Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Srpen 1/10

Občas je nutno zkusit snad úplně všechno, že? Není to zas tak dávno, co se malý vlk dozvěděl o jakýchsi strašidlech a babských povídačkách. Tohle náhodou bylo jedno z jeho oblíbenějších primitivních témat, kterými jsou většinou vlčata krmena. Ne že by se mu nelíbily pohádky, ale ty jsou všechny až moc pěkné na to, aby to byla pravda. No a právě proto měl Arsen raději ty storky pro starší vlky. Minimálně to nebylo něco, co by měla zaslechnout ouška takhle malého štěněte. Ale stalo se. A jelikož hejkal, mořské obludy s chapadly, mrtvolka a podobně, už nebylo ono, začaly se mu líbit sirény. To byly prakticky vlčice. Nebo to byly ryby? Dle popisu jeden nikdy nevěděl a vlastně to nejspíše bylo půl napůl.
Říkalo se nich, že mají tak kouzelný hlas, že přivedou nejednoho smolaře a pak jej utopí v hlubinách. No a to stálo za zkoušku? Třeba má nějaké geny sirén. Rozhlédl se, zda nikdo nekouká a pelášil přes celý Borůvkový les až k ovocné tůni. Do té nelezl, neuměl plavat, ale místečko na břehu bude tak akorát pro jeho malý test. Kecl si na zem a přemýšlel, zda je to dobrý nápad. Co když si někdo bude myslet, že se úplně zbláznil? Ale to by nebyl on, kdyby přeci nevyzkoušel něco ve jménu vědy.
Zpívat neuměl, a možná právě proto neměl jeho experiment vůbec žádný efekt. Vlk začal hulákat na lesy. On sám si myslel, jak pěje neodolatelné ódy, jenže opak byl pravdou. Arsen nikdy nebude dobrým hudebníkem. On se snažil, čekal, zda jeho líbezné vábení někoho přivede, aby jej taktéž mohl v tůni utopit. Jenže schovala se i všechna zvířata, takže po chvíli tak nějak tušil, že on takovou moc opravdu nemá. Takže si jen odkašlal, podíval se doleva i doprava, zda to někdo neviděl a pelášil raději pryč, aby nikdo nevěděl, že to byl on - ten co kdákal na lesy.

Asi vlk začínal mít pocit, že nároky malého vlka jsou tak veliké, že o Varjovi silně pochybuje. To je to tak znát? Ptal se sám sebe a ve svém mentálním úkolníčku si poznamenal, že nemůže dávat najevo vůbec fakt, že pohrdá vším a každým. Asi je to fakt viditelné. Varja se obhajoval, že vlastně na tom místě se Smrtí moc dlouho nebyl, což na druhou stranu celkem pochopitelná záležitost. Ani Arsen by nechtěl být s někým takovým, pokud by byl ve stavu Varji. Při téhle myšlence jen vlka sjel pohledem.
"Je mi mjěsíc a njěco, co mysliš," odpověděl mu na fakt, že s ním nikdo nemluvil o magiích a podobných kravinách. A jak by taky jo, jeho sourozenci byli rádi, že jsou rádi, klasické šťastné děti, které nemají problém celý den prospat, dát s trochu mlíka a chvíli dovádět. Arsen moc nechápal, proč nebyl jako oni. Něco s ním prostě bylo velmi špatně. Pokud ale jde o jakékoliv vysvětlování, nejspíše byl prostě jen moc mladý a nějaké takové věci se vlčatům říkají až později za přítomnosti učitele, či jak to vlastně je.
"No já sem v šoku," pronesl víc dramaticky, než nejdříve zamýšlel. Ale na druhou stranu jo, neznal vlastně moc svých sourozenců. Znal ty dva, kteří s ním sdíleli všechno. Jsou to pitomý pijavice. Neuměl si přiznat, že by je vlastně mohl mít rád. "Nepošebuju, aby mi odpustil, choval se divně," odsekl lehce, ale stále se tvářil, jako by to nemyslel vůči bratrovi vůbec vážně. Jen takové to vlčecí škádleníčko. To už ale zaslechl o nějaké vlčici, které by se jako Arsen měl bát. To tak. "Tak a teď řekni vis o Kaye," řekl nadšeně a čekal, že Varja bude nucen ještě něco málo přihodit o Kaye. Už znal tu hru, když nekápne nic, tak bude Arsen zklamaný. Vyjmenoval ještě další vlky, Arsen si snažil tak nějak všechny pamatovat, ale nejspíše to za chvíli zapomene, protože ne všichni byli důležití. No dobře, alfy si asi pamatovat bude, to je nutnost. Ale to ostatní? Asi ani ne. Koho třeba zajímá nějakej Cyril?

Varja se nedal. Teď Arsen vypíchl, že vlastně nic moc neví, ale opak byl pravdou! On pravdu zatajoval. Jak neskutečně nezdvořilé. To vůbec od něj nebylo hezké (vánoční...). Arsen se už už chtěl otočit, prptote vlk nebyl tak důležitý a užitečný, ale pak dostal ještě víc infa. Proto ten podraz. Poslouchal, jak to funguje u Smrti. Takže tedy byla lepší než ten druhý borec Život? To si v hlavě poznamenal. Něco takového on přesně potřebuje. Určitě si už umíte představit, že Arsen hned, jak bude hezky, půjde hledat ty lesklé drahokamy. To byl teď jeho nový cíl! Musí se dozvědět co nejvíc informací a pak se za tou Smrtí vydá. Nebál se, proč by měl, zatím to z vyprávění nezní tak hrozně.
"To si mel říct rofnou, bo já už jsem si myslel, že si vymyšliš," informoval ho malý vlk o tom, že to nejdřív spíš znělo jako pohádka na dobrou noc. Jako nedivil by se, kdyby Varja zkusil mladého uspat nějakým nudným vyprávěním. Arsen byl naštvaný, že to většinou fungovalo.
"To je sokujýcí," řekl a vlastně nevěděl, co si o tom myslet. Varja jej informoval o tom, že vlkem u tůně byl nejspíše nějaký jeho starší sourozenec. Nejdřív by mu to nevěřil, ale vlk zmínil i jeho rodiče. Chvíli trvalo, než mu došlo, že se tak jmenují. Arsen vždycky měl pocit, že se prostě jmenuji Máma a Táta a tím to hasne. Ale taktéž zaslechl, že mají jména tak jako Arsen nebo například Einor. "Já na něj byl zlej, jsem si myslel, že není chodnej," pronesl se špetkou viny, ale upřímně mu to bylo šíleně u zadku. Jen to trochu komplikuje situaci a bude muset vůči bratrovi vymyslet nějakou dostatečnou omluvu, jejichž přednes Arsena nezabije.
"Ty máš rodinu?" zeptal se naoko zvědavě, aby nestála konverzace. Bylo by na druhou stranu dobré, znát všechny členy. I třeba jen z doslechu. "Vlastně mi pověs, koho snáž ve smešce," doptal se, aby to bylo kompletní. Víc informací je lepší než málo.

(Mohu psát zase 10.8)

1/28

Byla průměrná letní noc. Nad úkrytem se pomalým tempem belhal po obloze a les byl tak tichý, jak jen to šlo. Občas tuto chvíli tranquility narušovaly skřeky sýčka, který se usídlil v korunách stromů kousek od úkrytu Borůvkové smečky. Byl tak hlučný, že to mladému vlčeti nedávalo spát. Tedy alespoň on to tak tvrdil. Realita byla trochu jinde. Ležel jak zabitý, stočen do klubíčka, srst teplá od vlastního dechu a tlapky schované pod bříškem. Vypadal tak pokojně. Dokonce nevinně, což byla velmi zavádějící informace.
Najednou jej ale cosi vzbudilo. Otevřel oči rychlostí blesku a vyskočil na všechny čtyři. Všichni tu byli - máma, táta, sestra i vopelichanej bratr. Všichni tak rozkošně spali, nikoho to neprobudilo. Ale co přesně? Nebyl to žádný křik sýčka, nebyly to hromy, nebyl to studený vítr. Byl to tlak. Tlak v Arsenově tlamě. Byl slabý, ale zároveň velmi neodbytný. Přesně za špičáky, tam někde to místo bylo. Zamračil se. Co je tohle zas za blbost? Však si nic neudělal v poslední době. Jednoduše bylo velmi brzo na to, aby začal Arsen ztrácet zoubky, ale u něj bylo vše rychlejší než u ostatních. Běhal dřív, mluvil líp než někteří dospělí, nebylo by asi divné, kdyby se i jeho magie projevila předčasně. Tudíž samozřejmě stejně to musí být v případě rostoucích zubů. No jenže on mu o tom nikdo nic ještě neřekl. A právě proto byla tahle první zkušenost velmi nepříjemnou. Možná kdyby jej někdo na něco takového připravil, nemusel být tak otrávený. ANO! Normálně by každý měl pocit, že je konec světa, že už to znamená, že nikdy žádný zub nevyroste, ti nejhloupější by si mysleli, že pomalu umírají. Ale Arsen byl jednoduše mírně podrážděn. Přeci jen potřeboval dobrý spánek, aby pak přežil minimálně půl dne v perfektním stavu přetvářky, že jej baví aktivity pro malá vlčata. Není hloupej, nepotřebuje se učit chodit, nepotřebuje vysvětlovat, jak se říká čemu. Když neví, jak se ta věc jmenuje, prostě tomu říká tentononc.
Protočil oči, neboť se bolest mírně stupňovala. Pochodoval po výklenku bet, jako by to bylo vojenské cvičiště a doufal, že když bude proklínat v duchu všechno a všechny, ta bolest si to prostě rozmyslí a přestane. Jenže to bylo akorát horší a horší. Tohle ale není konec, ne? Zavrtěl hlavou, aby se zbavil takových hloupých myšlenek. Tohle je přeci banální záležitost. Jenže vysvětlete tohle jeho podvědomí, které už se loučilo se vším kromě svého bratra.
Kecl si raději na zadek a začal místo zkoumat špičkou jazyka. Jeden z menších zoubků se pod tlakem jazyka kolébal v držce ze strany na stranu jako houpací křeslo. Čím víc se zub hýbal, tím více měl vlk potřebuju zubem kývat jak nemocnej. Fakt půjde ven. Věděl to. Dneska je ta noc onou nocí, kdy se zbaví prvního zoubečku. Ale nenechá si jej dlouho, neboť po chvilce visel zoubek na posledním kousku a Arsen do něj strkal jazykem jak zblázněný, jen aby se jej zbavil. Nechtěl riskovat, že by jej spolkl, kdyby šel spát.
Po půl hodině seděl a ani nemrkal, jeho pohled byl fixován na ten jediný malinký objekt přímo před ním na zemi. Hle tam byl, jeho malinký zoubek. Válel se na zemi ověnčen trochou krve, jak se jej netrpělivě chtěl zbavit. Už se mu klížila očka, ale vlastně nevěděl, co teď? Bude mít navždycky v držce díru a nic tam nebude? A co má dělat s tím zubem? To ho má někam zahodit, zahrabat?
Ale to něco koutkem oka zahlédl. V mžiku se otočil. Byla tam! Nějaká samice! Vypadala naprosto divně a Arsen zamžoural. Byla furt tam, měla křídla, byla žlutá a tak. "To je můj poklad!" zavrčel a hlídal si zoubek, který stále ležel na zemi za ním. Chránil jej teď vlastním tělem, jako by to bylo jeho největší bohatství. Vlčice nic neřekla, jen pomalu vlčka obcházela a svůj pohled fixovala na zub. Arsen se jej snažil schovat za své tělo. Nedá tu věc! Byl to jeho zub, jeho věc, jeho poklad. Nebude ho nechávat nějaké neznámé. Ta jich stejně již měla dost! Oči upřel na její náhrdelník plný zubů. Měla jich fakt dost. Vypadalo to dost sadisticky.
"Dám ti za něj něco," řekla nakonec tichým hláskem, který nabádal, aby se svého pokladu vzal výměnou za cosi. Vlčice před sebe hodila nějaké cetky. TO JE ONO! Cetky, které Varja nosil Životu a Smrti a vyměňoval to za něco dobrého. Tak to byla úplně jiná. "Přihoď ještě trochu a je tvůj," řekl povýšeně. Vypadalo to, že ten zub ale opravdu hodně chce. Tudíž přidala ještě další věci. Na to už Arsen kývl a víla si zub ze země vzala. A byla fuč. Neřekla ani ahoj, ani nashle, neřekla vůbec nic. A Arsenovi to bylo úplně jedno. Všechny ty své nové poklady uklidil hezky do svého malého kousku jeskyně, aby to nenašli sourozenci a uvelebil se ku spánku. Konečně mohl spát.
Ráno nevěděl, zda to byl jen sen, ale co na to říct, ty drahokamy tam fakt byly.

Proč by na takový místo chodil? Stačí snad, že je vedro tady. Prý se tomu říká léto a každý rok je zas a zas. Arsen se zatím moc na to, jak funguje čas, neptal, v jeskyni to nijak nemohl poznat, to až teď konečně mohl trochu pochopit koncept denní doby. Byla tma, tak světlo a pak zas tma. Za všechno mohlo to kolo na nebi. Bolelo, když se do něj koukal, tak to nedělal.
Smrt byla ale ještě zajímavější než Život. Tedy do chvíle, kdy vlk řekl, že si tam vytrpěl své a měl z toho pěkné... To neznělo jako něco, co nutně Arsen chtěl zažít. Ale musel být důvod, proč tam byl, ne? Nebo je tak blbej a dal jí drahokamy zadarmo? Co to vůbec je? Arsen znal kytky. To viděl a znal. To ostatní nikoliv.
"Vypada to, že si musíž taky doplnit ynformase," zasmál se nevinně. Uvnitř se ale vztekal. Teď chtěl víc info, které mu vlk nemohl poskytnout. Zbytečná existence, ta Smrt si ho měla raději nechat. Chvíli bylo ticho, dusil v sobě ten svůj malý vztek, aby si zachoval vizáž nevinnosti, než raději změnil téma a vrátil se k pobytu u tůně.
"No u té tůnje, byl tam takový jeden vlk, nešekl mi, jak se jmenoval, byl barevnej. Chnědej, šedej, bílej, borefny oči, měl věc na krku a byl vleslej, smrděl podobně jako já, ale prej to neni stejda," popsal vlka od tůně tak, aby to Varjovi přišlo jako dostatečné info poskytnuto vlčetem. On toho stejně víc o vlkovi nevěděl. Na všechny otázky se ptal on a ne Arsen. Ten původně žádnou společnost nechtěl. Zdrhl z domova, protože už mu vadilo nevědět, co je venku. A chtěl to vidět všechno sám. A pak si vzpomněl na ten suvenýr, který nikdy mít nebude. "No a ona tam byla kachna, ta kachna nechala ve vodě peřiško, jsem ho chtěl. A ten vlk, že to přines...e, já se bal," řekl a pamatoval na to krásné peříčko, které objevil, ale neuměl plavat a nechtěl ani čekat, až ho ten druhý vlk donese. Pochybuje, že tam nějaké bude, až se dostane k tůni příště. Spíš očekával dlouhotrvající zákaz potulování se venku. Snad nebude muset hlídat Quercuse za trest. Nic tak hrozného neudělal, taky je celý a tak. A už ani není mokrý. Asi je to tím, že se nachází v úkrytu...

Tohle je prostě noční můra. Tenhle vlk by si v žádném případě neměl pořizovat žádné děti, jinak by to bylo naprosto katastrofální. Však Arsen prakticky umírá. Až teď si začal všímat té louže, co se pod ním tvořila. Vypadalo to, jakoby se snad pochcal. Všechna ta voda z jeho kožichu teď byla jako louže pod ním, takže se zvedl a posunul o pár centimetrů vedle. Jenže to už měl pod sebou novou louži, takže to vzdal. Letní déšť byl jeho premiérou, už teď věděl, že se mu nelíbí stejně jako jakýkoliv jiný druh deště. A ta bouřka? Úplně vytlačil z hlavy ty hromy. Jako by se nic nedělo. Ale ta voda. Nehoráznost. Ještě měl teď srst plnou hlíny a prachu.
"Jo, díky, jsi super," řekl rozkošně, ačkoliv mu bylo všechno úplně jedno. Měl teď plnou hlavu té vody, Života a tak. Nějaký Varja a jeho starosti měl u zadku. Jenže on pak začal mluvit konečně zas o tom bohu. No konečně. Tohle byla jiná, najednou byl vlk opravdu super a užitečný. Natočil tedy celé své tělo směrem k vlkovi a poslouchal. Varja nebyl nejlepším vlkem na popis kohokoliv a čehokoliv. Nejdřív to znělo zmateně. Arsen si párkrát přehrával ta slova v hlavě. Poušť je velice horké místo plné písku. "Teť už jo!" odpověděl nadšeně, když Varja chtěl vědět, zda Arsen zná poušť. Arsen ani nevěděl, co je písek. Jak si to má přesně představit? Nikdy nevylezl z Borůvky. Kdyby to bylo na jeho rodičích, nejspíš by ani nebyl nikdy venku z jeskyně jako jeho sourozenci. Ale on byl lepší a vyspělejší. To, kde oni tratili, on exceloval. "Pokracuj," pobízel ho, aby vyprávěl dál. Tohle byly tak cenné informace. Chtěl to vědět úplně všechno, taková velká výhoda vše vědět v tak nízkém věku.

Vlk mu na nic neodpověděl. Byl jen přehnaně starostlivý. Starý pekáč, fakt... Jeho trpělivost začala být ty tam, protože s ním jednal jako s vlčetem. Kde se to v něm bere, že? Že by to bylo tím, že je Arsen opravdu několikatýdenní vlče? On se tak rozhodně necítí. Protočil nad tím oči, když byl Varja otočen zády. Nevěděl, jak dlouho je ještě schopen tohle dělat. Byl tak trochu unavený, tělo malého vlka nebylo úplně tím vhodným nástrojem, který měl. Obtěžovalo ho to přinejmenším.
"Super," pronesl nadšeně, skoro to neznělo ani ironicky. Nějaká smradlavá nora? Nic lepšího jako sehnat nezvládl? Proč je tak inkompetentní? Sledoval zpovzdálí, jak vlk kontroluje hrdě noru, kterou nalezl. Vypadal celkem znechuceně a pohrdavě, tak jak snad vlče vůbec umí. Ve chvíli, kdy se k němu Varja ale obrátil, vypadal Arsen už zas jako to velmi nadšené, milé štěňátko.
Neochotně jej následoval dovnitř. Nebylo to místo, kde by se zabydlel. Velmi rychle se zabydlel ve výklenku bet a nikdy již nechtěl nic jiného. "Je mi fajn," řekl, když si lehl. Byl to trochu malý prostor, ale protože byl tak malý, mohlo mu to být úplně jedno. Otázka je, jak moc to bude dědkovi nepříjemné.
"Takše ten Život, řekni vís," vrátil se okamžitě k tématu, aby vlk byl trochu užitečnější než jen jako bodyguard a nálezce nevyhovujícího úkrytu před deštěm. Musel hodně vysvětlovat, aby alespoň trochu v očích malého byl významným.

Arsena netěšilo nic. A určitě netěšilo ani tohodle šaška se s ním vidět. To se asi jen tak říká? A nebo fakt byl divnej a moc milej a tak, no a opravdu ho těšilo, že zas potkal někoho nového. Tak v tom případě ten se má, že mu stačí k životu tak málo. Arsenovi by snad stačila jen světová dominance nebo zkáza. Jednoduché.
Byl ale tímhle Životem trochu zaskočen. To mu jako nebyli rodiče schopni něco takového říct? Že tu někde chodí nějaký blázen, co dává vlkům věci zadarmo. Fakt šílenec. To by rychle nic neměl. Arsenovi nemusely být ani dva měsíce a už věděl, že v životě není nic zadarmo, tudíž na sobě pracuje. Chce být rychle jako dospělý. Chce být silný a neústupný. A tenhle Život zněl jako někdo, kdo mu v tom může pomoci. Zapomněl díky tomu i na fakt, že po něm stejkala voda ze všech stran a kožíšek začínal promokat. On ten kožich vlčat není úplně přizpůsoben takovým podmínkám. Navíc má letní výbavu.
"Hmm. Co za to chce?" zeptal se a jeho hlas už nebyl tak milý jako doposud. Nejdříve si toho ani nevšiml, ono někdy rozlišit mezi tím, co říká a myslí si... Ne vždy.je ta hranice naprosto viditelná. Odkašlal si, protože mu to po chvíli došlo. "Omlouvám se, to snělo spatně," pronesl omluvně tím svým hlasem vlčete, který osobně nesnášel. Upřímně jo nezajímaly žádná křídla, barevné kožíšky a podobné sarapetičky, které akorát tak mohly přitáhnout oči ostatních. Ne, chtěl být lepší a silnější. A v tom mu pár barevných teček nepomůže.
Déšť sílil, teď už bylo jasné, že by měli raději najít alternativní schovku, než pršet přestane a bouře se přežene. Kdo ví, jak zlé je se teď vlastně dostat do úkrytu, ale bylo by lepší, kdyby spíše vlk schoval sebe a vlče někde jinde, aby neriskovali.

Další vlk, co se moc ptá. Varja? Co je to za jméno? Přišlo mi to tak trochu důchodcovské. Ne že by za svůj krátký život potkal nějakého důchodcec, ale víte... To je taková ta předtucha. Víš jak, kouknu a vidím.
"Jsem Arsen," řekl líbezně nakonec, aby nebylo trapné ticho. Byly své možnosti, buďto mu to řekne a nebo neřekne nic. Vlastně ho ještě jako třetí možnost mohl prohlásit taky za ouchila, protože se ptal na moc otázek. Ale to už se vlk sál do pohybu. Arsen jej tedy rychle následoval, nechce být bahně už ani minutu.
Nejraději by zakoulel očima a cekl něco jako "trapné", ale co je mu asi po tom. Mít ošklivé klikyháky ani od Boha nechce. A nikdo se vlka ani neptal, jak se ten vlk jmenuje a tak. no vlastně se vlka neptal skoro na nic. no to je jedno, říká se tomu konverzace a malý vlk bude muset ještě pochopit, že je to tím nejdůležitějším, co má. tedy pokud nebude škemrat nějaké bohy jak tenhle páprda.
"Vau, to zní tak hustě," odpověděl nadšeně. Lépe už to asi ani neměl. Vlastně nešlo poznat, že vlastně naprosto ztratil zájem už ve chvíli kdy se na to vlka ptal. Ach, no to nevadí, třeba by seel dozvědět víc věcí ohledně tohodle Boha, co dělá vlky ošklivější.
"A on dělá etě něco? Nebo jsi byl jen hodně hodnej?" ptal se a schválně trochu mluvil jak trouba. Ono to vypadalo poměrně přirozeně, jeho sourozenci takhle mluví. Sice cupital vedle vlka, ale už teď bylo jasné, že budou muset mít alternativní plán, neboť se vítr zvedal, pršelo víc a na hromech a blescích někdo taky nešetřil.

Nepotřeboval od nikoho poučovat. To mohla max jeho máma a s přivřenými očky i táta. Kdo si tenhle Mánička jako myslí, že je? Možná by to nebylo tak šíleně, kdyby nevypadal jako cirkusová atrakce. Vlastně se na to chtěl zeptat. Proč vypadá tak směšně. Třeba je to jeho role ve smečce. Je to šašek pro vlčata nebo tak něco. Už už malém z úst vypustil něco lehce neurvalého. No a co to máš hnusnýho na sobě? Ty se nestydíš? Polkl na sucho. Ne, musel odolat. "Jo, se omloufam," řekl, jako by mu bylo opravdu líto, že utekl ven mimo jeskyni. Jakoby máma asi musela mít starost nebo tak něco, ale nebyl zas tak daleko, aby měla infarkt. Celou dobu byl z té bouřky nesvůj. Teď alespoň ale věděl, jak se tomu říká. Ne že by to pomáhalo, ale vlk nevypadal nijak odvařeně, že tu něco tak hlasitě bouchá a bliká, takže Arsen taky chtěl být trochu statečný.
Dobře," řekl a rozhlédl se. Nikde nikdo, takže asi bylo na programu se opravdu někam schovat, neboť pomalu začínalo kapat. Nejdřív bylo těžší si něčeho takového všimnout, byli pod ochranou korun stromů. No přesto se více a více kapek dostávalo až na zem. To už se mu moc nelíbilo. Takže pozornost opět věnovat vlkovi a čekal, jestli ho tedy někam odvede, nebo bude muset Arsen jít domů sám. Prohlédl si tlapky, které se začínaly nepříjemně špinit od mokré hlíny, která se přirozeně s návalem deště nasakovala. Díval se na to tak fixovaně a pohrdavě Myslel si, jak nechutné to vlastně je, špína nebyla jeho oblíbenou.
"Ploč vypadaž tak difně barevně nebo tak?" zeptal se jak nejhloupější vlče pod sluncem To přece on byl, malý, hloupý a nemotorný. Jo! Tak to je. Ale fakt ho zajímalo, proč měl vlk ty fleky a divnosti. Co to má třeba na bradě? A proč na noze nosí kámen s klikyháky? Proč má na sobě nějaký klikyháky.

Přešlapoval lehce nervózně, neboť ty mračna nevěštila nic dobrého. Měl jakýsi tuseni, že by měl chtít schovat se? Jenže když se půjde schovat, tak dostane pěknýho zprda od máti, na což by se nejdřív musel mentálně připravit. Máma byla fajn, ale nechtěl dostat žádný kázání.
"To je jedno,"plácl, aby se tam vlk náhodou nechtěl vydat. Buďto by Arsen zůstal sám, nebo by musel jít s vlkem, což by uplne překazilo jeho grandiózní zmizení. Ne že by snad Arsen nebyl lehce zvědavý, jak by něco takového probíhalo, vlk dokonce vypadal, že by snad chtěl vyprášit tomu u tůně kožich. Auto bylo dobře, přeci tu nebudou zadní cizáci. Ale byl vůbec cizák? Nejspíše byl jen vlezlý člen smečky, ale to nic nemění na tom, že byl vlk divnej. A právě proto se rozhodl, že jednoduše nikam chodit nebudou.
"Pane, vy mje muzete spíž doprovodit domu," řekl sladce. Tenhle byl určitě členem a určitě by byl i ochotný asistovat. Ne že by tam nedošel sám, ale třeba když přitáhne někoho jiného, nedostane takový kázání. Navíc nejspíše začne pršet. A přesně v tu chvíli praštil hrom. Předcházel blesk, ale ten o n neviděl, takže ono bliknutí bral spíše jako vidiny nebo prostě jen chybu jeho vlastního zraku. Takže to byl až hrom, který jej donutil povyskočit, jak jej to překvapilo.
"So to bylo! Vlku!?" zavřeštěl hned a zkoumal okolí, co byl ten zvuk zač. Jenže nikde nic nebylo.

⊲ Ovocná tůň

Byl si skoro jíst, že kdyby zůstal o trochu déle, ještě by přišel k úhoně. Navíc snad poprvé za jeho krátký život obloha nebyla samé sluníčko a neskutečné horko. Arsen vlastně nevěděl, co to znamená, v životě žádnou bouřku neviděl a nezažil. Sice uměl narozdíl od sourozenců už poměrně dobře brblat, ale stále tratil právě na tom, že neměl o dosti věcech šajna. On to samozřejmě nepřizná, chce být už teď lepší než jeho sourozenci a jen těžko by se mu říkalo, že něco neví, ale každý jednou byl neznalé vlče. Jeho to ale šíleně deptalo. Vlastně od tůně sice pelášil, ale zároveň čím dál byl, tím víc se mračil podobně jako obloha. Pohlédl vzhůru tam někam mezi koruny stromů, kde bylo vidět trocha nebe. Byla už pořádná tma na to, že má být vlastně kolem poledne. Možná by bylo lepší se vydat k rodině. No jenže ono to není ultra blízko, vzal to zrovna celou horní dolní a vlastně je snad nejdál, co být mohl.
Jenže to z dálky uslyšel cosi ve větru. Ten nabíral na síle a vlče si najednou nebylo jisté, zda se mu to jen zdálo, protože by to nebylo poprvé, co slyšel nebo viděl něco, co tam vlastně není. Zastavil a rychle se otočil kolem sebe. HA! Další cizák! Tenhle ještě ke všemu vypadal směšně. Ten u tůně alespoň vypadal poměrně tuctově a jediné, co na něm bylo zajímavé je fakt, že nejspíše krade vlčata. Neměl by to někomu třeba nahlásit, když teď nad tím dumá?
Z jeho výrazu zmizel lehký vztek a frustrace, kterou si přitáhl od tůně, místo toho se rozkošně usmál a začal cupitat trochu nemotorněji, než byl zvyklý se pohybovat. Hlavně nenápadně... Malý hloupý vlče, stejně jako ostatní. Povzbuzoval se cestou k vlkovi, který jej oslovil. Nejspíše to byl nějaký člen smečky. Arsen toho moc za měsíc nestihl vidět, nejdřív se bezmozkově válel mámě u cecku a pak tvrdě pracoval na tom být jak dospělák.
"Ňaky vlk me djesil u louše," sdělil tomu vlkovi a pohlédl směrem k ovocné tůni, aby místo zdůraznil. Víc nic neřekl, neboť čekal, co mu na to vlk řekne, co kdo ví, třeba jo bude chtít jít vyzvat na souboj nebo tak.

(Mohu psát zase 12.8)

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se tu on - Arsen. Nebylo to náhodou, neboť už něco málo o tomhle místě slyšel. Lehce klusal směrem k louce, která byla poměrně dobře schovaná. A aby toho nebylo málo, ještě se z ní ozývaly trochu prapodivné zvuky připomínající jekot. To je opravdu zvláštní, kdo by v tohle hodinu takto křičel na palouku? Už už se zdráhal, nebyl sice bojácný, ale opravdu to znělo, že si někdo někoho opéká na ohni. I když nejdříve couvl, zvědavost mu nedala, schoval se tedy do křovin, aby mohl scénu na palouku pozorovat hezky zblízka. A udělal to fakt mazaně, neboť nebyl skoro vůbec vidět. To, co ale viděl on, to bylo šokující, fakt že jo. Ono vidět bandu svišťů, kteří se baví nad nějakou svou soukromou hrou, to jen tak nikdo nezažije. Ejhle, vypadalo to, že mají nějakou sviští olympiádu. Určitě nemohl být jediný, co tohle slyšel, tak kde jsou sakra nějací další vlci. I když co je mu do toho? Ono je to vlastně úplně jedno, protože jim hodlal ty jejich sportovní hry pěkně překazit.
Trvalo mu chvíli, než se mentálně připravil. Lehce byl ještě od návštěvy moře ověnčen chaluhami a dalším mořským sajrajtem, to by mohlo pořádně sviště vyděsit. Takže se vydal tryskem za nimi, chaluhy lítaly vzduchem a Arsen z plna hrdla křišel na sviště, jako kdyby byl nějaká mořská duch či obluda. A že tak dokonce i vypadal. Lepší už to být nemohlo, neboť sv튝ové museli zanechat úplně všeho, co právě dělali. I kdyby byli mezi nimi nějací stateční jedinci, z rozcuchaného, smradlavého vlčete v tom mořském bordelu, nakáleli by si pod sebe i oni. Invaze na hřišti se náramně povedla, všichni švišťové vzali nohy na ramena, nikdo z nich se pořádně neohlížel, modlili se a doufali, že Arsen aka mořský duch po chvíli zmizí a oni se budou moci navrátit k tomu, co doteď dělali s velkým zápalem. Možná by tomu tak bylo, kdyby vlk neměl jiné plány, chytal každého, kdo se neschoval do nory, pořádně mu vyprášil kožich a pak jej na základě dobré nálady vypustil zas zpět na svobodu.

(Mohu psát zase 4.8)

Byl akorát u řeky, když ho myšlenka napadla, proč řeč zvířat nikdy k srdci mu nepadla? A opravdu jim vůbec nerozumí? Či jen neví, že on to vlastně umí? Snad stačí se zkusit s nimi dát do řeči,
možná hned zjistí, že mluví jazykem prasečím. Bohužel ale divočák v nedohlednu. možná k experimentu stačí potkat rybku jednu. Koukal, koukal: "Rybko, kde jsi? Já potřebuju říct ti cosi." Ve vodě ji neviděl, přijít blíž se nestyděl. Na břehu pak čekal rybu, cukl při každém pohybu. Ryby příliš rychlé byly, u vlka se nezastavily. Bral to lehce jako urážku, ale přece musí překonat tuhle překážku. Volal na ryby: "hej ty, ty tam! Zastav se, to ti říkám!" Ryba fakt zastavila se a připlula blíž, čumět na vlka nebyla obtíž. Ona ve vodě, on na pevninské svobodě, byla ve značné výhodě, nemohla přijít k úhoně. Co přál si ten chlupatý neřád? Zvědavá, co má vlk na srdci, byla pořád. Jejíma slizkýma kukadlama pozorovala ho. Vlk tedy zanechal úplně všeho.
"Hej rybo, jaký je to být ryba?" Zeptat se ryby ale byla velká chyba. Vlk si myslel, že mu rozumí. No bohužel to tak jednoduché není. Rybu přivolat se mu podařilo, to ano. Jenže to, že vlk nerozumí rybě, to je velmi dobře známo. Ryba hubou hýbala, asi vlkovi věci říkala. Otázku zodpověděla. No moc dobře pravdu věděla. Arsen čuměl jak vyvoraná myš, nerozuměl rybě příliš. A tak vydal se zas pryč poražen. Ksichtík celý zamračen. Teď už dobře věděl, že vlci s rybami nemluví. Stejně se ale příště o podobnou patálii pokusí.
Šel tedy lesem, hlavou vrtěl, v hlavě mu ten rozhovor přece jen trochu drnčel. "Možná jsem nezačal správnou otázkou, ale kdo bych chtěl mluvit s takovou cházkou?" Zastavil se u pařezu, chvíli tam civěl, pak do vzduchu zavyl a do nebe pohlížel. "Možná to nebyla úplná prohra, vždyť ta ryba byla... no... skoro ochotná!" Tu z houští cosi zašustilo náhle, z křoví vyskočil ježek, celý v pichlavé slávě. Vlk se pousmál, byl to bod zlomu: "Hele, zkusím mluvit s někým, kdo bydlí u stromu!"
"Ježku," zkusil vlk, "chceš si snad povídat?" Ale ježek jen funěl, jakoby chtěl chrápat. Pak zakuckal, dvakrát se zachvěl, a pak se odplazil, jakoby se bál, že zmlkne navěky ve stínu kapraděl.

Červenec 4/10 | Badri | Severní Mahtaë

Myslel si, jak moc je vlastně geniální a vtipnej. Teda ostatním to klidně nemuselo připadat vtipný, ale hlavní bylo, že se on bavil. Neplechy by mu šly, poslouchat rodiče? Tolik zas ne. Být hodný na sourozence? To šlo zas jen občas. Zavrtěl ocasem, když se ujišťovala, že slyšela o Sarumenu. Ještě aby měla námitky. Další smečku Arsen neznal. Tedy pokud nepočítáme Borůvku. Ale o té jí přeci říkat nebude, proč by to dělal. Vypadalo to slibně, borka baštila vše, co jí vlče servírovalo a vypadala víc a víc ustaranější. Jenže cosi mu říkalo, že by měl prostě jen zdrhnout, než vlčice bude mít víc otázek. Už teď mu přišla velmi otravná a divná. Nejspíše to bylo tím, že byla přehnaně milá. A to vlčice skoro nic neudělala a neřekla.
"Cool," řekl trochu nadšenějším tónem, když se vlčice představila. Vůbec ho to nezajímalo, stejně to nejspíše zas zapomene. Ne že by měl špatnou paměť... Jenže ona na něj šmátla. Udělal hned krok vzad, neboť nesnášel, že na něj sahají cizí. A ona byla cizačka. Už už chtěl něco odseknout, ale místo toho se jen rozkošně uculil. Borka něco určitě tuší, sakra. No nic... Ale pak nabízela plnit přání, jako by snad byla nějaký džin z lampy nebo prsten Arabelly.
"Chci si splnit poslední přání a jít na houby! Bylo mi slíbeno, že na ně půjdeme a bohužel se asi nikdy nedočkám," vyhrkl skoro až nadšeně. Chtěl se jí zbavit, hned jak se schovají někde v lese, uteče jí. A pak celá záhada ducha Teorodka bude ty tam. Houby ho moc nezajímaly, ale ráno s jednou malou přišel do styku, tak hned byl poučen a bylo mu slíbeno, že je půjdou ze srandy hledat, jenže Arsen prostě zdrhl, že jde na procházku kolem Borůvky. Zvedl kytici a dal se do pohybu, bylo mu jasné, že vlčice půjde taky, na to byla asi až moc starostlivá, aby to nechala být.