Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Etney s Awnay se dál a dál hádali a už to přestávalo být únosné. Awnay sice měla pravdu s prohřeškem, kterého se Etney dopustil, ale tím jak to dál a dál rozváděla, bylo jasné, že se ho jen snaží víc vyprovokovat. Tiše jsem pěnil, protože bych po nich nejraději po obou skočil a donutil je zavřít tlamy, protože slova která pronášeli, by je jednou mohla hodně mrzet. Ale neudělal jsem to. "To stačí, Aw," řekl jsem ostře a působil u toho ledově klidný. Avšak s tmavou vlčicí se už nedalo hnout a tak jen nasupeně odkráčela pryč. Ohlédl jsem se za ní a všiml si, jak se jí kouří od tlap. Magie! blesklo mi hlavou, ale než jsem to stačil zpracovat a zavolat na ni, byla pryč. Oheň... jako Elisa. Zvláštní, že se to projevilo až teď... přemýšlel jsem, no, snad nic nezapálí... Vlci nezkušení s magií obvykle svůj element nedokázali zpočátku moc ovládat. To jsem věděl až moc dobře. Mohl jsem jen doufat, že Awnay svůj hněv udrží v sobě a nepromění jej v požár. Nemohl jsem si ale pomoct a byl od té doby stále jako na jehlách.
Mezitím Elisa znovu vyzvala Casipu, aby se pořádně představila, a vlčice toho tentokrát využila. Pověděla nám alespoň základní informace, které jsme o ní potřebovali jakožto o vlku na území smečky vědět. Některé se věci se dali poznat, některé byli nové. Naslouchal jsem jejím slovům a sem tam přikývl, abych dal najevo, že ji poslouchám. Když domluvila, chvíli jsem si ji prohlížel, než jsem se zeptal: "Mám to chápat jako žádost o členství ve smečce?"
Všechno ale přerušil Etney se svým záchvatem. Začal vykřikovat, že opustí smečku a spoustu dalších věcí. Rychle jsem pohledem zkontroloval Elisu a potom se obrátil na něj. Etney se čertil a nevypadal, že by toho v blízké budoucnosti nechal. Tak a dost, pomyslel jsem si a přistoupil na věc, kterou jsem vždy nechával až jako tu nejzazší možnost. "Uklidni se, Etneyi," přikázal jsem přísným hlasem. Hned poté magie pominula a já jen sledoval, co se bude dít dál. "Zamysli se ještě jednou nad tím, co se stalo a hlavně nad tím, co tu říkáš. Jsou to silná slova a vlk je nikdy nesmí prohlašovat jen tak. Ubližuješ tím jak sobě, tak ostatním," řekl jsem a ležérním pomalým krokem popošel blíž k němu. Nechal jsem svá slova vyznít a čekal, jak na ně zareaguje jednak můj syn a jednak Elisa. Přišlo mi, že v této situaci uměla chodit lépe než já. Přeci jen vztah matka-syn je jiný než otec-syn.

//Trošku odfláklé, ale nechci zdržovat. Dva dny teď zřejmě nebudu moct psát, ale v sobotu na to skočím :D

Elisa mě napomenula, že bych neměl být tak přísný a vlčici vyslechnout. V tom měla asi pravdu. Trochu jsem se nechal unést svými emocemi. Má partnerka vybídla Casipu, aby se pořádně představila, ale ta své šance nevyužila a mlčela. A to byla zásadní chyba. Jak jsme asi měli reagovat na cizí vlčici, co postává na smečkovém území a nic neříká?
Etney dál vyváděl a Awnay se ho v tom snažila podpořit. Všichni se hádali. Neměl jsem na to náladu. Byl jsem rozladěný a křik vlčat tomu vůbec nepomáhal. Tohle nemá cenu, na ničem se takhle nedohodneme... Nakrčil jsem čumák a zavrtěl hlavou.
Když ale Etney začal vyhrožovat, že odejde, píchlo mě u srdce. Nechtěl jsem aby šel, ale zároveň jsem se musel řídit určitými pravidly. "Ty jsi nepochopil jádro problému. Jako alfa vlk na území smečky nemůžu vydržovat cizí vlčici, která očividně nežádá o místo ve smečka a už vůbec pořádně neřekne, co je vlastně zač. Ani kdybych jako otec sebevíc chtěl. S Elisou neseme na krku zodpovědnost za všechny vlky ve smečce a jejich bezpečí a přežití je naše priorita. Tak to je, to je zákon smečky," řekl jsem klidně a podíval se svému synovi do očí. Nebyl jsem si jist, nakolik mě dokáže v takovém vzteku vnímat, ale přesto jsem cítil potřebu mu říct, jak se věci mají. Krátce jsem pohlédl na Casipu, která nechala rozhodnutí zda odejít, na Etneyovi. Etny, už nejsi malé vlče a my ti nemůžeme dál mazat med kolem tlamy. Existují nějaká pravidla a ty se s nimi musíš smířit," dodal jsem a pohlédl na svou partnerku, v očekávání, co ona řekne. Tiše jsem si povzdechl a poodešel kousek stranou, ale pořád tak, že jsem slyšel veškerý hovor. Potřeboval jsem se trochu hýbat, lépe se mi potom přemýšlelo. Proč vše nemůže být normální? Slyšel jsem jak hovor, tak myšlenky všech přítomných vlků. Začínala mě z toho bolet hlava.
Slabý vítr mi do čenichu přinesl pach Castora, který se musel pohybovat nedaleko, protože jeho pachová stopa byla velmi silná a velmi čerstvá. Snad ho ušetříme tohohle teátru...

Jak se dalo očekávat, už náš příchod očekávali. Taky jsme se nijak nesnažili svůj pach zakrýt. Což by bylo bez magií nemožné, jelikož náš pach byl protkaný celým lesem. Elise se prosmýkla kolem mého boku a posadila se poblíž. Já zůstal na nohách, bylo mi to přirozenější.
Awnay poznamenala, že ta cizinka je tu navíc. Pohlédl jsem na ni a tiše, tak aby to mohla slyšet jen ona, jsem odvětil: "Pokud se někdo motá na smečkovém území a nevypadá nebezpečně, je dobré ho nejprve vyslechnout. Až pak se rozhodneš, co budeš dělat dál." Tušil jsem, že by se chovala jinak, kdyby v blízkosti nebyl její bratr, se kterým od narození nepřestala soupeřit o co se jen dalo. Je silná, jednou by se mohla stát ochráncem, napadlo mě, zatímco jsem se otáčel na svého syna.
Ten vypadal nezvykle zaraženě a hned se ode mě otočil. Zřejmě čekal něco jiného, ale to nepřišlo. Etney se obrátil k Elise a strhl na sebe její pozornost. Pak jí představil neznámou vlčici jako svou přítelkyni. Cože? "Přítelkyně?" vyhrkl jsem překvapeně a rychle si oba prohlédl. O tom, že jsme správně slyšel, mě utvrdila až slova Casipy, která vše jen potvrdila. Chvíli jsem to zpracovával. Vyrušila mě až další slova hnědé vlčice. Kývl jsem na ni a krátce se představil. "Arcanus, alfa této smečky. Těší mě." Byl jsem zmatený a nevěděl, co si o tom všem myslet, ale nedal jsem to na sobě znát. Každopádně jsem se nehodlal k vlčici rázem chovat přátelsky. Ve smečce platila určitá pravidla, která s sebou nesla i jisté povinnosti.
Obrátil jsem se na Etneye a nemohl si nevšimnout jeho přitroublého úsměvu. "Jak dlouho se znáte?" zeptal jsem se bez okolků. Nemůže to být dlouho. Posledně o žádné vlčici nepadlo ani slovo. Trochu jsem se zamračil. Nelíbila se mi představa, že by si moje vlčata už měla domů někoho vodit. Nedokázal jsem se s tím tak rychle smířit. Navíc je velký rozdíl mezi poblouzněním a láskou... napadlo mě, jak jsem Etneye pozoroval a vzpomněl si na Nailu. Ona bylo to poblouznění, ale rozhodně to nebyla ta pravá do života.
Podíval jsem se na Elisu a snažil se vyčíst z její tváře, co si o všem myslí, ale bylo to velmi těžké poznat. Navíc jsem měl tak rozlítané myšlenky, že jsem se nedokázal soustředit na ty cizí, což pro mě bylo jinak přirozené. Rychle jsem přešlápl a lehce pohodil ocasem. "Synu, jsem rád, že jsi nám Casipu přišel ukázat, ale měl jsi nás zavolat mimo les. Na smečkovém území zůstat nemůže," řekl jsem rezolutně. Jako alfa vlk jsem měl důležité povinnosti, které nemohly jít za žádných okolností stranou. Smečka nemohla poskytnout potravu a ochranu nikomu, kdo se aktivně nezapojoval do jejího dění. Ani když to byla přítelkyně mého syna.

//rodinný drámo :D

//Přidá se :)

Polehával jsem vedle své partnerky a na nějakou dobu jsem si zřejmě i zdřímnul, protože jsem se cítil až podezřele odpočatý, když jsem opět začal vnímat okolí. Trochu jsem se protáhl, jelikož svaly po takovémhle povalování docela zatuhly, a vyhoupl se na všechny čtyři. Mezitím padla tma a citelně se ochladilo, přesto se však tato teplota dala dlouhodobě snášet a to hlavně díky hustým stromům, které nás chránily před větrem.
"Spíš?" broukl jsem tiše směrem k Elise a jemně do ní dloubl čumákem. Chtěli jsme vyrazit co nejdřív a nakonec jsme oba takhle odpadli, blesklo mi hlavou. Nechal jsem Elise chvíli na rozkoukání a rozhýbání tělo a přitom se rozhlížel po okolí. Les byl klidný, zdálo se, že nikdy není ani živáčka, jako by všichni lesní tvorové právě spali, ale přesto to nebyla pravda. Ticho protkané lehkým šumem listí prořízl jasný zvuk vlčího zavytí.
Nastražil jsem uši a zbystřil. Okamžitě jsem poznal svého syna, který nás volal na vzdálenější kraj lesa. Po chvilce se k nám donesl i jeho pach, který však nebyl osamocený. Spolu s ním jsem zaznamenal pach Awnay a někoho neznámého. Otočil jsem se na Elisu: "Měli bychom jít."
Vyrazil jsem přímo za nimi. Cesta byla poměrně náročná, ale to, že jsem v lese znal téměř všechna zákoutí, mi velmi pomohlo. Koho to zase vede? On snad nikdy nepřijde sám, napadlo mě při vzpomínce, jak k nám při bouři zavedl svého kamaráda do smečky se schovat.
Po chvilce jsem se přiblížil natolik, že jsem zvolnil tempo a lehce nakráčel mezi ostatní vlky. Něco mezi nimi probíhalo, ale do toho jsem se nehodlal míchat. Kývl jsem na Awnay a poté na Etneye. "Rád vás oba vidím. Pohromadě." Poslední slovo jsem lehce zdůraznil, protože tohle byla za poslední dobu opravdu vzácná chvilka. Pak můj pohled spočinul na vlčici, která postávala po boku Etneye. "A ty jsi? Doufám, že máš pádný důvod tady být, smečkové území není turistická atrakce."

Ahoj,
soutěž nám skončila a tak bychom ji zrekapitulovaly. Nebudeme to nijak protahovat a hned přejdeme k věci. Zúčastnili se nám dva vlci a to Lucy a Bellray. Tímto oběma moc děkujeme! :)

Bellray:
http://nd02.jxs.cz/929/505/edb0901dd5_104993392_o2.jpg

Lucy:
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/v/t1.15752-9/33995355_2053330851344101_2461238237402759168_n.jpg?_nc_cat=0&_nc_eui2=AeFWBkDbKu4bUWnU5TUMQgWqs07VQg8dR1_J9Vw1SD6D8vBWzhqxJBIuBvak2zHCxQH6fJaQYSVPrhYbq0xi5m2lVWNQfLdYOt_jItonjn1E1A&oh=95d712162bbcc2f5530ad5fba3505b52&oe=5B862F2F

Oba výtvory byly suprové a u některých obrázků jsme se i pobavily, proto jsme se rozhodly pro následující odměny: Bellrayovi přibude 30 květin a oblázek a Lucy dostane 30 květin. Ještě jednou díky za účast a snad se budeme moct těšit i příště na další výtvory.
A a E :)

Hlavou mi vrtal vztah Meadow se Scrootym. Proč že se vlastně tak rozhádali? přemýšlel jsem a přistihl se, že si vlastně nemůžu vzpomenout na prvotní příčinu problému. Ti dva to měli mezi sebou tak nějak odjakživa složité. Scrooty nikdy nevydržel dlouho na jednom místě moc dlouho, to bylo možná ono, napadlo mě. Míval jsem tmavého vlka velmi rád, ale od doby, co napadl Elisu, jsem se s ním už téměř, snad i vůbec, nevídal. Možná bych to měl napravit, teď na stará kolena... Ale kdoví kam ho tlapky odnesly... Zkusím se aspoň poptat.
Elisa moji myšlenku jít na vyhlídku odsouhlasila s tím, že se aspoň provětrám. Pak dodala, že bych s sebou mohl vzít vlčata. "To bych moc rád," přiznal jsem a otočil se na ni, "ale úplně nejlepší by bylo, kdybychom šli všichni. Jako rodina." Čím víc jsem o celé věci přemýšlel, tím víc jsem se těšil. Takovýhle výlet by mohl pomoci našem vztahům, které... přeci jenom byly potřeba trochu podpořit. Když byli menší, dali se lehčeji nadchnout, ale také snadněji povodit a nos.
Přemýšlel jsem o cestě, kudy se dá na vyhlídku nejlépe dostat a u toho mě napadlo, že už to není tak daleko od Východního hvozdu. Mohl bych vlčata vzít na lov kojotů. Mohlo by je to jednak bavit a jednak je to dobrá zkušenost, kterou by si měl projít každý trochu zdatnější lovec. Pousmál jsem se a rozhodně pohlédl na Elisu. "Až se vrátí Etney, vyrazíme."

Vnímal jsem Elisiny myšlenky. Bylo to pro mě už tak automatické, že bych se musel hodně soustředit, abych je neslyšel. Přesto jsem nic nijak nekomentoval, abych jí dodal pocit soukromí. Tato magie byla dar ale i prokletí... napadlo mě při vzpomínce na obrovské bolesti hlavy, které jsem míval, než jsem se vše naučil pořádně ovládat. Nikdy nebylo ticho. Nikdy není ticho.
Elisa řekla, že se jí nechce spát. Úplně jsem jí to nevěřil, ale nechal jsem ji, ať dělá, co uzná za vhodné. Sama ví nejlíp, kolik její tělo unese. Už nejsme nejmladší. Elisa mě pobídla, abych mluvil. Zamyslel jsem se a u toho poklepával ohonem pěkně v rytmu jako by mi to pomáhalo přemýšlet. Něco zajímavého, hm?
Vtom mě něco napadlo. Plácl jsem ocasem do trávy a se zaujetím se otočil na Elisu. "Před chvílí jsem mluvil s Ashe a tím novým a přišlo mi, že se k sobě docela mají. Ani jeden se moc nesoustředil. Docela by mě zajímalo, jak to všecko je," vyhrkl jsem a chytrácky se ušklíbl. Měli tu smůlu, že já si těchto drobností všímal. Roztroušené myšlenky vždy prozradí nějakou emoci či trápení. "A když už mluvíme o Ashe, rád bych si zašel někdy na vyhlídku, dokud je takhle krásně. Není to daleko, za pár hodin bychom byli zpět. Ashe by to tu mohla uhlídat a ukázat, že má na svou funkci. Ale možná bych byl klidnější, kdyby se ukázala Meadow," přiznal jsem a dlouze se zadíval mezi stromy. Béžová vlčice se už neukázala opravdu dlouho a naposledy, co jsem ji viděl, byla poměrně rozrušená. Možná že ji Scrooty pořád trápí...?

Pozoroval jsem střídavě Elisu a své tlapy. Bylo pro mě hrozně těžké se soustředit, protože mě pořád něco svědilo na hřbetu a já už nevěděl, jak se toho nepříjemného pocitu zbavit. Snad jsem nechytil blechy, napadlo mě a při té myšlence jsem se zhrozil.
Mezitím měla Elisa chviličku na to se probrat. Podotkla, že snad Ashe začne plnit svou práci. "Po tom lijáku by to chtělo," přitakal jsem. "Zmínil jsem se o tom před ní a slíbila, že se o to postará. Ten nový půjde s ní, aby mu vše v lese ukázala. Hlavně úkryt, protože ten by sám nenašel," povídal jsem dál, protože Elisa nevypadala, že by se jí dvakrát chtělo do dlouhého hovoru. Ale já si naštěstí vystačil sám.
Elisa nadhodila, že by to chtělo nějak zapojit ostatní do smečkového života. "To máš asi pravdu. Je tu spousta nových tváří a někteří se navzájem možná ani neznají," uznal jsem. "Možná se pokusit jednou za čas všechny svolat, i když to bude asi dost náročné. Nevím, nic inteligentního mě nenapadá, asi jsem už unavený," přiznal jsem a znovu se pokusil zbavit se svrbivého pocitu. Přetočil jsem se na bok čelem ke své partnerce a zadíval se na ni. Pořád vypadala unaveně. Spala vůbec? Asi jsem ji neměl rušit... Natáhl jsem se k Elise a položil svou tlapu přes tu její. "Jestli chceš, ještě si odpočiň. Budu tu s tebou."

Chvilku jsem počkal, aby měla Ashe dost času na to vstřebat všechny nové informace, kterých bylo poměrně velké množství. Podle pachu je to snazší, nejlepší bude, aby si je pak obešla, pomyslel jsem si a krátce pohlédl na Yetera. On i Ashe mi připadali trochu neposední, proto jsem se to rozhodl urychlit.
Ashe se ještě optala, jestli je tu něco potřeba udělat. Nemusel jsem moc dlouho přemýšlet. Jedna věc tu byla. "Během toho, co budeš provádět Yetera, bys mohla obejít hranice. Pachová stopa bude po tom slejváku potřeba obnovit," řekl jsem. Ještě jsem rychle zapřemýšlel, jestli jsem na něco nezapomněl, ale už to bylo asi všechno. "Víc zatím asi nic. A teď když mě omluvíte, půjdu na chvíli za Elisou, ať máte klid," dodal jsem a na oba vlky kývl.
S tím jsem se rozeběhl za svou partnerkou. Nebyla příliš daleko od nás, takže jsem nemusel běžet přes celý les. Naštěstí. Našel jsem Elisu, jak ležela pod stromem a odpočívala. Vypadalo to, jako by se před chvílí vzbudila. Docupital jsem až k ní a lehl si na přední tlapky. "Už se cítíš líp? Jsi trochu odpočatá?" zeptal jsem se a pohlédl jí do rudých očí. Chvíli jsem počkal, jak zareaguje, a až pak ji krátce informoval. "Vrátila se Ashe s Yeterem, to je ten z lovu, pamatuješ? Přijal jsem ho do smečky. Jeden krk navíc tenhle les uživí, navíc mladý silný vlk by se mohl hodit." Přetočil jsem se na hřbet a pokusil se podrbat o hlínu. Pak jsem se stočil do tvaru půlměsíce a opět se podíval na Elisu. "A Awnay je kousek odsud. Zahlédl jsem ji, jak jsem běžel za tebou."

Yeter mi odkývával má slova a pak ještě doplnil několik dalších věcí o sobě. Zajímavé, blesklo mi hlavou zatímco jsem si ho prohlížel. Stále mi vrtalo hlavou, co se mohlo během několika dnů tak zásadně změnit. Třeba to ukáže čas.
Přivítal jsem ho do smečky a on poděkoval. Pokýval jsem hlavou. "Předpokládám, že víš, jak smečka funguje, že?" nadhodil jsem. A i kdyby ne, mohla by se toho ujmout Ashe. Otočil jsem se na vlčici, o které jsem právě přemýšlel. "Ukaž mu úkryt, až budete mít kolem cestu."
Ashe se mě zeptala, kdo všechno vlastně ve smečce teď je a přiznala, že vůbec nemá přehled. Což by jako ochránce měla mít. Je tu spoustu nových tváří... Chvíli jsem přemítal a snažil si vybavit všechny vlky. Občas se mi v hlavě vynořily i tváře vlků, které jsem už roky neviděl. "Nedávno se vrátila z cest obě vlčata. Z výše postavených vlků počítám s Meou a také Lauru jsem nedávno potkal. Přibylo i pár nových vlků. Pamatuješ si na Lucy? Od Saviora? Nedávno žádala o místo a přivedla s sebou ještě jednoho vlka. Hnědý, poměrně statný, kolem tlap má zvláštní bandáže. Jmenuje se Bellray. A taky ještě Castor bude pro tebe zřejmě neznámý. Také má tmavší srst a je o něco drobnější," vysvětlil jsem a přejel oba pohledem. "Tihle tři musí být někde poblíž, jejich pachová stopa je poměrně čerstvá."

//Zítra mě čeká pomaturák, tak kdyby mi to moc trvalo, přeskočit :D Jinak Skyl, tebe poprosím, abys přidala Caluma do hierarchie, dík :)
Počkáme, neboj. A hotovo :P :) Já děkuji :) :D
~ Sky

Chvíli jsem jen tak postával v lese a nasával okolní pachy. Cítil jsem, že se Awnay blížila. Zřejmě přeci jenom vyběhla pro jídlo, jak jí Elisa nabídla. Pak ji ještě musím najít, zajímalo by mě, jestli se už u ní projevila magie... Copak asi zdědí?
Najednou se ozvalo letmé křupání půdy a větviček a zpoza stromů se vynořila Ashe a kousek za ní Yeter. Pohlédl jsem na ty dva a pořádně si je prohlížel. Ashe mě pozdravila a začala se omlouvat, že se tu tak dlouho neukázala. "Vítej doma," řekl jsem mírně, "vím, že jsi nebyla daleko, ale bylo by lepší se i tak čas od času ukázat, je potřeba obnovovat hranice."
Pak se moje pozornost obrátila na Yetera, protože to právě on se ujal slova. Požádal mě o místo ve smečce. Trochu mě to překvapilo, protože to nebylo tak dlouho, co odsud naposledy odešel, ale zároveň se to asi dalo čekat. Jiný důvod sem znovu chodit by neměl. Naslouchal jsem jeho slovům. Začal tím klišé, že chválil les. Trochu jsem se uculil. Pak přešel ke svých schopnostem bez toho, abych se ho musela ptát. To jsem oceňoval. Dobrý lovec se hodí vždycky. Navíc jsem se o jeho schopnostech mohl přesvědčit sám. "Vysokou by sami měli lovit jen výše postavení jedinci, nebo potom skupina. Pro jednoho vlka by to mohlo být nebezpečné. Proto není potřeba, abys něco takového podnikal sám," dodal jsem. Yeter zmínil, že by dokázal chránit les. Zdá se mi, že je poměrně silný. To taky není špatné. Co odešel Naxther, převažuje v naší smečce něžné pohlaví. I když, ještě je tu Elisa.
Pohlédl jsem Ashe do očí a chvíli přemýšlel. Pak jsem se otočil zpátky na hnědého vlka. "A jsi si opravdu jistý, že jsi na smečku připravený? Není to tak dávno, co jsi stále váhal," připomněl jsem. Zkoumavě jsem na něj hleděl. Zajímalo by mě, co se změnilo. Pohodil jsem ohonem a tlapou se zapřel do měkké hlíny. "Pokud však na svém rozhodnutí trváš, rád tě přivítám ve smečce. Jen chci dodat, že smečka je závazek často i na celý život."

//Jestli chce Bellray ještě něco o magiích, nabízím Arca na kouzelnické ukázky (aneb prokrastinace před maturou) :D

//Ellisino údolí

Jelikož jsem neměl naspěch, šel jsem velmi pomalu. Čas od času jsem přeskočil nějaký vystouplý kořen a jednou jsem dokonce odtáhl spadlou větev, aby se nepletla v cestě. Zdálo se, že pomalu padala noc. Dokonce se ochladilo, ale stále bylo přijatelně. Jako vlk z teplejších oblastí jsem nikdy moc nemusel chlad, to bylo spíš něco pro Elisu. Když jsem tak přemýšlel o Elise, zaregistroval jsem, že nedaleko rozmlouvá s Bellrayem. Zřejmě to bylo důležité a tak jsem je raději nerušil. Kdyby mě k něčemu potřebovali, najdou si mě, pomyslel jsem si.
Chvíli jsem se bezmyšlenkovitě potloukal po lese. Nudil jsem se, ale nedokázal jsem vymyslet co dělat. V okolí ani nikdo jiný kromě těch dvou nebyl. Povzdechl jsem si a s pohledem na své zablácené přední tlapy jsem se rozhodl se aspoň trochu očistit.
Bláto už bylo zaschlé, a tak nemělo cenu se jej nějak pokoušet otřít nebo olíznout. A i přesto, že řeka byla hned na hranicích lesa, nechtělo se mi tam chodit. Aniž bych o tom nějak přemýšlel, objevily mi kolem těla kapky vody, které se postupně začaly slučovat ve větší a větší. Vzhledem k tomu že pršelo, bylo to snadnější než obvykle. Když bylo kapek dostatek, pustil jsem je do jámy a ještě si trochu dopomohl půdní vlhkostí. Rázem se přede mnou objevilo maličké jezírko, spíše větší kaluž, ale právě tak akorát, abych se v ní mohl umýt. Spokojeně jsem se pousmál a ve vodě se vyválel. Bahno konečně pustilo a já jsem cítil, že má srst přestávala být slepená. Dokonce i mé břicho získalo opět bílou barvu. Když jsem s kaluží skončil, byla v ní místo čiré vody voda hnědá. Už bylo na čase, napadlo mě. Oklepal jsem ze sebe přebytečnou vodu a pomalu se protáhl. Prosím, ať se něco začne dít. Tak trochu jsem doufal, že si mě aspoň Elisa s Bellrayem všimnou.

Zdálo se, že Awnay trochu zchladla. Zřejmě ji má poslední slova trochu uklidnila. Bála se snad, že už o ni nemáme zájem? napadlo mě náhle a zkoumavě jsem se na ni zadíval. Teď vrtěla oháňkou jako malé vlče, ačkoli se to ze všech sil snažila schovat. Vlčice jsou složité, zavrtěl jsem hlavou a ohlédl se po Elise, která se k nám opět vracela.
Ale zřejmě se nehodlala na dlouho zdržet. Oznámila nám, že se jde ještě nažrat a směrem k Awnay prohodila, že i na ni něco zůstalo. To mladou vlčici opět potěšilo. Elisa se od nás hned zase vzdálila a zamířila pryč z údolí. Zůstal jsem ještě chvíli postávat na místě, aniž bych se snažil rozhodnout, co půjdu dělat. Nechtělo se mi nic. V dešti obcházet hranice postrádalo smysl a mimo les se mi už vůbec nechtělo. Dokonce ani spát se mi nechtělo.
Najednou z Awnay vypadla věta, která mě naprosto vykolejila. Z její tlamy bych to nečekal. Pousmál jsem se a pohlédl své dceři do očí. "Taky jsem rád, že jsi doma," řekl jsem mírně. Po tomhle už Awnay odběhla v Elisiných stopách a já zůstal sám.
Chvíli jsem se rozhlížel po lese a přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl následovat obě vlčice.

//Asgaarský hvozd