neurazil. Ale cítil, že by bylo správné, aby byl Jinks jako alfa. Když si ho Baghý vybrala, tak mu důvěřovala. A tím pádem mi mohl důvěřovat i on.

Taky moc děkuji za akci, byla dobrá. :) A výhry parádní. :D

Poprosím tedy o:
25% sleva k Životu a 25% ke Smrti pro Awaraka
20 oblázků pro Awaraka
Bonus štěstí pro Ciri :)

Snad jsem se nepřehlídla a ještě jednou děkuji. :)

přidáno

Loterie Hráč 1/1

Aranel dorazila k naší alfě o něco dříve než Awarak. Ten si dával načas, protože se nechtěl na Baghý nahrnout jako velká voda, zahrnout ji informacemi... Tedy on jich zase tolik neměl, ale přeci jen bylo to jiné, když k vám napochodovala skupina vlků a nebo jen jeden či dva. Jenže stejně jako jeho milá, se i on zarazil, když si všiml, že Baghý není sama. Bílá vlčice se snažila na tuto novinku zeptat, ale nenacházela slov.
On se díval z malých vlčat na Baghý a zpět. Bylo více než evidentní, že malé slečny jsou dosti podobné jejich alfě, takže to byly její vlastní děti. Kde a kdy k nim přišla, na to se už ostatně ptala Aranel, takže nemusel přidávat stejný dotaz. Všiml si i Erlenda, který se tu ukázal dříve, než oni. Už si nejspíš dokázal získat náklonnost jednoho z vlčat, protože už se k němu jedno ze slečen vrhlo. Awarak se usmál a lehl si blíže, protože nechtěl, aby je jeho velikostí nějak děsil. Zvlášť jedna se zdála zaskočená množstvím vlků, kteří přišli.
Baghý se je snažila zkráceně uvést do situace, jak se tu vlastně vlčata vzala. Tedy ono je jasné jak, ale spíše kdy. Černobílého také překvapilo množství. Tak to jsme možná jedno cítili v úkrytu. Možná více se udivil nad tím, že se narodili na začátku zimy. Awarakovi se opravdu vlčata líbila, nemohl se na ně vynadívat. Takové malé uzlíčky, ale už dost velké na to, aby mluvily a všemu se divily. Chtěla by Aranel taky mít ještě vlčata? Mrknul po ní, ale ona už se vzpamatovala z prvotního šoku a začala se Bagý ptát na smečkové věci. Awarak ještě byl u toho, jak ten Jinks vlastně vypadá a jestli se s ním potkal. "Taky gratuluji, to je fakt krásné. A hlavně nečekané," dodal s úsměvem a stále ležel na zemi. Nevěděl, jestli má přijít hned s novinkou a nebo později, ale přeci jen to nevydržel. Navíc chtěl taky něco říct. "My máme taky novinku," nadechl se a podíval se na Aranel, jestli jí to nevadí. "Jsme s Aranel pár," řekl jedním dechem a culil se od ucha k uchu, podobně jako Erlend. Nevěděl, proč se směje on, ale tak nějak to na něj přeskočilo.

Ještě jednou omluva

Loterie - hráč 1/1

Nakonec se toho tedy moc nedozvěděli. Jen to, že na jejich alfu se těší snad všichni. Trochu ji litoval, protože se na ni nahrnou jako velká voda a zahrnou ji svými otázkami, požadavky a dalšími věcmi. Musel se usmát, když jeho milá prohlásila, že ona teda ve frontě stát nebude a půjde za Baghý hezky jako první. Jako první Noriho popsala Kaya a její popis byl takový typický pro Kayu. Jelikož byl Nori jeho kamarád, měl trochu potřebu její popis upravit. Ani se vlastně nedivil, že ho Aranel úplně nezná, ani on neznal každého člena jejich smečky. "Sice jsem ho dlouho neviděl, ale je to dobrý vlk. Rozhodně je s ním legrace," řekl vesele a zamyslel se nad Maeve, vlčicí, kterou zmínila tmavá vlčice před nimi. Byla pravda, že tu dlouho neviděl. "No, tu jsem dlouho neviděl, co ty?" otočil se na Aranel, i když bylo docela jasné, že ani ona ji nemohla vidět stejnou dobu, kterou strávili spolu. Ale klidně ji mohla vidět předtím.
Našpicoval uši ve chvíli, kdy zaslechl vytí. Srdce mu poskočilo, protože se jednalo o jejich alfu. A to znamenalo jediné. Zjištění novinek, podání hlášení a pak se mohli zase s Aranel věnovat jeden druhému. Spokojeně zavrčel a podíval se na ostatní, jestli se vydají jako spořádaná skupinka za Baghý. Jenže než se stihl jakkoliv zeptat nebo nějak jinak zareagovat, Erlend vyskočil na tlapky, něco zašermoval ve vzduchu tlapou, co Awarak úplně nepochopil a vyrazil pryč. Černobílý mrkl na svou milou, co tomu říká a pak se podíval i na druhou vlčici. "Tak asi můžeme jít taky. Erlend se asi nemohl dočkat nejvíc," řekl zamyšleně a vydal se pomalu za ním. Šel mlčky, protože přemýšlel nad jeho dalším kamarádem. Měl totiž pocit, že nebyl úplně ve své kůži, že se s ním něco dělo. Jen nevěděl co.

// Loterie Hráč (1/1)

Mrkl na Aranel, jestli jí nevadilo, že to řekl za ni. Vypadala však v pohodě a doplnila jeho slova. Jako první je pozdravil šedý vlk. Usmíval se a mával ocasem, čímž dal najevo, že se má dobře. Awarak mu odpověděl též úsměvem. Kaya je pozdravila způsobem jí vlastním a rozpovídala se. Marně přemýšlel o jakém vlkovi to mluví, protože jako "skřehotavý trouba" mohl být označen skoro každý druhý. Aspoň tedy z pohledu tmavé vlčice, jak si myslel. Oháňka se mu rozkmitala, když zaslechl o Norim, ale zase se brzy uklidnila, když si představil, že jeho kamaráda praštila větev a teď mu něco létá nad hlavou. Měl o něj strach a rád by Noriho našel, aby ho mohl zkontrolovat osobně. Nevěřil, že by se mohl chovat divně, když se choval v pohodě. Aspoň co mohl Awarak soudit podle toho, jak si ho pamatoval.
Ani Kaya nevěděla nic o Baghý. Sama na ni měla také nějaké otázky, což dělalo z jejich alfy docela žádanou vlčici. Ta bude chudák vytížená otázkami, až se vrátí do lesa. "To si tedy vybrala čas na procházku. Ale alfy to mají vlastně těžké, to by nemohly jít nikdy ven," řekl jen tak do placu. Jako jo, bylo to evidentní, nemusel to říkat, ale aby aspoň něco řekl. Kaya se jich zeptala, jestli náhodou něco oni neslyšeli, neviděli, zkrátka jestli nenesou nějaké drby. Awarak pokrčil rameny, že úplně o ničem neví. O jejich nachlazení asi nemusel mluvit, to nebylo nic závratného a vhodného k mluvení. Vlčice o jejich partnerství věděla, takže pro ni to nebyla novinka, ale pro Erlenda vlastně ano. Podíval se střídavě z jednoho na druhého, až spočinul pohledem na Aranel. Chtěl to přenechat na ni, když předtím mluvil jen on.

Loterie Hráč (1/1)

Drze se na chvilku přidáme ke Kaye a Erlendovi? :D Nevadí

Ani Aranel neminulo poskakování na ledu. Ale i ona to ustála jako opravdový profík a změnila strategii postupu. Místo aby se držela vyšlapaných cestiček, šla vyšším sněhem. To bylo chytré, protože tam to nemuselo být udupané, takže bez ledu. Proto uhnul z vyšlapané cestičky a taky se brodil ve sněhu. Jenže po chvilce se Aranel zastavila a sledovala okolí. I ona potvrdila, že tu necítí Baghý. "Určitě brzy přijde a zatím si můžeme ukrátit čas u někoho ve smečce," potvrdil její slova a vydal se za prvními pachy, které cítil. Tedy ke Kaye a Erlendovi. Jelikož nechtěl aby se Aranel vysilovala nějak víc, když byla po nemoci (on byl přeci jen zdravější o ten den dýl), tak jako správný chlap šel první a vyšlapával novou cestičku. Snažil se, aby byla bez ledu. Naštěstí nebylo nasněženo tolik nového sněhu, takže to šlo skoro samo.
Brzy se dostali k dvěma vlkům, kteří vypadali, že jsou v plném rozhovoru. Nechtěl je vyrušovat, ale potřebovali s Aranel znát novinky. Došel s úsměvem až k nim. "Zdravíčko," pozdravil je, "nevadí, když se na chvilku přidáme? Děláme obhlídku po lese a sbíráme novinky. A taky jestli nevíte kde by se mohla vyskytovat Baghý," řekl jedním dechem. Nechtěl je zdržovat, ale i tak si neodpustil ještě jednu otázku. "A jak se oba máte?" Zeptal se mile a díval se z jednoho na druhého. Moc doufal, že je nevyrušili v důležitém rozhovoru. Věděl, že to většina vlků nemá rádo, ale u Erlenda doufal, že jemu by to nevadilo. U vlčice si nebyl jistý, ale pevně věřil, že ani jí to nebude vadit. Na lovu vypadala v pohodě, takže neměl důvod k obavám, že by ho neměla nějak v lásce.

6. 2. hráč http://gallirea.cz/index.php?p=boruvkovy-les#post-206342

Dohromady 13 lístků

po sem PŘIDÁNO

// Úkryt - Loterie Hráč (1/1)

Buď byli propojení nebo i Aranel prostě chtěla protáhnout končetiny venku z úkrytu. Awarak si povyskočil a vyrazili ven. Jak mu přišlo, že se možná trochu oteplilo, tak to teď už neplatilo. Mráz ho zaštípal do čenichu a packy ho zábly. Byl však statný vlk, tak ho něco takového nemohlo rozhodit. Byl moc rád, že už nekýchal, chodit totiž nachlazený v takovém počasí... To by mu akorát zmrzla nudle u nosu. Otočil se na svou bílou krásku a usmál se na ni. Měl pocit, že na něco čekala? Nebo jestli kontrolovala, že je v pořádku? Viděl jak na něho mrkla, ale pak se zase dívala dál.
Najednou mu packa trochu uklouzla a měl co dělat, aby chytil zpátky ztracenou rovnováhu. U toho se ještě bál, aby neshodil Aranel. Chvilku tedy jeho tělo předvádělo docela obstojný breakdance, kdy mu nohy létaly do všech stran, ale nakonec to bez pádu přežil. Oklepal se a tvářil se, že to bylo víceméně schválně. "Dávej pozor, jsou tu zmrzlá místa. Jeden by z toho málem upadl," dodal raději, kdyby to jó nebylo zjevné. Zastavil se na místě a přemýšlel kam dál. Cítil mnoho pachů, mnoho vlků bylo doma, ale po různých skupinkách. A on nevěděl za kterou se chce Aranel vydat. Teda jako jo, za tou kde byla Baghý, nejspíš, ale co kdyby ještě to chtěla změnit a vydat se jinam. A mohl jí vůbec doprovázet na každém kroku? Určitě bude chtít mít chvilku jen pro sebe, ale na to bylo možná ještě brzy. Ještě se mohli pořádně užívat, než si půjde na chvilku každý svou cestou a pak si zase budou užívat své přítomnosti. No jo, byl na tom podobně asi jako mladiství, kteří prožívají svoji první lásku. Ti taky nevěděli většinou co dělat. A jestli ho paměť neklamala, tak Aranel byla jeho první láska. Zamilovaně se na ni podíval a oblízl ji. "Řekl bych, že chceš jít první za Baghý, ale popravdě ji tady v tom chumlu pachů úplně jasně necítím," dodal trochu omluvně. "Ale možná máš lepší čich, tak víš, kudy se budou naše kroky dál ubírat," řekl veseleji a podíval se na ni svým medovým pohledem.

Loterie (Hráč 1/1)

Cítil se tak šťastný. I z toho, že se na něj Aranel usmívala, i z toho, že vypadala o poznání lépe. Nejspíš jí už začínalo být čím dál tím líp. Úplně se rozplýval blahem, když mu poděkovala. Chtěl opáčit,ž e přece není zač, že je to naprosto samozřejmé, ale jak řekla, že by jí něco malého schází, našpicoval pozorně uši. Byl připraven vyskočit ven, pádit až na druhý konec země, jen aby jí udělal radost. Tak moc ji miloval. Ona se však zadívala na zem, takže její pohled následoval. Chvilku se nic nedělo, ale on byl trpělivý. Věděl, že se brzy projeví to, co jeho milá zamýšlela.
A taky že ano. Brzy se v jedné z prohlubní objevila voda, která přiběhla jako na zavolanou. Což bylo vlastně vtipné, protože ji Aranel přivolala. V duchu se usmál svému vtípku a vesele plácnul tlapou do země, jako kdyby tleskal. "Neměla by si se takhle vysilovat," řekl naoko káravě, ale s pobaveným úsměvem jí oblízl tvář. Nechal ji, aby se z miniaturní mističky napila jako první, však se o vodu zasloužila. Měla tedy právo na první napití. Líbilo se mu, jak měla kapičky vody na bradě, vypadala roztomile. Poté se i on naklonil nad přivolanou vodu a napil se. Voda mu dodala přesně ten zbytek sil, které cítil, že má ztracené. Byl připravený na cokoliv. Klidně na další lov, prohlídku lesa, označení lesa kdyby k tomu měl pravomoc. Prostě cokoliv. Protáhl se, párkrát zamrskal ocasem ze strany na stranu a podíval se směrem k východu. "Nepůjdeme mrknout do lesa? Abychom zjistili, jestli jsou nějaké novinky, jestli zima nedovedla k hranicím nějaká další vlčata ztracená nebo tak?" nadhodil. Cítil, že by mu pohyb prospěl, přeci nejde strávit celou zimu v úkrytu. Zvedl se a podíval se na jeho bílou krásku, jestli má dost sil na to, aby vyrazili.

// Les

Vrhl na Aranel jeden ze svých nejzářivějších úsměvů, které měl. On by samozřejmě také bděl u jejího lůžka kdyby cokoliv, ale nebyl zvyklý nebo si stále nezvykl na to, že by to tak mohlo být i vůči němu. Pořád nebral jako samozřejmost, že si Aranel vybrala jeho. A asi ani nikdy nebude. Pak ovšem trochu svěsil uši, když uslyšel, že i jí se nachlazení nevyhlo. Trochu si to chtěl začít vyčítat, ale Aranel ho ihned ubezpečila, že mu to nevyčítá. Je pravda, že to asi nejde úplně ovlivnit, kam se bacily rozprchnou, ale na druhou stranu... Mohl si dávat větší pozor.
"I tak mě mrzí, že ti není dobře," řekl posmutněle. Ale za chvilku se zase usmíval a kýval hlavou, že to určitě bude brzy v pořádku. Aspoň jí můžu potěšit úsměvem. Někde jsem slyšel, že taky léčí, pomyslel si. Všiml si, že Aranel na tom není tak špatně jako byl on. Nejspíš měla lepší imunitu, což bylo jen dobře. "Nejspíš si trochu dám," řekl po chvilce přemýšlení. Pohladil Aranel po zádech a vydal se pro kousek masa. Cítil, že tu někdo byl, ale nechtěl nějak zjišťovat kdo. Už tu nebyli, tak co. Urval si kus masa, pořádně ho rozžvýkal, jelikož už bylo krapítek tuhé a urval si ještě kus. Do třetice urval kus a donesl ho Aranel k čumáku. "To aby se ti rychleji uzdravovalo," usmál se na ni. "Mám ti donést ještě něco?" Cítil se tak fit, že kdyby ho poslala pro jahody, tak by je taky donesl. Takhle mu bylo dobře.

// Odchod nemoci, aspoň doufám.

Probudil se a cítil se o mnoho lépe. Tedy kdyby se napil a trochu pojedl, bylo by to asi ještě lepší. Ale i tohle byla obrovská změna k lepšímu. Očima vyhledal svou milou, která u jeho lůžka stala jako strážný anděl a dala na jeho klidné spaní a odpočinek. Trochu se zastyděl, co jí to připravil za nedobré chvilky. Zvedl se a doufal, že se aspoň trochu vyspala a on ji nenakazil. Ještě ho to trochu svádělo ke kašli, takže se s líbáním ještě krotil. Nevěděl, jak taková rýma a kašel mohou být dlouho nakažlivé. Proto jen z povzdálí poslal úsměv a polibek Aranel a odtáhl propocené kožešiny blíž ke vchodu. Hodil by se oheň. I když Aranel umí ohřát vzduch. Ale to po ní teď nemůžu chtít. "Děkuji ti za hlídání," řekl a trochu si odkašlal. "Raději se ještě budu držet kousek dál, než to bude úplně v pohodě. A ty se cítíš v pořádku? Nerad bych, aby si ode mě něco chytila," zeptal se starostlivě a pozorně si ji prohlížel. Kdyby jí nebylo dobře, tak byl připraven pro ni hlídat bezpečný a klidný spánek, tak jako ona pro něj.

// My jsme u bet :D tak nevím jestli nás můžeš vidět
Nemoc


Už se to nedalo déle zakrývat. Plný čumák ho sváděl ke kýchání. Do toho ho bolela hlava, kosti a klouby. Bylo dost možné, že měl i horečku. Nechtěl Aranel nakazit, ale nakonec usnul neklidným spánkem vedle ní. Byla mu zima i vedro, každou chvilku se budil, protože nemohl dýchat. V hlavě mu tepalo bolestí, ale moc doufal, že svoji milovanou vlčí princeznu nenakazí.
Nakonec se propadl do bezesného spánku. Trochu se mi ulevilo, protože když se probudil, cítil se lépe. Ani hlava ho nebolela, jen kýchání, kašlání a plný nos mu zůstaly. Někdo ho ale během spánku přikryl kožešinou. Cítil, jak je jí obalený, ale bylo to příjemné. Tělo se mu tolik neklepalo zimnicí. Podíval se skleněným pohledem okolo sebe, aby viděl Aranel jako strážného anděla, jak sedí kousek opodál a hlídá jeho spánek. Usmál se na ni. "Ještě chvilku si odpočinu," řekl vyčerpaně. Zavřel oči a zkusil ještě na chvilku usnout. Třeba mu to pomůže. Pak jí to musím oplatit, pomyslel si znaveně a už byl znovu ve snové krajině.

// Les

// Nemoc

Byl moc rád, že se dostali do jeskyně. Zábly ho packy a uši. Nejspíš muselo být strašně stupňů pod nulou. Mohl být moc rád za svůj huňatý kožíšek. Sice v létě mu byl občas na obtíž, ale na tyhle krutý zimy byl k nezaplacení. Dorazili do jeskyně a on automaticky zamířil dál do jeskyně, tam kde bylo jeho místo. Aranel ale zamířila do její jeskyně, do místnosti pro bety. Zarazil se na kraji, protože měl v sobě dilema. Kam on patřil? Měl jít do své jeskyně nebo směl jít za Aranel, když s ní byl partner. Nerozhodně přešlapoval na místě a podvědomě si protíral nos, jelikož ho začal trochu šimrat. Nedával tomu však nějakou větší váhu, měl horší dilemato. Viděl, jak jim připravila kožešinu, jak si lehla a čekala, že se přidá. Podíval se kolem sebe, jestli ho někdo vidí, ale nakonec se rozhodl, že tam půjde. Kdyby měl někdo nějaké protesty, tak mu to vysvětlí on a pak i Aranel. Usmál se na ni a zadržel kýchnutí. Nenápadně se zarazil a zkusit se zhluboka nadechnout. Jenže mu to moc nešlo. No bezva. Nejspíš od brodění se sněhem chytil rýmu. Tak teď měl nové dilema. Měl se přitulit k Aranel a hrozit, že jí nakazí nebo se držet dál. Jenže být u ní, to je sen. Proto si lehl za ní, packou ji pohladil po zádech a zašeptal také přání dobré noci. Hlavu se snažil odvrátit co nejdál, aby jí nechrčel do ucha, nefrkal do kožichu a dýchal jejím směrem co nejmíň, aby od něho nic nechytila. Bylo to sice nepohodlné, ale mohl u ní být a to bylo hezké. To za nepohodlí stálo.