Gallirea - Příspěvky uživatele

Zamyšleně jsem obcházel okolo hranic našeho lesa, čas od času se někde otřel či jinými způsoby zachoval svůj pach. Kolik je ve smečce vlastně vlků? napadlo mě. Já, Elisa, Naxther s Laurou, vlčata a klímová vlčata, Shaitan a Kishan… Kishan, kde ten vlastně vězí? Dlouho jsem ho neviděl. Pak ještě Meadow a ti noví, vyjmenovával jsem v hlavě. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem došel k číslu patnáct, což už byl docela slušný počet. Zavrtěl jsem hlavou a pokračoval v cestě. Chtěl jsem to obejít co nejdřív, abych se později mohl pustit do dalších věcí, co byli třeba udělat. Navíc jsem se chtěl co nejdřív vrátit k vlčatům. Měl jsem divný pocit, když jsem je neměl na očích. Takový divný typ strachu, co jsem neznal. Bokem jsem se otřel o nejbližší kmen a trochu zrychlil tempo. Cestou jsem potkal Elisu, která něco vysvětlovala Ainessonovi, pravděpodobně věci ohledně jeho nové funkce. Jen jsem se usmál a ani se nezastavoval.
Po asi dvaceti minutách jsem svoji misi úspěšně dokončil. Zastavil jsem si a sedl si prostě doprostřed lesa. Bylo to příjemné. Úlevně jsem si vydechl a zavřel oči. Nasál jsem okolní vůni a prostě si užíval chladného vzduchu a hlavně toho libozvučného klidu. Nemusel jsem poslouchat ani ničí myšlenky, což pro mě byla vážně úleva. Konečně jsem mohl prostě vypnout. Najednou se rozfoukal vítr a začal mi cuchat srst. Trochu jsem se ošil a maličko se zamračil, i když jsem i tak oči neotevřel. Vítr zesílil a než jsem se stačil nadát, vypadal jsem jako chodící ochlupená koule. „Ne, ne, ne, ne, ne!“ opakoval jsem si pro sebe. Krátce mi přes tvář přelítl takový ten výraz těsně před rozbrečením, než zmizel stejně rychle jako se objevil. Zachmuřeně jsem si začal srst rovnat. Proč já?!

//Siccumské jeskyně

Vyšli jsme s Naxem a Delivenem ven před jeskyni, kde jsme se začali domlouvat. Naxther nakonec prohlásil, že cítí dvě lišky a zeptal se, jestli je chceme zkusit ulovit. Deliven na nic moc nečekal a vydal se na lov. Podíval jsem se na Naxthera a lehce kývl. To zvládnu, ujistil jsem ho krátkou myšlenkou. Zas až tak špatný jsem v lovu nebyl.
Rozeběhl jsem se lesem, zavětřil a začal lišku stopovat. Nebylo to těžké, protože mi pomáhala smečková magie, která mi v podstatě ukazovala cestu naprosto bez námahy. Netrvalo dlouho a spatřil jsem její kožich mezi stromy. A pár minut na to jsem ji už nesl mrtvou v tlamě. Sice jsem utržil pár škrábanců, ale ty se už díky zrychlené regeneraci téměř zahojily. Spokojeně jsem se vracel zpátky k Naxtherovi a hodil kořist před něj. "Vidíš, papín není až taková bábovka, ještě mě do starého železa neodepisuj,“ ušklíbl jsem se. Olízal jsem si srst na boku, abych si ji urovnal a načechral. Na toto jsem byl dost háklivý. Možná i víc než většina vlčic. Znovu jsem zavětřil a až zpětně si uvědomil, kolik v lese cítím vlků. Naštěstí všechny pachy byly známé, takže tu žádný vetřelec neběhal. I přesto jsem ale věděl, že je mou povinností zkontrolovat a označkovat hranice minimálně do té doby, než Elisa nezaškolí právoplatného ochránce smečky. „Jak už jsi podotkl předtím, měl bych obejít les. Udělej něco s tou liškou a pak se ke mně můžeš připojit, jestli chceš,“ usmál jsem se na něj. Popravdě jsem se na volné proběhnutí dost těšil po všech těch dnech strávených pouze v jeskyni. Snad jsou vlčata v pohodě, pomyslel jsem si, ale věděl jsem, že tam s nimi je Meadow a Laura, takže by všechno mělo být tak jak má. Pousmál jsem se a začal se značkovací pochůzkou za účelem obnovit vytyčení území našeho domova.

//Tak jo, já vím, že to trvalo a je to odfláknuté, ale víc teď ze sebe nedostanu :D Už aby mrzlo a všechny bacily to zabilo :D

1. Elisa
2. Naxther
3. Etney
4. Ashe
5. Meadow
6. Ainesson
7. Laura
8. Nerssie
9. Shaitan
10. Kishan

Deliven se dost zarazil, když jsem na něj promluvil a chvíli vypadal šokovaně. Pak ze sebe vyrazil, že si na moment myslel, že snad umím číst myšlenky. Jen jsem se tajemně usmál a nijak to nekomentoval. Časem to zjistí sám, ušklíbl jsem se pro sebe, protože jsem si uvědomil, že vštěpování mých myšlenek do cizích hlav používám ke komunikaci dost často.
Na ošetření tlapky se trochu zdráhal, že prý nechce vypadat jako tintítko, ale nakonec uznal, že by se mu to celkem hodilo. "Nebudeš vypadat jako slaboch, jsi zraněný, potřebuješ ošetřit," řekl jsem tichém klidným hlasem. Vtom se Naxther rozhodl, že by bylo dobré jít lovit. Vyzval mě, jestli nechci jít s ním. Dlouze jsem se na smečkového lovce podíval. "Jen to tu dořeším s Delivenem a pak tě doběhnu," oznámil jsem mu. Nevím, jak se to stalo, ale najednou mi v hlavě proběhl záblesk, kde jsem přesně viděl náš les a v něj se vyskytující naši potencionální kořist. Najednou jsem přesně věděl, kde hledat. Jen jsem zavrtěl hlavou a začal se věnovat Delivenovi, který vykřikoval, že by rád šel s námi. "Neboj se, půjdeš," mrkl jsem na něj. Detailně jsme si jeho tlapu prohlédl a rozmyslel se, jak budu postupovat. Jak že vypadala ta hojivá kytka? zamyslel jsem se. Chviličku mi trvalo, než jsem si vzpomněl, ale nakonec se mi ji pomocí magie země povedlo úspěšně vytvořit. Tlapkou jsem ji rozdrtil a smíchal s trochou vody. Pak jsem směs nanesl na Delivenovu tlapku a přikryl velkým listen. Ten jsem pomocí liják obvázal. V takovýhle situacích se moje magie vážně hodily. "Tak a je to, ovšem stále se snaž tlapu šetřit." Díky tati, prolétla mi v hlavě myšlenka na toho, kdo mě toto všechno naučil. Hned na to jsem pohlédl na místo, kde předtím zmizel Naxther. "Eliso, Meo, brzo se vrátím. Kdyby něco, zavolejte mě, budu hlídat myšlenky," oznámil jsem dvěma vlčicím hrajícím si s nezbednými vlčaty. Došel jsem k Elise a oblízl ji čelist, pak jsem vyběhl ven pravděpodobně s Delivenem v zádech.

//Asgaarský les

//Píšu ze školy, takže si to dokážete domyslet :D Další post ode mě bude nejdřív v neděli :/ Tak jsem to chtěla aspoň dneska stihnout :D

Elisa s Meadow se pořád hádaly. Povzdechl jsem si a svěsil hlavu. Do tohohle snad ani nemělo cenu zasahovat. Mučednicky jsem se podíval na Naxe, ale on jen mlčel a stál v povzdálí distancovaný od dění. Nakonec Elisa přišla ke mně a naštvaně prskla, ať si o všem rozhoduju třeba sám. „Eliso, počkej,“ vypravil jsem ze sebe, ale ona se otočila, popadla vlčata a odešla do vedlejší místnosti. Povzdechl jsem si ještě jednou. Mea přišla ke mně a otřela se mi o bok. Omluvila se, že mi dělá problémy. „To nic, neomlouvej se,“ usmál jsem se na ni. Odvedle se ozvalo, že tu Mea může zůstat, ale že od teď každý, kdo bude chtít být s vlčaty, musí přes Elisu. „I já?“ zeptal jsem se tiše. Díky Eliso, vštěpil jsem ji. Neměl jsem odvahu teď hned jít za ní a říct jí to z očí do očí. To chtělo trochu času. Zato Mea se toho nebála a však se Elise omluvit. Pousmál jsem se a doufal, že to sivá vlčice přijde.
Vtom se dovnitř vřítil další vlk. Pokud jsem si dobře pamatoval slova naší pečovatelky, byl to její bratr, Deliven. Dlouze jsem se na něj podíval. Vlk něco zadrmolil a lehl si na kraji jeskyně. Chvíli jsem o něm nevěděl, ale pak jsem zaslechl jeho myšlenky. „Jmenuju se Arcanus,“ řekl jsem tiše. Doufal jsem, že ho nevyděsí to, že odpovídám na něco, co nikdy nebylo vyřčeno. Posunul jsem se pár kroků k němu, díky čemuž jsem si všiml, že je zraněný. „Co se ti stalo s tlapou?“ zamračil jsem se. Dostal jsem starost. Byl to právoplatný člen smečky a já ho pojal pod svou ochranu, jako člena rodiny. „Můžu ti to ošetřit, jestli chceš,“ nabídl jsem mu a podíval se mu do očí klidným pohledem, kterému může důvěřovat.

//Já vím, trvá mi to, je to krátké a já jsem totálně bez nápadu... sorry :D

Překvapilo mě, jak hodně se Naxther rozmluvil. Povídal jsem si s ním o lovu a na jeho slova jen lehce přikyvoval na souhlas. Ukázal mi svoji magii a já jsem jen obdivně zahučel. „Jo, pak mi stačí jen nějak dát vědět a já půjdu s tebou. Moje asi nejvíc lovecká magie spočívá v tom, že mi narostou dva jedovaté tesáky, ale to ti teď ukazovat nebudu. Celkem to bolí,“ ušklíbl jsem se. „Anebo ještě způsobení křečí pohledem. Docela fascinující, ale myslím, že to ti taky radši taky ukazovat nebudu, pokud nechceš být obětí,“ zasmál jsem se. Meadow si mezitím hrála s Etneyem a Awnay spokojeně odpočívala na mých tlapách. Věděl jsem, že nespí, ale nejspíš byla dost unavená. Taky bych spal, Awy. Mea nám taky prozradila, kdy dát mladým maso. Děkovně jsem se na ni usmál.
Najednou se dovnitř vřítila Elisa a začala vrčet na druhou vlčici. Docela mě to překvapilo, až tak prudkou reakci jsem nečekal. Sebrala Meadow vlče a začala na mě a Naxe v myšlenkách křičet. „Eliso, je to v pořádku. Nechtěla jim ublížit, je to moje kamarádka. Navíc jsem tady u toho, takže se už vůbec nemohlo nic stát. Uklidni se.“ Mluvil jsem tiše a vyrovnaně. Nezbývalo mi nic jiného než doufat, že ji tón mého hlasu uklidní. „Navíc jsem Mee navrhnul, že by tu mohla zůstat. Chtěli jsme si o tom s tebou promluvit hned, jak se vrátíš." Krátce jsem se podíval na Naxe a doufal, že třeba udělá nějaké kouzlo a bude všechno dobré. Pak jsem svůj pohled směřoval zpátky na rozčílenou Elisu. Olízl jsem malou Awnay, které se začala nepříjemně ošívat a kňučet. „Ššš,“ sykl jsem na ni něžně. Vtom Mea začala odcházet. Kvůli vlčeti ležícím na mých tlapách mi nezbylo nic jiného, než béžové vlčici vštěpit myšlenku: Počkej.

//Omlouvám se za zpoždění a stručnost...

Odvedla jsi skvělou práci a my všichni ti za ni děkujeme :) Hodně úspěchů a štěstí při matuře ;)

NÁSTĚNKA, SMEČKO!

Vážení vlci, velevážené vlčice a taky vlčata, samozřejmě! :D

Mám tu pro vás malé listopadové překvapení a to v podobě dvou neherních akcí. Za první z nich vděčíme Shaitanovi a nese pracovní název ASGAARSKÁ SMEČKA (jak originální) - za mě jakožto velelíné alfě velké díky autorovi.
A co bude vlastně úkolem? Do 10. 12. 2014 nakreslete obrázek, na kterém budou všichni členové smečky nebo napište (krátký) příběh, ve kterém budou figurovat opět všichni členové (rozsah je čistě na vás, ale pozor aby to to mělo nějakou hlavu a patu). Hotové výtvory posílejte mně do vzkazů. Po vyhodnocení se můžete těšit na nějaké odměny a všechny vaše práce budou zveřejněny na smečkovém webu, takže se budete moci pokochat, co vaši spoluhráči vytvořili.
Takže krátké shrnutí:

Co?
Nakreslit obrázek nebo napsat příběh o všech členech smečky
Do kdy?
Do 10. 12. 2014 (22:00)
Kam posílat?
Arcanusovi do vzkazu - předmět: akce 01

Jako druhou akci tu mám něco méně časově náročného - jedná se o PŘESMYČKY. Vaším úkolem je rozluštit po našem smečkovém šotkovi 5 následujících slov spojených s Gallireou. Jelikož se mi to nechce řešit na dvakrát, datum ukončení akce je stejné jako u předchozí akce - čili do 10. 12. 2014. Vaše odpovědi posílejte mně do vzkazu. A samozřejmě můžete očekávat nějaké drobné odměny ;)

Zadání:
AARSGA
NENCUR
ARLAGIEL
AČATVL
GERO YXOPR

Co?
Rozluštit přesmyčky
Do kdy?
Do 10. 12. 2014 (22:00)
Kam posílat?
Opět Arcanusovi do vzkazu - předmět: akce 02

Očekávám 100% účast! Jo a Naxther vám vzkazuje, že bude organizovat lovy max. 5 vlků (+ alfy) :D
Arcanus

Vypadalo to, že oba jakž takž přistoupili na můj návrh o smíření. Pozdravili se a atmosféra se aspoň o trošku uvolnila. Aspoň něco, pomyslel jsem si. Třeba se to časem zlepší ještě víc, snad. Mea mě popíchla, že já jsem přeci ve střehu nebyl nikdy. „Tak-tak teď jsi ranila mé ego… Tohle byla podpásovka,“ řekl jsem zdrceně. Sklonil jsem hlavu a smutně pozoroval své tlapy. Pak jsem se rozesmál. „Tak tohle ti nedaruju, počkej, až to někdy nebudeš čekat,“ vyplázl jsem na béžovou vlčici jazyk.
Když jsem si donesl kus voňavého kance, Mea zaúpěla, že ji to snad dělám naschvál. „No samozřejmě,“ zazubil jsem se a jako provokaci si odkousl ještě kousek. „Je vynikající,“ rozplýval jsem se a jen poočku pozoroval, jak jí pomalu tečkou sliny od tlamy. Dožvýkal jsem a spolkl další sousto a natočil k ní hlavu. „Odpros si tadyhle Naxe,“ ukázal jsem tlapou na tmavého lovce, „a možná kousek dostaneš. Tohle jde mimo mě,“ provokativně jsem se ušklíbl. Samozřejmě, že jsem jí mohl říct, ať si vezme, co jí hrdlo ráčí, ale takhle to byla větší zábava. A navíc by se třeba s Naxem mohli lépe poznat. Nakonec se Naxther rozpovídal o lovu samotném. „Měl jsi mi říct, šel bych s tebou,“ řekl jsem tiše, abych nevzbudil vlčata. „Každopádně příště mě můžeš vzít s sebou. Rád ti pomohu. Něco ještě zvládnu a o všelijaké magie taky není nouze. Mám i jednu speciálně loveckou. Jen upřímně říkám, že nechat mě vymýšlet loveckou strategii, není dobrý nápad. Tohle jsem vždy u větších zvířat nechával na Elise, moje plány dost často krachly,“ zasmál jsem se. Ani mi nijak nevadilo, že si teď vlastně tak trochu podkopávám autoritu. Byla to pravda, měl jsem mnoho silnějších stránek než zrovna lovecká strategie. Však právě proto jsem si sehnal lovce.
Když se mě Naxther zeptal, jestli vím, kdy se vlčatům poprvé dává maso, vyděšeně jsem se po něm podíval. „Co-cože?“ To mě nenapadlo. Papín fail. Vlastně jsem si musel přiznat, že o vlčatech téměř nic nevím. Uměl jsem vlky vychovávat a učit ale jen ty větší, úplná prťata ne. Zoufale jsem se podíval na Meadow. „Ty jsi byla pečovatelka, ty to musíš vědět.“ Vtom se probudila malá Awnay a kostrbatou chůzí se přeplazila ke mně. Lehl jsem si a položil si ji na přední tlapy, aby nemusela ležet na studené zemi. Vlčice vydala nějaké neidentifikovatelný zvuk a kousla mě přímo do čenichu. „Au, to se nedělá,“ napomenul jsem ji tiše. Na oplátku jsem jí olízl po jejím drobném čumáčku a otřel se o ni hlavou. Znovu vydala nějaký zvuk a opřela si svoji drobnou tlapičku o moji čelist. Etney mezitím spal stále tulící se k Naxtherovu ocasu.

Meadow se podivila, že by Scrooty dokázal Elise ublížit. „Použil magii elekřiny a dal ji nějaký menší elektrický šok, pokud si pamatuji. Ten den si u mě dost značně pošramotil reputaci, jen ubožák bezdůvodně ublíží vlčici, která to ještě k tomu nečeká." Všiml jsem si, že Mea má nějaká zranění na tlapě. Liány si utáhla lopuch, kterým ho měla obvázaný. Zkoumavě jsem se na to zadíval a jemně se dotkl její tlapy. „Chceš to nějak ošetřit?“ nabídl jsem se jí. V tomhle jsem byl dobrý, to jsem se nebál říct. Ovšem na sebe jsem svůj um nemohl používat, protože když už jsem se nějak nešikovně zranil, vždycky to za mě téměř okamžitě vyřešila mé magie.
Když mě Mea nazvala veličenstvem, musel jsem se zasmát. Pak moje tvář ale ztvrdla a já nahodil arogantní výraz. Natáhl jsem její tlamě pravou přední packu a jen tak jedním okem se na béžovou vlčici podíval. „Očistit,“ řekl jsem hrubým nesmlouvavým hlasem. Hned na to jsem ale vyprskl smíchy.
Vlčata začala otravovat Naxe, který se po mojí poznámce asi trochu urazil. „Ale no tak,“ zavrtěl jsem hlavou. Ještě jsem mu mohl jméno vyskloňovat podle ženského vzoru – teto Naxo. To jsem se ale nahlas říct neodvážil, protože by mě Naxther asi přizabil. Tak nějak jsem teď doufal, že tuhle myšlenku přeslechl. Vlastně jsem si v tuto chvíli uvědomil, že momentálně tu umíme všichni tři číst myšlenky. Sakra, tohle je fakt děsivý. Kde je trocha soukromí? Dobře, soukromím bych to asi nenazýval, ale kde je to, že všechny pod kontrolou mám jenom já? Pozoroval jsem Naxe, jak si Etneye přitáhl k Awnay a oba je obtočil ocasem. Chvíli jsem se na ně díval a na tváři se mi tvořil úsměv. Byl bys dobrý táta. Vtom se v mé hlavě objevila vštěpená myšlenka. Sakra, tohle je nepříjemný, když to dělá někdo jiný než já, ušklíbl jsem se. Podíval jsem se na Mea a odpověděl ji: Je fajn, jen mu musíš dát trochu času a chovat se k němu slušně. Pak jsem se podíval zpátky na Naxe. „Co kdybyste to vy dva zkusili od začátku? Třeba to pomůže a nakonec se budete snášet dobře,“ navrhl jsem. Upřímně jsem doufal, že na to oba dva přistoupí.
Najednou na mě Meadow skočila. Nečekal jsem to, a proto jsem se překulil na zem. „Na nečekané útoky už jsem si odvykl. Asi zase budu muset trénovat své reakce,“ zasmál jsem se. Jedním šikovným pohybem jsem překulil Meu pod sebe. „Popravdě já se flákal až doteď. Za Elisu jsem to odrodit nemohl,“ ušklíbl jsem se. „A navíc není moc slušné hodit drobky na Naxe, i když mu to s nima sluší. Myslím, že by se Laura asi rozplynula,“ zhodnotil jsem. Seskočil jsem z Mei a protáhl si hřbet. Jakmile jsem se zase normálně postavil, hlasitě mi zakručelo v žaludku. Trochu rozpačitě jsem se usmál a došel si do vedlejší jeskyně pro kousek kance. Donesl jsem si ho zpátky do druhé místnosti a hladově se do něj zakousnul. "Teda Naxi, tohle se mi líbí. Myslím, že se svého postu už nikdy nezbavíš," zasmál jsem se, když jsem spolkl krvavé sousto.

Mea do mě zvesela šťouchla a začala mě provokovat. „Vlastně mě Elisa tak trochu korigovala. Já jsem spíš orodoval za jméno Aliesa,“ ušklíbl jsem se. Pak béžová vlčice řekla, že ji smrt třetího vlčete mrzí. „Musíme se smířit,“ řekl jsem tiše, ale vyhýbal se očnímu kontaktu. Už jen před Naxtherem jsem nechtěl vypadat jako bábovka.
„Měl jsem Scrootyho rád jako skvělého přítele do té doby, než magií ublížil Elise. Pokud si to dobře pamatuji, myslím, že za to ode mě docela dostal,“ zasmál jsem se tiše. „Myslím, že bych ho nyní měl vyhledat znova a dát mu malé varování.“ Tiše jsem pro sebe zavrčel. Nikdo nebude ubližovat mým přátelům. Věděl jsem, že Mea i přesto všechno bude Scrootyho obhajovat, ale to mi nezabránilo, aby na něj byl naštvaný. Měl bych pro něj jednu dobrou radu, neplést se mi minimálně několik následujících týdnů pod nohy. Nakonec se ke mně béžová vlčice přitulila s tím, že jsem ten nejlepší přítel, jakého si mohla přát. „Však ty pro mě taky,“ odvětil jsem upřímně. „Už tolik let, byla jsi jedna z prvních, kdo mě v Klímu pojal za přítele.“
Když jsem jí nabídl, že tu může zůstat, pootevřela pusu a vytřeštila na mě oči. Jen jsem se usmál, a když řekla, že ráda, můj úsměv se ještě rozšířil. Hned se sama ujala toho, že to s Elisou vyřeší sama. „Možná bude lepší, když u toho aspoň budu,“ prohodil jsem. „Znáš Elisu, některé věci bere moc zpříma,“ tiše a zamilovaně jsem se zasmál. V tomhle jsem byl nenapravitelný. „Ale myslím, že kvůli tomu nenastanou žádné větší potíže,“ mrkl jsem na Meu povzbudivě. Tohle už ale vážně musí být poslední člen. Kdyby to nebyla ona, cizího vlka už bych poslal pryč. Smečka je už i tak příliš velká, znovu jsem ve své hlavě varoval sám sebe. Moc dobře jsem si tento problém uvědomoval. Meadow se na mě usmála s tím, jestli všechno bude jako za starých časů. „Jasně,“ přikývl jsem zvesela. „Až na jeden menší detail. Teď jsem tvůj velký všemi uctívaný alfa, takže bacha na to. A taky mám na krku prcky, takže musím omezit výletování po celém kraji, ale jinak všechno jako dřív,“ chrlil jsem ze sebe. Připadal jsem si šťastný. Přátelé z mé bývalé smečky se zde pomalu scházeli a noví vlci se pomalu stávali její nepostradatelnou součástí. V lese začínala panovat rodinná atmosféra. Navíc jsem kolem sebe měl vlky, které mám ráda. Dobré přátele jako Naxthera či Meu, klímová vlčata, která jsem napůl považoval za svá, Elisu a malé a všechny ostatní členy smečky. Skoro se mi nechtělo věřit, že tohle všechno je realita, až moc krásná realita.
Najednou se vlčata zamlela a malá Awnay se začala plazit směrem k Naxtherovi. Nemohl ji vidět, protože byl zrovna natočený v takovém tom úhlu „přece tu nebudu rušit“. Než jsem stihl jakkoli zareagovat, malá Awy ho pořádně kousla svými jehličkami do ocasu. „Jejda,“ vylítlo ze mě a já se jen nevinně usmál. Už jsem se chystal malou Awnay odtáhnout a zpucovat ji, že se do ostatních vlků nekouše, ale vtom se Etney objevil mezi Naxtherovými tlapami a začal na něj dorážet. „Myslím, že tě mají rádi, teto-Naxi,“ ušklíbl jsem se.

Cítil jsem, jak se Meadow pomalu uvolňovala při doteku s mým tělem. Když mi položila hlavu na rameno, široce jsem se usmál. Spadl mi ze srdce obrovský kámen. Nic se nezměnilo. I přesto, že jsme oba dva prošli obrovskými změnami a staly se v z nás v podstatě jiné osobnosti, naše silné přátelské pouto to zničit nedokázalo. Mea mi pohlédla přes rameno. Dokázal jsem si celkem jednoduše domyslet, na koho se dívá. Pak se tiše zeptala, jestli může k vlčatům. Jen jsem beze slov přikývl. Nebylo třeba mluvit. Odstoupil jsem kousek stranou, aby s Awnay a Etneyovi mohla jít. Pozoroval jsem ji, jak se k nim pomaloučku přiblížila a schovala je pod ochranu svého těla. Pak ke mně upnula uslzený pohled. Pamaloučku jsem se přesunul k těm třem. První, kdo porušil to ticho, byla ona. Navázal jsem na její slova a chystal se jí všechno povědět. „Dlouho jsme se s Elisou toulali po celé Galliree. Chyběl nám domov, jak po psychické, tak po fyzické stránce. A jednoho dne přišel ten zlomový okamžik. Rozhodli jsme se, že takhle to už dál nejde. A založili smečku tady v Asgaarském lese, protože jsme k němu už od začátku měli nějaké pouto, teda aspoň já. Už za dob Klímu jsem sem často chodil. Smečka se brzy rozrostla a teď je nás tu už víc než deset. No a pak jsme se s Elisou rozhodli pro vlčata, ale ty vidíš sama. Kombinace všech povinností je náročná, moc toho nenaspím, ale stojí to za to. Jsou krásní,“ zašeptal jsem a něžně se tlapkou dotkl jednoho vlčete. „Tady toto je Awnay a ten druhý se jmenuje Etney. Původně byli tři, ale…“ hlas se mi zadrhl v hrdle. Musel jsem se chvíli přemáhat, abych to vůbec dokázal říct. „…třetí vlče zemřelo. Jmenoval se Castiel.“ Sklonil jsem hlavu a olízl malého Etneye. Tomu se to ale nelíbilo a svými jehličkovými zoubky mě kousl. Usmál jsem se, nebolelo to. Zatím. „Takový je život,“ řekl jsem smířlivě. Nechtěl jsem dávat najevo slabosti. Ne teď jako alfa, musel jsem být oporou pro celou svou rodinu i smečku.
Mea začala mluvit o Scrootym. Smutně jsem se na ni zadíval. „To je mi líto. Myslel jsem, že tě má rád. Vždycky se k tobě choval pozorně,“ zamumlal jsem. „Očividně ale nebyl ten pravý. Jestli se chová takto, nezaslouží si někoho tak skvělého jako jsi ty,“ řekl jsem přesvědčeně. Sedl jsem si vedle Mei a lehce se jí otřel o srst. Všiml jsem si, jak se dívá na malé a jak silně na ní opětovné zakusení atmosféry domova působí. „Jestli chceš, můžeš tu s námi zůstat,“ nabídl jsem ji. „S Elisou to nějak vyřídím.“

Chvíli jsem tam jen tak seděl a šklebil se na Naxe, než jsem od vedle uslyšel tiché zakňučení. Okamžitě jsem zpozorněl a jako pravý táta na baterky se vydal na maličkými. Byli k sobě stulení tak, že mezi nimi nešla vidět žádné mezera. Usmál jsem se. Kňučení ustalo a navíc to vypadalo, že oba dva spí, takže jsem usoudil, že to musel být jen nepěkný sen jednoho z nich. Popošel jsem k nim a lehl si tak, abych se kolem nich mohl obtočit a udržovat je v teple v tomto krutém počasí. Venku už začínalo být pořádně chladno. Podzim se pomalu přehoupl v zimu a začínalo to být cítit i tady uvnitř jeskyně. Brzy se tu nebude dát zůstat bez ohně, uvědomil jsem si. „Naxi, nestůj tam venku a pojď sem dovnitř,“ houkl jsem na svého kamaráda. Abych byl upřímný, trochu mě znervózňovalo, že stojí přímo uprostřed mezi jeskyněmi. Skoro se divím Elise, že jí tohle nevadilo.
Zaslechl jsem nějaký šramot a hned mi došlo, že to musí být Mea. Zaměřil jsem se na její myšlenky a už z dálky jsem si dokázal domyslet, že nemá zrovna nejlepší náladu. Trochu jsem se otřásl. Abych pravdu řekl, měl jsem strach. Od té doby, co jsme se viděli naposledy, uběhla spousta času a hodně věcí se změnilo, ale já nechtěl, aby to naše přátelství nějak ovlivnilo. Přál jsem si, aby všechno zůstalo jako za starých časů. Vtom Mea dorazila. Zadívala se na mě a pootevřela pusu. Nevěděl jsem, co dělat ani co říct. „Em ahoj,“ zamumlal jsem trochu rozpačitě a olízl Awnay po hlavičce, protože se právě začala vrtět a pomalu probouzet. Mea dosedla na zem a já si všiml, že se jí oči zalily slzami. Váhavě jsem se postavil a krůček po krůčku přešel k ní. Pak jsem se jí otřel o bok a zabočil čumák do její srsti. Celým tělem se mi rozlila vlna štěstí. „Tak rád tě vidím,“ neodpustil jsem si. Po chvilce jsem se odtáhl a zadíval se jí do očí. „Co se stalo?“ zeptal jsem se zmateně. „Slyšel jsem tvé myšlenky a omlouvám se… Bylo toho teď strašně moc, což si jistě dokážeš domyslet,“ zaváhal jsem. „Pověz mi všechno…“ Sklonil jsem hlavu domů a tiše zašeptal: „Chyběla jsi mi…“

Ahoj vlci!
Mám tu pro vás hned několik novinek ;)
Zaprvé oficiálně vítám ve smečce čtyři nové členy. Derian, Antenyame, Ashe a Delivene, vítejte mezi námi. Snad to s námi ve zdraví vydržíte a bude se tu nás líbit :)
Jako druhý bod programu tu mám jednu neveselou zprávu. Kvůli velmi dlouhé neaktivitě jsme se s Elisou rozhodli, že ze smečky vyloučíme Mitha a Dark Moona. Je to škoda a upřímně doufám, že tihle dva budou poslední, které to potkalo.
No a na závěr k vlčatům. Myslím, že už jste si snad všichni stačili všimnout, že se již narodila. A kdo ne, tak právě teď tak udělá :D
Původně byli tři. Samička Awnay a dva samečkové Castiel a Etney. Castiel ale bohužel krátce po porodu zemřel, takže mezi námi jsou aktuálně Awnay a Etney. Oba už mají hráče a hráčka za Etneye je dokonce i schválená. Dostala jsem informaci, že by hráči za své charaktery měli začít psát začátkem prosince, protože do té doby za omladinu hrají rodiče, takže se na ně můžeme těšit už brzy ^^
A ještě taková menší zmínka… Zatím nic neslibuji, ale pokusíme se v blízké době zorganizovat nějakou tu mimoherní smečkovou akci ;)
Přeji hodně chutě do hraní, vlku zdar! :)