Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Drazí členi smečky Erynijské, milované vlčice a vlci!
V prvé řadě Vám všem přeji krásné prožití svátků velikonočních, málo rozbitých vajíček, ne příliš zmlácený zadek a žádnou zlomenou pomlázku! :D
A protože už jsme delší dobu neměli žádnou smečkovou akci, Velikonoce se mi zdají jako dobrá příležitost to napravit. A o co půjde?
Je to jednoduché, vytvořte velikonoční přání pro vlka/vlky, kterým byste ho chtěli poslat. Může to být vámi nakreslený obrázek, či vyfocená fotka nebo krásně ozdobené vajíčko, fantazii se meze nekladou. Přáníčka budete posílat mě a já je poté pošlu daným vlkům. Přesto tu je pár pravidel, kterých byste se měli držet.

Komu a kolik? → Můžete vytvořit i více přáníček, platí však toto – pokud vytváříte pouze jedno, věnujte ho prosím některému členu Smrkové smečky, pokud jich budete vytvářet více, u dalších si můžete zvolit libovolné vlky z celé Gallirey, závisí to jen na vás. (Nebo samozřejmě můžete poslat přáníčko každému vlkovi ze smečky, to by bylo nejlepší :D)
Jak a co? → Všichni přibližně víme, jak vypadá velikonoční přáníčko, tak se toho držme. Nejdůležitější ale je, aby obrázek, výtvor, byl vaší prací, to znamená, že přáníčko sami nakreslíte (ručně nebo v počítači), vyfotíte fotku (kytičky, vajíčka, velikonoční zátiší, atd.) či vytvoříte (např. kraslici obsahující ono přáníčko a poté opět vyfotíte, nebo koláž z několika vašich fotek, atd.). Přáníčko také musí obsahovat text (Milý Radny, přeji ti veselé Velikonoce, a podobně), buď ho můžete zakomponovat přímo do přáníčka, nebo ho můžete poslat zvlášť, ale nesmí chybět, byť to bude jen jedna krátká větička.
Do kdy? → je to možná málo času, ale přesto prosím posílejte do pondělí 6. 4. 2015 do 8:00 večer. Vím, že je teď více akcí, ale pokuste se ti stihnout. Pokud by se někdo chtěl opravdu zúčastnit, ale nestíhal by to, dá se pak třeba domluvit na prodloužení termínu.

Své přáníčka posílejte mě do vzkazů. Atray se v pondělí po osmé večerní převlékne za velikonočního zajíčka a všechny přáníčka roznese :) :D
Odměna bude za pouhou účast, za to, že někomu uděláte svým přáníčkem radost, nezáleží tedy na tom, zda váš výtvor nebude nejdokonalejší. (Přesto to neodflákněte! :D).

A abyste neřekli, zde je velikonoční přáníčko ode mě, Vašeho milujícího alfy Atraye, pro všechny členy Smrkové smečky! ♥ ♥

Znenadání se ve Skále objevila i Skylieth. Nesla uloveného zajíce a vypadala dost překvapeně, když uviděla vlčata. Vlastně i možná trochu vyděšně. Co s tím všichni mají…ušklíbnul jsem se v duchu a zavrtěl hlavou. Vlče s trojbarevným kožíškem, které se mi nakonec stulilo u tlap, se teď opět zvedlo a namířilo si to k nově příchozí.
„Děkuji za zajíce, Skylieth,“ prohodil jsem k šedé vlčici a pousmál se na ni. Pak jsem opět pohlédl na Weri a jen se trochu pobaveně ušklíbnul. „Skylieth jen přinesla kořist pro smečku, což znamená i pro vás dva, pokud jste tedy ovšem hladoví.“
Pokud ne, milerád si toho zajíce sním sám…ušklíbnul jsem se v duchu a pohodil ocasem. Sledoval jsem, jak malé vlče jménem Fiér pro změnu okousává nohy Skyl, ovšem velmi rychle po zaječení Weri, se začalo přesouvat zpátky k ní. A vlčice s šedivým kožichem si zřejmě oddechla. Lindasa, jak se jmenovala malá vlčice s kožichem stejným jako její matky, naopak seděla velmi způsobně a vybraně a já si v duchu říkal, jestli po matce zdědila jen barvu kožichu anebo i povahu.
„Jinak zdá se, je všechno v pořádku,“ ušklíbnul jsem se na čokoládově hnědou vlčici, jejíž podlézavý a falešný úsměv, mě nechával klidným. Byla taková a já ji tak bral…dokud nepřekračovala meze a nějakým způsobem neohrožovala či neznejišťovala smečku. „Nezlobí…řekl bych, že je u nich takové chování normální,“ dodal jsem pak pobaveně. „Neboj se, až začnou moc otravovat, jednu výchovnou jim uštědřím.“
Tiše jsem se uchechtl a v duchu vzpomínal na malého Radnaye a Bellraye, kteří se neustále pošťuchovali, a na Freyu, která už od mala byla vážná a klidná. Věděl jsem, jak se k vlčatům chovat a jak je dostatečně jemně ale účinně napomenout. Výchovu vlčata potřebovala stejně jako lásku.

// V pohodě, na mě se také předtím čekalo :) :D

Hleděl jsem na vlčata i jejich matku, zatímco mě Weri pozdravila svým rozmáchlým a povzneseným stylem, tak jak jsem od ní očekával. Představila mi všechny tři vlčata, dva vlčci, jeden zbarvený stejně jako Takki, druhý stejně jako Weri a třetí vlče, slečna, byla také čokoládově hnědá jako její matka.
„Ahoj Fiére,“ usmál jsem se pak vlče, které se mi připletlo pod tlapy a kouslo mě do něj. Ne že by se malými zoubky vůbec dostal přímo k tlapě, spíše skončily jen v srsti. Weri ho dost nepříjemně okřikla, ale to mě moc nepřekvapovalo. Vůbec jsem byl zvědavý, jací rodiče vlastně z těchhle dvou. Takki celou dobu mlčel, jen když vlče, které se mi pletlo u nohou, zažvatlalo jeho jméno, zatvářil se snad i potěšeně. Ovšem jen na chvíli, než zase nasadil svůj lehce ignorující výraz. Malá vlčice se ovšem očividně stala miláčkem Weri, protože ji dokonale vychvalovala.
„Je opravdu moc šikovná,“ potvrdil jsem ji s lehce zvednutými koutky a pokýval hlavou. Vlčata se zdála zdravá, čile k světu, zdálo se, i že se o ně Weri hodlá starat a Takki snad také, i když svým poněkud svérázným přístupem.
„Vaše vlčata se mají k světu, koukám, to je dobře,“ dodal jsem pak trochu pobaveně a postrčil čenichem Fiéra, aby se zase vrátil k matce a otci. Pohodil jsem ocasem a podíval se na Weri. „Smečka vám samozřejmě s jejich výchovou pomůže. I když to neznamená, že vy dva si hodíte tlapy nahoru,“ ušklíbnul jsem se. Jistota je jistota a tak jsem jim to také připomněl, aby je opravdu nenapadlo se z výchovy ulívat a zaměstnávat celou smečku.

- Erynisjký les...

Vyskákal jsem po římsách na tu největší, které se rozprostírala před hlavní jeskyní, a pomalu vešel dovnitř. Zhluboka jsem se nadechl, cítil jsem pach Freyi, ale ta zdá se už odpočívala v jeskyni bet, a pak samozřejmě Weri s Takkim a další tři nové pachy, pachy jejich malých vlčat. Slabě jsme s pousmál a prošel jsem hlouběji, kde v jednom z největších výklenků ležela právě Weri a kousek od ní její partner.
„Zdravím,“ řekl jsem tlumeně a zastavil se v dostatečné vzdálenosti. Věděl jsem, že vlčice bývají mnohdy trochu nevyzpytatelné, když mají u sebe svá vlčata, zvláště pokud jsou ještě poměrně malá. A u Weri to mohlo platit dvojnásob, už tak byla dosti zvláštní.
„Takže vidím…tři nové členy naší smečky,“ poznamenal jsem, když jsem přejel pohledem celou tu podivnou rodinku. Měl jsem dojem, že Weri s Takkim byl ten nejméně pravděpodobný pár, u kterých bych čekal, že budou mít potomky, ale už se tak stalo. Teď tu byli a patřili do naší smečky.
„Doufám, že je vše v pořádku,“ dodal jsem nakonec a zahleděl se na Takkiho, který, když mi tu novinu oznamoval, opravdu nevypadal zrovna nadšeně. Byl jsem zvědavý, jestli se teď něco změnilo, když své potomky viděl, anebo jestli s nimi pořád nechce nic moc mít.

Setmělo se, začala no a vítr se pomalu, ale jistě utišoval. Čechral mi rezavou srst, pohrával si s modravým šátkem a přinášel vůni jara, které se blížilo.
„Smrt tě občas obdaruje i něčím navíc, aniž bys to žádal,“ ušklíbnul jsem se a potřásl hlavou. „Je to všemocná vlčice a mnohdy vidí i naše nejskrytější touhy, o kterých ani my nemáme ponětí. Anebo si z nás prostě jen ráda vystřelí.“
Vzpomínal jsem na těch pár setkání s černou hrozivou vlčicí vždy s úsměvem, ale i se stínem strachu. Nebyl jsem z těch, co by se něčeho zalekli, ale přeci jen samotná Smrt…tam každý vlk musel cítit respekt i záchvěv strachu, protože ona byla nevyzpytatelná.
Pak jsem se zamyslel, který z členů naší smečky by Elektřinu mohl ovládat…nebyl jsem si jistý, nemohl jsem si pamatovat vše, přesto jsem se snažil vzpomenout, protože jsem věděl, že někdo z vlků ji jistě ovládá.
„Možná Skylieth…či Coeden z naší smečky,“ řekl jsem pak stále trochu zamyšleně a zaostřil pohled opět na Atima. „Jistý si ale nejsem, každopádně se jich poptej, až se tu objeví. Nemám tušení, kde se oba toulají.“
Popravdě zdálo se mi, že vůbec nějak moc vlků je mimo území smečky. Radnaye jsem neviděl opravdu dlouho. Strach jsem o něj neměl, věděl jsem, že se o sebe umí postarat. Zřejmě se jen někde zdržel, možná právě s Jennou. A pak jsem si uvědomil, že Weri pravděpodobně už porodila svá vlčata. Možná bych to jako alfa měl zkontrolovat.
„Pokud mě omluvíš a pokud nemáš ještě nějaký dotaz…? Půjdu zkontrolovat, co se děje ve Skále,“ ušklíbnul jsem se, zvedl se a řádně se protáhl. Pak už jsem si to namířil ke Skále.

- Erynijská Skála...

Naslouchal jsem Atimovi a jeho povídání o tom, jak se chtěl zřejmě ve Skále postarat o to, aby tam bylo větší teplo a to díky své magii ohně. Když mluvil o kouři, lehce jsem pokýval hlavou na souhlas.
„Ano, to by nebylo moc dobré, kdybychom měli pak půlku smečky přidušenou kouřem,“ přikývnul jsem. „Pokud by ale v jeskyni v době, kdy by hořel oheň, byl i vlk, který dostatečně ovládá magii Vzduchu, mohl by snadno kouř čas od času vyhnat z jeskyně ven.“
Řešení se zdálo prosté a já proto s možná trochu větším zaujetím naslouchal druhé části vlkova sdělení. Zamyšleně jsem na něj upíral oči a dovolil si pár vteřinek ticha, abych si dal dohromady vše, co mi vlk popisoval, s tím co jsem věděl o magiích. Magie ohně by žádné elektrické výboje v srsti rozhodně nevytvořila, tím jsem si byl jistý. Musela to být tedy jiná.
„Byl jsi někdy v poslední době u Života či Smrti, že?“ promluvil jsem nakonec poměrně uklidňujícím tónem, protože Atimu se z toho zdál opravdu trochu vykolejený. „Myslím si, že jsi od ní nebo od něj dostal do vínku novou magii. Sám jí nevládnu, ale už jsem o ní slyšel. Říká se jí velmi jednoduše, Elektřina, to proto ty elektrické výboje v tvé srsti. Nemohu ti ale přesně říct, co vše s touto magií budeš schopný dělat. Myslím ale, že co se týče těchto samovolných výbojů, je to zřejmě důsledek toho, že na magii ještě nejsi zvyklý a neovládáš ji. Projevuje se prostě, když prožíváš nějaké hlubší emoce jako je právě vztek, smutek nebo třeba radost.“
Snažil jsem se mu to trochu osvětlit, i když to byly více méně jen moje domněnky. Ale za ta léta jsem se ujistil, že u většiny magií to tak funguje. Pokud ji mám nově a ještě ji plně neovládám, projevuje se prostě samovolně a náhle ve vypjatých situacích.
„Vyhledej někoho, kdo také ovládá magii Elektřiny…nebo buď zpočátku opatrnější, dokud ji nebudeš mít pod kontrolou,“ poradil jsem mu ještě a mrknul na něj. Byl jsem rád, že se jednalo jen tohle, čekal jsem nějaký horší problém a nová magie ve smečce se vždy hodila. Teď bylo jen na Atimovi, jak si s ní poradí.

Než jsem stihl Takkimu ještě něco říct, vypadalo to, že na Weri přišel její čas a on začal shánět další vlčici, která by jim zřejmě asistovala. Shodou okolností narazil zrovna na Freyu a já na ně na oba povzbudivě mrkl, než jsem se raději stáhnul trochu dál. U toho být nemusím…ušklíbnul jsem se v duchu. Stačilo mi to, když vlčata na svět přiváděla SazXeen. Tedy, ona mě u toho nechtěla a držela si mě pěkně od těla a já ji rozhodně neměl za zlé, spíše naopak, byl jsem rád, že přímo u toho být nemusím. O to více jsem byl nadšený i pyšný, když mě k sobě pustila a já ji tak mohl vděčně olíznout po tváři a podívat se na své novorozené potomky. Hrdost, kterou jsme oba cítili, tu jsem si pamatoval do dnes.
Dovolil jsem si sedět dál od Skály a vzpomínat na doby dávno ztracená a zapomenuté, tedy jak kým, já nezapomínal, dokud mě nevyrušil příchod Atima. Zaostřil jsem na něj pohled do teď vzdálený a neznatelně zatřásl hlavou, abych se trochu probral.
„Ano, copak potřebuješ? Jaké divné věci se dějí?“ zeptal jsem se rovnou a koutkem oka sledoval Takkiho, který vyběhl ze Skály. Vypadal trochu nervózně, roztěkaně, ale nevypadalo to, že by se dělo něco vážného a tak jsem se raději znovu zaměřil na Atima a doufal, že ani u něj se nebude jednat o nic vážného. Vpravdě, toužil jsem se svobodně proběhnout po lese a chvíli si odpočinout, a tak jsem to chtěl vyřešit rychle.

// Omluva za menší pauzičku, ale nebyl čas ani chuť :D

Čekal jsem asi hodně věcí, to co mi ale Takki sdělil zrovna ne. Cože, vlčata? On a Weri? Ta příšerně namyšlená vlčice? Jak asi budou vypadat jejich potomci? Asi takové myšlenky se mi stále honily hlavou, zatímco jsem na Takkiho upřeně hleděl. Kupodivu se mu podařilo udržet neutrální nic neříkající výraz, ač jedno obočí jsem přeci jen překvapeně pozvedl. Než jsem stačil něco říct, překvapil mě vlk jeho další reakcí. Očividně nebyl rád, že budou mít s jeho partnerkou vlčata…vlastně se zdál spíše zděšený, otrávený ne snad dokonce znechucený. No, to bude asi zajímavé…zašklebil jsem se v duchu a lehce zavrtěl hlavou. Pokud vlčata nechtěli, tak proč…No raději jsem se nad tím dál nezamýšlel.
„Tedy…to jsem opravdu nečekal,“ konečně jsem promluvil a pohodil ocasem. „Zdá se, že nejsi moc nadšený, že budete mít vlčata. Já vás ze smečky nevyhodím, ani ta vlčata ne a také je neadoptuji. Vlčice i vlci z naší smečky vám samozřejmě mohou pomoct s výchovou a učením, ale vlčata jsou především odpovědnost jejich rodičů. Pokud jste to nezamýšleli, ale přece se tak stalo…no, co se dá dělat, teď už se tomu nevyhnete. Budete se muset postarat jak o sebe tak o ně.“
Upřeně jsem se na Takkiho zahleděl. Nebyl jsem si vlastně u tohohle vlka jistý, jaký doopravdy je, myslím povahou. Držel se spíše zpátky, s nikým moc nemluvil, nezdál se mi jako zrovna smečkový typ a nebyl dvakrát přátelský. Weri na druhou stranu byla upovídaná až moc a o její namyšlenosti a arogantnosti by se dali psát svazkové romány. Představa, že budeme mít v lese vlčata, která budou po nich, mě trochu děsila. A pak i to, že by se snad nakonec mohlo stát, že nám ona vlčata úplně hodí na krk a buď odejdou, nebo se prostě o vlčata nebudou starat.

// Myslím, že můžeš :D

Tři neznámé vlčice se pomalu vytratily z našeho území. Vypadaly trochu zklamaně a možná smutně, ale naštěstí ne naštvaně. Však jsem se zachoval jako správný alfa a vše rozumě vysvětlil…ušklíbnul jsem se a mrknul na Freyu, která stála nedaleko mě a potichu sledovala situaci. Pak už jsem pohodil ocasem a pohlédl na Skylieth, která se u nás zničehonic objevila. Ptala se, co je nového a pak spustila něco o lavině v horách.
„Tady nic nového…měli jsme zájemce o členství, ale v tuto chvíli nechci přibírat nové členy a rozhodně ne hned tři naráz,“ lehce jsem se ušklíbnul a pak potřásl hlavou. „Jo, tady se občas dějí takové podivné věci. Ještě že jste tam s ostatními byli a využili svoje síly.“
Pak už jsem jen kývnul, že beru na vědomí, že si půjde Skylieth odpočinout a přenechal jsem ji Aranel, která se k ní hned otočila, protože na oné akci byl i Coedy, ale očividně se se Skyl nevrátil.
Konečně tu začíná být trochu klid…pomyslel jsem si úlevně, ale v následující chvíli jsem téměř protočil očima, a nebýt toho, že jsem alfa, možná bych i leknutím vyskočil do vzduchu. To když se ozvala Weri se svým poněkud pronikavým panovačným hlasem a než jsem se nadál, stál přede mnou Takki. Pohledem jsem kontroloval, že jeho partnerka tu není s ním, a když mi vlk řekl, že se mnou potřebuje probrat něco důležitého, trochu podezřívavě jsem přimhouřil oči. Co mohli ti dva provést? Pomyslel jsem si. Weri se zřejmě odklidila kamsi do lesa či úkrytu a přenechala jednání na svém partnerovi.
„Dobrá, Takki, poslouchám,“ pobídl jsem nakonec vlka jednoduše a pohlédl na něj. Nevypadal zrovna nadšeně, jen jsem nevěděl, jestli je to tím, že Weri to nechala celé na něm, nebo jestli je to díky oné důležité věci, kterou se mi chystá říct anebo prostě jen proto, že se mnou vůbec musí něco probírat. Vyčkávavě jsem na něj hleděl a v duchu si procházel seznam věcí, které se tak mohli stát, které mohli ti dva provést nebo nějak způsobit. No, možná jen dělám z komára velblouda…pomyslel jsem si a odevzdaně se smiřoval s tím, že v naší smečce bude asi vždy…veselo.

// Knihy nemám dočtené všechny, takže se pořád můžu utěšovat, že mě ještě něco čeká :D Ale je to bída s tím novým dílem... :/

// Mluví tu někdo o nejmenovaném seriálu? :D

Aranel mi rychle vyložila, co měla na srdci a já se jen s přikývnutím pousmál. „Tvá sestra si může projít naše území, pokud ji budeš mít pod dohledem. Tedy nemyslím si, že by něco provedla, ale jistota je jistota,“ lehce jsem se ušklíbnul. „A co se týče Coedyho, před nedávnem si mi omlouval, že se po tobě vydá podívat za území, když jsi tak dlouho pryč. Myslím, že jste se museli těsně minout.“
Ještě jsem bílé vlčici věnoval úsměv, než jsem se opět zaměřil na ty tři nové a povzdechl si. Všechny se chtěly přidat do smečky. Attie, která už mi odpověděla, čím by mohla být pro smečku přínosná, odpověděla tak, že bych měl uvažovat o jejím přijetí. Jenomže jsem věděl, že naše smečka už má členů dost, že i když spodní jeskyně naší Skály má ještě rezervy, Smrkový les nebyl zas tak velký. Pořád jsem navíc tak trochu počítal s Jennou, která ovšem teď i s Radnayem byla kdoví kde. Hrom aby do toho…zašklebil jsem se a zavrtěl si pro sebe hlavou. Nakonec jsem opět na všechny tři vlčice pohlédl.
„Předpokládám, že i vy byste mi odpověděly něco podobného jako Attie, že byste byly pro smečku jistě přínosem a našlo by se něco, čím byste smečce pomáhaly. A já vám to věřím,“ odmlčel jsem se a v duchu si dodal „víceméně“. „Bohužel ale naše smečka má nyní dost členů a já v této době nové členy přijímat nechci.“
Pohlédl jsem opět na vlčice a zavrtěl hlavou. Ne, tři vlci navíc byli opravdu mnoho. „Těší mě, že jste si vybraly zrovna Smrkový les a pokud v jiné smečce místo nenaleznete, možná že na jaře, v létě, se rozhodnu jinak. Ale teď uprostřed zimy opravdu nové členy přijímat nechci.“
Co jsem měl na srdci já, to bylo řečeno a bylo rozhodnuto. Vlčice přišly v nepravý čas a v moc velkém počtu, ale tak už to v životě chodí. A možná že na jaře a v létě budou mít štěstí anebo zkusí jinou smečku, ve které najdou šťastný domov…pomyslel jsem si a hned následně jsem se ušklíbnul. Vážně nějak stárnu…odkdy mi tolik záleží na štěstí cizích vlků?
Nakonec jsem pohlédl ještě na Weri s Takkim, kteří mi ony dvě neznámé přivedli, a znovu jim krátce poděkoval. Znamenalo to totiž, že se na ně v rámci možností mohu spolehnout alespoň v tom, že po území nenechají pobíhat cizí vlky. Vyčkávavě jsem se ušklíbnul, zdali mi oni dva ještě něco chtějí a také čekal na reakce vlčic, které jsem, bohužel pro ně, tak trochu odmítnul.

// Omlouvám se za přeskočení Weri s Takkim, snad se nebudou zlobit, ale jak jsem vyčetla a byla i upozorněna, všechny tři vlčandy (Attie, Scatnach i Neylinn) se účastní Amora a tak jsem je tu nechtěla zdržovat v případě, že se budou muset někam přesunout :)

1 ks červená růže → Neon :3
1 ks bílá růže → Bastian

1 ks balení pralinek z bílé čokolády → Silweriän
1 ks balení pralinek z bílé čokolády → Derian
1 ks balení pralinek z bílé čokolády → Daikon

1 ks balení pralinek z hořké čokolády → Aranel
1 ks balení pralinek z hořké čokolády → Coeden
1 ks balení pralinek z hořké čokolády →Indil

1 ks plyšový vlk → Freya
1 ks plyšový vlk → Radnay