Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sionn se mi přitulil k tlapě a vypadalo to, jako by už se nikdy nechtěl vzdálit. Prohlížel si dva nové vlky před sebou a jakmile se Laura přiblížila, zacouval dál pod moje tělo. Pousmál jsem se. "Neboj se, to je Laura, neublíží ti. Starala se i o tvé sourozence. Bude si s tebou hrát, když budeš chtít," zazubil jsem se a krátce pohlédl na Lauru, která byla z prcka nadšená. Podobně jako Lucy. Je zvláštní, jak vlčice milují vlčata, napadlo mě.
Po tom, co se mi Rorrey představil, se mě zeptal na to, proč je les tak suchý, když umím vyčarovat vodu. Překvapeně jsem vzhlédl. Takovou otázku jsem nečekal. "Máš žízeň?" zeptal jsem se a hlavou kývnul k louži vody, kterou jsem předtím vytvořil. Také Sionna jsem přistrčil o něco blíž, aby rozptýlením na pitný režim nezapomněl. Sice je noc, ale nevypadá to, že zítra bude o mnoho chladněji. Všichni musí dostatečně pít. V myšlenkách jsem se vrátil k Rorryho předchozímu dotazu. "Tento les je suchý od přírody již léta. Možná byl i dřív, než se tu vůbec objevili vlci. Vegetaci se tu daří i přes tvrdé podmínky. Příroda to má dobře vymyšlené a bylo by bláhové jí do toho zasahovat. Navíc to není ve vlčích silách dlouhodobě udržet zavlaženou takovou velikou plochu. Zvlášť v takových vedrech," vysvětlil jsem. Vlastně by to možná reálné bylo, alespoň krátkodobě. Díky magii jsem dokázal narušit aktuální počasí, ale moc dobře jsem věděl, že s tím si nebylo radno zahrávat. Příroda musí sama. Ač ovládáme tolik pozoruhodných schopností, neměli bychom zasahovat do něčeho, o čem nic nevíme, přemýšlel jsem a pohledem shlédl na bílého vlčka, který se mi motal kolem tlap. Navíc teď musím šetřit síly. Abych jeho energii stačil. Pousmál jsem se a pohlédl zpátky na strakatého vlka. "A můžeš mi tykat, jsme přeci v jedné smečce." Doufal jsem, že moji nabídku přijme. Bylo to tak zvláštní. Svou smečku jsem považoval za svou rodinu. I když jsme se rozrostli a už jsem ne každého znal tak dobře jako dřív.
"Tak co, Sionne, líbí se ti Laura a Rorry?"

Téma lovu jsme nakonec neuzavřeli s nějakým kompletním závěrem a Lucy se od naší skupiny stáhla s tím, že si jde odpočinout. Přikývl jsem a sledoval, jak se vzdálila. Zůstal jsem tu se synkem, který si stále hrál s jiskřičkami, nebo jsem si to aspoň myslel, a Tesaiem. Měl jsem pocit, jako by nás někdo sledoval. Otočil jsem se a zkoumavě se zadíval do lesa. Nic tam nebylo. Začínám být paranoidní, pomyslel jsem si a zatřepal hlavou.
Sice bylo stále ráno, ale i tak už začínalo být pořádné vedro. Zdálo se, že ta vedra nemají konce. Snad nebudou trvat tak dlouho jako loni, aby neponičily les. Už tu není skoro žádná vláha. Tráva a mechy usychají. Stromy se zatím naštěstí drží. Přemýšlel jsem a u toho se díval na spálenou trávu opodál. Kdekoli trochu prosvítalo sluníčko mezi stromy, zbyla jen hlína a seschlá žlutá stébla. "Sionne, nemáš žízeň?" optal jsem se a čekal nějakou reakci. Když však žádná nepřišla, necítil jsem ho ani že pobíhá mezi mýma tlapkama, s hrůzou jsem sklonil hlavu. Bílý vlček nikdy. Sakra!
Dostal jsem do těla pořádnou dávku adrenalinu, ale než jsem se stihl rozkoukat ozvalo se slabé volání. Otočil jsem se po hlase a všiml si Sionna, který se se strachem v očích zmateně rozhlížel kolem. Jenže keře okolo byly zrovna příliš vysoké na to, aby si mě a Tesaie mohl všimnout. Přeběhl jsem k němu a olízl ho za ušima. "Tady jsem, neboj se. Ale příště takhle nesmíš utíkat, co kdyby ses ztratil?" řekl jsem a vážně se na něj podíval. Ještě že se tentokrát nic nestalo. Musím dávat vetší pozor.
Popadl jsem Sionna za zátylek do zubů a předtím se ještě otočil na hnědého vlka. "Je hrozné horko. Půjdu se s ním poohlédnout po nějaké vodě. Můžeš jít s námi, jestli chceš," nabídl jsem mu, ale nečekal jsem na jeho reakci. Nehodlal jsem se s vlčetem vzdalovat mimo území, a tak nás mohl kdykoli dohledat.
//PRO LAURU A RORREYE
Chvíli jsem se potloukal lesem, až přede mnou najednou stála Laura a nějaký strakatý vlk. Přeměřil jsem si neznámého pohledem. Necítil jsem se zrovna komfortně narazit na někoho cizího s vlčetem v tlamě. To musí být ten, jak o něm mluvila Elisa, napadlo mě. Položil jsem Sionna na zem a olízl mu rozčepýřenou srst na zátylku. "Počkej chvíli tu, zlato," pověděl jsem mu a přehodil přes něj přední tlapku, aby mi nemohl jen tak utéct jako před chvílí. "Dobré ráno, Lauro. Koukám, že máš stále na pilno," usmál jsem se na béžovou vlčici, která doprovázela cizince. Pak jsem svůj pohled zaměřil zase na hnědého vlka. "Zdravím i tebe." Sice jsem jeho jméno tušil z toho, co říkala Elisa, ale nechtěl jsem tlačit na pilu. "Jmenuji se Arcanus a jsem alfou tohoto lesa. Tady malý se jmenuje Sionn," pověděl jsem a zadíval se na Lauru. Byl jsem zvědavý, co na něj řekne. Sionn byl prostě neodolatelný.
Mezitím se v prohlubni u mé levé tlapky objevila kaluž vody. "Pojď se napít, Sionne," vyzval jsem synka a sklonil se k vodě a dal si několik doušků, aby malý věděl jak na to. Bylo to příjemné svlažení. Musí hodně pít, je příliš horko.

Tak já tu prolomím ledy a začnu :D Chystám se do druháku na vysokou. Studuju v Praze na ekonomce na fakultě mezinárodních vztahů. V zimáku toho chci odstudovat co nejvíc to půjde, protože se chystám na erasmus. V ideálním případě do Rakouska a už tenhle letní semestr, tak uvidím, jak to půjde :) Co se ostatních plánů týče, už hrozně dlouho se snažím dokopat k oprášení hraní na kytaru, chuděra mi jen tak stojí v pokoji a praší se na ni :D

1 a 5, ale všechny návrhy jsou moc povedené :)

//Rychlopost, aby hra nestála :D Jinak Gee a Etneyi, připojíte se? :)

Sionn byl tak nadšený, že mě viděl, že dokonce i téměř řekl "táta". Zahřálo mě to u srdce. Už brzy, už brzy bude mluvit, pousmál jsem se a pohlédl ze svého syna na dva dospělé vlky přede mnou. Lucy se začala vyptávat na svou sestru. Trochu mi ztvrdl výraz a poklesl čumák. "Amelis dlouho pobývala tady ve smečce, pak ale jednoho dne zničehonic zmizela a už jsem ji od té doby neviděl. Stejně jako Ness. Ale Sigy je myslím stále v kraji," pověděl jsem jí vše, co jsem věděl o jejích sourozencích.
"Ano, Laura je ta s tím nováčkem," potvrdil jsem Tesaiovi. "Toulá se někde po lese, chvílema jde cítit její pach. Rád bych ji před lovem našel a svěřil jí Sionna. A také pověděl důležité novinky o povýšení." Lucy trochu protestovala, že jí přece nemůžu vzít Lauru z lovu. "Budeš si muset poradit a já budu muset stačit jako náhrada, když půjde do tuhého. Třeba se objeví Calum, to je silný vlk, jako náhrada. Možná i Ashe, pruhovaná vlčice se šátkem, měla by hlídat hranice. I Etney s nováčkem Gee by mohli přidat tlapku k dílu. Za chvíli by se tu měli objevit."
Jak jsem tak mluvil, ani jsem si nevšiml, kdy se Sionn vypařil a rozeběhl se dorážet na hnědého vlka. Elisa je s tím novým dlouho. To není její styl. Nejspíš mu už zakroutila krkem a teď si čistí srst. Chudák.

Jakmile mě Sionn zpozoroval, vesele se za mnou rozeběhl a něco u toho breptal. Za chvíli už řekne táta, usmál jsem se a přehodil kolem něj tlapku, jakmile se čumákem zabořil do mého kožichu. Byl roztomilý. Plný života a zvědavosti. Tak jiný než dospělí vlci. Uvědomil jsem si, jak mi mi chyběl.
Když se prcek odtáhl, všiml jsem si, že je celý od krve. "Už jsi zkoušel maso, jo? Bylo to dobrý?" zakřenil jsem se a olízal mu čumáček, aby nebyl celý červený. Stejně tak jsem si otřel kapičky, které utkvěly na mém kožichu. I když na černé tolik nevynikaly.
Elisa se mezitím zdekovala. Přišla mi trochu rozhozená z toho, že přišla Gee a ne Zoe, ale nijak jsem to neřešil. Netušil jsem, jaké měly vztahy. Však jsem si na sourozence téměř ani nevzpomněl. Už to bylo mnoho let. Lucy se mezitím bavila s Tesaiem a pak navrhla lov s ptala se na novinky. Trochu jsem ty zprávy otočil. "Máme novou členku, vlčici Gee, je to dcera Nerssie, jestli si pamatuješ. Je teď s Etneyem kousek odsud, ale asi brzy přijde, protože Etney bude učit malého," pověděl jsem jí. "Předtím Elisa přijala vlka Rorreye. Chtělo by to, aby se Ashe ukázala. Tohle je její práce. Kdybys ji potkala, rád bych s ní mluvil. Nebo i ty, Tesaii," vyzval jsem oba vlky a pohledem zkontroloval, jestli mi Sionn zatím neutekl. Potřeboval jsem však ještě mluvit s Lucy a tak jsem se rozhodl vykouzlit drobné elektrické jiskřičky, které mi poskakovaly kolem tlapek a chvilkama i po nejbližším okolí,, abych Sionna zabavil a on mi mezitím neutekl za lepší zábavou. "Lov není špatný nápad, potřebujeme čerstvé maso, ale nejdřív bych raději našel Lauru. Je to pečovatelka a navíc má zkušenosti s Awnay a Etneyem. Sionna by při lovu měla pohlídat ona," řekl jsem a pohledem přejel z Lucy na Tesaie.

Ahoj všem,
hlásíme že jsme všechny vaše hlasy sečetli! Na krásném třetím místě skončila Elisa (tedy já, za což vám děkuji), na druhém místě a naší vicemiss se stává Calum. A na prvním místě, jakožto MISS ASGAAR 2019 se umístil…. bubny prosím… SIONN! Gratulujeme. Všem vám přistane nějaká ta drobnost kytičkového rázu v úkrytech a to i těm, co poslali své hlasy a že vás bylo požehnaně (celkem 9 pokud se nepletu v počtech).
Pac a pusu
A a E.

Probudil jsem se, když mi na čumák spadla z listu stromu velká studená kapka vody. Nespokojeně jsem zamručel a otřásl se. Líně jsem otevřel oči a vzhlédl k obloze. Zdálo se, že mimo les slabě pršelo. Naštěstí sem přes mohutné koruny stromů zatím dopadalo jen pár kapek. To by ješt scházelo promoknout skrz na skrz, pomyslel jsem si otráveně. Nevzbudil jsem se úplně s nejlepší náladou, ale nebylo se co divit vhledem k tomu, jak jsem vstával.
Po chvíli jsem se dokopal se zvednout a trochu si protáhnul hřbet. Zavětřil jsem a všiml si slábnoucího Saviorova pachu, který se nejspíš rozhodl opustit les. Tak zas někdy, starý příteli, pomyslel jsem si a trochu se pousmál. Dále jsem cítil Gee s Etneyem. Věděl jsem, že jsem jim slíbil, že se za nimi za chvíli vrátím, ale začínal jsem být trochu nervózní z toho, jak dlouho jsem neviděl svého druhého syna. Snad to Etny zvládne.

//PRO ELISINU SKUPINKU
Rozeběhl jsem se tedy zpátky do srdce lesa za skupinkou vlků, kterou jsem původně opustil. Pořád tam byli všichni, zdálo se, že Sionn s zrovna probouzel. Prosmýkl jsem se kolem Lucy k Elise a pověděl ji novinky: "Pamatuješ si Nerssiina vlčata? Přišla Gee a žádala o místo. Přijal jsem ji, říkala, že ve staré smečce bývala ochránkyní, tak mi mohla občas pomoct Ashe. Teď je v lese a Etneyem a asi za chvilku přijdou. Etneyovi jsem pověděl o jeho povýšení. Teď ještě potřebujeme mluvit s Laurou." A taky si někdy udělat klid jen pro nás dva a vyčistit si hlavu... Pohlédl jsem na Tesaie a Lucy a jen se na ně usmál. Pak můj zrak padl na bídlou kuličku. "Sionne," oslovil jsem ho a natáhl se k němu.

Etney přiznal, že se mu nechce jít tam, kde budou ostatní obskakovat to mrně. A pak začal vymýšlet různá jiná jména, která rozhodně nebyla lepší než to, které malý dostal. Poznal jsem, že je to jen převlečený strach, že on bude odsunut na druhou kolej. Vážně jsem se mu podíval do očí a pak se trochu přivřel, protože tohle jsem nechtěl říct nahlas ale jen do jeho mysli. Nemusíš se bát, že bychom tě přestali mít rádi, to se nestane, vštípil jsem mu do mysli a hned poté na chviličku pocítil slabost. Už jsem dlouho nespal a ani výrazně nepraktikoval magie. Naštěstí jsem to za několik sekund rozchodil.
Gee na Etneyovi otázky odpověděla, že by ráda poznávala les a jeho obyvatele. "No výborně, to tě Etney může doprovodit. Projdete ještě nějaká zajímavá místa a pak tě představí ostatním," pousmál jsem se. "Já si ještě potřebuju něco zařídit." Tohle byla trochu lež, protože jsem se chtěl na chvíli prospat. Co se Sionn narodil, na pořádný několikahodinový odpočinek nebyl čas.
Když se Gee zeptala, zda tu žije něco malého, měl jsem o důvod víc se vypařit, protože honit se za zvěří se mi vážně nechtělo. Od toho je lovkyně. Pohlédl jsem na syna a pak na tmavou vlčici. "Naše lovkyně Lucy nedávno donesla nějaká ryby, možná ještě nějaké zbyly. Ale zajíce v lese určitě na jihu. Bývají spíš v údolí, nebo jižněji v lese. Můžete vyzkoušet smečkovou magii, abyste je snáz našli," poradil jsem jim a vlastně byl docela zvědavý, jak tohle dopadne. Až se vzbudím, musím to zjistit.
Protáhl jsem si hřbet a a potom na oba kývl. "Tak zatím, brzy se vrátím," rozloučil jsem se a pak zmizel lese. Našel jsem si pěkné místečko na mechu po vysokým stromem a spokojeně se schoulil do klubíčka. Zavřel jsem oči a téměř hned usnul. Bylo co dospávat.

Bylo vidět, že se Gee Etneyovi hned zalíbila. Strachoval se, aby nepřišel o prohlídku smečky s novou vlčicí kvůli svému malému bratrovi. V duchu jsem protočil očima. Byl stále tak mladý a tak čitelný. Přemýšlel jsem, kdy se usměrní a u toho si vzpomněl na scénu, kterou nám natropil kvůli Casipě. A od té doby, co odešla z lesa, ji stejnak nikdo neviděl. "A co kdybys to vzal při jednom? Mohl bys Gee ukázat ostatním, většina smečky je stejně kousíček odsud s vlčetem a tvou matkou. Je to veselo a Gee by si to jistě užila," navrhl jsem Etneyovi klidně. Jemu nemělo smysl něco vysvětlovat. Nebo se na něj škaredit. Vždycky byl trochu jiný než jiná mláďata a nejlepší bylo mu něco podstrčit jako že je to nejlepší nápad pod sluncem, teda až po tom jeho, samozřejmě.
Když se Etney dozvěděl o svém novém úkolu, nejdřív se zdráhal. Jakmile jsem ale dodal to o jeho novém postavení, jeho výraz se úplně změnil. Překvapení přešlo do radosti a já se nemohl neusmát, protože ten jeho šťastný výraz byl neuvěřitelně nakažlivý. "Přesně tak, Etny. Ale musíš na něj být hodný, je ještě moc malý," pověděl jsem vážně a doufal, že si z toho ten blázen aspoň něco vezme. A když si vezme moc málo, Elisa ho zakousne dřív, než by se mohlo něco stát.
Než jsem se stačil vzpamatovat, vrhnul se můj syn na Gee. Ta vypadala trochu bezradně. Bylo mi ji trochu líto, ale právě teď se nedalo nic moc dělat, aby se Etney trochu přibrzdil. Protože ten spustil a mluvil a mluvil a chvílemi jsem se sám ztrácel v tom, co vlastně říkal. Přešel jsem trochu blíž k těm dvěma a řekl: "Tvůj bratr se jmenuje Sionn. Narodil se asi před měsícem a sice ještě neumí pořádně mluvit, zato běhat se naučil už dobře." Informace jsem tak nějak směřoval na oba vlky. "Zatím nesmí nikdy zůstat sám, teď ho hlídá Elisa zatímco si s ním Lucy hraje a potom by měla pomoci také Laura, až se vrátí z pochůzky s nováčkem Rorreyem. Vlastě tu ten vlk není o moc déle než ty, Gee, ještě jsme ho sám neviděl."

//Miluju to slovo stupído :D :D
Jinak: zítra budu moct psát celý den, ale od soboty jedu pryč a nevím, jestli tam bude net, tak se buď zítra večer odpojím, nebo mě prostě odmanipulujte někam pryč - třeba že Arc šel spát :D

Gee se zajímala o to, kde nejde údolí. Otočil jsem se na ni, abych nemluvil do větru. "Údolí se nachází uprostřed lesa. Terén se směrem tam postupně svažuje, takže to určitě najdeš. Je to dobré místo, když hledáš vodu a nechce se ti až na hranice, je tam největší naděje na úspěch," vysvětlil jsem. Vlčice také chtěla vědět, jak je to s lesní magií. "Nevím, co všechno by svedla, ale určitě napomáhá s orientací v tomhle hustém hvozdu. Stačí jen vyhledat nějaké skály."
Usmál jsem se na ni a sledoval, jak si prohlíží úkryt. Mezitím pach Etneye sílil a dalo se snadno určit, že míří přímo k nám. A opravdu. Netrvalo dlouho a šedivý vlk s bílou podprsenkou sem vletěl jako vichřice. Po jeho pozdravu jsem se na něj ošklivě podíval. Nelíbilo se mi, jak se k nám chová, ale nechtěl jsem mu dělat scénu před novou vlčicí. Zvlášť ne před tím, co se mu chystám říct. A navíc co já vím,třeba se mu bude líbit. Potutelně jsem se ušklíbl a zamával ocasem. Pak jsem se omluvně podíval na Gee. Ahoj, Etneyi. Tohle je Gee, naše nová členka smečky," představil jsem tmavou vlčici krátce a zbytek nechal na nich.
Napadlo mě, že bych měl Etneyovi vštípit, aby nemluvil o svém bratrovi, protože jsem se stále nerozhodl, jestli jí Sionna takhle brzy ukážu. Zvlášť když je teď poprvé venku... Ale než jsem to stačil udělat, Etney se na něj začal na Sionna vyptávat. "Ano, žije. A je to tvůj bratr," řekl jsem příkře a věnoval mu pohled, který naznačoval, že by se měl zklidnit. A možná že to pomohlo, protože pak se začal chovat o něco lépe.
"Omluv nás na chvilku," poprosil jsem Gee a Etneyovi naznačil, aby se mnou o několik kroků popošel stranou. Netušil jsem, zda je to dost daleko, aby to Gee neslyšela, ale neřešil jsem to. Nebylo to nic tajného. Počkal jsem, až se mi Etney začne věnovat a pak se zadíval do jeho jantarových očí. "Musím ti něco říct. S tvou matkou jsme se rozhodli, že je na čase, aby ses ve smečce ujal nějakých povinností. Tvým úkolem bude starat se o bratra a učit ho okolnímu světu," řekl jsem a krátce si prohlédl, jak reaguje. "Jistě vás to sblíží. A navíc na oplátku za tvou práci dostaneš povýšení a stáváš se novou deltou smečky." Hrozně jsem si úžíval něco takového říct. Ač Awnay s Etneyem byli jací byli, vždycky jsem se těšil, až budou připraveni postupovat v hierarchii. Usmál jsem se na syna a hrdě na něj pohlédl.

//Pardon za dnešní čekání, práce mě dřív nepustila :/ Zítra to bohužel bude asi podobné, pokud se mi nepodaří se trhnout trochu dřív :D

Slunce se mezitím přehouplo zpátky na obzor a první ranní paprsky nám ozařovaly cestu. To to letí, pomyslel jsem si, když jsem si uvědomil, že jsem strávil skoro celý den pryč od vlčete. Klusal jsem lesem směrem na sever. Nemusel jsem se příliš soustředit na cestu, protože jsem tento hvozd znal jako svoje ponožky. A tak jsem se chvílema spíše bavil proplétáním se mezi stromy a přeskakováním kořenů. Po chvilce jsem i ještě zvolnil tempo, abych nechal Gee prostor si krajinu prohlédnout.
"K území patří celý tenhle hvozd a navíc údolí. Tam se někdy scházíme jako smečka. Jenom na severu si dávej pozor, sousedí s námi jiná smečka, tak ať tam zbytečně nezabloudíš a na jihu kousek od našeho lesa jsou takové skály, kde se rádi poflakují kojoti. Bývá lepší se tomu místu vyhnout," prohodil jsem za cesty. Zdálo se mi, že jsme jednu chvíli minuli velmi silnou pachovou stopu Laury a Rorreye. Museli tu ještě před chviličkou být. "Lesem také koluje zvláštní magie, která vypomáhá orientaci v hustém porostu. Jistě ti ji propůjčí, když budeš toto místo považovat za domov," pousmál jsem se a ohlédl se na vlčici, jestli mi stačí.
Netrvalo to už příliš dlouho a dorazili jsme na to místo. Husté keře schovávaly skály porostlé mechem, kterými se dalo vstoupit do jeskynního komplexu. "Tohle je náš úkryt. Zvenku nevypadá úplně lákavě, ale můžeš si být jistá, že tě jeho silné stěny uchrání před špatným počasím a zimou." Popošel jsem až na kraj jeskyní a hlavou ukázal dovnitř. "Dobře si zapamatuj cestu sem, špatně se hledá, když vlk tápe," upozornil jsem ji a pohlédl do jejích očí. Nemohl jsem přestat přemýšlet o tom jak to, že měly tak zvláštní barvu. Nikdy jsem takové neviděl...
Počkal jsem, až si Gee vše prohlédne a mezitím přemýšlel, co bych jí ještě mohl ukázat. Najednou se mi ale do čumáku dostal známý pach. Etney se vrací domů, prolétlo mi hlavou a já se pousmál. Měl jsem radost, že se syn vracel. Zvlášť když má dcera věčně jen běhala po světě. "Blíží se Etney, můj syn, jestli ti to nevadí, mohli bychom tu na něj počkat."

"To nejspíš ano," přikývl jsem. "Máš dva sourozence, že?" Mezitím, co jsme si povídali, se slunce úplně schovalo za obzor a pomaloučku se mezi stromy začaly rýsovat první hvězdy. "Myslím, že jsem tvoji matku ještě zahlédl. Pokud vím, žila tenkrát v nějaké smečce na severu, ale už je to taky nějaký čas." Tušil jsem, že ji svou odpovědí nepotěším. Když se mě takhle ptala, zřejmě o své matce nevěděla vůbec nic. "V průběhu let zmizela většina vlků z Klímové smečky. Stejně jako nakonec samotný les, ale nikdy se nenašel nikdo mrtvý. A tak naděje mizí poslední," dodal jsem a vážně se na ni podíval. "Zůstali jsme já s Elisou a občas nás navštíví Savior. Meadow bývala naší betou, ale nedávno odešla zpátky do svého rodného kraje. O ostatních už bohužel nic nevím."Můj hlas byl trochu zastřený, nemluvilo se mi o tom dobře. Všichni ti vlci, o kterých jsem mluvil, byli pro mě kdysi velmi důležití a nevědět, co se s nimi stalo, bylo ubíjející.
Potom mi Gee potvrdila, že trvá na svém rozhodnutí. "Pak tedy vítej v Asgaarské smečce." Pousmál jsem se na ni a na chvíli se zadíval mezi stromy. "V lese je teď poměrně živo, takže věřím, že se brzy seznámíš s ostatními. Máme tu pečovatelku Lauru, lovkyni Lucy, ochranářku Ashe a mého syna Etneye. Všichni to jsou výše postavení, takže na jejich slova dbej. Jen Etneye bych nebral úplně vážně, ale to poznáš sama," zakřenil jsem se, protože si Gee jen těžko mohla představit, co ji s mladým mohlo čekat, než ho osobně potká. Už se těším, až mu řeknu o jeho novém úkolu ve smečce, to bude koukat, proběhlo mi hlavou. "Samozřejmě, že nemusíš trávit veškerý svůj čas tady v lese, ale bylo by dobré se čas od času ukázat, abychom věděli, že jsi v pořádku," vysvětlil jsem. "Náš hvozd je poměrně suchý, jen v údolí je nějaká šance objevit vodu, ale hned u hranic najdeš velké řeky. Přes jednu jsi sem jistě přišla, ne? Smečka má také úkryt severně na úpatí hor, ale je těžké ho najít, když nevíš, kde hledat." Podíval jsem se jí do očí a pomalu se zvedl na nohy. Trochu jsem se protáhl a poupravil si srst na boku. "Pojď, ukážu ti ho," vyzval jsem ji a klusem se rozeběhl směrem k jeskyním. Nijak jsem se nehnal, zvlášť s ohledem na to, jak byl neprostupný les pro cizince zrádný, ale tak trochu jsem chtěl otestovat, jak to má Gee s tím běháním. Také bych ji měl upozornit na magii lesa, i když na ni stejně brzy přijde.

Gee mi odpověděla, že v minulé smečce zastávala post ochránce. Přikývl jsem. Pak ale dodala informaci o svém zranění. Musel jsem ocenit její upřímnost, protože tohle bylo něco, co by většina vlků skrývala jen aby se dostala do smečky, kde by se v nouzi postarali. V tom případě je ale lovec a ochránce pasé, u obojího je potřeba vytrvalost, napadlo mě. I když neměl bych soudit, dokud to nevidím. Navíc má zkušenosti. Když jí takový post svěřili, musí být spolehlivá, přemýšlel jsem. Když na to půjde chytře, nemuselo by to zranění až tolik omezovat... Pohlédl jsem vlčici do zelenkavých očích. Rozhodl jsem se jí dát šanci. O tom smečka... rodina byla.
"Pro začátek bys mohla sem tam vypomáhat naší ochránkyni Ashe a zkusit nějaký smečkový lov," navrhl jsem. Tušil jsem, že jako vlčice by se nejspíš hodila také na občasné pohlídání Sionna, ale nechtěl jsem prozrazovat, že ve smečce vlče, dokud jsem si nebyl jistý, že si Gee za svým rozhodnutím stojí.
Jakmile jsem se zeptal na Nerssie, přišlo mi, že tmavá vlčice znejistěla. Pak mi prozradila, že Nerssie je její matka. Všechno to začalo dávat smysl. Vlčata Rocky, Zoe, Gee... Tak proto jsem z ní cítil podobný pach tomu mé bývalé alfy. Tak proto mi přišla povědomá. Museli jsme se tenkrát někdy vidět v Klímovém lese. "Nerssie bývala má alfa v Klímovém lese," vysvětlil jsem. Sice jsem s pruhovanou vlčicí neměl nikdy příliš vřelý vztah a občas jí vyčítal, že smečku takhle opustila, ale jako alfu jsem ji vždy respektoval. Měla to v sobě.
Na chvíli jsem se odmlčel. Nespíš jsem čekal nějaké otázky na Nerssie. Musí to být hezké mít matku, pomyslel jsem si, protože já tu svou nikdy nepoznal. Jen z vyprávění. Vždycky jsem měl jen otce. Pohlédl jsem zpátky na vlčici. "Pokud tedy stále trváš na svém rozhodnutí, přijmeme tě do smečky," pověděl jsem a trochu se pousmál. Posadil jsem se před ní a přehodil si ohon přes tlapky. Bylo to zvláštní. Jako by je sem něco táhlo. Většina Saviorových vlčat se aspoň na nějaký čas vrátila sem do smečky. A teď i vlče Nerssie.

Tmavá vlčice se představila jako Gee. Gee, Gee, to už jsem slyšel, přemítal jsem a dál si ji prohlížel. Zdálo se, že i ona přemýšlela. Měl jsem z toho takový zvláštní pocit. Jako by se nejistota smíchala s nostalgií a já vůbec netušil, co si o vlčici mám myslet.
Gee odpověděla, že by se ráda přidala do smečky. Že by ráda našla domov. Čekal jsem, že to tak bude. Ti, co jen procházeli a "nevšimli si smečky", se chovali jinak. Pousmál jsem se na ni. Byla pokorná. Navíc počkala na hranicích a upozornila na sebe. Ne jako většina nováčků, která si většinou nakráčela do lesa jako by se nechumelilo. Rozhodně ví, jak to ve smečce funguje. Tahle vlčice se mi líbila, ale i tak jsem měl na jazyku ještě jednu otázku, kterou jsme pokládali všem. "A co jsi schopná smečce nabídnout? Máme vlků dost a množství žrádla je omezené, nepřijmeme někoho, kdo nepřidá tlapky k dílu. Také nehledáme někoho, kdo se tu zdrží přes zimu a pak už se nikdy neukáže," řekl jsem. Neměl jsem z Gee pocit, že ona byla ten typ, který by jen tak zmizel, zvlášť když přišla s tím, že hledá domov, ale musel jsem to říct. Tlapkami mi už prošlo až moc vlků, které jsem po krátkém čase už nikdy nevěděl. Prostě zmizeli beze slova.
Trochu jsem uvolnil svůj postoj. Začínal jsem dostávat pocit, že se nemůže zdát. Navíc otevřenější postoj otvíral cestu k lepší komunikaci. Pohodil jsem ocasem a ještě jednou si vlčici pořádně prohlédl, než jsem pohledem konečně uhnul. Gee, Gee, Gee, opakoval jsem ji. Přece si musím vzpomenou. Gee... Gee, Rocky, Zoe, svitlo mi. Překvapeně jsem vzhlédl a neklidně přešlápl. Natáhl jsem do čenichu ještě jednou její pach. Musel jsem se zeptat. "Neznala jsi náhodou Nerssie?"