Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Asgaar

Věděl jsem, že mě Laura následuje. Byl jsem jí za to vděčný. Opravdu si zaslouží svou pozici. Netrvalo dlouho a dostali jsme se skrz les ke vchodu do úkrytu. Venku jsem ještě posbíral nějaké klacíky a pak vlezl dovnitř.
Pokračoval jsem kluzkou tmavou chodbou dál do srdce jeskyně. Věděl jsem, že Elisa je tam, protože její s každým krokem víc a víc sílil. Když jsem došel do hlavní jeskyně, všiml jsem si své partnerky, jak odpočívá v naší jeskyni. Zhluboka jsem se nadechl a překonal těch pár posledních metrů. Položil jsem klacíky na prahu jeskyně a jedinou myšlenkou je zapálil a chviličku mi trvali usměrnit oheň tak, aby v jeskyni od plamínků bylo příjemné teplo a měkké světlo. Došel jsem až ke své partnerce a jemně se jí otřel čumákem o krk. Pak jsem poodstoupil o kousek dál a posadil se. Chtěl jsem, aby věděla, že jsem jí na blízku, ale zároveň jsem ji chtěl dát prostor. Otočil jsem se na Lauru a věnoval jí dlouhý pohled. Kývl jsem na ni, aby přišla blíž.

Obě vlčice poděkovali za maso a hladově se do něj pustili. Pousmál jsem se a pohodlně uvelebený pozoroval chvílemi ostatní vlky a chvílemi tmavnoucí oblohu, která jemně prosvítala mezi korunami stromů. Sbíral jsem síly na další den, protože to vypadalo, že se blíží velký den.
Jakmile Elisa dožrala, trochu těžkopádně vstala a s "jdu si lehnout" odešla pryč. Tázavě jsem se podíval na Lauru. Doufal jsem, že ona jako samice bude vědět lépe, co si počít. "Možná bychom měli jít oba?" navrhl jsem, ale na mým návrhem visel drobný otazník. "Myslím, že bys jí měla být ty nablízku a já opodál. Víš o tom více než já," podotkl jsem a pohledem přejel na Saviora a pak hned zpátky na Lauru, jako bych doufal, že mi některý z nich poví víc.
Vyhoupl jsem se zpátky na tlapy. "Saviore, moc rád jsem tě viděl, ale měl bych tě jít. Zůstaň tu jak dlouho budeš chtít, třeba to bude rychlé a ještě se zastihneme," pověděl jsem hnědému příteli. "A příště se zastav dřív než po takové době," podotkl jsem s úsměvem. Pak jsem se obrátil na Lauru a kývl na ni. Tlapky mě nesly po stopách mé partnerky směrem k úkrytu.

//Jeskyně

Vyrazil jsem z provizorního úkrytu společně se Saviorem. Zajíc si mě brzy všiml a začal prchat. Byl rychlý a mrštný, ale přeci jen měl důležitou nevýhodu - neznal tento les tak dobře. Nadběhl jsem mu kolem mírného skalního převisu a tam už ho jednoduše čapl a prokousl mu krční tepnu. Samec naposledy zakvílel a pak se jeho hlava bezvládně sesunula. Položil jsem si kořist na zem a olízl si tlamu od krve. Její lahodná chuť mě téměř přiváděla k šílenství, protože už to bylo opět dlouho od posledního sousta. Ale věděl jsem, že Elisa teď potřebuje masa víc než kdy jindy a proto jsem nakonec odolal.
Když jsem se otočil, viděl jsem Saviora, jak pomocí své magie doluje mladé zajíce z jejich úkrytu, přičemž vedle něj ležela mrtvá samice. "Přeci jen jsi nevyšel z kondice," popíchl jsem ho, když hodoval na jednom z mladých. Popadl jsem mrtvého zajíce a chtěl se rozejít za hnědým vlkem, ale ten byl rychlejší a už byl jen pár kroků ode mě společně se svým úlovkem. Vzal jsem si od něj ty malé a do jednoho z nich se okamžitě pustil, abych zahnal ten dotěrný hlásek uvnitř mé mysli, které mě neustále nabádal ukousnout si kousek čerstvého masa. Když na mláděti nezbylo žádné maso, zbytky jeho hostí a kůže jsem pohodil stranou. Takhle malé kůže byly k ničemu.
Savior se mě zeptal, kam s úlovkem. "Samice je tvoje. Tvůj úlovek, tvůj plný žaludek. Ber to jako dar," kývl jsem na něj. "Myslím, že nejlepší bude vrátit se za Elisou. A pokud mě čumák netrápí, bude s ní i Laura a Etney," odpověděl jsem na předešlou otázku hnědého vlka. Popadl jsem zajíce a poslední mládě a rozešel se směrem, kam mě čumák vedl.
//I PRO ELISU A LAURU
Elisa s Laurou nebyly daleko, ale jak se zdálo, Etneye jsem nezastihl. Zdálo se, že vlčice něco řeší. Prohlédl jsem si jejich výrazy. Zřejmě to nebylo něco příjemného, ale nechtěl jsem jim zasahovat do soukromí a tak jsem čekal, jestli mi to poví sami. Položil jsem zaječího samce před svou partnerku a mládě pošťouchl k Lauře, kterou jsem kývnutím prozradil. Pak jsem se posadil na zem a ohlédl do lesa, abych zjistil, zda šel Savior za mnou.

"Mají holt toulavé tlapky po tobě," pousmál jsem se, "nevím, co by mladé vlky teď udrželo u smeček, možná snad jen partner a mladí. Ale na ty většinou nejsou připravení." Zamyšleně jsem pohlédl na hnědého vlka a pomalu začal scházet sráz dolů. "Nejsem si úplně jistý, každopádně vlky by měli zaznamenat všichni," prozradil jsem. Když jsem se nad tím vlastně sám zamyslel, nebyl jsem si jistý, zda vůbec všichni zaznamenali přítomnost této magie. Kdyby tak bylo o něco snazší je dostat všechny na jednu mýtinu... Povzdechl jsem si a zaměřil se znovu na cestu.
Savior se mě optal na naše vlčata. "Awnay odešla," řekl jsem stroze, "ani se mi to neobtěžovala oznámit. Prostě jen naběhla na Elisu a vyčetla jí, že jsme nejhorší rodiče na světě, hlavně prý Elisa jako matka." Zavrtěl jsem hlavou a ztišil svůj hlas, abych nevyplašil zajíce, ke kterým jsme se blížili. "Awnay po Elise zdědila svou magii a nemůže se s tím smířit. Neviděl jsem ji měsíce, jen Život ví, kde je jí teď konec." Vlastně to nebyla tak úplně pravda. Za určitých okolností a obrovské dávky energie bych mohl pomocí magie najít její vědomí a vštípit jí vzkaz, ale rozhodně jsem neměl chuť něco takového dělat. Ne po tom, co provedla.
Po chvilce jsem se zastavil na dohled od králíků a přikrčil se. Rodiče bezstarostně hopkali po okolí a jejich mláďata zůstala bezbranná v noře. "Vezmi si samici, já samce. Mladí pak budou snadná kořist," špitl jsem k hnědému příteli a vyrazil ze svého úkrytu.

Elisa mi naznačila, že mu to nechce říkat. Chápal jsem to. Nejspíš to bylo rozumné rozhodnutí a navíc, brzy to zjistí sám. Buď jestli se ještě pár dní zdrží, nebo při jeho další návštěvě. Pokýval jsem hlavou a otočil se na hnědého vlka. Na krátký okamžik jsem při jeho slovech stuhnul, bylo to skoro jako by nám četl myšlenky, pak jsem ale s úsměvem odvětil: "Já ti tvoje přece vychovával. Navíc už třetího z nich to nakonec dotáhlo k nám do lesa."
Elisa se chytila mého nápadu jít na lov. Potřebuje odpočívat. Už se to pomalu blíží, pomyslel jsem si a kývnul na ni, aby věděla, že vnímám, co říká. Až dolovíme, seženu ti Lauru, podstrčil jsem ji ještě jednu myšlenku a na chvilku pocítil, jak se mi zatmělo před očima. Musím víc trénovat. Tohle by pro mě nemělo být tak náročné...
Rozešel jsem se po boku hnědého přítele dál od své partnerky. "To zvládneme, nejsme přece takoví staříci," popíchl jsem ho a pohledem jsem si krátce prohlédl jeho odznaky na srsti. "A kdyby bylo nejhůř, můžeme si pomoct magií. Kořeny a šlahouny jsou užitečná věc."
Savior navázal na moji předešlou poznámku, že jsem Alfa s pověstí. Pobaveně jsem pohodil ocasem. "Chceš to dokázat? Mám dokonalý přehled o lese," pověděl jsem a jen na kratičký okamžik se zastavil u skály. Magie lesa mi napovídala, kde co je. Obrázek lesa v mé mysli se pomalu přibližoval, až jsem spatřil naši kořist. Podíval jsem se na Saviora. "Musíme dolů ze srázu, jen tam nora, kde mají zajíci mladé. Zrovna pro ně shání potravu, mělo by to být snadné." Možná to bylo trochu podvádění, ale byl to náš les a to nám přinášelo jisté výhody.

Díval jsem se ze Saviora na svou partnerku a cítil se spokojeně. Bylo to skoro jako dřív. Když byl Savior náš Alfa. Čas utíkal jako voda a slunce se dávno přehouplo v měsíc, který svým jemným světlem ozařoval náš les. Zdálo se, že i ten podivný prach začínal mizet. Laura a ostatní si s tím museli poradit, pomyslel jsem si a to mě přivedlo k myšlence, že jsme chtěli Etneyovi oznámit jeho povýšení.
Savior mě poškádlil, že jsem Storma neviděl tak dlouho, když jeho smečka sídlí přes kopec. "Moc se z lesa nedostanu. Popravdě už ani nemám přehled, co je v zemi nového. Neznám ani mladé vlky. Měl bych se stydět," pousmál jsem se. "Už dlouhou dobu si říkám, že bych to měl napravit, ale nakonec jsem stejně byl jenom se synem ukázat mu Narrské vršky." Když jsem mluvil o Etneyovi, vzpomněl jsem si, co na nás s Elisou čekalo. Ohlédl jsem se na ni a ustaraně si ji prohlédl. Zdálo se, že nabrala nějakou váhu a vypadala trošku unaveně. Ale ani tak ji nechyběl elán. A už vůbec ne co se cizince týkalo. Už se to blíží. Měli bychom to Saviorovi říct. Popošel jsem blíž k šedivé vlčici a jemně se jí čumákem otřel o bok. Věděl jsem, že Savior byl chytrý a bystrý a jistě by si toho všiml a proto jsem se rozhodl použít magii. Řekneme mu to? vštěpil jsem své partnerce za pomoci magií.
Savior si moji narážku na jeho věk vzal nejspíš trochu k srdci. Chvíli si mě prohlížel a pak popíchl, že mě vyzve na souboj. Zasmál jsem se. "Obávám se, že to musím odmítnout. Vyhrál bys a to by kazilo moji Alfa pověst. Přeci jen máš těch mil v tlapách víc než já. Tenhle les není na běhání příliš stavený." Přikývl jsem na jeho slova o zimě. Byla opravdu extrémní a jak se zdálo léto bude nejspíš taky. Už jen proto, že v podstatě nebylo jaro. "Když teď mluvíš o tom lovu, bylo by dobré ulovit aspoň nějaké zajíce. Teď dokud mají mladé a jsou zranitelní. Jestli se nebojíš o své staré kosti, mohli bychom jít spolu," navrhl jsem s veselým úšklebkem.

//Tak za účast se můžete těšit na hvězdičku do magie (pro Caluma, který má plno, to budou dvě hvězdičky do darovaných). S Elisou doufáme, že se vám akce líbila, a přejeme krásné Velikonoce :)

Já bych chtěla odměnit smečku a rodinu :)

Zlaté 1x přímo mezi oči Etneyovi.
Stříbrné 1x do plece Awnay.
Oranžové 1x do zadku Elisy.
Modré 1x Lauře do tlapky, druhé modré trefí Calumův ocas.
1. zelené házím Lucy za krk, 2. zelené Ashe na hřbet a 3. zelené Castorovi do čumáku
1. žluté Nolaye za uši, 2. žluté Kaede do zadku, 3. žluté Tesaiovi do plece a tím posledním žlutým trefím Saviora do zadní tlapky.

//Počkat do dnešní půlnoci a pak přeskočit. Omlouvám se, ale nechci vás tu zdržovat měsíc. Už je to pátý den čekání.

Došli jsme s Elisou k Saviorovi. Sníh kolem nás pomalu ale jistě mizel a díky tání byl i náš jindy poměrně suchý les poměrně vlahý. Věnoval jsem krátký pohled své vyvolené. Zdála se mi unavená, ale nijak jsem to nekomentoval, protože bych akorát dostal čočku. Měl bych pak jít alespoň něco malého ulovit, až si trochu odpočineme a popovídáme, když jsou ostatní v údolí.
Jakmile Savior začal mluvit, obrátil jsem svou pozornost na něj. Vyprávěl mi o své bývalé smečce a svém synovi. Už to bylo dlouho, co jsem Sigyho neviděl. Pamatoval jsem si ho pouze jako malé vlče, ale od té doby, co se Saviorova vlčata začala toulat, viděl jsem jen Ainessona a Amelis, kteří oba byli krátce v naší smečce a samozřejmě také Lucy, jejíž slabá pachová stopa se stále vznášela v lese.
"To mě mrzí," pověděl jsem. "Smečky mizí nějak moc často, nějaký čas zpátky jsem byl na severu a tam zůstal také jen opuštěný les," vzpomněl jsem si na svůj poslední výlet do hor. "Ale jsem si jistý, že se Sigy znovu brzy usadí. Gallirea je obrovská, jistě je plná dalších smeček. Já vím o jedné na jihu, jedné kousek od nás v Močálech, tu jsem objevili nedávno s Etneyem. A také Storm míval smečku, ne? Víš o něm něco? Neviděl jsem ho roky," pověděl jsem a pohledem přejel mezi hnědým vlkem a svou partnerkou, která byla velmi tichá.
Maličko jsem si poposedl a obtočil ocas kolem svých tlap. Pak jsem vzhlédl a letmo si prohlédl Saviorovy jizvy. "Otázkou je co ty? Přemýšlel si, že by ses někde usadil? To věčné toulání bys měl už nechat mladším," pousmál jsem se na něj a doufal, že to nevezme špatně. Zimy jako byla tahle jsou pro tuláky dost náročné. Měl jsem však ještě něco na srdci. "U nás jsi vždycky vítaný, to doufám víš," pověděl jsem a věděl, že Elisa se mnou bude jistě souhlasit. Na to jsme k hnědému vlkovi oba chovali příliš velký respekt a náklonnost.

//Mahtaë

Klusal jsem po boku své partnerky. Nebyla úplně nadšená, že jsem o ni měl takovou starost a odsekla mi, že jestli takhle budu pokračovat, sežere mě. Pobaveně jsem zakroutil hlavou a nemohl si odpustit malou rýpavou poznámku. "To bys měla ale aspoň pořádně výživné, až by ses dostala skrz tu zimní srst."
V lese se mísilo spoustu pachů a ačkoli se trochu mísily s tím prachem všude okolo, koncentrace směrem k údolí byla tak silná, že bylo jasné, kde všichni jsou. "Možná bychom toho potom měli využít a říct všem o povyšování? A také se zmínit o smečkové magii," navrhl jsem a tak trochu navazoval na své myšlenky, ale doufal jsem, že se má partnerka dovtípí toho, co jsem myslel.
Následoval jsem Elisu a po chvíli se před námi objevil Savior. Posadil jsem se naproti němu nedaleko od Elisy a pousmál se. "Zdravím, příteli. Jak se ti daří? Dlouho ses tu neukázal."

//Asgaar

Volným klusem jsme vyběhli z lesa. Jak se zdálo, prach slábl, až nakonec s posledními stromy zmizel úplně. Divné. V tom zas budou nějaké čáry, pomyslel jsem si a nechápavě zatřásl hlavou. Ani za ty roky jsem téhle zemi pořádně neporozuměl. Vždycky se stalo něco, co mě překvapilo.
Došel jsem až ke břehu řeky, kde jsem se naklonil a zhltal několik loků ledové vody. Místy byl ještě led, ale všechno kolem pomalu tálo. Jakmile jsem se napil, poodešel jsem od řeky a na chvilku si lehl. Nepříjemné pálení mě přešlo a navíc... byl tu tak krásně. Ranní sluníčko jemně zářilo a příjemně hřálo mou tmavou srst.
Po chvilce se ale má partnerka zvedla s tím, že se vrátí do lesa. "Počkej," zavolal jsem na ni a rychle se zvednul. "Půjdu s tebou. Musíš teď na sebe dávat pozor," řekl jsem starostlivě a doběhl ji a dál pokračoval po jejím boku. "Nejsi už unavená? Nebo hladová?"

//Asgaar

//To, co napíše osud, je závazné, tak prosím, přidej aspoň zmínku, že se Nolaya rozkašlala :D Pak už je to na tobě :)

Po tom, co se od nás Laura a také Nolaya odpojily, jsem s Elisou zůstali sami a řešili, zda tam jít také, nebo se na to vykašlat. Měl jsem pocit, že jsem také zachytil pach našeho syna. Musíme mu potom říct o tom povýšení, napadlo mě. Elisa navrhla, že bychom mohli jít k Mathae. Přikývl jsem. Myšlenka, že se brzy napiju čerstvé vody byla více než příjemná.
Rozklusal jsem se za svou partnerkou a společně jsme mířili ven z lesa. Čím víc jsem se vzdalovali od jádra hvozdu, tím lepší ovzduší tu bylo. Těsně než jsme překročili hranice lesa, jsem zachytil Saviorův pach. Tak přeci ještě neodešel. Doběhl jsem Elisu tak, abych se dostal na úroveň jejího boku. "Cítím Saviora, co takhle jít se na něj podívat, až se vrátíme od řeky? Moc rád bych ho viděl," pověděl jsem jí a s tím vyběhl z lesa.

//řeka Mahtae

Nolaya poděkovala Elise za všechny důležité informace. Poté se zeptala, zda údolí je součástí smečkového území, načež ji odpověděla opět má partnerka. Chviličku potom se beze slova rozeběhla pryč. Zavrtěl jsem hlavou a nemohl než jen souhlasit s Elisou. Kam se všichni ti vlci teď tak ženou?
Elisa se mě zeptala, jestli se do údolí půjdu podívat. Když jsem se nadechl a chtěl ji odpovědět, hrozně jsem se rozkašlal. Jakmile se mi podařilo se uklidnit, podíval jsem se na svou partnerku. "Rád bych, zajímalo by mě, co se to děje. Tohle jsem ještě nikdy neviděl," řekl jsem a se zájmem si prohlížel fosforeskující prach, který byl teď, když se slunce schovalo za obzor, ještě víc nápadný. "Ale hrozně špatně se mi tu dýchá. Potřeboval bych se jít někam napít." Navíc čím dál od toho budu, tím mi bude líp. Už už jsem se viděl, jak odpočívám u Medvědího jezera, nebo u řeky Mathae. Záleželo jen na to, co bylo odsud blíž. "Navíc jednou to přece můžeme nechat na ostatních, ne? Je tam Laura a Yeter, navíc mají k tlapě ty nové, jsem si jistý, že to zvládnou."