Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Procházel jsem se po hranicích a nevnímal čas. Neměl jsem tušení, kolik koleček jsem ušel, ale po nějakém čase jsem skončil u počítání stromů po cestě. Neměl jsem co dělat. Elisa s Meadow se ještě nevrátily a já si stále tvrdohlavě odmítal přiznat, že jsem začínal mít starost. Kde jen můžou tak dlouho být?
Nakonec mě obcházení přestalo bavit a já se zastavil kousek od hranic lesa. Zadíval jsem se na mýtinu obklopující náš domov a přemýšlel, jaké to vlastně teď je tam venku. Naproti našemu lesu bývalo jezero. Je tam ještě? Jen těžko jsem si vybavoval, jak některé části Gallirey vypadají. Dřív tato krajina byla mým domovem, dnes jsem si na ni pomalu nemohl ani rozvzpomenout. Jak dlouho jsem vlastně nebyl mimo území naší smečky?
Mé myšlenky přerušilo až zašramocení křoví kousek ode mě. Zpozorněl jsem a svaly se mi našponovaly. O několik vteřin později jsem podle pachu poznal, že je to Laura. A to už jsem se neměl čeho obávat. Přesto jsem se trochu lekl, když na mě vybafla. Trochu jsem se zapotácel a po několika vteřinách nejistoty se na hnědo-béžovou vlčici otočil. "Konečně někdo! Doteď tu nebylo ani živáčka, ahoj," pozdravil jsem ji a lehce se pousmál. Její otázky mě zarazily. Něco zvláštního? Zamračil jsem se a do čenichu ještě jednou nasál okolní pachy. Nic nezvyklého. Ale bylo dost možné, že jsem předtím něco propásl, jak jsem byl zahloubaný ve svých myšlenkách. Zmateně jsem se na Lauru podíval. "Něco jinak? Jak to myslíš?"

Zdravím přátelé,
začnu jednou trochu starší aktualitou. Jistě jste si povšimli změn v hierarchii naší smečky i toho, že pár vlků nám z našeho lesa ubylo. Stručně řečeno, bylo to hlavně proto, že jsme s Elisou byly vyzvány udělat něco se smečkou celkově a v první řadě s její aktivitou. Hrozilo dokonce i její zrušení. Co k tomu říct dál? Snad jen, aby si každý sáhl do svého svědomí.

Druhý bod už je o něco veselejší a je jím vyhodnocení neherní akce (z osobních důvodů přidávám o den dřív, ale věřím, že ti co chtěli odevzdat, dávno poslali :D). Přesmyček se zúčastnilo celkem pět z vás (konkrétně: Meadow, Ashe, Daichi, Light a Laura). Za jednu přesmyčku bylo možné získat 3 šutry, a protože jste to všichni měli dobře, každý jich získáváte 30 :)
To je ode mě vše, vám všem děkuji za krásnou účast a snad to společně tady v Asgaaru potáhneme ještě dlouho ^^
Árčí

Neměl jsem tušení, jak se to stalo, ale najednou jsem se probudil uprostřed lesa pod vysokým stromem, který ještě prohluboval přítmí noci. Má poslední vzpomínka byla na to, jak jsem si plánoval odvést Naxthera na slovíčko, a pak už bylo jen prázdno. Musel jsem únavou usnout. Když jsem do čenichu nasál okolní pachy, zdálo se, že se les víceméně vyvlčil. Dokonce i pachy Elisy a Meadow byly slabé, zřejmě si někam zaběhly.
Pomalu jsem si protáhl hřbet, tlapky a jazykem lehce upravil srst, než jsem se zvedl. Neměl jsem nic moc na práci, a tak jsem se prostě rozhodl procházet po hranicích. Doufal jsem, že se tady brzo někdo ukáže, protože jsem se začínal nudit, a opustit les jsem také nemohl, když tu momentálně nebyl nikdo jiný vysoce postavený, kdo by jej případně dokázal ochránit.
Dnes byla krásná noc. Bezvětří, a kdyby vlk vyběhl někam na mýtinu, byly by vidět hvězdy. To bylo teď na podzim celkem vzácné. Užíval jsem si, jak si chladný vzduch pohrává s mou srstí, a přemýšlel. Blíží se zima, asi by bylo dobré zkontrolovat úkryt, jestli je tam všechno v pořádku, pomyslel jsem si zhruba v půlce kolečka kolem hranic. Možná i něco nalovit do zásoby, ale od toho je tu Naxther a Light...

Pardubický kraj, okres Ústí nad Orlicí

Jinak gratuluji, spešl je krasný :3
Srazu bych se letos ráda konečně zúčastnila, ale nemůžu to slíbit takhle předem. Ohledně místa mi je celkem jedno, jestli Praha či Brno :)

Zdravím vlci,
po delší době jsme si pro vás s Elisou připravili menší neherní akci. Nejedná se o nic zdlouhavého, mělo by pro vás být hotovo do několika minut. Vaším úkolem bude rozluštit následujích deset přesmyček do konce měsíce (tj. 31.10. 2016) a vaše odpovědi mi poslat do vzkazu.
Nápověda: Jedná se většinou o slova vztahující se k nynější roční době a nadcházejícím “akcím”, případně naší Galliree.
Těšíme se na vaše odpovědi a doufáme, že se vás tentokrát zúčastní hodně.
Pac a pusu,
Arc

1. LLOWHAEEN
2. AERIGLLA
3. ÝNĚD
4. AAARSG
5. ČMSKAE
6. ŠIKYDČU
7. CIVL
8. DZOMPI
9. ALAPKT
10. ŠILARSTAD

Noc pomalu padala na Gallireu, když jsem se pohodlně rozvalil na zemi kousek od mršiny. Lov byl dávno u konce, všimni měli plná žaludky a teď už nezbývalo nic víc, než nabrat zpátky ztracené síly a nad ránem obejít hranice. Převalil jsem se na stranu a tím se dostal blíž k Elise, naše boky se o sebe otřely a já se usmál. Miloval jsem tuhle pohodovou atmosféru, nažraný, více méně bezstarostný.
Všichni se pomalu začali rozcházet za svými věcmi. Kousek dál jsem viděl Lighta s Ashe, jak spolu laškují, a několik metrů od mého pravého boku se zase bavili Laura s Naxtherem. Přitulil jsem se blíž k Elise a přehodil svůj ohon přes její zadní tlapy. Moje myšlenky na chvíli zabloudily k naším vlčatům, nemohl jsem si vzpomenout, kdy jsem je viděl naposledy, bůh ví kde jim byl konec. Z té myšlenky mi bylo smutno. Na druhou stranu, byli dospělí a já věřil, že jsme je naučili vše potřebné, aby se o sebe dokázali postarat sami.
"Oh, pravda, přeci jen jsem něco chtěl!" vzpomněl jsem si náhle a vyskočil na všechny čtyři. Věnoval jsem Elise omluvný pohled a tiché: "Za chvilku se vrátím." Hned poté jsem si zběžně upravil srst a vyběhl za Naxtherem a Laurou. "Naxi? Můžu na slovíčko?"" zeptal jsem se a hlavou naznačil, abychom poodešli kousek stranou.

//Lov máme u konce a já vám všem chci poděkovat za účast. Odměnou vám bude hvězdička do vlastností. Tímto poprosím Lighta, Lauru, Naxthera a Elisu, aby do komentářů napsali, kam by ji rádi :)

Elisa mi přispěchala na pomoc právě včas tak, aby se muflon i přes mou váhu nedokázal zvednout a uštědřit mi nějaký ten bolestivý kopanec. I přesto, že se má sivá partnerka zakousla do muflonova krku, nepouštěl jsem jej až do doby, kdy bylo jisté, že nám neunikne. S posledním zacukáním jeho nyní mrtvého těla jsem z muflona seskočil a olízl si krvavou tlamu. Oddechoval jsem trochu stěží, přeci jenom ulovit vůdce stáda nebyla každodenní odpolední kratochvíle.
Podíval jsem se na Elisu, která byla celá od krve. "Odtáhneme ho k ostatním, nažereme se a pak navrhuji skočit si na menší koupel," řekl jsem a bez dalšího otálení popadl jednu z muflonových nohou. Dva mufloni, navíc vůdčí pár... Tohle množství masa by mělo pro smečku postačit tak na dva týdny, pomyslel jsem si a těšil se při tom, jak si konečně naplním strádající žaludek.
Po několika minutách jsem se s naší kořistí konečně dostal k Naxtherovi a Lauře. O něčem se tam bavili, ale do toho jsem jim nechtěl zasahovat. Jen jsem na oba kývl, protože odvedli dobrou práci. Doufal jsem, že je Naxther v pořádku a že překoná svoji hrdost a řekne si o ošetření, pokud je třeba. Už se čekalo jenom na Lighta, až dorazí s poslední kořistí. Pustil jsem nohu, za kterou jsem sem muflona táhl, a protáhl si hřbet.

Po tom, co jsem zaslechl Elisinu prosbu, jsem se pokusil přidat do běhu. Obratným manévrem jsem obskočil blížící se strom s menší zkratkou – mou výhodou bylo, že jsem za ta léta les znal opravdu perfektně – konečně nadběhl vůdčímu samci mufloního stáda. Vyskočil jsem zpoza křoví přímo za jeho zády, takže chvilku trvalo, než mě vůbec zaregistroval. Toho jsem využil k tomu, abych mu vyskočil z boku na záda a tím ho svojí vahou povalil na zem a následně zakousl do krku. "Teď!" vykřikl jsem na Elisu, protože jsem věděl, že teď potřebuju její pomoc. Bez magie by byl tenhle kousek pro samotného vlka dost nebezpečný, avšak já věděl, že se na svou partnerku mohu spolehnout.
Krev mi tekla mezi tesáky, když jsem se snažil udržet mrskajícího se muflona na zemi a mezitím se mu snažil uštědřit co nejvíce ran. Zavrčel jsem a zaryl drápy přímo do jeho masa lehce protrhujíc muflonovu kůži. No tak, vzdej se konečně!

Pokračoval jsem v běhu směrem k muflonovi s Elisou po boku. Protočil jsem oči nad její poznámkou. Lovit s magií bylo mnohem jednodušší, obzvlášť pro někoho jako jsem byl já. "Fajn fajn," prohodil jsem těsně před tím, než jsme se konečně dostali k vůdčímu samci. Nevěděl jsem, jak si vedou ostatní, protože jsme se tímto během dostali trochu bokem od ostatního dění, ale doufal jsem, že jsou v pořádku.
Začal jsem vrčet a útočil mu na nohy, ale pouze tak, abych neschytal žádnou ránu od jeho tvrdých kopyt. Pod tlakem, který jsme s Elisou vyvíjeli, se nám ho po chvilce podařilo donutit ustoupit o pár kroků. Něco se muselo semlít za námi, protože stádo se najednou rozeběhlo jiným směrem, ale nebyl příliš čas to zjišťovat. Hlavou jsem Elisou naznačil, že se chystám muflonovi nadběhnout. Nemusel jsem ani nic říkat, protože za ta léta jsme na sebe při lovu byli víc než zvyklí a přesně věděli, co ten druhý plánuje. Nehledě na mou magii myšlenek, která celou věc jen ulehčovala. Jak jsem naznačil, tak jsem také udělal. Zprava jsem muflona oběhl, abych se k němu dostal zezadu a mohl mu konečně uštědřit nebezpečnější kousanec.

Jak se zdálo, nikdo z nás to nechtěl protahovat. A to bylo dobře. Naposledy jsem se pohledem ujistil, že Elisa počítá se spoluprací a pak už jen pozoroval Naxthera, který právě začal využívat jakousi magii, co způsobila, že se z okolí do několika vteřin vypařil veškerý jeho pach.
Vyčkávajíc přikrčený na místě s dobrým výhledem jsem pozoroval stádo a jeho chování tak, aby má reakční doba na Naxův útok byla co nejkratší a aby se tak předešlo zbytečným zraněním po tom, co se stádo splaší. Když jsem si všiml černého kožichu, co se náhle objevil mezi hnědými muflony, vyskočil jsem ze svého úkrytu – pravděpodobně s Elisou hned po boku ale na to nebyl čas se ujišťovat – a rozeběhl se přímo proti vůdčímu samci, kterého jsme měli za úkol skolit. Doufal jsem, že se nám ho podaří oddělit od ostatních a skolit bez větších problémů.

//Omlouvám se, že je to tak krátké, ale spěchám a nechci zdržovat :)

Už už jsme s Naxtherem byli připraveni vyrazit mezi muflony, když v tom se k nám přihnal Light. Kývl jsem na něj na pozdrav a po tom, co ho můj společník napomenul, aby byl potichu, jsem šeptem dodal: "V tomhle případě čím víc, tím líp."
O chviličku později se přidala také Elisa a hned brblala na špatné počasí. "Lepší mokří než vyhladovělí," pokrčil jsem "rameny" a lehce ji dloubl čenichem na přivítanou. Pak se můžeme jít schovat do úkrytu, založíme oheň a usušíme se, vštípil jsem jí do hlavy a trochu se pousmál. Nakonec se přidala i Laura. I tu jsem pozdravil. Vypadalo to, že už jsme všichni a Naxther proto mohl konečně začít s vysvětlováním strategie.
"Přidám se, hodně věcí to zjednodnodušší," přikývl jsem, navíc jsem nebyl ten typ, co by se rád válel a nechal se ostatními obskakovat. Naxtherova strategie znělo jako dobrý plán – ostatně jako vždycky v případě, kdy on plánoval lov – a proto jsem souhlasně zamručel. Ohlédl jsem se na Elisu a kývnutím jsem jí potvrdil, že počítám s tím být společně ve dvojici – přeci jenom už jsme byli sehraný tým. "Čím dřív začneme, tím líp, umírám hlady.

Po dlouhé době vás opět zdravím, Asgaarští!
Přejdu hned k věci. Jak už pravděpodobně víte, jedná se o smečkový lov. Datum bylo smluvené na toto úterý (5.7.). Sejdeme se v Asgaarském lese (nejlépe přiběhněte k Naxtherovi a Arcanusovi – jsou někde v lese – a tvařte se, že jste slyšeli vytí). Doufám, že lov proběhne celkem svižně a že se vás zúčastní co nejvíc. Jako odměnu se můžete těšit na nějakou drobnost.
Arc

Mnoho věcí se stalo na území smečky, mezitím co Arcanus trávil svůj čas s Naxtherem. Vyřešila se celá věc s Ainessonem a Laura se vrátila zpátky na území smečky. Nic z toho ale teď netrápilo Arcanusovu hlavu, zatímco díky magii zjišťoval detaily o jejich příští kořisti. Odtáhl se od skály, a ignoruje všechny jeho rýpavé poznámky, se na černého vlka podíval. „Jestli si tak věříš, rád ušetřím trochu energie a nechám tě lovit samotného,“ ušklíbl se a pohodil hlavou. „Aspoň se nebudu muset tolik hýbat,“ dodal vzápětí s velkým úsměvem. Naxther měl pravdu, jediné co s u něj s věkem přicházelo, byla lenost a ne moudrost.
„Myslím, že je na čase vyrazit, ať to zbytečně neprotahujeme,“ prohodil a vyběhl směrem k muflonům. Cesta netrvala ani deset minut, než se vynořili na menší mýtině poblíž jedné větší, kde se právě páslo stádo. „Strategii mám nechat na tobě, lovče? Nebo mám nějakou vymyslet?“ Černý se optal druhého vlka a protáhl si hřbet. Čekala je menší rozcvička.

//Omlouvám se Naxtherovi za opravdu dlouhé čekání O:) :D

//Soutěž uzavřena.

Naxtherova poznámka mě pobavila. „Ani v myšlenkách ti nedám klid? Znamená to, že na mě nemůžeš přestat myslet?“ Věnoval jsem mu široký úšklebek. Nahlas jsem to neřekl, ale byl jsem mu opravdu vděčný. Dokázal aspoň na chvíli rozptýlit tu vážnou atmosféru, která se kolem mě vznášela.
Mířil jsem dál do lesa, pryč od zbývajících vlků. Pryč od jejich myšlenek. Ne že bych jim však dokázal uniknout. „Souboj?“ zopakoval jsem nejistě. Trochu jsem se ztrácel mezi myšlenkami a doopravdy vyřčenými slovy. „Ah, souboj,“ kývnul jsem hlavou, jako kdybych si to náhle uvědomil. Až potom jsem začal svoji pozornost plně věnovat slovům tmavého vlka po mém boku. A jak už bylo jeho zvykem, nemohl si odpustit hned několik poznámek. „Trochu drzý na gammu, ne?“ pokáral jsem ho s tak trochu teatrálním výrazem. Nepotřeboval jsem shodit žádná kila. Byl jsem jen… dobře stavěný, jo, to je ono. Pohodil jsem ocasem a elegantně přeskočil nedaleký keřík. „Vidíš? Všechno funguje,“ poznamenal jsem důležitě. „Na to kolik mi je let…“ Zbytek jsem dodal už jen tiše, tak, že bylo skoro nemožné, aby mě slyšel.
Naxther začal plánovat, kdy a kde to provedeme. „Nemyslím si, že jeskyně jsou dobrý nápad. Je to tam dost úzké a chodby jsou kluzké. Tam je to o zranění,“ zamračil jsem se, „spíš bych byl pro nějakou mýtinu nebo jiné větší prostranství.“ Zamyšleně jsem se rozhlédl kolem. V téhle části nebylo žádné volné místo. Vlastně mi kromě asi dvou oblastí v tomto lese nepřišlo na mysl žádné místo. Asgaar byl pěkně strohý a těžko schůdný hvozd. A přesně to se mi na něm tak líbilo.
Znovu se mi do mysli vloudily myšlenky Ainessona, Elisy a Meadow. Pevně jsem stiskl čelist. Není to tvoje starost, opakoval jsem si stále dokola, jako bych tomu tak snad potom uvěřil. „Nějak se nedokážu soustředit, nepočkáme s tím souboje, až se věci vyřeší?“ Podíval jsem se svému společníkovi do očí a doufal, že nebude mít námitky. „Ten lov bude asi pro teď lepší varianta.“
Zastavil jsem se a opřel a nejbližší skálu. V hlavě se mi okamžitě vynořilo něco jako „mapa“ lesa a já tak hned věděl, kdo co nebo kdo je. „Jeden menší muflon by ve dvou neměl být problém, ne? Nebo to nezvládneš?“ poškádlil jsem ho a zavřel oči. Tak, nemysli na to.