Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Společnými silami jsme oba kance dotáhli až před Skálu. Dalo nám to sice docela práci, ale podařilo se.
„Necháme tu toho celého, aby se zbytek smečky mohl nažrat,“ rozhodl jsem a pak ještě kývnul na Skylieth i Coedena, kteří oba chtěli kamsi na chvíli zmizet. Za zády jsem slyšel Werinku, jak zase mele a mele a když jsem se otočil, uviděl jsem jejího partnera Takkiho. Hm…nevypadá nějak jinak? Pomyslel jsem si zaraženě a přejel ho pohledem od hlavy k patě. Pak jsem to ale nechal být a raději se rozhodl také pro odpočinek.
„Kdyby mě někdo hledal, budu ve Skále…ale rušit jen v případech nouze,“ řekl jsem směrem k Indil, která ještě zůstávala před Skálou, pak uchopil zbytek druhého kance, abych ho odtáhl do malé jeskyně úplně nejspodněji a nejhlouběji ve Skále, kde se dobře uschovávala kořist, protože tam byl vždy chlad. Když už jsme u toho chladu…nějak se oteplilo…pomyslel jsem si a oklepal se. Rozhlédl jsem se kolem se a pohlédl i na oblohu, protože to počasí se mi opravdu nepozdávalo. Ale co, byl jsem unavený a nehodlal jsem teď nic řešit, chtěl jsem si jen odpočinout. A tak jsem zamířil do Skály.

-Erynijská Skála...

//Drobátko kratší no, ale klidím se do Skály, páč tu teď do Silvestra, či spíše Nového roku nebudu, tak tu nevyvádějte a nechte Atraye odpočívat :D

// Tak založíme klub nezadaných zasloužilých vlků hledajících mladé a svěží vlčice :DDD

// No to je dobrý nápad, oba jsme na vocet :DD Hurá na vlčice :D

// Pojď za Atrayem, mám chuť si zahrát s Neonem :D *vzpomíná na společný lov* :D

Werinka nebyla nadšená, když jsem se zmínil o značkování území, i když mi svým sladkým podlézavým hláskem hned vše odkývala. Odfrkl jsem si, kývnul spokojeně na Skylieth a stejně tak na Coedena, který vypadal potěšeně, že jsem ho pochválil. A když následně hnědému vlkovi zakručelo v břiše a já se tlumeně uchechtl. Bylo zjevné, že všem po lovu vyhládlo a čekalo se jen na mě. A tak jsem se konečně sklonil k jednomu z mrtvých kanců a konečně se do něj zakousl. Ostrými tesáky jsem protrhl tuhou kůži, abych se dostal k tomu nejlibovějšímu masu. Bylo ještě teplé, nebylo ani příliš tuhé a já si prostě pochutnával. Krev mi stékala po tlamě a předními tlapami jsem si kance přidržoval, aby se mi maso dobře trhalo. Když jsem byl nasycený, protáhnul jsem se, řádně a v klidu si ještě olízal náprsenku, přední tlapky i čenich a pak už jsem od kance ustoupil a kývnul na Skylieth a Coedena, kteří jakožto novopečené delty měli jíst hned po mně.
Usadil jsem se kousek dál, abych počkal, až se nasytí oni i Indil s Werinkou, a v duchu přemítal, že jsem se s funkcí lovce nezmýlil a že vůbec bylo dobře, že jsem přijal jak Coedena se Skylieth, ale i Indil a…no u Werinky jsem měl zatím docela pochybnosti, ale doufal jsem, že se to snad nějak zlepší.
Když byli všichni nažraní, protáhnul jsem se a oklepal, protože pořád lehce sněžilo a přejel je všechny pohledem.
„A teď je třeba dostat zbytek ke Skále, aby se mohli najíst i ostatní členové smečky. A pokud nějaké maso zbude, ukryjeme ji do jedné z jeskyň ve Skále, která je k tomu určená,“ řekl jsem tlumeně a pak už přešel ke kanci, který byl ještě nedotčený a zakousl se mu znovu do krku, aby se mi dobře táhnul.

Už jen pár vteřin a Skylieth nám vzápětí myšlenkami dala pokyn, že máme vyrazit. Na nic jsem nečekal, vyletěl zpoza křoví a s tlumeným zavrčením jsem se hnal ke kancům, stejně jako Skylieth a stejně jako Coeden s Indil a Werinkou. Hnali jsme se ke kancům, kteří byli celí zmatení a jen kličkovali mezi námi. Následně na jednoho z nich skočil Coeden a zakousl se mu do krku, přesně tak jak měl. Indil, zdálo se, na poslední chvíli cukla, protože jsem ji najednou viděl stát na místě a Weri, ta vyskočila, ale spíše to vypadalo, že se snaží kanci vyhnout. Řízením osudu ovšem nakonec dopadla přímo na něj. Ne že by se do něj však zakousla, spíše se jen velice záhy nechala shodit. Ach vlčí bože…zaúpěl jsem v duchu a vrhnul se onoho kance, který Weri odpouzel k zemi, protože o toho druhého už se staral Coeden se Skylieth.
Několikrát jsem se ohnal kanci po nohách a zakousl se do nich, aby nemohl tak snadno utíkat a pak už jsem se jedním mohutným skokem odrazil a šel mu rovnou do krku. Mé tesáky se zabořily do měkkého masa a slyšel jsem, jak kanec bolestivě zakvičel a zároveň zachrčel, jak jsem mu prokousl jednu z tepen. Visel jsem mu na krku stejně jako předtím Coeden a pevně tisknul, cítil jsem, jak z kance slábne a klopýtá a doufal jsem, že se brzo odporoučí k zemi, protože dlouho už bych se na něm neudržel. Naštěstí mí přání bylo vyslyšeno a tak když kanec zakopl, já ho pustil. Hned jsem ho ale tlapami srazil k zemi a zakousl se mu do krku znovu. Divoce jsem zatřásl hlavou, až se ozvalo i zlověstné praskání a kancovo tělo konečně ochablo. Narovnal jsem se, lehce se oklepal a zacvakal čelistmi. Z toho dlouhého držení jsem je měl trochu ztuhlé.
Rozhlédl jsem se a byl jsem potěšený, protože se nám podařilo skolit oba kance. Olíznul jsem si čenich, který jsem měl od krve a pousmál se.
„Velmi dobře Skylieth,“ pochválil jsem naši novou lovkyni a věnoval letmý úsměv i Coedenovi. „I ty sis vedl skvěle.“
Všiml jsem si, že Indi je skleslá z toho, že v poslední chvíli cukla a neodvážila se na kance. „To se stává,“ řekl jsem tedy i jí. „Možná příště jdi se Skylieth na lov menších a nebezpečných zvířat a až získáš více zkušeností, troufneš si i na kance.“
Nakonec jsem pohlédl na Weriosasu, která moc nápomocná nebyla a opět měla plnou tlamičku řečí.
„Drahá Werinko, smysl lovu spočívá v tom, že se má daná kořist ulovit…to znamená, že se do ní máš zakousnout a nepustit ji, dokud nebude mrtvá. Pokud ti je toto proti srsti…“ ušklíbnul jsem se, ale ve tváři jsem měl poměrně varovný a přísný výraz. „Možná by ses neměla účastnit lovů. Můžeš být smečce přínosná i jinak…například značkováním území.“
Pohodil jsem ocasem a svůj menší výchovný proslov jsem podpořil a zakončil tlumeným zabručením. Takhle vlčice buď zapomněla jak se ve smečce chovat anebo to naprosto nebrala vážně. A takoví vlci v mé smečce tedy nemají co dělat…odfrknul jsem si v duchu.

Tohle byla skvělá akce! :) Děkuji moc Meinereovi za krásného Atraye :3 Doufám, že Bastík se líbí a Silweriän je prostě třída! :D
Ale všechny obrázky jsou krásné :)
Šťastné a veselé všem :) :3 ♥

... maximum 230 bodů. Mám šanci? o.O :D

Běželi jsme za Skylieth, všichni asi trochu otrávení z Weriosasy, která neustále něco žblekotala. Ujistila mě, že ji mohu říkat Werinko a já se jí rozhodl vzít za slovo. Od teď už jí neřeknu jinak než Werinko…umínil jsem si v duchu pobaveně a pak už sledoval Skylieth, jak si na jejím prvním lovu povede. Když se přikrčila, zpozorněl jsem a také jsem zahlédl onoho kance. A byl tam s ním dokonce ještě jeden. To bude hostina…ušklíbnul jsem se a naslouchal, jak Skylieth udílí pokyny. Letmo jsem na souhlas pokyvoval hlavou, protože se mi to zdálo jako dobrý postup. Snad Werinka bude dostatečně potichu, aby je nevyplašila moc brzo. Zatímco Coeden s Indil a následně i s Weri se začali plazit, aby se dostali kancům do zad, my se Skylieth jsme se každý plížil na opačnou stranu, abychom je nakonec sevřeli mezi sebe.
Zlehka jsem se tisknoucí se k zemi proplétal mezi křovinami a jemně našlapoval, takže jsem nic nevyplašil. Pohlédl jsem vedle sebe, jestli zahlédnu Skylieth. Už jsme byli dost blízko a jít dál by bylo riskantní, mohli bychom si kořist vyplašit. Doufal jsem, že ti tři jsou již také na místech.
Tiše jsem zavětřil, zaposlouchal se a pohledem zkontroloval dva kance, než jsem vyhledal Skylieth a naznačil ji, zdali je připravena vyrazit. Na druhou stranu jsem to chtěl nechat plně na ní, protože přeci jen byla teď lovec a já chtěl vidět, jak jí to půjde, vést smečkový lov. Nedočkavě jsem přešlápl z tlapy na tlapu a přimhouřil oči. Těšil jsem se na lov…už dlouho jsem nelovil a už vůbec ne něco tak velkého. Byl jsem pořádně natěšený a vzrušený a už jsem se chtěl zakousnout kanci do krku.

//Vím, že není už dopoledne a není to nejdelší ale....předvánoční šílenství O:-) :D

// Odpovín zítra během dopoledne, dneska už to fakt nedávám :D

Atray
Příspěvky - 3 lístky
14.12. || 19.12. || 21.12.
Celkem = 14 lístků

Antenyam:
Příspěvek - 1 lístek
20.12.
Celkem = 13 lístků

Když jsem domluvil, pečlivě jsem očima přejížděl po všech zmíněných a nezmíněných a lehce se usmíval. Když ke mně pak Radnay přistoupil, poděkoval a dodal, že nerad ale musí odejít najít rezavou Jennu, jen jsem pokýval hlavou a jednou na něj mrknul. „Dobrá…tak se vrať brzy. I s Jennou,“ řekl jsem mu jen tlumeně a chvíli ho sledoval, jak běží mezi stromy pryč. Zdá se, že o vlčici má opravdu strach…i když ostatní to poznat nemuseli, já jsem přeci jen svého syna znal. Hned následně jsem se podíval na Freyou, která se mnou také chtěla mluvit.
„U mě? Jistě ano, můžeš…ale proč?“ zeptal jsem trochu nechápavě a zvědavě. Freya vždy obývala jeskyni po bety spolu s Radnayem a zdálo se mi, že to ani jednomu nevadí a ani teď nevypadali, že by snad byli rozhádaní nebo tak něco. Než mi ale stříbřitá vlčice stihla odpovědět proč, napadlo mě to…zřejmě kvůli Jenně. Pohodil jsem ocasem a pousmál se na ni.
Pak jsem věnoval letmý úsměv a kývnutí i Skylieth, která přijala funkci lovce a také mi děkovala. A stejně tak i Coedenovi, který také vypadal lehce zaskočeně a překvapeně z onoho povýšení.
„Jsem si jistý, že mě nikdo nezklamete,“ řekl jsem tlumeně. Byl jsem spokojený. Konečně jsem udělal, co jsem chtěl a také vyřešil všechny nově příchozí vlky a teď jsem si mohl v klidu odpočinout a chvíli si dělat, co chci.
Trochu jsem sebou trhnul, když na jednom smrku najednou vzplála větev. Následně sem stočil oči k Atimovi, který se omlouval, očividně to byl on, kdo ji zapálil. Nově nabyté schopnosti, které mu darovala smrt, zřejmě musel ještě lépe ovládnout.
„Jen dej pozor, ať nezapálíš les,“ řekl jsem mu klidně a protáhnul se. Skylieth, jakožto novopečený lovec, rozhodla, že se vyrazí na toho kance, který napadl Atima. Souhlasně jsem pokýval hlavou a pak usoudil, že lov mi jen prospěje, odreaguju se u něj a navíc alespoň se podívám, jak to Skylieth jde.
„Půjdu také,“ řekl jsem tedy s letmým úšklebkem, pohlédl na ostatní vlky a na Frey jsem se pousmál. A pak už jsem se rozběhl za vlčicemi a Coedenem. Šla Skylieth, Indil a Weriosasa, které celou dobu něco povídala a Coeden z ní byl mírně řečeno na nervy. Ostatně i mě to brzy začalo lézt na mozek.
„Weriosaso, na lovu je dobré být potichu,“ upozornil jsem ji tedy také se zašklebením a blesknul po ni významným pohledem. Doufal jsem, že při lovu bude alespoň z půlky tak produktivní jako je výřečná.

// Mám na tebe čekat, Coedy? Nebo tam mám svůj příspěvek hodit :)
EDIT: Děkujíííí :D

// Ach Vídeň! To moc závidím :D

Drazí a milovaní vlkoušové,
Po dlouhé době píšu na nástěnku a to ze dvou důvodů. Za prvé bych samozřejmě jménem Atraye i sebe chtěla popřát všem členům smečky Erynijské i jejím hráčům (a ostatně úplně všem na Galliree) šťastné a veselé Vánoce a bohatého Ježíška (Vlčíška)!
Druhá věc je také docela zřejmá a týká se právě oznámeného povyšování a „funkcování“. Někdo to možná tušil, někdo je možná překvapený, já každopádně v první řadě gratuluji Skylieth, Coedenovi a Aranel k povýšení a Freye, Radnayovi a Skylieth k funkci. Konečně po dvou měsících jsme se dočkali!
Na povyšování i funkcích jsme se takto shodli spolu s Radnayem a Freyou, kteří do toho jakožto bety mají také co mluvit, zvláště když je Atray na alfě sám. Strašně ráda bych, zvlášť když jsou ty Vánoce, obdarovala a potěšila všechny členy smečky, ale není to bohužel možné. Ale nezoufejte, není to povyšování poslední, a co se týče funkcí, ty zbývající – učitel a pečovatel, zatím nepotřebujeme, vzhledem k tomu, že v naší smečce nejsou vlčata (*vrhá významné pohledy na dva, nebo vlastně tři?, nejmenované páry v naší smečce* :D). A vzhledem k tomu, kolik již má smečka členů, je dost možné, že až se pořádně zaběhne, bude třeba i více ochranářů a lovců.
Takže vy, kdož jste nebyli povýšeni, prosím nezoufejte, není to proto, že bych vás neměla ráda, že byste špatně hráli či cokoliv jiného, ale logicky prostě ani nejde povýšit všechny, že :D
To je asi vše, co jsem měla pro teď na srdci,
Váš Atray