Gallirea - Příspěvky uživatele

Leden | 10 | Borůvkový les

Ne fakt, kde je jako táta? Proč si všímá ostatních víc? Arsen měl stále nafouklou tlamu a zlobil se na celou svou rodinu, dospělý jsou nudný, sourozenci jsou nudný. Život je nudnej. Nikoho moc ze smečky neznal. Jen ten Varja furt někde občas oxidoval, ale měl teď ty malý špunty a ani on by nikam nechtěl jít. To bylo hrozný, neměl vlastně žádný kamarády, protože byl on a jeho sourozenci jediná vlčata. No a pak tu bude jen ta Varjova sebranka. Byl trochu zvědavý, to by nemohl lhát. Byl zvědavý, co ten vtipnej šašek mohl vyplodit za divy světa. Kdyby tenkrát jen věděl, jak dobrej Varja vlastně bude ploditel. Uvařil dobře.
Byl kdesi na severozápadně, teda alespoň si to myslel, protože slyšel řeku o něco lépe. Neměl v plánu opouštět hranice, ještě neměl v plánu se ztratit, on jeho čas přijde a dneska to určitě nebude. Byl možná moc velkej strašpytel, ale říkal si, že by ho mama pak přerazila jako hada. A nebo by se ještě ani domů nedostal, spadl by někam po tlamě a nevyhrabal se. Možná by nepřešel ani přes řeku, spadl by dolů a utopil se.
Zavrtěl hlavou, aby takovou myšlenku dostal z hlavy. Přemýšlel nad solidními hloupostmi. Vyrazil tedy pomalým krokem zpět do středu blíže k úkrytu, Borůvčí stále hezky vonělo, ačkoliv borůvky už byly ty tam. Moc si jich letos neužil a musel čekat až na příští rok. Rok se zdál jako dlouhá doba, kterou čekat vlastně nechtěl. Jenže on neměl žádný hodinky, aby cestoval v čase, takže měl smůlu.

Leden | 9 | Borůvkový les

"To je tak neurvalá a nevychovaná věc," zlobil se cestou jinam Arsen. Stále myslel na toho koloucha, který neměl chuť se omlouvat, že je hloupé zvíře, které by asi bez Arsena bylo mrtvé. Nemělo to chuť ani děkovat, že je Arsen ten nejlepší zachránce na světě! Tohle je jako co za vychování? Arsen začínal věřit, že zvířata žádnou průpravu nedostávají od svých rodičů, protože jak jinak by si měl asi tak vysvětlit tohle neomalené chování? Chodil s tvářičkami (? i guess?) nafouknutými až k prasknutí. Přemýšlel nad tím, jak asi zvířata vlastně fungujou. Jsou tajně jako vlci? Mluví spolu, hrajou si, učí se? Nikdy jako nepotkal jelena s magií, ale když mohl mít nějakou magii vlk, proč by nemohl mít nějakou magii i medvěd? Kdo o tomhle vůbec rozhodoval? Byl to ten "legendární" pán Život? Nebo kdo má tady ty největší přístupová práva, aby rozhodoval, kdo bude a nebude cool? On si doteď tak nějak myslel, že zvířata vlastně postrádají mozek. Prostě se naučila ta základní pravidla a dovednosti a čus. Takže prostě jelen uměl spát, kakat, papat a no chodit. Arsen vlastně nevěděl, co takovej jelen ještě umí. Umí něco víc? Něco o čem mu ještě rodiče neřekli? Byl plný otázek a vypadalo to, že tu není nikdo, kdo by mu na ty jeho otravný věci mohl odpovědět. Povzdechl si nad tím, že vlastně tráví dnešní den sám. Kde je jako jeho táta? A proč s ním nedělá nějaký hustý věci, jako by asi otec a syn dělat měli? Život není vůbec fér.

Leden | 8 | Borůvkový les

Jenže co teda teď má dělat? Prohlížel si ty kořeny, do kterých si zvíře tu jeho nohu skříplo. Nemohlo být přeci tak těžké se dostat ven, ne? Koukal na to, vůbec totiž nechápal, proč se to stalo? To byl kolouch tak hloupej a neuměl se dostat ven? V tom případě je to jeho hloupost a umřít by si i zasloužil. Arsen nad tím nespokojeně mlaskl. Co naplat.
Přišel blíž a chlácholil trochu zvíře, jako když jeho máma chlácholila jeho ku spánku. Netušil, zda to vůbec nějaký efekt bude mít, ale asi lepší než nic... Zvíře ale asi prostě přijalo po chvilkách odporu svůj osud a přestalo se vzpírat. Byla to dobrá změna oproti tomu, jak sebou ještě před chvílí házelo.
Arsen pohledem zkoumal kořen, než se do něj zahryzl. Chutnalo to strašně. Přesně takhle si pamatoval, že chutná kůra. Když byl ještě menší, zkoušel, jak nějaké věci chutnají a tohle? Tohle bylo hrozný. Tahal za kořen k sobě a snažil se udělat víc místa, aby noha koloucha mohla proklouznout ven.
A ono se opravdu povedlo. Kolouch vystřelil nohu ven, div Arsen nedostal kopanec. Zvíře trochu kulhalo, ale asi to rozchodí. Podíval se na Arsena, než vzal nohy na ramena.
"Heeej, příště cekni aspoň dík!" volal na něj naštvaně a ještě stále plival kusy kořenu.

⋘ Limbo

Vyplivlo jej to kdesi na místě, které vlastně neznal. Vypadalo to tady povědomě, nejspíše stále byl kdesi v Narrských kopcích, jen netušil, kde vlastně byl přesně. Nechtěl tu samozřejmě být. Byl zmatený, bolela ho ukrutně hlava. Byl živej? Vždyť umřel? Počkat, znamená to, že byl tak dobrej a našel cestu ven? To je ale hrozný!
"Ne! Ne! Ne!" vztekal se naštvaně a chaoticky. Měl by se přeci radovat, měl by být rád, že má možnost druhé šance a tentokrát sám bez hlasu v hlavě. Byl konečně sám. Jenže on byl stále bez Kiwi. Zmocnila se jej jakási panika. No pravda, však je pryč. Co si počne? Měl sto chutí jít a plácnout sebou do toho jezírka, které tu bylo. Jenže uměl by opravdu zajistit, aby se utopil? Uměl jakž takž plavat, asi by nebylo možné něco takového provést v malém jezírku.
Únavou se plácl o zem, tělo ho vlastně nebolelo, skoro jej prostě necítil, byl tak slabý, že byl možná rád, že jeho tělo vypovědělo a on se tu teď musel válet.
Nebyl tu sám, bylo tu spoustu zvířat a rostlin, které neznal. No a nejspíše je ani už nikdy v životě neuvidí. Počkat, tohle je možná nějaký posmrtný život a on je úplně mrtvý a může být tady a ne v nekonečné temnotě...

Leden | 7 | Borůvkový les

Kolouch sebou škubl, když se Arsen pokusil udělat krok vpřed. Zvíře jej sledovalo vyděšeně, oko se k němu hekticky stáčelo, zorničku měl roztaženou strachem, puls zrychlený. Arsen instinktivně ztuhl, nebál se toho zvířete, bál se toho, co by měl udělat. Zároveň cítil jakousi potřebu to udělat. Byl by tak cool, kdyby ve svém věku přitáhl domů takhle velkou kořist. Nejlepší lovec široko daleko. Ale tohle nebyl fér boj a nebyl by to ani lov. Prostě by jej jen dostal z téhle situace s trvalými následky... Tedy permanentní újmou...
"Přestaň se vrtět," zamumlal si spíš pro sebe. Obešel toho koloucha obloukem, byl opatrný, nechtěl se mu dostat přímo pod kopýtka. "Prostě ho sejmi," radil mu Hlas netrpělivě. Asi jej nebavilo, co tu Arsen nacvičoval. Měl by toho chudáka usmrtit? Bylo mu to trochu líto. Zavrtěl tedy hlavou jako nesouhlas a říkal si, že toho koloucha zachrání. Jenže jak se zachraňuje takový zvíře z takovýhle situace. Teď by se mu hodily jakékoliv instrukce dospělých, ale pochyboval, že mu Hlas poradí. Ten mu dal jasně najevo, že neměl zájem zvířeti pomáhat, takže na to byl Arsen sám. Ještě možná mohl doběhnout pro někoho dospělého, ale to by kolouch asi fakt umřel a byl k večeři.

Leden | 6 | Borůvkový les

No takže takhle ťapkal a přemýšlel, co vlastně bude dělat, až dorazí na samý kraj lesa. Nebyl zrovna nejvíc typ s bujnou představivostí a necítil se ani jako vlče, které by si chtělo hrát v trávě nebo podobně. Co vůbec dělají dospěláci? Máchal otráveně ocáskem, jenže to už uslyšel jakýsi nářek. Přišel o něco blíže, jeho pozice byla defenzivní, netušil, co jej čeká.
Spatřil nakonec malého koloucha, kterému se noha zasekla ve změti kořenů. Naříkal tam borůvčí a nikdo mu nešel pomoci. Arsen se na něj na chvíli koukal s otevřenou pusou. Netušil, co na to má sakra říct. Maso začal konzumovat nedávno a tohle stále žilo. Instinkty mu říkaly, aby se zkusil na malého koloucha v nesnázích vrhnout, prostě ukončit tohle jeho trápeníčko trápení. Jenže Arsen byl asi moc velký posera zatím a na koloucha by si ani v téhle situaci zatím netroufl. A tak tam stál jak tvrdé Y a nevěděl, co dělat. Možná by mu měl nějak pomoci? Jenže jak by mohl pomoci takovému zvířeti a v takovéhle situaci?

Leden | 5 | Borůvkový les

Bylo to někdy na konci léta. Arsen byl malý děcko, který teprve poprvé objevovalo svět. Byly to jeho první výlety mimo jeskyni a bezprostřední blízkost rodičů nebo opatrovatelů. A tím myslel své sourozence. Nebo alespoň občas. Jeho starší sourozenci se furt někde toulali, takže to chtěl zkusit taky. Vyrazil tedy na obhlídku hranic. Neměl v plánu se zatím uchylovat za právě tyto hranice, měl nějaký ten rozum, aby se nevydával na nebezpečná místa někde v tramtárii. Raději se vydal více na jih. A nebo to byl jiho-západ? Kdo to má vědět, tak nějak tušil, kudy je sever, když vyrazil z jeskyně. A pokud tamtudy byl sever, tak na opačné straně byl jih. Trochu měl problém si pamatovat, kudy je východ a kudy je západ, ale každý den mu to připomínalo sluníčko. Dával si bacha, kam šlape, musel být obezřetný, slíbil to mámě. Ne že by většinou podobné věci dodržoval, byl tak trochu zlobidlo, ale tentokrát věděl, že má mamina pravdu a musí si dávat sakra bacha. Prý tu v těhlech končinách mohli být i zatoulaní medvědi. Ti prý většinou vegetí u jezer poblíž, ale klidně by se mohlo stát, že se sem zatoulají, a pak co...

200 slov | Kouzelný strom | Prosím kytičky

Slyšel jednu legendu. Už si úplně nebyl jistý, kdo mu něco takového řekl, ale velmi matně si pamatoval, jak to začínalo. Nebyl nikdy nějak extra dobrý vypravěč, takže určitě nevěděl, jak navnadit jednoho do akce, ale alespoň by to klidně i zkusil.
Asi to byl táta? Nebo že by to byl brácha? No to je fuk. Dostala se k němu taková zajímavá věc o stromu. Tenhle strom byl kdesi na jihu, kde přesně je, tak to vám nepoví, sám to totiž fakt vůbec neví.
Tenhle strom je jediným stromem na louce, kde je samá mlha, prej fakt nevidíte ani na krok. Prej se máte fakt blbě, když si do tý mlhy stoupnete. Víte co, nějaký ty špatný vzpomínky, výčitky svědomí, špatnej den, nic v týhle mlze nebylo pozitivního. Ale když vlk překoná tohle malý neštěstí, prý se ocitne někde úplně jinde. Normálně obrat o sto-osumde, tady je najednou pěkně. Je to asi nejklidnější místo na celém území a je to místo, který by fakt frčelo u ezovlků. Ví vůbec o tom, že takové místo existuje? Prej tam neprší, nesněží, tráva je vždy zelenější, lítá furt nějaká havěť kolem. Asi si tak hodně vlků představuje vytoužený a pěkný kus posmrtného nebe

Arsen byl už celkem velkej kluk, když přišel podzim, léto bylo krátké, minimálně mu přišlo fakt krátké, jeden mrkl a těch pár týdnů uteklo jako voda. Absolutně nechápal, co se stalo s časem, bylo to poprvé, co na něj začalo doléhat, že je vlastně poměrně starej, už si vlastně nepamatoval moc z doby, kdy se narodil. Aby taky jo, všechno to nahradily tuny a tuny nových vzpomínek, které si stihl za svůj krátký život udělat. A měl pocit, že to všechno uplynulo tak strašně rychle, všechny ty dny se přehnaly jak průtrž mračen, nebyl to dobrý pocit. Ale on byl rád starší a silnější, neměl rád celkový čas, který strávil jako malé vlče, takové to na které děláte "ťuťu ňuňu", nechtěl pro nikoho být děcko ani v době, kdy doopravdy děcko byl.
A právě proto bylo super, že už je teď trochu starší a může se vydat na krátké průzkumy okolí prostě jen tak a sám. Ač byl třeba že malej kluk, měl už fakt od vlčecích dob (ne že by teď nebyl vlče) potřebu vidět vše první, udělat vše první, zažít vše dřív než jeho stejně staří sourozenci. Ano, tohle prostě byla soutež, kterou fakt moc chtěl vyhrát, byl připraven prolézl hory a doly, právě dneska se rozhodl vydat trochu do končin, kde ještě nebyl, chtěl totiž objevit západní území. Alespoň to tedy tak zamýšlel, chtěl jít dál, než když byl se Zestem na návštěvě u Smrti, to nah, Zřícenina byla pouhý začátek. Ani se nebál, že by se ztratil, dobrou navigací mu byl Ragar v dálce, který se tyčil nad jeho detinací - původně totiž chtěl jít navštívit topolový lesík. Ale počasí si řeklo, že tam nedojde, začalo totiž fakt strašně pršet, že se Arsen musel naštvaně vrátit domů a dobrodrůžo naplánovat na trochu příznivější den.

Leden | 4 | Siberka

Sestra se vydala více na jih a Arsen za ní poslušně cupital. Nebylo to něco, co by se u něj často vidělo, ale dnes měl dobrou náladu, těšil se na procházku se sestrou a trochu nového intelu ohledně... No prostě všeho! Hlavně byl rád, že nemusí trávit odpoledne s Quercusem, který by ho nudil nějakými těmi jeho rozumbrada kecy. Na to Arsen zas tak zvědavý nebyl.
"Když jsem podnikal první výlety kolem lesa, byla to moje častá zastávka. Je to hustý," prozradil na sebe sestře, protože si říkal, že zrovna ona by ho napráskat nemusela. Vlastně by čekal, že ze starších sourozenců by jej možná napráskal jen ten nejstarší poloviční bílej bratr, kterého taky už potkal. Vypadal tak ulízle slušně, Hlas takové vlky neměl rád, prý jsou nudní - jako například teď nuďák Varja. Ale Arsenovi nepřišli tak nudní, byli prostě jen normální a domestikovaní, měli rádi svůj vlastní klid a minimum dramat. Ale je pravda, že Hlas na Arsena měl jistý vliv a vlček cítil vůči takovým vlkům jakési negativní pocity. Varja proto byl prostě Šašek. Čekal, že do takových nudných dospělých vyrostou oba jeho nejmladší sourozenci. Je to trochu škoda, kdyby jeho ségra byla třeba alespoň trochu jako Síba, nebylo by to s ní tak hrozný. Bohužel byla mrtvolně nudná.
"A myslíš, že je možný, aby se nějaký vlk mohl proměňovat na draka? Všichni mluví o nějakých bozích... Příjde mi to ujetý... Ale naše ségra je taky holub... teda chci říct krásná okřídlená vlčice," rozbleptal se šikovně, neboť chtěl víc pomocných informací ohledně božstva, které by mu mohlo pomoci zbavit se Hlasu a nebo z něj udělat alespoň něco hustýho a silnýho. Kdyby dostal cestou ze sestry, kde se nachází ten boží vlk, bylo by to úplně nejlepší. O Smrti už věděl, byl se dokonce v jejím příbytku porozhlédnout se Zestem, ale čajka asi nebyla doma. Byl trochu zklamaný...

Leden | 3 | Siberka

Jeho sestra byla jedná z mála, kterou vystál bez brblání. Asi to bylo kvůli tomu, že se vždy ukáže v Borůvkovém lese jednou za čas, vytáhne někam bráchu, no a pak jde zase někam pryč. Byla v tomhle o dost lepší než ostatní. Arsen si doteď říkal, že třeba Kezi vlastně neví, jak se s nima bavit nebo co s nimi dělat. Byla trochu divná. A svého bráchu neviděl od doby, co na něj byl hnusný u tůně.
"Myslíš tu díru v zemi?" ptal se jí nadšeně. Miloval propadlinu. Už tam několikrát na svých toulkách kolem území byl. Dokonce tam chtěl vzít Kiwi a ukázat jí to. Jeho sestra tvrdila, že je na dně drak, Hlas zas říkal, že prý pár vlků našlo dole na dně velkou příšeru s chapadly, prej nějakého takového vlka potkal. Těžko říct, kdo si z něj utahoval, ale tak či onak to bylo hustý a už se na to moc těšil. "Hustý! Jako velkej živej drak? Ono to existuje?" hrál tedy se sestrou její malou hru. Mohla to být zábava. Přeci jen kdy zase se Siberkou někam potáhne? Byl pozdní podzim a brzy prý příjde zima a sníh, tak asi jen tak nikam nepůjde. To byl ale pech, bude muset celou zimu trávit s Quercusem...
Navrhla, aby se dali do pohybu a Arsen přikývl na souhlas. Nemohl se dočkat, až tam dojdou a čekal, co dalšího šíleného si na něj sestra vymyslí. "Jasný, jdeme!" zvolal nadšeně a čekal, až sestra půjde jako první.

20/20 další várka 1000 slov

Osobní peklo bez možnosti úniku. Osobní mučírna jeho mysli. Ačkoliv si přál být opět živý, opět běhat se sourozenci, které přímo nemusel, bylo to lepší než tohle. Jenže část jeho nechtěla ven, nechtěla být živá a postavit se pravdě. Jak by mohl stát proti Varjovi a říct mu, co provedl jeho dceři. Vlka neměl v lásce, ale nechtěl mu ani náhodou ublížit. Nebyl žádný vrahoun, nebyl šílený ani divný. Jen měl ten problém. A i jeho problém byl teď pryč a vlče nevědělo, co si vlastně o celé situaci myslet. Přišlo mi, že vše, co se stalo, se stalo někomu jinému, byla to storka, kterou musel od mámy poslouchat před spaním. Mělo to být něco, co jej mělo uspat, lehce děsit a hlavně poučit. Jenže by nepomohlo, kdyby vlčata byla doma, prostě by se nakonec nejspíše rozhodl stejně. Protože kdyby nikam nešel, nebyl by o nic moudřejší než byl, když se dostal do kopců po návštěvě Života. A sice mohl vinu házet na toho boha, protože to, co řekl, potvrdilo úplně všechno, ale nejspíše už dávno byl rozhodnutý, že se takto zachová. Byl nechutný, hrozný, šílený. Bylo mu to líto. Cítil se sobecky a věděl, že by to udělal znovu a znovu. A pak by si přál umřít. A pak by to nejspíš udělal. Život bez Kiwi musí být šeredně na hovno a měl pocit, že už vlastně nechce chodit touhle temnotou bez cíle. Však co by ho čekalo? Nějaká spása? Ale co je spása? Vrátit se domů bez ní? Nemohl se tam jen tak ukázat, co by jim jako řekl? Měl by lhát? Nebo bude třeba lepší nic neříkat a dělat, že si to nepamatuje? To mohl být náhodou dobrý plán? Jenže netřískala by s ním pak hanba? Jak by mohl denně vstát a dělat, že je všechno ok? Nic nebylo ok.
Zastavil se, nemělo to cenu, nechtěl v ničem pokračovat, je lepší, když je teď mrtvý a neoxiduje v ničim životě. Stejně ji nikdo neměl rád a všichni si přáli, aby je neotravoval. Nebo jak to jinak měl vidět? On nikdy nechápal, že tohle ale dělá on, že si on sám sobě vnucuje, že jo třeba rodiče nemusí, že s ním bratr nechce být a sestru nezajímá. No a tak reagoval jednoduše - uraženě a opětoval palbu Samozřejmě nikdo z jeho rodiny si to nemyslel, ale on nebyl asi připravený to vidět. A tak byl naštvaný na rodiče, že si všímali víc sourozenců, ačkoli on nepotřeboval tolik jejich vedení, když měl doslova dospěláka v hlavě, který už znal cestu kolem kamene. Neměl rád bratra, nejdřív byl blbej, pak zas dělá největšího rozumbradu, Arsenovi přišlo, že první taktika nefungovala a nikdo mu nevěnoval tolik extra pozornosti, co vyžadoval, tak přešel na opačnou taktiku - bejt prostě otravnej. Ségra? Ségra by se s ním i bavila, jenže to zas Arsen shledal závěr, že je nudná a moc holčičí a nemá moc chuť se s ní kamarádit. No a pak měl ostatní sourozence, ti byli všichni takový... Divný? Jo, to bylo dobrý slovní spojení.
Bolela ho hlava. Neuměl se rozhodnout, zda je to tím neustálým přemýšlením nebo to bylo prostě tím prostředím tady. Chtěl to ignorovat, ale bolest se horšila. Musel si na to lehnout. Povrch pod jeho tělem byl nijaký. Měl pocit, že je na zemi, ale s klasickou hlínou tohle mělo fakt daleko.
Chybělo mu snad úplně všechno, chyběla mu tráva pod tlapkami, chyběla mu chuť masa, chybělo mu žvatlání sourozenců, byl úplně sám a ztracen. Proč se mu to vlastně stalo? Proč byl takový smolař a vytáhl si krátké stéblo a musel zažít tohle všechno? Byl naštvaný na život, byl naštvaný na sebe, chtěl z toho někoho vinit, ale vlastně vůbec nevěděl, na koho by měl ukázat tlapkou. Upřímně v téhle situaci nebyl vůbec nikdo, koho by z toho mohl vinit. Byla to prostě kosmická smůla a nedalo se to udělat jinak. Jen nemusel do svého neštěstí tahat jiné. Povzdechl si nad tím a pokračoval v cestě do prázdna. Nevěděl, proč by vlastně měl někam cestovat, proč by sakra měl někam jít, když není kam. Byl ale fakt zoufalý, chtěl nutně vypadnout z tohodle místa a někde přeci musí být východ.
Plácal se kolem kdo ví jak dlouho, když v tu chvíli konečně jeho oči cosi zahlédly. Musel chvíli mžourat, nebyl si vůbec jistý, co to vlastně vidí. Byla to záře. Byla velmi slabá, ale v kontrastu s černou nicotou okolí taky absolutně nepřehlédnutelná. Zdála se být daleko, ale jako malý maják na cestě Arsenovi dodala další energii. Měl chuť se snad rozběhnout a jít prozkoumat, zda jej prostě šálí zrak nebo jednoduše je tohle opravdu východ z téhle noční můry. Oddechl si, ačkoliv netušil, co jej čeká. I kdyby to bylo cokoliv, bylo to lepší než tohle místo, kde se právě nacházel. I kdyby se vrátil k té rodině, co go neviděla, šedý vlk měl pravdu, bylo to od dost lepší než tohle. Záře se blížila, respektive se on blížil k ní, cosi bylo na zemi, co tuto září odráželo. Musel přijít opravdu blízko, aby přišel na to, že se jedná o další díru v zemi. Tentokrát ale šlo o zářivě stříbrný portál kamsi, kam vlk neviděl. Ohlédl se, přemýšlel, co tedy dělat dál. Neměl žádnou garancí, že jej toto někam dostane. Jenže neměl vlastně co ztratit, vždyť už na tom nejhorším místě byl a smrt permanentní by byla v tuto chvíli také vítána. Pořádně se nadechl, než se jeho tělo ponořilo do díry v zemi.
Chvíli nevěděl, co se děje, měl pocit, že se topí. Ano, on se opravdu topil! Začal máchat tlapkami, aby se dostal nahoru na hladinu, byl to neskutečný boj, který měl pocit, že prohraje. Ale život přeci nemůže ztratit, nemůže se prostě jen tak utopit, vždyť je mrtvý. Jenže on už nebyl v limbu, Bohové se slitovali nad jeho malou dušičkou a dali mu další šanci na život. Šanci, kterou si Arsen bude vyčítat do konce svého mizerného života. A že mu ještě zbývalo let, které musel prožít.
Vynořil se kdesi v místech Narrských kopců. Čekalo jej další dobrodružství, další strasti a kdo ví, třeba to nebylo naposledy, co své malé peklo na zemi navštívil.

19/20

Udělal další krok, a pak udělal další, a pak zas další. Z kroku přešel k běhu, měl pocit že je volný. Přišel si volný jako pták, ačkoliv byl uprostřed nicoty a jeho směr neměl konce. Ani kdyby se rozhodl běžet jiným směrem, tak by se nedostal vůbec nikam. Jeho počáteční radost byla pryč. Jak by mohlo něco takového být lepší než padat neustále na místě. A teď byla dobrá otázka, padal on vůbec?
Nechal to plavat, místo běhu se rozhodl přejít zpět do kroku. Měl pocit, že bude cestovat temnotou do konce života. Počkat, jeho život už skončil, tohle není život. Byl mrtvý. Není to vlastně o něco lepší? Co kdyby chtěl někomu znovu ublížit? Bylo by lepší, kdyby tu zůstal? Procházel místem, kladl jednu nohu za druhou a zdálo se mu, že se někam nepohybuje. To tu bude takhle bloudit furt dokola? Měl pocit, že jeho oči byly zavřené, jenže to tak nebylo. I tak neviděl ani jeden náznak světla.
Pokud se někdy dostane ven, udělá cokoliv, aby odčinil to, co udělal. Pokud možná umře znovu, nějakým způsobem bude pak vesmírná karma v pořádku? Měl pocit, že by měl zažít stejnou bolest, kterou zažila ona. I kdyby se nikdy nevrátila a její duše byla nenávratně pryč, mohl by to udělat. A tak měl nový cíl - vrátit se zpět a udělat z každého jednoho dne osobní peklo.

18/20

Přišlo mu to jako hodiny. Neuměl si představit, že by snad měl padat další hodiny a hodiny. Povzdechl si. Místo toho aby teď padal zády dolů, přetočil se na břicho. Změna byla dobrá, ne? Jenže pak se chtěl protáhnout. Celé jeho tělo mu připadalo ztuhlé. A v tu chvíli to ucítil. Pevnou zem pod tlapkou, kterou natáhl vpřed. Nejdřív měl pocit, že se mu to muselo zdát, myslel si, že to je nějaký klam nebo vtip. Po těch nekonečných hodinách měl pocit, že to není možné. Trochu s tlapkou zamáchal, aby otestoval, že to klam není. Nezdálo se mu to, opravdu měl pod tlapkou pevný povrh. Všude byla tma, přišel si jako slepec, který neměl představu o prostoru, ve kterém se nachází. Opatrně položil tlapku, pak druhou, nakonec hupsl na zem a oklepal se.
Byl na stejném místě, kam se původně dostal s Hlasem. Měl pocit, jako kdyby jeho sekvence byla pouhým představením, které existovalo uprostřed tohodle velkého ničeho a on omylem zmizel za oponou v zákulisí. Měl pocit, že by tu být neměl a že tohle celé nebylo správné. Ale zároveň měl pocit, že se někam alespoň dostával. Udělal krok vpřed, byl velmi bázlivý, měl stále pocit jako předtím, že pokud udělá byť jeden krok, spadne. Jenže on už padal a stejně byl stále tu, alespoň to vypadalo, že nemohl umřít znovu. Jak ironické...

17/20

Znamená to, že už uběhla nějaká doba, co je mrtvý? Nic jiného jej teď nenapadalo. Bohužel myslel na to, že už dost možná i rodina přestala hledat a jednoduše přijali fakt, že už se vlče nikdy nevrátí. Statisticky bylo velmi pravděpodobné, že prostě během zimy nějaká vlčata umřou. No a on a Kiwi byli ta statistika, protože kolik se asi tak dalších vlčat nevrátilo v pořádku domů?
Bohužel jej taky napadala možnost, že sice už nějaká doba uběhla, ale nikdy si nevšiml, že je pryč. A nebo ještě nikdo nepodnikl žádné kroky. A to už jistě byl všude na severu sníh. A to asi mohlo komplikovat jakoukoliv záchranou akci. Nakonec ani nikomu neřekli, že se chystají tak daleko za Životem. Mysleli si, že se vrátí zpět za pár hodin, za pár dní maximálně. Nikdo nepočítal, že by to měla být cesta natrvalo, nikam se nestěhovali.
Hmm, je Kiwi teď taky na tak divném místě? Přemýšlel dál nad hloupostma. Už přemýšlel nad rodinou, nad svou situací, přemýšlel nad tím, co udělal své kamarádce a přemýšlel nad tím, jak by ji nejraději ušetřil, kdyby uměl vrátit čas. Začínal se nudit, tohle bylo prostě k naštvání. NE! Bylo to přímo k nasrání. A nebyl tu žádný dospělý, aby mu řekl, že má mluvit slušně. Co měl s takovou nudou dělat? Byla to taková chyba jít a skočit sem. Měl si to rozmyslet a poslouchat rozum, jenže on měl pocit, že ji viděl. Byla to jen jeho představa?