Gallirea - Příspěvky uživatele

Pohled dolů byl víc než hrozný. Nasucho polkl, vypadalo to jako dlouhý a nepříjemný pád. Naklonil se lehce dopředu, aby si prohlédl, jak to vypadá pod nimi. Nejspíše by to bylo nejdřív pár zlomených kostí, dlouhý pád a pak nejspíše konečné utracení v agonii. Díval se na ten sráz, díval se na to, jak pod nimi byl skluz a po skluzu už jen prudký pád do neznáma. Bolelo by to jen pár sekund, ne?
"Když to udělám, necháš mě být?" zeptal se v duchu a přemýšlel, zda vůbec Hlasu měl důvěřovat, nejspíš dělal velkou chybu, ale neměl pochyb, že když Hlas bude chtít, udělá to sám. Proč tedy musel něco takového rozhodovat on? Měl z toho Hlas jen srandu? Stále jej pálily oči a měl pocit, že se mu postavily chlupy po celém těle, když se vlčice přiblížila nebezpečně blízko. Byla zmatená, vůbec nerozuměla, co se stalo, co se dělo. Nepochopí ani nic, co se stane.
"To uvidíme podle toho, jak se rozhodneš," odpověděl Hlas bez špetky nápomoci. Vypadalo to, že na tohle rozhodnutí je Arsen opravdu sám. Pak se to ale stalo, nedobrovolně udělal krok vpřed, nemohl s tím nic dělat, jako by jej jeho nohy vůbec neposlouchaly.
"Přestaň, udělám to!" křičel na něj v duchu a zatnul zuby. Nechtěl, ale pokud to neudělá, bude dole on. Věřil, že by je Hlas raději hodil dolů oba, než zažít porážku od děcka.
"Ne, takhle je to lepší, vidíš úplně všude..." utěšoval ji, když se chtěla stáhnout do bezpečnější vzdálenosti. Arsen ale setrvával na místě, nehnul se ani o píď, ještě krok a letěl by. Možná by i přijmul návrh Kiwi, ale nemohl udělat ani jeden krok vzad natož dokonce 2.
"To jsem rád, mrzí mě, že se asi jen tak brzo další odpovědi nedozvíš..." řekl trochu sklesle. Samozřejmě to bylo určitě myšleno tak, že právě Života opustili a uvidí se s ním až minimálně na jaře... Určitě to nebylo protože se rozhodl, že její cesta tu končí. Bylo to sobecké rozhodnutí, ale on se netajil tím, že jedním byl. Přece nemůže opustit svou rodinu, má velkou super rodinu, sice je s nima velká nuda, ale nechce je opustit, máma by se nikdy nedozvěděla, kam se poděl, dlouho by nevěděla, co s ním stalo, nejspíše by ho nikdy nenašli. Nebo respektive by nenašli jeho ostatky. Nikdy by nikoho ani ve snu nenapadlo, že šli právě sem. Nejspíše by se někdo z jeho rodiny zeptal, co se stalo Života. Ten by jim to možná i pověděl, ale tím by to končilo. Žádný happy end.
Ale Kiwi byla postradatelnější? Každý byl postradatelný v jeho očích. Každý mohl být obětován, když bude v pořádku, na tom není nic špatného se takto rozhodnout, že ne?
Chtěl by jí to vysvětlit, zasloužila si odpovědi, ale nemohl riskovat, že přijde o chvíli překvapení a ona mu uteče, pak by rovnou mohl skočit dolů, protože by nebyla žádná druhá šance.
Otřel se o ni, byla jeho kamarádka, jediná kamarádka, kterou měl, ale nezáleželo na tom... Udělá si další, nebo ne? Musel se tímhle chlácholit.
"Je mi to šíleně líto," zamumlal, když se k ní opatrně přitiskl. Cítit její teplo by bylo za každé jiné okolnosti příjemná věc, ale teď to v něm nevzbuzovalo nic jiného než znepokojení. Nové slzy se mu nahnaly do očí, nemohl by tohle udělat s kamennou tváří.
"Omlouvám se, omlouvám se, řekl že musím," naříkal do její srsti a naposledy se k ní přitulil. Byla heboučká na to, že vymetla snad každý křoví, brodila se blátem, pískem, deštěm. Byla tak teplá, tak příjemná na dotek...
"Mám tě rád," vydechl, než udělal rychlý krok zpět a sklopil hlavu. Pak už jen následoval výpad dopředu a hlavou narazil do její plece. Ujistil se, aby jakýkoliv pokus chytit balanc byl zbytečný, tohle byla konečná. Sám zakolísal, ale chytil balanc a udělal ještě jeden krok, pak už jen se slzami v očích sledoval, jak se všechno událo tak strašně rychle...

<< Vrchol

Kiwi už pak cupitala za ním, alespoň ji nemusel násilně dostávat z toho místa. Byl úplně zničený, doufal, že mu bude pomoci, ale nejspíše ani Život nic takového nesvedl. Místo toho jej poslal do Jedlového pásu, který byl míle daleko a byla jen malá pravděpodobnost, že by se tam dostali v pohodě a zdraví. Zastavil se tam, kde se úhledná cesta od Života stáčela do něco horší pískovcové cesty. Bylo to místo s rozhledem na celou Gallireu pod vrchy. Byl vidět jen písek a písek. Zadíval se do dálky.
Bylo vidět, že vlčice nechtěla tolik hnát a dožadovala se odpovědí, které nedostane.
"Promiň, jen... promiň, jsem takový děcko..." řekl a pokoušel se otřít slzy, které stále nedopadly na zem, a místo toho se držely na jeho srsti. Jakmile byly slzy pryč, jeho očí stále vykazovaly známky toho, jakej uřvánek z něj najednou byl. To by nikoho nenapadlo, protože Arsen nikdy nebrečel. Nefňukal jako malý uzlíček o mlíko, nebulel, když si nabančil, nebulel ani když si trhal ty zuby pro Vílu...
Přiblížil se k okraji. Byl zde opravdu hezký výhled, sraz to nebyl nejhezčí, ale vypadal dostatečně prudký. Arsen přes okraj kopl kamínek a pak jen poslouchal, jak se mlátí o všechen ten pískovec.
"Měla by ses sem jít podívat, je to hezký," řekl velmi odevzdaně. Přišlo to jako vlna klidu, stres z něj opadlo neboť ať to dopadne jakkoliv, nesnášel sám sebe. "Delej, udělej to," pobizelt jej Hlas. Arsen zatnul zuby a slova ignoroval.
Celou dobu se díval na Kiwi, byla celá ustaraná, co se tam nahoře stalo. Byla tak ustaraná a tak hodná, nebylo to fér... "Dostala jsi všechny odpovědi, pro které jsme přišli?" řekl smutně, ale vypadalo to, že se opravdu snaží znít alespoň trochu lépe. Alespoň aby Kiwi nabyla dojmu a už se více nevyptávala.

Objednávka

Směnárna:

Křišťály 16 = 50 květin

Převod na vlastní charakter: Rigel

Květiny 165 ⟶⟶⟶⟶ +148 květin
Oblázky 74 ⟶⟶⟶⟶ +66 oblázků
Mušličky 129 ⟶⟶⟶⟶ +116 mušliček
Drahokamy 86 ⟶⟶⟶⟶ +77 drahokamů

<- Narrské kopce

Kdyby mohl tak by nad tím snad i povytáhl obočí... Ale žádný nemá, že... Takže se jen velmi zaskočeně zastavil. Takže vražda veverky na-ah, ale měla asi dle všeho větší cíle, neboť se chtěla zaměřit na ještě něco zákeřnějšího než je trýznění nebohých zvířátek. Chtěla rovnou mrzačit vlky ze smečky? Jako to myslela třeba jeho sourozence? Ti byli fakt nudní. Ne počkat, ona myslela asi nějaká drámo, určitě by nechtěla nikomu ubližovat. Změřil si ji přivřenými očky, zda není podezřelá. Ale ne, to určitě nemůže být pravda, byla to hodná holka, jako jsou ostatně všechny ostatní... Ale co už.
"Počkej, počkej, jakej jako oheň, my neumíme dělat žádný magie... Myslíš, že nam nějakou jako dá?" ptal se jí nevěřícně. Tak nějak tušil, že to opravdu myslela jen obrazně, ale zas na tu druhou stranu, u ní nikdo nikdy neví. Mohla fakt taky myslet na nejhorší, jako to dělal ostatně on, a nevěděl by o tom.
"Jo aha, to jako asi je to dobrý, nevím, nebyl jsem asi největší fanoušek, možná kdybych se netěsnil jako poslední na hřbetu ségry, užil bych si to," popsal svou zkušenost ohledně letu na hřbetu. Něco asi možná na tom bylo, že si vlastně nemohl ani pořádně tenhle zážitek užít. Myslel na to, že když se pustí, tak spadne a umře. A jakožto poslední se neměl ani čeho pořádně držet, srst na sestry hřbetu byla blíž a blíž ocasu kratší a drželo se tam velmi obtížně. A ještě ke všemu měl velkou chuť sabotovat vlastní sourozence.
"To mi připomíná, že jsem řekl bráchovi... že jdu domů..." zasmál se. Jako nebylo na tom moc vtipného, neboť teď asi nikdo z jeho rodiny ani nevěděl, kde se nachází. Ale on to nevnímal jako katastrofu. Bylo náhodou velmi fajn takhle někam na rebela vyrazit a bavit se. Co hrozného by se mohlo asi tak stát? Jsou v pohodě, ne? Vůbec si neuvědomoval rizika, která podstupovali pokaždé, když upustí jejich les. Pro vlčata to bylo dobrodrůžo a hra, nevěděli nic o medvědech, příšerách, zlých povětrnostním podmínkám, nevěděli o tom, že ne každý vlk je milý a nechce jim ublížit, mysleli si, že veverka sem tam stačí jako obživa... Byl asi celkem zázrak, že nepřišel ani jeden zatím k úhoně.
Zamrkal, když mluvila o nějakých klikyhácích v kožichu. "Takže chceš bejt barevná a srandovní jak tvůj táta? Vypadá jak... Šašek... To chceš taky tak vypadat? I když možná to u tebe bude trochu vkusnější, on je ztracenej..." protočil oči nad Varjou, jak kdyby nebyl malej kluk, co se naváží do náhodného dospělého. Pokračoval po pískové pěšině dál a přemýšlel nad tím, jak moc by mohla komicky vypadat.
"Tik Tak," ozvalo se mu v hlavě jako připomínka faktu, že by se ji dle všeho měl zbavit, pokud chce žít. Možná by mu mohl poradit ten vlk, co má s tímhle dělat. Přece si nemohl vybrat mezi životem své kamarádky a tím vlastním...
Kiwi oponovala, že ač se jich ten Život třeba bude chtít zbavit a poslat expresním vydáním domů, nedá se a bude bojovat o to, aby tu mohla zůstat. Ale chtěla by tu zůstat? Arsen se rozhlédl kolem. Viděl jen písek. Vlastně dneska to bylo poprvé, co nějaký viděl. Taky moc nechápal, co to je, takže nemohl Kiwi ani vysvětlit původ tohodle žlutého sněhu. Vypadal takhle sníh, ale byl jen bílej? Měl tolik otázek a bude muset počkat, až se dostanou z těchto krajů, kde nesněžilo.
"Nemám páru, je to celkem otravný, co si budem," řekl nespokojeně a podíval se na svou zvednutou tlapku, jak mu mezi prsty utíkal ten žlutej sníh a zůstával otravně mezi chlupy. "Prostě na to nekoukej a pojď," navrhl jí. Po nějaké chvíli už procházeli částí stezky, která byla z pevného pískovce a konečně se jim nepotápěly nohy v písku.
Konečně se dostali někam, kde to vypadalo magicky. Arsen se zastavil a rozhlížel kolem, nepředstavoval si nic podobného, vypadalo to tu zajímavě. Dost mu to připomínalo jeho drzý výlet společně se Zestem k domovu Smrti. Ta ale měla celkem barabiznu, tedy respektive to bylo místo, které nemělo takovou dobrou pozitivní auru. Viděl cosi, co připomínalo mosty přes řeky, které potkal na těch malých cestách, které podnikal. Něco takového už viděl. Jenže tenhle byl veliký a ze stejného materiálu jako všechno kolem.
"Wow Kiwi koukej, to je pěkný," ukázal, jak moc je unešený z toho, co viděl. Něco takového se moc často nestávalo, většinou mu bylo všechno jak jinak než jedno... Ale tohle byla jiná, tohle místo bylo jiné...
Po mostě ale již kráčela jejich směrem jakási postava. Nejdřív z dálky jen těžko uměl rozeznat, co se to k nim blíží, poté poznal, že je to nějaký vlk, nestačil mrknout a velký neznámý stál před nimi. Stoupl si před Kiwi, aby za ním byla schovanější. Samozřejmě kdyby se jej na to kdokoliv zeptal, vymlouval by se, že třeba chtěl, aby se vlk zajímal o něj a ne o tu holku s tak barevným kožichem, že i Milka kráva by se cítila méněcenná. Nepotřeboval, aby ostatní věděli, že ji chtěl ochránit.
"...Dobrý den..." pípl váhavě a vlka si prohlížel od hlavy po drápky. Byl celej bílej, až z toho bolely oči, na kožichu mu visely poslední oranžové listy, sem tam nějaký i spadl na zem a zároveň se mu zdálo, že cosi bílého padá s nimi. "Asi má nějaký brebery, jak to z něj padá," zašeptal Kiwi co nejtišeji, aby jej Život neslyšel. Ale Život slyšel vše, jen ho to nijak netrápilo.
"Pojďte se drazí podívat, to je ten váš velmi očekávaný sníh," nabídl vlčatům přívětivým hlasem a pokývl směrem k jeho kožichu. To, co z něj padalo nebyly žádné brebery ani lupénka nebo jiná prašivina, z vlka opravdu sněžilo. Arsen byl lehce nedůvěřivý, ale nakonec netrvalo ani tak dlouho, než udělal pár kroků k vlkovi, aby se podíval, co to tedy je. Bylo to studené a bílé, padalo to pomalu a lehce, nikdy nic takového neviděl. "Wow, to je pěkný, pojď se taky podívat, Kiwi," řekl nadšeně a už už koukal, kde ta holka je, aby taky viděla, jak je to super.
Život nechal, ať se i ona klidně podívá, co je ten sníh, než se jich Život trochu začal vyptávat.
"Co vás dva sem vůbec přivádí? Jste velmi daleko od domova," začal s těmi otázkami a položil ne moc překvapivě tu nejdůležitější.
"No... My vás chtěli vidět, něco málo jsme šlyšeli tak kolem a kolem, že jsme chtěli dorazit ještě před tou zimou, viď že jo Kiwi," podíval se na vlčici, aby se taktéž nějak vyjádřila. Třeba měla na srdci něco víc.
"A to jste dorazili úplně sami?" vyptával se dál a Arsen se od něj trošičku vzdálil do přátelské vzdálenosti, aby vlkovi opět navrátil osobní prostor, byl přece slušně vychované dítě.
"No pane, vy se nás ptáte na všechno, co už víte, že jo..." řekl s úšklebkem. Moc dobře věděl od Hlasu, že tenhle čáho věděl jak super drbna úplně všechno. Každej čaj on věděl. Takže bylo zbytečné na tyto otázky odpovídat znovu, když již odpověď velmi dobře znal.
"To máš pravdu, chtěl jsem jen trochu vylepšit atmosféru, nechci abyste se mě nějakým způsobem báli," vysvětlil vlk a pokývl jim, aby jej ty dvě ratolesti následovaly za most.
Arsen po cestě koukal dolů, byl by to asi pořádný let dolů, takže nijak neriskoval a raději se zas vrátil do středu a srovnal krok s Kiwi.
"No my jsme zvědavý, máme nějaký otázky a tak, prej víte všechno, tak jsme tu," poznamenal cestou, když se dostali za most a lehce zpomalili. Podíval se na Kiwi, zda s ním bude souhlasit, určitě jí napadalo hodně otázek, které by jí nikdo jiný neuměl zoodpovědět.
"V pořádku, rozumím, že jste zvědaví, rád vám zodpovím otázky, které máte. Pojď Kiwi, popovídáme si pouze my dva," nabídl první Kiwi soukromou audienci a počkal, až jej vlčice bude následovat. Arsen si sedl na zadek a díval se na ně, jak stojí opodál v dostatečné vzdálenosti, aby mohl pouze hádat, co jí ten vlk může asi tak říkat. Kiwi se pak po nějaké době vrátila zpět a Arsen se mohl zvednout a zaujmout její místo, kde se bude moci zeptat Života na otázky.
--
"Co tě trápí, maličký?" optal se Život a posadil se naproti vlčeti. Arsen přemýšlel na co se jej zeptat jako první. Díval se na něj s opravdovým zájmem a Arsen se cítil konečně viděn. Ačkoliv nebyl tedy nikdy neviditelný, zažíval pocit, že jej občas umí ostatní přehlížet. Možná ho prostě nemají rádi, protože umí být drzý a zlobivý? Realita ovšem byla taková, že jej jeho rodiče měli stejně rádi jako ostatní sourozence. Nebyl v nich žádný rozdíl...
"Proč jsi sestře daroval křídla a nám ostatním ne?" zeptal se poprvé. Tohle jej zajímalo už nějakou dobu. Proč byla od narození holub. "Myslel jsem, že si vlk musí takový věci koupit, není to fér," řekl ne moc nadšeným tónem. "Nezávidím, jen prostě... to nechápu..." dostal ze sebe, neboť mu každý tohle cpal. Nechtěl žádná křídla, chtěl spravedlnost, která dle všeho nebyla přitomna a doufal, že mu Život řekne, jak se pořádně mýlí.
"Někteří vlci se tu se mnou setkají ještě před narozením, řekněme, že si zaslouží obdarování díky jejich předešlému životu. Tím netvrdím, že by život kohokoliv jiného měl nižší hodnotu, jednoduše tito si to pouze zasloužili za dobré skutky, " popsal velmi jednoduše Život proces Arsenovi. Ten se na něj podíval lehce otráveně, ale tenhle výraz byl hned za ty tam.
"Hmm... To asi dává smysl," pípl jen krátce a přemýšlel, na co by se chtěl zeptat dál. Chtěl se zeptat na Hlas. Chtěl vědět, proč je tak divný, proč slýchá toho vlka, proč vídá toho vlka...
"Co je se mnou špatně?" zeptal se opatrně. Život se mírně přemýšlivě zamračil. Nechtěl, aby se jej Arsen na takové věci vyptával. Jedná se o chybu jejich působení. Jejich chyba, která teď znepříjemňovala život.
"Čekal jsem, že se zeptáš," povzdechl si Život ustaraně. "I bozi někdy chybují, když jsi byl přiveden na tento svět, připletla se ti do tvé malé hlavičky duše jiného zemřelého, nikdo si toho nevšiml dokud nebylo pozdě, je mi to líto," odpověděl mu.
"Tak ho dostaňte pryč, to umíte, že ano?" prosil zoufale Arsen. Vlk ale zakýval hlavou nesouhlasně. "Bohužel něco takového nemohu udělat, duše budou přítomny až do samého konce," pronesl a bylo jasné, že mu s ničím takovým nepomůže. "Prosím, mám kytky, mám jich málo, ale já... já nechci ublížit mé kamarádce, podívejte se na ní, podívejte, je hodná a hloupoučká, je super, to bych jí nemohl udělat... Ale buďto to udělám já... nebo nebo... On řekl, že mě prostě zabije, když to neudělám..." vzlykal Arsen a ukazoval na Kiwi, která stála dostatečně daleko, že jej ani neslyšela. A nebo to byla jen jedna z mála schopností vlka, se kterým mluvil.
"Bohužel nemohu život brát, nic takového nesvedu, musím tě odkázat za mou sestrou, která ale není tak otevřená pomoci v nouzi, omlouvám se," odpověděl mu Život smutným tónem. Opravdu nemohl nic udělat? Opravdu to není možné? Ale on se bál, bál se...
"Já... Já... já..." Neměl slov. Netušil, co na to má říct, nechtěl volit mezi sebou a Kiwi, proč by něco měl být postaven takové volbě. Neměl ani žádnou garanci toho, že přežije, když jí nějak ublíží. Ale zvládl by ublížit sám sobě? Co když mu Smrt nepomůže, co když jej prostě zabije a tím to skončí. Nechce přijít o svou rodinu... Nechtěl odejit? Proč nechce odejít? Měl by chtít. Ale co když zůstane tady? Možná by ho to mohlo zachránit? To je dobrý nápad, mohl by tu zůstat už napořád. "Pane, chci tu zůstat," řekl s prosíkem. Život ale opět zavrtěl hlavou. "To není možné, musíte odejít, čekají na vás rodiče... Vraťte se, až budete starší, vracejte se, jak je libo, ale teď jdi," popohnal jej Život a Arsen jako by se dostal z transu. Najednou chtěl pryč. Chtěl utíkat, nechat to vše být. Vyřešit věci po svém...
"Vyhledám smrt, napravím to... Moc ... děkuju... Už nebudeme rušit," žbleptnul a popotáhl, neboť bulel jak malé štěně. Už se na nic ptát nechci," dostal ze sebe a podíval se směrem ke Kiwi. Nechal Život na místě a doběhl k ní. "Prosím pojďme pryč..." prosil jí a stále brečel, nezdálo se, že přestane.
"On mi nepomůže, nepomůže," opakoval dokola a vzlykal. Chvíli musel prosit Kiwi, než ji čapl a chvíli dokonce táhl za flígr, jak moc chtěla vlčice i tak zůstat. Neviděla snad v jaké je agonii? Konečně zas začala dávat jednu tlapku za druhou a oba vlčci přeběhli most. Arsen těžce oddechoval, měl pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi a hlavou mu rezonoval cizí smích. Asi byl poměrně nevychovaný, že jen tak nechal pana Života na místě, ale jeho hlava jela skoro na auto pilot, vnímal realitu jen střídmě, chtěl pryč... Nechtěl být sám sebou, chtěl pryč. Potřeboval pomoc. Podíval se těmi jeho očky plnými slz na Kiwi. Proč zrovna ona...

-> Narrské kopce

<- Uhelný hvozd (kolem Prstových hor)

Zamračil se. Předčasná karma. Měl pocit, že měla Kiwi pravdu, ačkoliv nevěděl, za co by si to mohla zasloužit ona. Byla jetá, ale to bylo tak nějak všechno. Nikomu neškodila. Byla maximálně otravná. "Děláš, jak když máš v plánu jít a utopit veverku..." pronesl lehce nevěřícně. Neuměl si ji tak představit. Kiwi byla milá. Pošahaná, ale milá. Neudělala by přece nikomu nic. Arsena píchlo u srdce... Ona nikomu asi nic udělat nestihne...
Stále váhal. Jak by nemohl, neměl skoro nikoho kromě Kiwi, měl pocit, že rodiče budou preferovat hodnější a správnější sourozence, že na něj budou zapomínat. S těma dvouma si taky moc nerozuměl, přišli mu moc zaprdlý... Přišel si sám. A teď měl Kiwi. Jak by mohl...
Koukal na ni, jak se těší z toho, že by ji měla jeho sestra vzít na prolet. "Tobě se ty křídla a tak líbí?" zeptal se opatrně. Skoro jako by snad zjišťoval její preferenci, která má změnit tu jeho. Pokud se jí budou líbit křídla, bude chtít křídla? Ale být holub je celkem divný, nechtěl nic takového...
Zasmál se, když pokračovala stejnou mluvou jako on. Jo byli chudí a byli oba dva smradi. "Hele já ani nevím. K čemu by mi byl druhej? Jeden stačí, nebo nestačí?" ptal se tak nějak do větru, neboť si nemyslel, že by bylo praktické něco takového mít.
Jenže jak procházeli kolem těch vysokých prstů hor, snášel se na ně sníh. Nebylo toho tolik jako kdyby se nacházeli na území, kde nebylo teplé klima, ale nějaké miniaturní vločky se k nim zatoulaly.
"Ty vole no to mě... To je trochu dřív než jsme mohli čekat..." bědoval lehce, když hleděl do dály kamsi do krajů za Prstovými horami, kde se pro ně "normální" svět nacházel. Byla tam stejná tmavá mračna jako viděli nad těmi velkými horami, kde již sníh byl.
"Hele kašli na to, co bude až pudem domů, to nemá cenu, nějak se tím procpeme," snažil se ji trochu motivovat, aby na to nemyslela. Arsen vlastně nevěděl, jak si může sníh představit. Viděl jej jen na vrcholcích hor. Bylo to bílý. To je vše, co věděl. Vypadalo to jako tráva? Tráva z dálky taky vypadá prostě zeleně a nic víc. Stejně tak voda vypadá občas modře, protože se v ní odráží nebe. Ale nic víc... Byl z toho trochu zmatený.
"Myslíš, že nás vůbec přivítá? Třeba dostaneme jen kázání o tom, jak se takový dva soplové nemají co potulovat krajinou a kopne nás rovnou domů... Ovšem to by nám pak trochu zpříjemnilo cestu, nemuseli bychom se dostat přes ten sníh," poznamenal. Nevěděli zatím ani, zda se sníh na zemi vůbec udrží. Možná jednoduše ještě nebudou takové podmínky, aby je ta bílá peřina těšila přítomností a zmizí stejně rychle, jako napadla.
Tak či onak vydal se nahoru. Ono už to nebylo daleko, jen tak málo je dělilo od první návštěvy.

-> Vrchol Narrských kopců

<- Plamínek (Přes Ohnivé jezero)

Kiwi si byla velmi jistá, že tedy žádným protekčním vlčetem nebyla. No jak jinak, když samozřejmě byla dcerou takového trouby... Ale zase byla šílená...
"Asi jsme byli v minulym životě fakt špatný," pronesl jako souhlas, aniž by si uvědomoval, že na sebe prozradil víc, než doposud dal vědět. To, že byla divná ona, to se vědělo celou dobu, on jí neřekl, že má taky neidentifikovatelného šotka v hlavě, který mu ještě navíc radil, aby svou jedinou kamarádku prostě zabil. Třeba si toho ona ani nevšimne, to by bylo možná o dost lepší...
"Když jí řekneš, asi s tím nebude mít problém," řekl, ačkoliv netušil, jak by se Kezi tvářila, kdyby ji o prolet poprosila nějaká cizí holka. No dobře, kdyby nebyla svolná, pustil by se do ni Arsen, že to teda jako Kiwi sveze... Ačkoliv něco takového by asi bylo spíše na škodu než na užitek a sestra by to zavrhla úplně. "Můžeme ji najít, až se vrátíme..." navrhl nakonec a prostě se uvidí. Třeba nebude tak divná a zaprdlá, jako na první pohled působila.
"No prý tě umí udělat silnějším a umí ti dát nějakou magii, ale nevím, zda vyhoví takovým chudým smradům, jako jsme my. Jo a ještě ti umí nakreslit kliky háky na srst jako má tvůj fotr. A možná je to od něj všechny ty křídla, rohy, vocasy, pět nohou a podobný ptákoviny, co tu vlci mají..." rozpovídal se o tom, co věděl o Životu. Hodně se na to vyptával. Nejdříve hledal odpovědi u Varji, ten moc výřečný nebyl, ale informace z nějak nějaký dostal. Pak se ptal máti, ta zas asi myslela, že je na takový věci malej a do velkých detailů nezacházela. No a pak tu byl Hlas. Hlas taky neměl veškeré potřebné informace, ale na rozdíl od ostatních dospělých, Hlas neměl potřebu se zaobírat tím, zda je Arsen děcko nebo ne. Bylo mu to jedno a podal tolik info, kolik Arsen chtěl a kolik vlk v jeho hlavě věděl...
"Zatím můžeme jen špehovat, trochu se ho vyptat, prej je neškodnej," popsal situaci. Nechtěl nejspíš při první návštěvě nic žádat, to by se neslušelo. Jen si otrkají situaci a zas půjdou. To by přeci šlo, že?

-> Narrské vršky (Přes Prstové hory)

Listopad 3/10 | Callypso | Vyhlídka

Nebyl moc odvařen z toho, že jej nějaká holka prostě drze rušila? To jako nechápala, že se s ní bavit nechce? Nebo proč tu furt stojí? Možná má IQ křečka a nedochází jí, že tedy vše, co jí řekl, tak řekl výhradně ze slušnosti, protože se zeptala.
"A ty nemáš být vlezlá, že jo..." ušklíbl se jedovatě zpět, když si myslela, že jako fakt, že si snad mluvil pro sebe znamená jakousi pozvánku do konverzace. No tak to vůbec. Asi pochází z Blbanova nebo tak podobně.
A koho zajímá její máma? Arsen nad tím protočil oči. Ona s ním chtěla konverzovat! Trapoška trapná.
"To třeba jo, ale dospělý si to většinou vybrečí u bohů... A co se s tebou vůbec bavím, očividně jsi nějaká hňupka, když si myslíš, že mi máš do toho co mluvit..." Arsen se postavil do defenzivního postoje, protože její drzost neznala hranic. Neměl v plánu jí zkusit nějakým způsobem fyzicky konfrontovat, ale otázka byla, zda něco takového nezkusí ona. Byla blbá, vlezlá a ještě by mohla vlastně být agresivní.
"A nezávidím, jsou nechutný, vypadá jak krocan," odfrkl si na účet sestry, která měla krásná křídla, která ale u Arsena prostě nevyhrála. Celou tu situaci měl teď spojenou s nechutným nutkáním zbavit se obou sourozenců, kteří si ten let s ním tak užívali... Plus ho ta výška moc nebrala. Ne že by se bál, ale z nějakého důvodu z toho nebyl tak odvařený jako ostatní.
"To jako nemáš žádný kamarády, že otravuješ náhodný kolemjdoucí? Celkem trapný..." vyštěkl. Neměl rád, když ho někdo otravoval, neměl rád, když si někdo myslel, že jej prostě takto může vyrušovat.

<- Zarostlý les (přes Esíčka)

Zavrtěl hlavou, snažil se ze sebe dostat co nejvíc kapek, které ne a ne sklouznout po kožichu dolů. Snažil se během toho nechodit víc po Kiwi, která taky bojovala s vodou, ale nevypadalo to, že by jí déšť nějak extra štval. A tak Arsen spokl nadávky, které na déšť měl, nechtěl být jediný, kdo si bude stěžovat.
"Netuším, je to celý divný, určitě někomu lezla do zadku už jako ... no cokoliv byla, než se narodila!" řekl pak velmi jasně, neboť půlce věty vlastně přemýšlel, co je předtím, než se vlk narodí. Měl by si to pamatovat, zas tak dávno to nebylo, co byl ještě na houbách, ale v hlavě neměl ani jednu jedinou vzpomínku.

"Já asi nic takovýho nechci, vzala nás proletět se, bylo to divný, nebál jsem se výšky, jen jsem z toho asi nebyl tak odvařenej jako sourozenci..." prozradil, jak je vzala Kezi na prolet. Samozřejmě Arsen myslel na to, jak moc chtěl předtím strčit dolů svého bratra, ale to by se fakt blbě vysvětlovalo. Nebo možná kdyby spadla o sestra, prošlo by mu to jako tragická nehoda. Ono Kezi by byla asi zaneprázdněná tím, co dají hulubi, tak by si asi nevšimla, že to tak úplně nebyla žádná nahoda. Podíval se na Kiwi, která byla ráda, že se prostě někam vydali.
"Jsem taky zvědavý, zda něco nabídne nebo budu muset prosit, to se mi úplně nechce," postěžoval si. Představa toho, že by z toho vlka měl snad páčit nějaké informace? Neexistuje. To raději půjde domů zas s prázdnou. No ale když myšlenky přešly na domov... Nebylo od něj blbý, že nikomu neřekl, kam jdou? Arsen měl pocit, že to asi stejně nikoho nezajímalo, měl na ksichtu nejspíš terč malého potížisty adriv nebo později bude za něco stejně pokáraný. Mámě se nelíbilo ani označení holub. A to je zrovna celkem v pohodě zemin i pro mládež.

-> Uhelák (Přes Ohnivé jezero)

<- Borůvkový les

Nechal se trochu zkrášlit, ačkoliv si myslel, že nějaké úpravy byly zbytečné, neboť byla asi jen otázka času, kdy se mu ten věnec na hlavě rozpadne. Začalo totiž celkem solidně pršet a nevypadalo to, že vlci budou ještě dnes na suchu. Samozřejmě cesta z vyhlídky klouzala jak prase a Arsen vypadal ještě namíchnutěji. Alespo mu řekla Kiwi, že je pěkný. A sice to neuměl popsat, protože na to byl moc mladej, ale cosi to s ním dělalo. Cítil se snad lehce stydlivě? Blbost.
"Vlastně nevím, třeba to není pravda, ale nějakou záminku pro cestování mít můžeme, ne?" pomyslně nad tím pokrčil rameny. alespoň budou mít výmluvu, když se jí pak třeba bude fotr ptát, kde byla a proč. Může říct, že hledala Život. Dostane asi kázání , že na tak nebezpečnou výpravu lézt sami neměli, ale poslouchali někoho vůbec? Jakoby ne...
"Jo přesně, ta bílá 他妈的 nám pokazí asi veškeré výlety letošního roku, pochybuju, že mě někam rodiče pustí. Bude to samý, vlče tohle a vlče tamto, ty jsi ještě menší, sice jsi jim třeba jedno, ale co ty víš..." řekl, jak kdyby naznačoval, že by snad mohla dostat nějakého sprda, že už nějakou dobu nebyla doma a raději běhala po světě s ještě větším nezodpovědným smradem.
"Musím se ho zeptat, co mu moje starší ségra dala, že měla od narození křídla, však musela být úplně chudá, to by byl asi pěkně trapnej favorismus... Co když jí to koupili rodiče? Na nás ostatní se vykašlali, ale Kezi je holub," opovrhoval trochu Kezi. Nepřišlo mu fér, že ta vlčice měla mít něco zadarmo. On si samozřejmě svou kolekci cetek nevzal, ale to asi nevadí, Zoubková trubka si pro zuby taky lezla kouzlama, tak ten dědek může taky. Leda by ten Gandalf byl tak linej, že mu vlk musí nacpat všechno pod čenich.
"Co mu vůbec chceš ty? Řekneš si o něco? Nebo jsi jen zvědavá?" zeptal se Kiwi, která asi zas tak informací o nějakém Životu neměla. Arsen mohl samozřejmě přetlumočit vše, co slyšel buďto od jejího Fotra, mámy nebo své sestry... Měl taky snad nekonečnou mozkovou encyklopedii aka čip Elona Muska, který si nikdy neobjednal...

-> Plamínek přes Esíčka

Listopad 2/10 | Callypso | Vyhlídka

Vyrušila je vlčice. Byla mladá, nejspíše musí být o pár měsíců starší než Arsen. Zajímala se hned, co to jako Arswn řeší. Co je jí po tom? To jsou jeho myšlenky a jeho rozhovory s vlastním Hlasem.
"Co je ti po tom, holko," vyprskl defenzivně. Neměl moc zájmů rozšiřovat své přátelské portfolio o další holku, holky byly divný a náročný, Kiwi jak byla ještě naprosto mimo a šibnutá, tak se dá počítat jako čtyři. To by asi odpovídalo míře její schizofrenický kebule.
Musela být starší, vedle ní vypadal furt jako garant, ačkoliv už mu táhlo na půl roku... Tedy takhle by to prezentoval on, znáte to. Je vam rok a čtvrt a už všem říkáte, že je vám skoro dva. No co, technicky vzato je to pravda, chvíle je pro každého něco jiného. Velmi jemně smrděla Borůvkou, ale nevěděl, zda to je tím, že tam bydlela nebo jen protože šla třeba kolem nebo ještě hůř - prostě si to střihla přímo přes. Neměl pak povinnost ji třeba hodit ze srázu dolů?
"Proč ne? Neváhej, udělej to," nabádal ho Hlas pobaveně. Kdyby opravdu chtěl takové činy, Arsen by s tím nic neudělal. Naštěstí při pohledu na vlastní tlapky věděl, že vlk v jeho těle nemá asi potřebu to udělat sám. Vtipně by to pak byla dokonce jeho neteř, kterou by zkoušel hodit do neznáma, ale to nevěděl ani jeden. Rigel se nezajímal a Arsen to samozřejmě nemohl ani za mák vědět. Nevěděl toho o Hlasu moc.
"Moje ulítlá křídlatá ségra tvrdí, že to má od narození, ale jak mohla za něco takovýho jako malej narozenej smrad zaplatit, prej se musí vždycky platit," postěžoval si borce nakonec, protože tu nebyla Kiwi, která by tomu překvapivě absolutně rozuměla. Ani vlastně nevěděl, proč mu to tak leží v žaludku. Nevěděl, co je závist, nevěděl, že něco takovýho umí cejtit. A i kdyby... Přiznal by si, že někomu něco závidí? I když jsou to nějaký trapný křídla.
"A co je to vlastně za trapnej trend, aby každej vypadal jak holub," namíchnutě se teď obouval do všech vlků, kteří mají křídla. Třeba jeho alfa - neviděl jí vlastně asi nikdy, ale prej byla taky holub.

Arsen se zadíval na svou hlavu. Tedy ne že by to šlo nějak extra dobře. Měla pravdu, věnec mu fakt zůstal na palici. Asi už nebyl tak čerstvý jako když mu to na tu hlavu plácla, ale nějak si zvykl, že tam vlastně něco takového lehce nepraktického má. Přinejhorším to prostě po cestě ztratí, snad by se pak nezlobila, když se něco takového stane.
"Byl to dárek, nejsem přece nevychovanej spratek," odsekl, když do nějak nadšeně dloubala packou, že mu prej fakt hodně slušel. To musela být pravda, musel vypadat jak král Borůvkového lesa! A dokonce se zdálo, že ji navnadil i na ten výlet u kterého si myslel, že bude složitější ji přemluvit. Slyšela pár vět o tom, jak divný výlet to asi bude a už by hned šla. O to lépe.
"Hele já si to fakt nevymyslel, rekli o tom můj známej, takže to musí být pravda..." řekl nadšeně, protože to vypadalo, že mu to jaksi Kiwi nevěřila, ale stejně byla celá nadšená, že má nesmysly vážně ráda.
"Stejně to bude asi poslední výlet tenhle rok, tak bychom si to měli užít, pochybuju, že nás rodiče pak někam během zimy pustí," řekl a vydal se tedy směrem, který byl nejlepší. Dle všeho budou muset trochu improvizovat, protože přeci nepolezou na území cizí smečky, která byla na druhé straně Araenovy oblíbené propadliny. Museli se vrátit zpět na vyhlídku, plus pokračovat dál, aby mohli jít podél nějaké řeky na jih.

-> Zarostlý les

Listopad 1/10 | Callypso | Vyhlídka

Nechtělo se mu provádět průzkum o samotě, takže nejdřív počítal s tím, že prostě vyzvedne Kiwi a půjdou na průzkum spolu, jenže Divňoška nebyla k nalezení. To jako nemyslí vážně? Přemýšlel chvíli, zda by neměl říct své sestře, aby jej třeba doprovázela, když už tedy nějakou měl. O bratra samozřejmě myslí ani nezakopl a byl si jist, že by ani ten neměl o žádný průzkum zájem. Záprdek.
No a tak byl nucen vydat se na dobrodrůžo úplně sám. Nebylo to poprvé ani naposledy, co se takhle toulal bez přítomnosti někoho jiného. Hlas mu občas dělal společnost, takže vlastně ani tak sám nebyl.
"No ale jak můžeš mít jako křídla od narození? To jako myslíš, že by kecala? Proč by to sestra dělala?" ptal se cestou během konverzace s hlasem. Někdy byl připraven alespoň trochu konverzovat nebo kooperovat, takže toho právě v takových chvílích Arsen využíval. "Třeba vyměnila duši, co ty víš, však ti neřekla, že by za to něco dala, nedělají vůbec nic zadarmo a rozhodně nechtějí být nápomocní," opravoval jej Hlas, který samozřejmě taktéž byl u oné konverzace se sestrou. A měl pravdu, sestra opravdu řekla, že za to nikdo nic nechtěl. No a dle všeho Bozi vždycky něco chtěli! "To je flundra, ona to fakt udělala, prodala duši. Ví o tom vůbec? Stupidní holka..." pronesl otráveně Arsen a protočil nad tím oči.
Hlas se jen zasmál a Arsen trochu zpomalil, když měl pomalu stoupat po cestičce, kterou udělali jiní vlci, kteří na Vyhlídku lezli. On to tu moc neznal, ale dole viděl, že tohle místo vypadá zajímavě, tak si říkal, že bude možná sranda na takový kopec vyšplhat.

Troufal si tvrdit, že asi pokoušeli osud velmi dlouho a bylo na čase se raději zdekovat a pláchnout, než se jim to vymstí. "Tak tohle byl poměrně úspěšný průzkum," uculil se, aby skryl fakt, že byl mírně tím místem znepokojen a přišlo mu, že čím déle zůstávali, tím byla celá situace nebezpečnější a bylo by lepší najít zas jiné dobrodrůžo. Třeba se sem zas vrátí na další průzkum, tak to přeci fungovalo?
"To máš asi pravdu, je to mrcha, takhle si s náma hrát, nechceme se i tak spíš vypařit?" Tohle byl asi konec jejich výletu ke Smrti. Tak nějak to nechtěl přiznávat, bál se, nechtěl bojovat, nemusel bojovat, tak proč by zůstávali?
Takže se otočil skoro na patě, aby se vydal zas zpět, tohle nemělo cenu, tak proč tu zůstávat? Teď už jen stačilo k tomu přemluvit Zesta, což si Arsen nebyl jist, zda bude vlastně opravdu jednoduchý úkol, či naopak jej bude muset nutit. Tedy ne že by Arsen měl potřebuju to dělat, prostě oznámí Zestovi, že odchází a vlk bude mít smůlu, když se k němu nepřidá. Takže to jednoduše nechal na druhém vlčeti, mezitím se rozhlídl, zda nepotká něco zajímavého, ale asi mu byl milejší život než cokoliv jiného. Tichými kroky minul Zesta a ještě jednou se ohlédl, než se rozešel směrem ze kterého přišli. "Ty Zeste, dělej," pobídl kamaráda, aby tu fakt nakonec třeba i jen omylem nezůstal.
"Týýýý voe, koukej," vyhejkl Arsen, když našel cosi na zemi. Třpytilo se to a nevypadalo to vůbec jako nic z toho, co zatím viděli. Takový drahokam nejspíše ani neuzvedl, nebo respektive by bylo velmi náročné jej někam přemístit. Tlapkou do něj šťouchl, prohlížel si svůj odraz. Topaz byl jasně modrý a leskl se jak nic jiného, co se tu jen tak povaloval? "Tohle by bylo cool mít v nějakém bunkru, nemyslíš?" zeptal se nadšeně Zesta a přemýšlel, jak by něco takového mohli odtáhnout do pryč.

Noc strávili v malém převisu namačkaní vedle sebe, aby jim nebyla zima. Ačkoliv to byl dobrý úkryt pro vlčata, bylo jasné, že za pár měsíců už se tam nevejdou. Teď ale jejich malý úkryt skvěle postačil a Arsen se probudil relativně odpočatý do hnusného rána. Všude byla mlha, teplota byla velmi jasně níž než za poslední dny a jeden by raději zůstal někde zalezlý.
Nechal Kiwi ještě spát, sám si byl jist, že mu bude ještě malou chvíli trvat, než se dostatečně probere. No obával se, že ta hyperaktivní stíhačka vyskočí hned na nohy a bude chtít konat. To bylo lehce proti tomu, jak pomalu se probouzel do rána Arsen. Nenene, musel si zvyknout na to, že má vůbec fungovat.
Počkal tedy než se mladá probere, načež opustil brloh, aby se trochu protáhl. Byl nový den, proč jej tedy nevyužít na nějaké zajímavé toulky? Během zimy asi stejně budou muset zůstat doma... Teda Arsen bude muset být doma?
"Hej Kiwi, nechceš jít omrknout toho boha, co je někde na jihu? Prej je to hora uprostřed pláně písku, zeptali bychom se někoho, kudy se tam kde," pískl Arsen protože si říkal, že tam nejspíše jinak budou moci jít až na jaře, až se všechen sníh rozteče.
Musel to promyslet, ale kdy jindy by se to dalo udělat než teď? No a tak nechal všechny poklady kromě listového věnce, který měl stále na hlavě, být a pobídl jí, aby jej následovala. Nejspíš si brzo budou muset odpočinout, ale odpočívali teď v jejich úkrytu. Takže měla mít dostatek sil ho následovat. Snad něco k snědku seženou cestou.

Prej máme jít někam vymetat pavučiny...

Měla pár otázek, které asi musel zodpovědět. To snad jako měl vědět všechno? Byl tak o dobrý dva solidní měsíce starší než ona. Ale odkašlal si. "No prej příroda tři měsíce v roce odpočívá, takže všechno uschne a spí, a pak přijde takovej mrak, že kterýho nepadá déšť, ale naopak z něj sněží... Nevím jak sám to popsat, neviděl jsem to, prej je to bílý a studený... A čím víš do hor vlk jde, tím je pravděpodobnější, že tam tenhle sníh bude... protože je tam zima... A prej se ten sníh děje jen v zimě..." dořekl jeho dlouhý monolog, který měl Kiwi naučit, cože to vlastně je sníh. Jenže jak učit někoho o něčem, co sám znal maximálně z doslechu. No Kiwi už si to přebere jak chce, to bylo na ní, co z toho vlastně tedy vnímala. Jenže jí zajímalo sluníčko. Co s ním jako? Moc nechápal, co ta holka zas říkala.
"Jak jako nevrátí?" zeptal se nechápavě... Musel si to asi pětkrát zopakovat. "Děláš, jak když žiješ první den... Přišel snad doteď den, kdy se ráno nevrátilo?" zeptal se jí, aby vlčeslečna slyšela, jak stupidně to znělo.
Pokračovali lesem směr jejich bunkr, který byl velmi blízko rodné jeskyně, ale tohle bylo trochu jiný! Byl to jejich bunkr, kterej našli a nesměl tam nikdo jinej. A teď tam nesli dary, který si tam můžou schovat. "Pojď, soba musíš nejdřív krmit, něž by byl dobrej, odlož ty krámy... cennosti vevnitř," řekl a sám se vydal k převisu. No jak to popsat, byl to převis, který už to napůl měl za sebou, ale díky tomu vznikl velmi krátký ohyb, který pro malá vlčata vypadal jako standardní jeskyně. "Ty vole, všude jsou pavučiny, nechutný," ječel naštvaně a ocasem začal všechny ty pavučiny odstraňovat. "Pomoz mi, ne?" zavolal na Kiwi, aby přišla. Ona vypadala věčně jak koště. Tak se mohla činit.