Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ještě než samotný lov vůbec začal, Amelis se stalo něco s tlapkou. No super, to nám to krásně začíná, pomyslel jsem si s ironickým úšklebkem, i když uvnitř mě už se začínaly kupit obavy. Ne až tak z nadcházejícího lovu, jako spíš o béžovou vlčici. Ovšem vypadalo to, že s trochou snahy na to došlápnout může, takže jsem předpokládal, že se dříve či později zhojí, což bylo dobré znamení.
Když lov konečně začal, nastalo další nepříjemné překvapení. A vlastně ne jen jedno. Když to vezmu ve zkratce, nejhorší z toho bylo asi Naxtherovo zranění. Ovšem vyhlídka toho, že se na mě má část skupiny vykašlala a dospělá muflonice se teď řítila přímo na mě, také nebyla zrovna světová. Rychle jsem se vymrštil na nohy a jen tak tak uskočil z dráhy přímého ušlapání. Hned na to jsem se otočil a jal se pronásledování vyplašeného zvířete. Bylo mi jasné, že pokud mi někdo nějakým zázrakem nepomůže, sám to bez magií nezvládnu. Ono taky sám ulovit dospělého muflona není žádná sranda, že.
Proto jsem nakonec dál neotálel a nejprve za běhu nastražil na kořist menší past. Přímo před jejíma nohama se vytvořil zátaras v podobě zapletených rostlin, o které muflonice zakopla a spadla na zem. Než se stihla sesbírat, doběhl jsem ji. To mi teď dávalo značnou výhodou. Tímhle jsem ale s čarováním ještě neskončil. Hned jako další jsem samici uštědřil nepříjemné křeče vyvolané magií, asi nejzákeřnější, co jsem měl. A jako bonus dala jsem silný elektrický výboj. Už nechybělo mnoho.

Nax vydal instrukce a lov mohl konečně začít. Všichni se pomalu rozcházeli ke svým rolím, takže jsme si s Elisou mohli urvat chvilku pro sebe. Olízla mi čelist a přitulila se ke mně. Její pozornost a péči jsem jí oplatil podobným gestem. Zeptala se mě, jestli jsem neviděl Awnay. Na chvilku jsem se zamyslel. „Naposledy v jeskyni a byla na cestě ven, pokud vím. Ale nemusíš se bát, slyším její mysl, je v pořádku,“ zašeptal jsem Elise do ucha. Ještě chvíli jsme si užívali vzájemnou blízkost, než mě pobídla, abych již šel. Přikývl jsem, měla pravdu. Musel jsem. A právě to slovo „muset“ mě začínalo štvát. Jen samé povinnosti. Začínal jsem být unavený z toho každodenního stereotypu. Však kdy jsem byl naposledy za hranicemi smečky? Snad ještě před jejím založením a to… bylo zatraceně dávno.
Doběhl jsem k Ashe a Delivenovi, ke kterým jsem byl přirazen lovcovými instrukcemi. Měli jsme za úkol dostat dospělého jedince. Mně to žádný problém nedělalo, ale Ashe vypadala nervózní. Snad se nic nestane, prolétlo mi hlavou. Protože právě nejistota a nervozita byla největším zabijákem úplně všeho. Jeden mohl něco úplně perfektně umět či znát, ale kvůli nervozitě to mohl i přesto zkazit. Trochu ustaraně jsem si povzdechl a začal se připravovat na to, že nejspíš budu muset použít i pár magií, aby vše proběhlo bezpečně. Také jsem začal uvažovat o použití své speciální lovecké magie, ale zatím jsem to nechal být a jen čekal, až to konečně začne. Abych byl upřímný, už teď jsem doufal, že to brzy skončí. Poslední dobou jsem se nedokázal do ničeho ponořit a užít si to.

1ks Červená růže -> Elisa
1ks Bílá růže -> Meadow
3ks Bílá čokoláda -> Deliven, Antenyam, Amelis
3ks Hořká čokoláda -> Awnay, Ashe, Savior
2ks Plyšový vlk -> Naxther, Etney

Vlci se začali sbíhat a náš kruh se pomalu rozšiřoval. Když dorazila i Ashe, bylo jasné, že nás je již dost. Každý si řekl o svoji „vysněnou roli“ a začalo se to pořádně organizovat. Jak jsem řekl předtím, mně bylo v podstatě jedno, co na mě zbyde. Nakonec se do toho vložila Elisa. Vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že by vlčata měla jít na lov též. Chtěla, aby se jen dívala, což byl původně i můj záměr, jen jsem to asi špatně formuloval. Ono by to samo o sobě nebyl žádný problém, ale v momentě, kdy jsem zadání tohoto úkol Naxtherovi tak trochu podpořil magií příkazu a myšlenek, problém nastal. Zmiňovaný vlk by se totiž kvůli magii do Elisy pustil a zuby nehty by bránil svůj výrok a to by nemuselo skončit dobře. Obzvlášť ne s Elisou jako oponentem. Sakra, tohle jsem zkazil, prolétlo mi hlavou. Elisa dál mluvila o svém názoru a já jsem z jejího chování jasně poznal, že čeká, až ji podpořím. Tak trochu jsem v duchu panikařil a snažil se vymyslet nouzový plán. Nakonec jsem se musel spolehnout na jediné řešení. Přebít jeden příkaz silnějším příkazem.
Chvilku mi trvalo, než jsem našel takovou pozici, abych hleděl Naxovi zpříma do očí, a přitom nebylo tak očividné, že tak nějak celkem dost ovlivňuji jeho chování a kdybych se snažil o trochu víc, mohlo by se k tomu přidat i myšlení. „Vlčata lovit nepůjdou, budou se maximálně dívat z bezpečné vzdálenosti, ke kořisti můžou, až když to pro ně nebude hrozba,“ řekl jsem nesmlouvavě. Jako alfě a zároveň otci by mi žádný člen smečky nemohl vzdorovat, ale magie příkazu to jistila. Hlavně V Naxově případu by to ani jinak nešlo, když už jsem s ním předtím mírně manipuloval, aby mi neutekl. Otřel jsem se bokem o Elisu a pousmál se. Pak jsem se krátce podíval na Etneye. Dokázal jsem si domyslet, že bude asi remcat a odporovat, a proto jsem dodal. „Tohle je to nejdůležitější na celém lovu, někdo nás musí hlídat,“ řekl jsem, aby si připadal důležitý. S tím narcismem se bude muset něco udělat…

//Siccumské jeskyně

Jak jsem předpokládal, Naxther mě musel poslechnout, takže jsme teď mířili ven oba dva. Cestou jsem se trochu zdržel, takže než jsem došel já, stihl už Nax zavýt a vlci se pomalu začali scházet. Proto už také začínalo rozvíjení strategie. „Já můžu dělat cokoliv, co je třeba,“ prohodil jsem ještě za chůze. Byl jsem na tom fyzicky dobře a skromně si troufal říct, že bych to zvládl. Možná i dvě role naráz, dodal jsem si ještě pro sebe. Předpokládal jsem, že Laura bezpečně dovede vlčata, takže jsem se o to nestaral. A v tu chvíli jsem si všiml Elisy. Pousmál jsem se a zamířil k ní pomalým rozvážným krokem. Přeci jenom kolem byli další vlci, takže ji povalit jako malé vlče nebyl zrovna nejlepší nápad. Jemně jsem se otřel bokem o ten její. „Ahoj,“ broukl jsem. Pak jsem si zabořil čenich do její srsti a nasál její vůni. „Chyběla jsi mi,“ zašeptal jsem.
Odtáhl jsem se a po krátkém přivítání si sedl na zem a zadíval se na opodál stojící Amelis. Ta právě navrhovala Naxovi, že ona by spíš lovila to vlče. „Víš, kde přesně jsou?“ zeptal jsem se Naxe a myslel tím kořist, které mluvil. Ne že bych si to já sám nedokázal zjistit, ale ptal jsem se hlavně proto, že jsem byl zvědavý, jestli někdo jiný ze smečky dokáže naslouchat kamenům jako já a Elisa. Přemístil jsem se k nedaleké skále a naklonil k ní hlavu. Bylo to fascinující, ale v tom okamžiku mi prolétlo hlavou přesně to, co jsem potřeboval vidět a já tak získal jejich přesnou lokaci. Pousmál jsem se. Tohle se mi líbilo.

//Naxther vzkazuje, že napíše až zítra, takže se lov asi trochu zpozdí. Omlouváme se :)

//Laura, Amelis, Etney, Deliven, Ashe... počítáme s vámi :) Nesson omluvený.

Událo se toho mnoho. Potkal jsem mnoho tváří, mnoho pachů, mnoho vlků. Bylo jich tolik, že už jsem se pomalu začínal schovávat do oddělené bubliny mého světa ve své mysli. Nepřestával jsem žasnout, jak moc les ožil, náš les… náš domov.
Probral jsem se ve chvíli, kdy se Naxther začal vykecávat z učení vlčat lovit. Přesně v tu chvíli se mi v hlavě promítl vzkaz od Elisy. Vlastně to byly pouze její myšlenky, ale v našem případě jsme to používali jako vzkazy na dálku. Navíc v té chvíli přišla Laura s tím, že si chce půjčit vlče a vzít ho ven. Přikývl jsem, neměl jsem s tím nejmenší problém. Naxther se na mě vítězně usmál. Oplatil jsem mu to stejným úsměvem ozdobeným poloúšklebkem. Elisa mi vnukla plán. Vypadalo to, že si Naxther mého výrazu všiml, protože se snažil nenápadně prchnout. „Počkej,“ zastavil jsem ho. Došel jsem k němu a postavil se tak, abych mu hleděl zpříma do očí. „Uspořádej smečkový lov, už je málo jídla. Smečka má hlad a je to tvoje povinnost. Vezmi také vlčata, určitě to pro ně bude užitečná zkušenost,“ řekl jsem co nejpřesvědčivějším hlasem. Možná v tom byla i trocha magie, kdo ví?
Když jsem se rozhodl považovat věci ohledně lovu za vyřízené, zkontroloval jsem vlčata. Rozhodl jsem se je teď víceméně nechat Lauře a Naxovi a sám být jen něco jako dozorce. Vážně jsem potřeboval ven. Ani jsem si neuvědomoval, kolik dní možná spíš i týdnů jsem hnil v téhle jeskyni. Bůh ví, jestli ještě vůbec byla zima. „Zajdu si ven,“ oznámil jsem polohlasem. Předpokládal jsem, že půjdou i ostatní, ale pro jistotu jsem to přeci jen řekl. Tři slova navíc mě nezabijí. U tohoto jsem si však občas nebyl jistým v Naxtherově případě. No nic, pokýval jsem hlavou a pomalu se rozešel ven z jeskyně. Po dlouhé době na denní světlo. Trochu jsem se obával, jak zareagují moje oči.

//Asgaarský hvozd

//Takže zatím máme Lauru, Amelis a Nessona. Co teda Derian a tento termín?

//Dobrá, takže tento pátek vypadává :D

//Super :) A který termín by ti vyhovoval? :D

Zdravím,
tak jsme dali hlavy dohromady a nakonec Elisu napadlo, že bychom mohli uspořádat smečkový lov. Všechno jsme úspěšně hodili na Naxthera a nakonec tuhle blbost píšu stejně já (těžký to život) xD. Takže rovnou k věci, protože se mi to nechce zbytečně okecávat.

O co se jedná?
Smečkový lov

Co se bude lovit?
Asi kamzík, já nevím, zeptejte se lovce

Kde?
Asgaarský hvozd (popř. je možné někdy v okolí, kdyby měl někdo touhu)

Kdy?
Tak tohle je asi ta hlavní věc, proč sem vůbec píšu. S Naxtherem jsme se na konec shodli pro tři základní termíny a to jsou: tento pátek 30. 1. 2015 cca kolem 15:00, dále středa 4. 2. 2015 dejme tomu v 17:00 a poslední v sobotu 7. 2. 2015 v 16:00. Tady bych ocenila nějakou zpětnou vazbu, kde byste se vyjádřili, jak to vidíte vy, nebo popřípadě navrhli i jiný termín. Jsme flexibilní, takže se nebojte!

Účast?
Na žádost lovce je to pouze 5 vlků + vlčata (popř. alfy jako doprovod a dohled), + lovec osobně takže kdo se dřív přihlásí tady pod vzkazem, ten na lov půjde. Ostatní smůla, ale les není nafukovací a smečka je velká :D

A odměna?
Každý aktivní dobře píšící člen obdrží hvězdičku do jím zvolené vlastnosti. A pokud se někdo přihlásí a bude to flákat (tj. napíše třeba jen jeden dva posty), odměna bude pouze v podobě nějakého kamení.

Těšíme se na vás,
Team Elisa, Arcanus & Naxther

Úkryt byl plný vlků a kvůli jejich hlasům se jeskyní ozývalo neustálé šumění v podobě neutichajících hlasů. Vtom se ke mně Laura rozeběhla a snažila se si se mnou hrát. Poskakovala kolem mě jako šílená a někdy téměř vždy při tom do mě šťouchla. Popuzeně jsem zavrčel. Odtušil jsem, že v tom je nějaká magie. Po chvilce Laura kouzlo překonala, stáhla ocas a s plnou tlamou omluv poníženě odběhla. Nebyla to její vina, ale já neměl náladu ji ujišťovat v tom, že je to v pořádku. Věnoval jsem jeden významný pohled Naxtherovi a obrátil se zpátky k vlčatům. Awnay pozorovala nově příchozí a Etney mi skočil na záda a chtěl vědět, na co Ainesson myslí. „Zkus hádat,“ pošeptal jsem. Chtěl jsem si tak ověřit, jestli se u něj náhodou nezačínají projevovat zárodky magie. Kdyby ano, znamenalo by to, že ji zdědil po mně.
Naxther začal rozmýšlet o tom, že by se vlčata mohla začít učit lovit. Tak nějak jsem odtušil, že je to minimálně napůl adresované na mě. „Klidně si je vezmi a něco je nauč,“ řekl jsem tiše. „A jestli potřebuješ, půjdu s tebou,“ nabídl jsem se a pak otočil na stranu, jelikož se v místnosti objevil další vlk, respektive vlčice. Informovala mě, že přišla Lucy, která chce vidět Nesse. Pokýval jsem hlavou. Díky magiím jsem věděl, že Elisa už to vyřizuje. „Jen klidně běžte, oba dva. Elisa už je u Lucy,“ řekl jsem a podíval se Amelis přímo do očí. Lehce jsem se usmál. „Možná radši rychle, znáte Elisu.“

Etney se mě zeptal, jestli jsou ještě nějaké magie. S úsměvem jsem přikývl. „Je jich ještě mnoho. U různých vlků se můžeš setkat s různými podivnými magiemi. Myslím, že jich za život uvidíš ještě stovky,“ zasmál jsem se. „A třeba i ty jednou získáš nějakou speciální magii, kterou budeš umět ovládat jenom ty a budeš tím tak výjimečný.“ Bylo mi jasné, že tahle myšlenka se mu bude líbit. Byl trochu narcistický, toho už jsem si u svého jediného mužského potomka stačil všimnout.
Laura začala cukrovat na Naxe a já se mu musel jen tiše a škodolibě smát. Tohle mi Elisa nikdy nedělala a já byl za to opravdu vděčný. Nojo, ty medvídku huňatý, vštěpil jsem mu provokativně. Jako bonus jsem na něj ještě nenápadně mrknul a začal se smát. Věděl jsem, že to nenechá jen tak, byl to přece Naxther, ale o to mi právě šlo. Mohla být ještě sranda.
Vtom se dovnitř vřítil Ness. Překvapeně jsem ho pozdravil a sledoval, jak je šokovaný z mladých. „Ochránce lesa by měl být pozornější,“ neodpustil jsem si rýpavou poznámku. Pak jsem mu ale potvrdil jeho myšlenku. „Narodili se ještě před zimou, ten den, jak jsem vyl,“ přikývl jsem. „Vlček se jmenuje Etney a vlčí slečna Awnay,“ oznámil jsem mu. Jsou v jedné smečce, aspoň vědět navzájem svá jména by bylo fajn, pomyslel jsem si.
Vtom ale Naxther započal svoji pomstu. Nakázal Lauře, aby si šla hrát se mnou. Překvapeně jsem zamrkal a otočil se. Laura opravdu šla. Bylo mi jasné, že v tom musí být nějaká magie, protože tohle by si sama na alfu nedovolila. Tohle by si neměl na alfu dovolit nikdo. Trochu popuzeně jsem zavrčel. „Naxthere!“

//spěchám -> stručné

prkna 3 -> 3x 2 safíry
hřebíky 4 -> 4 pomněnky
trubky 3 -> 3x hvězdička do vytrvalosti pro Etneye
instantní sníh 2 -> 10 pomněnek
šrouby a matice -> hvězda do obratnosti
mléko 0,5 - > 40 oblázků

Díky za pěknou akci :)