Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// V pohodě v pohodě :)

// Poníženě se klaní a omlouvá Doplním i Takkiho

// Zatraceně, to bylo přehlédnuto! :D *nasazuje si brýle* Ještě mi to jde upravit, tak to tam nějak dopatlám :D Omlouvám se, to jak jsem dlouho nehrála xD
EDIT: ach ne, ona na mě mluvila i Weri... no tak to bude na dýl, další úprava xDD

Bílý vlk vedle mě chvíli neodpovídal a já jen pohodil ocasem a nespojeně se zavrtěl. Vítr ke mně totiž přinesl pachy dalších cizích vlků. Co tu zase kdo chce? Zavrčel jsem si pro sebe v duchu a bleskl pohledem po okolí, jestli nějaký drzoun není moc blízko. Zdálo se, že ne. Chtěl jsem se Clawovi omluvit a nenápadně mu naznačit, že pokud nemá něco na srdci nebo něco potřebuje, mohl by popadnout toho svého bláznivého vlka a zmizet z našeho území, ale dříve než jsem to stačil, objevil se u nás Coeden s jedním cizincem, tedy cizinkou, takovou béžovohnědou vlčící.
Pohlédl jsme na něj a kývnul na souhlas, že se vydá podívat po své partnerce, kterou už jsme ostatně také dlouho neviděl. Ještě jsem mu poděkoval, že přivedl vlčici rovnou ke mně a že dával pozor na území a pak už se na vlčici zaměžil.
„Zdravím, jsem Atray, alfa místní smečky,“ začal jsem, aby bylo učiněno slušnosti za dost. Popravdě jsem nové členy už přijímat nechtěl…smečka měla členů tak akorát a vlk by mě musel opravdu něčím předsvědčit, že je pro smečku užitečný.
„Abych pravdu řekl, naše smečka již má dost členů a neměl jsem v úmyslu přibírat nové. Je něco, čím bys pro smečku byla opravdu užitečná a přínosná? Proč se k nám chceš přidat?“
Podal jsem jí obvyklé otázky a čekal na její odpovědi.
// o pár hodin, dní, týdnů ,měsíců později xD//
Zdálo se, že nemusím nikam chodit. Přišel k nám totiž Takki a vedl za sebou zřejmě ony zbývající dvě cizí vlčici, co se toulali na našem území. Samozřejmě nesměla chybět ani Weriosasa, která na mě rovnou spustila, že ony dvě se také chtějí přidat do smečky.Zdrhám…byla jediná myšlenka, co se mi prohnala hlavou, a ušklíbnul jsem se. Než jsem cokoliv řekl, jsem se ale ještě obrátil na Aranel, která se u nás taky objevila, a hodlal se věnovat nejprve jí.
Věnoval jsem jí pohled, rozhodně přátelský a milý, protože to přeci byla členka mé smečky a ne nějaký narušitel. Uvědomil jsem si, že jsem jí vlastně ještě sám neřekl o tom povýšení, protože když jsem o tom mluvil, byl tu jen Coeden. Nevěděl jsem, jestli už jí to vyřídil a jestli to tedy Aranel ví, ale vlčice vypadala, že má na spěch a tak jsem nejprve chtěl zjistit, co vlastně potřebuje.
„Zdravím,“ kývnul jsem na ni a věnoval jí plnou pozornost. „Na co se potřebuješ zeptat?“
Seděl jsem na sněhu, slunce zapadalo, blížil se večer a já věděl, že budu muset řešit tři cizí vlčice žádající o členství, také Clawa, který se zdál duchem mimo a do toho jsem netušil, kde se tak dlouho toulá Radnay. Chtěl bych mít chvíli klid…zašklebil jsem se v duchu a raději tyto myšlenky odsunul zas stranou a raději se soustředil na Aranel a na to, co mi poví.

//Nevím, jestli to dává smysl, ale potřetí to přepisovat nebudu :D Omlouvám se za komplikace, neignorovala jsem nikoho záměrně, pouze se mi nechtělo moc podrobně pročítat spoustou příspěvků :D Teď už se s tím jistě nějak poperete :P

// Haló haló Blůůůdy, Kaloooo! :D Ehm Atray by tu nerad strávil zbytek svého "mládí" :D Takže šup šup, psát :D

// Takže to se zdá, že na řadě jest Kall či Bloody :)

Neznámý opovážlivý vlk odletěl kousek stranou a než jsem mu stihl uštědřit nějaký ten výchovný štípanec, i Freya na něj zavrčela a svým typicky ledovým přístupem ho sjela nepřátelským pohledem. Béžový vlk zakňučel a se staženým ocasem odběhl kamsi dál. Hodlal jsem ho následovat a vyhnat z území, ale to se u nás objevil jiný vlk. Vlk, kterého jsem hned poznal a který mi na tváři vykouzlil ledovou masku, jakou už jsem dlouho nepoužil.
Zahleděl jsem se do fialových očí a srst na mém hřbetu zůstávala stále zježena. Bloody Claw…tomu vlkovi jsem prostě nemohl přijít na jméno, protože jsem ho stále tak trochu, nebo možná víc, vinil z toho, že Smrková smečka zanikla…protože to byl on, kdo s Restallinou a jejími vlčaty Smrkový les opustil, aby si založil vlastní smečku kdesi za Armanskými horami. A díky němu odešel i Venstr, kterého jsem od té doby neviděl. I to bych snad nějak skousl, ale nejvíc se mě dotklo, že ani jeden z nich nepovažoval za nutné oznámit mi to či nějak vysvětlit. Měl jsem chuť mu za to alespoň trochu vyprášit kožich, vrčet na něj a probodávat ho ledovými pohledy, na druhou stranu…Claw byl také alfa, byl na stejném postavení a to jsem musel respektovat. Nehledě na to, že už to byla poměrně dlouhá doba…a a zřejmě nemělo smysl, aby si alfy dvou blízkých smeček šli po krku. Rozhodl jsem se tedy všechnu svou zášť a obviňování zasunout hluboko do své mysli a chovat se normálně, ne tedy přívětivě, ale značně neutrálně a lhostejně.
„Zdravím, Bloody…“ odpověděl jsem tedy bezvýrazným hlasem a švihnul ocasem, když mi bílý vlk s fialovým ornamentem u oka představil i onoho bláznivého vlka, který očividně pocházel z jeho smečky. Ucítil jsem lehké zadostiučinění, ale ve tváři jsem to znát nedal.
„No, omluva se přijímá, pokud se to už nebude opakovat,“ řekl jsem pak se sotva postřehnutelným úšklebkem a snad trochu ostřejším tónem. „Ne že bychom neměli návštěvy rádi…ale každý vlk by měl vědět, jak se chovat na území cizí smečky,“ pohledem jsem opět šlehl kamsi ke křoví, kde onen vlk zmizel. Neměl jsem tušení, jestli se schovává někde v okolí či jestli pobíhá po lese, ale byl jsem si téměř jistý, že od něj nehrozí nebezpečí. I když není radno trávit moc času s cvokem…zašklebil jsem se v duchu. Ale byl jsem rozhodnutý ho řádně vyhnat, pokud si ho Claw nezpacifikuje sám.
„Přiběhl jsi sem jenom kvůli němu?" optal jsem se znovu bílého vlka. „Nebo má tvá, či jeho návštěva, nějaký jiný důvod?“
Zatímco jsem čekal, co mi Claw odpoví, krátce jsem pohlédl a kývnul na Bellatrix, která se u nás objevila, a pak stočil oči na Bellraye. I on si na Clawa zavrčel, zřejmě mu Radnay řekl o tom, že odešel a založil si vlastní smečku.
„Pokud chceš už jít, bránit ti nebudu,“ dovolil jsem si na něj lehce pousmát. „Ale můžeš ještě zůstat, je to na tobě.“
Byl jsem rád, že jsem o Bellrayovi věděl, že jsem ho konečně po dlouhé době viděl a ujistil se, že je v pořádku. Situace, která nastala, zřejmě nebyla příjemná pro nikoho z nás, ale nechtěl jsem, aby kvůli tomu Bellray odešel, na druhou stranu jsem ho tu ale nechtěl ani držet. Zdálo se, že tuláctví mu prozatím více než vyhovovalo a na Galliree toho bylo hodně k objevování a potulování. A tak jsem to nechával prostě na něm.

// Příště, protože teď už to asi neupravíš, bych doporučovala v příspěvku zmínit, že jsi na území smečky. Pokud totiž tvá vlčice nepřišla o čich, měla by díky němu rozeznat značkování smečky a to, že je na jejím území ;)

// No tak aby se to tady trochu pohnulo :P Pokud Noxík stále nestíhá, nechť píše ten po něm, což je pokud dobře vidím Bellray, páč mě už neba čekat :D

// Tož ten, kdo je na řadě, nechť napíše anebo počkáme zjevně do toho čtvrtka/pátka :D

// Savior: čteš mi myšlenky :D

// Kdo je na řaděěěěě? :D

//Edit: Kallenjano? ~Sav

EDIT: Ten drzý vlk? Nechť se raději klidí z lesa Erynijského! :P .. Nee ehm, dobrá, kuju :D

EDIT 2: Ouki douki, Noxíku :D

Naslouchal jsem, jak se Bellray rozpovídal o tom, kde vlastně všude byl, a stihl jsem se pousmát na Freyu, která Bellovi nabídla, že může přespat v jeskyni pro bety. Zdálo se, že toho Bellray spoustu zažil, že měl štěstí, že narazil na onoho vlka, který ho všemu naučil a že si i vyzkoušel život ve smečce.
„Ano…“ přikýnul jsem lehce hlavou, když se ptal na svou magii. „Já magii Země neovládám, to SazXeen.“
Zastříhal jsem ušima a k dalším myšlenkám na sněhově bílou vlčici jsem se raději nevěnoval a soustředil se na další synovo vyprávění.
„Zdá se, že jsi toho hodně prožil,“ řekl jsem nakonec s letmým úsměvem a chtěl jsem pokračovat, když se však odněkud vynořil neznámý vlk s béžovým kožichem a začal cosi plácat. V první vteřině jsem na něj zůstal jen zírat a sotva jsem vstřebal, jak plácá cosi o tom, že je z Ageronského lesa a že se přišel ucházet o vlčici. Cože? O jakou vlčici? Stačil jsem si jen pomyslet, než mi došlo, že myslí Freyu. To že můj šátek nazval šálou a jeho velmi podezřelé pohledy byly poslední kapkou.
„Ty!“ zavrčel jsem podrážděně a srst se mi zcela automaticky naježila. „Co si myslíš, že to plácáš?“ Mrsknul jsem ocasem a jelikož se mi vůbec nezdály jeho poznámky i pohledy směrem k Freye a už vůbec ne to, jak seděl blízko k ní, se zavrčením jsem k němu přiskočil, popadl ho za krkem a tak napůl odstrčil a odhodil toho hrozného vlka dál. Znechuceně jsem se zašklebil, protože měl za krkem až nějak moc srsti a tím pádem jsem ho za prvé bohužel asi ani pořádně nekousl, a za druhé mi samozřejmě mezi tesáky několik těch chlupů uvízlo.
Stál jsem celý naježený a nahrbený a ještě pořád jsem tlumeně vrčel. Měl jsem dost nezvaných návštěv, který očividně nerespektují hranice smečky.

Pohlédl jsem na Freyu, abych zjistil, jak se ona vzpamatovala z té nečekané návštěvy. Zdálo se, že je ráda stejně jako já a i ona k Bellrayovi přistoupila, aby se s ním pozdravila. Neřekla nic víc než ono pozdravení, ale mě to nepřekvapovalo, znal jsem Freyu a věděl jsem, že zpočátku nebývá moc výřečná, ale že to co řekne vždy myslí vážně a upřímně.
Nastala další chvilka ticha, kdy jsem jen spokojeně hleděl na své dva potomky, než znovu promluvil Bellray. Naslouchal jsem mu a nakonec jen letmo kývnul hlavou.
„Jistě, Gallirea je krásné místo…a tady v Erynijské smečce budeš vždy vítaný, když se ti po nás zasteskne,“ řekl jsem tlumeně a zlehka zavrtěl ocasem. Krátce jsem pohlédl k obloze a zavětřil, než jsem se zase spokojeně pohledem vrátil níž, k Bellrayovi a Freye. Konečně se začalo opět ochlazovat a ve vzduchu byl cítit déšť a sníh.
„To se neboj, nemáš šátek,“ dodal jsem pak s krátkým tichým zasmáním k Bellovi, když žertoval, aby si ho tu někdo nespletl s alfou. „Ale jinak…jsi opravdu celý po mně.“ Znovu jsem ho přejel pohledem a pousmál se, když hrdě pozvedl hlavu. I já mohl být hrdý a hlavně potěšený, že toho po mě tolik zdědil. I když jestli po mě zdědil i povahu, to nevím…pomyslel jsem si v duchu s úšklebkem. Ale zdá se, že spíše ne…Já byl jako mladý vlk nevrlý, nepřátelský, arogantní a pořádný rváč. Ač to možná bylo také tím, v jaké smečce jsem vyrůstal…ale ty roky už byly naštěstí dávno pryč a moje mladická povaha též.
Vrátil jsem se do přítomnosti, když Bellray začal vyprávět, jak se vlastně stalo, že zmizel a byl tak dlouho pryč. Hleděl jsem na něj a v duchu se musel pousmát a snad si i povzdechnout…jaká maličkost stačí k tomu, aby se sotva odrostlé vlče ztratilo z rodného území.
„No, hlavně že jsi v pořádku a že i když ses jako mladý ocitl na neznámém místě, dokázal ses o sebe postarat a nakonec opět najít cestu domů,“ řekl jsem tlumeně a nakonec se také usadil na mokrou zem a ocas si stočil okolo tlap. „A kde ses tedy všude toulal celé ty měsíce, snad i roky?“

// Rozhodně ne-e, Atrayovi se to moc líbí! :3 :D
Freya: v pohodě :)