Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Tak tohle ne :'D Ještě mám jeden plán... Co takhle přistrčit jako oběť nějakého člena smečky? Kdo se hlásí dobrovolně? :D

Elisa očividně neměla Naxthera a Lauru ráda už od prvního pohledu. Tiše jsem si povzdechl a poslouchal, že je tu nechce. „Ale oni jsou moji přátelé,“ namítl jsem si tiše. Říct to s větší intenzitou hlasu jsem si netroufl. Pak začalo pršet a já viděl na výrazu Elisy, jak ještě potemněl. Plánoval jsem si užít hezkou chvilku v soukromí, ale tohle nevypadá, pomyslel jsem si trpce. A do toho všeho začaly ještě ty divné zvuky. Vážně skvělý den. Navíc přes hukot lijáku nebylo vůbec snadné určit, odkud se ten rámus nese. Alespoň to, že se Elisa zastavila také a podivila se, mě utvrdilo, že to není jen moje fantazie. I když vlastně… možná by bylo líp, kdyby byla.
„Já nevím,“ zavrtěl jsem hlavou. „Upřímně, dělá mi to docela starosti,“ řekl jsem znepokojeně. „Musíme to prozkoumat,“ pověděl jsem smířlivě a tiše, ale tak, aby měla šanci zaslechnout. Přešel jsem k jejímu boku, letmo se otřel o její srst a nastražil uši směrem dopředu. Zdálo se mi, že se ty zvuky nesou ze severu. „Mám pocit, že to je někde severně,“ oznámil jsem své partnerce. „Jdeme tam?“ Podíval jsem se na ní. Jo, musíme, napadlo mě. Nečekal jsem, co Elisa udělá, předpokládal jsem, že poběží za mnou, a vydal se lehce doprava, kde jsem tušil severní hranici lesa.
Kvůli dešti byl terén lesa ještě méně schůdný než obvykle. Podrážděně jsem zavrčel a dával pozor, abych se někde nepodsmýkl. Dost mě to brzdilo, což mě celkem znervózňovalo. Už jsem chtěl celou tuhle záhadu objasnit a mít chvilku klidu. Potřeboval jsem si aspoň na chvilku lehnout. Kolik dní uběhlo od mého posledního spánku? Už jsem se necítil zdaleka tak svěží jako před lovem. Ale aspoň jsem měl plný žaludek. Ohlédl jsem se do leva a najednou… jsem to spatřil. Něco obrovského bylo mezi stromy. Trochu mi klesla čelist. Co to, sakra, je? A kde se to tady vzalo?!

Elisa se pustila do dvou nových členů očividně ve snaze je trochu postrašit. Nechal jsem to být a jenom zamyšleně čekal. Zbystřil jsem, až když Elisa pokynula k tomu, abychom se šli najíst. Hurá, možná přeci jenom neumřu hlady, prolétlo mi hlavou, protože jsem na moment, kdy se konečně zakousnu do kusu masa, čekal už pěkně dlouho. Bez váhání jsem se rozeběhl k muflonici a honem se začal krmit. Možná to mohlo působit až trochu komicky. Když jsem se dosyta nažral, otřel jsem si tlamu od krve do trávy a ohlédl se za ostatními vlky. Elisa už byla na odchodu a já hned věděl, kam se vydám. Pomalu jsem se rozeběhl. Všiml jsem si Amelis, která se začala bavit s Laurou a Naxem, kteří vypadali trochu zaskočeně z Elisy. Zastavil jsem se u těch dvou a naklonil hlavu trochu na stranu. „Omlouvám se, asi to nebylo zrovna nejhezčí přivítání. Ale jsem si jistý, že se to po čase zlepší,“ špitl jsem tiše a trochu se pousmál. „Kdybyste cokoliv potřebovali, hledejte mě, dobře?“ Ujistil jsem se, že vědí, na koho se obrátit a rozeběhl se za Elisou.
Najednou se ozvalo zoufalé vytí. Podle hlavu jsem si zatím nebyl jistý, kdo z vlků to je, ale určitě to muselo být vážné, když takhle volal o pomoc. Sakra, musíme tam jít, uvědomil jsem si a podíval se na Elisin pohupující se ocas. Ovšem počasí jakoby nám nepřálo. Z nebe se začaly snášet první kapky, které sotva prostoupily přes husté koruny stromů. To se ale během vteřiny změnilo a spustil se neuvěřitelný liják. Do minuty musel být kožich každého vlka skrz na skrz promočený. Co to, sakra, je? zamračil jsem se a lehce zavrčel nad rozmary počasí. Ano, les potřeboval nějakou zásobu vody, ale co je moc to je prostě příliš. I přesto jsem se ale chtěl rozeběhnout za vytím, avšak na poslední chvíli jsem se zarazil. Nastražil jsem uši a podíval se po Elise. „Slyšíš ty zvuky?“ zeptal jsem se nejistě, snad jestli nemám jenom halucinace. „Je to divné, snad to přestane.“ Ale zvuky neustávaly. Něco se muselo dít. Nevěděl jsem, co dřív, jestli běžet za vlkem nebo se zaobírat tímhle. Nakonec zvítězil strach o nově nabytý domov. Nervózně jsem přešlápl a tělo mi ustrnulo v jakési křeči, ze které bych byl schopný kdykoliv vyběhnout a bránit tenhle les a smečku. Co mám dělat? ptal jsem se sám sebe a doufal, že nějakým zázrakem přijde nějaká odpověď.

Jen pro informaci, na smečkové nástěnce najdete vyhodnocení! :)

Dámy a pánové, vlci a vlčice,
náš lov je u konce. A jak to vlastně dopadlo? Masa jsme i přeš menší komplikace (že Nessu? :P) ulovili dost a až na pár šrámů jsou všichni vlci v pohodě :D. Až na menší zdržení probíhala celá akce bez problémů a zapojili jste se v celkem hojném počtu (jen tak dál, očekáváme minimálně stejnou aktivitu i na ostatních akcích a soutěžích :P :D).
A teď se dostáváme k jádru celého tohohle příspěvku a tím jsou odměny. Po dloooouhééém :D přemýšlení jsme se s Elisou rozhodli udělat to následovně:
Všichni účinkující - každý po nějakém tom procentu do vytrvalosti
Tímto také děkujeme všem zúčastněným a přesouváme se k vyhodnocení druhé a tentokrát neherní akce.

Jednalo se o ztvárnění něčeho, co by oslavovalo výročí Arcova a Elisina svazku partnerského (které je mimochodem 27. srpna, trochu jsme to hodnocení uspíšili :D). Celé akce se nakonec zúčastnili čtyři lidé (nebudu komentovat, jak se toho docílilo :D), což je docela dobrý výsledek :) Děkuji všem, co nás v tom nenechali!^^
Mith se zapojil s emotivním proslovem, Kishan s úžasným obrázkem A s E jako lidí, Ainesson s roztomilým obrázkem ze svatby a milou básničkou a jako poslední se přidal Naxther se svojí roztomile vtipnou básní (tímto jeho a také Lauru vítáme ve smečce :))! Vaše výtvory nás dojaly, děkujeme!
A teď konečně vyhodnocení. Po dlouhém a velmi těžkém rozhodování jsme vybrali jako vítěze Kishana, gratulujeme. Odměnou mu je hvězdička do magie ;) Ostatní ale nezoufejte, i vy neodcházíte s prázdnou. Každému zúčastněnému připadá 10 ametystů do úkrytu :)
Doufáme, že se vám akce líbila a zúčastníte se i dalších, které se (snad) budou konat :D Všechny povedené výtvory si můžete prohlédnout a obdivovat na smečkovém blogu, kam vám to Elisa přidala ;)
Ještě jednou všem děkujeme a nakonec oblíbené vlku zdar! :3
A a E

//Ještě jednou připomínám tu neherní smečkovou akci! Je to pouze do dneška :D Očekávám 100% účast, jinak už s váma nepeču :DD :P
Edit: A Elisa vás asi upeče :D

Naxther pořád nic neříkala a Laura mi poděkovala. Kývl jsem na ní v gestu, co mělo vyjadřovat: není zač a na tahačku odposlouchával její myšlenky. Musel jsem se usmát. „No, říkali jste, že o smečkách toho moc nevíte, takže pro vaši informaci nyní jste kappy, což znamená níže postavení jedinci. Každý nově příchozí člen je na začátku kappa. Poté podle zásluh se může vyšplhat až na pozici beta, což je něco jako zástupce alf,“ vysvětlil jsem a natočil hlavu na stranu, protože mi přišlo, že slyším někoho přibíhat. A opravdu někdo běžel, Elisa. Cítil jsem, jak se celé mé tělo napsala a hned na to celé uvolnilo. Šťastně jsem se usmál. Elisa přiběhla až k nám a otřela se mi o bok. Když jsem ucítil její teplo na svém těle, v celé Galliree v tu chvíli nebyl šťastnější vlk. Chtěl jsem jí olíznout tlamu, ale to bylo v tuhle chvíli trochu nevhodné a mě nezbylo nic jiného, než počkat do soukromí.
Elisa vyjela po Naxovi s Laurou, s tím, že je varovala dost jasně. Laura tiše pípla, že přišli požádat o připojení se ke smečce a Naxther dle myšlenek hodil celou záležitost na mě. Trochu jsem si povzdechl a podíval se na Elisu. „Je to v pořádku,“ řekl jsem klidným hlubokým hlasem. „A aby nedošlo k nějakým nedopatřením, přijal jsem je do smečky,“ dodal jsem. Nevěděl jsem, jak na to Elisa zareaguje, ale doufal jsem, že to vezme dobře. Musí, pomyslel jsem si.
Najednou se odněkud vyloupl Savior s začal se loučit. „To už jdeš?“ zeptal jsem se ho. Hnědý vlk vysvětlil, že už se tu zdržel příliš dlouho a měl se k odchodu. „Dávej na sebe pozor v tom světě a někdy zase přijď na návštěvu,“ kývl jsem na starého přítele a věnoval mu upřímný úsměv. Pak se Savior rozloučil ještě s Elisou a nakonec vyrazil do hloubi lesa. Chvíli jsem ho sledoval, než jsem s pozorností vrátil zase k těm třem. „No, nevím jak vy, ale já už mám celkem hlad. A Ness taky vypadá, že by se do muflonice nejraději pustil,“ zmínil jsem a doufal, že moji letmou narážku pochopí.

Laura mi poděkovala za to, že jsem je obeznámil s věcmi okolo smečky. „Za málo,“ kývl jsem,“ kdyby vás zajímalo ještě něco, stačí se zeptat, však taky proto tu jsem.“ Maličko jsem se pousmál a naklonil hlavu na stranu. Naxther s Laurou se na sebe dívali a vypadali, že se rozmýšlí a já je nechtěl rušit. Zvedl jsem se na tlapky a poodešel kousek stranou. Krátce jsem zkontroloval dění okolo mrtvé muflonice a pak se zastavil kousek od těch dvou. Zavětřil jsem a k mému čenichu se donesl pouze lehký závan pachu mé partnerky. Chyběla mi. Chyběl mi její hebký šedivý kožíšek, její oči i její svéráznost. Jeden by nevěřil, jak moc můžou povinnosti alfování odtrhnout dva vlky od sebe. Už poněkolikáté jsem si slíbil, že až se věci tady konečně trochu vyřeší a uklidní, utrhnu si chvilku klidu se svojí vlčicí. Ještě jednou jsem do čenichu nabral alespoň stopu jejího pachu a vrátil se zpátky k těm dvěma.
Když jsem se k nim vrátil, vypadali už rozhodnutě. Podíval jsem se na ně pohledem, který značil jediné a to tiché: takže? Laura se na mě podívala a s úsměvem mi prozradila výsledek. Rozhodli se přidat. Pousmál jsem se a slavnostním hlasem pronesl: „V tom případě vítejte v Asgaarské smečce. Doufám, že se vám tu bude líbit a budete spokojení.“ Zvedl jsem se a kývl hlavou k ostatním vlkům. „Ta béžová se jmenuje Amelis, ležící je Ainesson… Hnědý je Savior, ovšem ten do smečky nepatří, pouze náš host. A pak se ve smečce ještě nachází takové hnědé trdlo, jehož jméno je Kishan a celkem plachý vlk s dvoubarevnou tlapkou, jenž se nese jméno Mith. A nakonec samozřejmě Elisa,“ představil jsem jim členy smečky, o kterých jsem věděl. Bohužel o Dark Moonovi jsem zatím ani sám neměl tušení. Olízl jsem si čenich a přemýšlel, že si dojdu ukousnout kousek muflonice, abych zahnal ten dotěrný hlad. „A jak tak o tom mluvím, když potkáte Elisu, řekněte jí, že jsem vás přijal. Myslím, že pak bude všechno v pořádku.“ Věnoval jsem oběma dlouhý pohled a protáhl si hřbet.

Odvedl jsem si ty dva kousek stranou a vyzval je, aby začali. Posadil jsem se na zem, přeci jen, na lovu jsem kvůli tomu sprintu za Kishanem vydal víc energie, než jsem předpokládal. Pohledem jsem krátce zkontroloval dění u mrtvé muflonice a pak se myšlenkami vrátil zpátky do reality. Vyčkávavě jsem si olízl přední tlapu a poslouchal, co mi Laura povídala. Ze začátku to bylo celkem stručné, ale nakonec se rozjela. Ani jednou jsem se nestihl ani nadechnou k odpovědi. Když domluvila, vesele se na mě zazubila a čekala, co já na to. Chvilku mi trvalo, než jsem všechny ty otázky vůbec vstřebal. „No,“ začal jsem váhavě a rozmýšlel si, co v následujících větách povím. Hodně jsem musel volit vhodné slovo, protože tohle bylo opravdu vážné téma. „Smečka znamená především zodpovědnost,“ pověděl jsem narovinu. „A to tak, že končí svobodné pobíhání po světě, na což jste jako tuláci zvyklý. Očekává se, že většinu času budete trávit na území domovského lesa, budete ho chránit před nepřáteli, starat se o ostatní členy. Ve smečce, jak jistě víte, funguje určité postavení, podle kterého se také určuje funkce vlka. Jeden se stará o obranu území, další o to, aby bylo co k jídlu, jiný zase o péči o mláďata, to se řeší individuálně. No, a abych nemluvil jenom o povinnostech. Smečka vám na oplátku za tohle všechno přinese ochranu, jisté místo na spaní, potravu, společnost… domov. Vlastně smečka znamená něco jako rodina. Vy dýcháte pro ni, ona za vás.“ Na chvíli jsem se odmlčel, abych po dlouhém monologu nabral dech. Taky jsem střelil pohledem ke zraněnému Ainessonovi, u kterého seděla Amelis se Saviorem. Pak jsem se podíval zpátky na Lauru a Naxthera. „Teď abych byl upřímný, tvoje geniální lovecké schopnosti by byly pro smečku velký přínos, Naxi,“ pousmál jsem se na něj a přátelsky jej šťouchl tlapkou do nezraněného boku.
„Co se týče odchodu ze smečky… je to možné. Ovšem, nebyl bych moc nadšený, kdyby se to stalo, i když vám samozřejmě nemůžu bránit. Právě proto vás prosím, abyste si to teď důkladně promysleli. Tohle je celoživotní rozhodnutí,“ řekl jsem jim. Tak trochu jsem si připadal jako starý páprda, který si jen díky svých zkušenostem hraje na chytrého. Kam ty se jednou až nedopracuješ, Arcu, uchechtl jsem se sám nad sebou. „Pokud se rozhodnete zůstat, máte mé požehnání,“ mrkl jsem na něj. Ještě jsem jim nechtěl říkat, že je tu vítám, protože tu byla možnost, že jsem je právě dokonale zastrašil od toho, aby se kdy do nějaké smečky vůbec přidali. „A poslední věc s vlčaty. Tohle je velká zodpovědnost. Myslím, že možná by to bylo, ale nechci vám nic slibovat. Tohle bych měl nejdřív probrat s Elisou, protože bez ní jsem tu jen poloviční pán,“ věnoval jsem jim drobný úsměv. Teď mi zbávalo jen čekat, jak se nakonec vyjádří.

Ainesson se začal probírat. Ulevilo se mi. To byla známka toho, že bude v pořádku. Dlouze jsem se povídal na Saviora a tiše pověděl: „Díky. Kdyby nebylo tebe a tvé včasné reakce, nevím, jak by to s ním dopadlo. Asi bych se nestihl vrátit dostatečně včas na to, abych mu pomohl.“ Lehce jsem na přítele kývl a pak pohled stočil zpátky na ležícího Nesse. Amelis se začala shánět po Kishovi. „Je v pohodě. Dorazil to mládě, ale pak hned vyčerpáním usnul. Myslím, že pak dojde,“ mrkl jsem na ní, abych ji uklidnil. Opatrně jsem mokrým listem očistil Nessovi rány a pak si dlouze povzdechl. "No, asi tam zůstane pěkný šrám."
V tom jsem uslyšel, jak se směrem k nám blíží čísi kroky. Bleskově jsem se otočil a zastoupil část své smečky včetně Saviora. Trochu jsem se naježil a tiše zavrtěl. Naštěstí nově příchozí byli pouze Naxther a Laura. Okamžitě jsem se uklidnil, ale nesedal si. Přeci jenom, jako alfa bych si měl udržovat jakousi důstojnost, i když to mi zatím moc nešlo. Kývl jsem jim na pozdrav a jen letmo zkontroloval, jak se daří Naxovu zranění. Laura docupitala za svého partnera a vypadala, že se k něčemu odhodlává. Nax mi do hlavy vštěpil krátký vzkaz. Dlouze jsem se mu podíval do očí a odpověděl: Povedl se, až na menší nehodu kvůli Ainessonovi. Ale hlavní je, že jsou všichni relativně v pořádku. Pousmál jsem se a natáhnul se k mrtvé muflonici. Odtrhl jsem kus zadní nohy a hodil ho Naxtherovi pod nohy. „Jako poděkování,“ vysvětlil jsem.
Mezitím se Laura odhodlala k řeči. Nejdřív z ní vypadlo, že se to teď asi nehodí, ale pak naznačila, že si chce o něčem promluvit. Natočil jsem uši dopředu a s mírným povzdechem udělal pár kroků k těm dvěma. Asi bych si měl začít zvykat, že po mně někdo pořád něco chce, podotkl jsem si v duchu. „Ne, to je dobré, můžeme klidně hned.“ Hlavou jsem jim naznačil, že by bylo vhodné poodejít kousek stranou a pomalu se rozešel. Zastavil jsem se, až když jsme nebyli na doslech ostatních vlků. Ovšem vybral jsem strategické místo tak, abych je měl stéle pod dohledem. Podíval jsem se na Naxe i Lauru a tiše je vyzval: „Tak co potřebujete?“

Olízl jsem si dva dlouhé tesáky, které mi trčely postranně z tlamy, a stále běžel ke zbytku vlků, co stále zápolili s naší kořistí. Ness zrovna stál na mláděti a stačilo jen jedno kousnutí. Jenže on to seskočil pryč a nechal mládě běžet. Co si, sakra, myslí, že dělá?! Podrážděně jsem zavrčel a ještě přidal do rychlosti. Savior přichytil samici muflona kořenem, ale tím jsem se teď neměl čas zabývat. Věřil jsem, že to můj přítel zvládne.
Všiml jsem si, že jako jediný na mládě zareagoval Kishan. Konečně se sesbíral a dal do pohybu. Začal pronásledovat mufloní mládě. Stočil jsem se směrem za ním, protože přeci jenom u moflonice byli tři vlci a nezkušený Kishan na tohle zůstal sám. Kishan mládě dobíhal a já zase doháněl je oba, protože jsem byl o mnoho rychlejší. Aspoň běhat ještě dokážeš, Arcu, pomyslel jsem si rýpavě na svůj vlastní účet. Přeskočil jsem padlý kmen a trochu se přikrčil, aby mě nešlehla větvička dalšího stromu. Kishan se zařadil po jednom boku mláděte a já se přesunul na druhý. Nebyl jsem si jistý, jestli o mně hnědý vlk ví. Přesně ve stejnou chvíli jsme oba dva po mláděti skočili. Kishan ho chmatl za krk a pravděpodobně se snažl překousnout krční tepnu a já ho kousl do zadní nohy. Ta hned ochabla. Sakra tohle je geniální magie, napadlo mě a byl jsem potěšen sám sebou. Pak jsem se pustil a odskočil stranou. Jenže Kishan to neudělal a panikařící mládě i s ním narazilo do kmene. „Do háje!“ vyjekl jsem a hnal k němu. Cítil jsem podivný svíravý pocit. Jako otec, který se bojí o svého potomka. Až natolik jsme pojal členy smečky za svojí rodinu. Hnědý vlk se po chvilce vzpamatoval a pohnul se. Hned se mi ulevilo. Díky bohu… Kishan si radostně uvědomil, že to dokázal. „Dobrá práce, Kishi,“ pochválil jsem ho tiše. Všiml jsem si, jak unaveně zamrkal a usnul. Pousmál jsem se a nechal ho tak, jak byl. Zasloužil si odpočinek.
Otočil jsem se na druhou stranu a vrátil se ke zbytku vlků, co právě skončili zápas s muflonicí. Věnoval jsem Saviorovi dlouhý všeříkající pohled a pak jsem se obrátil k Nessovi. Ten mě naštval tím, jak moc riskoval. Nejenom že zranil sebe, ale ohrozil celý lov a hlavně ostatní vlky. A to si člen smečky nemůže dovolit. „Co sis, sakra, myslel?!“ vyjel jsem na něj. „Víš vůbec, co se mohlo stát?!“ Snad nikdy jsem na nikoho nekřičel, ale potřeboval jsem, aby si Ness uvědomil, že tohle byla chyba. A aby se to už neopakovalo. Pak můj hlas o hodně zjemnil. „Jsi v pořádku?“ Vtom Ness omdlel. Sakra! Přiskočil jsem k němu a podepřel mu hlavu. Ucítil jsem znovu ten podivný pocit. Pak jsem ho pokropil ledovou vodou. „To je takovej blbec,“ mumlal jsem si pořád dokola, ignorujíc Amelis, které slízávala krev z Nessova kožichu.

//Ještě jednou upozorňuji na nástěnku! Stále zbývá víc než týden do uzávěrky ;D

Muflon se dal na úprk směrem k lesu. To bylo přesně, jak jsem očekával. Líp se pro mě rozhodnout nemohl. Tuhle část lesa jsem zrovna znal jako vlastní kožich, což mi dávalo další výhodu. Zatím všechno hrálo pro mě. Znovu jsem se ušklíbl a nadběhl muflonovi trochu zleva. To způsobilo, že se musel lehce natočit na stranu, a tak si všiml, že ostatní vlci zastoupili jeho rodinu. To bylo přesně to, co jsem zamýšlel. Teď teprve začíná ta pravá zábava, ušklíbl jsem se.
Viděl jsem, jak muflon trochu zpanikařil. Skočil jsem doprava a zavrčel. Muflon se po mně ohnal kopytem. Trochu jsem se přikrčil, abych se mu vyhnul. Povedlo se. Ovšem muflon se nemínil vzdát. A přesně v tu chvíli mi hlavou projel kus Elisina snu. Ztuhnul jsem na místě neschopný pohybu. Strašně moc jsem chtěl běžet za ní a uklidnit ji, ale věděl jsem, že nemůžu. To by někoho mohlo stát dost nehezké zranění. Znovu jsem zavrčel a s ještě větší vervou se do muflona pustil.
Když mě kopytem bolestivě sekl do levé tlapky, zastavil jsem se. Rozzuřeně jsem se naježil. Tak a dost, pomyslel jsem si. Přivřel jsem oči a ještě v tu chvíli mi z obou stran tlamy začaly růst dva dlouhé tesáky. Cítil jsem nepříjemný tlak a tupou bolest, ale na to už jsem byl zvyklý. Za výhody těchto dvou zubů mi to stálo. Když dorostly do plné velikosti, hladově jsem si je olízl. Muflon se trochu vyděsil. Otočil se a dal se na úprk. Odrazil jsem se od zadních tlapek a jal se ho pronásledovat.
Po chvilce jsem ho doběhnul. Líbilo se mi, že jsem se zlepšil. Dřív mi to trvalo déle. No jo, ještě takovej starouš nejsem, napadlo mě. Vesele jsem se uchechtal. Dál jsem běžel po muflonově boku. Nakonec se mi povedlo dostat až k němu. Jedovými zuby jsem ho kousl do zadní nohy. Muflon zakopl a spadl na zem. Tiše jsem se pochválil a roztěkaně přemýšlel. Věděl jsem, že bych se měl vrátit jim pomoc, ale zase mi bylo líto nechat si jen tak uniknout kořist. Pak mi došlo, že by tohle byl zbytečný risk. Vysoká se neloví v jenom vlku. Je to nebezpečné. A ty se nesmíš zranit. Teď ne, máš povinnosti. Nakonec jsem dal na tenký hlásek, který mi v hlavě našeptával rady a rozeběhl jsem se k ostatním vlkům. Po několika minutách jsem je spatřil. Slíznul jsem mufloní krev z dlouhých tesáků a vrhl se k nim.

//Omlouvám se Saviorovi, že ho přeskakuji, ale lov se nám "maličko" protáhnul a já tu teďka čtvrtek - pátek nebudu a nechci zdržovat ;) Navíc jsem už chtěla trochu posunout děj, vážně nám to trvá :D Arca jsem teď v podstatě tak trochu odstavila, takže mě klidně vesele přeskakujte a hrajte s tím, že Arc pracuje na tom muflonovi :D Jinak... Až se hladová alfa vrátí, očekává maso, tak se snažte! :P

Všichni s mým plánem více či méně souhlasili. Jen Kishan se tvářil tak nějak… nekishanovsky. Zachytil jsem jeho myšlenky a trochu se zamračil. „Tak pojďme,“ vydal jsem pokyn všem vlkům a pomalu se rozběhl do lesa. Ještě předtím, než jsem vyrazil, jsem se protáhl kolem Kishana a jen pro jeho uši mu pověděl. „Není pravda, že tě nikdo nemá rád, já si tě vážím a budu tě chránit jako každého tady ve smečce. Jako rodina, pamatuješ? A teď vzhůru na lov, potřebuji tvoji pomoc,“ šeptl jsem a povzbudivě na hnědého vlka mrknul. Pak jsem se rozeběhl.
Cesta lesem trvala asi čtvrt hodiny, i když byla krátká. Za to mohl těžko přístupný terén, který jsem na tomhle lese tolik miloval. Protáhl jsem se kolem posledního keře a pak jsem je uviděl. Celá mufloní rodinka, přesně jako mi poradila skála. Jo, tohle zní opravdu kouzelně, ušklíbl jsem se pro sebe. Ohlédl jsem se za sebe, abych se podíval, jak na tom jsou ostatní. Kývl jsem na ně a každému naznačil, kam si představuju, aby šel. Nakonec jsem se sám rozeběhl schovat na své místo. Doufal jsem, že všechno klapne. Přikrčil jsem se a kontroloval vzdálenost, která mě od naší kořisti dělila. Přitom jsem se snažil vymyslet, jak se zbavím toho muflona, aby ostatní mohli ulovit zbytek rodinky.
Těsně předtím, než jsem vyrazil, jsem navázal dlouhý oční kontakt s Amelis, abych se ujistil, že pochopila tenhle signál pro začátek. Pak jsem vyběhl. Chviličku trvalo, než mě mufloni zpozorovali, ale se dali na splašený útěk. Nadběhl jsem samci zprava a hnal ho opačným směrem, než se vydala samice a mládě, které svou matku bezhlavě následovalo. Věděl jsem, že se muflon bude bránit, ale byl jsem na něho připravený. Přes tlamu mi přelítl krátký úšklebek. Přece mi v žilách kolovala krev lovce.

//No, buď se může zanechat to, v jakém se psalo doteď , anebo můžeme vytvořit nějaké nové :D Mně je to v podstatě jedno :)

//Koukněte na nástěnku! :)

Usmíval jsem se na Kisnaha, který se zoufale snažil zopakovat Lauřino jméno. Ta mu to nakonec ulehčila a navrhla, aby jí říkal Lá. To dáš, Kishi, to dáš, pomyslel jsem si a povzbudivě do něj lehce drkl. Pak Kishan začal krémové vlčici vyprávět o nějaké jeho kamarádce. Otočil jsem hlavu na stranu a rozhlížel se po okolních stromech. Čekal jsem, kdo uposlechne moje volání. Správně by měli všichni. Naxther si postěžoval, že tu nemá co dělat, ale Laura mu to hned vyjasnila. Pobaveně jsem se zašklebil. V hlavě mě napadlo několik kousavých poznámek, ale nakonec jsem je všechny udržel pouze tam. „Jestli chceš být prospěšný, můžeš nám pomoci vymyslet strategii,“ mrkl jsem na něj nakonec. Ano Arcu, tuhle úlohu radši hoď úsměšně na někoho jiného, jinak to totiž nedopadne dobře. Minule ta tlapky stačila. Aspoň že byla moje a ne Mithova…
V tom se k nám přiřítil Ness. Byl jsem překvapený, že zrovna on zareagoval jako prní, ale potěšilo mě to. Máš plusový bod, Nessu. Trojbarevný vlk všechny pozdravil a já mu jeho pozdrav oplatil letmým kývnutím. Jako další se přihnala Amelis. Jako vždy měla dobrou náladu, která z ní přímo sršela do okolí na ostatní vlky. „Kde máš Mitha?“ zeptal jsem se. Doufám, že nikde nezapadl do nějaké díry. Laura začala obdivovat Amelisino zbarvení a poté i Nessovo. Můj drobný úsměv vystřídal o něco širší, když jsem viděl, jak nadšeně Kishan všechny vítá. O to víc, když už mě pak popoháněl, abychom už vyrazili. Prohlédl jsem si všechny příchozí a hrdě prohlásil: „Tak jo, já myslím, že už nás je tu dostatek.“
Vyskočil jsem na nejbližší kámen a bokem se opřel o skálu. V tom mnou projel zvláštní pocit. V uších se mi ozvalo jakési hučení a najednou jsem přesně věděl, kde naši kořist hledat. A nejenom to, já věděl, přesně kde stojí a co dělá. Byla to skupinka tří muflonů, jeden samec, jedna samice a pravděpodobně jejich mládě. Odtáhl jsem se od skály a v tom ten pocit zase pominul. Překvapeně jsem seskočil zpátky na zem a podíval se na ostatní vlky. „Jižně odsud je skupinka tří muflonů. Je tam i samice a mládě. Nejsnazší pro nás bude ulovit to mládě, ale když se nám poštěstí, mohli bychom zvládnout oba, i samici i mládě. Toho muflona postačí jen nějak odehnat, aby nikoho nezranil. Jen si to potřebuje pořádně rozmyslet a rozvrhnout úlohy při lovu,“ pověděl jsem, stále trochu fascinováním tím, co se před chvílí stalo.
Najednou jsem ucítil, jak mi někdo dopadl kouzel za hřbet a zatahal mě za ocas. Prudce jsem se otočil a přes vyceněné tesáky na vlka zavrčel. Až potom jsem si uvědomil, kdo to je. Moje pohyby připravené k boji znovu povolily. „Saviore,“ vydechl jsem tiše. „Co ty tu děláš?“ zeptal jsem se a se zájmem naklonil hlavu na stranu. „A jak se vlastně máš?“ Vesele jsem pohodil ocasem. Tak rád jsem viděl starého známého. Ze Saviorova kožichu jsem cítil lehký nádech Elisinina pachu. Už předtím jsem věděl, že byl s ním. „Kde jsi nechal Elisu?“ Dloubl jsem tlapkou do hlíny a pohledem se vrátil k čekajícím vlkům ze smečky. Pravděpodobně nevěděli, s kým se to teď bavím, ale nebyl jsem si jistý, jestli by Saviorovi nevadilo, kdyby to věděli, takže jsem raději mlčel. Pak jsem se na zelenookého vlka podíval znovu. „Právě se chystáme na smečkový lov, jdeš s námi, starouši?“ lehce jsem ho popíchl, ale věnoval jsem mu veselý úsměv, aby věděl, že to myslím v dobrém.

//Tak jo, prosím všechny, co se plánují zúčastnit lovu, aby dorazili! :)

Podíval jsem se na Naxthera a odpověděl na náš myšlenkový pozhovor. Všichni? Řekl bych, že myšlenky tu čteme akorát my dva. Ostatní nevypadají, že by věděli, o čem se bavíme. Minimálně Kishan by se tvářil jinak, promítl jsem mu do hlavy a trochu se pousmál. No co, byla to pravda. Radši jsem si ani nezkoušel představit Kishanovu reakci, kdyby zjistil, že se tu bavíme bez použití slov.
Přišlo na téma lovu. Kishan se začal radovat a poskakovat okolo mě. Pobaveně jsem se ušklíbl. Kdyby tak byla takhle nadšená celá smečka, to by bylo super, napadlo mě. Naxther řekl, že by si taky rád zalovil, ale Laura mu to okamžitě zatrhla. Musel jsem se tiše zasmát. Stihla to dokonce dřív než já. Pak krémová nabídla svoji vlastní pomoc. Vřele jsem se na ní usmál. „Děkujeme, ale vy jste tu hosté. Navíc někdo se musí starat o Naxthere. Někdo ho musí hlídat, kdyby se rána znovu otevřela a začala krvácet. Myslím, že tenhle úkol by byl nejlepší pro tebe,“ lehce jsem kývnul hlavou a pak se otočil na Kishana. „My to zvládneme, ne?“ mrkl jsem na něj. Upřímně, měl jsem trochu obavy. Nebyl jsem si jistý, jak by to dopadlo, kdybych šel lovit jen sám s Kishanem. Nebál jsem se o sebe, věděl jsem, že pro mě zranění nejsou tak nebezpečná jako pro ostatní. Spíš bych pořád hlídal Kishana a nemohl se soustředit na samotný lov. „Ale i tak si zavoláme posily. Přeci jenom ve více vlcích to bude větší zábava, co říkáš?“ Stále jsem pohled upínal ke Kishanovi a doufal, že si to nevezme nějako moc osobně a bude mít i tak radost. Pak jsem zvedl hlavu a dlouze zavyl. Chtěl jsem, aby se tu shromáždila celá smečka.