Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Elisa mi naznačila, že mu to nechce říkat. Chápal jsem to. Nejspíš to bylo rozumné rozhodnutí a navíc, brzy to zjistí sám. Buď jestli se ještě pár dní zdrží, nebo při jeho další návštěvě. Pokýval jsem hlavou a otočil se na hnědého vlka. Na krátký okamžik jsem při jeho slovech stuhnul, bylo to skoro jako by nám četl myšlenky, pak jsem ale s úsměvem odvětil: "Já ti tvoje přece vychovával. Navíc už třetího z nich to nakonec dotáhlo k nám do lesa."
Elisa se chytila mého nápadu jít na lov. Potřebuje odpočívat. Už se to pomalu blíží, pomyslel jsem si a kývnul na ni, aby věděla, že vnímám, co říká. Až dolovíme, seženu ti Lauru, podstrčil jsem ji ještě jednu myšlenku a na chvilku pocítil, jak se mi zatmělo před očima. Musím víc trénovat. Tohle by pro mě nemělo být tak náročné...
Rozešel jsem se po boku hnědého přítele dál od své partnerky. "To zvládneme, nejsme přece takoví staříci," popíchl jsem ho a pohledem jsem si krátce prohlédl jeho odznaky na srsti. "A kdyby bylo nejhůř, můžeme si pomoct magií. Kořeny a šlahouny jsou užitečná věc."
Savior navázal na moji předešlou poznámku, že jsem Alfa s pověstí. Pobaveně jsem pohodil ocasem. "Chceš to dokázat? Mám dokonalý přehled o lese," pověděl jsem a jen na kratičký okamžik se zastavil u skály. Magie lesa mi napovídala, kde co je. Obrázek lesa v mé mysli se pomalu přibližoval, až jsem spatřil naši kořist. Podíval jsem se na Saviora. "Musíme dolů ze srázu, jen tam nora, kde mají zajíci mladé. Zrovna pro ně shání potravu, mělo by to být snadné." Možná to bylo trochu podvádění, ale byl to náš les a to nám přinášelo jisté výhody.

Díval jsem se ze Saviora na svou partnerku a cítil se spokojeně. Bylo to skoro jako dřív. Když byl Savior náš Alfa. Čas utíkal jako voda a slunce se dávno přehouplo v měsíc, který svým jemným světlem ozařoval náš les. Zdálo se, že i ten podivný prach začínal mizet. Laura a ostatní si s tím museli poradit, pomyslel jsem si a to mě přivedlo k myšlence, že jsme chtěli Etneyovi oznámit jeho povýšení.
Savior mě poškádlil, že jsem Storma neviděl tak dlouho, když jeho smečka sídlí přes kopec. "Moc se z lesa nedostanu. Popravdě už ani nemám přehled, co je v zemi nového. Neznám ani mladé vlky. Měl bych se stydět," pousmál jsem se. "Už dlouhou dobu si říkám, že bych to měl napravit, ale nakonec jsem stejně byl jenom se synem ukázat mu Narrské vršky." Když jsem mluvil o Etneyovi, vzpomněl jsem si, co na nás s Elisou čekalo. Ohlédl jsem se na ni a ustaraně si ji prohlédl. Zdálo se, že nabrala nějakou váhu a vypadala trošku unaveně. Ale ani tak ji nechyběl elán. A už vůbec ne co se cizince týkalo. Už se to blíží. Měli bychom to Saviorovi říct. Popošel jsem blíž k šedivé vlčici a jemně se jí čumákem otřel o bok. Věděl jsem, že Savior byl chytrý a bystrý a jistě by si toho všiml a proto jsem se rozhodl použít magii. Řekneme mu to? vštěpil jsem své partnerce za pomoci magií.
Savior si moji narážku na jeho věk vzal nejspíš trochu k srdci. Chvíli si mě prohlížel a pak popíchl, že mě vyzve na souboj. Zasmál jsem se. "Obávám se, že to musím odmítnout. Vyhrál bys a to by kazilo moji Alfa pověst. Přeci jen máš těch mil v tlapách víc než já. Tenhle les není na běhání příliš stavený." Přikývl jsem na jeho slova o zimě. Byla opravdu extrémní a jak se zdálo léto bude nejspíš taky. Už jen proto, že v podstatě nebylo jaro. "Když teď mluvíš o tom lovu, bylo by dobré ulovit aspoň nějaké zajíce. Teď dokud mají mladé a jsou zranitelní. Jestli se nebojíš o své staré kosti, mohli bychom jít spolu," navrhl jsem s veselým úšklebkem.

//Tak za účast se můžete těšit na hvězdičku do magie (pro Caluma, který má plno, to budou dvě hvězdičky do darovaných). S Elisou doufáme, že se vám akce líbila, a přejeme krásné Velikonoce :)

Já bych chtěla odměnit smečku a rodinu :)

Zlaté 1x přímo mezi oči Etneyovi.
Stříbrné 1x do plece Awnay.
Oranžové 1x do zadku Elisy.
Modré 1x Lauře do tlapky, druhé modré trefí Calumův ocas.
1. zelené házím Lucy za krk, 2. zelené Ashe na hřbet a 3. zelené Castorovi do čumáku
1. žluté Nolaye za uši, 2. žluté Kaede do zadku, 3. žluté Tesaiovi do plece a tím posledním žlutým trefím Saviora do zadní tlapky.

//Počkat do dnešní půlnoci a pak přeskočit. Omlouvám se, ale nechci vás tu zdržovat měsíc. Už je to pátý den čekání.

Došli jsme s Elisou k Saviorovi. Sníh kolem nás pomalu ale jistě mizel a díky tání byl i náš jindy poměrně suchý les poměrně vlahý. Věnoval jsem krátký pohled své vyvolené. Zdála se mi unavená, ale nijak jsem to nekomentoval, protože bych akorát dostal čočku. Měl bych pak jít alespoň něco malého ulovit, až si trochu odpočineme a popovídáme, když jsou ostatní v údolí.
Jakmile Savior začal mluvit, obrátil jsem svou pozornost na něj. Vyprávěl mi o své bývalé smečce a svém synovi. Už to bylo dlouho, co jsem Sigyho neviděl. Pamatoval jsem si ho pouze jako malé vlče, ale od té doby, co se Saviorova vlčata začala toulat, viděl jsem jen Ainessona a Amelis, kteří oba byli krátce v naší smečce a samozřejmě také Lucy, jejíž slabá pachová stopa se stále vznášela v lese.
"To mě mrzí," pověděl jsem. "Smečky mizí nějak moc často, nějaký čas zpátky jsem byl na severu a tam zůstal také jen opuštěný les," vzpomněl jsem si na svůj poslední výlet do hor. "Ale jsem si jistý, že se Sigy znovu brzy usadí. Gallirea je obrovská, jistě je plná dalších smeček. Já vím o jedné na jihu, jedné kousek od nás v Močálech, tu jsem objevili nedávno s Etneyem. A také Storm míval smečku, ne? Víš o něm něco? Neviděl jsem ho roky," pověděl jsem a pohledem přejel mezi hnědým vlkem a svou partnerkou, která byla velmi tichá.
Maličko jsem si poposedl a obtočil ocas kolem svých tlap. Pak jsem vzhlédl a letmo si prohlédl Saviorovy jizvy. "Otázkou je co ty? Přemýšlel si, že by ses někde usadil? To věčné toulání bys měl už nechat mladším," pousmál jsem se na něj a doufal, že to nevezme špatně. Zimy jako byla tahle jsou pro tuláky dost náročné. Měl jsem však ještě něco na srdci. "U nás jsi vždycky vítaný, to doufám víš," pověděl jsem a věděl, že Elisa se mnou bude jistě souhlasit. Na to jsme k hnědému vlkovi oba chovali příliš velký respekt a náklonnost.

//Mahtaë

Klusal jsem po boku své partnerky. Nebyla úplně nadšená, že jsem o ni měl takovou starost a odsekla mi, že jestli takhle budu pokračovat, sežere mě. Pobaveně jsem zakroutil hlavou a nemohl si odpustit malou rýpavou poznámku. "To bys měla ale aspoň pořádně výživné, až by ses dostala skrz tu zimní srst."
V lese se mísilo spoustu pachů a ačkoli se trochu mísily s tím prachem všude okolo, koncentrace směrem k údolí byla tak silná, že bylo jasné, kde všichni jsou. "Možná bychom toho potom měli využít a říct všem o povyšování? A také se zmínit o smečkové magii," navrhl jsem a tak trochu navazoval na své myšlenky, ale doufal jsem, že se má partnerka dovtípí toho, co jsem myslel.
Následoval jsem Elisu a po chvíli se před námi objevil Savior. Posadil jsem se naproti němu nedaleko od Elisy a pousmál se. "Zdravím, příteli. Jak se ti daří? Dlouho ses tu neukázal."

//Asgaar

Volným klusem jsme vyběhli z lesa. Jak se zdálo, prach slábl, až nakonec s posledními stromy zmizel úplně. Divné. V tom zas budou nějaké čáry, pomyslel jsem si a nechápavě zatřásl hlavou. Ani za ty roky jsem téhle zemi pořádně neporozuměl. Vždycky se stalo něco, co mě překvapilo.
Došel jsem až ke břehu řeky, kde jsem se naklonil a zhltal několik loků ledové vody. Místy byl ještě led, ale všechno kolem pomalu tálo. Jakmile jsem se napil, poodešel jsem od řeky a na chvilku si lehl. Nepříjemné pálení mě přešlo a navíc... byl tu tak krásně. Ranní sluníčko jemně zářilo a příjemně hřálo mou tmavou srst.
Po chvilce se ale má partnerka zvedla s tím, že se vrátí do lesa. "Počkej," zavolal jsem na ni a rychle se zvednul. "Půjdu s tebou. Musíš teď na sebe dávat pozor," řekl jsem starostlivě a doběhl ji a dál pokračoval po jejím boku. "Nejsi už unavená? Nebo hladová?"

//Asgaar

//To, co napíše osud, je závazné, tak prosím, přidej aspoň zmínku, že se Nolaya rozkašlala :D Pak už je to na tobě :)

Po tom, co se od nás Laura a také Nolaya odpojily, jsem s Elisou zůstali sami a řešili, zda tam jít také, nebo se na to vykašlat. Měl jsem pocit, že jsem také zachytil pach našeho syna. Musíme mu potom říct o tom povýšení, napadlo mě. Elisa navrhla, že bychom mohli jít k Mathae. Přikývl jsem. Myšlenka, že se brzy napiju čerstvé vody byla více než příjemná.
Rozklusal jsem se za svou partnerkou a společně jsme mířili ven z lesa. Čím víc jsem se vzdalovali od jádra hvozdu, tím lepší ovzduší tu bylo. Těsně než jsme překročili hranice lesa, jsem zachytil Saviorův pach. Tak přeci ještě neodešel. Doběhl jsem Elisu tak, abych se dostal na úroveň jejího boku. "Cítím Saviora, co takhle jít se na něj podívat, až se vrátíme od řeky? Moc rád bych ho viděl," pověděl jsem jí a s tím vyběhl z lesa.

//řeka Mahtae

Nolaya poděkovala Elise za všechny důležité informace. Poté se zeptala, zda údolí je součástí smečkového území, načež ji odpověděla opět má partnerka. Chviličku potom se beze slova rozeběhla pryč. Zavrtěl jsem hlavou a nemohl než jen souhlasit s Elisou. Kam se všichni ti vlci teď tak ženou?
Elisa se mě zeptala, jestli se do údolí půjdu podívat. Když jsem se nadechl a chtěl ji odpovědět, hrozně jsem se rozkašlal. Jakmile se mi podařilo se uklidnit, podíval jsem se na svou partnerku. "Rád bych, zajímalo by mě, co se to děje. Tohle jsem ještě nikdy neviděl," řekl jsem a se zájmem si prohlížel fosforeskující prach, který byl teď, když se slunce schovalo za obzor, ještě víc nápadný. "Ale hrozně špatně se mi tu dýchá. Potřeboval bych se jít někam napít." Navíc čím dál od toho budu, tím mi bude líp. Už už jsem se viděl, jak odpočívám u Medvědího jezera, nebo u řeky Mathae. Záleželo jen na to, co bylo odsud blíž. "Navíc jednou to přece můžeme nechat na ostatních, ne? Je tam Laura a Yeter, navíc mají k tlapě ty nové, jsem si jistý, že to zvládnou."

//13

Nolaya nám pověděla, v čem spočívají její dobré a špatné stránky. Přikývl jsem a koutkem oka koukl na Elisu. Bílá vlčice také potvrdila, že si uvědomuje, že smečka je závazek. To jsem rád slyšel. Elisa ji proto přivítala ve smečce a dodala několik základních informací o našem lese a jak to tu chodí. Nenapadalo mě nic, co bych mohl dodat. Navíc jsem se čím dál víc soustředil na podivný prach. Špatně se mi dýchalo a také to dráždilo moje oči. Necítil jsem se dobře. Možná bych se měl zkusit prospat. Takhle s tím stejně nic nevymyslím.
Když se Nolaya začala vyptávat Elisy na její náhrdelník, všiml jsem si, že to mé partnerce není zrovna příjemné. Nebyla výřečný typ vlka a už vůbec ne k němu, kdo pro ni byl zatím cizí. Už už jsem chtěl zakročit, ale to se mezi nás přiřítila Laura. Stihl jsem ji jen pozdravit, než vyrazila zase dál s tím, že se nejspíš něco děje. To ten prach, ale když já jsem tak unavený... Pohlédl jsem na Nolayu a usmál se na ni. "Tak tohle byla Laura, ta, jak o ni Elisa před chviličkou mluvila."

//Ellisino údolí je speciální oblast a má svou vlastní knihu. Musíš se proto přesunout tam, abys mohla hrát s Laurou. Výše na téhle stránce pod nápisem Asgaarská smečka je kolonka teritorium a tam máš na to území odkaz :)

//+2 bonusové lístky do kola osudu

//tak už 12 (chyba v počtech )

Yeter prohodil, že kdyby něco, máme mu dát vědět a zmizel v srdce lesa. Bílá vlčice byla přátelská a poměrně dost hovorná. Doufal jsem, že brzy přejde k věci. Na fráze typu "máte skvělé vedení" jsem neměl myšlenky. Jak to někdo vůbec může říct, když smečku vůbec nezná?
Koutkem oka jsem pohlédl na Elisu. Vypadala, že to chce mít z krku co nejdřív. A také vypadala, že odsud nechá odejít Nolayu v celku. A to bylo dobré znamení. Začal jsem věnovat svou pozornost zpátky sněhové vlčici. Elisa ji položila obvyklou otázku a já čekal, co z ní vypadne. Ovládá magii vzduchu, to jde poznat, možná, že toho umí víc? přemýšlel jsem, protože vlci, co dokázali ovládat více magií, už dnes nebyli tak neobvyklí jako kdysi. "Nolayo, smečka je závazek. To znamená, že to není něco, co opustíš, když se ti to zrovna nebude hodit. Musíš mít co nabídnout ostatním a to, že i oni přispívají chodu smečky svou částí," pokáral jsem ji. Byl jsem už trochu skeptický s novými vlky. Spousta z nich měsíc pobíhala po lese a pak jako by se po nich slehla zem. Nechtěl jsem, aby se takové případy opakovali. Zvlášť teď, když budeme mít potomky. Nemůžeme si dovolit přijmout nějakého podivína.