Příspěvky uživatele

Zatímco ostatní vlci, nováčci, si prohlíželi jeskyni, já jen seděl na jejím kraji a s lehce zvednutými koutky jsem je pozoroval. Ano, jsem konečně doma…prohnalo se mi hlavou. Rozhlédl jsem se, abych se podíval, kde je Freya, ale vypadalo to, že zůstala venku. Bouřka skončila, venku svítalo a dovnitř občas profoukl vlahý svěží vánek, který mi pocuchal srst a plnil jeskyni čerstvým vzduchem. Mrkl jsem ještě na Coedena s Aranela, ale pak už se zvedl a lehkým tichým krokem vyťapkal ze jeskyně a po dvou třech římsách vyskákal ven.

- Smrkový les...

- Smrkový les...

Vkročil jsem jako první do velké prostorné jeskyně, té nespodnější, ve které pobývala většina smečky. Uprostřed byl volný prostor a po stranách jednotlivé výklenky, ve kterých měl vlk nebo pár více soukromí. Některé byly menší, jen pro jednoho vlka, několik jich bylo větší, aby se tam vešli dva. Jeden z nich si určitě vybere Aranel s Coedenem. Jeskyně se táhla docela hluboko do Skály a pomalu se zužovala.
„Takže tohle je jeskyně pro obyvatele smečky vyjma bet a alf,“ začal jsem tlumeně a pohlédl na ostatní. „Můžete si vybrat kterýkoliv výklenek a úplně na konci jeskyně se také dá schovat kořist, i v létě tam bývá chladno. Ale pár dní tam obvykle vydrží.“
Lehce jsem se pousmál a usadil se s ocasem obtočeným kolem pacek. Nechával jsem nováčky, ať si jeskyni pořádně prohlédnou a seznámí se s ní, stejně jako předtím s územím smečky. Doufal jsem, že se jim tu bude líbit. Já Skálu miloval, zvláště svoji vrchní jeskyni, kde jsem měl úkryt, ale i tato spodní byla více než pohodlná.
„Vlevo od vchodu se pak po římsách dá dostat k jeskyni bet, kterou budou obývat Freya s Radnayem a nad ní je ještě jeskyně alf, kterou obývám já,“ prohodil jsem po chvíli na dovysvětlení a na chvíli pohlédl k východu. Zdálo se, že bouřka je pryč a dělá se krásný den.

Byli jsme zpátky před Skálou, Smrkový les byl označený a noví členové si prohlédli celé území. Také Freya spolu s Aranel a Coffinem ulovili hned několik zajíců, takže žrádlo bylo obstaráno a hned po mě a Freye se nakrmili i ostatní kromě Skylieth, která se omluvila, že nebude ujídat a uloví si něco sama. Pak s dodáním že do západu slunce je zpátky, odběhla mezi stromy. Nechal jsem to být, olíznul jsem si přední tlapku, a když zahřmělo a rozpršelo se, pokýval jsem hlavou a všichni jsme se vydali ke Skále, abychom se v ní ukryli.
Smečka měla tři nové členy a jednoho návštěvníka, to znělo mým uším docela dobře. Byl jsem rád, že zatím nenastaly žádné problémy, že Aranel s Coedenem vypadali jako milí správní vlci a u Skylieth jsem pořád nevěděl, co si o ní vlastně myslet, ale domníval jsem se, že i ona bude pro smečku prospěšná. Spokojeně jsem zavrtěl ocasem, vyměnil si letmý pohled s Freyou a pak už se v čele malé skupinky vydal ke Skále a vyskočil na první římsu. Bylo na čase ukázat ostatním úkryt a nebylo lepší doby, než když venku byla bouřka.

- úkryt - Erynijská Skála...

//hopem skokem do úkrytu, když jsem ho založila :DD