Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//13

Nolaya nám pověděla, v čem spočívají její dobré a špatné stránky. Přikývl jsem a koutkem oka koukl na Elisu. Bílá vlčice také potvrdila, že si uvědomuje, že smečka je závazek. To jsem rád slyšel. Elisa ji proto přivítala ve smečce a dodala několik základních informací o našem lese a jak to tu chodí. Nenapadalo mě nic, co bych mohl dodat. Navíc jsem se čím dál víc soustředil na podivný prach. Špatně se mi dýchalo a také to dráždilo moje oči. Necítil jsem se dobře. Možná bych se měl zkusit prospat. Takhle s tím stejně nic nevymyslím.
Když se Nolaya začala vyptávat Elisy na její náhrdelník, všiml jsem si, že to mé partnerce není zrovna příjemné. Nebyla výřečný typ vlka a už vůbec ne k němu, kdo pro ni byl zatím cizí. Už už jsem chtěl zakročit, ale to se mezi nás přiřítila Laura. Stihl jsem ji jen pozdravit, než vyrazila zase dál s tím, že se nejspíš něco děje. To ten prach, ale když já jsem tak unavený... Pohlédl jsem na Nolayu a usmál se na ni. "Tak tohle byla Laura, ta, jak o ni Elisa před chviličkou mluvila."

//Ellisino údolí je speciální oblast a má svou vlastní knihu. Musíš se proto přesunout tam, abys mohla hrát s Laurou. Výše na téhle stránce pod nápisem Asgaarská smečka je kolonka teritorium a tam máš na to území odkaz :)

//+2 bonusové lístky do kola osudu

//tak už 12 (chyba v počtech )

Yeter prohodil, že kdyby něco, máme mu dát vědět a zmizel v srdce lesa. Bílá vlčice byla přátelská a poměrně dost hovorná. Doufal jsem, že brzy přejde k věci. Na fráze typu "máte skvělé vedení" jsem neměl myšlenky. Jak to někdo vůbec může říct, když smečku vůbec nezná?
Koutkem oka jsem pohlédl na Elisu. Vypadala, že to chce mít z krku co nejdřív. A také vypadala, že odsud nechá odejít Nolayu v celku. A to bylo dobré znamení. Začal jsem věnovat svou pozornost zpátky sněhové vlčici. Elisa ji položila obvyklou otázku a já čekal, co z ní vypadne. Ovládá magii vzduchu, to jde poznat, možná, že toho umí víc? přemýšlel jsem, protože vlci, co dokázali ovládat více magií, už dnes nebyli tak neobvyklí jako kdysi. "Nolayo, smečka je závazek. To znamená, že to není něco, co opustíš, když se ti to zrovna nebude hodit. Musíš mít co nabídnout ostatním a to, že i oni přispívají chodu smečky svou částí," pokáral jsem ji. Byl jsem už trochu skeptický s novými vlky. Spousta z nich měsíc pobíhala po lese a pak jako by se po nich slehla zem. Nechtěl jsem, aby se takové případy opakovali. Zvlášť teď, když budeme mít potomky. Nemůžeme si dovolit přijmout nějakého podivína.

//10
//úkryt

Klusal jsem ze Elisou. Brzy jsem opustili jeskyni a proběhli kolem spícího Castora. Měl se aspoň schovat dovnitř, pomyslel jsem si, když jsem ho míjel. Neměl jsem však čas s tím něco udělat, protože bych mezitím ztratil Elisu z očí.
Venku bylo nepříjemně prašno. Chvilku mě štípaly oči, než jsem si na to přivykl. Také se i hůř dýchalo, a tak jsem neběžel příliš rychle, abych se moc nezadýchával. Následoval jsem svou partnerku a cítil, že se blížíme. Brzy se před námi otevřela mýtinka, kde stál Calum s tou cizí vlčicí. Protáhl jsem se kolem Elisy, která zavrčela na cizinku, a zastavil se u Caluma. "Dobrá práce, Yetere. Už můžeš jít, jestli chceš. Děkuji," pochválil jsem ho, že plnil smečkové povinnosti. Poté se můj pohled vrátil na cizinku. Upřel jsem na ni své stříbřité oči a snažil se všimnout si co nejvíce detailů, co by mi mohly něco prozradit. "Jsme alfy téhle smečky. Moje jméno je Arcanus a ty se nacházíš v Asgaarském hvozdu," vysvětlil jsem jí. "Je to území smečky, což sis jistě všimla, takže otázkou zůstává: co tu pohledáváš?" zeptal jsem se a nechal zcela na vlčici, jak se uvede. Vážně ta zima udělala s tuláky divy.

//9

Elisa pověděla, že to byla nejspíš magie lesa, která jí dala vědět, že se v lese děje něco divného. To dávalo smysl. Pokýval jsem hlavou, abych dal najevo, že ji poslouchám. Dál jsem přežvykoval kůže a když se mi ji konečně povedlo pořádně oddělit a zpracovat, podržel jsem ji na chvíli nad Elisiným ohněm, aby se trochu prosušila.
Najednou se Elisa zvedla s tím, že mě teda rozhodně nenechá jít samotného. Že se tu nehodlá jen tak válet. A nakonec dodala, že to já jdu za ní, ne ona za mnou. Oheň, který tu udržovala, zhasl. Pobaveně jsem se zvedl a položil kůži na zem naší jeskyně. Pak už jsem svou partnerku jen následoval jako věrný ocásek.

//les

//8

Váleli jsme se s Elisou vedle sebe a ani jeden nic neříkal. Prostě bylo ticho. A ne takové to nepříjemné, ale to pohodové, spokojené ticho. Povedlo se to?
Když už jsme tak leželi poměrně dlouho, Elisa nadhodila, že je tu něco divného. Nechápal jsem, o čem mluví. Mně nic nepřišlo zvláštní. Pak začala mluvil o povinnostech. Trochu jsem se ošil. Ještě se mi nechtělo. Ale vnuklo mi to nápad. Beze slova jsem se zvedl a vyběhl ke vstupu do úkrytu.
Tam stále ještě ležel zbytek muflona. Zdálo se mi, že venku je nezvykle prašno. To je divné? Vždyť je ještě sníh, nemělo by to být od sucha. Popadl jsem muflona do tlamy jednu jeho nohu a začal ho táhnout do útrob jeskyně. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho, a proto jsem byl za chvíli zase zpátky u své partnerky. "Měla by ses najíst, dokud je maso ještě dobré," vyzval jsem ji, jakmile jsem položil mrtvolu kousek od nás. Sám jsem se začal zaobírat kožešinou a pracně se ji snažil. "Venku je nějak divně. Takového prachu není, ani když v létě všechno kvete," pověděl jsem své partnerce, čeho jsem si všiml. "A za tou cizinkou půjdu já, měla bys teď hodně odpočívat. Leda bys chtěla jít se mnou."

//7

Elisa opáčila, že těm "dámským věcem" taky nerozumí. Tak kdo pak teda má? napadlo mě, ale nahlas jsem to neřekl. Už jsem dneska dráždil až dost. Jen jsem se pousmál a ztracen v myšlenkách dál odpočíval. Nebyl jsem si jistý, na čem jsme se vlastně shodli, a tak jsem jen tak dál lelkoval a sbíral odvahu. Možná jsem byl dospělý vlk, který se staral o celou smečku, ale když přišlo na věci okolo citů, připadal jsem si jako vlče v pubertě. Navíc se mi do hlavy draly myšlenky o tom, co se přihodilo posledně. Co se stalo Castielovi. Příroda byla krutá. Nesmím na to myslet, namlouval jsem si a snažil se tu otravnou obavu vyhnat z hlavy.
Rozptýlit ji se však povedlo až Elise, když mi olízla čumák a zavrtala se do mé srsti. Tělem se mi rozlilo příjemné teplo a já přestal myslet na všechny strasti. Oplatil jsem jí olíznutí a chvilku si tlapkou pohrával s jejím náhrdelníkem. Byl zvláštní, ale tak nějak se k ní honil.
Po chvilce jsem vzhlédl a zadíval jsem se jí do očí. Jeskyní se rozlévalo měkké světlo od ohně. Cítil jsem se šťastný. "Jsem rád, že tu se mnou jsi," pověděl jsem tiše, ale tak, aby to rozhodně slyšela. "A že nás tu brzy bude zase o něco víc."
//Opět pro dobro naše i vaše, ale hlavně to naše, cenzura.
Když bylo po všem, skulil jsem se se na zem hned vedle Elisy. Její tělo mě příjemně hřálo na boku. Cítil jsem se unaveně ale spokojeně. Přivřel jsem oči a láskyplně pozoroval svou partnerku.

//6

Poslouchal jsem slova své partnerky a byl rád, že můj návrh nezamítla. Právě naopak, vypadala, že je tomu dost otevřená. Pousmál jsem se, když podotkla, že pořád hudruju, že už jsem moc starý. V tom měla pravdu. "Však to tak je, nebýt magií, které pomáhají naše těla držet vitální, asi by už naše kožíšky nějaké ty šediny měly," pověděl jsem a když moje oči padly na její kožich, musel jsem dodat: "a ne ty přirozené." Bylo to sice nešikovně řečeno, ale doufal jsem, že ji to neurazí. Někdy jsem nebyl se slovy příliš obratný. Opřel jsem si čumák o její hlavu mezi ušima a poslouchal. "Smečka to určitě zvládne. O to se nemusíš bát. A kdyby něco, zařídil bych to. Navíc Laura se poměrně našla v roli pečovatelky, určitě by ti pomohla. Takovým těm "dámským" věcem nerozumím," zasmál jsem se a překulil se na bok. Kousek od nás ze země povylezlo křoví. Nechal jsem ho vysušit tak, aby mohlo chytit. Bylo zbytečné, aby si Elisa plýtvala energii a někde hluboko hluboko v hlavě na to musela myslet. "Nebude trvat dlouho a začne všechno kvést. Sníh už pomalu taje."

//6

Pozoroval jsem výraz své partnerky, když jsem se jí svěřoval se svými myšlenkami. "To je pravda, je to hrozná škoda. Vlčecí období je to nejkrásnější," přitakal jsem a chvílema se jí díval přímo do očí, což jsem střídal s pohledem do praskajícího plamínku. Uvelebil jsem se ještě o něco lépe a cítil, jak mě zespoda hřeje stará kožešina. Jestlipak je někdo strhl z toho muflona?
Naslouchal jsem slovům své partnerky a chvíli o tom, co mi řekla přemýšlel. "Napadlo tě někdy, že bychom měli znova vlčata?" vypadlo ze mě po chvíli. "Víš, že bychom byli znova máma a táta. Je to už hodně zim od narození Awnay s Etneyem. A zázemí na to máme. Smečka je stabilní a potravy je poslední dobou dostatek," vysvětlil jsem své myšlenky. Sklopil jsem pohled k ohni a tlapkou si pohrával se špičkou svého ocasu. Nejspíš je to šílený nápad. Ale bylo by to krásné.

//5
"Mně taky," hlesl jsem tiše. Na chviličku se v jeskyni rozhostilo ticho a bylo slyšet jen občasné prasknutí ohně, který udržovala při životě má partnerka. Když se mě zeptala, jestli jsem v pořádku, chvíli jsem mlčel a snažil si srovnat myšlenky. "Víš... Chtěl jsem jí poskytnout domov, který už tolikrát ztratila. Ale zklamal jsem. Nebyl jsem tu pro ni dostatečně, ani když ji ranil Scrooty. Možná proto odešla. Byla utrápená. Moc mě to mrzí..." Mluvil jsem tiše a byl moc rád, že jsem mohl být přitulený k Elise. Ona tu pro mě vždycky byla. Nikam neodešla. Tak nějak jsem cítil, že když už nikdo jiný, ona tu pro mě zůstane. Miluju tě. Dlouze jsem vydechl a zabočil čumák do její načechrané srsti. "Je mi líto, že se ani pořádně nerozloučila. Ale zřejmě na tom nebyla psychicky moc dobře. Možná by to nezvládla," uvažoval jsem a snažil se od krémové vlčice trochu odpoutat, aby to tolik nebolelo. Meadow byla jedna z mých prvních přátel, co jsem sem přišel. A donedávna snad také poslední, která tu stále byla. Eliz, Mico, Aimiel, Kessel a dokonce i Naxther zmizeli už dávno. Snad potom Saviora ještě zastihnu. Čas se krátí, napadlo mě a ta myšlenka mě trochu vyděsila. Co jsem ho viděl posledně, jeho srst už nebyla tak lesklá jak bývala. Věk se na něm začínal podepisovat. Stejně jako na nás všech.
"Bojím se staří a smrti," řekl jsem tiše. "Jediné, co tu po nás zbyde, budou naše děti, které nás možná ani nemají opravdu rády. Přál bych si, aby byla obě vlčata zase malá. To se na nás jen věšela, ne jako teď. Že dcera opustí smečku a ani se to neobtěžuje říct vlastnímu otci."

//4

//les

Elisu už se mi dohnat nepodařilo, ale s jistotu jsem dokázal říct, že zmizela uvnitř našeho úkrytu. Následoval jsem ji dovnitř, ale už ne tak rychle jako jsem se ji snažil dohnat v lese. Chodba do jeskyně byla kluzká a já se nechtěl takhle na sklonku zimy nějak zranit.
Když jsem došel dovnitř hlavní jeskyně, všude kolem se vznášel poměrně čerstvý pach Saviora, ale hnědý vlk už tu nebyl. Minul jsem ho, zamrzelo mě, protože jsem starého přítele opravdu dlouho neviděl. Prošel jsem jeskyní dál do další "místnosti", kde už na mě čekala má partnerka. Vlezl jsem dovnitř a posadil se vedle ní. Elisa mi pověděla, že už toho má dost. Nic jsem na to neřekl, jen si položil hlavu do její srsti a odpočíval. Hlavou se mi honilo, jak musíme vlkům ze smečky povědět o smečkové magii o povýšeným o jejich povýšení. Také jsme museli brzy vyřesit tu bílou cizinku. Bylo toho pořád tolik. A tak málo času na blízké. Tiše jsem si povzdechl a vzhlédl k Elise tak, abych jí viděl do očí. Byla tu ještě jedna věc, kterou jsem jí musel říct. "Víš, jak jsi říkala, že se tu Meadow dlouho neukázala. Ona... ona odešla..."

//3
Bedlivě jsem pozoroval, jak Tesai zareaguje. Nakonec ze sebe vypravil, že by se chtěl stát členem naší smečky. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Vůbec nevypadal, že by to opravdu chtěl. Nebo jsem se mýlil? Možná potřebuje víc času všechno vstřebat, napadlo mě.
Elisa Tesaie přivítala v naší smečce. Usmál jsem se na něj a doufal, že se konečně trochu uvolní. Má partnerka pak vysvětlila v kostce vše důležité, co by mohl v nejbližší době potřebovat. "Území smečky se rozkládá po celém lese," dodal jsem, ale to už se moje partnerka rozeběhla pryč. Váhavě jsem se pohnul, ale pak se má pozornost vrátila zpátky k novému členu smečky. "Promiň, že tě tu hned tak necháváme, ale je tu něco, co potřebuje urgentně vyřídit. Zkus se tu trochu rozkoukat. Když budeš potom chtít, moc rád ti to tu ukážu. Les je trochu zrádný na orientaci," pověděl jsem mu a kývnutím se rozloučil. "Eliso počkej přece!" křikl jsem na svou partnerku a vyběhl po její stopě.

//Úkryt
//Pro Tesai: Promiň, že tě tu hned takhle necháváme. Něco si si chceme odehrát, ale pak si s tebou moc ráda víc zahraju :) Jinak neboj se zúčastnit akce v Ellisině údolí (je na něj odkaz hned pod nápisem Asgaarská smečka na téhle stránce).

//2
Vlk Elise odpověděl, že není nic v čem by vynikal, ale že zároveň není nic, v čem by byl vyloženě špatný. To bylo uspokojivá odpověď. Přikývl jsem, ale dál se držel stranou. Elisa Tesaiovi odpověděla, že je to dobrá vlastnost a opět se ho snažila popohnat. Bylo vidět, že ani jeden z nás tu nechtěl prostát moc dlouho. Nebylo to tak, že bychom měli něco proti cizinci. Zvlášť pokud tu byl žádat o místo a ne že se tu jen zatoulal. Ale oba jsme si chtěli dáchnout po dlouhém běhu z jihu a také jsme měli spoustu důležitých témat k probrání. A co víc, v lese se nacházela ta bílá vlčice, u které čekal Calum. To jak se zdálo také trochu znervózňovalo Elisu. Dokázal jsem to odtušit z jejích myšlenek. Naklonil jsem se k ní blíž a tiše pověděl: "Neboj se, Calum je silný vlk, silnější než by se na první pohled mohlo zdát. Ta vlčice by ho nemohla přeprat. Sice to bylo jen z dálky, ale viděl jsem je."
Můj pohled se vrátil zpátky na Tesaie. Sluníčko už viselo těsně nad horizontem, takže v lese už byla téměř tma, ale hvězdy se ještě neukázaly. Konečně jsem se rozhodl také něco říct. "Zima byla dlouhá a pro tuláky to není snadné, to sám dobře vím. Takže jestli žádáš o domov, naše podmínka je věrnost smečce. Pomoc slabším a nemocným. Smečka je rodina." Doufal jsem, že vlk překoná svou nejistotu a konečně nám poví svůj důvod, proč jsem přišel. Dělat problémy to nejspíš nebylo. Na to opravdu nevypadal.

//1
Vlk místo aby mi odpověděl, jen tam postával a vypadal opravdu hodně nesvůj. A to se i Elisa snaží, napadlo mě, když jsem viděl svou partnerku, jak jen nečinně stojí. Žádné obcházení v kruzích, žádné vrčení a vyhrožování. Trošku jsem se poodtáhl, abych dal vlkovi prostor. Vypadal, že si toho potřebuje v hlavě hodně urovnat.
Když se sebe vypravil otázku, co má dokázat, nevěřícně jsem zamrkal. Byl to snad první vlk, který vůbec netušil, jak takovéhle věci ve smečkách probíhají. Možná byl hodně dlouho sám, prolétla mi hlavou myšlenka, když jsem si vlka podruhé bedlivě prohlížel. Než jsem ze sebe snažil cokoli vypravit, ujala se slova Elisa, které se vlka vyptávala na jeho dovednosti. Na dobrého ochránce moc nevypadá s tím jak je plachý, ale mohl by být rychlý a mrštný, možná dobrý lovec? přemýšlel jsem, což mě také dovedlo k další myšlence. Dobrý ochranář by byl potřeba, bůh ví, kde se Ashe toulá? Nebaví mě se pořád zdržovat na jednom místě, protože na ochranáře není spoleh a... beta utekla. Možná že by se toho brzo mohl někdo ujmout? Calum je silný... Etney se taky snaží. Trochu jsem se nechal unést ve svých myšlenkách, zatímco jsem čekal, co se ze situace vyvine. Přece sem ten vlk nezabloudil jen tak? Má přece čumák, ne?