Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Stál jsem tam ještě hodně dlouho dobu po tom, co se Meadow zvedla a rozeběhla se pryč. Hleděl jsem mezi stromy a v těle cítil zvláštní svírající pocit. Ještě chvíli jsem díky magii cítil její vědomí poblíž lesa, než se mi úplně vytratilo. Myslím, že jsem si začínal uvědomovat, že toto bylo naposledy, co jsem ji viděl. V očích se mi zaleskly slzy a já jen zvedl hlavu a dlouze zavyl na rozloučenou.
Byla ukrutná zima, snad se to i neustále zhoršovalo. Cítil jsem, že jestli zůstanu stát ještě chvíli na místě, brzo mi přimrznou tlapky k zemi. To bylo to jediné, co mě donutilo se pohnout z místa. Pomalinku jsem klusal mezi stromy a pozoroval okolí. V lese bylo cítit několik pachů. Zřejmě ten velký mráz donutil vlky vrátit se domů do bezpečí.
Jak jsem tak bezmyšlenkovitě pobíhal po okolí, najednou mi sjela tlapka na ledové plotně a než jsem se nadál už jsem se kutálel ze srázu dolů k údolí. Naštěstí byly skály obalené ve sněhu, což mě zachránilo od mnoha ošklivých ran. Dole jsem se opatrně sesbíral na všechny čtyři a oklepal ze sebe přebytečný sníh. Drobné škrábance okamžitě začala hojit má magie. Stále jsem však cítil, že mě něco tíží na uchem. Znovu jsem se oklepal, ale ten pocit nepřestával. Musel jsem někde zachytit nějaký bordel, pomyslel jsem si suše a tlapkou se pokusil si to sundat, jenže to se k mému překvapení nepodařilo. Co to je? Zamračil jsem se a ze všech sil se to podařil strhnout. Zase neúspěšně. Rozhodl jsem se proto seběhnout ještě trochu níž a naklonil se nad zamrzlou tůňku. Za uchem jsem měl zachycené zmrzlé lístky, které na svých konečkách... hořely? Poplašeně jsem ucouvl, ale pak si uvědomil, že listy ani nestudí ani nepálí. A to jsem ještě netušil, jaká magická moc se v nich ukrývá. Čert aby se v té Galliree vyznal. Ozdůbka se mi vlastně docela líbila, a tak jsem se rozhodl, že si ji nechám. Nebo to aspoň prozatím nebudu řešit.
Pachy z okolí se o něco přiblížily a já si uvědomil, že by možná byl dobrý nápad se taky ukázat mezi ostatními. Dlouho jsem teď bloumal po okolí sám. Vyskákal jsem po namrzlých kamenech zpátky nahoru a už o něco víc obezřetně doběhl ke hranicím, kde byla Elisa, Castor a Laura. "Zdravím vás," uvítal jsem všechny přítomné, to je počasí, že by vlka nevyhnal, že?"

//Přívěšek zahraný

Děkuji za štědrou odměnu :)

Jakmile jsem položil maso, Meadow se pohnula. Bylo to tak náhlé, že jsem téměř nestačil uhnout a chyběl jen kousíček a srazili bychom se. Překvapeně jsem zamrkal, přičemž ze mě vypadlo pouze nejisté: "Ahoj." Chviličku mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Až potom jsem s úsměvem odpověděl. "Hádám, že bohužel letošní zima bude poměrně krutá vzhledem k tomu, jaké bylo léto. Ale dokonce i počasí se dá ovlivnit magiemi." Znovu jsem se pousmál a jako důkaz Meu obalil jemný teplý vánek, který by jeden čekal spíš v jarních měsících než začátkem zimy.
Béžová vlčice ke mně vykročila a zlehka se o mě otřela. Dlouze jsem si povzdechl a na chvíli zabořil čumák do její hebké srsti. Obklopila mě známá, příjemná vůně a hlavou mě rychle probleskly vzpomínky na Klímový les. "Upřímně? Poslední dobou si připadám staře," odpověděl jsem na její otázku tichým hlasem a odtáhl se. "Z vlčat jsou téměř dospělí vlci a já mám pořád starosti ohledně smečky. Hlídání hranic, dostatku kůží v úkrytu, potravy... Z lesa jsem se dostal za poslední dvě léta pouze jednou. Někdy je to vyčerpávající," přiznal jsem a zahleděl se do jejích studánkových očí, ve kterých jsem vždy našel porozumění. Chvilku jsem se odmlčel, než jsem pokračoval. "Jak se daří tobě? Dlouho jsme se neviděli, ani v lese jsem tě moc necítil. Je všechno v pořádku?" optal jsem se a stále ji pozorně pozoroval. Doufám, že ji stále netrápí Scrooty... Nevěděl jsem, kde teď je, ani to, jak to spolu mají. Neviděl jsem ho od té doby, co napadl Elisu, a to už bylo nejspíš několik zim. Mohl být také dávno mrtvý, nedalo se říct s jistotou, že tu někde stále běhá. Při té myšlence mě zamrazilo. Musím se ho pokusit najít. Také Storma a Saviora. Snad i Haruhi a Kessela a Nerssie. Nemohli přece všichni zmizet, ne?

//Odpojím se, promiň Lucy

Nechápal jsem, co to do mé dcera vjelo. ni v nejmenším mě nenapadlo, že by to mohlo být kvůli pozici lovce, do které jsem právě jmenoval Lucy. Pořád jsem svá vlčata měl někde hluboko zafixovaná jako malá a nenapadlo mě, že by mohly toužit po tom dostat nějakou povinnost ve smečce.
Zavrtěl jsem hlavou a jen Awnay sledoval, jak s podivnou omluvou běží pryč. Puberta... Pohlédl jsem na Lucy a letmo prohodil: "To bylo... zvláštní." Zamyšleně jsem pohlédl nahoru k obloze, kde mezi stromy jen lehce prosvítaly hvězdy. "Někdy své děti nechápu. Možná už jsem starý a proto jim nedokážu porozumět. Možná to je pro to, že jsem svou rodinu ztratil příliš blízko a teď nevím, jak se v těchhle situacích chovat," svěřil jsem se. Ani jsem nevěděl, proč to vlastně říkám. Asi jsem prostě jen chtěl, aby to někdo slyšel. Trápilo mě to.
Chvilku jsem jen tak seděl v tichu, než jsem se pohnul. "Měl bych už jít. Děkuji za jídlo. Vezmu poslední kousek pro Meadow," řekl jsem a pousmál se na novopečenou lovkyni. "Uvidíme se, Lucy." Rozloučil jsem se a urval poslední kus masa z kořisti. Potom jsem se rozeběhl tam, odkud jsem cítil pach své staré známé.
Našel jsem ji nedaleko u jednoho stromu. Byla potichu a nehýbala se, možná dokonce spala. Položil jsem před ni kus masa a zamyšleně ji pozoroval. Měli jsme si toho jistě tolik co říct, ale já vůbec netušil, kde začít. Byl to zvláštní pocit.

Sledoval jsem Lucy a čekal, jak zareaguje. Chvíli na mě nevěřícně zírala a vypadala, že ji něco takového nenapadlo ani v snu. Na její překvapenou otázku jsem jen s úsměvem pokýval hlavou. A hned na to dodala, že jí bude ctí. Úsměv jsem ji oplatil. Vypadá to, že ze své nové role má radost. To je dobře, napadlo mě předtím, než jsem odpověděl: "Jsem si jistý, že to zvládneš. Kdybys sis s čímkoli nevěděla rady, neváhej se na mě obrátit. Myslím, že Elisa s Laurou, nebo i Meadow ti také rády pomůžou."
Až další Lucyina slova mě upozornila na Awnay. V tu chvíli jsem si uvědomil, že cítím kouř. Rychle jsem se otočil a sjel svou dceru pohledem. Její výraz nevypadal pěkně a z jejích tlapek se kouřilo. Nechápal jsem, co se to děje. Vyměnil jsem si krátký pohled s Lucy. Zdálo se, že také nevěděla, co je za problém. "Awnay, co se děje?" zeptal jsem se vážně a znepokojeně sledoval její tlapky. Stačilo málo a mohla by neposedná jiskřička přeskočit na seschlou trávu a mohlo by začít hořet. A to jsem opravdu nechtěl. Děti jsou komplikované...

Tohle je super akce aneb jak mě donutit prokrastinovat o to víc :D
Na to, kdy Arcanus přišel o rodinu, se mi hodí tahle: https://www.youtube.com/watch?v=ojeNjpogoqk
A potom bych sem chtěla dát ještě tuhle: https://www.youtube.com/watch?v=8iaZYjVPZHU&fbclid=IwAR0yDE2e5LCwQ2ZxObiaBZ95CwzyMnND48Jp2nhUIzFRgetl0mKorvuDoNs
Ta je pro staré Klímáky (pár vás tu ještě je), přijde mi, že vystihuje ten čas, kdy Arcanus přišel do smečky, uzavřený, a oni ho tam adoptovali. Nostalgie :)

Lidičky, sdílejte to veřejně, ať mám novou hudbu :D

Obě vlčice se vydali se mnou za Lucy. Awnay se také pustila do masa stejně jako já, ale Elisa jen prohodila, že nemá hlad a že raději půjde na obchůzku. Ještě než odešla jsem stačil zachytit její myšlenku. Má pravdu. Možná by Lucy opravdu mohla převzít tuhle úlohu po Naxtherovi. Po tom jako by se slehla zem. Předpokládal jsem, že už ho nikdy neuvidím, stejně jako spoustu dalších starých přátel. Vlci mizeli a už se nikdy znovu neukázali. Možná mohli být už dávno mrtví, to se už nikdy nikdo nedozví.
Zamyšleně jsem se podíval na Lucy, o které jsem teď přemýšlel, a olízl si tlamu od krve. Vyslechl jsem, jak ji mně neznámé vlčice pomohly, a přikývl jsem. "Dobrý práce," pochválil jsem ji ještě jednou. Není to jen o masu, také ty kůže by se mohly hodit zvlášť teď před zimou. Bůh ví, jak na tom budou ty loňské. Tyto úvahy mě zakrátko dovedly až k tomu, že bych se tam měl brzy zastavit a obhlídnout, co je třeba, předtím, než napadne sníh.
Krátce jsem přejel pohledem Awnay, než jsem opět soustředil svoji pozornost na Lucy. "Ty Lucy, co bys řekla na to stát se lovcem smečky?" navrhl jsem a zvědavě sledoval reakci jmenované vlčice.

Etney se rozhodl, že mi to, co ho trápí, poví až příště. A pak ze sebe vyhrkl jen rychlé vysvětlení a rozeběhl se pryč. Zavrtěl jsem hlavou a trochu se pousmál. Mládí někdy nedávalo smysl a o to víc ne, když ten někdo byl Etney.
Naopak Awnay s námi zůstala a vypadalo to, že ji poměrně rozrušila práva o plamenech. Obranná reakce, že by? Nechal jsem ji to chvíli vstřebat a mlčel. Ticho prolomila Elisa, která své dceři nabídla pomoc s magií. Podíval jsem se zpátky na Awnay. "Zkus si v hlavě představit plamínek. Jako by tu byl. Jak svítí, hřeje. A hodně se na to soustřeď," pobídl jsem ji a čekal, zda to zkusí.
Vtom se mi ale k čenichu dostala lahodná vůně. Začenichal jsem a okamžitě poznal vůni čerstvého masa. Okamžitě se mi začaly sbíhat sliny. Bože, když o tom tak přemýšlím, jak dlouho jsem vlastně nežral? Rozutekly se mi myšlenky a já už se nedokázal soustředit na nic jiného než na maso. "Pojďte," pobídl jsem obě vlčice.
Nemusel jsem jít ani daleko a našel jsem Lucy vedle mrtvoly srnce. "Zdravím Lucy," kývl jsem na vlčici. A pak už na nic nečekal a hladově se zakousl do čerstvého masa. Jako alfa jsem na to měl právo. Zahnal jsem ten nejakutnější hlad a konečně se odtrhl od masa. Olízl jsem si tlamu od krve a dlouze zavyl, aby se seběhli i ostatní (Castor, Meadow, Ashe, Calum), pokud by chtěli. Potom se moje pozornost opět obrátila k Lucy. "Dobrá práce. Ulovila jsi takového velkého srnce sama?" zeptal jsem se zvědavě a přitom si prohlížel její drobné tělo. Zřejmě v něm bylo víc síly, než by se mohlo na první pohled znát. Vlastně mě tak napadá... od doby, co zmizel Naxther, nemáme lovce. Nějaký schopný by se určitě hodil, hm?

Také mi to přijde jako dobrý nápad, ale brala bych spíš delší noc a třeba kratší ráno. Jeden den na noc mi v porovnání s ostatními částmi dne přijde málo. Jinak je to opravdu dobrá připomínka, protože se současnou rychlostí hry už se toho opravdu nejde držet. :)

Vlku zdar,
dnes pro vás máme více věcí, tak to bude nejspíš trochu delší, ale pokusím se to zkrátit co nejvíc to půjde.

1. Někteří jste si možná už všimli, že Lucy přibyla pod jménem funkce lovce. Je to odměnou za dlouhodobou aktivitu a také za účasti na akcích, všecko sledujeme. Lucy gratuluje a přejeme, ať ji funkce baví :)

2. Máme pro vás novou neherní akci tentokrát na téma podzim/Halloween. Vaším úkolem bude krátce sepsat, případně nakreslit, jak by asi taková vlčí oslava vypadala. Můžete nakreslit svého vlka, smečku, cokoli vás napadne. Kreativitu dobře oceníme :)
Hotové výtvory opět klasicky jedné alfě do vzkazu s názvem akce-listopad do 16. 11. 2018 23:59

3. Napadlo nás, že už dlouho nebyl žádný smečkový lov, a tak kdyby byl zájem, není problém se domluvit na nějaký týden a krátce to odehrát. Za mě je třeba ideální termín týden před Vánoci: ve škole už většinou neprudí, semestr končí a zároveň taky stále není čas každodenních návštěv u příbuzenstva :D Tak se ozvěte, jak se vám to pozdává či nepozdává.
PS: Lucy, kdybys měla zájem se toho případně chopit jakožto lovec, není problém. Ale samozřejmě nepovinné :)

4. A na závěr vás poprosíme o vyplnění tohoto kraťoučkého dotazníku. Zabere vám to jen pár minutek a pro nás to bude důležitá zpětná vazba :) Kdybyste měli jakékoli další připomínky, tak buď zakomponovat do dotazníku, nebo hodit vzkazík. Děkujeme ^^

https://www.survio.com/survey/d/J8S9F9A8O5G7Q9W3B

Krásný víkend,
A&E

Awnay s Etneyem se popichovali, jak už bylo v jejich zvyku. Celkově v lese bylo až nezvykle živo. Jeden by nevěřil, jak páreček medvědů dokáže vyburcovat celou smečku.
Když jsem se zmínil o Smrti, Awnay vypadala zděšeně a Etney se ihned začal schovávat za vytahování se s tím, jak se dobře stará a drahé kameny. Povzdechl jsem si a na chvíli zalitoval, že jsem si tuto informaci nenechal pro sebe. Zvědavost byla vždy silná paní. Mé povídání doplnila Elisa zmínkou o Životu.
Když si Awnay rýpla do bratra, že se nemůže naučit zacházet s něčím, co ještě nemá. To mi připomněla nedávnou událost, kdy kolem mé dcery na chvilku vyšlehly plameny. "Magie se většinou poprvé projeví, když je vlk rozrušený. Začne to spontánně," řekl jsem a přejel pohledem z Etneye na jeho sestru. "Ty Awnay, vzpomínáš si, jak se ti kolem tlapek objevily plamínky?" naťukl jsem téma a nechal otázku vyznít do ztracena. Zajímalo mě, jestli si to uvědomovala. Nebo jestli ji to překvapí a vše popře. Věnoval jsem také významný pohled Elise a doufal, že se toho trochu chytí. To právě ona byla s tímto elementem zžitá. A jestli Awnay někdy dokáže ovládat oheň, musela to zdědit právě po Elise.
Moje pozornost se obrátila zpátky na Etneye, který se mi zdál celý nesvůj. "Jestli máš něco na srdci, povídej. Jako rodina bychom si měli naslouchat," vybídl jsem ho a čekal, zda se tohoto vodítka chytí a začne mluvit, abychom mu s Elisou mohli poradit.

//Omlouvám se, nejspíš je to trochu zmatečné, čtu knihu do školy, co má přes 700 stran, a už mi z toho trochu hrabe :D

Cítil jsem z Etneye, že je podrážděný tím, že své magii nerozumí a nedokáže ji ovládnout. Posadil jsem se vedle něj, abychom si si vzájemně viděli do tváře, ale zároveň tak, abych tak co nejvíc odpočíval. "Magie se musí trénovat, jiná cesta k naučení se jí ovládat nevede," řekl jsem, ale to už se k nám přidaly Awnay s Elisou, ale to vůbec nevadilo, protože i pro Awnay bylo toto témě důležité. Vlčata se začala vyptávat po ostatních, ale tuto otázku jim zodpověděla Elisa. "Jak se cítíš ty, Aw? Potřebuješ ošetřit?" zeptal jsem se a prohlédl ji pohledem ve snaze zjistit co nejvíce informací.
Z dálky jsem cítil cizí pach a také pach Lucy, které brzy doprovodilo zavytí. Pachy se ale po chvilce smísily ještě s jedním, Lauřiným. Je výše postavená, měla by to zvládnout. A pokud ne, zavolá nás. Přesunul jsem se o něco blíž k Elise a položil tlapu na tu její. Byl jsem rád, že už je po všem.
"Byl jsem trochu potlučený, ale to už magie zahojila, takže mě nic nebolí. Jen potřebuju načerpat síly," odpověděl jsem Etnymu a na chvíli se odmlčel, než jsem navázal zpátky k magiím. "Každý vlk má svoji vlastní cestu, kterou se sblíží se svou magií. Dokud k tomu nedojde, hrozí hlavně když je vlk emočně nestabilní, že si magie bude dělat, co chce ona, a to je nebezpečné. Když jsem ještě neuměl ovládat čtení myšlenek, nedokázal jsem být ve společnosti více vlků, protože jsem neustále slyšel útržky slov cizích myšlenek, co nedávaly smysl. Nedalo se to zastavit. Tenkrát jsem vždy utíkal ze smečky k Loriánskému jezeru, bylo jen kousek od Asgaaru, ale dnes už tu není. Stejně jako Klímový les, ten také zmizel po velké povodni," vyprávěl jsem. "Ale zpátky k tréninku. Myslím, že je důležité být chvíli sám a hodně se na magii soustředit, snažit se ji vyvolat. Postupem času by to mělo být snazší a snazší až nakonec stačí pouhá myšlenka a magie se podvolí a začne působit." Zívl jsem a olízl si čumák. Začínal jsem mít žízeň, ale byl jsem příliš líný se zvedat. "Pak je tu ještě jedna možnost, jak se zlepšit, ale ta je neuvěřitelně zrádná. Na severu země žije tvor, co si říká Smrt. Velmi minule drahé kamení a je za ně ochotná splnit různá přání. Ale není to někdo, koho byste chtěli ve svém životě potkat. Proto se od ní držte dál," varoval jsem je a doufal, že je nikdy nenapadne tam jít.

Etney mě ujistil, že je v pořádku a jeho zranění je jen škrábnutí. Věděl jsem, že je to poměrně hluboké a bude to potřebovat vyčistit, ale nebylo to nic, na co by měl vlk umřít. Cítil jsem z Etneye, že je zklamaný a naštvaný z toho, jak se situace vyvrbila. Také jsem zaslechl jeho myšlenky.
Mezitím se to celé s medvědy uklidnilo a ti dva se vznesli do vzduchu a proměnili se v pouhé myši. Abych řekl pravdu, nebyl jsem ani překvapený, na Galliree se takovéto události děly celkem běžně. To si s náma nejspíš Smrt zahrává... Ale byl jsem hlavně rád, že je to za námi. "Jste všichni v pořádku?" zeptal jsem se všech a rozhlédl se, abych zjistil, co se dalo. Byli jsme všichni potlučení, ale nikdo snad nebyl zraněn vážně. "Dobrá práce, smečko," dodal jsem a s úlevou se pousmál. Zvládli jsme to společně.
Když jsem se trochu vzpamatoval, vrátil jsem se k Etneyovi, kterého hledala také Elisa. Doufal jsem, že si mě všimne a půjde za mnou, aby syna našla. "Příkaz je velmi mocná magie," řekl jsem jakoby znenadání, ale navazoval jsem na předešlé myšlenky svého syna, "jen je potřeba se s ní naučit zacházet co nejlíp. Je zrádná a nebezpečná. Čím je magie mocnější, tím je zrádnější. Však taky ovládání cizích není něco, co by se měl dělat bez uvážení." Mezitím, co jsem mluvil, jsem si vedl hned vedle Etneye a začal si prohlížet jeho zranění. Ve vzduchu kousíček nad ránou se objevilo několik kapek vody. Nechal jsem je, aby se spojily a dopadly na zraněné místo. "Možná to bude trochu štípat," poznamenal jsem. Potom vedle mé tlapy vyrostla drobná lehce zapáchající rostlina. Utrhl jsem ji a tlapou se ji snažil co nejvíc rozmělnit. Vniklou směs jsem přiložil na Etneyův bok. Po pravém boku mi vyrostl středně velký lopuch a s tím jsem magii země zase potlačil. List jsem utrhl do tlamy a položil ho na směs na ráně, na kterou jsem přes lopuch jemně zatlačil. "Nechej si to tam pár minut, mělo by to pomoct zatáhnout škrábance."
Potom jsem se odtáhl a na moment se podíval do lesa, odkud se ke mně donesl pach Meadow. Mea? Konečně doma? Ulevilo se mi, že je krémová vlčice v pořádku, když se tak dlouho neukázala. Bývala mi tou nejbližší, ale čas a povinnosti bohužel udělaly spíš jen nostalgickou vzpomínku. Slíbil jsem ji, že ji co nejdřív vyhledám a pokusím se vše napravit.
Pavučinky na mém těle postupně mizely, jak se drobné oděrky a škrábance hojily. Otočil jsem se zpátky na Etneye a v tu chvíli si uvědomil jednu hrozně důležitou věc. Musím se svým blízkým věnovat dokud to jde, jinak později zbyde jen prošedlá srst a výčitky.
"Až se to zahojí, vezmu tebe a Awnay a naučím vás lovit kojoty, co na to říkáš? Na kojoty je potřeba velká síla, je to další krok v umění lovu. A taky je to docela zábava," navrhl jsem a snažil se zahnat dotěrné myšlenky o tom, že pomalu ale jistě stárnu.

Drazí spolusmeččané,
blíží se volby a proto na vás čeká tématická neherní akce. Vaším úkolem bude sestavit, jak by vypadal volební lístek vašeho vlka, kdyby kandidoval v gallirejských volbách. Sepište, koho by váš vlk měl na kandidátce (max. 10 vlků) a proč, nějaké body vašeho programu, aby nalákal co nejvíce voličů (min. 3 body) a samozřejmě také název vaší strany.
Hotový výtvor pak pošlete mně nebo Elise do vzkazu s předmětem gallirejské volby buď v podobě nějakého dokumentu, odkazu či fotky (můžete tvořit digitálně i na papír, fantazii se meze nekladou), jen poprosím, aby vše bylo čitelné.
Čas na to máte do pátku 12.10. do 23:59.
Těšíme se na vaše výtvory,
A&E

//Moc děkuji za super akci :)