Gallirea - Příspěvky uživatele

Uspořádej šiškovou bitvu. (1/2)

Vypadala spokojeně, že se k ní Arsen přidal. Něco jej na tom velmi těšilo a zároveň bolelo. Nechtěl se jí nejspíše zbavit. Nechtěl, nemohl? Byla fajn, byla jeho jediný holčičí kámoš. To přece něco znamenalo. A on nechtěl žádné jiné holky. A tak pomalu vybíral jednu větvičku za druhou, občas to byl lísteček... Konečně nevypadala jak hastroš, byla dokonce i hezká, ale Arsen by moc mladý na to, aby něco takového náležitě jako vlk uměl ocenit.
"No jasně," zašklebil se na její popíchnutí. Kdyby vlci něco takového uměli, nejspíš by se červenal až za ušima. Naštěstí nic takového nehrozilo, jeho uši měly stále stejnou barvu a stejně na tom byla jeho tlama.
"Tý...jo. Divňoško, to si piš, bohužel tajná mise, takže ti o tom vůbec nic nemůžu říct," zazubil se na ní a lehce se jí svou lící otřel o to její v přátelském dětském gestu, než udělal pár kroků vzad, jelikož byl hotov s úpravou jejího kožíšku. Vypadala lehce mimo, ale kdy tak vlastně nevypadala? Zdálo se, že něco ztratila? Třeba si do lesa přitáhla kamínky nebo tak a teď je nemůže najít. Přestával tomu tedy věnovat pozornost a zahleděl se na tůňku. Jenže nebyl klid moc dlouho, Kiwi našla to, co hledala.
Dostal šiškou přímo do hrudníku. Oklepal se, podíval se na místo, kam šiška dopadla, načež hned před sebou hledal tu vlčici, která jej takto zákeřně napadla. Vůbec se mu nelíbilo, že něco takového udělala. Jak si vůbec něco takového mohla dovolit? Jenže to už viděl, jak si honem honem kupila šišky na hromadě, jednu po druhé házela na hromadu, aby měla dost co házet. To se Arsenovi vůbec nelíbilo a tak popadl šišku do tlapy a taky ji hodil jejím směrem. Jenže to už po něm hodila další, tentokrát se pro změnu netrefila, takže Arsen hned popadl šišku a utíkal se schovat za poměrně nízký kámen, který ale mohl posloužit jako štít proti většině jejích útoků, jenže on žádnou munici neměl. Musel pokaždé z úkrytu vyběhnout a vzít to, co po něm hodila, aby mohl opětovat palbu.

Říjen 7/10 | Kiwi | Armanské hory
Popovídej si s někým o mlze a chladném počasí.

Bylo naprosto jasné, že začne mít Kiwi problém. Teda spíš než problém - začne jančit. A možná nefňukala, ale bylo velmi jasné, jak ji to rozhodilo. Cupitala za ním, jak když si myslela, že jí z tohodle dostane, ale byl asi tak stejně ztracený jako ona a bylo jen těžko říct, zda se vůbec vymírají za světla. Jak totiž viděl, Slunce bylo skoro za obzorem a přicházel večer potažmo i noc. Bylo by lepší, kdyby se po setmění v horách už moc netoulali. Myslí na to, jak hodíme mýho bráchu příšeře!" Snažil se ji přivést na jiné myšlenky, zatímco si to štrádovalo dál.
Houští nebylo nejpříjemnější cestou a držet se malé cestičky od vysoké? O nic lepší. Ale mělo to své ovoce, neboť měl pocit, že opravdu klesají.
"To je prostě taková konina," nadával a použil by možná i horší výrazy, které uměl a znal od Hlasu, but for the legal reasons... Byla celkem kosa na to, že teprve před chvílí zapadlo slunce. Asi to bylo vyšší nadmořskou výškou, ale zrovna na vrcholu Zubaté taky nebyli, takže kde byl tedy vlastně problém? Počasí ale připomínalo takové, na které by se jednoduše dalo narazit přesně tam, všude byla hustá mlha. Čím níže sestoupili, tam jí bylo víc a víc, říká se, že by se dala krájet a ono tomu pravděpodobně opravdu tak bylo. "Vidím úplný ho..." tell, ale v půlce věty se samozřejmě zastavil. Nemohl přeci říct to slovo, nebo vlastně proč se zdráhal? Však mu mohlo být jedno, zda jí naučí i to špatný. Varja pak klidně mohl klít a dělat si, co vlastně chtěl, ačkoliv Arsen si jej ani neuměl představit v takové pozici... "Houby..." hlesl a zastavil se, když konečně překonali hustější porost a nacházeli se zase bezpečně mezi jehličnany Smrkového lesa. Teda alespoň doufal, že to byl stále ten samý les, kterým přišli, byl by celkem problém, kdyby se nějak dostali na druhou stranu hor a pak museli nějak vše obcházet a tak dále.
"Proč je všude taková mlha," klel naštvaně, když se opět dál do pohybu a pomalu si to štrádoval lesem, kde byl rád, že viděl pár smrků před sebou, mezi už byla jen mléčná mlha v šeru. Setmělo se poměrně rychle. "Je zima, tma a mlha, jde si pro nás Tlama," říkal s pobavením v hlase, když se obrátil na Kiwi a srovnal s ní krok, nalepil se jí k tělu a tlamou do ní trochu drcnul. Nepotřeboval, aby zas měla přehnaně třeba strach, nechtěl s sebou tahat fňuknu, holky bejvaj fňukny... "Líbí se mi to," řekl tiše a díval se smrky napůl zahalené v mlze. Běžně by asi vlčata měla naděláno za ušima a volala mámu, ale Araen byl nadšený, tohle bylo o dost lepší než otravný horký léto. Pokud si tedy odmyslí tu zimu teď.

<< Borůvkový les, jiný den než předtím...
Pokus se někoho vyděsit.

Dneska neměl na práci vlastně vůbec nic speciálního. Bylo hnusně. Teda Arsenovi přišlo, že bylo nechutně. Svítilo sluníčko a bylo objektivně moc hezké počasí - přesně takové Arsen odsuzoval. Bylo to asi tím, že ještě moc jiných nezažil. Narodil se uprostřed horoucího pekla a pak zažíval maximálně deštivé dny, kterých stejně moc nebylo.
Zavítal k té tůni, kterou objevil, když byl venku první den, nic se kromě počasí vlastně nezměnilo. Ani fakt, že tam někdo byl. Trochu zvědavě přišel blíž, schovával se za stromem a koukala mu pouze hlava, pozoroval, kdo dělá takový hluk...
Ha! Divňoška! Prohlížel si ji z bezpečného povzdálí. Byla moc zaneprázdněna tím jejím dováděním. Byla chvíle, kdy byla normální? ... A nebo to jen Araenovi přišlo nenormální protože nebyla jako ostatní? To bylo asi myšlenkovým pochodem většiny. Přemýšlel, zda by se k ní měl přidat, zda by to vůbec stálo za to, jenže... "Nezapomínej, co musíš udělat... jinak tě už nikdo nikdy nenajde místo tý malý holky," vyhrožoval mu Hlas a Arsen nasucho jen velmi těžce polkl. Měl pravdu, ten hlas si s ním mohl dělat co chtěl, mohl kdykoliv převzít kontrolu nad tělem malého vlka, co když to udělá už napořád? A tak se pořádně nadechl a zas vydechl, nadechl, vydechl... Tak to pokračovalo, dokud se necítil na to přidat se k Divňošce.
A tak se začal pomaličku plížit. Moc zkušeností neměl, ale zas v tom byl prirozene poměrně dobrý, napadané listí mu moc nepomáhalo, ale ona vůbec nevnímala okolí, takže bylo velmi pravděpodobné, že si jej vůbec nevšimne. Dával pozor na každou větvičku, každej šutr, o kterej mohl jednoduše zakopnout... Dařilo se mu, takže se pouze tiše ušklíbl a pokračoval. Když byl dostatečně blízko, aby měl moment překvapení, rozběhl se a skočil po ní. Zrovna chytala lísteček do tlamy, když ji Arsen povalil zpět do hromady napadaného listí.
Listy teď lítaly úplně všude, z hromady zbylo jen velmi nicotné málo, které teď momentálně sloužilo Kiwi jako příjemný polštář. Samozřejmě že ji nic neudělal, chtěl jí jen vyděsit. Byla moc nepozorná, což bylo plus pro něj. "Baf," zavrčel napůl zlověstně a napůl hravě, stále ji držel u země v listí, měla všude v kožichu bordel a vypadala, jakoby ji právě vyplivla příšera. "Potkala jsi Tlamu, že vypadáš tak uboze?" řekl překvapivě dost starostlivě, během čehož začal ty všechny větvičky a listí odstraňovat z jejího kožichu.

Pohrajte si v napadaném listí.

Arsen byl rád, když konečně přistáli. Jako by z něj opadlo to očekávané nebezpečí, kterému musel čelit, když byl až na úplném konci sestřina hřbetu. Nechtěl samozřejmě říkat nic nahlas, ono asi bylo všem teď jasné, jak na houby místo to vlastně bylo a mohli být rádi, že si to užívali z trochu příjemnějších míst.
"Díky ségra," pronesl rychle a oklepal se, když jeho tlapky konečně přišly do kontaktu se zemí. Pořádně se nadechl a zas vydechl. Tohle bylo o dost příjemnější. Už teď věděl, že nikdy žádná hloupá křídla nechce. Je to sice praktické, ale nebylo to něco, co zásadně potřeboval do života. Zatím mu stačily čtyři nohy. Byl upřímně rád, pokud bude moci někam odpelášit mimo rodiče, mimo sourozence, chtěl být sám a dneska bylo už až dost socializace. Jeho baterky byly na opravdovém minimu a byl by o dost raději, kdyby se vyhnul potkávání dalších a dalších, protože tak se tvářil trend, a to ani nevěděl, že si Varja stihl přitáhnout poprvé ven ty jeho smrady.
"Jdu domů, už mě to tu nebaví, čau ségry..." pronesl a schválně nepozdravil Quercuse. Bylo jasné, že pozdrav ženským rodem byl mířen taktéž na něj. Arsen se obrátil a vydal směrem od nich, ale vlastně to vypadalo, že jde naprosto opačným směrem, než vlastně chtěl jít. Nebo alespoň šel naprosto opačným směrem, co byla jejich smečková jeskyně. Po cestě se jen tak plahočil lesem, nechtělo se mu dělat vůbec nic, ale určitě neměl chuť se vracet hned za mámou nebo těma dvěma plus holubí ségře. A tak si jen odfrkl, protože začal být víc a víc otrávený.
Na borůvčí byla jedna věc super - jakmile začalo padat listí, začaly se všechny tyhle barevný listy tvořit na těch uschlých větvičkách borůvčí velké nadýchané kopy. Arsen se rozběhl do jedné z naducaných hromad. Bylo to skoro až automatické, nepřemýšlel. Uvědomil si, že něco takového udělal až ve chvíli, kdy se listí pod jeho tlapkami rozletělo do všech stran. Všechny ty oranžové, žluté, krvavé listy, měděné a zlaté listy, vznášely se teď nad jeho hlavou, když se vynořil momentálně zapletený do větviček borůvčí. Vzduch voněl podzimem a on si říkal, že to musela být nějaká nadpřirozená síla, co jej k tomuhle donutila. Vymanil se tedy ze sevřený borůvčí a listí, neboť nechtěl, aby jej takto někdo náhodou viděl...

>> Do jinýho časoprostoru a dne ... Ovocná tůň

Říjen 6/10 | Kiwi | Armanské hory přes Smrk (ne že by to bylo ultra důležitý...)
Ztrať se v horách.

Vlčata pohltil jehličnatý les se spoustou hrbolků, jamek a nepříjemných most, kde si jednoduše mohli pořádně namlít. "Řeknu ti detaily, až náš projekt bude u konce," řekl rozhodná slova ohledně jeho putování se Zestem, nechtěl jí nic říkat dokud se neporadí s kamarádem, zda je možné to vůbec nějaké divné holce říct. A jak znal Zesta, bude určitě taky proti, takže má Kiwi vlastně absolutního smolíka.
Ale po storce s Quercusem asi konečně na nějakou Smrt ve věži zapomněla a smála se tak, že to vypadalo, že jí ty její malý vlčecí tvářičky prasknou, jak se vždycky nafoukla, snažíc se opět nepropuknout ve smích. To už se Arsen začal smát taky, chtěl tedy zůstat naprosto s kamennou tváří a nevyjadřovat vůbec žádné pobavení, ale s tím, jak se ona tlemila... Bylo to velmi nakažlivé.
Začala do toho motat tu její Tlamu, což už mu přišlo taky vtipný, protože představa, jak nějaká příšera z bažiny požírá smradlavýho Quercuse? Geniální, naprosto geniální představa. "Zní to jako plán! Když zas začne být otravný nebo smrdět, protože se ho zbavíme díky Tlamě!" navrhoval nadšeně. Už to nebylo já se ho zbavim, už to bylo my se ho zbavíme. A možná to teď vůbec Arsenovi nedocházelo, ale cosi jej na tom těšilo. Jen je škoda, že nejspíš Divňoška stejně bude muset umřít, nechtěl být potrestaný...
Jenže po tom všem smíchu zjistil, že už ani nejsou v lese. A možná to bylo podvědomí, které mu říkalo, že tudy už jednou nebo pětkrát vlastně šli.
"Hej ty... Divňoško, tudy už jsme šli," poznamenal krátce, když se opět rozhlédl. Nebylo pochyb o tom, že už tudy opravdu šli. A protože si toho všiml, museli tudy projít už víc než jednou, jinak by nebylo vysvětlení, proč by si pamatoval tenhle kámen, tuhle divnou větev, divný pseudostrom trčící ze skály... Všechno to zkoumal, jaktože si toho nevšiml už o dost dřív? Ztratili se a ani jeden si toho doteď nevšiml. Vyškrábal se na vyšší místečko, ze kterého by mohl jasně vidět cestu, ale v podzimnim listí se dalo jen těžko hledat něco, co připomínalo cestu ven. Ještě se mohli obrátit a zkusit jít zpět. Ne že by jim to nejspíše pomohlo, pravděpodobně by začali chodit v kruhu jen druhou stranou. Arsen suše polkl. Nebál se, zas tak moc něco takového neřešil, ale ztratil se s tou divnou holkou. Co když ho bude chtít ona sežrat první?! A proč vůbec bere v potaz, že by chtěl být první, co to případně udělá, když nenajdou cestu pryč. Slezl tedy dolů za mladou a rozhlédl se ještě jednou tady dole při zemi. "Úplně jsem neviděl nějak extra vhodnou stezku pryč, takže budeme muset asi improvizovat," řekl a rozešel se dál, protože hledal to jedno houští, co vypadalo tak nějak vyšlapaně od vysoké. Když tamtudy chodily srny, proč by nemohli oni, že?

Říjen 5/10 Kiwi
Vymysli si halloweenskou legendu a někomu ji pověz s úmyslem ho vyděsit. (2/2)

Stál si za svým, že jí ohledně výpravy se Zestem nic neřekne, to bylo moc riskantní, možná jí to někdy řekne, i když vzhledem k okolnostem nejspíše ne. A tak ta malá mohla jen přemýšlet o tom, co se nejspíše stalo.
Raději ji krmil historkou, která se nestala. Ačkoliv kdo ví, nejspíše na tom i něco málo pravdy být muselo, respektive to být pravda musela, každý o tom místě blábolil s až moc velkým respektem, Hlas měl s tím místem taky dost vzpomínek a skrz ty všechny vzpomínky bylo Arsenovi jasné, že zahrávat si s tou vlčicí nebylo nic dobrého. Kiwi to hltala, byla asi i dobrá posluchačka, vypadala fascinovaná, zamyšlená, asi se jí na tom něco líbilo. Byla prostě divná. Jenže to přesně bylo něco pro ni, neboť asi si tedy myslela, že to je jen a pouze fiktivní příběh, neboť začala vyprávět nějaký taky. Arsen poslouchal podobně zaujatě jako ona, co tedy umí mladá holka uvařit. Ne, byla to dobrá storka, fakt že jo, musel uznat, že byla stejně velký šašek jako její fotr. Ta celá teatrálnost byla všechno. Skvělé přestavení, ale s Arsenem to nic nedělalo, nebál se žádných strašidel nebo nestvůr. Nebyly skutečné. Tedy nebyly, že? Kdyby jen věděl, kolik nestvůr se už po tomhle území kdy potulovalo...
"Ani ne, však ani nebydlíme u řeky," pronesl suše, aby dal jasně najevo, že vůbec neměl strach z něčeho, co se stejně zdržuje kdesi v okolí řeky. Tam byli teď, ale žádné mokvavé hlavy nejspíše neexistují. Ale za to věděl o další věci, co už reálná byla.
"Víš, že je ale stejně něco, co se děje v naší jeskyni? Přímo v Borůvce, nemůžeš s tím nic udělat a nejspíše by to mohlo i někoho zabít," zamyslel se nad momentálním problémem smečky. A že to byl velký problém smečky. Nejspíše největší problém, kterému čelili.
"Děje se to vlastně u nás - u bet. Je tam takový ducháček. A ten ducháček umí být fakt strašně smrtící, když si nedáš pozor," vyprávěl jí tajemně, jako kdyby jí představoval finálního bosse jejich lesa. Jenže pravda byla trochu jinde. Ještě chvíli ji napínal...
"Můj brácha si umí tak strašně usrat, že je to biohazard, co dokáže vlka zabít," řekl nakonec se smíchem, když prolomil onu lajnu temna a děsu. Byla to pravda pravdoucí, sdílet s ním jeden úkryt bylo fakt o život. Kdyby nebyla venku už poměrně zima, nejspíše by stále kempoval jen tak venku, stejně se to jednou musel naučit - že ho blízkost domova nemusí hřát věčně nebo minimálně pořád.
"Chceš se jít podívat do nějakého lesa?" zeptal se, neboť na ně čekalo rozhodnutí. Buďto mohou pokračovat podél řeky a čekat, zda je nesní ta příšera z Kiwina příběhu, nebo se prostě cíleně ztratí v lese opodál.

Užíval si to méně a méně, výhled byl dobrej, ale sedět takhle na konci bylo pro vlče poměrně vysilující. Ačkoliv byl Arsen silné vlče, nezvládl by se držet nejspíše další velkou chvíli.
"Raději ho vem dolů, než se počůrá," poznamenal Arsen. Nevyznělo to úplně jako výsměch, spíš to vyznělo jako varování pro Kezi, která by jinak mohla skončit mokrá. Arsena samotného nebavilo držet se zuby drápky na konci, Einor na něj zepředu občas dorážela, jak se kývala ve větru, takže už toho měl plný zuby. Ne že by to byla plně její vina, co ona mohla za to, že byla tak malá, že to s ní trochu cloumalo. Díval se dolů, všechno vypadalo teď tak malinké, jako by šlo jen o nějakou stavbu z Lega, která byla v pokojíčku nějakého smradocha. Vůbec si neuměl představit, že tohle je pro sestru naprosto obyčejné. Muselo to být tak strašně cool. Pokud prostě s nikým mluvit nechtěla, jednoduše se nedržela při zemi a místo toho prostě poletovala na nebi jako pták, kterého vůbec nic nerušilo.
Dostali se až k jezeru, to bylo rozlohově větší, než čekal. Znal jen tu malou louži v Borůvkovém lese, takže teď vlastně nevěděl, co si myslet, byla všechna místa takhle velká?
"Preferuji taky vrátit se, nemám se moc jak držet," postěžoval si a opětovně raději tkaničkou opět stiskl sestry srst, aby náhodou nespadl jen protože chtěl mluvit.

Září 4/10 Arsen
Vymysli si halloweenskou legendu a někomu ji pověz s úmyslem ho vyděsit. (min. 2 posty)

1/2

Zřícenina byla daleko a neměl ani v úmyslu tam Kiwi brát, ačkoliv hodit její smrt na Smrt... To znělo jako jednodušší výmluva než jakákoliv jiná, kterou by si měl vymyslet.
Ona se taky dívala tím směrem, nejspíše byla zvědavá, co to vůbec je. A nedivil se jí, bylo to asi nejdivnější místo v okolí, Arsenovy oči tam prostě vždy zabloudí, když se vytratí z Borůvky. Optala se, zda si myslí, že tam v tý zřícenině straší. Jak se to vlastně vezme, že? Ale to už se rozchechtala znova, že tam straší u ní v hlavě. Arsen se ale nesmál.
"Já tam jednou byl," pípl tiše. "Ale to je tajný, neřeknu ti o tom," pokračoval hned rychle, aby ji snad nenapadlo říkat si o nějaké detaily. Tohle bylo tajemství jeho a Zesta a určitě to nebude říkat nějaké hloupé holce. Ale mohl jí alespoň něco málo říct. A tak nahodil ten nejvážnější tón ze všech.
"Hele, slyšela jsi někdy o Smrti? Ne té opravdové, co si přijde pro chcíplý vlky. Ale o vlčici, co žije ve Starý zřícenině?" Ušklíbl se, neboť moc dobře věděl, o čem to tady brebentí. To ještě Kiwi nebyla edukována o té vlčici, která darovala odvážným vlkům schopnosti a těm zlým naopak dala lekci? Zaprodaná svině je to... Obešel přikrčeně Kiwi, aby ji trochu postrašil a ona se plně věnovala jeho historce.
"Mlha tam prej nikdy nezmizí. Drží se při zemi jako studený dech a stromy se nakláněj k sobě, jako by si šeptaly, kdo tam naposled zmizel. Ta zřícenina... nikdo neví, kdo to postavil. Možná nějaká strašidla. Nebo něco staršího než ta. Teď z ní zbyly jen oblouky, kamení a mech - ale místo prázdný rozhodně není," popsal velmi pompézně na mladé vlče vzhled Jedlového pásu a okolí zříceniny.
"Říká se, že tam žije Smrt. Vlčice černá jako popel, s očima co svítěj zeleně. Vlci k ní chodí, když už nevěděj kudy kam. Chtějí zázrak - sílu, pomstu, uzdravení," pokračoval v příběhu a oči upíral k zřícenině. Občas se podíval na Kiwi, ale vždy se vrátil k té stavbě. "Prej se z tý návštěvy hodně vlků nevrátilo," usmál se roztomile, jako by jej to vlastně těšilo. Když bude zvědavější, může si samozřejmě z drápku vycucat další ptákoviny.

Říjen 2/10 | Kiwi | Borůvkový les, Mahtaë, Bobří ostrov
Halloween: Zajdi v noci na strašidelnou procházku.

Byla to jejich první pusinka? Počítá se to? Arsen zmateně zvedl hlavu a zakroutil s ní. Bylo to nechutné, dotkla se jo, nechutně. A tak mu bylo jedno, že vlastně chtěl mladou držet u země ještě déle, prostě odskočil opodál a snažil se její sliny dostat z chlupů, jako by snad vlčice měla nějakou přenosnou nemoc. A co von vlastně věděl?! Třeba nějakou fakt měla. Nemohl to riskovat. Dobrej pár minut tam takhle trotlil, pomalu se stmivalo, což ale nemělo jejich malému útěku z domova ublížit. Asi se to ani nedalo nazývat zdrhnutím, však se vrátí, ne? Teda v nejlepším případě se vrátí sám bez té malé a snad bude vše v pořádku, Hlas v jeho hlavě na chvíli utichne a snad se jej nikdo nebude přehnaně vyptávat, jaká velká tragédie to vlastně bude...
Než se dali zas do nějaké putovní pozice, byla už tma. A to vůbec nevadilo! Hlavně že to věděli, že jdou směrem, kterým ještě nikdy nešli.
Les na východním okraji byl poměrně obyčejný. A i tak se vlčeti mohlo zdát v té tmě, že ty všechny větve se vlastně hýbou, možná ta vlčata sledují "Hej myslíš si, že stromy... žijou? Jako nemyslím tak, že jsou celou dobu na jednom místě, myslím že se hýbou a tak?" zeptal se zvědavě Kiwi a koukal kolem sebe, pozoroval všechny ty lehce strašidelné větve, Borůvkový les byl listnatým lesem, takže dost větší už bylo kompletně bez listí, jiné měly ještě pár posledních podzimně zbarvených lístečků, ale i tak to vypadalo jako dlouhé pokroucené tlapky s drápy delsimi než byla Arsenova noha. Nebál se zas tak moc, nebyl to strašpytel, jen jej to znepokojovalo. Ale už se kvůli pár větvím a špatnému pocitu nechtěl otáčet, ještě by mi o něm Kiwi myslela, že je rozklepanej. A tak zvedl hlavu, čumák hore a pokračoval v cestě.
Dorazili na samý okraj jejich lesa, dál už byla před nimi řeka a volné pláně, které opět končily lesy. Ideální, nejsou tu žádné větve... Pokývl tedy na Kiwi, aby jej následovala k místům, kde by teoreticky řeka měla být o dost lépe zdolatelná. Chvíli šli po břehu než dorazili k něčemu, co vypadalo dost dobře na to, aby to zvládli. A tak šel první, samozřejmě se lehce namočil, ale řeka tu omývala tupé kamení, které se pak poměrně jednoduše dalo přejít. Byla Kiwi vůbec takhle daleko od Borůvky?
"Byla jsi už někdy takhle tqleko od domova?" zeptal se jí, když se oba ocitli na malém ostrůvku, ktery oddělovala řeka z obou stran od pevniny. "Třeba o tebe rodiče budou mít takovou starost, že tě budou mít raději," pronesl suše, jako by prostě nadhazoval čistý fakt... Pravda byla taková, že ji nejspíše milovali tak jako ty zbylé dvě, ale ani Kiwi sama tomu očividně nevěřila, když viděl ty její reakce.
"V noci je to tu trochu divný," řekl a podíval se směrem k Jedlovému pásu, který skoro nebyl vidět, pouze malá polorozpadlá věž čouhala na horizontu.

Říjen 1/10 | Kiwi | Borůvkový les
Halloween: Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne.

Nechal se nejdříve vést na sever, ale když se už blížili k okraji lesa, pobídl jí, že místo severu půjdou spíše na západ, kde ještě nebyl ani jeden z nich. Mohli jít podél řeky, dokud nedojdou k do míst, kde se dá řeka bezpečně překonat i vlčaty. Volil většinou severnější místo, kde to prostě většinou vzal přes kameny, ale s Kiwi po boku chtěl raději jít na jistotu. Proč měl o tu malou trubku starost? Umřít měla tak či onak...
Byl tak zamyšlený, že si vlastně ani nevšiml, kamže to ta mladá zmizela. Najednou tam prostě nikde nebyla. Dle pachu nikam ale nešla... A i to křoví kolem tak nějak podezřele šumělo. Ale to už na něj vyskočila z borůvčí. On sebou cukl, čekal, že ho sejme k zemi, ale to se nestalo. Místo toho se hihňala.
Absolutně čekal, že ta malá potvora něco takového udělá, ale i když to čekáte, stejně se může stát, že vás to dostane. Ačkoliv nebyla jeho reakce tak teatrální, jak asi čekala nebo chtěla, stejně se poměrně lekl. Udělal krok dozadu a z překvapeného výrazu byl rázem výraz podrážděný a lehce naštvaný.
"Jsi normální?" vyjekl na ní bezmyšlenkovitě a pořádně se nadechl, aby ji neměl chuť třeba zakousnout za odměnu. Snažil se vypadat klidně, jakoby neměl její "chabý" pokus žádný efekt. Srdce mu trochu rychleji ale opravdu bušilo. Protočil nad tím očima. Přemýšlel, zda ji prostě za flígr nevzít hned. A tak taky udělal. Místo toho, aby věci nechal být, povalil ji do borůvčí tak, že se skoro jejich těla ztratila všem z dohledu. Držel ji vlastním větším tělem u země a nevypadalo to, že ji nechá jít jen tak. "Máš snad chuť umřít hned? Divňoško?!" zavrčel. Bylo těžké odhadnout, že to vlastně celé nemyslel vážně, ale sem tam mu cukaly koutky a bylo jasné, že je tohle jen hra...

Září 8/10 | Kiwi | Borůvkový les

Přikývl jí. "Prý se to tak někdy dělá, když je velkej hlad, nejdřív jdou divný a slabý kusy..." pronesl jednoduše, jako by snad najednou byl na toto téma absolutní expert. Přitom si sám neuměl představit, že se to někde takto praktikovalo. Bohužel taková byla realita a dělo se to častěji, než by si vlk myslel. Kiwi si ale myslela, že stejně nic takového právě ji nečeká, teda tvářila se tak. Ale panikaří alespoň trochu uvnitř?
Ona ale začala, že by neměl být smutný. Ah skvěle, teď vypadal jako idiot. Přestal být smutný, musel se s tím nějak popasovat. "Jo, promiň, není to hrozný, je to dobrý, bejt divnej je dobrý..." přikyvoval k tomu, co říkala, ale poslouchal ji jen napůl. Stále myslel na to, co by jí měl prý udělat. Proč zrovna on! To už ale ona řešila jejich velkou cestu. Dobře, že už neměla chuť pokračovat dál v té konverzaci.
"Nevím," řekl zamýšleně, když se rozhlédl do všech stran před úkrytem. Severní část nad lesem trochu znal, tam byl se Zestem, takže ho to moc nelákalo. Za východě by museli obejít ten druhý les smečky, a ještě ke všemu tam byla ta obří díra - propadlina. To bylo vlastně tak strašně cool místo, ale tam ji vzít nechtěl,el chuť prostě zdrhnout někam jinam, chtěl jít objevovat, sice tedy asi nepůjde tak daleko.
Vyber si ty, Bláznivko," vybídl ji, protože sám byl nerozhodný. Ona asi na moc místech nebyla, takže stejně to bylo něco pompéznějšího pro ni. I kdyby šli k jezeru, bylo mu to asi trochu jedno. Opravdu jí musel ublížit? Třeba na to Hlas zapomene. "Tímhle směrem je jezero, tam jsem už byl, alespoň bychom se neztratili... Ale my se chceme ztratit, že? Teda my bychom ztraceni nebyli, jen dospělým bychom se ztratili," popsal více do podrobna svá slova, aby nevzniklo nějaké komunikační nedorozumění.
Jenže ona na nic vůbec nečekala, rovnou začala kráčet prostě kamsi a on se jí ani nesnažil zastavit, pouze ji doběhl a srovnal krok, aby mu neutekla někam do křoví, kdo má tu její malou postavičku v tom borůvčí hledat.
"Co tvý sourozenci? Jaký jsou? Já mám otravnýho bráchu, zaprdlou ségru a ještě strašně hodně sourozenců. Někdo mi řekl, že máma měla ráda, když na ni někdo skákal. Nerozuměl jsem tomu, jak můžeš udělat vlče, že na někoho skočíš, to ho jako přimáčkneš k zemi natolik, že se rozpůlí?" ptal se nepřímo Arsen, když nad tím teď víc přemýšlel. Kiwi o tom asi věděla taky pěkný prd, nejspíše teď vůbec nechápala, o čem to mluví, ale Hlas si furt dělal srandu, když se objevil novej a novej sourozenec, že je máma produktivní běhna a tak. Kam běhala? A proč s ní neskákal jen jeho táta ale taky někdo cizí?

Konečně všichni dřepěli na zádech a už se jen čekalo na vzlet. Pozoroval sourozence před sebou a přemýšlel, jestli z toho každý bude nadšený úplně jinak.
Když vzlétli, musel se držet zuby drápky, aby nespadl, pokud navíc spadne jeden z nich, nejspíše poletí i všichni za ním. Což když zahrnovalo i jeho. Tohle nebylo nejlepší taktické umístění, to přiznával. Čekal, kdy konečně přijde to nadšení, kdy bude naprosto žasnout...
Jenže on vlastně necítil vůbec nic. Měl se radovat, měla to být sranda, měl být úplně nadšený a užívat si něco takového, protože to již asi v životě nezažije. Kdyby alespoň tedy strach cítil, kdyby zjistil, že se třeba bojí výšek nebo něco podobneho, kdyby alespoň něco takového rázu. Celou dobu měl kamenný výraz. Nemluvil, nejásal, nevydal ani hlásky. Jediné na co se soustředil - držet se. Mohl by se chytit Einor před sebou, ale pokud by se pustila ona, tak by nejspíše spadli prostě oba, takže raději spoléhal sám na sebe a držel se pevně sestry. Nechtěl jí nijak ublížit, ale vlastní zdraví bylo nejpřednější.
"Daleko odsud," poznamenal hlasitě na sestry otázku, mám by je mohla vzít. Mohli vidět velký kus kraje, mohli vidět místa, která ještě dlouho neuvidí, mohli vlastně cokoliv. A konečně měl v hlavě možnost tvořit si takovou pomyslnou mapu. Jeden si jen těžko představuje, jak svět vypadá, pokud jej znáte jen ze země.
Chytil se jí trochu pořádněji pro případ, že by chtěla opravdu zjistit, ale nijak to nekomentoval. Bylo mu to vlastně jedno? Přemýšlel spíš, co musel udělat, aby taky nějaký tyhle vymoženosti dostal. Hned se pak půjde zeptat, co za zásluhy měla jako jeho ségra, že byla od vlčete holubem. Chtěl to taky, bylo to nefér.

Září 8/10 | Kiwi | Borůvkový les

Ona to nechápala. Vlastně je dobře, že to nechápala. Dávalo to smysl, Arsen by to taky nevěděl, kdyby nedostával nekonečnou průpravu o tom, jak to v životě chodí, nějaký ten Darwinismus, silnější vlk... Ona byla divná, asi trochu blbá nebo pomalá a ještě to vypadalo na těžkou schízu. Byla ukázkovým typem, kterej by v jeho rodné smečce nepřežil moc dlouho, nejspíše by jí prostě nechali umřít hlady, nebo ještě lépe - ona by byla jídlo. A stejně to bylo s Quercusem, ale ten se provinil tím, že prostě dýchal a byl otravnej.
"Slabý kusy jsou sežraný jako první," řekl a pomyslně nad tím pokrčil rameny (ta představa je vtipná, ale víme, jak to myslím). Kdyby o těhlech rádoby ideologiích věděli jeho rodiče, nejspíše by ho pořádně hnali, jenže on jim nic nikdy neřekne, bál se a nevěděl čeho vlastně víc. Co kdyby se Hlas naštval a nechal ho prostě vlastnotlapkově skočit do jezera a utopit se.
Ale to už ho flákla, asi nebyl tak mimo. Párkrát zamrkal, otočil k ní hlavu s nechápavým výrazem. Co po něm jako chce? Vypadal smutně nebo tak? Vypadal? Asi ano, ani si toho nevšiml... a tak nahodile ten nejvíc falešný úsměv, který vám dá někdo, kdo by raději šel někam do kouta brečet. "Omlouvám se, je to smutný a nefér, snad ti nikdo nebude ubližovat, protože jsi divná," řekl a v duchu se skoro až chechtal ironií. A během toho by popotahoval, jak moc vlastně se nechápal. Proč má radost z toho, že ji chce ublížit? A proč když tedy z toho má radost, cítil tak strašnej smutek.
O to víc ji nechápal. Nejdřív chtěla jít, pak jít nechtěla, pak zas chtěla, řekla, že jen měl jít první a stejně nakonec šla první ona... Protočil nad tím oči, než se tedy pomalu vydal stejným směrem ven z úkrytu.
"Chceš jít někam něco objevovat?" zeptal se jí Arsen, když se rozhlédl, kterým směrem by se mohli vydat. Ignoroval, že se chovala divně.

Září 7/10 | Kiwi | Borůvkový les

Muselo se jí nechat, že se toho chytla trochu jiným způsobem než potřeboval. Nebo potřebovali? Co on věděl... Kiwi místo zármutku a fňukání najednou vypadala jako lev připravený se prát. No dobře, v jejím případě šlo maximálně o zakrslou domácí kočku, co neumí pořádně chodit, mluvit ani logicky přemýšlet. Byla si tak strašně jistá, že neumře, protože to se nejspíše malým děckům nelíbí. A možná proto bylo jasné, že tím si nepřímo podepisovala úmrtní listinu. "Je to až komický, jak šíleně naivní je, je to tak vtipný, že ji jednoduše vyvedeme v omyl, zbav se jí,
prostě ji utop nebo tak něco, víš, víš že nemůžeš říct ne," smál se Hlas a Arsen měl pohled traumatizovaného mladíka, který hleděl ke stropu mrtvolně vážným výrazem a nevěděl, co má dělat dál, přece by jí nemohl ublížit! Nemohl jí nic udělat, vždyť to byla nějaká malá holka, nechtěl být v průšvihu. Jedna malá slzička klouzala po jeho tmavé srsti, jak zmatený byl, jak steasne moc chtěl odporovat, odpor byl ale marný, že? Moc dobře to věděl, Hlas by to pak prostě udělal sám.
"Jo, vlci jako ty asi umírají," žbleptl, nechtěl bulet nebo tak něco, ale bylo znát, jak moc úzkostlivý najednou byl. Ne že by to asi dokázala vidět zrovna ona, ale cítil se opravdu plný úzkosti. Ale má vůbec na výběr, letmo směrem k ní otočil hlavu. Ona už zase vypadala jako sluníčko, vůbec jí to netrápilo, teda alespoň to tak vypadalo.
Kiwi si obhajovala, jak jednoduchý by byl život omegy. Opravdu? Takhle to v praxi nefunguje, nebo jo? On vlastně nevěděl, máma se tématu dotkla jen okrajově a to bylo vše, musel asi pátrat po informacích ještě trochu do budoucna sám. Jak to je doopravdy s těma omegama?
"A budeš vůbec schopná něco ulovit?" zeptal se jí kousavějšín tónem než doteď. Bylo jasné, že neuloví ani rýmu, natož aby zvládla ulovit nějakou srnu nebo losa. To nezvládne samozřejmě ani Arsen, ale při pohledu na Kiwi tak nějak věděl, že by jí život bazel klacky pod tlapky dlouhodobě.
Ona si tu roli strašně moc idealizovala, ale stejně se nedozine dne, kdy se o tomhle bude rozhodovat. Doufal, že si to třeba ještě Hlas rozmyslí, chtěl by ji mít za kamarádku, mohl vedle ní vynikat. Sice jsou si podobnější než by jeden čekal, ale on narozdíl od ni umí tohle, podíval se ještě jednou letmo na její šílené já, tohle on uměl schovat lépe a vypadat reaktivně normálně.
To už se ale začala sbírat ze země, že je to pravda, nikoho nepotřebujeme a bude nám dobře jako tulákům někde mimo smečku. To Araen vlastně nechtěl, chtěl jí jen vzít na výlet, ze kterého by se nevrátila. Bude to nehoda a bude to rychlý. On to musí udělat, kdo ví, co by se stalo jemu, kdyby to neudělal.
Jenže ona se zastavila ve chvíli, kdy se už začal zvedat ze země i on. Zakňourala jen odmítavě "ne".
"Huh? Co se děje?" zeptal se jí zmateně a pomalu se sesbíral taky a následoval ji na místo, kde se zastavila, třeba venku stál nějaký vetřelec a proto se zastavila.

Září 6/10 | Kiwi | Borůvkový les

Byla to absolutní trefa do černého. Opravdu to vypadalo, že by něčemu takovému mohla i uvěřit. Třeba na ní fakt nebyli hodní? Ale to byla blbina, Varja byl celý nadšený během toho pseudopokusu o lov, furt to bylo "holky tohle a holky tamto, nemůžu se dočkat, až uvidím holky," a podobný kraviny, Hlas měl chuť si do něj kvůli tomu furt rejpat a Arsen byl kdesi v koutku mysli a snažil se být co nejméně součástí problému. Což se dělá fakt blbě, když jeden mluví jako on a vypadá jako on, vlastně je to asi on, ale on se s Hlasem nechtěl spojovat, nechtěl si stále přiznat, že je to jak u Kiwi, že se někde nepraštil a byl tam v hlavě ten vetřelec. Jenže nepamatoval si ani, že by byla doba, kdy prostě takhle divný nebyl. Asi je na tom úplně stejně - Hlas tam byl už od začátku a to dělá Arsena stejně divným a šíleným.
Podíval se na ni lehce naštvaně, když jej mrskla ocasem. Tvářil se, jako by byla špinavá a nechtěl, aby na něj šahala. Ale jen na chvíli, protože stejně ležel vedle ní a dotýkali se. "Oni to říkali dospělý, jsem poslouchal. Říkali, že Kiwi - to jsi ty, protože jsi to řekla 2x, je až moc otravná, je celkem hloupá a možná bude lepší, když prostě během zimy umře," pronesl velmi vážným hlasem slovo od slova, co mu vykládal hlas. Nevěděl, zda vlastně něco takového chce říkat, ale nechtěl, aby se role prohodily, stalo se to již několikrát a pokud jej uspokojí, když Arsen bude dělat to, co mu říká, tak to udělá i kdyby nerad... "To od nich není pěkný, budu ti nosit jídlo! A budu tě hřát! O moji ségru se postará můj dementní brácha. Ten třeba fakt umře," řekl trochu nadšeněji, než chtěl. U bratra to bylo diskutabilní, nebylo to tak, že by ho neměl rád, ale jakoby se s Hlasem uvnitř každá jeho emoce ještě více negovala.
"Cool omega? To jde dohromady?" zeptal se lehce pohrdavě, ale v přátelském tónu, tak to ani nevyznělo tak hnusně. Ona ať si je jaká chce omega, on by nikdy ale tenhle takový osud nepřijal. To jí fakt na tom vůbec nic nevadilo? Na druhou stranu, Arsen přeji nebyl divnej nebo šílenej, aby byl omega. Co vůbec jeden musel udělat, aby se na takovou pozici dostal? Ona ale měla o dost lepší řešení, prostě by se na Borůvku vykašlala. Ještě ani nevotřela mlíko a už by šla někam do ... Chmmm, tak asi proč ne, ale sama o sebe se teď asi ani nepostará...
"Skoro všichni moji sourozenci jsou tady... Vlastně jen ten bílej divnej sem chodí maximálně tak na návštěvu, prý to je jen poloviční bratr tak asi se cejtí blbě či co já vím..." promluvil ohledně situace sourozenců jak starších tak těch stejně starých. Vlastně všichni byli tady ve smečce. Borůvka byla jejich domovem, nejspíše se tohle očekávalo i od Arsena, který ale tížil také k tomu objevovat svět. Mohl vůbec objevovat svět aniž by se zřekl místa v Borůvkové smečce? Rodiče nejspíše trvali na tom, aby všichni zůstali tady. A jen ten bílej mohl jít pryč, protože je napůl cizák a ty můžou chodit jen na návštěvu... Takhle to vlastně chápal, samozřejmě naprosto ignoroval možnost, že by snad Aither prostě nechtěl být členem Borůvkové smečky. "Asi mě budou rodiče nutit tu zůstat," povzdechl si otráveně a sledoval, jak se ona různě obrací a mrská a vlastně dělá vše, co dělala doteď, jen už tím obtěžovala i jeho, ale mohl si za to vlastně úplně sám, to on si vedle ní přeci lehl. "Hej proč prostě nejdeme spolu?" Někam pryč, nepotřebujeme rodiče, ne?" zeptal se jí nadšeně a obrátil se taktéž na bok, aby na ní mohl koukat. Byla fakt divná, ale zároveň měl pocit, že je alespoň trochu na lepší vlně než kdokoliv jiný tady. S těma se vůbec mluvit nedalo. Měl chuť se někam ztratit, objevovat zpět podobně jako Zestarian.