Gallirea - Příspěvky uživatele

150 Oblázků - 15x lístek
75 Kytek - 5x lístek

Děkuju :)

❄ 135 kytek
❄ 15 křišťálů
❄ 15 perel
❄ 135 oblázků
❄ Hvězdička do magie nad 5* - Prosím měnu - kytky (nemám kam)
------------------------
❄ 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - Rychlost
❄Nová magie od Života bez hvězd - Iluze
❄ Hvězdička do magie pod 5* - Počasí
❄ Vymaxování jedné vlastnosti - Síla
❄ 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Mimik

------------------------
❄ 25% sleva na modifikace
❄ 75% sleva na bohy
------------------------
❄ Drag
❄ Pitíčko
❄ 3x Teleportační lístek
------------------------
❄ Vymaxování jedné magie ---> Na novej char
❄ Nová magie od Smrti bez hvězd ---> Na novej char

Připsáno a děkuji za účast :>

Prosinec 10/10 | Callypso | Někde podél řeky

Callypso zněla nadšeně. Asi si neuměla představit, jak divný to je. Ale tak ona byla jedináček s jednou poloviční ségrou, kterou potkala a druhou, co nepotkala... Ona si to musí představovat celý hezký a růžový. A tak to právě moc není.
"Přijde mi, že ti starší o nás ani nevěděli a pak přišli na to, že to s vlčaty neumí a moc jich za život nevideli, jsou takový... Divný a nemotorný?" popsal situaci. "Moji sourozenci z vrhu jsou oba otravně... správný. Žádný porušování pravidel, poslouchání maminy, brzo spát, jsou furt jen doma... Nevím, nezajímá je snad, co je venku? Vždyť tohle je super," řekl a myslel tím obecně výlety do přírody.
"Byla taky o dost starší?" zeptal se na její sestru, která taky byla divná a Cally si s ní nějak nerozuměla. Jo, měla pravdu, všude je to asi stejný...
"Hodně záleží, ale můj bracha je hlavně ... nebo to je sprostý a nechci bejt sprostrej před holkama..." pronesl. Jeho brácha byl případ. A to bylo ze strany Arsena velmi mírným slovem. Furt se všude musel nacpat, byl šíleně vlezlej a dělal, jak moc je chytrej, i když stejně nebyl. Ale vodopády byly zajímavější než nějaký jeho bratr, opatrně si to prohlížel, přišel o blíž, ale na led by nestoupl. V tu jej ale Cally vyzvala, aby to olízl.
"Coooo? Proč bych to jako měl olizovat, ty to olízni, když tak moc chceš," zaskuhral hned na obranu, když ho vyzvala, aby olízl vodopád. Nebo to byl teď ledopád? Mělo to nějaký název? Oba očividně nevěděli, když na to zírali jak na div světa. Ještě by se mu přilepil jazyk a to určitě nechce praktikovat, říkal si, že to tak musí být, protože když si namočil tlapky, taky se mu polštářky lepily k ledu. Bylo to dost nepříjemný a představa toho, že se něco takového stane s jeho jazykem? Otřesná. Ale to tý holce neřekl, neměl v plánu ji vyprávět o tom, co se stane, když to udělá. Když to udělá, bude to sranda. Teda on se jí asi bude smát, ona z toho asi takovou srandu mít nebude.
"A půjdu už domů, tak buďto můžeš jít se mnou, nebo se tu můžeš koukat na tohle," řekl a naznačil poukázáním na vodopád, že myslel přesně ten.
Pak už se vydal pryč a buďto se k němu přidá, nebo prostě půjde domů sám...

3/20

A pak mu to došlo, vzpomněl si na ten rozhovor se Životem, vzpomněl si, proč s ním chtěl tak nutně mluvit, vzpomněl si na to, a vzpomněl si i na vše ostatní. Na to, jak měl v hlavě mrtvého parazita, který jej nutil dělat zlé věci, jen aby mohl zachránit vlastní krk, vzpomněl si, jak se mu Život omlouval, že již nemůže takovou věc napravit a pomocí mu. Vybavila se mu scéna, jak se pomalu snaží smířit s volbou, že nechce umřít. Viděl před sebou, jak tahá Kiwi pryč, té se moc nechtělo, ale neměla moc na výběr. Arsen ji čapl a tahl násilím pryč, u toho brečel jak malý děcko. Pak už jen viděl, jak se jí se slzí v očích omlouvá, jak jí říká, že jí má rád, ona mu říká to samé! Kiwi ho měla ráda! Ale on stejně šel a strčil jí. Byl takový strašný sobec, který raději zachránil sebe místo toho, aby nechal vlka, aby skoncoval s ním. Život by byl tak určitě jednodušší. Vzpomínal na to, jak slyšel její tělo padat dolů, několikrát narazila na kámen, slyšel jen hlasité tupé bouchnutí. Pak už bylo ticho. Ticho a pouze vítr vlál. Cítil úlevu, ale nechtěl se radost, tohle nebyl duvod k oslavě, právě zabil svou nejlepší kamarádku, aby zachráníl vlastní kožich.
Jenže stalo se něco, co asi nikdo nikdy nemohl předpovědět. Arsen měl akorát v plánu dojít domů a vymyslet si něco. Něco, co by mu ostatní věřili. Našel by tak dobrou výmluvu a všichni by mu to věřili. Ale objevil se vlk, vlk který na nic nečekal a velmi rychle jeho život ukončil. Arsen nad tím nestihl ani přemýšlet, nemohl najít možnost útěku, nemohl přijít na žádné východisko. Svět skončil.

2/20

Vzpomínal na to, jak byl na cestách s tou holkou, měl ji před očima. Flekatá, divná, příšerná, byla to ale jeho kamarádka. Píchlo jej u srdíčka, když si vzpomněl na to, jak roztomile se uměla culit, když zrovna necivěla vyšinutě. Vzpomněl si na jejich putování. Měl to být jen jeden z jejích malých výletů, měli být zpět. Jak to sem stihli tak rychle? Z venku slyšel hlasy, znělo to přesně jako jeho famílie. Ale opravdu byl doma... Nevybavoval si žádnou cestu domů, měl snad výpadky paměti?
Chtěl se zvednout, ale hned, jak to udělal, ztratil balanc, a spadl opět na zadek. Naštvaně zabručel a rozhlédl se, zda to někdo neviděl. Ale nikdo tam s ním nebyl, takže se automaticky cítil o trochu méně trapně než předtím. Co kdyby to viděl jeho brácha nebo tak! Hrůza! Přemýšlel, jak to bylo s tím Životem a během toho se zkoušel vyhrabat zpět na nohy. Naštvaně si odfrkl, neboť tohle nebylo fér, co mu sakra jako je!?
Viděl před sebou obrazy, byly to vzpomínky z jeho cest. Viděl, jak se předháněli, kdo bude dřív nahoře, viděl, jak Kiwi mluví s Životem. Viděl, jak naštvaný byl po jeho rozhovoru s pradávným bohem. Co se stalo? Brečel? Utřel si tu jednu malou slzu, co teď jeho tělo vyprodukovalo jako reakci na to, co se stalo. Tělo už dávno vědělo, co se stalo, jen jeho hlava to zatím vůbec netušila.

1/20

Bylo to jako probudit se z toho nejdelšího spánku, který vám je dovolen. Respektive Arsen moc klidný spánek neznal, z brlohu furt někdo trajdal tam a zpět, jak by mohl v takovém prostředí klidně spát? Povzdechl si. Prostor byl studený a jediné, co pomáhalo byl ten příjemný kožich, na kterém vlček polehával. Takhle vypadalo vše v pořádku. Byl jednoduše v té největší mentální pohodě, nic nemohlo tuhle chvíli narušit. Otevřel líně jedno očko, chtěl omrknout, zda je tu sám, či mu tu někdo dělal společnost. Ale ne, byl tu opravdu sám. Spokojeně si tedy mlaskl a opět se vyvalil. Co lepšího bylo? Ničím nerušené pohodové ráno.
Ještě chvíli se převaloval, než konečně vyskočil na nohy a trochu poklidil kožešiny, na kterých spal. Ohlédl se smerem k východu. Dle světla byl pěkný nový den. Možná bylo až moc světla. Nejspíš už všude byl sníh a ostatní si bez něj šli hrát do závějí. To od nich nebylo moc pěkný a Arsen si říkal, jak typické to od nich bylo. Odfrkl si lehce dotčeně, ale už si to šrádoval směrem k východu. Když najednou jeho tělem projela taková neskutečné bolest, že skončil na zemi a přál si, aby jeho utrpení skončilo. Naříkal a bědoval, svíjel se na zemi v bolestech, měl pocit, že nic tu bolest nemuze utišit. Ale bylo to rychlé. Rychle přišla a rychle zas odešla. Zmatečně zamrkal, co to sakra mělo být. No a pak si konečně jako lusknutim prstů vzpomněl.

Prosinec 9/10

Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Vracel se akorát z cest domů. Bylo akorát na čase, toulal se celkem dlouho a rodiče už určitě museli mít strach. Přesně tenhle strach se určitě promění ve zlobu a bude řádně pokárán. Alespoň to si Arsen myslel. Měl vlastní mírnění. Ale to teď bylo jedno. Vracel se z východu a ještě než mohl zastihnout kohokoliv z rodiny - a že to bylo fakt jednoduchý s tím, kolik jich bylo. Plahočil se lesem, sníh už byl i tady a zahaloval všechno to teď již holé borůvčí. Bylo jasné, že si bude muset na borůvky počkat, letos si jich moc neužil. Takže bude muset počkat na pozdní jaro.
Ocitl se u Ovocné tůně. Byla zamrzlá jako všechny ostatní vodní plochy v okolí. Jen tady bylo jasné, že na břehu udržují vlci led rozbitý, aby se mohl kdokoliv přijít napít. Arsen přišel blíž, opatrně se taky napil, pak už sledoval vlastní odraz ve vodě. Trochu odhrnul malé kdy ledu z výhledu a koukal na sebe. Co jen asi tak čeká v novém roce? Bude stále takhle objevovat? Bude stále takhle pryč? Neměl by trávit čas doma s rodinou? Ha, za tyhle jeho útěky dostane zákaz vycházení, že bude rád, když vyleze z brlohu na začátku léta. Možná by měl navštívit tentokrát Smrt osobně. Byl sice u ní doma, ale nepotkal ji ani on ani jeho kamarád. Možná by měl pomalu zkoušet objevovat magii? Těžko říct, místo nějakého dlouhého přemýšlení, otočil se raději a šel domů.

Prosinec 8/10 | Callypso | Někde podél řeky

Vodopády

Callypso nakonec udělala úplně to samé. Na to, jak nejdřív na něj koukala pohrdavě, jak se karty obrátily, že? Sledoval jí jen s malým úšklebkem a vydal se na cestu hned, jak se k němu mladá vlčice opětovně přidala. Neměl zájem to komentovat dál.
"Jo, já mám dva další mladý sourozence, pak mám tři starší a pak mám tři úplně nejstarší. Zatím jsem ty úplně nejstarší neviděl a máma říkala, že už si prý někde daleko pravděpodobně žijou vlastním rodinným životem..." popsal situaci. Kdo ví, kde jim bylo konce. Ani máma to nevěděla... Asi už je nikdy nepotká. Ne že by jej to nějak extra zajímalo.
"Hustý, to je kde? Je dobrá? Cool a tak? Myslím tvoje ségra..." řekl a ptal se nejdřív, kde je ta nějaká smečka a pak na to, jaká je její ségra. "Co já vím, asi věci za holubí alfu..." pronesl, neboť sám nevěděl, co dělají. Na tohle nebyl asi dost velký a máma jim o tom prd řekla. Jen jim nějaké hierarchní postavení představila a pak si řekla, že už to stačilo...
"Já jsem Arsen, a trapný přezdívky mi nevadí, mám až moc sourozenců, co mají rádi mi říkat jinak..." odfrkl si. Velká rodina se rovná hodně různým přezdívkám. On pro ně taky nějaké měl, ale ne všechny byly tak hezké. A nevadilo mu se ani o tyhle přezdívky podělit s ostatními. Jen ať to ten dotyční ví!
"Jo, proč ne," souhlasil s ní a vydali se společně na sever podél řeky. Moc toho zatím neviděli, ono taky není co, když je vše pohřbeno pod těžkou peřinou sněhu. Řeka byla stále poměrně slušně zmrzlá, takže nebylo divu, že byly zmrzlé i kaskády na řece. Tyhle nebyly tak mohutné jako ty, co jsou na vedlejší řece, ale stále už by se to vlčetem mohlo nazývat vodopád. A byl úplně celý zmrzlý. To ještě Arsen určitě neviděl. Tohle ani Callypso nemohla nikdy vidět, zas tak stará bejt nemohla.
"Wow, to je celkem pěkný," hvízdl a přicupital trochu blíže, aby si tu parádu pořádně prohlédl. Bylo to něco, co doma určitě neuvidí. A teď byl rád, že se na tenhle průzkum vydal a všechny ostatní nechal doma. To budou ostatní čumět, co zažil...

Prosinec 7/10 | Callypso | Esíčka

Zahraj písničku na rampouchy

Holka se začala ptát, co to tam předtím na ledu šmudlal. Bylo to vlastně velmi jednoduché a někoho by to mohlo i napadnout. Ale nechtěl jí to nějak tajit, určitě se ptala jen tak jakoby ze slušnosti.
"Říkal jsem si, že to bude lepší pro jiný, mohli by se přijít napít sem a neriskovat to, že spadnou do řeky uprostřed..." popsal, co to předtím vůbec dělal. Věděl, že to mohlo vypadat trochu divně, ale chtěl být trochu hodný a tohle určitě někomu pomůže. Minimálně jemu to pomohlo.
"Mají tolik děcek, který jsou v Borůvce, že jsou asi zvyklý, že s nima nechci furt trávit čas, půlka z nich jsou jak zaprdlý suchaři..." vysvětlil, že tohle bylo u něj poměrně normální a neměl v plánu ani přestávat přivádět mamině malé infarkty, kde zas to děcko jen může být. Arsen si stejně myslel, že se o něj zas tolik nezajímají, protože byl trochu víc samostatnější než ostatní a věnovali se prostě sourozencům, kteří vyžadovali víc péče a pozornosti. Takže si za to vlastně mohl sám. "Adiram... Hmmm, o tom bohužel nemluvili..." zopakoval jméno jejího táty a přemýšlel, jestli o někom takovém mluvila máma nebo táta. Tátu vlastně moc dlouho neviděl. Naposledy co odešel s bráchou na lov nebo tak. Nestalo se jim něco ošklivého?
"Moje máma a táta jsou bety Aranel a Awarak. A taky mám ve smečce hodně sourozenců, ale nebav se s nima, jsou nudný a dospělý..." pronesl. Nebylo fakt o co stát. Půlka s ním jednala jak s miminem a půlka nevěděla, co vlastně dělat obecně...
Už se rozhodl slézt z ledu, ale také si všiml čehosi na větvích stromů, co se skláněly nad vodou. Byly to rampouchy, dlouhé tyčky ledu. Máchl ocasem a rampouchy trochu zařinčely, než se uvolnily a spadly na zem, kde se rozbily. Whops.

Prosinec 6/10 | Callypso | Esíčka

Udělej něco pro to, aby lesní zvěř snáze přežila zimu.

Callypso taky začala dělat to samé, co dělal on. Neuměl tomu dát jméno, prostě se klouzal po ledu a občas hodil pořádnou držku. Ona na tom nebyla o moc lépe, taky se při každé příležitosti natáhla, naštvaně zvedala a pokračovala dál nejspíše doufajíc, že to nikdo neviděl. Čím déle se ale takhle klouzali, tím lépe jim to šlo. Pak už na ledě bruslili jak kdyby to vždy uměli. Řekla začala být v těhlech místech ještě více promrzlá, neboť i střed řeky byl schovaný pod tenkou vrstvou ledu. Arsen se zastavil. Přemýšlel, jestli pak ryby jsou v pohodě. Nevěděl, jak ho to napadlo, ale rozhodl se udělat něco fakt nebezpečného. Začal led na tenčím místě probourávat tlapkou, dokud se neobjevila opravdu malá díra, která teď mohla poskytnout dost kyslíku pro ryby pod vodou a zároveň zvěř mohla touhle dírou pít.
"Hej proč tu vlastně jsi takhle sama? Nebojí se o tebe doma?" zeptal se. Jo, říkala, že se ta její máma někde toulá, takže asi netráví v Borůvkovém lese čas. Bude se na to muset zeptat mámy nebo třeba Šaška. Jestli tuhle holku vůbec znají. Třeba jen kecala a voní Borůvkou z nějakých důvodu. Co on o tom vlastně mohl vědět. A třeba z ní vypadne něco zajímavého. Není třeba taky další fakan Varji? Ale to byla blbost, takhle byla starší a Šašek říkal, že bude mít první fracky. Tohle musela bejt jiná holka. Jenže on nikoho jiného neznal. Máma ještě zmiňovala nějakou holubí alfu a pana Erlenda, ať je to tedy kdokoliv.
"Jak se jmenuje tvůj táta? Já moc jiných dospělých neznám ... ve smečce... Znám jen moje všechny sourozence a nějaký jiný děcka od takovýho barevnýho vlka a vlčice s anténama..." popsal jednoduše Varju s Badri. Badri možná ani nevěděla, kdo Arsen je, když se potkali, kecal jí o tom, jak se jmenuje a odkud je. Řekl, že se jmenuje Teodor a je z Asgaarské smečky.

Prosinec 5/10 | Callypso | Esíčka

Sport - bruslení

Arsen se zadíval, jak Callypso s nechutí konzumuje rybu. On nebyl tak vybíravý, ne že by to bylo nějaký skvělý jídlo, který by odteď neustále vyhledával, ale bral to jako něco, co je spolehlivě nakrmí na pár hodin. Ono zkoušet něco chytit ve sněhu nebylo zrovna nejjednodušší a zvěře je taky obecně méně. No a nakonec Arsen byl maximálně tak přeborníkem na lov zajíců. Kdy jednou měl štěstí a podruhé byl ušák celkem starý a nebyl tak schopný útěku jako mladší.
"Sama tvrdila, že nic neplatila, tak netuším, vim, že ostatní za to pak savaji velký peníz..." pronesl. Callypso se pak zeptala, jestli by něco takového chtěl. Arsen nad tím už párkrát přemýšlel, ale vždycky došel toho samého závěru. "Ani ne, neví., přišlo mi to strašně divný, když mě ségra vzala proletět... Ale sourozencům se to líbilo... Ale těm se líbí všechno, jsou celkem jednoduchý..." popsal jejich zážitek, kdy je sestra vzala na hřbet a oni se mohli proletět nad krajinou, moc dlouho neletěla. všichni na hřbetě se cítili nepříjemně, asi to bylo tím, kolik jich bylo.
"Ty bys něco takovýho brala?" zeptal se jí na oplátku a popošel kousek dál na led. Led na březích byl velmi pevný oproti tomu, v jakém stavu byl střed řeky, který nepokrýval led žádný. Bylo to i vidět, kdyby se jeden podíval z druhého břehu do míst, kde led ve středu končil. Arsen se klouzal z místa na místo a dost možná by to mohlo připomínat bruslení. Tohle byla celkem sranda.
"Pojď to zkusit," vybídl ji, aby se šla taky klouzat.

Prosinec 4/10 | Callypso | Cestou na Esíčka

Vyrob si / najdi a ochutnej rybí nanuk.

Arsen si uvědomil, že jsou blázni až ve chvíli, kdy už bylo moc pozdě otočit to a vykašlat se na nějakou vlčici, která už si to sjížděla po kůře dolů. Dobře, zdravý rozum mu říkal od samého počátku, jak velká šílenost to je, ale ona už byla na cestě dolů a on stál překvapivě na svém kuse kůry a stačilo se jen trochu odrazit a jel dolů. To on neudělal, vlastně poměrně váhal, zda něco takového má vůbec udělat. Slyšel, jak ta holka vříská, ale neuměl poznat, zda je z toho sjezdu nadšená, či snad teď hýká hrůzou a blíží se jasné smrti.
Jenže během toho všeho dumání se ta kůra začala sama od sebe po sněhu hýbat. Vypadalo to, sníh už lehce namrzl a bylo jednoduché v takové chvíli s kůrou jednoduše sjet. No a on si všiml až moc pozdě, kdy už byla nejlepší možnost vyskočit a kutálet se až dolů, nebo může držet balanc co nejdéle a zkusit to sjet až dolů bez problému. No... Ta druhá možnost byla samozřejmě pro Arsena absolutní kravina. Bylo absolutně nemožné, aby něco takového sjel. To už se řítil plnou rychlostí dolů, na kůře nebyla žádná brda a on jel bez možnosti zastavení stále dál a dál. Vřeštěl podobně jako ona, i když on z toho asi neměl takovou radost. Byl připravený umřít? Na smrt byl ještě moc mladý, ne?
A najednou byl dole. Tedy ještě to chvíli trvalo, neboť skoro v cíli z kůry spadl a už se plnou rychlostí kutálel dolů. Zavřel oči a modlil se ke všem existujícím i neexistujícím bohům, co jiného mu taky zbývalo. Čekal nějaký prudký náraz, to se ale nestalo, místo toho se kutálel po rovině až k nohám holky, která už v téhle chvíli stála na všech čtyřech.
Arsen těžce oddechoval, snažil se po tomhle zážitku nabrat ztracený dech, tohle bylo na něj asi moc dobrodrůža...
"Ty vole..." zabědoval, když zkusil svým tělem pohnout. Tomu se tato forma překonávání sjezdů nelíbila, sníh mohl být sice měkký, ale při takové rychlosti nebyl o nic lepší než tráva. Minimálně měl pocit, že to pocitově vyšlo na stejno. S menším otráveným bědováním vylezl na nohy. Holka vypadala v pohodě, asi si takhle nenabančila... Zatímco ona čuměla sama na sebe v ledu, Arsen zahlédl něco velmi zajímavého. Řeka byla již skoro celá zamrzlá a jen pás uprostřed koryta byl stále v pohybu, no vlk zahlédl cosi, co ještě nikdy neviděl. Byly to ryby. Mrtvý zmrzlý ryby. Opatrně po ledu dobruslil k tomu úkazu. Nebyla tam jedna ryba, bylo jich tam rovnou několik. Bylo to asi místo, kam voda ta těla unášela a zde narazila na další led, který je už dál nepustil, takže se tu prostě takhle hromadila. Vzal dvě mražené ryby s sebou zpět k holce a jednu jí dal. Nebyl hamoun, aby se nepodělil. No dobře, byl celkem hamoun, ale stejně by si tam jistě pro nějakou zašla, tak jí alespoň ušetřil cestu. Pustil se do té své. Bylo fakt těžké prokousnout zmrzlé šupiny, ale po chvíli okusování a žužlání konečně kus povolil a on mohl konzumovat po alespoň menších kouscích.
"To vůbec není zlý..." pochválil, ačkoliv neměl za ten krátký život tolik ryb, se kterými by to mohl nějak porovnávat. Holka se ho mezitím ptala, takže spolkl sousto a zamyslel se.
"No... Já a kámoška chceme jít navštívit nějakýho boha, o kterým mi říkal jeden kamarád. Nevím, co tam budeme dělat, chci se ho ale zeptat, proč jsem si taky něco nezasloužil, když jsem se narodil. Není to o tom, že bych sestře něco záviděl... Spíš nevím, čím je ona speciální, že dostala tohle a my všichni ostatní... jsme obyčejný..." prozradil a vrátil se k tomu, co diskutovali, když se jejich cesty spojily. Chtěl věděl, proč není on něčím natolik zajímavý pro boha, aby dostal také něco hezkého...

Prosinec 3/10 | Callypso | Cestou na Esíčka

Sáňkování

Divila se lehce jeho otázce. Jako když jste někde mezi dětstvím a pubertou, není asi úplně normální se zajímat o nějaký dospělý a ještě ke všemu o něčí rodiče. Arsen se třeba mohl vymluvit, že je divnej nebo tak, ale to už si stejně myslela. "No přijdeš mi povědomá, tvůj pach mi přijde povědomý, ale moc vlků ... pánů neznám..." vymluvil se. Upřímně neznal skoro nikoho, smečkovým a rodinným příslušníkům se většinou nějak vyhnul skotačenim jinde, neboť neměl v plánu hodinu čumět do blba, když se dospělý baví o hloupostech a jeho to vůbec nezajímá.
"Jo... to dospělý dělají no..." přitakal a chtěl to nechat raději být. Neuměl si moc představit, jak by jí měl vysvětlit, že bubák v jeho hlavě má něco společného s no a její rodinou. Nechala by ho tu na místě s tím, že se asi naprosto pomátl. Co ale řekla dál bylo zajímavé.
"No moje celá rodina je taky z Borůvkové smečky... Myslím, že se rodiče měli hodně rádi, většina smečky je moje rodina... Je to trochu divný..." zasmál se. Když si to člověk uvědomí, je to trochu divné. Dobrých 60-70% smečky byl někdo z jeho rodiny... Zbytek byli to nedůležitî jako Varja a tak... Kiwi byla jediná v pohodě. Dle všeho její sestry byly stejné zaprdlice jako Arsenovi sourozenci z vrhu. Takže o žádné extra zajímavé přátelství nepřicházel.
Holka měla ale jiné plány ve chvíli, kdy se jim two trochu uklidnil. Následoval ji tedy opatrně, měla v očich zas takovou tu jiskru, která naznačovala, že měla něco v plánu. To něco byl kus prkna. Respektive to byl kus tmavé kůry, která se odloupla a teď ji vyvalil sníh. Ona s tou kůrou měla jiné plány, hupsla na ni, že pojedou dolů. Arsen nejdřív váhal, no nakonec našel obdobnou placku dřeva a následoval ji dolů z kopce na tom bobu z kůry. Oni umřou...

Prosinec 2/10 | Callypso | Vyhlídka

Uspořádej s někým dalším koulovačku*

Vlčice začala formovat cosi pod tlapkami, nejdřív na ni koukal absolutně bez tušení, k čemu to vůbec dělá. Jenže jakmile viděl něco, co už připomínalo alespoň vzdáleně tvar koule, říkala mu hlava, aby se laskavě kryl. První kouli možná schytal, ale další už ho nemohla sejmout. Začal se tedy krýt za blízkým šutrem, aby jej netrefila. Ono ale zas házet tlapkama nebyl ten nejpřesnější sport. I tak to zkusil napodobit. Začal tlapkami shrabávat všechnen ten sníh, který měl kolem sebe a tvořil hromádky, které byly pevnější díky tlaku tak, že se pravděpodobně nerozpadnou po odpalu. To by byl pořádný trapas. Pokusil se ze svého krytu pálit zpět podobným způsobem jako ona - jednoduše tak, jak mu sníh přišel pod tlapky. Pár koulí ho zasáhlo, takže prskal sníh z tlamy, oklepával kožich, no přesto se snažil neztrácet tempo a bránit se tomu útoku alespoň s nějakou grácií.
...Ne, žádná grácii v tom nakonec nebyla. Ani stopy po ní. Jakmile po něm přiletěla další koule, která mu přistála přímo mezi uši, Arsen zasyčel, zakuckal se sněhem, a pak se tomu začal prostě smát. Takovým tím zadýchaným, skoro štěněcím způsobem, který se mu obvykle podařilo včas spolknout, ale teď... teď na to úplně zapomněl.
"To si děláš srandu!" vyprskl mezi smíchem, když už třetí kus sněhu trefil jeho bok. Věděl, že by se s ní neměl vůbec bavit, měla něco společného s Hlasem, byla divná, ale tohle byla celkem sranda.
Vyskočil zpoza kamene, přitiskl uši dozadu a s nadšením, které by u něj málokdo očekával, po ní vypálil celou tu sněhovou dělostřelbu, kterou si pracně syslil. Hromádky, co si pracně nakoulel, posílal jednu po druhé, vůbec neřešil přesnost. Některé ty rádoby "gule" dopadly metr před Callypso, jiné zas za ní.
Konečně zvedl hlavu, mokré chlupy trčící všude. Koukal na ten svůj kožich. Hm, tohle nebyla nejúspěšnější bitva. Koule jim samozřejmě dříve nebo později došly. Zároveň byli oba po takové činnosti řádně utahaní. Převalil se zpět do sněhu a zasmál se ještě jednou, tentokrát skoro jemně. Kožich už to měl dávno za sebou, takže bylo jedno, jak promáčený skončí.
"Hej, kde máš vůbec... mámu a tak?" zeptal se jí nakonec, když se konečně trochu vydýchal.

Prosinec 1/10 | Callypso | Vyhlídka

Vyválej někoho ve sněhu*

Když do něj Callypso narazila a oba skončili ve sněhu, Arsenovi se v hlavě všechno na okamžik zastavilo. Nejdřív se jen prudce nadechl - přišlo mu jako by ho někdo praštil přímo do hrudi a vyrazil mu dech. Pak přišla vlna vzteku. Horkého, okamžitého a spalujícího.
"Co to sakra-" nestihl ani doříct, co chtěl, protože se po něm ta holka válela dál. Sníh, chlupy, cizí pach. Doteky. Příliš mnoho doteků, příliš blízko. Byla nechutná.
"Hej, hej, co ti je, si normální?" Hejkal po vlčici, kterou tohle očividně bavilo a neměla v plánu jen tak odejít. V jeho nitru se cosi sevřelo. Byla v tom směs trapnosti, studu, strachu, že to někdo uvidí... a hlavně zuřivosti. Najednou sebou trhl tak prudce, že se sníh kolem nich rozletěl.
"Slez ze mě! Okamžitě!" Vřískal, než zamýšlel, hlas mu přeskočil, ale maskoval to další vrstvou vzteku. Odtlačil ji ramenem, drápy mu instinktivně hrábly po jejím boku - ne proto, že by jí chtěl ublížit, ale protože tělo reagovalo dřív než mozek.
Konečně vyklouzl zpod ní a kutálel se stranou, až dopadl na čtyři. Srst měl po celém těle zježenou. Ocas vysoko, uši sklopené do stran, oči rozšířené. Vypadal jako někdo, kdo se chystá buď utéct, nebo se vrhnout zpátky do boje. Sám ještě nevěděl.
Otočil se na ni, prudce oddechoval. "Ty jsi normálně šílená! ÚPLNĚ!" Hlas mu vibroval vztekem, ale i něčím, co by nikdy nepřiznal: zraněnou pýchou.
"Nemá vychování, ostatně nikdo z naší rodiny nemá..." uchechtl se Hlas a Arsen se naježil. Tahle hlupačka měla něco společného s Hlasem v jeho hlavě? Arsenův pohled zjihl, neměl, co víc k tomu říct, tohle byla zásadní informace. No a tak se rozhodl, že po ní tedy skočí taky. Byl o něco menší, ale byl stavbou těla jako malý M1 Abrams. Neválel se po ní ale tak dlouho, nechtěl, aby jej k zemi strhla opětovně ona. Takže do ní jen prakticky strčil, aby spadla do sněhu a vzdálil se od ní do bezpečné vzdálenosti.
"Jestli mě chceš otravovat, dělej to z dálky! DEVĚT kroků! Minimálně!" Odskočil ještě víc, ocas vysoko, tělo tvrdé jako prkno, byl na ní naštvaný, OTRAVOVALA ONA JEHO a ještě se to snažila odůvodnit, že je vlezlá trubka.