Atrayova povaha by se dala na první pohled považovat za jednoduchou a snadno pochopitelnou, vlci kteří na něj narazí, si mohou myslet, že je předvídatelný a dobře čitelný. Opak je ale pravdou. Je to tím, že Atray své emoce a pocity ukrývá a jeho tvář je často bez výrazu či ukazuje jen to, co chce, aby ostatní viděli. Takže vlci, kteří ho poprvé potkají, mohou vidět jeho hněv, pokud bez důvodu vstoupili na území jeho smečky, anebo náznak zvědavosti a ostražitosti pokud se s někým setká na neutrální půdě.
Jako mladý byl Atray velice výbušný a divoký, často všechny a všechno provokoval a dalo by se říct, že u toho neznal mez. Schytal díky tomu spoustu šrámu, ale zároveň se naučil být stále ve střehu a připravený téměř na cokoliv. Postupem času se ale zklidňoval a teď už není tak nerozvážný, jak dříve býval.
K ostatním a hlavně cizím vlkům bývá Atray zpočátku dost nedůvěřivý, dává si pozor na každý jejich pohyb či jen jeho náznak, aby byl vždy připraven se bránit, nebo bránit ty, na kterých mu záleží. Poslední dobou se sice může zdát, že je přátelštější a důvěřivější, ale je to jen zdání, ve skutečnosti nováčky neustále sleduje a když s nimi mluví, nechává si od nich jasný odstup. Někdy by se to dalo považovat i za povýšenost nad ostatními, ale s tím už si on hlavu neláme. Ti, kteří ho dobře znají, ví jaký je a u těch ke kterým necítí větší než jen povrchové a jakési povinné přátelství, ho moc nezajímají.
Občas bývá náladový, i když tuhle vlastnost u jiných vlků nesnáší a nesnáší ji vlastně i u sebe. Jsou dny, kdy je ke všem dá se říct milý a přátelský, dokáže poradit či povzbudit a pak následují dny kdy na všechny jen nevrle a podrážděně vrčí a kdokoliv by ho chtěl otravovat, se zlou se potáže. Když má špatnou náladu, dokáže být někdy i agresivní a vyjíždí po vlcích, kteří ho bezdůvodně otravují. Je třeba si na něj dávat pozor, protože Atray je zkušený rváč a nemuseli byste pak dopadnout nejlépe. A když už se Atray do něčeho nebo někoho pustí, jen tak toho nenechá. Často ho popudí třeba nerozhodní či nerozvážní vlci s žádnou špetkou respektu nebo vychování, kteří nevědí jak se chovat na území cizí smečky a neprokazují dostatečnou úctu k jeho postavení. Nemá rád aroganci a povýšenost, pokud vlk, který se tak chová, nemá k tomu opravdu důvod… a jak zatím Atray poznal, nikdy nikdo ten důvod neměl.
Když pomineme jeho občasně nevrlé a často pak i samotářské nálady, kdy odběhne někam daleko a jen sám bloumá okolím, je Atray vcelku příjemný a veselý. Pro vlky, které dobře zná a důvěřuje jim, ač jich není mnoho, je přítel k nezaplacení. Věrný a vždy ochotný pomoct, i kdyby ho to mělo stát hodně sil či by to znamenalo dostat se s někým do křížku. Stejně tak pro svoji smečku je ochoten obětovat skoro vše. Je to pro něj rodina a on jako alfa cítí odpovědnost za všechny vlky v ní. I když se k některým občas zachová zle, potrestá je nebo je pokárá, věří, že to dělá pro jejich dobro, aby se to neopakovalo a aby smečka žila v přátelském souladu.
Jestli je ovšem něco, pro co dokáže obětovat ještě víc, než pro svou smečku, je to jeho milovaná sněhově bílá vlčice SazXeen, jeho družka. Miluje ji více, než cokoliv na světě, více než svůj život, který by pro ni byl ochotný kdykoliv obětovat. Protože její život je pro něj důležitější, než jeho vlastní. Když je s ní, je šťastný, ať se děje nebo dělo cokoliv. Ona mu vždycky dokáže zvednout náladu, ona je smysl jeho života. Nedokázal si představit, že by byl byť jen den bez ní. Prostě k němu patřila, stejně jako on k ní. Věřil ji jako nikomu jinému, možná i více než sám sobě, mohl se jí s čímkoliv svěřit, věděl, že mu vždy pomůže, jako on jí. A kdokoliv, kdo by jen zkřivil jediný její bělostný chloupek, by si tím podepsal svůj ortel. V té chvíli by Atray neváhal a nemilosrdně by dotyčného zabil…i kdyby to byl jeho přítel. Navíc je i pořádně žárlivý, takže by si ostatní vlci měli dávat pozor a neprojevovat přílišné důvěrnosti vůči ní, jinak za to také schytají hodně ošklivých šrámů.
Další na koho nedá dopustit je jeho a SazXeenino vlče Freyu i její tři sourozence. Má velikou tendenci je chránit a vychovávat a velmi mu na nich záleží.
Atray je také velice odvážný, silný a obratný, občas také bojovný vlk. Nerad se vzdává, ať se jedná o cokoliv a jde si tvrdě za svými cíli. Je také velice majetnický a ochranářský, dokáže pobavit i ublížit a ještě pořád rád občas provokuje. Je to prostě vlk, který má spoustu vlastností a způsobů chování a ostatním může trvat pořádně dlouhou dobu, což ne každému Atray umožní. Jako alfa je také spravedlivý a čestný a těchto dvou vlastností si cení na sobě i jiných.

Skloňování jména: základ vždy tvoří Atray + koncovky jako při normálním skloňování (bez Atraye, s Atrayem, Atraye…).

Popis:
Atray je kříženec vlka obecného a rudohnědého, má v sobě snad i trochu krve vlka eurasijského. Atray je vlk o něco větší a hlavně vyšší, než většina průměrně urostlých vlků. Měří asi 100 centimetrů v kohoutku a váží okolo 58 kilo. Je to takový vytáhlý a štíhlý elegán, s ladnými a na vlka vcelku dost elegantními pohyby. Pohybuje se s grácií jemu vlastní. I přesto že nevypadá na nijak zvlášť silného vlka, díky svému štíhlému tělu, opak je pravdou. Atray je silný, dokáže se velmi dobře bránit i sám útočit a málokdo se mu silou vyrovná. Je také obratný a vytrvalý, má velmi dobrou stavbu těla a dobré osvalení.
Jeho srst je poměrně hustá, na to že se narodil na jihu, ale po letech putování směrem na sever se přizpůsobila podnebí, ve kterém teď žije. Je jemná a v zimě dost dlouhá a huňatá, aby vlka dostatečně zahřála. V létě pak bývá kratší a řidší, takže ještě více vyniká Atrayova štíhlá postava. A co se týče zbarvení; je sytě hnědá s rezavými odstíny a s tmavšími chlupy na vrchní straně krku, hřbetě, na vrchu ocasu, dolní části pacek a po stranách tlamy. Jeho drápy i tesáky jsou zdravé a ostré a obojí jsou to velice nebezpečné zbraně, není radno si Atraye znepřátelit a poznat tím jejich smrtící dech.
Na vlkovi je asi nejvýraznější jeho modravý šátek, který má kolem krku a stejně modré ledové oči, které jsou podobné dvěma tvrdým safírům, ze kterých jde jen těžko číst, když má Atray nepřístupnou náladu. Obvykle jsou velice živé a dokáže v nich zajiskřit, když je vlk šťastný a radostný, nebo se v nich nebezpečí zablesknout, když je naštvaný.
Atrayův hlas je hluboký a často tesknivý, když za úplňku pozvedne svou hlavu k měsíci a zpívá. Když je naopak podrážděný a naštvaný, jeho hlas je temný a zastrašující.

Příběh:

Náš příběh začíná jednoho zamračeného večera koncem dubna, přesněji řečeno 23. dubna roku 2007 na místě hodně vzdáleném od Silmarionu až kdesi za Středovými horami. Hnědošedá vlčice nesoucí jméno Lune, po zářivém měsíci, který je pro všechny vlky symbol svobody a tajemna, ležící v krátké nažloutlé trávě těžce oddechovala a každou chvíli tlumeně zakňučela. Přiváděla na svět nové potomky. Nový život.
Její smečka to pozorovala zpovzdálí, nejblíže k ní stál statný tmavě šedý vlk se studenýma jantarovýma očima a sledoval to. Jmenoval se Baltazar, byl to alfa smečky a otec vlčat. Na jeho tváři však nehrálo žádné očekávání či snad radost. Tvářil se spíše bezvýrazně až opovržlivě.
Atray se narodil jako druhý v řadě a měl tři další sourozence. První z vrhu byl největší Azriel, který byl nápadně podobný otci. Měl tuhou krátkou šedou srst a zdál se opravdu průbojný. Po Atrayovi se narodila drobná vlčice s našedlou srstí a hnědými odznaky a její jméno bylo Aster, jméno vzpomínající na hvězdy, sestry měsíce. Poslední vlče bylo velice slabé s tmavě hnědou srstí a jménem Heleus, díky jeho výrazně jantarovým očím, které připomínaly slunce. Atray byl jako jediný z nich celý hnědý, bez šedých, černých či bílých odznaků. Modrý šátek kolem krku měl už od narození a i ten ho výrazně odlišoval od ostatních.
Hnědé vlče rostlo jako z vody, rychle sílilo, i když Lune se nedostávalo moc potravy a tím pádem mléka. A díky tomu také po několika týdnech zemřel Atrayův nejmladší sourozenec, Heleos. Právě proto, že byl nejmenší, nedokázal se probojovat k matčinu břichu a velice málo pil a jedl. Byl příliš slabý, brzo onemocněl a zemřel. Tehdy se Atray poprvé setkal se smrtí. Bylo mu líto svého bratra a chyběl mu, protože Heleus byl milý a hodný, přesto že často jen spal nebo odpočíval.
S Aster si Atray často hrál, byla velice živé a energické vlče, které muselo neustále něco dělat, a Atray na tom byl dost podobně, takže spolu často zápasili nebo se potulovali po okolí, proháněli hlodavce či ptáky a objevovali nová zákoutí jejich území.
Jediný z jeho sourozenců, se kterým hned od počátků nevycházel, byl Azriel. Toto mohutné šedé vlče se chovalo, jako kdyby spolklo všechnu moudrost světa, navíc bylo značně panovačné a agresivní. Azriel se neustále nad sourozence povyšoval a dokonce na ně i útočil, i když neměl skoro důvod. A to především na Atraye, už do narození si ti dva prostě nepadli do oka. Bylo to také nejspíše tím, že Azriel na něj žárlil, na to že se stal oblíbencem jejich matky. Lune totiž hnědé vlče s modrým šátkem kolem krku, které se tak lišilo od ostatních, milovala snad ze všech nejvíce. Atray si toho moc nevšímal, ale když později zjistil, jak to jeho bratrovi vadí, nevynechal jedinou příležitost, kdy mu mohl ukázat, jak jeho matka zbožňuje. Byl to později i sám Atray, který začínal jejich roztržky, protože ho jeho chování začalo dráždit. Připomínal mu otce…
K tomu měl velice špatný vztah, Baltazar se o vlčata vůbec nezajímal, a když se mu připletla pod nohy, surově je od sebe odháněl. Nepomáhal ani Lune, která to potřebovala…jen díky jedné vlčici, jejíž jméno si Atray už nevybavuje, se jim čtyřem podařilo přežít to těžké jaro.
Díky situaci, která ve smečce byla, se Atray rychle naučil starat a spoléhat se jen na sebe. Měl rád svoji matku, se kterou si dokázal dlouho hrát nebo povídat a svoji sestru, se kterou byla docela zábava, a mohli spolu opravdu často něco podnikat. Svého bratra však začal postupem času nenávidět, stejně jako otce.
Smečka, ve které Atray vyrůstal, nebyla moc přátelská ani rodinná, vlci spolu byli hlavně kvůli obživě. Na území kde smečka žila, byla země tvrdá a krutá, a kdo nebyl dost silný a chytrý, neobstál tam. Proto byli vlci pospolu, aby měli alespoň trochu potravy a ochrany. Nic víc je ale spolu nedrželo. I tak se ale Atray naučil mít rád, milovat a být přítel. Byl velice obratný už jako mladý roční vlk, a také silný a plný energie. Často se míchal do všech možných roztržek, rád se rval a i tím nabíral zkušenosti. Po dalším půl roku už byl skoro stejně silní jako již dospělí vlci ze smečky. Měl velice silné postavení ve smečce, vybudoval si respekt a úctu.
Tím se ale pomalu stával nebezpečný pro svého otce, který smečce vládl nadvládou své síly a také sílou své magie. Jenomže i Atray už v roce a půl plně ovládal magii větru a též velice dobře Předměty, a Baltazar v něm viděl ohrožení jeho pozice. A tak se jednoho podzimního dne strhla rvačka mezi otcem a synem. Atray byl na svůj věk sice silný, ale na svého otce prostě neměl. A protože jeho touha po životě byla silná, když už klesal a podlamovaly se mu nohy, na těle měl spoustu kousanců a krev z něj srčela, začal pomalu ustupovat, až nakonec utíkal pryč, co nejdále. Baltazar ho hnal až daleko za hranice smečky a tam ho ponechal svému osudu.
Zraněný a vyčerpaný hnědý vlk se odvlekl k nejbližšímu lesíku, kde se pod strom svalil a zavřel oči. Celé tělo měl jako v ohni a krev mu slepila chlupy hnědé srsti. Byl na úpatí hor a před ním se rozkládala země, kterou neznal. Byl sám, opuštěný a zraněný, bez domova a jistoty. Nakonec upadl do neklidného spánku a doufal, že až se vzbudí, bude mu lépe. Nevěděl, co si počít se svým životem, jak přežít bez smečky. Několik dní zůstal na místě a živil se jen lesními plody a drobnými hlodavci, které se mu podařilo ulovit. A když se dal trochu dohromady, vydal se vstříc neznámému světu před ním se šrámy na těle, ale hlavně na duši, vyhnání z rodné smečky ho zasáhlo, i když by to nahlas nepřiznal.
Dlouho se potuloval sám a díky své výbušné a nedůvěřivé povaze a mladické nezkušenosti a nerozvážnosti v žádné smečce nevydržel příliš dlouho. Měl spoustu konfliktů, na všechny vyjížděl a útočil. A tak zůstával sám a jeho bojovnost se pomalu přeměnila trochu na zahořklost a především nedůvěru. Ale také dospěl a zmoudřel, naučil se, že je lepší nejprve přemýšlet a pak teprve jednat, že není dobré hned se se všemi přátelit ale i nepřátelit. Potuloval se krajinou a občas potkal nějakého jiného vlka samotáře, pomalu se učil chovat se tak, aby s ostatními vycházel v jakémsi neutrálním vztahu.
Až když jednou přiběhl do nádherného údolí s velkým jezerem, poznal zase přátelství, lásku a rodinu. V Jezerním údolí narazil na malou smečku, do které se přidal. V ní se začal chovat zase přátelsky, byl veselý a hravý. Nevěděl čím to bylo, ani proč se to tak stalo, ale byl za to rád. Cítil se zase bezstarostný a šťastný, jako doma. A tam také poznal svoji milovanou SazXeen. Bílá vlčice ho zaujala hned, jak ji poprvé spatřil. Její sněhově bílá srst s fiaolovo-růžovými odznaky, její fialkové oči i její chladná ale zároveň vřelá a hravá povaha ho uchvátili. Často a velmi rád vyhledával její společnost a zdálo se, že i ona ráda tráví společné chvíle s ním. Dováděli spolu u jezera, pořádali výpravy do okolních hor nebo si jen povídali na mýtině, kde měla smečka úkryty. Po nějaké době si Atray uvědomil, že SazXeen je to co hledal a potřeboval, a že ji miluje. Ten pocit mu připadal velmi vzdálený zpočátku, protože to bylo už dlouho, co něco takové cítil, ale velmi rychle si na něj zvykla stejně jako SazXeen i ten samotný pocit, že někoho miluje, miloval.
Když zjistil, že se o ní zajímá i jiný vlk, ke všemu o dost níže postavený a dle jeho názoru pro SazXeen zcela nevhodný partner, neváhal a vydal se za ní. SazXeen totiž zmizela do hor, nejspíše proto, aby si urovnala myšlenky. On ji ale našel a po chvíli nervózního váhání řekl, co k ní cítí. Chvíle kdy čekal na odpověď, mu připadala děsivě dlouhá a skoro až mučivě nejistá a když k jeho nesmírné radosti SazXeen řekla, že jeho city opětuje, chtěl skákat radostí alespoň metr vysoko a výt na celé údolí tu radostnou zprávu, že našel lásku svého života. A od té doby jsou šťastně spolu. Jsou pro sebe vším, vědí, že tomu druhému mohou absolutně bezvýhradně věřit, že ten druhý tu pro ně je, ochoten obětovat vše. Nikdy se nestalo, že by se pohádali, nebo i nesouhlasili s názorem toho druhého, vždy se jen hravě pošťuchují, občas pronáší jízlivé poznámky, ale vždy je za tím jen úcta, láska k tomu druhému.
Dlouho žili u Jezerního údolí, ale smečka se po nějaké době rozpadla a tak se vlčí pár vydal dál, až skončili ve Smrkovém lese na Silmarionu, kde si založili vlastní smečku. Žili spolu šťastně, měli smečku, domov i rodinu a malá vlčátka, která pro ně byla (hned po nich) vším, ostatně stejně jako smečka, kterou brali jako svou víceméně rodinu, chránili ji a vedli, jak nejlépe uměli.
Bohužel ale vše jednou zřejmě musí skončit, a tak se stalo, že po velké výpravě za dobrodružstvím a záchranou Silmarionu, se SazXeen po několika týdnech vytratila ze Smrkového lesa. A ač se přeci ještě jednou ukázala, nevydržela tam dlouho. Zmizela pryč a Atray na ni marně a věrně čekal v jejich milovaném lese a doufal, že se mu jeho sněhobílá vlčice vrátí. Ale nevrátila…a stejně tak Smrková smečka pomalu zanikala.
Takže…opět nový začátek, že Atrayi?

Zajímavosti:
• Atray má kolem krku modrý šátek, který je výmyslem lidí, rozhodně ne vlků. S lidmi se však setkal až v pozdějším věku, ale šátek má už od narození. Neví jak je možné že ho má, ale domnívá se, že souvisí s jeho magií vzduchu, což je pravda. Jinak Atray na rozdíl od mnoha jiných vlků, nemá žádné odznaky magie.