Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Meadow mě přivítala a odpověděla, že Etney spí. Kývl jsem hlavou a teprve teď si ho všiml, jak leží. Maličko jsem se pousmál. Chtěl jsem si s vlčaty hrát, ale budit jsem je kvůli tomu nehodlal. Pohodil jsem ocasem a v tom se mi v hlavě vyloupla myšlenka směřovaná na mě. Podíval jsem se na Elisu a jako odpověď ji vštěpil:Neboj, všechno je v naprostém pořádku, jsem jen trochu unavený. Lehce jsem do ní šťouchl čumákem a pousmál se. Věděl jsem, že nám oběma Meadow kdykoli může vlézt do hlavy, ale nijak mi to nevadilo. Neměl jsem co skrývat a já jakožto vlk s vrozenou magií myšlenek jsem to dělal ostatním neustále. Vlasně jsem si už skoro ani nevzpomínal, jaké to bylo, když jsem svoji magii ještě neuměl ovládat tak brilantně jako nyní. Jako jediná nezapomenutelná vzpomínka mi utkvěla bolest, neuvěřitelné bolesti hlav, které jm z toho neforemného hučení měl. V těch dobách jsem ještě svůj talent nenáviděl a proklínal. Až po dlohé čase se můj um rozvinul do té podovy, v jaké jsem na něj zvyklý teď.
Sedl jsem si naproti dvěma vlčicím a pozoroval malou Awnay schoulenou na těsno u Elisy. Ani nevím, kdy jsem se stal tak sentimentálním, ale přál jsem si, abych takový obrázek mohl vídat každý den až do konce mého života. Mea se mě optala na to, jaký byl lov. Pomalu jsem k ní stočil pohled a výrazně se nadechl. „Jo zadařilo se,“ mrkl jsem na ni. „Kořist je někde v les, přesně nevím. Naxther s Delivenem tam s tím ješt něco dělali, takže se kdyžtak zeptej jich,“ oznámil jsem. Olízl jsem si přední tlapu a upnul pohled k Elise. „Přišel jsem o něco důležitého?“ I přesto, že mi řekla, že nic nebude potřeba, zeptal jsem se: „Nemám třeba sehnat nějaké dřevo pro oheň nebo tak? Trochu vody? Vždyť víš, kolik magií ovládám, jsem schopný obstarat téměř cokoli,“ pousmál jsem se. Nevěděl jsem, co dělat ani co říct, takže jsem jen seděl a čekal na pokyny.

//Mám horečku, lepší už to nebude :D A omlouvám se Awnay za přeskočení, ale Mea spěchá :)

Gratulace všem vítězům :3 A já bych poprosila o doplnění vlastností do vytrvalosti a taktiky lovu, děkuju :)

Zdravím, ahoj, čau, nazdar, nazdý, čus a dobrý den! :D
(ano, tohle je asi první den v tomhle měsíci, kdy vaše alfa nemá náladu na bodu mrazu :3)
→ KONEČNĚ JSEM SE DOKOPALA K VYHODNOCENÍ SOUTĚŽÍ

Začněme teda pěkně popořádku ;)

Akce 01
Předem všem děkuju za super výtvory, udělali jste mi radost! :3

Ashe - 2 křášťály + 40 oblázků
Meadow - 1 křišťál + 30 oblázků
Elisa - 20 oblázků

A ostatní nezoufejte, pro všechny zúčastněné si Vlčíšek přichystal dáreček v podobě 10 oblázků :) Všechny výtvory si můžete prohlédnout na stránkách smečky, kam vám je Elisa ochotně přidala - díky za pomoc :)
A nakonec jako poděkování za nápad Shaitan od Vlčíška obdrží odměnu v podobě 40 oblázků, díky moc! :3

Akce 02 neboli přemyčky
Po dlouhém dumání se rozhodlo, že za každou přesmyčku vyluštěnou správně vlk obdrží 7 šutrů, takže v konečném výsledku jste mohli získat až 35 kusů (a jestli moje matika selhala, je to fakt trapas xD). Ačkoli jste to všichni měli dobře, přidám sem řešení, abyste se mohli pokochat.

AARSGA - Asgaar
NENCUR- Cernun
ARLAGIEL - Gallirea
AČATVL - Vlčata
GERO YXOPR - Ergo Proxy

Všem zúčastněným (Naxther, Deliven, Ashe, Derian, Kishan, Laura, Amelis, Meadow, Etney, Ainesson) opět děkuji! :)

No a jak bych to zakončila? Jelikož je den před Vánoci, přeji všem šťastné a veselé a bohatou nadílku. Užijte si to a moc se o Silvestru nezlijte, ať se po Novém roce sejdeme v plném počtu :D
Arcanus <3

//Asgaarský hvozd

Toulal jsem se po lese tam a zpátky a přemýšlel. Moje nálada byla na bodě mrazu, což nebylo zrovna obvyklé. Začínalo toho na mě být trochu moc, ale věděl jsem, že to nemůžu vzdát. Dlouze jsem si povzdechl a zvedl sklopenou hlavu. Takhle to dál nešlo. Musel jsem se konečně sebrat a přestat se litovat. Protože jsem to totiž stále dělal, i když jsem si to tolikrát zakázal. Nenapravitelný…
Přikrčil jsem se a pomalu vlezl do otvoru, který vedl do našich smečkových jeskyní. Cítil jsem odtamtud mnoho pachů, což značilo, že je tam určitě plno vlků. Malinko jsem se pousmál, protože jsem cítil Elisin známý pach a také pachy svých vlčat. Prošel jsem celou tou dlouhou chodbou a konečně se mi naskytl pohled dovnitř. Awnay si spokojeně hověla u Elisy v kožíšku a kromě toho jsem si všiml i Mei. Vypadalo to, že si povídá s Elisou. Trochu mě to zaskočilo, ale nedal jsem na sobě nic znát. „Ahoj, jsem zpátky,“ zamumlal jsem, pomalu přiklopýtal k Elise a olízl ji čenich. Pak jsem lehce šťouchl do Awnay a rozhlédl se po místnosti. „Kde je Etney?“ zeptal jsem se, protože jsem si ho na první pohled nevšiml. Naštěstí však vypadalo, že e všechno v pořádku, takže jsem zůstal klidný. „Můžu nějak pomoct?“

Dlouhou dobu jsem si otráveně olizoval a urovnával srst, než se zjevil Naxther. V tu dobu už jsem naštěstí vypadal aspoň trochu kultivovaně a k světu. To byla jediná věc, díky které se mi aspoň trochu ulevilo. „Nic, jen menší nehoda,“ odpověděl jsem s úsměvem. Nehodlal jsem před ním ukázat, jak moc mi vadí rozčepýřená srst. Ještě by si ze mě dělal srandu! A to bylo nepřípustné.
Nax podotknul, že by tuhle práci měl dělat ochranář a ne já. „Já vím,“ kývl jsem hlavou, „ale už je to hotové.“ Spokojeně jsem se usmál. „Jo, to je dobrý nápad, příteli, ale myslím, že to bude stačit někde ve smečkové jeskyni, tam se bude líp udržovat. Venku by to bylo problematické. Obzvlášť teď ve sněhu,“ ušklíbl jsem se. „Každopádně bych měl zajít do jeskyní, omrknout vlčata a zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Hlavně taky s něčím pomoct,“ řekl jsem tiše. „Jdeš se mnou, nebo máš něco na práci?“ Krátce jsem se na něj podíval a rozeběhl se směrem ke vchodu do úkrytu.

//Siccumské jesyně
//Krátké, nemám náladu, ale zdržuju už příliš dlouho...

1 los - koulovacka
5 losu - mikulas
15 -oblazky
12 - safiry
11 - vlci maky
10 - pomnenky

Zamyšleně jsem obcházel okolo hranic našeho lesa, čas od času se někde otřel či jinými způsoby zachoval svůj pach. Kolik je ve smečce vlastně vlků? napadlo mě. Já, Elisa, Naxther s Laurou, vlčata a klímová vlčata, Shaitan a Kishan… Kishan, kde ten vlastně vězí? Dlouho jsem ho neviděl. Pak ještě Meadow a ti noví, vyjmenovával jsem v hlavě. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem došel k číslu patnáct, což už byl docela slušný počet. Zavrtěl jsem hlavou a pokračoval v cestě. Chtěl jsem to obejít co nejdřív, abych se později mohl pustit do dalších věcí, co byli třeba udělat. Navíc jsem se chtěl co nejdřív vrátit k vlčatům. Měl jsem divný pocit, když jsem je neměl na očích. Takový divný typ strachu, co jsem neznal. Bokem jsem se otřel o nejbližší kmen a trochu zrychlil tempo. Cestou jsem potkal Elisu, která něco vysvětlovala Ainessonovi, pravděpodobně věci ohledně jeho nové funkce. Jen jsem se usmál a ani se nezastavoval.
Po asi dvaceti minutách jsem svoji misi úspěšně dokončil. Zastavil jsem si a sedl si prostě doprostřed lesa. Bylo to příjemné. Úlevně jsem si vydechl a zavřel oči. Nasál jsem okolní vůni a prostě si užíval chladného vzduchu a hlavně toho libozvučného klidu. Nemusel jsem poslouchat ani ničí myšlenky, což pro mě byla vážně úleva. Konečně jsem mohl prostě vypnout. Najednou se rozfoukal vítr a začal mi cuchat srst. Trochu jsem se ošil a maličko se zamračil, i když jsem i tak oči neotevřel. Vítr zesílil a než jsem se stačil nadát, vypadal jsem jako chodící ochlupená koule. „Ne, ne, ne, ne, ne!“ opakoval jsem si pro sebe. Krátce mi přes tvář přelítl takový ten výraz těsně před rozbrečením, než zmizel stejně rychle jako se objevil. Zachmuřeně jsem si začal srst rovnat. Proč já?!

//Siccumské jeskyně

Vyšli jsme s Naxem a Delivenem ven před jeskyni, kde jsme se začali domlouvat. Naxther nakonec prohlásil, že cítí dvě lišky a zeptal se, jestli je chceme zkusit ulovit. Deliven na nic moc nečekal a vydal se na lov. Podíval jsem se na Naxthera a lehce kývl. To zvládnu, ujistil jsem ho krátkou myšlenkou. Zas až tak špatný jsem v lovu nebyl.
Rozeběhl jsem se lesem, zavětřil a začal lišku stopovat. Nebylo to těžké, protože mi pomáhala smečková magie, která mi v podstatě ukazovala cestu naprosto bez námahy. Netrvalo dlouho a spatřil jsem její kožich mezi stromy. A pár minut na to jsem ji už nesl mrtvou v tlamě. Sice jsem utržil pár škrábanců, ale ty se už díky zrychlené regeneraci téměř zahojily. Spokojeně jsem se vracel zpátky k Naxtherovi a hodil kořist před něj. "Vidíš, papín není až taková bábovka, ještě mě do starého železa neodepisuj,“ ušklíbl jsem se. Olízal jsem si srst na boku, abych si ji urovnal a načechral. Na toto jsem byl dost háklivý. Možná i víc než většina vlčic. Znovu jsem zavětřil a až zpětně si uvědomil, kolik v lese cítím vlků. Naštěstí všechny pachy byly známé, takže tu žádný vetřelec neběhal. I přesto jsem ale věděl, že je mou povinností zkontrolovat a označkovat hranice minimálně do té doby, než Elisa nezaškolí právoplatného ochránce smečky. „Jak už jsi podotkl předtím, měl bych obejít les. Udělej něco s tou liškou a pak se ke mně můžeš připojit, jestli chceš,“ usmál jsem se na něj. Popravdě jsem se na volné proběhnutí dost těšil po všech těch dnech strávených pouze v jeskyni. Snad jsou vlčata v pohodě, pomyslel jsem si, ale věděl jsem, že tam s nimi je Meadow a Laura, takže by všechno mělo být tak jak má. Pousmál jsem se a začal se značkovací pochůzkou za účelem obnovit vytyčení území našeho domova.

//Tak jo, já vím, že to trvalo a je to odfláknuté, ale víc teď ze sebe nedostanu :D Už aby mrzlo a všechny bacily to zabilo :D

1. Elisa
2. Naxther
3. Etney
4. Ashe
5. Meadow
6. Ainesson
7. Laura
8. Nerssie
9. Shaitan
10. Kishan

Deliven se dost zarazil, když jsem na něj promluvil a chvíli vypadal šokovaně. Pak ze sebe vyrazil, že si na moment myslel, že snad umím číst myšlenky. Jen jsem se tajemně usmál a nijak to nekomentoval. Časem to zjistí sám, ušklíbl jsem se pro sebe, protože jsem si uvědomil, že vštěpování mých myšlenek do cizích hlav používám ke komunikaci dost často.
Na ošetření tlapky se trochu zdráhal, že prý nechce vypadat jako tintítko, ale nakonec uznal, že by se mu to celkem hodilo. "Nebudeš vypadat jako slaboch, jsi zraněný, potřebuješ ošetřit," řekl jsem tichém klidným hlasem. Vtom se Naxther rozhodl, že by bylo dobré jít lovit. Vyzval mě, jestli nechci jít s ním. Dlouze jsem se na smečkového lovce podíval. "Jen to tu dořeším s Delivenem a pak tě doběhnu," oznámil jsem mu. Nevím, jak se to stalo, ale najednou mi v hlavě proběhl záblesk, kde jsem přesně viděl náš les a v něj se vyskytující naši potencionální kořist. Najednou jsem přesně věděl, kde hledat. Jen jsem zavrtěl hlavou a začal se věnovat Delivenovi, který vykřikoval, že by rád šel s námi. "Neboj se, půjdeš," mrkl jsem na něj. Detailně jsme si jeho tlapu prohlédl a rozmyslel se, jak budu postupovat. Jak že vypadala ta hojivá kytka? zamyslel jsem se. Chviličku mi trvalo, než jsem si vzpomněl, ale nakonec se mi ji pomocí magie země povedlo úspěšně vytvořit. Tlapkou jsem ji rozdrtil a smíchal s trochou vody. Pak jsem směs nanesl na Delivenovu tlapku a přikryl velkým listen. Ten jsem pomocí liják obvázal. V takovýhle situacích se moje magie vážně hodily. "Tak a je to, ovšem stále se snaž tlapu šetřit." Díky tati, prolétla mi v hlavě myšlenka na toho, kdo mě toto všechno naučil. Hned na to jsem pohlédl na místo, kde předtím zmizel Naxther. "Eliso, Meo, brzo se vrátím. Kdyby něco, zavolejte mě, budu hlídat myšlenky," oznámil jsem dvěma vlčicím hrajícím si s nezbednými vlčaty. Došel jsem k Elise a oblízl ji čelist, pak jsem vyběhl ven pravděpodobně s Delivenem v zádech.

//Asgaarský les

//Píšu ze školy, takže si to dokážete domyslet :D Další post ode mě bude nejdřív v neděli :/ Tak jsem to chtěla aspoň dneska stihnout :D

Elisa s Meadow se pořád hádaly. Povzdechl jsem si a svěsil hlavu. Do tohohle snad ani nemělo cenu zasahovat. Mučednicky jsem se podíval na Naxe, ale on jen mlčel a stál v povzdálí distancovaný od dění. Nakonec Elisa přišla ke mně a naštvaně prskla, ať si o všem rozhoduju třeba sám. „Eliso, počkej,“ vypravil jsem ze sebe, ale ona se otočila, popadla vlčata a odešla do vedlejší místnosti. Povzdechl jsem si ještě jednou. Mea přišla ke mně a otřela se mi o bok. Omluvila se, že mi dělá problémy. „To nic, neomlouvej se,“ usmál jsem se na ni. Odvedle se ozvalo, že tu Mea může zůstat, ale že od teď každý, kdo bude chtít být s vlčaty, musí přes Elisu. „I já?“ zeptal jsem se tiše. Díky Eliso, vštěpil jsem ji. Neměl jsem odvahu teď hned jít za ní a říct jí to z očí do očí. To chtělo trochu času. Zato Mea se toho nebála a však se Elise omluvit. Pousmál jsem se a doufal, že to sivá vlčice přijde.
Vtom se dovnitř vřítil další vlk. Pokud jsem si dobře pamatoval slova naší pečovatelky, byl to její bratr, Deliven. Dlouze jsem se na něj podíval. Vlk něco zadrmolil a lehl si na kraji jeskyně. Chvíli jsem o něm nevěděl, ale pak jsem zaslechl jeho myšlenky. „Jmenuju se Arcanus,“ řekl jsem tiše. Doufal jsem, že ho nevyděsí to, že odpovídám na něco, co nikdy nebylo vyřčeno. Posunul jsem se pár kroků k němu, díky čemuž jsem si všiml, že je zraněný. „Co se ti stalo s tlapou?“ zamračil jsem se. Dostal jsem starost. Byl to právoplatný člen smečky a já ho pojal pod svou ochranu, jako člena rodiny. „Můžu ti to ošetřit, jestli chceš,“ nabídl jsem mu a podíval se mu do očí klidným pohledem, kterému může důvěřovat.

//Já vím, trvá mi to, je to krátké a já jsem totálně bez nápadu... sorry :D

Překvapilo mě, jak hodně se Naxther rozmluvil. Povídal jsem si s ním o lovu a na jeho slova jen lehce přikyvoval na souhlas. Ukázal mi svoji magii a já jsem jen obdivně zahučel. „Jo, pak mi stačí jen nějak dát vědět a já půjdu s tebou. Moje asi nejvíc lovecká magie spočívá v tom, že mi narostou dva jedovaté tesáky, ale to ti teď ukazovat nebudu. Celkem to bolí,“ ušklíbl jsem se. „Anebo ještě způsobení křečí pohledem. Docela fascinující, ale myslím, že to ti taky radši taky ukazovat nebudu, pokud nechceš být obětí,“ zasmál jsem se. Meadow si mezitím hrála s Etneyem a Awnay spokojeně odpočívala na mých tlapách. Věděl jsem, že nespí, ale nejspíš byla dost unavená. Taky bych spal, Awy. Mea nám taky prozradila, kdy dát mladým maso. Děkovně jsem se na ni usmál.
Najednou se dovnitř vřítila Elisa a začala vrčet na druhou vlčici. Docela mě to překvapilo, až tak prudkou reakci jsem nečekal. Sebrala Meadow vlče a začala na mě a Naxe v myšlenkách křičet. „Eliso, je to v pořádku. Nechtěla jim ublížit, je to moje kamarádka. Navíc jsem tady u toho, takže se už vůbec nemohlo nic stát. Uklidni se.“ Mluvil jsem tiše a vyrovnaně. Nezbývalo mi nic jiného než doufat, že ji tón mého hlasu uklidní. „Navíc jsem Mee navrhnul, že by tu mohla zůstat. Chtěli jsme si o tom s tebou promluvit hned, jak se vrátíš." Krátce jsem se podíval na Naxe a doufal, že třeba udělá nějaké kouzlo a bude všechno dobré. Pak jsem svůj pohled směřoval zpátky na rozčílenou Elisu. Olízl jsem malou Awnay, které se začala nepříjemně ošívat a kňučet. „Ššš,“ sykl jsem na ni něžně. Vtom Mea začala odcházet. Kvůli vlčeti ležícím na mých tlapách mi nezbylo nic jiného, než béžové vlčici vštěpit myšlenku: Počkej.

//Omlouvám se za zpoždění a stručnost...

Odvedla jsi skvělou práci a my všichni ti za ni děkujeme :) Hodně úspěchů a štěstí při matuře ;)

NÁSTĚNKA, SMEČKO!

Vážení vlci, velevážené vlčice a taky vlčata, samozřejmě! :D

Mám tu pro vás malé listopadové překvapení a to v podobě dvou neherních akcí. Za první z nich vděčíme Shaitanovi a nese pracovní název ASGAARSKÁ SMEČKA (jak originální) - za mě jakožto velelíné alfě velké díky autorovi.
A co bude vlastně úkolem? Do 10. 12. 2014 nakreslete obrázek, na kterém budou všichni členové smečky nebo napište (krátký) příběh, ve kterém budou figurovat opět všichni členové (rozsah je čistě na vás, ale pozor aby to to mělo nějakou hlavu a patu). Hotové výtvory posílejte mně do vzkazů. Po vyhodnocení se můžete těšit na nějaké odměny a všechny vaše práce budou zveřejněny na smečkovém webu, takže se budete moci pokochat, co vaši spoluhráči vytvořili.
Takže krátké shrnutí:

Co?
Nakreslit obrázek nebo napsat příběh o všech členech smečky
Do kdy?
Do 10. 12. 2014 (22:00)
Kam posílat?
Arcanusovi do vzkazu - předmět: akce 01

Jako druhou akci tu mám něco méně časově náročného - jedná se o PŘESMYČKY. Vaším úkolem je rozluštit po našem smečkovém šotkovi 5 následujících slov spojených s Gallireou. Jelikož se mi to nechce řešit na dvakrát, datum ukončení akce je stejné jako u předchozí akce - čili do 10. 12. 2014. Vaše odpovědi posílejte mně do vzkazu. A samozřejmě můžete očekávat nějaké drobné odměny ;)

Zadání:
AARSGA
NENCUR
ARLAGIEL
AČATVL
GERO YXOPR

Co?
Rozluštit přesmyčky
Do kdy?
Do 10. 12. 2014 (22:00)
Kam posílat?
Opět Arcanusovi do vzkazu - předmět: akce 02

Očekávám 100% účast! Jo a Naxther vám vzkazuje, že bude organizovat lovy max. 5 vlků (+ alfy) :D
Arcanus