Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Leden 5/10 - Reo

Arvéna si myslela, že je nejchytřejší a nejlepší ze všech. Jistě, že věděla, že měli nějaké starší sourozence, ostatně dva z nich už viděla, ale tenhle vlk byl docela jiný než ostatní a snad proto jí to tak překvapilo. Tlamičku asi musela mít otevřenou do O. "Páni," vydala ze sebe překvapeně, ale otřepala se rychle. "Já tě v lese neviděla," řekla rychle, protože najednou nevěděla, jak se k vlkovi chovat. S Caedricem se dohadovala, toho šedého bratra považovala za plačku a Nero byl dobrý jedině tak k tomu, aby ho kousala do ocasu. Ale co tenhle bratr?
Árny se na něho zkoumavě podívala. Asi dávalo smysl, že měl jinou maminku, protože byl přeci jen trochu jinak barevný než oni. "Ale stejně jsem ráda, že mám aspoň jednoho normálního bráchu," prohlásila Árny nadšeně a jemně se mu otřela o nohu jako lísavá kočka. Byl to tatínkův nejstarší syn. To musela být pocta. Škoda, že ona nebyla nejstarší... nebo syn. Určitě by byla o to důležitější! "A vůbec neva, že máš jinou maminku, jsi stejně náš," prohlásila.

Leden 4/10 - Reo

Vlk vypadal chvíli vážně zaraženě a Árny netušila proč. Dívala se na něho a snažila se číst v jeho tváři, ale nerozuměla mu. Ani trošičku.
"Mě také těší," pronesla hrdě. Musela si neustále připomínat, že se musí chovat jako princezna, ale bylo to těžké - přeci jen byla především vlčátkem. "A odkud jsi, Reonysi?" zajímala se princeznovsky, protože to jméno jí vůbec nic neříkalo, přesto se vlk však tvářil jako kdyby mělo. Hm, měla ho znát? Byl to někdo ze smečky? Vůbec nikoho ale neznala, a tak o tom silně pochybovala. Možná se jí chtěl jenom zalíbit. Ano! To bylo ono, určitě! Chtěl být v přízni té nejúžasnější princezny a ona mu to dovolí. Přeci jen mít takového rytíře nakonec nebylo na škodu. Ale musela ho nechat trochu trpět.

Árny se snažila neunudit se k smrti. Nebylo to vůbec zábavné. Ještě štěstí, že měla Caedrica, který se objevil vedle ní a odposlouchával tatínka a starší vlčata, která musela být jejich sourozenci... jenže, proč se nikdo nezajímal o ně? To nebylo vůbec fér! Vůbec jí nějaká Thyra nezajímala, ale tatínka evidentně ano a byl pořádně nabručený.
Jenže Árny už svěděly nožičky a někam by šla. "To je skandál," nakrčila malá vlčice nosánek, když brácha zašeptal, že o nich vůbec nevěděli. No vážně, jak si to představovali? A ještě si jich nevšímali jako by snad byli nějaké drobky na jejich kožíšku. To tak!
Připojila se k nim i Arakiel, která spala u táty, ale i jí svěděly pacičky - a ona se tomu vůbec nedivila.
"Máš pravdu, Arakiel, jenže co chceš dělat, když jsou tady tyhle vlčata a ukradla všechnu pozornost," zabručela malá vlčice - ale Arakiel měla pravdu. Museli něco dělat, než se dočista unudí k smrti.
To už se ale Arakiel vypravila pryč. A Árny to nemohla jen tak nechat, když prohlásila, že poslední je paštika.
"Tak to teda ne! Já nebudu žádná paštika. PAŠTIKA JE CAEDRIC!" prohlásila s bojovným křikem a vyrazila za ségrama.

//za Arakiel a Verou

Leden 3/10 - Reo

Pan velký vlk byl velmi milý a ukázalo se, že pro Arvénu i velmi přínosný, protože jí nezištně pomohl - byla si však jistá, že její tatínek král by se vlkovi jistě odměnil. Asi by mu tedy nedal půlku království, ale Arvéna ani trochu netušila, že tenhle vlk by jednou mohl zdědit celé království, protože to byl její velký nevlastní bratr. Což by bylo šokující pro každé malé vlče, jenže Árny zkrátka nic netušila. Ani jeho pach nerozeznala jako něco známého.
"Z Cedrové království," prohlásila hrdě. "Proč? Víš, můj tatínek ti dá určitě nějakou odměnu za to, že jsi mi pomohl, to se neboj. Můj tatínek je velký král, víš?" řekla a zvedla bradičku, jak chtěla dokázat svůj královský původ. Vlk vůbec netušil s kým má tu čest!

Leden 2/10 - Reo

Árny měla jediné štěstí, že se poblíž objevil někdo dospělý. Asi neměla běhat takhle venku sama, ale byla to malá vlčice, která nedbala na nic a na nikoho. Nakonec se jí to příliš nevyplatilo, když se nemohla zvednout z téhle kluzké věci. Myslela si, že jí to půjde lépe, ale místo toho ležela na břiše rozpláclá jako žába.
Když se objevil tenhle obří zachránce, cítila stín vděku. "Ahoj," špitla, protože před tímhle velikánem si mohla dovolit být jen zranitelné vlče. Před bráchou by ani nemrkla a dělala by, že je úplně tím nejneohroženějším tvorečkem na celé Galliree, ale u tohohle vlka to bylo jiné - ač nesměla zapomínat, že stále byla princezna, a tak se podle toho také musela chovat. Tedy, teprve poté, co vlka chytila a on jí pomohl vstát - a dokonce jí dovedl i na břeh, aby znovu neuklouzla.
Na to konto se Árny rozzářeně usmála a zavrtěla ocáskem. "Děkuji za pomoc! Já jsem princezna Arvéna Nina z Cedrového lesa a ty?" představila se hrdě a hleděla na svého zachránce.

Leden 1/10 - Reo

Árny se u jezera celkem líbilo. Ano, asi to nebylo zrovna ideální, když byla taková zima, ale domov byl jen kousek a ona se chtěla trochu pobavit - a dokázat si, že byla ve všem lepší než její sourozenci, což samozřejmě tak bylo. Věděla to, i když si Caedric myslel své. Hm, to tak, takový náfuka!
Tak. Na jezeře se jí líbilo, a protože byla neohroženou vlčí slečnou, hned pochopitelně vlezla na led, aby se zkusila klouzat, nožky se jí však rozjížděly na všechny strany, a tak trvalo jen chvíli, než se rozplácla. Zpátky na nohy se vyškrábat nemohla, a tak jen bezradně ležela na bříšku a snažila se ze všech sil zvednout. Hm. Asi nebyla úplně ze všech nejlepší.

Árny si všimla, že táta něco povídá tomu druhému vlkovi, který se podle bráchy jmenoval Ezi. Hm, ať už to byl kdokoliv, Árny zrovna dvakrát nezajímal, místo toho se rozhlížela, co by tak kde mohla provádět.
Nakonec vlastně byla ráda, když se Caedric rozhodl, že za ní znovu přijde. Ať se dohadovali jakkoliv, nakonec byl jediný se kterým mohla Árny zažívat zábavu. Ať už tady měl táta v plánu cokoliv, zrovna dvakrát zábavně to tady nevypadalo, a tak se na brášku zadívala jako na své vysvobození z bezbřehé nudy.
"Že váháš, brácho!" prohlásila nadšeně a zavrtěla ocáskem, protože nemohla být spokojenější. Konečně se zachoval nějak rozumně a ne jako úplná trubka. Ještě si bráchu vychová, ale tohle byl první dobrý krok. "A co tedy navrhujete, princi Caedricu?" zajímala se. Když už sem za ní přiťapkal, tak čekala přinejmenším nějaký obří supr čupr zábavu.

Udělej něco pro to, aby lesní zvěř snáze přežila zimu.

Brácha jí hodil sníh do tváře a odšoural se někam na kraj lesa. Pche! Árny dělala, že jí to vůbec nenaštvalo, ale rozhodla se nedolejzat. Pochopitelně se otočila na úplně druhou stranu a ostentativně se vydala právě tím směrem. Mračila se a tvářila se jakoby jí brácha pěkně neštval.
Však by mu ukázala, kdyby nezdrhnul! No jo, jenže on zdrhnul.
A místo toho, aby Arvéna vymýšlela, jak to s ním celé napravit, to jediné, co šla dělat, bylo, že se šla projít podél jezera.
Dělala si starosti o ryby - o ty, které jí bratr přinesl celé zmrzlé. Ohřát je nemohla, ale viděla, že na celém jezeře bylo jen pár děr v ledu. To nejlepší, co mohla pro rybky udělat, bylo vyhrabat jim pár mini děr na břehu. Led se hezky lámal a povoloval, když zabrala, a tak udělala pro rybičky otvory na dýchání. Aspoň něco, říkala si spokojeně. A vypadala, že ví, co dělá. To by Caedric určitě nedokázal. Náfuka jeden!

Vyrob si / najdi a ochutnej rybí nanuk.

Brácha tvrdil, že byla nadutá. No, tak to by se nejprve měl podívat na svůj vlastní odraz ve vodě. Arvéna se na něho podívala s velmi silnými pochybnostmi jako by říkala: jsi si tím fakt tak jistej? Já vidím jiného nadutce! nic však neřekla. Jen se na bratra dívala s jedinou jistotou: že byla ve všem ZDALEKA lepší než on.
Caedric musel být slepý. Prostě musel. Bylo zřejmé, že byla rychlejší, silnější, že mnohem lépe házela sněhové koule a navíc... navíc ho přechytračila.
Ano, možná přinesl jídlo, ale byla to vážně taková výhra? Vždyť jen přinesl nějakou rybu, co byla tak hloupá, že prostě zmrzla. Když jí Arvéna ochutnala, musela sice přiznat, že byla dobrá, ale měl na tom Caedric nějakou zásluhu? Ne.
Neměla mu děkovat, což jí brácha jasně dokázal vzápětí. Přišel k ní a zhrozil se, že je nemocná. To tedy ještě uvidí, jak moc je nemocná! Dokonce jí dal packu na čelo jako by snad měla horečku! Haha, to tak!
"Já? Já jsem naprosto v pořádku," odsekla Árny a zvedla hlavu. "Máš pravdu, zas tolik jsi neudělal. Prostě jsi našel rybu. To by našlo vlče i s jednou mozkovou buňkou. Takže gratuluji. Máš možná dvě," poznamenala pobaveně. A velmi, velmi zlomyslně.

Dej si s někým dalším slavnostní večeři

Arvéna se pobaveně zasmála, když jí bratr tvrdil, že z ní udělá poddanou. "To tak! Tatínek dá království určitě tomu nejlepšímu," prohlásila a zlomyslně se usmála. "A to jsem já," řekla si pro sebe. Caedric si mohl říkat, co chtěl. Oba viděli, že je lepší, jen si to nechtěl přiznat. Muselo se to změnit, když ho předehnala na dřevě a tvrdil, že je chytřejší. Pche! Kdo tady byl chytřejší! Evidentně to byla ona.
Pomohla si, ale brácha prostě dál uháněl kupředu. Ona se nenechala zahanbit a za chvíli ho dohnala. Rozhodně nedovolila, aby byl v něčem lepší, i když Caedric tvrdil, že jsou na tom oba stejně. Haha, to tak!¨
"A to jsi jako poznal podle čeho? Je evidentní, že jsem prostě lepší," prohlásila a zvedla bradičku. Copak byl slepý? Bylo zkrátka zjevné, že na jejich sourozenecké hierarchii byla nejvýš. A tatínek to jistě uvidí a bude jí mít nejraději.
Byl to však brácha, kdo přinesl večeři - možná k její nelibosti ,ale vlastně si příliš nestěžovala, když jí nechal větší zmrzlou rybu do které se hladově pustila.
Trochu jí to obměkčilo. "Díky," řekla mu tišeji, aby to nikdo neslyšel, kdyby je náhodou někdo poslouchal. "Teď jsi o malinko lepší," dodala, aby ho uchlácholila.

Dej si s někým závod na sáňkách

Árny potřásla hlavou a zamračila se na svého bratra, který tvrdil, že by jí maminka princezna nenazvala. "A to jako proč? Já jsem jasná princezna!" prohlásila a zvedla bojovně hlavičku. Chtěl její bratr vidět, zač je toho Arvény loket? Možná to ještě uvidí. A zažije. Protože Árny se odmítala vzdát. Byla příliš soutěživá. Až nebezpečně, ale její bratr v tom byl evidentně úplně stejný. Zcela evidentně se v tomhle potřebovali.
"Co prosím? Tupohlav? A co jsi asi tak ty prosimtě? Si myslíš, jak si chytrej, co?" zabručela Árny a pořádně do něj strčila. Omylem samozřejmě.
Blbý bylo, že byli stejně dobří. Jejich koule dolétla zhruba na stejné místo. To se Árny nelíbilo, ale její bratr přišel s něčím novým. A tím něčím novým byl závod na prknech. A že to bylo něco.
Sníh pekelně klouzal, ale brácha se na prkně svezl - odšoupával se packama, ale Árny měla jiný nápad. Pořádně se rozběhla a skočila na prkno, které se pod ní světe div se nerozpadlo a úplně lehce a elegantně prosvištěla kolem bráchy, který se lopotil jako správný Tupohlav.
"A pak, kdo je tady tupej," prohlásila až příliš spokojeně, když dojela skoro až k jezeru.

Zahraj si s druhým vlkem nějaký vlčí zimní sport

Arvéna se s bratrem rvala jako o život. Zcela pochopitelně! Byl to nadutec, ale na druhou stranu... to byla rozhodně i Arvéna, která si prostě myslela, že byla ještě lepší než on a... inu co čekat o privilegovaných vlčatech místního krále a královny?
"Princ možná, ty chytrolíne. Ale já jsem princezna. A princezny jsou chytřejší a lepší než princové, to je známá věc!" prohlásila hrdě. Kvůli čemu se vlastně hádali a rvali? Kvůli ničemu, ale tak už to v životech vlčat zkrátka bývalo.
Válka sněhových koulí byla dlouhá, mokrá a studená, ale nevyhnutelná. Teprve Caedric vyhlásil příměří, ale ještě ke všemu tvrdil, že nejlepší byli rodiče, což byla pravda, ale Árny k tomu měla také co říct: "to sice jo, ale já jsem hned po nich!" prohlásila a vyplázla na bráchu jazyk, než tedy rozhodl, že se o tom nejlepším rozhodne docela jinak.
"Hm, tak jo, když si myslíš, že je to dobrý nápad," zamrlala Árny, když sledovala bratrovo počínání. Zatímco házel, ona uplácávala pěknou a tvrdou kouli, která hezky poletí. Dala si pěkně záležet. A pak s ní hodila. Přísahala by, že byla určitě dál, než ta Caedricova!!!

Koulovačka

Árny se s bratrem rvala, jak nejlépe uměla. Kousala a hryzala a byla naprosto nepřekonatelná. Byla nejlepší! Jo, tak to bylo! Caedric to vůbec nechápal! Choval se jako kdyby nerozuměl tomu, že chtěla ukázat tátovi, že se uměla postavit sama za sebe, že uměla bojovat! Inu, příliš královsky nevypadali - spíše jako dva vlkuláci, celí obalení ve sněhu.
Pustit ho nechtěla, ale nakonec to udělala. A Caedric jí hned odpovídal. Bral se vážně. Moc vážně. Árny se jen zablesklo v očích. Tátu a toho druhého šediváka úspěšně ignorovala, stejně jako vše ostatní, co se odehrávalo kolem ní.
"Já jsem princezna bojovnice, abys věděl!" prohlásila Árny a zvedla bojovně hlavu. Měla síly dost. Klidně by to Caedricovi předvedla, ale to by určitě nezvládl. A nechtěla mu ublížit. Moc.
"Já jsem to nejlepší z Cedru!" ujistila ho, ale to už se její bratr rozhodl, že to nejlepší, co může udělat, bude jí začít bombardovat koulemi. Nezdráhala se k němu připojit. A koule létali i z její strany. To by bylo, aby nebyla lepší! Musela mu předvést, že to myslela vážně. Uskakovala před jeho municí a připravovala si své sněhové koule, které vrhala proti šedé šmouze, kterou byl její bratr. Však ještě uvidí, tohle mu nedaruje!

Alespoň chvíli měla Arvéna nad vším moc. Byla rychlejší a silnější a válela bráchu ve sněhu, jak se jí zlíbilo. A že se jí to velmi zlíbilo! Smála se na celé kolo zatímco ten šedivý vlk u táty brečel a fňukal. Byl to celkem nesourodý kontrast, ale Arvéna se bavila. Zlomyslně vyválela bráchu, ale když jen trochu povolila sevření, získal ztracenou moc zpátky a svrhl jí pod sebe, takže i ona byla od pořádně studeného sněhu. To se jí nelíbilo. Tomuhle se chtěla vyhnout.
Nakrčil nos a ohnala se po bráchovi. "Co bych dělala? Ukazuji ti, že jsem lepší," zubila se na něho a chňapala po jeho nohách ostrými zoubky. Na ní nikdy mít nebude. Ani jeden z nich. Byli to spíše takoví roztomilí vojáčci. Ano! Přesně tak! Vojáčci. Na to se hodili. Bude o tom muset říct Arakiel, až se sebere ze sněhu. Brácha jí ale její vyválení vracel i s úroky.
"Takhle by se princ chovat neměl," kárala ho Arvéna podobně jako by je káral jejich otec. Nehledě na to, že ona byla ta, kdo to celé začal.

Vyválej někoho ve sněhu *

Bohužel. Nestihly se s Arakiel schovat včas. Zdálo se, že byly ztracené. Jejich kožíšky otec hned spatřil a bohužel spolu s ním se přiřítili i bratři. Nuda. "To je ale pech," posteskla si Árny a sledovala bratry i otce ke kterému se přiřítil cizí vlk. To bylo trochu divné, ale Árny se tím příliš nezaobírala, protože viděla Caedrica, jak se zdržuje poblíž a zcela evidentně si jich nevšiml právě protože poslouchal otce a toho cizáka. Nejprve dostal zpucováno - pochopitelně, protože nebyl tak dobrý jako ony - a teď se tvářil jako zpráskaný pes.
Nemusela se ani plížit, prostě se k Caedricovi nenápadně přiblížila. Věděla, že by to dělat neměla. Podle toho, co jim říkal tatínek se měli držet zpátky. Chovat se jako princezny a princové, ale... jí to prostě nedalo. Chtěla být lepší než ostatní. A jak jinak by měla ukázat, že je lepší než ostatní, než tím, že na Caedrica skočí a vyválí ho ve sněhu.
No a přesně to udělal. Brácha skončil pod jejím tělíčkem v měkké sněhové přikrývce. Ani se nestihl bránit. Árny byla jako zmije - prostě po něm zničehonic skočila a najednou byli clí od sněhu. Tomu se chtěla vyhnout, ale bitka s bratry sebou prostě nesla své oběti.