Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Březen 1 /10 | Reonys

Árny hltala každé slovo, které Reo řekl. Mluvil klidně a všechno jí vysvětloval a co víc, byl k ní tak laskavý! Uměla si představit, jak dobře to jednou bude umět s vlastními vlčaty - ne, že by byla schopná tak složitých elaborací, ale zkrátka a dobře jí to napadlo.
"Já mám otevřené srdce pro všechny vlky!" zazubila se a přitiskla se k noze svého staršího nevlastního brášky. Cítila se tak dobře.
"To snad ano," pokyvovala malá vlčice hlavou. "Tatínek je nejlepší, že jo?" usmála se, zcela oddaná své rodině. Nepochybovala o tom, že kdyby se něco stalo, tatínek by se o ně o všechny postaral.
A zase slova o věku a o tom, kolik komu bylo. Árny nepochybovala o tom, že její brácha byl v nejlepších letech, ač o tom sama pořád příliš mnoho netušila. Bylo jí přeci jen pár měsíců a nechápala, jak dlouhý je rok, natož nejlepší léta. Zkrátka to musela bráchovi věřit. "O tom nepochybuji," zazubila se.
"Pááááni, to bude určitě krása! A kdy to tak bude?" zajímala se, protože tok času pro ní byl stále poněkud cizí. "To jsem tedy zvědavá," zamručela zamyšleně.
"To jo, cítím!" prohlásila, když se nad tím na chvíli zamyslela. Opravdu měla pocit, že vanul vánek tepleji a jak sníh lehce povolil, ale možná se jí to jen zdálo? Kdo ví. "A... takhle to chodí pořád? Bude teplo, pak zima, a tak znovu a znovu dokola?" ptala se. Bylo to zvláštní. Nechápala to. "A... tak se pozná rok, nebo co?" zajímala se.

Pochvala od starší sestry se jí zalíbila, a tak hrdě zamávala ocáskem a zvedla bradičku, aby se ukázala být lepší než její sourozenci - především lepší než Caedric. Vera byla skvělá, slíbila jim průzkum, který jim slíbil i jejich táta, jen se zdržel s druhým bratrem, který byl příliš dramatický a řval jako malé děcko. To by evidentně bylo proti jejich nevyřčeným pravidlům, proto se nad tím podivovala.
"Já bych šla raději na výpravu," pronesla zamyšleně a pokyvovala hlavou. "Táta s mámou mají evidentně hrooozně moc práce. Navíc jsme jim teď utekli, nechce se mi zas se trmácet zpátky," zabručela, i když to nejspíš nebylo příliš královské, co ale mohla vědět? Nikdo jí kromě teď Very nikdo nikdy neučil.
Už by se vydala nějakým směrem na výpravu, kdyby na ní Vera neskočila s otázkou, co by měla dělat, kdyby na ní někdo vyskočil ze stínů. To byla dobrá otázka.
"Kousnu ho do nohy?" zeptala se nejistě. Co asi tak mohla malá princeznička udělat??

Únor 3/10 - Reonys

Arvéna slovům svého velkého brášky ráda věřila. Maminka i tatínek je jistě měli rádi všechny. Museli mít, no ne? Pamatovala si, jak tatínek utěšoval jejich staršího brášku a mluvili o tom, že někoho zachrání. Vlk, který má malé srdce by nic takového neudělal, tím si byla jistá. "Já mám všechny taky moc ráda. I když je neznám," poznamenala velkodušně - myslela samozřejmě sourozence, koho také jiného?
"Ahá! To dává vlastně mnohem větší smysl. Asi by studilo narodit se na sněhu," prohlásila a otřásla se. Sníh byl sice zábavný, ale nebýt tohohle jejich úkrytu, už by dávno někde venku mrzla a to neznělo ani trochu zábavně.
"Takže nejsi vlče, ale nejsi ani staroch," zhodnotila to Arvéna zamyšleně a pokývala pro sebe hlavičkou jako by to pro ní něco znamenalo - něco jiného než jen neurčitý popis období.
A pak jí Reo popisoval svět, který neviděla a který se měl brzy objevit pod vším tím bílým sněhem. Oči měla vykulené, když rozhrnul sníh a ukazoval jí cosi zeleného pod ním. Tráva byla slehlá a působila unaveně. "Páni," vydechla jen, ale to ještě neviděla vše! Reo jí ukázal i květinu. "To je tak krásný! A tohohle bude plná země?" ptala se udiveně.

Únor 2/10 - Reonys

Árny nad bratrovými slovy chvíli přemýšlela, a pak přikývla. To, co Reo říkal dávalo asi celkem smysl. "Tak jo, tak já si maminku nechám. Tedy... ona není jen moje," poznamenala zamračeně, ale říkala si, že tak to asi neměl nikdo. Žádné vlče nebylo samo, a pokud ano, muselo být nesmírně osamělé. Ona by svojí ségru za nic nevyměnila. Bratry možná ano, ale to bylo něco jiného - třeba Reonys byl skvělý!
"Fakt? Mě to přijde podobný," poznamenala zamyšleně - ale pravda byla taková, že ona mnoho jeskyní ještě neviděla, a tak to asi dávalo smysl, že jí to připadalo podobné.
"Vážně? Narodil jsi se ve sněhu?" zajímala se, protože toho o světě zkrátka mnoho nevěděla. "Já se narodila, když venku ještě sníh nebyl," poznamenala, ale možná ho to napadlo, protože se zdálo, že Reonys věděl úplně vše.
"Páni, tobě jsou už čtyři roky? To je... hodně?" zeptala se zamračeně, protože si tím nebyla jistá - ostatně jí byly sotva čtyři měsíce. "A... jak vypadá jaro?" vzhlédla k bratrovi. Znělo to pěkně, ale jaké to jaro bylo? To se ještě nedozvěděla.

Árny se zarazila, když jim Vera začala rozkazovat. Ne! Byla to Vera Nina! Musela si to opakovat, evidentně to bylo hrozně moc důležité a podstatné. Zvedla tedy hlavu a snažila se o co nejodvážnější pohled - přešla, že jí bratr přeskočil, raději, protože měla pocit, že by u sestry příliš nestoupla, kdyby se hned rozčilovala, že jí její hloupý bratr přeskakuje a že nikoho nezajímá, jak se jmenuje, protože měl jen sotva jméno po matce.
"Jsem princezna Arvéna Nina z Cedrového lesa, kněžna Velkého jezera a baronka Šiškového palouku," prohlásila Árny hrdě - poslední dva tituly si vymyslela, ale zajímalo to někoho? Ona klíďo píďo mohla být baronka Šiškového palouku, když byl její bratr první svého jména. A komu to jako cpal? Protočila by nad ním oči, ale neudělala nic, chtěla působit hrdě a vznešeně, i když její neposedné packy jí velely něco jiného. Nejraději by se někam rozběhla, ale musela poslouchat Veru Ninu, protože.... protože to řekla!

Únor 1/10 - Reonys

Arvéna se nad tou nabídkou sama zamyslela. Nebyla si jistá, jestli vůbec může maminku jen tak nabízet? Nebylo to neslušné? Neměla by se nejdřív maminky zeptat? Ale tohle přeci nebyl žádný cizí vlk! Tohle byl Reonys, její starší bratr. "To asi jo, ale stejně. Jsi můj brácha," prohlásila a hezky se na Rea zazubila. Tohle byl úplně jiný vztah než s Caedricem, který byl malý a vůbec ničemu nerozuměl (a ona byla beztak lepší, jen to odmítal pochopit). Tohle byl brácha, který měl rozum a ona v něm viděl vzor podobně jako ve svém tátovi.
"Aha," vydechla překvapeně. Neuměla si představit, jak vypadá svět bez všeho toho sněhu, vždyť neznala nic jiného! Ta představa jí znepokojila, protože jí Reonys řekl, že vše, co znala se promění na vodu. A ta se většinou vsákne do země?! Co to znamenalo, většinou? Mohla je ta voda všechny utopit?
Tou představou se otřásla a zadívala se nejistě na svého bratra, který se ale jal kopat úkryt. Tedy... nejprve to jako úkryt nevypadalo, ale během chvíle z toho Reonys uplácal cosi, co vypadalo celkem použitelně.
"Jé, to je super! Je to skoro jako naše jeskyně!" prohlásila Árny nadšeně. Skoro bylo klíčové slovo, ale svému účelu to mělo pravděpodobně dobře posloužit.

Leden 8/10 - Reonys

Árny se toho mnoho nedozvěděla, ale na druhou stranu toho pro její malou hlavičku bylo tak jako tak až příliš. Rodinné spory a dramata šla teď mimo ní. Nechtěla se tím zaobírat, protože byla spokojená přesně takhle - s tou rodinou, která jí zbyla.
Přesto byla kvůli Reovi smutná. Neuměla si představit, že by její maminka jednoho dne prostě šla a zmizela. To znělo... hrozně! Bylo zřejmé, že její bratr to nese špatně a jí to bylo líto.
"Aha. To je smutné. Ale třeba se ještě vrátí. Do té doby... ti můžu půjčit svojí maminku," nabídla Reonysovi. No, dva bratry už měla a maminku s nimi sdílela, tak usoudila, že o jednoho víc nebude takový rozdíl. Měl by si vážit toho, že se chce takhle podělit, protože pro nikoho jiného by to nikdy neudělala - vlastně i s Caedricem se nedělila zrovna ráda.
Její nadšení z výpravy musel Reonys trochu zmírnit, protože to jinak nešlo. Árny by byla bývala vyrazila rovnou i bez ohledu na počasí, které venku panovalo. "A jak dlouho to bude trvat? Jak dlouho... leze sníh? A kam vlastně leze?" zajímala se Árny.

Leden 7/10 - Reonys

Árny kulila očka na to, kolik těch sourozenců vlastně má. Do tolika počítat ani neuměla! Zamračila se však při zmínce o Crowleym - ať to byl kdokoliv, zaujalo jí, že se na něj tatínka nemá ptát. "A to se ten Crowley pohádal s tatínkem jen kvůli tomu, že s ním nechtěl jít do lesa?" nechápala to, oči měla doširoka vykulené, protože to nechápala. Ona by šla s tatínkem kamkoliv! "A... když už tatínek není s tvojí maminkou, tak kde je? Je také pořád ve smečce?" zajímala se. Neuměla si představit, že by si musela vybrat, jestli chce zůstávat s tatínkem nebo s maminkou. Znělo to jako nejhorší životní volba. Ještě, že ona jí nemusela činit!
"Asi nevěděl," zazubila se na Rea. Byl to dobrý brácha. Byla s ním zábava, ne jako s Caedricem. "Jako další a další sourozenci? Možná!" zasmála se. Ani by jí to nevadilo. Byli sice už tak velká rodina, ale čemu to vadilo? Nemohla být spokojenější.
"To mají. Ségra se jmenuje Arakiel a bráchové jsou Caedric a Nero," vyjmenovala svoje sourozence, ale v očích se jí zajiskřilo ve chvíli, kdy Reonys začal vyjmenovávat, kolik toho na světě je zajímavého. Malá vlčice se znovu a znovu divila. "Pááááni," vydechla. "Tak jo! Půjdeme společně na výpravu!" prohlásila nadšeně. Kdyby mohla, vyrazila by rovnou.

//VVJ

Árny běžela za svými sestrami a nechala bráchu kdesi za sebou (zase tak daleko nebyl, ale Árny si ráda myslela, že byla vůbec nejlepší a nejrychlejší ze všech na celém širém světě). Drali se křovím až do lesa. Byla vážně obří zima, a tak byla ráda, že zaběhli do lesa, kde bylo přeci jen trochu snesitelněji.
Arakiel před ní se zastavila a ona tak měla problém, aby do ségry nenabourala. Otřásla se a ani neslyšela, že by se druhá ségra na něco ptala. "Tak co teď budeme dělat?" zajímala se Árny a rozhlížela se, protože čekala, že tady bude prostě nějaká zábava. Proč by sem jinak chodila, no ne? Čekala nějakou výzvu, něco, něco... ÚŽASNÉHO! Ale zatím tu viděla jen pár roští a to bylo všechno. To nebylo moc úžasné. A už začínala být netrpělivá.

Leden 6/10 - Reo

Árny si neuměla představit svět očima staršího bratra, protože ona toho věděla o světě jen velmi malinko. Byla svým způsobem čistá dušička - jen pořádně soutěživá a tvrdohlavá. S povahou se toho zkrátka moc dělat nedá. Musela se na bráchu zazubit. "Takže jsi pro mě stejně velký překvapení jako já pro tebe!" prohlásila pobaveně. Jako byla pravda, že z těch sourozenců by si asi sednout na zadek měla. A teda taky z toho, že se táta nepochlubil. "Mmm... on to možná nevěděl? Tatínek přišel až když nás maminka vzala z nory ven," poznamenala. A pamatovala si, že byl táta překvapený - tedy podle toho, co stihla vnímat mimo jejich šiškovou válku.
"Aha! Ale stejně jsem vás neviděla. A to jsem byla v úkrytu," poznamenala. Přeci jen se v něm narodila... a tak v něm také musela být, to dá rozum. "Kolik... kolik, že těch sourozenců vlastně máme?" zeptala se udiveně, než Reo vzápětí vyjmenoval, že on má jednoho bratra a dvě sestry. "To je jasný, že to říkám," prohlásila a jemně se k němu přitulila. Byl to přeci její bráška! "Páni, on existuje i jiný les?" zeptala se udiveně, protože znala jen jezero a Cedr - to bylo vesměs všechno. "A to jsou všichni sourozenci? A... kde jsou? To o nás taky nevěděli?" zajímala se.
"Já mám ségru a dva bráchy," pochlubila se.

Leden 5/10 - Reo

Arvéna si myslela, že je nejchytřejší a nejlepší ze všech. Jistě, že věděla, že měli nějaké starší sourozence, ostatně dva z nich už viděla, ale tenhle vlk byl docela jiný než ostatní a snad proto jí to tak překvapilo. Tlamičku asi musela mít otevřenou do O. "Páni," vydala ze sebe překvapeně, ale otřepala se rychle. "Já tě v lese neviděla," řekla rychle, protože najednou nevěděla, jak se k vlkovi chovat. S Caedricem se dohadovala, toho šedého bratra považovala za plačku a Nero byl dobrý jedině tak k tomu, aby ho kousala do ocasu. Ale co tenhle bratr?
Árny se na něho zkoumavě podívala. Asi dávalo smysl, že měl jinou maminku, protože byl přeci jen trochu jinak barevný než oni. "Ale stejně jsem ráda, že mám aspoň jednoho normálního bráchu," prohlásila Árny nadšeně a jemně se mu otřela o nohu jako lísavá kočka. Byl to tatínkův nejstarší syn. To musela být pocta. Škoda, že ona nebyla nejstarší... nebo syn. Určitě by byla o to důležitější! "A vůbec neva, že máš jinou maminku, jsi stejně náš," prohlásila.

Leden 4/10 - Reo

Vlk vypadal chvíli vážně zaraženě a Árny netušila proč. Dívala se na něho a snažila se číst v jeho tváři, ale nerozuměla mu. Ani trošičku.
"Mě také těší," pronesla hrdě. Musela si neustále připomínat, že se musí chovat jako princezna, ale bylo to těžké - přeci jen byla především vlčátkem. "A odkud jsi, Reonysi?" zajímala se princeznovsky, protože to jméno jí vůbec nic neříkalo, přesto se vlk však tvářil jako kdyby mělo. Hm, měla ho znát? Byl to někdo ze smečky? Vůbec nikoho ale neznala, a tak o tom silně pochybovala. Možná se jí chtěl jenom zalíbit. Ano! To bylo ono, určitě! Chtěl být v přízni té nejúžasnější princezny a ona mu to dovolí. Přeci jen mít takového rytíře nakonec nebylo na škodu. Ale musela ho nechat trochu trpět.

Árny se snažila neunudit se k smrti. Nebylo to vůbec zábavné. Ještě štěstí, že měla Caedrica, který se objevil vedle ní a odposlouchával tatínka a starší vlčata, která musela být jejich sourozenci... jenže, proč se nikdo nezajímal o ně? To nebylo vůbec fér! Vůbec jí nějaká Thyra nezajímala, ale tatínka evidentně ano a byl pořádně nabručený.
Jenže Árny už svěděly nožičky a někam by šla. "To je skandál," nakrčila malá vlčice nosánek, když brácha zašeptal, že o nich vůbec nevěděli. No vážně, jak si to představovali? A ještě si jich nevšímali jako by snad byli nějaké drobky na jejich kožíšku. To tak!
Připojila se k nim i Arakiel, která spala u táty, ale i jí svěděly pacičky - a ona se tomu vůbec nedivila.
"Máš pravdu, Arakiel, jenže co chceš dělat, když jsou tady tyhle vlčata a ukradla všechnu pozornost," zabručela malá vlčice - ale Arakiel měla pravdu. Museli něco dělat, než se dočista unudí k smrti.
To už se ale Arakiel vypravila pryč. A Árny to nemohla jen tak nechat, když prohlásila, že poslední je paštika.
"Tak to teda ne! Já nebudu žádná paštika. PAŠTIKA JE CAEDRIC!" prohlásila s bojovným křikem a vyrazila za ségrama.

//za Arakiel a Verou

Leden 3/10 - Reo

Pan velký vlk byl velmi milý a ukázalo se, že pro Arvénu i velmi přínosný, protože jí nezištně pomohl - byla si však jistá, že její tatínek král by se vlkovi jistě odměnil. Asi by mu tedy nedal půlku království, ale Arvéna ani trochu netušila, že tenhle vlk by jednou mohl zdědit celé království, protože to byl její velký nevlastní bratr. Což by bylo šokující pro každé malé vlče, jenže Árny zkrátka nic netušila. Ani jeho pach nerozeznala jako něco známého.
"Z Cedrové království," prohlásila hrdě. "Proč? Víš, můj tatínek ti dá určitě nějakou odměnu za to, že jsi mi pomohl, to se neboj. Můj tatínek je velký král, víš?" řekla a zvedla bradičku, jak chtěla dokázat svůj královský původ. Vlk vůbec netušil s kým má tu čest!

Leden 2/10 - Reo

Árny měla jediné štěstí, že se poblíž objevil někdo dospělý. Asi neměla běhat takhle venku sama, ale byla to malá vlčice, která nedbala na nic a na nikoho. Nakonec se jí to příliš nevyplatilo, když se nemohla zvednout z téhle kluzké věci. Myslela si, že jí to půjde lépe, ale místo toho ležela na břiše rozpláclá jako žába.
Když se objevil tenhle obří zachránce, cítila stín vděku. "Ahoj," špitla, protože před tímhle velikánem si mohla dovolit být jen zranitelné vlče. Před bráchou by ani nemrkla a dělala by, že je úplně tím nejneohroženějším tvorečkem na celé Galliree, ale u tohohle vlka to bylo jiné - ač nesměla zapomínat, že stále byla princezna, a tak se podle toho také musela chovat. Tedy, teprve poté, co vlka chytila a on jí pomohl vstát - a dokonce jí dovedl i na břeh, aby znovu neuklouzla.
Na to konto se Árny rozzářeně usmála a zavrtěla ocáskem. "Děkuji za pomoc! Já jsem princezna Arvéna Nina z Cedrového lesa a ty?" představila se hrdě a hleděla na svého zachránce.