Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Fajné, dneska se dokopu k odpovědi :D Jo a jinak jsem jediná, komu se nezobrazuje obrázek Atraye nebo není chyba jen na mé straně? :D

// Eeeehm tak už je Atray na řadě nebo se na někoho ještě čeká? :D

// Omlouvám se, o víkendu jsem byla pryč :) Dnes sesmolím příspěvek :D

// :DD Já si říkala, že to ještě nebudeme my, díkes :D

// Jen pro ujištění, to už je na Antyho s Deri, to poslední? :D

Jak jsem se domníval, vlčice odpověděla, že by se ráda přidala do naší smečky. Na chvíli jsem se odmlčel, abych to ještě rozvážil, zatímco jsem sledoval Indil, která se rozběhla směrem, odkud přicházely pachy dvou – ne, teď už tří! – neznámých vlků. Stejně tak jsem ucítil i pach Radnaye, který to šel zkontrolovat. Takže to tam beze mě ještě chvíli vydrží…pomyslel jsem si a ušklíbnul se. Navíc, nechtěl jsem do toho Radnymu vstupovat, také musel získávat ještě zkušenosti a tak.
„Takže by ses ráda přidala do smečky,“ řekl jsem pak, když mi vlčice objasnila svůj jasný záměr, který jsem dávno uhádl. „Dobrá tedy, budiž vítána v naší smečce, jsi teď její členkou.“
Pohodil jsem ocasem a zašilhal k rezavé vlčici, které se objevila kousek ode mě. Byla to Jenna, které ke mně prohodila něco ve smyslu, než až si vyřídím všechny záležitosti, popovídáme si. Následně se mi ještě v hlavě ozval hlas Skylieth, tkerá mi oznamovala, že jde za Životem, jelikož je na ní v lese až moc cizích pachů, to na mě také…, a že po cetsě zpět uloví losa. Dobrá, beru na vědomí, odpověděl jsem jí velmi stručně, protože myšlenkami už jsem byl u neznámých vlků.
„Dobrá,“ řekl jsem ještě za Jennou nepřítomně, aby věděla, že počítám s rozhovorem, a pak nespokojeně zavětřil. Cizích pachů mi teď totiž k čenichu doválo snad více než samotných členů smečky. Naježil jsem srst a zamračil se a ještě střelil pohledem k Bellatrix.
„Později ti já nebo někdo ze smečky ukáže náš úkryt a okolí, ale teď je na čase snížit počet vetřelců,“ zabručel jsem a pak už se ostrým klusem rozběhl k místu, kde se všichni nacházeli. Už z dálky jsem viděl Radnaye, Indila už také Coedena s Aranel. Pak tam byly ale dokonce čtyři úplně cizí a neznámí vlci. Tlumeně jsem zavrčel a mé vrčení ještě zesílilo, když jsem ke skupince doběhl a vypjal s do celé své výšky. Srst jsem měl zježenou, pysky ohrnuté, takže bylo vidět mé bílé a velmi ostré tesáky, a oči jsem měl ledové a tvrdé jak dva safíry.
„Co se to tu děje?“ vypravil jsem ze sebe značně podrážděným hlasem doprovázeným tlumeným zavrčením. „Máte problémy s čenichem? Nebo jste se prostě rozhodli ignorovat fakt, že jste na území smečky?“
Býval jsem v poslední době poměrně klidný a mírný, ale čtyři neznámí vlci na mém území mě prostě poněkud vytočili.

// *Nestačí se divit* :D Odpovím možná dnes večer anebo až zítra, mám teď docela nabyté dny a nevím, jak to stihnu, klidně mě nějak přeskočte :D

// Hmpf děláte si srandu? Vlk tu jeden večer není a tady tohle..kdo to má číst? :D :D

// No vidíš, to je super, dobře ty :DDD

Morf: Hele mě ze začátku taky vyšel úplný nesmysl a už jsem to skoro vzdala, ale pak mě osvítilo a hle, najednou to dávalo smysl :D Tak snad tě to taky osvítí ;)))

// Je smyslná :P :D

Zatímco jsem čekal na odpověď neznámé vlčice, Indil se na mě pousmála a také mě pozdravila a prohodila, že počasí je konečně po dlouhé době zase přívětivé. Kývnul jsem na souhlas a pak hlavou jen lehce zavrtěl a dal tak Indil najevo, že o další dva neznámé vlky se postaráme, když tak společně. Kde jsou sakra ostatní členové smečky? Trochu jsem se zamračil, protože v blízkém okolí jsem nikoho neviděl ani necítil. Pak už jsem pohlédl na béžovou vlčici, které mi odpověděla na mé otázky.
„Ano, je tu několik smeček a ta naše je jednou z nich,“ pronesl jsem trochu suše a potřásl hlavou. „Jmenuje se Erynijská, nebo také Smrková, podle lesa, kde se nachází. A já jsem její alfa,“ lehce jsem pohodil ocasem a vypjal se trochu více do výšky.
„A proč jsi chtěla, aby tě sem Indil zavedla?“ zeptal jsem se, i když jsem si byl jistý, že odpověď bude proto, že se chtěla přidat do smečky. Odmlčel jsem se, abych dal Bellatrix, jak se vlčice představila, prostor k odpovědi a mezitím znovu lehce zavětřil a našpicoval uši, abych byl v obraze, kde jsou ti další dva neznámí vlci. Snad nebudou představovat nějaké nebezpečí…pomyslel jsem si a uvažoval, jestli je ještě přijmu, pokud tu jsou také proto, aby se přidali do smečky. Členů už měla docela dost…ale jak se zdálo, i tak byla momentálně Skála téměř opuštěná a nikdo ji nehlídal, což nebylo úplně dobře. Rozhodl jsem se ale nejprve věnovat první uchazečce o místo ve smečce a až to s ní vyřeším, budu teprve řešit to další.

- Erynijská Skála...

Hned jak mé tlapy dopadly na měkkou, i když trochu nažloutlou trávu, rozhlédl jsem se kolem sebe a znovu zavětřil. Díky mé magii Vzduchu pro mě nebylo těžké si trochu pohrát s mírným, skoro nepatrným vánkem, abych podle něj určil, kde se nacházejí oni neznámí vlci. Samozřejmě jsem si všiml, že jeden z nich je na mýtině kousek od Skály a to s Indil. Byla to vlčice, což jsem poznal po pachu a i vzhledu. Měla světlý kožich hrající různými odstíny béžové až světle hnědé a tmavě zlatavé oči.
Zůstal jsem stát hned před Skálou, takže mezi námi byly tak dva tři metry a měřil si ji pozorným, zkoumavým a lehce přísným pohledem.
„Zdravím, Indil,“ prohodil jsem pak k šedavé vlčici a bleskl k ní pohledem. Zdálo se, že ona tuto neznámou vlčici přivedla, což zřejmě znamenalo buď že je to její kamarádka a chce ji tu třeba jen provést anebo že se ona vlčice chce přidat do naší smečky. Máme tu vůbec ještě místo? Pomyslel jsem si v duchu s úšklebkem, ale věděl jsem, že ano…nechtěl jsem mít smečku s příliš mnoha členy, ale ještě pořád u nás místo bylo. Ostatně blížila se zima a to nám větší počet mohl pomoct při lovu…ovšem také naopak mohla nastat situace, že pro tolik vlků bude kořisti a žrádlo nedostatek. No, to teď nebudu řešit…zašklebil jsem se a raději se ledově modrýma očima vrátil zpět k neznámé.
„Zdravím i tebe. Kdo jsi a co pohledáváš na našem území?“ optal jsem se neutrálním, ale sebejistým a mírně rozkazovačným tónem a zaujal postoj hodný alfy.

Do jeskyně pronikaly paprsky vycházejícího slunce a já se protáhnul, oklepal se, až se mi srst naježila všemi směry a zaposlouchal se. Zdálo se mi, že Radnay s tou rezavou vlčicí se zřejmě zase přesunuli ven, anebo se na to v nejbližší chvíli chystali, navíc vánek ke mně přinesl hned několik cizích pachů a také cizí zavytí. Nějak moc neznámých vlků na to, že tohle je území smečky…zamračil jsem se pro sebe a rychle jsem tedy přes jeskyni zamířil k římsám, tvořícím schody dolů na mýtinku. Doufal jsem, že se nechystají žádné problémy a že vlci nepředstavují žádné nebezpečí. Když tak je hezky poženu…zašklebil jsem se pro sebe zubatě a brzy už seskakoval z poslední římsy na měkkou trávu před Skálou.

- Smrkový les...

// Již kvačím! :P :D Aneb všichni, kdož se chtějí přidat do smečky, stoupněte si do fronty, nestrkat se!, Atray během dneška bude přijímat audience. Snad :D