Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Děkujeme osudu za obdarování :)

Tesai mi odpověděl, že jeho jediné spojení s vodou bylo, když se v dětství málem utopil. Zamyšleně jsem se na něj podíval. Zdálo se mi to zvláštní, většinou vlci s nějakým elementem, měli ke svému elementu blízko. Možná se ho voda tou magií snažila zachránit, tak proto, napadlo mě. Bylo to opravdu zvláštní. Navíc jsem já sám vodu ovládal. "Mohli bychom pak někdy zkusit s tím pohnout," navrhl jsem hnědému vlku.
Mezitím se Elisa vyptávala Lucy na Ashe a Lauru. Na jedno ucho jsem je poslouchal zatímco jsem se snažil hlídat Sionna, který si užíval přítomnost a pozornost ostatních vlků. U toho jsem si vzal jednu z těch ryb, které naše lovkyně donesla. Spokojeně jsem si olízl čumák poté, co ve mně maso zmizelo.
Najednou se ale ozvalo: Abraka dabrbaka! Okamžitě jsem zpozorněl a vyletěl na všechny čtyři. Zmateně jsem se rozhlédl a všiml si, že Sionn má místo čumáčku ocásek. Pak se to ozvalo znovu, i když trošku jinak. Popuzeně jsem štěkl a zamířil ke svému synovi. Když se to ozvalo naposled a Sionnovi se u tlapek objevily drahé kamínky a o chvíli později se kamínky objevily i před ostatními. Co se to děje? nechápal jsem. Bylo to zvláštní, protože tyto kamínky obvykle nebyly tak snadno k nalezení, protože se daly velmi výhodně směnit se Smrtí.
Neměl jsem však moc času dumat nad tím, odkud se kamínky vzaly, protože se sem z hranic doneslo vytí. Podíval jsem se na Elisu. "Zařídím to," řekl jsem jednoduše a krátkým pohledem a kývnutím jsem se rozloučil s ostatníma. Doufal jsem, že se o Sionna dobře postarají. Bílého vlčka jsem olízl za ušima. "Za chvíli budu zpátky."Pak jsem jen zavětřil a rozeběhl se po pachu za cizincem.
//PRO GEE
Proplétal jsem se mezi stromy. Bylo to příjemné se po dlouhé době strávené v úkrytu se Sionnem volně proběhnout mezi stromy. Slunce pomalu zapadalo, díky čemuž začala být teplota přijatelná, ale zároveň stále bylo dobře vidět na cestu. Po chvíli jsem zpomalil a mezi posledními stromy našeho lesa jsem spatřil stát tmavou vlčici. Pomalu jsem přešel až k ní a do čenichu natáhl její pach. Připadal mi velmi povědomý. Určitě jsem ho už někdy cítil, ale nemohl jsem si vzpomenout, odkud tuhle vlčici znám. Jako bych cítil Nerssie... proběhlo mi hlavou společně se vzpomínkou na mou bývalou alfu. "Zdravím tě, jsem Arcanus, alfa Asgaarské smečky," představil jsem se vlčici a hrdě se před ni postavil. Byl jsem trochu napnutý. Nevěděl jsem, co čekat. Zvlášť když několik minut běhu za mými zády pobíhalo měsíční vlče a někde v lese nejnovější člen smečky, kterého jsem ještě nestihl poznat. "Co tě sem přivádí?" zeptal jsem se vlčice a stále přemýšlel, kdo to je. Přišlo mi, že ji tam někde vzadu v hlavě znám, ale nemohl jsem se úplně rozhodnout. Čas plynul rychle a staré vzpomínky pomalu ale jistě z hlavy kradl.

//ČTĚTE NÁSTĚNKU!

Zdravíčko,
přicházím se zprávou z usnesení valné hromady Asgaarské smečky. Na programu bylo hned několik zásadních věcí a tak si je všechny popořadě projdeme. Nejdřív začneme s vyhodnocením červnové akce.

1) VYHODNOCENÍ AKCE
Akce byla tento měsíc poměrně úspěšná a to i navzdory její náročnosti. Proto děkujeme za účast Ashe, Lucy, Rorreymu, Etneymu a Sionnovi. Na jejich výtvory budou odkazy v komentáři tohoto článku ať se můžete pokochat. Tříčlenná komise rozhodla, že nejhezčí výtvor zaslal… bubny prosím… Rorrey. Tímto mu gratulujeme. Ostatní získávají také něco malého za účast a Ashe i menší bonus za práci s “nebezpečným materiálem”.

2) NOVINKY ZE SMEČKY

Nejprve bych ráda za obě alfy přivítala ve smečce nováčky Nolayu, Tesaie, Rorreye a v neposlední řadě také nejnovější přírůstek do rodiny Sionna. Snad se vám všem ve smečce bude líbit. Přejeme hodně štěstí a chuti do hry.

Teď přichází na řadu asi hlavní bod dnešního sdělení. Jako odměnu LAUŘE za její věrnost smečce a Galliree celkově, stabilní aktivitu a účasti v mnoha akcích ji dnešním dnem jmenujeme do postavení BETY. Moc gratulujeme a snad si svou novou roli užiješ!
Pro vás ostatní to znamená, že se na ni můžete obracet s jakýmkoli trápením, informací, dotazem, nebo čímkoliv, o čem si myslíte, že by vám někdo ze smečky mohl pomoci. Také se obracejte na ni, pokud z nějakého důvodu nebudou alfy k dispozici, či pokud vám bude prostě příjemnější jednat s ní. My už si všechno důležité předáme.

Čeká nás ještě jedna radostná novinka a to taková, že ETNEYOVI pod jménem ve smečkové hierarchii přibude kolonka s funkcí UČITELE. Také gratulujeme a doufáme, že funkce bude bavit a zpestří jak smečkový život, tak Etneyův osobní rozvoj.

A vy ostatní nezoufejte, na každého, kdo se snaží, se u nás jednou dostane, a proto připomínám jedno důležité pravidlo! pro možnost nějakého progresu ve smečce. Musíte se zúčastnit minimálně 3 smečkových akcích, které se snažíme dávat každý měsíc, případně každý druhý, a po čtyři měsíce napsat v každém jednom minimálně 1 post.
Také připomínám, že povýšení mají nárok na přidání hvězd do vrozených vlastností, o které si ale musí SAMI napsat vedení. A v neposlední řadě také to, že máme smečkovou magii, kterou vlci ze smečky umí automaticky používat podle jejich postavení ve smečce (viz smečkové magie v knize magií).
Nezapomínejte, že jsme otevřeni jakýmkoliv nápadům, návrhům a připomínkám. Stačí pouze napsat do vzkazu, nebo přímo na facebook a nějak to probereme.

3) AKCE NA ČERVENEC
A nakonec bych vám chtěla představit nejnovější letní oddychovou akci s názvem MISS ASGAAR, která se rozjíždí právě teď a bude trvat do 18. července 2019.

Vaším úkolem bude sestavit si žebříček top tří vlků,vlčic a vlčat ze smečky (vše do jednoho) a ten nám zaslat. Zdůrazňuji nezahrnujte do pořadí svého vlka. Podle toho, jestli vlky dáte na první, druhé, nebo třetí místo, jim rozdáváte následující body:

1. místo - 5 bodů
2. místo - 3 body
3. místo - 1 bod

Po skončení akce jednotlivé body sečteme a vyhlásíme vítěze. Z důvodu různých dovolených, výletů a podobných letních radostí ale i starostí prosíme o zaslání vzkazu s názvem akce a vaším pořadím OBĚMA ALFÁM. Zesnadní a urychlí nám to vyhodnocení, protože kdo zrovna bude mít čas, ten se toho ujme. A jako vždy odměna prozatím tajná.

4) WEBOVÉ STRÁNKY
Vzhledem k tomu, že webovky pořád “stagnují”, tak by to opravdu chtělo, aby se jich někdo chopil. Proto prosíme vážné zájemce, aby napsali vzkaz Elise, která s nimi všechno potřebné vyřídí. Není nutností, aby člověk uměl nějak s grafikou nebo kodováním, webovky jsou na uživatelsky přístupném serveru, takže to zvládne opravdu každý. Hledá se hlavně někdo, kdo bude mít čas doplňovat např. akce nebo nové členy smečky.

Tak, myslím, že už to bylo dost vyčerpávající a nic dalšího důležitého na mysl nepřichází, a proto se s vámi za alfa tým rozloučím s přáním krásného léta a pro ty z vás stále školou povinné také krásných prázdnin.

Arc & Elisa

Zdálo se, že se Elisa naštvala. Její rysy ztvrdly a začala odpovídat jen na to nejnutnější. Avšak já si za svým nározem stál, magie byly důležité a čím dřív na ně Sionn přijde tím líp. Třeba se díky tomu i naučí tu svoji ovládat dřív a snáz než jeho sourozenci. Nehodlal jsem však přilévat benzín do ohně a dál jsem to neřešil. Místo toho jsem se věnoval odpovědi Tesaie. Prozdradil mi to, co už jsem předtím čekal. Magie vody. Dodal však, že si s ní stále neví rady. To je zvládštní, vypadá, že je dávno dospělý. Ale je pravda, že Etneyovi s Awnay to také trvá, přemýšlel jsem. "Jde o to najít to správné spojení s vodou," pověděl jsem a i bych byl býval pokračoval nebýt Sionnova výborného nápadu zakousnout Tesaiův ocas. "To nesmíš!" vyhrkl jsem zároveň se svou partnerkou, ale jak se zdálo, Tesai si začal s malým vlčetem hrát.
Mezitím se z lesa objevila Nolaya. Usmál jsem se na sněhovou vlčici a kývnutím ji pozdravil. Začínalo tu být pořádně živo. Nejspíš byli všichni zvědaví, jakmile zachytili pach vlčete. Smečka prosperuje, konečně je tu víc vlků, kteří mají tento hvozd jako domov a vrací se, pomyslel jsem si spokojeně. Měl jsem radost, že se naše letité úsilí vyplácelo. Než jsem se vzpamatoval, všiml jsem si další vlčice. "Zdravím, Lucy," usmál jsem se na ni. Navíc naše lovkyně nešla s prázdnou. Trocha masa by mohla zpravit Elise náladu, napadlo mě. Navíc by to i Sionn mohl pomalu zkusit. Mateřské mléko pomalu přestává stačit. Pohlédl jsem z Lucy na Nolayu. "Tohle je Sionn, naše vlče. Je poprvé venku, takže ho musíme pořádně hlídat," vysvětlil jsem, aby se měly obě vlčice na pozoru. Takovéhle vlče bylo někdy rychlejší než vítr a Asgaar nebyl zrovna z těch přístupných lesíků za jezerem.

//"Nebo ho našli a Elisa ho vede na rošt?" Tak tohle pobavilo :D :D

// Všichni známe Elisu. U ní vlk nikdy neví! Lucy :D

Hrál jsem si s vlčetem pomocí magií. Sionn byl nadšený. Když zjistil, že je vánek příjemný, přišel ke mně a dožadoval se ještě. A tak jsem to zopakoval. Měl jsem radost, že se mu to líbí. Ale rozhodně největší radost sklidila kopretina. Sionn pobíhal tam a zpátky a zkoušel s květinou různé fyzikální zákony. "To je kopretina, zlato," pověděl jsem jeho směrem a doufal, že si to třeba zapamatuje a jednou si to s bílou rostlinkou spojí.
Po chvilce mě Elisa napomenula, že bych malému neměl motat hlavu magiemi, když ještě nepoznal moc z toho skutečného. "Žijeme tady na Galliree, tady se dějí neobvyklé věci pořád, musí si zvykat od mala," namítl jsem a podíval se na ni. Na chvilku jsem spustil Sionna z očí. Jen ať nevyvede nějakou lumpačinu, modlil jsem se v duchu. "Navíc jestli bude po nás, jistě nějaké magie zdědí. Jako Awnay oheň a Etney příkaz. S Etneyem jsem jeho magii nedávno zkoušel, už tomu pomalu začíná přicházet na kloub. Z toho ještě bude nadělení s jeho charakterem," pousmál jsem se. Byla to vlastně ironie všeho, že někdo jako Etney získal nejvíc manipulativní magii.
Pak jsem se obrátil na Tesaie a zadíval se do jeho očí. Voda, jasné, asocioval jsem přirozeně. Ale mohlo v tom být něco víc. Stejně jako já jsem uměl několik dalších magií, mohl i on a o něčem takovém vlk nikdy nemůže vědět. Bylo by dobré mít ve smečce silné vlky jak fyzicky tak psychicky. Nikdy nemůžeme vědět, kdo nás napadne. Jako mou rodnou smečku... Přestal jsem tak zírat do jeho očí a konečně se zeptal. "Jaké vlastně magie ovládáš?"

Jakmile Sionn zpozoroval veverku, rozeběhl se za ní plnou parou. Elisa hned vyskočila za ním Jenže všechen ten ruch veverku vyplašil a ona zmizela než bys řekl švec. Malý upadl a smutně se po nás otočil. Zavrtěl jsem hlavou a přešel k němu. "Ale jdi ty," pověděl jsem a olízl vlče za ušima. Pak jsem ho jemně zachytil za kůži za zátylek a přenesl ho Elise mezi tlapky. "Měl by sis odpočinou," pobídl jsem ho, ale tak nějak jsem vnitřně tušil, že ten klid nebude mít dlouhé trvání. Na to byl svět až příliš rozmanitý a malý Sionn příliš zvědavý.
Tesai mezitím zareagoval na můj pozdrav a a odpověděl Elise na její otázku. I přesto však zůstával stažený opodál. Respektoval jsem jeho komfortní zónu a nijak ji nenarušoval, nechal jsem jej, ať se rozhodne sám, kdy pro něj bude přijatelné přistoupit blíž. "O té houbě jsem slyšel, jsem rád, že jste se jí zbavili i bez nás, dobrá práce."
Přivřel jsem oči a v duchu se napojil na magii, které mi byla ze všech nejpřirozenější. Chtěl jsem ještě o něco upřesnit Tesaiovi informace. "Etney je mimo les, ale ne daleko za humny. Vnímám jeho vědomí velmi silně. A Laura je vlastně opodál. Se Saviorem a tím novým," pověděl jsem a pohlédl na svou partnerku. Ještě než jsem se odpoutal od své magie, stihl jsem zaslechnout několik útržků jejích myšlenek. Předpokládal jsem ale, že to už zase Sionn bude jako na vážkách, že nám dovolená skončila. Mohl bych si s ním trochu pohrát, napadlo mě. Nejdříve Sionnovi na čumák padla studené kapka vody. O chvíli později foukl jemný teplý vánek, který mu jen tak příjemně počechral srst. Hned na to mi přes tlapky přeskočilo několik jisker a nakonec přímo před bílým vlček vyrostla krásná kopretina. Pousmál jsem se a díval se, co na to bude říkat. "Zajímalo by mě, jakou magii zdědíš..."

//jeskyně

Elisa odignorovala můj návrh jít někam k vodě. Odtušil jsem, že nemá náladu, a tak jsem to dál nerozpitvával. Moje partnerka se položila na zem a pozorovala vlče, které se pomalu rozkoukávalo v okolí. Zůstal jsem stát, i přes poměrně vysokou teplotu už takhle ráno se mi nechtělo se jen válet. Naležel jsem toho v jeskyni dost.
Několika rychlými kroky jsem obešel půlkruh kolem vchodu do úkrytu a protáhl si tak rozlámaný hřbet. Bylo to příjemné. Měl jsem chuť si jít zaběhat, ale na to tu nebyl ideální terén. Však jsme se taky nacházeli v horách. "Až trochu povyrosteš, ukážu ti vyhlídku, tam se ti bude moc líbit," otočil jsem se na Sionna. Netušil jsem, nakolik mi porozumí, ale přišlo mi důležité na mládě mluvit.
Najednou ze stromu seskočila veverka a přiskákala k nám blíž. Rychle se rozhlédla a chviličku se jako v transu zadívala na Sionna a pak na mě. Trvalo to jen chviličku, protože stačilo drobné zašustnutí a veverka byla pryč stejně rychle jako se objevila.
Chvilku jsem tak postával a užíval si krásy probouzejícího dne, než jsem zpozorněl. Zdálo se mi, jako by nás někdo pozoroval. Natočil jsem se po větru a v keřích opodál si všiml hnědého kožichu. "Tesaji, zdravím. Jak se ti daří?" zeptal jsem se mírně, ale oči jsem měl jako na šťopkách. Věděl jsem, že Tesai je plachý, ale přeci jenom bezpečí malého vlčete byla za všech okolností priorita.

Elisa mi představila nového člena. Snažil jsem si zapamatovat jeho jméno a říkal si, že si, až budem venku, pokusím vštípit jeho pach, i když se možná nepotkáme. Nebylo to ještě tak dlouho, co se má partnerka vrátila, takže by pach nováčka měl být stále dost silný. A navíc kdo opouští území smečky hned po přijetí?
Podíval jsem se na Sionna, který ležel na zádech a dožadoval se pozornosti. Chvílema už dokonce vykřikoval něco jako máma. Stejně to není fér, že nikdy neříkají první táta. Elisa odsouhlasila to, že bychom malého mohli dát na starosti Etneyovi. "Dobře, povíme mu to hned, jak se vrátí. A taky mu konečně řekneme o tom povýšení," připomněl jsem. Cítil jsem vědomí svého staršího syna. Nebyl daleko, ale už nějakou dobu se neukázal přímo v lese. Když na to přijde, můžu za ním zaskočit mimo les. Tyhle myšlenky mě přivedly také k Awnay. Stále mě mrzelo, že mi to aspoň neřekla do očí, že odchází. Navíc se od té doby neukázala. Také mohla být dávno mimo Gallireu. Doufal jsem, že to poslední není pravda.
Sionn se začal dožadovat čím dál tím víc výletu mimo jeskyni. Elisa ho popadla za zátylek a vyrazila ven. Mohli bychom někam k vodě," navrhl jsem a postupoval za šedivou vlčicí. Přeci jenom teď v létě byla jeskyně ještě o něco víc kluzká a když byl vlk dost ve střehu, dalo se magií ledasco zachránit.

//les

Po chvíli se vrátila Elisa. Byl jsem opravdu rád, že se konečně mohla trhnout, protože jinak bych ji i s malým musel jít hledat kvůli mléku. Elisa prohodila, že doufá, že příliš nezlobil a poté dodala, že máme nového člena a že můžu jít. Bylo to trochu rychlé, ale to byla prostě ona. "Koho?" zeptal jsem se, ale než jsem to stačil víc rozvést, probral se Sionn a začal se dožadovat máminé pozornosti, které se mu předtím nedostávalo dostatek.
Mezitím, co jsem pozoroval, jak se bílý vlček tiskne k Elise, hlavou mi prolétly cizí myšlenky. Nemusel jsem se příliš namáhat, abych odtušil, komu patřily. "Možná bychom to mohli aspoň na zkoušku svěřit Etneyovi. Aspoň by se naučil trochu zodpovědnosti a zároveň by se sblížil se svým bratrem," navrhl jsem. Navíc bylo potřeba Etneye vyhledat i tak. Nejen, aby poznal nového člena své rodiny, ale také, abychom mu konečně svěřili jeho nový post.
Sionn je zvědavě rozhlížel a jakmile zjistil, že tu jsem taky, začal se domáhat nějaké akce i ode mě. Mladí jsou někdy nároční, pomyslel jsem si při té spoustě energie, která z malého Sionna přímo vyzařovala. Zvedl jsem se na tlapy a olízl ho za ušima, abych ho trochu očistil. "Myslím, že chce ven. Neuškodí mu to. A až nebude moct, můžeme ho zpátky donést. Zatím nic neváží." A i kdyby. S magiemi šlo všechno vyřešit.

Jakmile jsem upozornil na vetřelce, Elisa okamžitě využila tuhle záminku, aby se na chvíli dostala z jeskyně. Pokýval jsem. "Pohlídám ho, tak běž. Kdyby něco, víš, jak mě zavolat," připomněl jsem jí. Savior ji jistě nenechá samotnou. On ví, prolétlo mi hlavou. On nebyl jeden z těch vlků, před kterými by se něco dalo jen tak zatajit.
Chvíli po tom, co Elisa zmizela z úkrytu, se malý probudil. Dlouhou dobu jen tak kňučel a protahoval se, než konečně otevřel oči. Několik sekund mu trvalo, než zaostřil, ale pak se zadíval přímo na mě a začal si mě zkoumavě prohlížet. Bylo jasné, že zrak se mu již dovyvinul a on začínal vidět normálně. Přiblížil jsem se k němu a vlček se ihned začal natahovat po mých stříbrných odznacích, které ho zaujaly. Jak ještě neměl příliš citu a odhad, škrábl do do krve tlapě. Sykl jsem a ocukl a Sionn okamžitě začal kňourat. Povzdechl jsem si a vrátil tlapu do takové blízkosti, aby si s ní mohl hrát. "Ale už mě neškrábej, Sionne," napomenul jsem ho jemně. Bílý vlček se na mě zkoumavě zadíval. Nebyl jsem si jistý, na kolik mi zatím rozumí.
Natáhl jsem se k němu a olízl ho za ušima, aby byl čistý. Má krásnou světlou srst. Zvláštní. Příroda umí divy, napadlo mě, když jsem přemýšlel o tom, že oba naši starší potomci jsou nám barevně mnohem více podobní.
Když Sionna přestalo bavit hrát si s mou tlapou a později i se svým ocáskem, začal se znovu drápat na nohy. Maličko jsem ho podepřel, ale bylo vidět, že už je mnohem stabilnější. Neuvěřitelné, jaké dělá pokroky. Pousmál jsem se a pozoroval svého syna, jak dělá své první krůčky. Občas trochu zavrávoral, ale celkově už si byl mnohem jistější než minule. "Za chvíli budeš běhat, že ti ani stačit nebudeme." Chůze vlčka unavila a on si zívl. Trochu zakňučel. Musel už mít jistě hlad. Elisa byla pryč už dlouho. Snad se brzy vrátí, doufal se. "Maminka bude brzo tu, neboj." pošeptal jsem směrem k Sionnovi a doufal, že to bude pravda. Protože jinak bych musel malého vzít ven a ještě za vetřelcem, protože jsem ho nemohl nechat samotného. A to by nebylo dobré. Zadíval jsem se do Sionnových zlatavých očích, které zatím nesvědčily o žádné magii. Ale to přijde. Pak jsem svůj pohled obrátil k malé prohlubni uprostřed jeskyně. Ta se zaplnila čerstvou podzemní vodou. Hned jak si toho vlče všimlo, zamířilo k louži a zabořilo do ní poněkud nešikovně celý čumák a začalo hltavě pít. "Takhle se to nedělá," zasmál jsem se a popošel k prohlubni, abych to vlčkovi ukázal.

//Vždyť nám ho vystrašíte, vy dva Ale ne, je fajn vidět příjímání do smečky postaru :D

To Elisa ho tu chce zožrať a zavraždiť Savior sa len nudí preto tam je :D :D ~Savo

Tiskl jsem Sionna ke svému boku, ale vlček nepřestával kníkat. To nakonec vzbudilo Elisu. Podíval jsem se na ni, jak se zmateně ohlíží po vlčeti, než ho spatřila u mě. Okamžitě si ho natiskla k břichu, aby se mohlo napít. "Odpočala sis trochu?" optal jsem se jí.
Jakmile se Sionn napil, začal si prohlížet okolí. Stále trochu mžoural, ale oči se mu již rozlepily a on pomalu začínal vidět. To mu pomáhalo i k prvním pokusům o pohyb. Díky matčinému mléku hodně zesílil. Pokusil se vyškrábat na tlapky. To se vlčkovi povedlo, ale trochu zavrávoral. Podepřel jsem jej přední tlapou a sledoval, jak si povede dál. Sionn udělal dva vratké krůčky, než se mu tlapky podlomily. Muselo mu to sebrat spoustu sil. Nakonec se jen schoulil do klubíčka mezi mnou a Elisou a spokojeně usnul.
Najednou jsem měl pocit, že něco není, jak má být. Byly jsme obklopeni skalami a v nich proudila smečková magie nejsilněji. Někdo narušil hranice. "Někdo tu je," řekl jsem trochu podrážděně. Tohle nebyl ten nejlepší čas na tuláky. Vzhlédl sem na Elisu. "Mám...?" optal jsem se váhavě. Bylo by jistě lepší, kdybych šel já, ale věděl jsem nejlíp, jak má partnerka nesnáší nicnedělání a polehávání.

Pozoroval jsem svou partnerku, jak si prohlíží malého Sionna, který se tulil k jejímu boku. Byl jsem šťastný, že všechno proběhlo takhle v klidu a hlavně, že se nic nestalo. Ne jako minule s Castielem. Celou tu dobu jsem držel při životě oheň a když se v jeskyni ochladilo, pravděpodobně že venku nastala noc, trochu jsem jeho plameny oteplil, aby tady uvnitř zůstávala stálá teplota.
Takhle tiše jsem tam seděl ještě nějakou chvíli, než jsem se zvedl a opatrnými kroky vešel dovnitř alfovské jeskyně. Zdálo se, že se Elisa spí. Nechtěl jsem ji vzbudit a tak jsem si lehl vedle ní a položil si hlavu na tlapky.
Na chvíli jsem dokonce usnul, vzbudilo mě až tiché kníkání Sionna. Pomalu jsem otevřel oči a posadil se. Elisa pořád spala. Začínal jsem být trochu nervózní. Už to bylo dlouho. Navíc ji nevzbudilo ani kňourající vlče. Jen si potřebuje odpočinout po porodu... Přistoupil jsem k Sionnovi a jemně do něj drcnul čumákem. Vlček zaregistroval dotek a trochu se uklidnil. Snad nemá hlad, s tím bych zatím nepomohl. Přisunul jsem si malého k sobě a držel si jej co nejdřív, aby byl klidný. "Maminka si potřebuje odpočinout," řekl jsem tiše.

Elisa se brzy probudila. Díky světlu od plamenů jsem na ni dobře viděl, i když ona na mě asi moc ne. Zdálo se, že má partnerka bolesti, ale teď jsem nemohl udělat nic, čím bych jí mohl pomoci. Hlavně ať je to brzy za námi, pomyslel jsem si a pohlédl na Lauru, která vstoupila na kraj jeskyně a hlídala, zda všechno jde tak jak má. Už má zkušenosti z minule, určitě pozná, kdyby něco nebylo jak má, uklidňoval jsem sám sebe zatímco jsem přešlapoval z tlapky na tlapku v nitru hlavní jeskyně.
O chvíli později přestaly Elisiny tlumené steny od bolestí a ozvalo se tiché zakňučení, které znělo spíš víc jako zapištění. Už je po všem, blesklo mi hlavou. Postoupil jsem na kraj jeskyně, abych na vlče viděl. Elisa ležela vedle něj a hřála o svým tělem. Sionn... Pousmál jsem se a přistoupil jsem k těm dvěma. Nic jsem neříkal. Vlastně mě ani nenapadalo co. Opatrně jsem se čumákem dotkl malého vlčka a snažil se zapamatovat jeho pach. Pak jsem se podíval na Elisu. "Zvládla jsi to." Olízl jsem jí čumák a stáhl se zase stanou ke kraji jeskyně. Otočil jsem se na béžovou vlčici a tlumeným hlasem pověděl. "Díky, Lauro."