Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hlavou mi vrtal vztah Meadow se Scrootym. Proč že se vlastně tak rozhádali? přemýšlel jsem a přistihl se, že si vlastně nemůžu vzpomenout na prvotní příčinu problému. Ti dva to měli mezi sebou tak nějak odjakživa složité. Scrooty nikdy nevydržel dlouho na jednom místě moc dlouho, to bylo možná ono, napadlo mě. Míval jsem tmavého vlka velmi rád, ale od doby, co napadl Elisu, jsem se s ním už téměř, snad i vůbec, nevídal. Možná bych to měl napravit, teď na stará kolena... Ale kdoví kam ho tlapky odnesly... Zkusím se aspoň poptat.
Elisa moji myšlenku jít na vyhlídku odsouhlasila s tím, že se aspoň provětrám. Pak dodala, že bych s sebou mohl vzít vlčata. "To bych moc rád," přiznal jsem a otočil se na ni, "ale úplně nejlepší by bylo, kdybychom šli všichni. Jako rodina." Čím víc jsem o celé věci přemýšlel, tím víc jsem se těšil. Takovýhle výlet by mohl pomoci našem vztahům, které... přeci jenom byly potřeba trochu podpořit. Když byli menší, dali se lehčeji nadchnout, ale také snadněji povodit a nos.
Přemýšlel jsem o cestě, kudy se dá na vyhlídku nejlépe dostat a u toho mě napadlo, že už to není tak daleko od Východního hvozdu. Mohl bych vlčata vzít na lov kojotů. Mohlo by je to jednak bavit a jednak je to dobrá zkušenost, kterou by si měl projít každý trochu zdatnější lovec. Pousmál jsem se a rozhodně pohlédl na Elisu. "Až se vrátí Etney, vyrazíme."

Vnímal jsem Elisiny myšlenky. Bylo to pro mě už tak automatické, že bych se musel hodně soustředit, abych je neslyšel. Přesto jsem nic nijak nekomentoval, abych jí dodal pocit soukromí. Tato magie byla dar ale i prokletí... napadlo mě při vzpomínce na obrovské bolesti hlavy, které jsem míval, než jsem se vše naučil pořádně ovládat. Nikdy nebylo ticho. Nikdy není ticho.
Elisa řekla, že se jí nechce spát. Úplně jsem jí to nevěřil, ale nechal jsem ji, ať dělá, co uzná za vhodné. Sama ví nejlíp, kolik její tělo unese. Už nejsme nejmladší. Elisa mě pobídla, abych mluvil. Zamyslel jsem se a u toho poklepával ohonem pěkně v rytmu jako by mi to pomáhalo přemýšlet. Něco zajímavého, hm?
Vtom mě něco napadlo. Plácl jsem ocasem do trávy a se zaujetím se otočil na Elisu. "Před chvílí jsem mluvil s Ashe a tím novým a přišlo mi, že se k sobě docela mají. Ani jeden se moc nesoustředil. Docela by mě zajímalo, jak to všecko je," vyhrkl jsem a chytrácky se ušklíbl. Měli tu smůlu, že já si těchto drobností všímal. Roztroušené myšlenky vždy prozradí nějakou emoci či trápení. "A když už mluvíme o Ashe, rád bych si zašel někdy na vyhlídku, dokud je takhle krásně. Není to daleko, za pár hodin bychom byli zpět. Ashe by to tu mohla uhlídat a ukázat, že má na svou funkci. Ale možná bych byl klidnější, kdyby se ukázala Meadow," přiznal jsem a dlouze se zadíval mezi stromy. Béžová vlčice se už neukázala opravdu dlouho a naposledy, co jsem ji viděl, byla poměrně rozrušená. Možná že ji Scrooty pořád trápí...?

Pozoroval jsem střídavě Elisu a své tlapy. Bylo pro mě hrozně těžké se soustředit, protože mě pořád něco svědilo na hřbetu a já už nevěděl, jak se toho nepříjemného pocitu zbavit. Snad jsem nechytil blechy, napadlo mě a při té myšlence jsem se zhrozil.
Mezitím měla Elisa chviličku na to se probrat. Podotkla, že snad Ashe začne plnit svou práci. "Po tom lijáku by to chtělo," přitakal jsem. "Zmínil jsem se o tom před ní a slíbila, že se o to postará. Ten nový půjde s ní, aby mu vše v lese ukázala. Hlavně úkryt, protože ten by sám nenašel," povídal jsem dál, protože Elisa nevypadala, že by se jí dvakrát chtělo do dlouhého hovoru. Ale já si naštěstí vystačil sám.
Elisa nadhodila, že by to chtělo nějak zapojit ostatní do smečkového života. "To máš asi pravdu. Je tu spousta nových tváří a někteří se navzájem možná ani neznají," uznal jsem. "Možná se pokusit jednou za čas všechny svolat, i když to bude asi dost náročné. Nevím, nic inteligentního mě nenapadá, asi jsem už unavený," přiznal jsem a znovu se pokusil zbavit se svrbivého pocitu. Přetočil jsem se na bok čelem ke své partnerce a zadíval se na ni. Pořád vypadala unaveně. Spala vůbec? Asi jsem ji neměl rušit... Natáhl jsem se k Elise a položil svou tlapu přes tu její. "Jestli chceš, ještě si odpočiň. Budu tu s tebou."

Chvilku jsem počkal, aby měla Ashe dost času na to vstřebat všechny nové informace, kterých bylo poměrně velké množství. Podle pachu je to snazší, nejlepší bude, aby si je pak obešla, pomyslel jsem si a krátce pohlédl na Yetera. On i Ashe mi připadali trochu neposední, proto jsem se to rozhodl urychlit.
Ashe se ještě optala, jestli je tu něco potřeba udělat. Nemusel jsem moc dlouho přemýšlet. Jedna věc tu byla. "Během toho, co budeš provádět Yetera, bys mohla obejít hranice. Pachová stopa bude po tom slejváku potřeba obnovit," řekl jsem. Ještě jsem rychle zapřemýšlel, jestli jsem na něco nezapomněl, ale už to bylo asi všechno. "Víc zatím asi nic. A teď když mě omluvíte, půjdu na chvíli za Elisou, ať máte klid," dodal jsem a na oba vlky kývl.
S tím jsem se rozeběhl za svou partnerkou. Nebyla příliš daleko od nás, takže jsem nemusel běžet přes celý les. Naštěstí. Našel jsem Elisu, jak ležela pod stromem a odpočívala. Vypadalo to, jako by se před chvílí vzbudila. Docupital jsem až k ní a lehl si na přední tlapky. "Už se cítíš líp? Jsi trochu odpočatá?" zeptal jsem se a pohlédl jí do rudých očí. Chvíli jsem počkal, jak zareaguje, a až pak ji krátce informoval. "Vrátila se Ashe s Yeterem, to je ten z lovu, pamatuješ? Přijal jsem ho do smečky. Jeden krk navíc tenhle les uživí, navíc mladý silný vlk by se mohl hodit." Přetočil jsem se na hřbet a pokusil se podrbat o hlínu. Pak jsem se stočil do tvaru půlměsíce a opět se podíval na Elisu. "A Awnay je kousek odsud. Zahlédl jsem ji, jak jsem běžel za tebou."

Yeter mi odkývával má slova a pak ještě doplnil několik dalších věcí o sobě. Zajímavé, blesklo mi hlavou zatímco jsem si ho prohlížel. Stále mi vrtalo hlavou, co se mohlo během několika dnů tak zásadně změnit. Třeba to ukáže čas.
Přivítal jsem ho do smečky a on poděkoval. Pokýval jsem hlavou. "Předpokládám, že víš, jak smečka funguje, že?" nadhodil jsem. A i kdyby ne, mohla by se toho ujmout Ashe. Otočil jsem se na vlčici, o které jsem právě přemýšlel. "Ukaž mu úkryt, až budete mít kolem cestu."
Ashe se mě zeptala, kdo všechno vlastně ve smečce teď je a přiznala, že vůbec nemá přehled. Což by jako ochránce měla mít. Je tu spoustu nových tváří... Chvíli jsem přemítal a snažil si vybavit všechny vlky. Občas se mi v hlavě vynořily i tváře vlků, které jsem už roky neviděl. "Nedávno se vrátila z cest obě vlčata. Z výše postavených vlků počítám s Meou a také Lauru jsem nedávno potkal. Přibylo i pár nových vlků. Pamatuješ si na Lucy? Od Saviora? Nedávno žádala o místo a přivedla s sebou ještě jednoho vlka. Hnědý, poměrně statný, kolem tlap má zvláštní bandáže. Jmenuje se Bellray. A taky ještě Castor bude pro tebe zřejmě neznámý. Také má tmavší srst a je o něco drobnější," vysvětlil jsem a přejel oba pohledem. "Tihle tři musí být někde poblíž, jejich pachová stopa je poměrně čerstvá."

//Zítra mě čeká pomaturák, tak kdyby mi to moc trvalo, přeskočit :D Jinak Skyl, tebe poprosím, abys přidala Caluma do hierarchie, dík :)
Počkáme, neboj. A hotovo :P :) Já děkuji :) :D
~ Sky

Chvíli jsem jen tak postával v lese a nasával okolní pachy. Cítil jsem, že se Awnay blížila. Zřejmě přeci jenom vyběhla pro jídlo, jak jí Elisa nabídla. Pak ji ještě musím najít, zajímalo by mě, jestli se už u ní projevila magie... Copak asi zdědí?
Najednou se ozvalo letmé křupání půdy a větviček a zpoza stromů se vynořila Ashe a kousek za ní Yeter. Pohlédl jsem na ty dva a pořádně si je prohlížel. Ashe mě pozdravila a začala se omlouvat, že se tu tak dlouho neukázala. "Vítej doma," řekl jsem mírně, "vím, že jsi nebyla daleko, ale bylo by lepší se i tak čas od času ukázat, je potřeba obnovovat hranice."
Pak se moje pozornost obrátila na Yetera, protože to právě on se ujal slova. Požádal mě o místo ve smečce. Trochu mě to překvapilo, protože to nebylo tak dlouho, co odsud naposledy odešel, ale zároveň se to asi dalo čekat. Jiný důvod sem znovu chodit by neměl. Naslouchal jsem jeho slovům. Začal tím klišé, že chválil les. Trochu jsem se uculil. Pak přešel ke svých schopnostem bez toho, abych se ho musela ptát. To jsem oceňoval. Dobrý lovec se hodí vždycky. Navíc jsem se o jeho schopnostech mohl přesvědčit sám. "Vysokou by sami měli lovit jen výše postavení jedinci, nebo potom skupina. Pro jednoho vlka by to mohlo být nebezpečné. Proto není potřeba, abys něco takového podnikal sám," dodal jsem. Yeter zmínil, že by dokázal chránit les. Zdá se mi, že je poměrně silný. To taky není špatné. Co odešel Naxther, převažuje v naší smečce něžné pohlaví. I když, ještě je tu Elisa.
Pohlédl jsem Ashe do očí a chvíli přemýšlel. Pak jsem se otočil zpátky na hnědého vlka. "A jsi si opravdu jistý, že jsi na smečku připravený? Není to tak dávno, co jsi stále váhal," připomněl jsem. Zkoumavě jsem na něj hleděl. Zajímalo by mě, co se změnilo. Pohodil jsem ohonem a tlapou se zapřel do měkké hlíny. "Pokud však na svém rozhodnutí trváš, rád tě přivítám ve smečce. Jen chci dodat, že smečka je závazek často i na celý život."

//Jestli chce Bellray ještě něco o magiích, nabízím Arca na kouzelnické ukázky (aneb prokrastinace před maturou) :D

//Ellisino údolí

Jelikož jsem neměl naspěch, šel jsem velmi pomalu. Čas od času jsem přeskočil nějaký vystouplý kořen a jednou jsem dokonce odtáhl spadlou větev, aby se nepletla v cestě. Zdálo se, že pomalu padala noc. Dokonce se ochladilo, ale stále bylo přijatelně. Jako vlk z teplejších oblastí jsem nikdy moc nemusel chlad, to bylo spíš něco pro Elisu. Když jsem tak přemýšlel o Elise, zaregistroval jsem, že nedaleko rozmlouvá s Bellrayem. Zřejmě to bylo důležité a tak jsem je raději nerušil. Kdyby mě k něčemu potřebovali, najdou si mě, pomyslel jsem si.
Chvíli jsem se bezmyšlenkovitě potloukal po lese. Nudil jsem se, ale nedokázal jsem vymyslet co dělat. V okolí ani nikdo jiný kromě těch dvou nebyl. Povzdechl jsem si a s pohledem na své zablácené přední tlapy jsem se rozhodl se aspoň trochu očistit.
Bláto už bylo zaschlé, a tak nemělo cenu se jej nějak pokoušet otřít nebo olíznout. A i přesto, že řeka byla hned na hranicích lesa, nechtělo se mi tam chodit. Aniž bych o tom nějak přemýšlel, objevily mi kolem těla kapky vody, které se postupně začaly slučovat ve větší a větší. Vzhledem k tomu že pršelo, bylo to snadnější než obvykle. Když bylo kapek dostatek, pustil jsem je do jámy a ještě si trochu dopomohl půdní vlhkostí. Rázem se přede mnou objevilo maličké jezírko, spíše větší kaluž, ale právě tak akorát, abych se v ní mohl umýt. Spokojeně jsem se pousmál a ve vodě se vyválel. Bahno konečně pustilo a já jsem cítil, že má srst přestávala být slepená. Dokonce i mé břicho získalo opět bílou barvu. Když jsem s kaluží skončil, byla v ní místo čiré vody voda hnědá. Už bylo na čase, napadlo mě. Oklepal jsem ze sebe přebytečnou vodu a pomalu se protáhl. Prosím, ať se něco začne dít. Tak trochu jsem doufal, že si mě aspoň Elisa s Bellrayem všimnou.

Zdálo se, že Awnay trochu zchladla. Zřejmě ji má poslední slova trochu uklidnila. Bála se snad, že už o ni nemáme zájem? napadlo mě náhle a zkoumavě jsem se na ni zadíval. Teď vrtěla oháňkou jako malé vlče, ačkoli se to ze všech sil snažila schovat. Vlčice jsou složité, zavrtěl jsem hlavou a ohlédl se po Elise, která se k nám opět vracela.
Ale zřejmě se nehodlala na dlouho zdržet. Oznámila nám, že se jde ještě nažrat a směrem k Awnay prohodila, že i na ni něco zůstalo. To mladou vlčici opět potěšilo. Elisa se od nás hned zase vzdálila a zamířila pryč z údolí. Zůstal jsem ještě chvíli postávat na místě, aniž bych se snažil rozhodnout, co půjdu dělat. Nechtělo se mi nic. V dešti obcházet hranice postrádalo smysl a mimo les se mi už vůbec nechtělo. Dokonce ani spát se mi nechtělo.
Najednou z Awnay vypadla věta, která mě naprosto vykolejila. Z její tlamy bych to nečekal. Pousmál jsem se a pohlédl své dceři do očí. "Taky jsem rád, že jsi doma," řekl jsem mírně. Po tomhle už Awnay odběhla v Elisiných stopách a já zůstal sám.
Chvíli jsem se rozhlížel po lese a přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl následovat obě vlčice.

//Asgaarský hvozd

Awnay dál tiše soptila a své okolí častovala nepěknými pohledy. Nechápal jsem, co to do ní vjelo. Přiletěla domů jenom, aby nám vyčetla, že jsme ti nejhorší rodiče na světě, kteří se o své potomky nikdy nestarali, což přitom absolutně nebyla pravda. Kdo se o vlčata staral v prvních chvílích? Kdo je učil lovit a jiné nezbytné dovednosti pro život? Ztratil jsem oba rodiče, ale nikdy bych si nepomysle, že jsem zanedbaný, ačkoli mi otec stihl předat jen to nejdůležitější a matku jsem ani nepoznal.
Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na Awnay, které se snažila obrátit mé tvrzení proti mě. "A to máš odkud, milá zlatá? Pokud vím, nikdo nikdy neřekl, že tě nechce. Kdybychom tě nechtěli, nepořizovali bychom si tě. Nebo tě nechali chcípnout v prvních měsících," řekl jsem tvrdě. Možná to bylo trochu kruté, ale přestávalo mě bavit být osočován za něco, co není pravda.
Elisa se stále neukazovala. Zřejmě potřebovala ještě chvíli na to se zklidnit, aby si pak mohla přijít vše vyříkat s chladnou hlavou. "Jsi naše dcera, Awnay, jsi součástí rodiny, smečky, kterou bychom chránili na život a na smrt," pokračoval jsem už poněkud mírnějším hlasem, "tak, prosím, přestaň s těmihle nesmysly."

Celý spor se postupně přiostřoval a nevypadalo to vůbec dobře. Awnay stále přiostřovala ve svých slovech a ačkoli Elisa na pohled vypadala naprosto klidně, věděl jsem, že uvnitř ní to vře. Awnay se oháněla tím, že odešla kvůli Elisa a že přece nedávala všanc svůj život pro nic za nic. Začínal jsem toho všeho mít dost, protože celá věc byla neuvěřitelně přitažená za srst. Awnayina poslední věta byla poslední kapkou pro Elisinu trpělivost. Elisa Awnay jen odsekla a odkráčela pryč.
Otočil jsem se na Awnay, zvedl se a tiše zavrčel. "Spokojená? Tohle jsi chtěla? Přijít a pohádat se?" řekl jsem hrubým hlasem a v půlkruhu mladou vlčici obešel. Využil jsem toho, že jsem byl podstatně vyšší a mohutnější než ona. Když nemá pubertální výlevy jeden, tak je má druhý. Upřel jsem tvrdý pohled na Awnay a pokračoval: "Nikdo z nás ti neudělal nic špatného, abys musela přijít s takovou. Tohle chování si nikdo ze smečky nezaslouží."
Mezitím začalo svítat, ačkoli to přes pochmurnou oblohu a husté koruny stromů bylo jen těžko znát. Byla poměrně zima na to, že se blížilo léto, a ve vzduchu byl cítit déšť. Elisa zůstala v údolí. Slyšel jsem její myšlenky a nejspíš nebyl nejlepší nápad za ní v tuto chvíli jít.

Poslouchal jsem Elisu, jak mluví o Meadow musel jsem souhlasit. Vlčice, co se neukáže měsíce na půdě smečky, jednoduše nemůže mít takové postavení. "Máš pravdu, až se objeví doma, musíme jí to oznámit."
Potom už k nám ale došla Awnay a hned se do nás pustila. V některých věcech jsou s Etneyem jako vejce vejci, povzdechl jsem si a vyslechl si její ostrá slova. Vyčítala nám, že nám nechyběla. Sama se rozhodla odejít. Čekala snad, že ji půjdeme hledat? Máme tu nějaké povinnosti. Věci se chopila Elisa a do naší dcerky se pustila sama. Překvapilo mě, jak klidným hlasem vše pověděla. Neměla ve zvyku být takhle milá, ale ani tak si nenechala nic líbit. Tiše jsem přihlížel a čekal, až si obě vlčice řeknou, co mají na srdci.
"Awnay, jsi dospělá vlčice. Tyhle scény bys už nemusela mít zapotřebí. Obzvlášť jako dcera alf," podotkl jsem. "Samozřejmě tě rádi vidíme. Ale toulání patří k životu mladého vlka a tak nám nemůžeš vyčítat, že jsme tě nesháněli."

Elisa mi odpověděla, že postavení na to má jedině Meadow. S tím jsem musel souhlasit a proto jsem přikývl. "Právě to je ten problém. Neviděl jsem ji věky, na to že je to beta. Navíc, buďme upřímní, taky už není nejmladší," podotkl jsem. I s jejím názorem ohledně našich vlčat a vedení smečky jsem musel souhlasit. "Třeba do toho ještě dospějou," hlesl jsem a vyhoupl se na nohy, protože přesně v tu chvíli se nedaleko od nás ozvalo zavytí.
Naše dcera, o které jsme se před chviličkou bavili, se objevila mezi stromy. Jako na zavolanou. Co když umí číst myšlenky po mně? napadlo mě a tato myšlenka mě trochu znepokojila. Nelíbil se mi pocit při myšlence, že by se mi někdo mohl hrabat v hlavě, ačkoli já sám jsem to dělal podvědomě. Elisa Awnay pobídla, aby přišla k nám. Bedlivě jsem tmavou vlčici pozoroval. Přišla mi trochu nesvá, skoro jako by se bála, že ji vyhodíme. Stalo se jí něco? Znovu jsem se posadil a přehodil si ohon před přední tlapky. Poté jsem na Awnay lehce kývl. "Vítej doma, jak ses měla?"

"Musíme mu naznačit, že takhle to dál nejde," přitakal jsem a olízl si čumák. Elisa se zeptala, co si myslím o Yeterovi. Na chvíli jsem se zamyslel, než jsem odpověděl: "Myslím, že je to vlk, který to má v hlavě srovnané. V lovu se dokázal celou dobu držet plánu a i díky tomu se to vše tak dobře zadařilo." Ohlédl jsem se na svou partnerku a snažil se odhadnout, co si o tom myslí. "Měl jsem trochu obavy dovolit mu takhle zůstat v našem lese, ale naštěstí se to vyplatilo," řekl jsem na rovinu. Poté jsem si vyslechl její názor na Lucy a Castora. Překvapilo mě, že hodnotila Lucy jako vynalézavou a Castora jako běžce. "Vidíš a já bych to odhadoval přesně obráceně," pousmál jsem se, "ale jen dobře, rychlost a vytrvalost jsou dobré vlastnosti."
Mezi námi se na chvíli rozhostilo ticho. Poodstoupil jsem dál od vody a posadil se vedle vystouplý kořen stromu tak, abych měl dobrý výhled na jak na oblohu, tak na okolí. Soumrak se už dávno přehoupl v hlubokou noc. Všude kolem panoval klid a přítmí. Cítil jsem se v této důvěrné atmosféře dobře. "Přemýšlela jsi někdy, komu jednou předáme smečku?" zeptal jsem se náhle. Pohledem jsem se snažil vyhledat její oči, ale bylo to velmi české, jelikož ke mně stála bokem. Brzy bude čas o tom vážně přemýšlet, taky už nejsme nejmladší. Mnoho zim už tady nebudeme.

//Asgaarský hvozd

Pomalu jsem začal sestupovat do údolí. Elisa byla o několik desítek metrů napřed, ale i přesto jsem se ji nesnažil dobíhat. Nebylo kam spěchat. Slunce začalo pomalu klesat k obzoru a to se projevilo tím, že skrz husté koruny Asgaaru neprošly už téměř žádné sluneční paprsky.
Došel jsem až k tůňce a už z dálky jsem viděl, že se v ní Elisa čistý. Sedl jsem si několik metrů za ní a jen ji tiše pozoroval. O mé přítomnosti jistě věděla, ale ticho mezi námi nebylo nepříjemné, právě naopak.
Začal jsem si také urovnávat srst na boku, kdy v tom Elisa poprvé promluvila. Zvedl jsem hlavu a krátce na ni pohlédl. "Etney se na to vykašlal. Měl jsem trochu obavy lovit jen s tím cizincem, ale naštěstí vše klaplo," odpověděl jsem klidně a trochu se protáhl. "U vás žádné problémy? Jak se na tom Lucy a Castor fyzicky?" zeptal jsem se zvědavě. Bylo důležité mít tyhle informace ucelené jednak pro rozdělování rolí a jednak pro případ, že by nás někdo napadl. Ale to se snad tady na Galliree nestane.
"Chtěl bych vidět Awnay," pokračoval jsem po chvíli a plynule přešel k jinému tématu. "Byla dlouho pryč. Etney taky. Je zvláštní dívat se na ty dva jako na dospělé vlky." Zvedl jsem se a pomalými kroky došel až vedle své partnerky. Zadíval jsem na rozvířenou hladinu, na které bylo jen velmi těžko poznat naše siluety. Překvapilo mě, že byla voda špinavější než posledně. Zavřel jsem oči a v hlavě si představil dokonalý obraz rostlinek, které jsem chtěl vytvořit. Po chvilce se kopie mé představy vytvořily v reálném životě. Doufal jsem, že tyto rostlinky pomohou tůňce s čistotou.