Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Vyhlídka
Vyhlížej sněhové mraky

Opatrně sestupovali z vrcholků Zrcadlových hor, kam se teoreticky vzato taky dala kategorizovat Vyhlídka, ze které se právě vraceli. Upřímně tohle byl pořádný výlet a Arsen se trochu divil, že ještě Kiwi ani jednou neprotestovala, že by snad třeba byla unavená. Ani si nechtěla nikde odpočinout, nebrblala, že by se chtěla nutně vrátit domů... Ne, nic takového neproběhlo.
Mladý vlk se ještě zastavil, aby si užil ten výhled, který Vyhlídka mohla nabídnout. Viděl celý západ území před sebou. Pod horami byla hustá mlha, do které se za chvíli chystali zabořit, ale takhle nad ní nahoře vlk viděl opravdu všechno. Zaujaly jej hory. Byly to hory, kde předtím trajdali, když se seznámili poprvé? Ne, ty byly menší. Tyhle měly celoročně sněhovou pokrývku, díval se totiž na Ragar. Ragar byl částečně zahalen hustými tmavými mračny. Tam sníh nikdy nespal, nečekal na zimu, a právě teď tam byla asi pořádná vánice. Mlaskl nad tím. Sníh viděl jen z dálky, prý to bylo studené a mokré. Těžko říct, co přesně si pod tím představit, ale myslel na to, že nebude trvat dlouho a nejspíše pozná, co je sníh. Ostatně blížil se listopad, což znamenalo velkou pravděpodobnost prvního krátkodobého sněhu.
Kiwi cestou lesem našla kapradinu. Přeci nemohl Arsen být jediný, který něčím takovým přispěje na zimu, že? Projel očima kapradí od stonku po špicu a pomyslně pokrčil rameny. "Pokud si pořídíme soba na zimu, co to sežere," pronesl. Ne že by jí to bral, protože obě věci, co vlčata našla? Byla naprosto k ničemu. Takže vlastně žádný zásoby neměli. No a právě proto přišel ten skvělej plán, že si uloví zajíce, který bude jen jejich a bude to jejich první společný lov.
"No jasně, kdy jindy se to máš naučit, tvůj fotr bude mít plný tlapy práce s tvejma nudnejma ségrama... Ty je nezajímáš, takže proč by tě něco učili, že? Ale já tě naučím, co umím... Moc to není..." pronesl a opět zasadil malinké semínko nejistoty ohledně její rodiny. To už tu poměrně dlouho nebylo. Ale bylo nutné jí to připomínat. Konec konců to vlastně technicky vzato neřekl Arsen. Ten teď vypadal lehce naštvaně, že něco takovýho řekl, ale už se nesnažil ani nic vyvracet...

<- Haďák

Zkontroluj/udělej zásoby na zimu

Přikývl. Bohužel tohle nejspíše nepůjde podle původního plánu vzhledem k situaci Arsena. I tak nechtěl, aby si dělala zbytečné starosti, takže vypadal mile a bezstarostně jako obvykle. I ten dáreček se jí moc líbil. Zahřálo jej to u toho malého srdíčka. Kdo by tušil, že mu bude nějaká holka dělat takovou radost? "Jsem rád, že se ti to líbí," přitakal a sledoval, jak se zastavila a nad něčím přemýšlela. Chtěla mu totiž taky něco darovat, jenže asi nebyla tak dobrá v hledání bordelu, takže navrhla něco, co Arsen netušil, že ještě neměl.
"Počkej, to jsme jako do teď nebyli kamarádi? To se mi vůbec nezdá!" oponoval. To až teď si jako zasloužil být její kamarád? Pfe! I tak jej to lehce píchlo u srdce. Byla jeho kamarádka, tak jak by mohl být tak krutý a bezcitný? Proč to měla být Kiwi?
"To jsi prostě neřekla!" odporoval stále s úšklebkem a srovnal s ní krok. Trochu do ní hravě drcl a hleděl si cesty. "Díky, Kiwi," pípl nakonec lehce stydlivě a kdyby mohl, tak se asi i červená.
Pak myslel ale na to, že nemají kromě korunky, kamínku a přátelství nic, co by si přinesli z výpravy zpět. A správný rytíři (a hlavně plenitelé) si domů přivezli vždy něco dobrého! A navíc bude zima. Přemýšlel, že by ještě mohl zkusit něco ulovit, ale to už míjeli něco bílého mezi kameny. Přihopsal tedy, aby se podíval, co to zas je. Tyhle hory měly rozhodně co nabídnout.
"Tadá, to máme na zimu!" předvedl se smíchem. Jednalo se o naprosto bílou kost, která na sobě neměla ani kus masa, jakékoliv důkazy o tom, že to kdysi bývalo živé? Ty tam. Teď už to byla jen skvělá vybílená kost, která může zdobit jejich tajný bunkr v Borůvkovém lese.
"Můžeme zkusit ulovit zajíce nebo tak něco," navrhl Kiwi. Nejspíš neměla moc zkušeností s lovem a Arsen taky nebyl nijak zkušený, ale zas na druhou stranu byl poměrně talentovaný a chytrý, aby něco málo zvládl ulovit. A Kiwi? Kiwi uměla dobře pelášit.

-> Borůvka

<- Narviňák

Daruj někomu něco, co považuješ za cenný poklad

Nacházeli se akorát v místech, kde začínala být elevace trochu vyšší. Jednalo se o cestičku, která je prakticky dostane až na Vyhlídku a je neustále udržována vlky a zvěří. "A kdo zachrání nás, když budeme v průšvihu?" zeptal se, když se Kiwi rozplývala nad tím, že by od teď měli dělat dobré skutky častěji. Tak to zas prrr, ok.
Říkal si, že by jí měl něco dát, když teď měl tu otřesnou korunku na hlavě. Jenže co jí dát? Věděl moc dobře, že bude mít divnou radost z čehokoliv, protože takový divný vlci prostě jsou...
A pak to uviděl. Lesklo se to ve třpytu měsíce a jeden by to snad i přehlédl, protože to byl jen velmi malý objekt mimo hlavní stezku. Bylo to riskantní? Ano, ale on to fakt chtěl prozkoumat. "Hele počkej tady prosím," požádal ji a sám se vrhl mezi kameny mimo stezku. Nějaké menší kameny se hned začaly sunout dolů a mladý vlk se musel dát do pohybu, aby se nezačal sunout dolů taky. Konečně došel k té třpytící se věci, která se válela kousek od skály. Nahnul hlavu do strany, když si to prohlížel. Tohle byl bez pochyb nějaký drahý kámen. Nejspíše ho sebral nějaký pták, který si jej chtěl vzít do hnízda, ale asi mu to vypadlo a měl smolík.
Vrátil se opatrně ke Kiwi a položil před ní drahokam, který našel. "Tohle si schovej pro ty Bohy, kteří ti pak dají kouzla a tak," nabídl jí, aby si to odtáhla domů a vložila na skryté konto v jeskyni. Tedy minimálně Arsen takové měl. Hezky si všechno sysloval k jeskyni tam, kde by to nikdo nenašel. Začalo to, když jej navštěvovala Zoubková víla a od té doby hromada jen a jen rostla. "Tik, tak, tiky-tiky-tak! ozvalo se mu hlavě a Arsen ztuhl. Na sucho polkl a udělal krok vpřed. Nesměl na to myslet. Když na to bude myslet... Po chvíli na ní pokývl, aby zas pokračovali směr vrcholky. Za chvíli jsou překvapivě doma...

-> Vyhlídka

Říjen 10/10 | Kiwi | Kolem domova a tak
Najdi místo, kde přečkáš zimu

Přitakal, jeho ségra mohla být fajn, ale neuměl by si moc představit, že by si snad chtěla s Kiwi hrát. I když co on mohl vědět, ségru nikdy neviděl s žádnou jinou holkou jejich věku, takže těžko říct... Třeba by byla podobně tolerantní... Ale Kiwi byla jeho. Jeho Divňoška a on ji chtěl pro sebe. Už jen z toho důvodu, že neměl moc jiných kamarádů a odmítal se bavit s bráchou.
Poměrně šťastně zamával ocasem, když přiznala, že ho má ráda! Tak a tady to máte! Jsou prostě nejlepší kamarádi!
Kiwi nakonec sbírání kaštanů přešlo, takže hned, jak zvolala, že je to k ničemu, Arsen s úlevou pustil kaštan z tlamy a už se s nima nemusel zaobírat. Jak milé. Místo toho začala něco kuchtit ze všeho možného, takže ji Arsen jednoduše pozorovat s trochou nepochopení, špetkou toho jeho známého pohrdání a zároveň s dobrou porcí zvědavosti. Nakonec mu na hlavě přistála dle všeho koruna. Snažil se očima podívat, co to má na hlavě, ale nejspíš by si je protočil z důlku, než by zahlédl alespoň trochu z toho, co měl teď na hlavě. "Díky díky, jsem rád, když mi dávají moji věrní druzi dary..." zazubil se a snažil se vypadat alespoň trochu nadšeně pro její spokojenost.
Za jeho dnešní trpělivost a toleranci by měl normálně dostat vyznamenání. Nemohl se sám na sebe podívat, jezero bylo daleko, takže si mohl jen představovat, jak stupidně v tom asi musí vypadat. Ale co už viděla to jen ona, tak s tím byl relativně v pohodě. Co jinému mu taky zbývalo? Přeci to nezahodí, to by byl fakt na nic kámoš.
"Měli bychom úkryt najít v Borůvce, to je NAŠE království," prohlásil a rozešel se směrem k řece, která je dělila od lesa. Ještě než šel řeku přeskákat na kamenech, podíval se do vody, jak mu tedy strašně sluší ta jeho koruna. Protočil nad tím lehce oči a ušklíbl se. No což, vypadal stupidně. Povzdechl si nad tím a odvrátil zrak zpět ke Kiwi. Jakmile se jejich pohledy střetly, hned mu vystřelil na tlamě ten nejširší úsměv, který uměl a hlavou pokývl, aby se držela blízko.
Hned jak překonali řeku, přicházel čas na průzkum. "Takže... Velká Průzkumnice, teď přichází práce pro tebe, abys dostála svému jménu! Musíme najít úkryt! Jen pro nás dva! Dospělý a sourozenci mají vstup zakázán!" řekl rozhodně a sám začal poklusem hledat nějaký vhodný záhyb, skalisko... Jednoduše hledal cokoliv, co připomínalo úkryt. Nějakou dobu to trvalo, schválně mlčky Kiwi naváděl spíše do míst, kde byla jejich velká jeskyně, protože moc jiných skalisek jen tak v okolí nebylo a k horám se mu zas úplně nechtělo.
Bylo to kousek od jeskyně, kterou obývala smečka. Malý převis, který by měl postačit jejich potřebám. Trochu to z dálky omrknul, než se vrátil o pár kroků zpět ke Kiwi. "Co jít tudy, třeba budeme mít štěstí," řekl a ukázal směrem, kde za pár kroků i ona spatří převis. Chtěl, aby ho našla první. Překvapivě si to ani neuvědomoval, jaké dělal zrovna on ústupky.

Postav úkryt ježkům

Kiwi stále neopouštělo to malé divadýlko, které právě předstírali, takže teď chtěla jako dobrá samaritánka pomáhat slabším a menším. Chtěla udělat nějaký hrdinský čin, chtěla udělat něco, co posune jejich řád na jiný level. Dlouho tápala, ale Arsen jí do toho vůbec nekecal, protože tohle byl přeci úkol Velké Průzkumnice, aby našla vhodnou oběť... tedy šťastlivce, kteří ukusí štěstí života a tak dále a tak dále...
Chudák byl nějaký ježek. Arsen si říkal, zda by v tomhle případě nebylo o dost jednodušší poznat toho ježka spíš na hostinu nejlépe jako zákusek, ale to už mu Kiwi chtěla postavit nový příbytek, jak když jsou ti dva od teď nějaká charita pro zvířátka. Na tomhle se nedomluvili... A tak si jen povzdechl a poslouchal jí, co je tedy za úkol.
No takže vítejte u pořadu 'Jak se staví sen', dneska meni život jedné ježčí rodince tím, že jim postaví příbytek jejich snů... To bude ale podívaná, bez čepičky. No a tak podobně jako při sbírání kaštanů začal sbírat všechno možný z něho se dal postavit domeček pro prcky. Nějaká kůra sem, větvičky tam, všechno to nosil Kiwi, která byla hlavní stavitelkou a on byl prakticky dodavatel. Hezký rozdělená práce. Nezapomněl ani na šišky, které později použila jako opevnění. U toho byla otázka, zda vubec jsou schopni něco takového překonat ti ježci.
Nakonec už si to jen spokojeně prohlížela. Vypadalo to, že jí něco takového udělalo velkou radost. Arsen se na to netvářil moc odvařeně, ale hlavně že byla ona spokojená a konečně udělal jejich řád dobrý skutek a mohli jít dál.
"Hele já si nemyslím..." Chtel samozřejmě říct, že se tam asi žádný ježek jen tak nezabydlí, Bylo to na ježka asi moc, ale nikdy neříkejte nikdy, proto ji to samozřejmě nedopověděl. Je to perfektní, Velká Průzkumnice," hlesl nakonec a nechal jí v té představě, že právě naprosto bezkonkurenčně zlepšila ježkovi život. Klidně ještě mohla chvíli být delulu, on nechtěl být ten, kdo ji od toho odtrhne do nějaké reality. Přišel si jak když vychovává beránka na porážku.
Měli bychom zachraňovat svět častěji," přikývl a nechal domeček domečkem. Kiwi jej tedy nazývala hradem, ale nejspíš to mělo do nějakého hradu daleko. Možná že by to trochu připomínalo zříceninu. Pak už se pomalu vydali pryč, aby teď pan Ježek mohl nastěhovat celou rodinu.

-> Haďák

Předstírej, že jsi něco, co nejsi

Vypadala hrdě, že něco zvládla sehnat. Arsen ji chtěl trochu popíchnout ohledně toho, že vůbec ní z toho nebylo pro vlčí hostinu vhodné, ale to by pak asi zas fňukala, což bylo něco, čemu se mladý vlk chtěl rozhodně vyhnout. "Jo, připravila jsi naprostou hostinu pro krále," přitakal nakonec a byl možná trochu nervózní, neboť myslel na to, co se stalo po setkání s jezevcem. Furt na to musel myslet, díval se na Kiwi lehce prázdným výrazem, ze kterého jí dostalo až její pištivé poděkování. "Jojo, není zač, vůbec to nebyla žádná námaha, pro tebe cokoliv," pronesl, jak když opravdu nebylo vůbec nic problematického na tom lovu. Což nebylo, veverka byla hloupá a nepozorná. Bylo jednoduché ji zabít.
Kiwi neváhala a porcovala jídlo jak když roky nejedlá a když skončila opravdu nechala půlku toho malého tělíčka Arasenovi, aby se podělili rovným dílem. Taktéž měl celkem hlad, proto se pustil do konzumace, zatím co Kiwi začala vyprávět cosi, co se jí nejspíše stalo a jen přidala další omáčku, která byla pro vlčici velmi charakteristická. Jinak by ji nemohl říkat Divňoška, že?
Přikyvoval jí na příběh, kde začala zmiňovat nějaké draky, to budou asi další její vymyšlené příšery, nebylo by to poprvé ani naposledy, co si něco takového vymyslela..
Jakmile ale zvolala, že jej pasuje na rytíře, zakuckal se překvapením. Chvíli kašlal. "Cože?" zeptal se jí zmateně, protože nechápal tak polovinu jejích mozkových pochodů. Ale opět - nemohl nic namítat, byla by pak zas smutná a uražená. Tomu se chtěl vyhnout. "Aaah, jasně, rozumim," řekl nakonec a odkašlal si. "Já - Rytíř Veverobij přísahám věrnost a věčnou službu mé paní," lehce se uklonil před Kiwi a tou její šiškou. Cokoliv jí udělá šťastnou, že...
"Má pani, já rád bych pochutil na tak skvělé hostině, no lovecký úlovek kompletně zaplnil můj břich," oznámil, aby se vyhnul čemukoliv, co připomíná konzumaci mechu. Rozhodně dnes nebyl den, kdy chtěl ochutnávat žaludy. To už ale chtěla táhnout na ty její dračí příšery.
"Má Velká Průzkumnice, každý dobře ví, že na draka je ale stejně nejlepší rytíř," zašklebil se a naznačil, že to on bude ten, kdo půjde táhnout na draka a dá mu co proto. "Pokud tedy vaše Výsosti nebudete zlobit, vezmeme vás s sebou," pronesl tak, jako by ji dělal službu, že jí tedy dovoluje přidat se s podmínkou. "Co když Vás ale ten drak sní? Co když Vás ani já chrabrý rytíř Veverobij neochrání?" optal se a čekal, s čím ta holka přijde.

• ŘÍJEN - Jak to asi chutná? (600)
• Prosím o kytky

Není to tak dávno, když byl Arsen ještě jedno malé vlče. Hodně ostatních by jej vlastně nazvalo malým vlčetem. On sám se ale cítil být tak akorát ve věku, kdy přicházelo na to, aby věci objevoval sám. Tohle je vzpomínka pár desítek dní zpět, když si uvědomil, že jej nebaví jíst furt to samé dokola, a právě proto se vydal na kulinářskou výpravu. Akorát začal pořádně konzumovat maso, už nepotřeboval žádné mléko a žádný cecek by tedy neuspokojil ten hlad po novém.
Toulal se po lese, rozhlížel se, měl velmi zamyšlený výraz a byl naprosto připraven započít bádání. Podnikal tolik malých experimentů, ale tenhle nebyl jen o magii, fyzických vlastnostech a světě. Dneska ho prostě napadlo, že ochutná svět. Říkáte si: "To může být celkem nebezpečné, to nemůže dopadnout dobře." Jenže Arsen ve svém věku nebyl idiot a hlavně měl už nastudováno, co si vůbec mohl dovolit. Začal velmi bezpečně, Borůvkový les má samozřejmě tolik borůvek, že by se jednomu při konzumaci udělalo zle, jenže pro takovou chuťovou degustaci? Naprosto a absolutně dostačující. Nebylo to poprvé, co borůvky ochutnává, ale v tomhle případě to bylo něco, na co se pořádně zaměřil.
Borůvka chutnala přesně tak, jak si myslel, že chutnat bude. Když ji jeden rozkouše, nejdřív praskne ta tenká slupka - takový to celkem divný uspokojení, jako když praskne bublina. Uvnitř tlamy tě zaplaví chuť, co není jen sladký, je to jako když ochutnáváš les, ve kterém vyrostla. Je v ní chuť mechu, rosy, letního slunce, které se občas skrz stromy dokáže prodrat k plodům. Má chuť něčeho, co rostlo celý život ve stínu, ale teď má konečně chvíli zazářit.
No nic, jde se dál. Hned kousek od borůvčí uviděl kámen. Fakt by ho nenapadlo teda volizovat šutr, ale spíš jej napadlo, že bude super, když ochutná ten hezky vypadající zelený mech. Nejdřív váhal, ale nakonec sám sebe přemluvil, že je to v rámci vědy. Na první dotek s jazykem to bylo studené, vlhké a měkké, byl klouzavý, jakoby se snad bránil tomu, co jej čekalo. Voněl lesem, ale chutnal jako déšť. Byla to voda, kterou byl mech už nějakou dobu nasáklý. Nepamatoval si, kdy naposledy pršelo, tak měl pocit, jak když se jedná o vodu starodávnou. Sevřel mech mezi zuby, rozpadal se na malé části a ty části chutnaly jako staré dřevo. Tohle nebyl nejlepší nápad, říkal si, když začal mech plivat ven. Nelíbila se mu tlama plná hlíny, ze které mech samozřejmě rostl. Nechutnala mu tak moc, že musel letět k ovocné tůni, jen aby se napil a pořádně si tlamu vypláchl.
Jakmile se zdálo, že většina nepříjemné hlíny byla ty tam, zahleděl se, cože to kousek od něj plavalo. Bylo to velmi blízko, stačilo natáhnout tlapku. A tak to udělal. Natáhl tlapku a něco takového uchopil. Bylo to kulaté a barevné, prohlížel si to chvíli, než to vytáhl na břeh. Co to asi je? Ptal se sám sebe, než se rozhodl, že není nic lepšího, než to ochutnat. Váhal možná ještě víc než u mechu. Mech alespoň znal, věděl, že mu to nijak neublíží, kdo ví, co je tohle. Nakonec i tak polevil a plod alespoň z poloviny nacpal do tlamy. Po stisknutí vykulil oči. Dámy a pánové - hruška.
Praskla tichým "puf" a uvolnila jakousi šťávu - lepkavou, voňavou, těžkou a sladkou. Než se rozlila na jazyku, byla jemná, ale skoro až nezištná, jenže pak přichází na scénu sladkost, která je skoro až vlezlá. Minimálně pro Arsena by to bylo jak olizovat cukr. Ať je to cokoliv, chutnalo to jako léto, které pomalu končilo. Chutnalo to jako dny, kdy je vzduch čistý, chutná jako slunce pozdního dne, než zapadne.

Říjen 9/10 | Kiwi | Kdesi kolem Galtavaru
Sbírej kaštany

Kiwi samozřejmě oponovala, tvrdila, že nic takového není. Ale viděla někdy nějakou? No dobře, stejný argument mohl dostat Arsen. Protože taky žádnou příšeru nikdy neviděl, tak jak sakra ví, zda existují nebo ne. Mohly se před ním klidně celý život schovávat. Třeba takového losa taky neviděl a mohl jen polemizovat, jestli když o nich mluvili dospělý, tak to existuje. Co když je to stejný výmysl jako příšery? Ne, příšery prostě neexistují.
Jenže to už začala oponovat, že problém jsou kluci! On je taky kluk. Teda alespoň dle poslední kontroly byl. No a tak raději rychle strčil hlavu mezi přední nohy, aby se přesvědčil, že je fakt furt kluk.
"Tak proč se mnou trávíš čas, hmm? Tos mohla jít s mojí ségrou, když se ti to nelíbí," odsekl teď taky uraženě. No co jako? Jak jako že je s ním nuda? Tak ať si klidně jde, však jí tu vůbec nikdo nedrží, klidně může jít a nevracet se. Co mu vlastně bylo po tom? Asi by mu tedy chyběla, ale víte co se říká - sejde z očí, sejde z mysli. Jenže Arsen tak nějak tušil, že by tomu tak asi nebylo. A nebo by to nebylo tak jednoduché, jak se zdá.
No ona ale už měla jinou aktivitu, raději si začala všímat čehosi kulatého na zemi. Byly to nějaké plody ze stromu. Podíval se nad sebe, opravdu tu byl prostě jen tak jeden kaštan, který akorát po okolí rozhazoval malé kaštany.
A tak si jen povzdechl a začal jednoduše pomalu chodit tak nějak kolem a taky mlčky sbírat ty kulatý věci, co padaly ze stromů. Neměl sice za to, že by se jim mohlo podařit sehnat nějaký drahokamy za něco tak zbytečného, ale nenamítal moc a prostě Kiwi pomáhal. Kdo by chtěl kaštany? Však se to ani jíst nedá. "A komu to vůbec chceš střelit?" zeptal se po chvíli, co na kopu přidal další kaštan. Netušil, zda to myslí vážně, či je tohle snad pouhá dětská hra, aby si trochu zpestřili jejich výlet. Nechtěl se moc vyptávat, ještě by na něj zas štěkala nebo tak něco. A pokud se jí líbí sbírat nějaký cetky po zemi v noci, proč vlastně ne. Však co, maximálně zmrznou.
"Co by sis vůbec jako koupila?" zeptal se a místo postávání taky hledal další kaštan, který by jí přihodil na hromadu. Co by si za to koupil on? No rozhodně ne žádná křídla. To se mu celkem nelíbilo. Možná nějakou magii? Nebyl ale na magii moc mladý? Těžko říct, v tomhle ohledu byl velmi neznalý a nerozhodný. Čekal, že mu vyjmenuje padesát tisíc různých věcí, ale věděla vůbec k čemu jí jsou cetky? "Co vo tom ty vůbec víš?"zeptal se jí možná i trošičku otrávenějším tónem, než možná chtěl.

-> Jezevčí plácek přes Jezevčí hájek

Uspořádej hostinu

Utíkal z toho místa jak rychle jen mohl. Ne že by mu to nějak pomohlo, ten vlk byl celou dobu stejně s ním. Ale doteď to sváděl na fakt, že je šílenej jako Kiwi, hlas sem a tam, znělo to velmi abstraktně. Nikdy se nezmiňovala, že by je snad viděla. Kiwi! Kde je. Rozhlížel se a pokračoval v hledání. Nebyl bohužel moc úspěšný. Jediný, co našel byla veverka, která hledala na zemi něco k jídlu. A tak přišlo i na jeho prokázání schopností. Určitě najde brzo Kiwi a ta bude mít hlas, takže přeci nemůže přijít s prázdnou. Naštěstí uměl už obstojně základy, Hlas nebyl vždy jen strašidelný bubák v jeho hlavě a uměl být celkem nápomocný, když se mi chtělo. A tak se tedy připlížil hezký pomaličku a vyčkal na vhodnou chvíli, aby na veverku skočil. Ta si ho všimla velmi pozdě a už končila v packách Arsena. Vrtěla se a Arsen se fakt musel hodně snažit, aby ji udržel na místě. Musel ji samozřejmě zabít... Veverku... Zhluboka polkl, než si veverku přidržel a velmi váhavě zakousl její krk a stiskl. Veverka se ještě chvíli vzpouřela i s dírou v krku, ze které teď vytékala krev přímo Arsenovi do tlamy. Nikdy nepodceňujte jehličky vlčat. plus už to nebylo žádný extra malý děcko.
Čapl tedy veverku a vydal se dal hlouběji do Narviňáku, aby konečně našel Kiwi. Netrvalo to tak dlouho, co jí zaslechl. Vlčici, jako je ona není tak těžké slyšet a vidět, je jak hrom do police, velmi bijící do očí.
A tak tedy zamířil za ní, byl rád, že ji vidí, že se jí nic nestalo. Samozřejmě jí nechtěl říkat, co se stalo, nechtěl jí říkat, že si vlastně nepamatuje, jak dlouho to je, co už spolu nejsou. Všímavě se zahleděl, co to vlastně dělala. Připravovala něco? Na zemi toho měla kopu, nerozuměl tomu asi moc. Nechápavě tedy stal opodál s mrtvou veverkou v tlamě, kterou hned pustil. Snížil vzdálenost mezi nimi a přitulil se k té malé holce. "aTy mě vůbec nepotřebuješ, ztratíš se a hned si umíš poradit," pochválil ji, ačkoliv bylo co chválit? Z ničeho by se nenažrala, všechno to bylo přesně to, co není úplně na menu klasického vlka.
"Ulovil jsem veverku! Pro tebe!" zvolal nadšeně s vyplou hrudí. Však to bylo poprvé, co něco ulovil úplně sám! Hostina byla tak či onak připravená.

<- Jezevčí plácek přes Jezevčí hájek

Navštiv mrtvé.

Při hledání Kiwi se dostal až na samou hranici Narviňáku, chtěl to už už otočit. Jenže cosi zahlédl koutkem oka. Bylo to menší než on, bylo to jako šedá šmouha, která se schovávala při zemi mezi stromy. Co to mělo být? To byla ta příšera o které tak strašně Kiwi básnila? A teď si pro ně přišla, protože se tomu tak trochu smáli? No to snad ne? Bohužel Arsen chtěl vědět, co s malou zrzkou bylo, takže se za šmouhou začal pomalu plížit jak ninja. Chtěl ho dopadnout při činu!
Jenže jezevec se nezastavoval. Neustále šel za ním jako stín, nechtěl být spatřen, ačkoliv zvíře moc dobře vědělo, co se to za ním plíží.
Jezevec zmizel z dohledu ve chvíli, kdy se dostal do malého dolíku, který byl obklopen mrtvými stromy, které skláněly různě dlouhé zašmodrchané větve. Mlha byla stále přítomna. Měl pocit, že jej furt někým nebo něčím sledován. Rozhlížel se, nic na první pohled neviděl. Proč mu tedy běhal tolik mráz po zádech. A pak to spatřil - cosi tmavého pod stromy. Přibližovalo se to a nabíralo podoby.
Stín už nebyl stín, byl to vlk. Poměrně velký, minimálně v porovnání s Arsenem byl masivní. Šedý vlk si jej obešel a zkoumavě prohlížel. Arsen byl ztuhlý na místě, nevěděl, co má říct nebo udělat, nemyslel si, že na své cestě někoho potkají. A určitě si nemyslel, že skončí někde v noci a sám s někým cizím. Byl on za tím, jak Kiwi zmizela? Nemohl se ani pohnout. Proč prostě nezkusí utéct? Proč nemůže udělat ani krok. Lehce zoufale se na vlka zahleděl. Třeba bude přátelský. Třeba... Jenže už od pohledu bylo jasné, že tak tomu určitě nebude. Vlk se na něj díval skoro až hladově, jako by snad měl být Arsen půlnoční svačinkou. Uf, konečně udělal krok vzad a pak hned udělal druhý, jenže vlk udělal taktéž krok vpřed, tomu stačil krok jeden, aby opět nabitou vzdálenost snížil.
"Pořád žije," promluvil vlk a Arsena hrklo. Proč ten hlas tak moc dobře znal? Proč měl teď husí kůži? Chtěl udělat ještě krok vzad, jenže samozřejmě pro vlastní štěstí zvládl zakopnout a spadl. Dopadl přímo na prdel přímo na talíř toho vlka.
"Myslím, že jsem velmi jasně specifikoval, co s ní máš udělat," pokračoval vlk a Arsen nasucho polkl.
"Já... já jí nechci ublížit, je to moje kamarádka," vyštěkl Arsen bezmyšlenkovitě, nechtěl přeci, aby Kiwi umřela, byla to jeho nová nejlepší kamarádka. On prakticky žádný jiný kamarády neměl. A to nejdřív nechtěl mít s ní vůbec nic společného. Teď si neuměl představit, že by se jí něco mělo stát.
"Moc dobře víš, co to pro tebe znamená, když není po mém..."
"Ale...,"
"Máš dva dny," ukončil šedý vlk konverzaci a ztratil se do mlhy stejně, jako se mu zjevil. Arsen se stále krčil u země a bál se pohnout brvou. On ho viděl. Hlas nebyl hlas! On nebyl šílený! A nebo se stav zhoršoval a začínal mít vidiny?
Po nějaké době z něj ten stres lehce opadl a konečně se postavil opět na nohy. A ty přesně hned využil k rychlé evakuaci z místa. Samozřejmě neměl ani tucha, kde se vlastně nacházel a k čemu tu již nějakou dobu dokázalo. Nevěděl, že Hlas v jeho hlavě je "jen" mrtvý vlk, který ne a ne najít klidu a ještě měl co říct světu... Moc dobře ale po dnešní zkušenosti předtím v lese věděl, co se stane, pokud za dva dny bude Kiwi stále žít...

-> Narvinijský les (přes Jezevčí hájek)

<- Hadí ocas přes řeku Midiam

Pokračovali podél řeky, Divňoška byla nějaká ticho. Teda alespoň se mu zdálo, že je nějak dlouho potichu. "Víš co,"nadhodil a hned pokračoval za chůze dál... "Co kdybychom se ještě před zimou vydali na výlet k moři? Prej je to tam celkem pěkný, písek, barevný šutry, prý tam jsou i mušle, něco jako domečky malejch zvířat, prej se do toho schovají, je to jako kámen s dírou a můžou se do toho schovat, je to divný. Prý ale nejsou tak těžký jako normální kameny, takže s tím můžou normálně chodit... Nebo se plazí? No to je jedno. A moře je prej hezký, ačkoli záleží prej taky, kde na něj narazíš, jaký je počasí, lokace a tak..." mluvil, mluvil a mluvil. Nechtěl, aby bylo ticho a čekal, kdy Kiwi prohlásí, jak moc moc chce k nějakýmu moři jít. Jenže se mu začalo dělat zle. Vidění se velmi rapidně zhoršilo a on se dostal k zemi. Ani nevěděl jak, nevěděl, co se stalo, že jeho tělo tak jednoduše vypovědělo. Nebylo to ale poprvé, co se něco takového stalo.

Jako by to celý byl jen jeden velký sen, najednou zas kráčel lesem a nezdálo se, že bylo něco jinak. Nevšiml si ani, že už s ním nešla Kiwi. Vlastně měl pořád pocit, že s ním šla, jenže po nějaké době si přeci jen musel všimnout, že pominulo všechno to její otravne kvílení a nebylo po ní ani vidu. Zastavil se a rozhlédl. Měl pocit, že aktuální lokace vůbec nekoresponduje s tím, co si pamatoval naposledy. Jak dlouho už tu nebyla? Proč si ji prostě tak dlouho nevšiml? Proč si vůbec nic nepamatoval. A pak mu to došlo. Hekticky začal hulákat na lesy a narozdíl od toho, kdy si jednoduše hráli na babu a Arsen upřímně moc tomu běhu nedával, tak na to zapomeňte, teď chvátal. Zoufalost a starost byla slyšet na jeho hlase, když křičel její jméno... Jak mohl? Jak se to mohlo stát? Jako by se po ní slehla zem, nebyla nikde k nalezení.
"Kiwiiii!" řval a díval se do všech zákoutí, výklenků, třeba ji někam hodil nebo se vrátili k řece a utopil jí. Jak je tohle možný, přeci není tak šílený, aby něco takového jeho tělo umělo, proč On může tohle dělat? Nepamatoval si, kdy naposledy tohle Hlas udělal, už to bylo minimálně několik dní, co převzal kontrolu nad tělem, Arsen tomu nejdříve nevěřil, ale je to jako se probudit z transu. Jako kdyby sledoval televizi skrz okno...

-> Jezevčí plácek přes Jezevčí hájek

<- Vyhlídka

Prostě tam tak ležel, nehýbal ani brvou. Snažil se nedýchat výrazně, zachovat mělký pulz a prostě dělat mrtvého. To se mu nejdříve i dařilo. Kiwi jej po nějaké chvíli doběla, málem se samozřejmě jako správná dáma přizabila, než to stihla dobrzdit. Naštěstí měl zavřené oči a nic z toho neviděl, jinak by se asi smál,
Počkal až přijde dřív, až začne trochu jančit. Strkala do něj, zněla lehce vyklepaně, znělo to překvapivě příjemně. Respektive měl konečně pocit, že se o něj někdo zajímá. Rodiče se spíš zaobírali Quercusem, který byl divný, piplalo Einor a na něj kašlali, protože velmi rychle vše znal a chápal. Tady to ale vypadalo, že měla Kiwi opravdu starost. A tak ji nemohl nechat trápit se o moc dlouho. Otevřel oči a usmál se, jak u
nejupřímněji uměl.."Byl ti chyběl, kdybych pošel, co?" zazubil se na ni a vyplázl na chvíli jazyk, než se vyhoupl zpět na nohy. "Máme fakt mizernou fyzičku," pronesl jen tak k tomu, jak se tu proháněli. Přešel do kroku a Kiwi samozřejmě jistě následovala. Tohle místo bylo nudný, bylo tu pěkný houby - ani ty houby tam vlastně nebyly! A to v dálce spatřil les. Dokonalost po tomhle děsu. Chvíli tedy šli mírným krokem, než je na břehu řeky přivítala zajímavější lokace.
Tenhle les vypadal slibněji než nějaká pláň plná šutrů a kamení. Tam by si to užil jen Kluk s kamením, jenže Arsen si s žádnými šutry hrát nepřišel, takže neměl ani moc chuť setrvávat. A tak našel skvělé místo, které bylo nejspíše hojně zvířaty využíváno na překonání všech nástrah - velký kmen přes řeku. Jednoduše nic lepšího jste si přát nemohli, no a tak se tedy Arsen hned pustil do překonávání řeky. "Počkej, až budu na druhé straně, ať to s náma nespadne," řekl jí, když se vyhoupl na kmen a dál se do pohybu. Pak se ještě jednou průrvě obrátil, měl totiž pocit, že jo Kiwi úplně nehodlala v tomhle poslouchat. Probodl ji pohledem, doufal, že to bude dostatečné... Nakonec to zvládl bez úhony a už se nacházel v onom zajímavém lese.

-> Narviňák

Upřímně už taky měl pocit, že mu krkem vyskočí srdce. Na druhou stranu na rozdíl od Kiwi nehnal. Nezávodil, neměl ani nějakou ultra soutěživou náladu a neměl v plánu ji dohánět za každou cenu, asi ji jednoduše chtěl nechat vyhrát? Kdyby to byli jeho sourozenci nebo někdo jiný, asi by se mohl přetrhnout, aby jednoduše vyhrál, ale takhle neměl nic takového v plánu. Prakticky se porazila sama a on mohl jen vítězně doklusat pro odměnu. Chudák vlčice seděla naprosto zmožená za pařezem, div nepošla vysílením. Arsen ji tedy poklusem po nějaké chvíli doběhl, nejspíše jí dával schválně čas na regeneraci, aby se zvedla a mohla pelášit dál. Nakoukl za pařez a viděl, jak se chudák tiskne k zemi s malým infarktem, vypadalo to celkem vtipně, to jeden musel fakticky uznat. Díval se na ní ještě chvíli naprosto mlčky, nejspíš čekal, až něco naopak řekne ona, jenže ta byla asi ráda, že je ráda. Nakonec ale přeci jen něco málo ze sebe vydala a nebylo to jen kňourání z vyčerpání.
"Myslím, že jsi se jednoduše chytila sama, neměla jsi letět tak rychle a možná bys doběhla dál..." řekl suše a na chvíli se posadil, neboť taky byl lehce unavený. Na druhou stranu stále byl oproti ní asi na lepší vlně. A to pak taky musel dokázat, když najednou Kiwi vystřelila na nohy a domáhala se toho, aby teď Arsen byl ten, co bude utíkat a ona bude pronásledovat jeho. Protočil nad touto skutečností oči a velmi lině a otráveně se zvedl.
"Jak si přejete, Vaše Šílenosti..." pronesl a nejdříve poklusem opustil pařez, než přidal, aby Kiwi ztratil z dohledu. Byl na tom lépe, nevysílil se tolik při předešlém běhu, ale asi byla Kiwina o trochu rychlejší. Na druhou stranu tohle nebylo úplně o rychlosti. Různě kličkoval mezi stromy, zmizel občas za hřebenem nebo kamenem, neměla to jednoduché, jak bylo jeho tělo ke všemu tmavé, takže se v nočních hodinách dokázal na pár sekund úplně ztratit. Nechtěl ji ale nechávat úplně za sebou, takže nijak extra nechvátal. Přidal jen ve chvíli, kdy jej těsně měla. Určitě neměl v plánu se jí ztratit nebo se vzdálit moc daleko.
Les skončil, pár posledních stromů jim řeklo neshledanou a vlci se ocitli na pevném kamení. A v tu chvíli to švihl Arsen k zemi a dělal, že je tak zmožen, až z toho padl k zemi podobně, jako na tom byla Kiwinka. Samozřejmě mu nic nechtělo, ale to byl jeho plán.

-> Haďák

Uspořádej šiškovou bitvu. (2/2)

Opravdu to byla velká šišková bitva. Bohužel byly síly velmi nevyrovnané, neboť vůbec neměl, co by po ní házel. Měl jen to, čím jej zásobovala. Naštěstí házela dost a byla taky poměrně levá, pár šišek jej sice zasáhlo, ale i tak většinou prodral tou vší palbou a zahájil ofenzívu. Dobře ji tak, Divňošce, říkal si, když viděl, jak ji jedna šiška zasáhla. jenže chvíli to vypadalo fakt zle, tak se zastavil a sledoval, jestli se třeba nerozhodne skácet k zemi. Byl ale obezřetný a starostlivý zbytečně, neboť Kiwi se rozhodla se tomu zase hihňat a ještě o to víc po něm házela všechny ty její šišky. Arsen už nestíhal uhýbat a nejspíše to neměl ani v plánu. Už po ní ani neházel nic zpět, takže byla jen otázka času, než jí taky ta její zásoba dojde a nebude mít vůbec nic holčička.
A světe div se, ono se to fakt stalo. Fakt už nic neměla. Arsen se ušklíbl, neboť tohle byla ta velká chvíle na kterou on čekal. Jenže jakmile si to uvědomila i ona, nezbývalo jí nic jiného než se buďto vzdát nebo vzít nohy na ramena. A vzdát se bylo asi v jejím slovníku sprosté slovo, neboť začala pelášit kamsi zpět do Borůvkového lesa. Povzdechl si a nezbývalo mi nic jiného než ji následovat.
"Počkej, až tě chytim," volal na ni a přidal do kroku, aby ji doběhl. Ale ona byla překvapivě rychlá a o zas nebyl úplně nejlepší bwzec, kterého můžete potkat. Plus měla fakt velký náskok. Tělo jo trochu bolelo v místech, kde to pořádně schytal téma šiškama. Překvapivě na to, jak neuměla moc dobře házet, trefila se hned několikrát fakt dobře, že nejspíše ucítí tohle klání i zítra, až bude chodit jak na trní z těch všech modřin pod srstí. Ale zatím jej krmil adrenalin.
"Nemysli si, že utečeš," smál se, když konečně byl v pozici, kdy se poměrně blížil a Kiwi nejspíše musela trochu taktizovat, aby se nenechala jen tak jednoduše chytit.

-> Vyhlídka

Říjen 8/10 | Kiwi | Smrkový les
Vyměňte si s někým strašidelnou historku (pravdivá/nepravdivá)

On by asi nechápal, že se vlastně vůbec nebojí a vlastně se jí tahle celá situace šeredně mýlí. Měl za to, že byly holky prostě bojácný a uřvaný, vlci je pak chránili a tak prostě svět byl. I když neuměl by si představit moc ubrečenou máti a zachránce otce. V jeho světě to asi zrovna u nich bylo úplně naopak. A Kiwi byla prostě malá holka! A malý holky by měl přece ochraňovat, protože byl starší a byl to kluk, takže ho nezajímalo že vlastně žádnou ochranu nepotřebuje, on to chtěl udělat pro dobrý dojem! Jenže mu to zas tak dobře nešlo.
Ohledně Tlamy jí to všechno odkejval. Fakt poslouchal! Možná teda vnímal napůl, protože se soustředil na to, zda jsou vůbec dobře. Měl by fakt dávat bacha na cestu, neboť zrádný kořen se mu dostal pod nohy a zakopl, musel udělat pár větších kroku, poskočit, aby zas nabral rovnováhu a nezahučel ksichtem napřed. Málem letěl znova, když do něj ještě Kiwi lehce strčila. To vůbec nebylo vtipný...
"No to mi řekni, kde jsi zrovna na takový slova přišla, Divňoško. Od Fotra to stoprocentně nemáš!" skoro až zděšeně nevěřil, že by snad umělá nějaká sprostá slova, když její rodina byla jak banda mormonů... I když břichodíru tedy vůbec neznal? Myslela tím jako pupík? Vlčí mají pupík! Arsen měl pupík, když byl o trochu menší, teď by ho asi hledal marně.
Mlhavá atmosféra hned nutila Kiwi vymýšlet si další a další strašidelný storky. Zastavte ji, fakt. Byla jak nějaký podobní strašidel, který chodil po vlčích vesnicích, od jeskyně k jeskyni a strašila malý vlčata a chtěla po dospělých drahokamy. Arsen se zatvářil šokovaně. Samozřejmě že šokován moc nebyl, věděl jasně, že jde o strašidelnou historku. "Mám pro tebe lepší... Je to o příšeře XYZ a obývá naprosto nejvíc profláklou strašidelnou lokaci ABC, samozřejmě je hodně nebezpečná a nesmíš se na ni koukat, nesmíš jí poslouchat, nesmíš jí cítit, nesmíš na ni sahat, nesmíš dělat v její přítomnosti vůbec nic... Přestaň už s těma historkama, prisery nejsou skutečný," mlasklo, jak když právě malýmu děcku řekl, že žádný vlčíšek neexiatuje.
"Proč jste všechny holky tak divný a hloupý," pronesl si spíš sám pro sebe a pokračoval. Bohužel Araen byl lehce proměnlivý, byl jako aprílový počasí a přestával si podobný výměny historek užívat, byla to nuda, příšery neexistují...