Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Naxther vzkazuje, že napíše až zítra, takže se lov asi trochu zpozdí. Omlouváme se :)

//Laura, Amelis, Etney, Deliven, Ashe... počítáme s vámi :) Nesson omluvený.

Událo se toho mnoho. Potkal jsem mnoho tváří, mnoho pachů, mnoho vlků. Bylo jich tolik, že už jsem se pomalu začínal schovávat do oddělené bubliny mého světa ve své mysli. Nepřestával jsem žasnout, jak moc les ožil, náš les… náš domov.
Probral jsem se ve chvíli, kdy se Naxther začal vykecávat z učení vlčat lovit. Přesně v tu chvíli se mi v hlavě promítl vzkaz od Elisy. Vlastně to byly pouze její myšlenky, ale v našem případě jsme to používali jako vzkazy na dálku. Navíc v té chvíli přišla Laura s tím, že si chce půjčit vlče a vzít ho ven. Přikývl jsem, neměl jsem s tím nejmenší problém. Naxther se na mě vítězně usmál. Oplatil jsem mu to stejným úsměvem ozdobeným poloúšklebkem. Elisa mi vnukla plán. Vypadalo to, že si Naxther mého výrazu všiml, protože se snažil nenápadně prchnout. „Počkej,“ zastavil jsem ho. Došel jsem k němu a postavil se tak, abych mu hleděl zpříma do očí. „Uspořádej smečkový lov, už je málo jídla. Smečka má hlad a je to tvoje povinnost. Vezmi také vlčata, určitě to pro ně bude užitečná zkušenost,“ řekl jsem co nejpřesvědčivějším hlasem. Možná v tom byla i trocha magie, kdo ví?
Když jsem se rozhodl považovat věci ohledně lovu za vyřízené, zkontroloval jsem vlčata. Rozhodl jsem se je teď víceméně nechat Lauře a Naxovi a sám být jen něco jako dozorce. Vážně jsem potřeboval ven. Ani jsem si neuvědomoval, kolik dní možná spíš i týdnů jsem hnil v téhle jeskyni. Bůh ví, jestli ještě vůbec byla zima. „Zajdu si ven,“ oznámil jsem polohlasem. Předpokládal jsem, že půjdou i ostatní, ale pro jistotu jsem to přeci jen řekl. Tři slova navíc mě nezabijí. U tohoto jsem si však občas nebyl jistým v Naxtherově případě. No nic, pokýval jsem hlavou a pomalu se rozešel ven z jeskyně. Po dlouhé době na denní světlo. Trochu jsem se obával, jak zareagují moje oči.

//Asgaarský hvozd

//Takže zatím máme Lauru, Amelis a Nessona. Co teda Derian a tento termín?

//Dobrá, takže tento pátek vypadává :D

//Super :) A který termín by ti vyhovoval? :D

Zdravím,
tak jsme dali hlavy dohromady a nakonec Elisu napadlo, že bychom mohli uspořádat smečkový lov. Všechno jsme úspěšně hodili na Naxthera a nakonec tuhle blbost píšu stejně já (těžký to život) xD. Takže rovnou k věci, protože se mi to nechce zbytečně okecávat.

O co se jedná?
Smečkový lov

Co se bude lovit?
Asi kamzík, já nevím, zeptejte se lovce

Kde?
Asgaarský hvozd (popř. je možné někdy v okolí, kdyby měl někdo touhu)

Kdy?
Tak tohle je asi ta hlavní věc, proč sem vůbec píšu. S Naxtherem jsme se na konec shodli pro tři základní termíny a to jsou: tento pátek 30. 1. 2015 cca kolem 15:00, dále středa 4. 2. 2015 dejme tomu v 17:00 a poslední v sobotu 7. 2. 2015 v 16:00. Tady bych ocenila nějakou zpětnou vazbu, kde byste se vyjádřili, jak to vidíte vy, nebo popřípadě navrhli i jiný termín. Jsme flexibilní, takže se nebojte!

Účast?
Na žádost lovce je to pouze 5 vlků + vlčata (popř. alfy jako doprovod a dohled), + lovec osobně takže kdo se dřív přihlásí tady pod vzkazem, ten na lov půjde. Ostatní smůla, ale les není nafukovací a smečka je velká :D

A odměna?
Každý aktivní dobře píšící člen obdrží hvězdičku do jím zvolené vlastnosti. A pokud se někdo přihlásí a bude to flákat (tj. napíše třeba jen jeden dva posty), odměna bude pouze v podobě nějakého kamení.

Těšíme se na vás,
Team Elisa, Arcanus & Naxther

Úkryt byl plný vlků a kvůli jejich hlasům se jeskyní ozývalo neustálé šumění v podobě neutichajících hlasů. Vtom se ke mně Laura rozeběhla a snažila se si se mnou hrát. Poskakovala kolem mě jako šílená a někdy téměř vždy při tom do mě šťouchla. Popuzeně jsem zavrčel. Odtušil jsem, že v tom je nějaká magie. Po chvilce Laura kouzlo překonala, stáhla ocas a s plnou tlamou omluv poníženě odběhla. Nebyla to její vina, ale já neměl náladu ji ujišťovat v tom, že je to v pořádku. Věnoval jsem jeden významný pohled Naxtherovi a obrátil se zpátky k vlčatům. Awnay pozorovala nově příchozí a Etney mi skočil na záda a chtěl vědět, na co Ainesson myslí. „Zkus hádat,“ pošeptal jsem. Chtěl jsem si tak ověřit, jestli se u něj náhodou nezačínají projevovat zárodky magie. Kdyby ano, znamenalo by to, že ji zdědil po mně.
Naxther začal rozmýšlet o tom, že by se vlčata mohla začít učit lovit. Tak nějak jsem odtušil, že je to minimálně napůl adresované na mě. „Klidně si je vezmi a něco je nauč,“ řekl jsem tiše. „A jestli potřebuješ, půjdu s tebou,“ nabídl jsem se a pak otočil na stranu, jelikož se v místnosti objevil další vlk, respektive vlčice. Informovala mě, že přišla Lucy, která chce vidět Nesse. Pokýval jsem hlavou. Díky magiím jsem věděl, že Elisa už to vyřizuje. „Jen klidně běžte, oba dva. Elisa už je u Lucy,“ řekl jsem a podíval se Amelis přímo do očí. Lehce jsem se usmál. „Možná radši rychle, znáte Elisu.“

Etney se mě zeptal, jestli jsou ještě nějaké magie. S úsměvem jsem přikývl. „Je jich ještě mnoho. U různých vlků se můžeš setkat s různými podivnými magiemi. Myslím, že jich za život uvidíš ještě stovky,“ zasmál jsem se. „A třeba i ty jednou získáš nějakou speciální magii, kterou budeš umět ovládat jenom ty a budeš tím tak výjimečný.“ Bylo mi jasné, že tahle myšlenka se mu bude líbit. Byl trochu narcistický, toho už jsem si u svého jediného mužského potomka stačil všimnout.
Laura začala cukrovat na Naxe a já se mu musel jen tiše a škodolibě smát. Tohle mi Elisa nikdy nedělala a já byl za to opravdu vděčný. Nojo, ty medvídku huňatý, vštěpil jsem mu provokativně. Jako bonus jsem na něj ještě nenápadně mrknul a začal se smát. Věděl jsem, že to nenechá jen tak, byl to přece Naxther, ale o to mi právě šlo. Mohla být ještě sranda.
Vtom se dovnitř vřítil Ness. Překvapeně jsem ho pozdravil a sledoval, jak je šokovaný z mladých. „Ochránce lesa by měl být pozornější,“ neodpustil jsem si rýpavou poznámku. Pak jsem mu ale potvrdil jeho myšlenku. „Narodili se ještě před zimou, ten den, jak jsem vyl,“ přikývl jsem. „Vlček se jmenuje Etney a vlčí slečna Awnay,“ oznámil jsem mu. Jsou v jedné smečce, aspoň vědět navzájem svá jména by bylo fajn, pomyslel jsem si.
Vtom ale Naxther započal svoji pomstu. Nakázal Lauře, aby si šla hrát se mnou. Překvapeně jsem zamrkal a otočil se. Laura opravdu šla. Bylo mi jasné, že v tom musí být nějaká magie, protože tohle by si sama na alfu nedovolila. Tohle by si neměl na alfu dovolit nikdo. Trochu popuzeně jsem zavrčel. „Naxthere!“

//spěchám -> stručné

prkna 3 -> 3x 2 safíry
hřebíky 4 -> 4 pomněnky
trubky 3 -> 3x hvězdička do vytrvalosti pro Etneye
instantní sníh 2 -> 10 pomněnek
šrouby a matice -> hvězda do obratnosti
mléko 0,5 - > 40 oblázků

Díky za pěknou akci :)

Meadow se urazila, zavrčela na mě, ať si mu magii vody ukážu sám, a odkráčela. Fajn, jasně, tohle je totiž to nejlepší řešení, co kdy vlčice vymyslely, protočil jsem očima. Trochu naštvaně jsem zaryl drápy do země. To mi pomohlo se uklidnit, abych se mohl dál s úsměvem věnovat svým vlčatům a taky vlkům okolo. Jako reakci na mé úvahy o projevech magie se na mě Naxther podíval tím svým „to snad nemyslíš vážně" pohledem. „Já taky nejsem zdejší, jsem daleko z jihu. Matku jsem nikdy nepoznal, ale co mohu říct s jistotou, je, že otec magii myšlenek určitě neměl. Vlastně nikdo ze smečky ji neměl. Pamatuji si na takový zvláštní incident u jezera a hned ráno po té se mi zabarvily oči do stříbrna a projevily se první známky magie. Ale teď nějak netuším, kolik mi tak mohlo být,“ řekl jsem zamyšleně. „No, těžko říct, co s tím. Možná bude lepší vyčkat a časem uvidíme, jak se to vyvine.“
Rozesmála mě Etneyova reakce na plamínek ohně. „Oheň může být velmi nebezpečný, ale také hodně užitečný. Když jsi od něj v dostatečné vzdálenosti, krásně ti prohřeje kožíšek v zimních měsících,“ prohodil jsem a na chvíli se do plápolajících plamínků zadíval. Oheň byl fascinující, v podobě zbraně i jako přítel. „Ještě mám jednu radu, vlci s vrozenou magií ohně většinou bývají prudšího rázu,“ zachichotal jsem se. Elisa toho byla jasným důkazem. Rozhlédl jsem se po jeskyni a všiml si, že se Awnay tulí k Naxtherovi s Laurou. Panovala tu příjemné rodinná atmosféra, přesně takhle jsem si to vždycky představoval. Etney se mě zeptal, jestli elektřina je jen na ubližování. „V podstatě,“ přikývl jsem. „Ale ještě se s ní dají provádět nějaké rošťácké kousky.“ Koutkem oka jsem se podíval po Naxovi, zlehka a čistě náhodně o něj zavadil tlapou a aktivoval u toho již dříve zmiňovanou magii. Nedalo mu to žádný výboj, ale způsobilo to, že se mu postavila veškerá srst. „Hups,“ vyrazil jsem ze sebe se strojeným překvapením a omluvou. To měl za ty kožešiny.
Trik se zneviditelněním měl u obou vlčat úspěch. Awnay zoufale zaštěkala. Podíval jsem se na ní a povzbudivě se usmál. „Neboj se,“ zašeptal jsem uklidňujícím tónem. Etney do mě šťouchl, aby se přesvědčil, že tam stále jsem, a pak se začal rozčilovat, že mu to nejde. „Jednou se tuhle magii možná naučíš.“ Deaktivoval jsem veškeré magie, takže se mé tělo zase objevilo. „Ještě mě napadá jedna důležitá věc. Daleko odsud směrem na sever žije jedna vlčice. Žije tam už od dob, které si ani sami vlci nepamatují,“ začal jsem trochu přehnaně dramaticky. Ale jednou jsem slyšel, že vlčata mají ráda příběhy, takže to třeba i ta moje ocení. „Ta vlčice žije ve staré rozpadlé Zřícenině. Povídá se, že svého času to prý byl přímo palác. A víte, jak se ta vlčice jmenuje?“ nadhodil jsem otázku a přejel obě vlčata pohledem. „Říká si Smrt. Jak její jméno vypovídá, není zrovna nejmilejší vlk z celé Gallirei, ale když dobře zaplatíte, může vás naučit spoustě nových magií nebo prostě jenom pomoct ve zlepšení,“ prozradil jsem hlavní informaci, kterou jsem jim chtěl touhle formou sdělit. „Každopádně se tam teď sami nevydávejte, je to nebezpečné. Slíbíte mi to?“ naléhal jsem. Znal jsem sám sebe, já bych tam po něčem takovémhle určitě šel, ale pro tak malá vlčata jako tihle dva, by to nemuselo dopadnout dobře. Snad nejsou úplně po mně.
Naxther poukázal na to, že bych jim radši měl ukázat něco užitečnějšího. „Výuka je třeba kombinovat se zábavou,“ namítl jsem důležitě. Když ale začal předvádět kombinaci vzduchu a ohně, musel jsem uznat, až to bylo fascinující. Samozřejmě si nemohl odpustit příležitost nás všechny rozcuchat. Tiše jsem si povzdechl a začal si rovnat srst, pak jsem upravil i obě vlčata a vzal si Awnay na chvíli k sobě. „Naxther má samozřejmě pravdu,“ potvrdil jsem. „V souboji se dá také skvěle využít kombinace myšlenek a příkazu. Přečteš si protivníkovu strategii v jeho hlavě a pak můžeš ovlivňovat jeho tělo,“ ušklíbl jsem se. Rozhodl jsem se Awnay trochu pozlobit a pomocí magie jsem donutil její malý ocásek, aby se začal vrtět. Pak jsem jí stejný způsobem ještě zvedl tlapku. „Vidíš? Magie příkazu znamená, že si s cizím tělem můžeš hrát jako s loutkou. Tahle magie ale může být pěkně nebezpečná, takže si vlk musí dávat velký pozor, aby to nepřehnal,“ dořekl jsem nakonec důležitě. Ještě jsem měl v záloze plno magií na předvedení, ale nevěděl jsem, jestli je to stále baví. Možná si také chtěli trochu odpočinout nebo prostě jen pohrát.

Zdravím!
Hned na začátek vám za mě i Elisu přeju krásný nový rok plný úspěchů, štěstí a lásky… no a však to znáte ;D A teď k jádru věci, připravily jsme si pro vás takové malé překvapení k tomu začátku nového roku. Jedná se o POVYŠOVÁNÍ.
Jako první vám představuji naši novou gammu - Naxthera. Toto ovšem není jediná změna ve smečkové hierarchii, která nastane. Dále vítám Meadow a Ashe na postu delty. Přeji hodně štěstí a ať slouží! :)
Btw: Jen tak okrajově mám tušení, že s vyšším postem získáváte nějaké další vrozené vlastnosti (+2 hvězdičky za každý jeden post výš, ale nejsem si jistá), takže to pak pořešte s Cernunem nebo někým takovým ^^
Každopádně jsem chtěla ještě něco, ale to už jsem úspěšně zapomněla, takže až si zase vzpomenu, ozvu se ( a nebo taky ne) :D
A.

Etney se obořil na liány a začal jim svojí šišlavou řečí nakazovat, aby ho pustili. Musel jsem se jen tiše smát. Pozoroval jsem, jak vlče bojuje s rostlinami a usmíval se. Samozřejmě bych nedovolil, aby se mu něco stalo. Bral jsem to spíš jako hru, kterou jsem ho chtěl něco naučit. Ale Meadow to zřejmě nepochopila a liány zničila, takže se malý dostal zpátky na zem. Pak jsme Naxtherem dostali zpuca, že se neumíme chovat. Mea začala vlče utěšovat a olizovat a ještě ze mě před ním dělala toho špatného. Docela mě to naštvalo, já věděl dobře, co dělám. „Prosím?“ povytáhl jsem obočí. „Snad vím, co dělám, ne? A tím, že ho všichni neustále budou jen obskakovat a dělat všechno za něj, se nic nenaučí. Musí se pomalu začít stavět na vlastní nohy a tím, že si s ním budeme takhle hrát a vytvářet pro něj výzvy, mu jenom pomůžeme. Tady je to stále v bezpečí úkrytu pod ochranou celé smečky. Tam venku to tak snadné a bezpečné nebude. A přežijí jenom nejsilnější,“ zavrčel jsem a otočil se na Naxe hledajíc v něm podporu.
Etney se mezitím snažil přivolat Laura a Naxther mu pomohl tím, že pro ni došel. „Není proč se izolovat, Lauro,“ podotkl jsem. Předtím jsem moc dobře slyšel její myšleny a věděl jsem, že trucuje. „Myslím, že svoji úlohu plníš správně a já jsem ti za to vděčný,“ řekl jsem a věnoval jí upřímný pohled do očí. Neuměl jsem lhát a to o mně téměř každý věděl, takže se nemusela bát, že bych ji jenom utěšoval. Naxther mě pobídl, že bych svému synovi měl říct něco o magiích. „Já vím,“ přikývl jsem. „Začal bych ho už i něčemu učit, ale zatím netuším, do čeho bych se měl pustit. Podívej se na jeho oči, pořád jsou zářivě zlaté. Netroufám si ani odhadovat pro co bude mít vlohy,“ přiznal jsem. „A jestli se magie dědí po rodičích, tak to potěš. To nám možnosti příliš nezužuje,“ zasmál jsem se. „Co si o tom myslíš?“ Otázka byla mířená spíš na něj, ale kdyby na ni odpověděl někdo jiný, nevadilo by to.
Slyšel jsem, jak Etney přemýšlí o magiích. Pousmál jsem se, přešel k němu a jemně ho šťouchl čenichem. „Samozřejmě, že se to jednou naučíš. Říká se tomu magie. Každý vlk má vrozený talent pro jednu magii, kterou umí ovládat nejlépe. Třeba u mě je to magie myšlenek, což znamená, že vidím ostatním do hlavy a můži si číst, na co oni myslí. Postupem času jsem se naučil taky vkládat své vlastní myšlenky do cizích hlav, což znamená, že si s nimi můžu v podstatě povídat,“ vysvětloval jsem trpělivě. V kolika letech se vlastně projevují první známky magie? napadlo mě, protože jsem si na to ze svého dětství příliš nevzpomínal. Každopádně nikdo z mé rodné smečky nedokázal číst myšlenky, většinou to byli vlci a magií vody nebo země. Podíval jsem se zpátky a Etneye a pokračoval: „Vrozenou magií to ale nekončí, v průběhu života můžeš získat spoustu dalších a naučit se je používat. A když budeš chytrý a zvládneš je dobře nakombinovat, můžeš být neuvěřitelně silný,“ pousmál jsem se. „Ale o tom by ti mohl víc povídat strejda Naxther, on je tady přes strategie, kombinace a podobné věci.“ Nechal jsem před sebou vytvořit malý plamínek, kterým jsem obkroužil kolem vlčete. „Tomuhle se říká magie ohně a znamená to, že umíš ovládat a vytvářet oheň. Na stejném principu funguje voda. Když hezky poprosíš tetu Meu, třeba ti to ukáže,“ pobídl jsem vlče. I já osobně jsem dokázal manipulovat vodou, ale chtěl jsem, aby se vlče naučilo o něco slušně požádat ostatní. Pak jsem jeho pozornost upoutal zpátky na mě a nechal si po tlapě přejet pár výbojů. „Tohle je elektrika, dokáže hodně ublížit. Když tě to zasáhne, dost to bolí, takže si dávej pozor.“ Pak mě něco napadlo. Jo, tohle se mu bude líbit, pomyslel jsem si. „Chceš vidět kouzlo, Etny?“ Tajemně jsem se usmál a částečně aktivoval magii neviditelnosti, takže mi zmizelo tělo a zůstala jenom hlava. Tohle mě bavilo, konečně jsem si měl s kým hrát.

Meadow dost naštvalo to, že jsem jí zničil rostlinku. Ušklíbl jsem se, ale než jsem se nadál, skončil jsem na zemi zahryznut jejími tesáky. Sakra, měl bych začít být ve střehu, prolétlo mi hlavou. Naštěstí Mea neplánovala žádnou velkou akci a po chvilce ze mě slezla. Překulil jsem se na bok, postavil a oklepal ze sebe prach. Hrdě jsem si urovnal srst a podíval se na Elisu, která na mě docela vyjela kvůli tématu, o kterém jsme se předtím bavili. Překvapeně jsem zamrkal a jen ji nechápavě sledoval. Ženský, tohle nikdy nepochopím… „A-ale,“ vypravil jsem ze sebe, ale to už Elisa razantně odkráčela pryč. Cože? Co je zase špatně? Jen jsem zavrtěl hlavou a radši to dál neřešil. To by to mohlo akorát zhoršit. Dovnitř vešel Naxther, kterého jsem pozdravil kývnutím.
Ještě chvíli jsem se díval do prázdné chodby, než mě překvapil další útok. Tentokrát mi na zádech přistál Etney a radoval se, že mě chytil. To se ještě uvidí, kdo koho chytil, napadlo mě. Vlče ze mě vesele seskočilo a rozeběhl se otravovat daší vlky. Tentokrát se obětí stala Meadow. Jenže to malému Etneyovi nějak nevyšlo a místo světové akce akorát narazil, doslova. Přesně v tu chvíli se ze stropu objevila liána, která malého vlčka dvakrát omotala kolem bříška a vyzvedla metr do vzduchu. „Tak co, kdo koho chytil?“ zasmál jsem se a pozoroval, jak si s tím to naše princátko poradí. Ještě jsem ho tam díky magii vzduchu trochu pohupoval, abych mu to ztížil. Vlastně jsem tak nevědomky vytvořil něco jako houpačku. Škodolibě jsem se pro sebe smát, když v tom i na hlavu přistály dvě kožešiny. Hned na to e ozval na Naxther se svojí omluvou, ale z jeho hlavu bylo poznat, že to nebyl žádná nehoda. Proč tu ze mě všichni mají akorát čurinu? ptal jsem se sám sebe trochu otrávaně. Zaklepal jsem hlavou, abych se zbavil překážky na očích a otočil jsem se na Naxe. „To nic,“ pousmál jsem se a pravou tlapou kůže na zemi srovnal tak, aby celý úkryt měl aspoň nějaký systém.

Meadow mi řekla, ať se nevytahuju, i když jsem alfa. „Prostě si to přiznej, jsem lepší než ty,“ vyplázl jsem na ni jazyk, „s tím už nic neuděláš.“ Nedokázal jsem si tohle přátelské provokování odpustit ani přesto, že hned vedle nás ležela Elisa. Vtom se mi přímo před čenichem objevila liána, která se začala vlnit a čas o času mi pleskla o obličej. Satčil mi jediný pohled na béžovou vlčici, abych si uvědoil, že v tom má drápy ona. Divoce jsem se ušklíbl a sežehl nebohou rostlinu ohněm. „A to bylo všechno?“ zeptal jsem se znuděně a pro efekt si ještě hraně zívl. „Čekal bych víc.“ Tohle mě bavilo. Věděl jsem, že Meadow to nenechá jen tak, byla to přece Mea a její hrdost neznala hranic. Olízl jsem si tlamu a vzdorovitě se jí podíval do očí. Jako vlk jsem měl značnou výhodu, větší výšku a mohutnější stavbu těla.
Hlavou mi běhaly Elisiny myšlenky. Když jsem slyšel, jak si smutně povzdechla, nevydržel jsem to a otočil se na ni. „Prosím tě, ty jsi vážně myslíš že už jsi babička?“ zeptal jsem se nechápavě. „Já jsem minimálně o rok starší než ty a vážně se staře ještě necítím,“ pokoušel jsem se ji uklidnit. „Jo, v tomhle věku, s rodinou a ještě k tomu na postu alfy už nemůžeme dělat takové blbosti jako dřív Klímu, když jsem byl ještě jenom gamma, ale pořád můžeme žít. Není všem dnům konec. A kdykoli když budeš chtít, si můžem vyběhnout na horu a pozorovat ohně, myslím, že chvíli to tu sám zvládnu. Navíc tu jsou i ostatní členové smečky. Musíme jim věřit, že se o ostatní dokážou postarat, už to nejsou děti. Navíc celé fungování smečky je založené na vzájemné důvěře,“ namítl jsem. Nebo si můžeme najít bety, napadlo mě. „Nejsme tu jenom my dva sólo, ostatní členové nás podrží,“ pousmál jsme se povzbudivě. Hodil jsem pohled po Meadow. „Že, Meuš?“