Příspěvky uživatele

< návrat zpět

A tak jsme byli domluvení. Vypadalo to, že Belialovi nevadilo se občas postarat o nově příchozí, ale to, jak to okomentoval, mě donutilo se maličko poušklíbnul. Však sám mohl být verbeš, ale neměl stejně bych neměl to srdce neteřince udělat, že bych vyhnal jejího partnera. Zvlášť když nic neproved. A třeba je hodnej, když si ho vybrala. Zdálo se, že to oběma vlkům, ale zejména Roweně udělalo radost. Pousmál jsem se a kývnul na mě. "Hlavně žádný hovadiny," pobídnul jsem je. Nechtěl jsem totiž už nic řešit. A zvlášť ne nějaké hašteření mezi členy smečky jako předtím v případě Crowleyho a Roweny.
Lesem se ozvalo vytí a Belial se hned pohotově nabídl, že by to šel vyřešit. To se mi líbilo. "Tentokrát ne, to je moje vnučka," pověděl jsem s úsměvem. Byl jsem rád, že se čas od času tady v lese zastavila. Chtěl jsem za ní jít, ale před tím, než bych vyrazil zase na druhou stranu lesa, jsem si potřeboval trochu odpočnout. "Tak zatím. Kdyby něco, budu v lese," rozloučil jsem se s Belialem a Rowenou vyskočil si hezky na kámen naproti pomníku, abych na chvíli zpomalil.

//Loterie 12

Rowena se za Beliala opravdu intenzivně přimlouvala a bylo vidět, že jí opravdu hodně jde o to, aby mohl zůstat. Pousmál jsem se, ale když přes vlka přehodila svůj dlouhý ocas, ohnul jsem pohledem, abych nezíral. Přišel jsem si tak nějak nemístně. Byl jsem ještě stará škola, co takové věci prováděla jedině v soukromí. Naštěstí se moje pozornost mohla přemístit na Beliala, který začal mluvit o tom, čím by mohl přispět. A zrovna marně to neznělo. "Ochránce se hodí vždycky. Moje partnerka bývala dost drsný ochránce ještě když jsme neměli svoji smečku," zasmál jsem se nad vzpomínkou. Obávaný ochránce a pak obávaná alfa.
Pak ale přišla řeč na pomník a Castiela. Věnoval jsem tomu místu jen krátký pohled, než jsem se obrátil zpátky na Rowenu a Beliala, kteří se mi oba snažili vyjádřit podporu. A přišlo mi, že to myslí upřímně. Bylo to od nich hezké. Smutně jsem se na oba pousmál, než jsem švihl ocasem. "No nic, tak jestli jsme domluvení, tak vítej v Asgaarské smečce," pověděl jsem s pohledem upřeným na Beliala. "Jenom se pak ještě ukažte Sionnovi," zaúkoloval jsem je.

//Loterie 11

Belial mi potvrdil, že rostliny ovládat umí a na ukázku přímo před námi vyrostl ze sněhu poměrně veliký bodlák. Pozvedl jsem obočí. Nebyl jsem si jistý, co se mi tím snažil naznačit. Tak přeci jen jsou možná ty odznaky od magie země, usoudil jsem, i když pořád mi vrtal hlavou ten odstín. Byl jiný než na jaký jsem byl zvyklý u Siany, Saviora a jejich dětí.
Belial se taky zajímal o smečku. "Žádáš o místo?" optal jsem se napřímo. Nerad jsem dlouho chodil kolem horké kaše. "Pak je tradiční otázkou, čím můžeš smečce přispět a jestli jsi ji ochotný v případě potřeby bránit a respektovat ostatní členy," vysvětlil jsem a dlouze jsem si vlka prohlédl od hlavy až k patě, abych si ho prověřil. Vypadal zdravý a dobře stavěný, spíše než na robustní typ jsem ho odhadoval na atleta. Ale mohl jsem se mýlit. Že by přeci jen zima zaháněla tuláky do smeček? napadlo mě. Za poslední dobu se k nám přidalo hodně vlků. Jo, někteří si vzpomněli brzo, pomyslel jsem si na účet těch, co se přidali, až když na zemi ležely sněhové závěje a lovit se moc nedalo. Kdo ví jestli je teď vůbec co. Tahle zima byla totiž opravdu studená.
Rowena mnoho neříkala a já si všiml, že docela pečlivě zkoumá pomník. A pak se zeptala na Castiela. "Náš syn, krátce po narození zemřel," odpověděl jsem poměrně stroze, ale nerad jsem do tohoto tématu příliš zabředával. Bylo to sice už dávno, ale... stejně.

//Loterie 10

Rowena se začala omlouvat za to, že sem svého přítele vzala. Zavrtěl jsem hlavou. "Už to nebudeme řešit. Ale příště počkejte na hranicích," uzavřel jsem. Nakonec se vlastně nic nestalo, i když jsem pořád neměl dobrý pocit z toho, že se cizí vlk prochází vedle hrobu mé partnerky a mého syna. Tohle místo pro mě bylo speciální a já nechtěl, aby se mu snad někdy něco přihodilo. Snad jako by to mohlo mrtvé pod zemí rušit. I když Belial vlastně hroby spíše nazdobil, protože to byla jeho magie. "Zajímavé, jako bys uměl ovládat rostliny a počasí," zhodnotil jsem, protože mi to přišlo jako dílo kombinace magií. Sám jsem počasí jeden čas ovládat uměl. Zvláštní magie. I když odhadnout, kdy skončí ty mrazy, by se teď docela hodilo.
Belial se začal zajímat o smečku a mně se úplně nelíbilo, jak k tomu přistupoval. Udělal jsem několik kroků a švihl ocasem. Jako by to snad byl hotel. "Smečka je funkční a zaopatří ty, co se na jejím chodu podílí," odpověděl jsem klidně. To, že zrovna bylo v lese docela živo, moje tvrzení potvrzovalo. Ale i tak je nás o něco míň než bývalo, pomyslel jsem na to, jak se některé z mých dětí rozhodly osamostatnit. Ale Sionn zůstal. Možná se přeci jen projevovalo to, že jsme mu ze všech potomků dokázali věnovat nejvíce času a energie. "Je tu už od dob, co jste pravděpodobně ještě nebyly na světě," dodal jsem ještě k tématu se smíchem. U Roweny jsem si byl jistá a... no, odhadoval jsem, že by přece nějakého vetchého starouška za přítele nechtěla.

//Loterka 9

Jakmile jsem seskočil z vlka, cítil jsem, jak moje tělo opouští adrenalin z toho, jak jsem se polekal, když jsem zjistil, že je cizí vlk uprostřed lesa, a místo toho se ve mně usadil takový zvláštní pocit klidu a pohody a snad i sympatie k neznámému vlku. Nejspíš byla moje reakce opravdu přehnaná, ale už se stalo. A lepší být opatrný. A vůbec, nebyla to moje chyba, tuláci si nemají co chodit po lesa, ale čekat na hranicích. Omlouvat jsem se nehodlal. Ale řešit to dál taky ne.
Rowena mi vysvětlila, kdo byl ten vlk a on sám mě taky pozdravil. Pokývl jsem hlavou. Tak přítel? Nevěděl jsem, že Rowena má přítele, ale dalo se to očekávat. Byla mladá, hezká a dobře voněla. "Takže jste přišli na návštěvu?" zeptal jsem se, abych si to ujasnil. Pak jsem pohledem následoval ten Belialův, který vedl na pomník, který bych na tohle roční období opravdu nezvykle ozdobený. "Hezké, to ty?" pověděl jsem, zatímco jsem si prohlížel květiny kolem sochy. Snad jsem hledal, jestli v tom počasí, už taky pomalu nenamrzají.

//Loterka 8

//To se vůbec neomlouvej, všechno v cajku, třeba jsem to blbě pochopila já, už popravdě přesně nevím :D

Viděl jsem rudě a bez rozmyslu cizího vlka srazil, i když se mě Rowena snažila na poslední chvíli zastavit. Cizinec uprostřed lesa. A ještě u hrobu mé partnerky a syna. Naprostý vrchol drzosti. Držel jsem vlka přimáčknutého k zemi. "Zbláznili jste se? Cizinci mají čekat na hranicích!" obořil jsem se na Rowenu a cizího vlka, viditelně naštvaný, i když se mi to ten vlk snažil vysvětlit. Pak jsem ale začal pociťovat zvláštní pocit - jakoby to naštvání bylo najednou pryč. A k vlkovi jsem pocítil možná až lehkou sympatii? Asi to bylo jen nedorozumění, napadlo mě. Zavrtěl jsem hlavou a vlka konečně pustil. "To už nikdy nedělejte, mohl jsem to zabít. S cizími vlky uprostřed lesa nemám dobrou zkušenost," řekl jsem a přitom se vybavil, jak se nám Styx snažila před lety ukrást Sionna. Dobře jí tak, že už hnije někde pod drnem. Krátce jsem pohlédl Elise do tváře, než jsem se místo toho obrátil k Roweně. "Proč jsi ho přivedla?" zeptal jsem se na důvod jejich návštěvy. Pak jsem se otočil zpátky na tmavého vlka s neobvyklými zeleno-žlutými odznaky. Nějaká divná magie. Nepoznával jsem to a tak jsem pořád zůstával ve střehu. "Tak znovu. Jsem Arcanus, alfa Asgaarské smečky," představil jsem se a těkal očima mezi vlkem a Rowkou.

//Loterka 7

//Welp, nejsem si úplně jistá, jak to teď hrajete, protože jeskyně jsou na severu a socha na mýtině ve středu lesa, takže to je reálně dost kus od sebe, tak když tak klidně dejte vědět a doupravím :D

Dokud jsem byl ještě v koridoru z jeskyně ven do lesa, smečková magie mi přesně ukazovala, kde Rowena a ten cizinec jsou. Jedno ale bylo jisté, rozhodně nezůstali na kraji lesa a místo toho se mi teď někdo cizí procházel po lese. A to se mi ani za mák nelíbilo. Zvlášť vzhledem k nepěkným zkušenostem se Styx. Zavrčel jsem a přidal do kroku až se mi tlapy čas od času nepříjemně zabořily do nějaké kupy sněhu. To mě ale nemohlo zastavit. Proč nemůže být chvíli klid.
Cizáka jsem našel uprostřed u hrobu Elisy a Castiela. A to neměl dělat, protože to bylo hodně soukromé a citlivé místo. Nevěnoval jsem pozornost tomu, abych zkoumal tu krásnou podivnost, že kolem pomníku prakticky přišlo jaro. Místo toho jsem se pokusil využít momentu překvapení a skočil po neznámém vlkovi (Belial) s jasným cílem ho srazit k zemi. "Co chceš uprostřed smečkového lesa?!" procedil jsem se zavrčením mezi zuby.

//Loterka 6

A tak se nakonec tak nějak většina skupinky rozutekla. Chtěl jsem využít klidu a jít si popovídat s Crowleym a Zurri. A jak se asi mají Vivi, Reo a Ciri? napadlo mě, a Etney? To jsem bohužel netušil, ale mohl jsem si jen přát, že tuhle tuhou zimu přežijí v pořádku. Stejně jako Nemo, připomněl jsem si. Pořád jsem byl nervózní z toho, že s Alastorem rozhodli opustit smečku zrovna takhle blbě. Jako by nestačilo, že už je jedno dítko toulalo. A to další bylo taky někde v tahu. No a pak tu byl Sionn, co se serval se Styx. No nebyla tohle infarktová rodina? Jenže než jsem se usadil u Crowleyho a Zurri, magie lesa mi napovídala, že se v něm něco děje. A že se k nám velmi rychle blížila Rowena a taky někdo cizí. To mě znepokojilo. Cizák v lese?! To se mi ani trochu nelíbilo, okamžitě jsem vyskočil na nohy a vystartoval. "Máme v lese nějakého cizáka, musím tam jít. Pak bych si s vámi ale moc rád popovídal," pověděl jsem dvěma vlkům, co v úkrytu zůstali. A pak už jsem na nic nečekal.

//Les

//Loterka 5

V úkrytu bylo opravdu živo, což se mi líbilo. Ale zároveň jsem cítil jakési napětí, které jsem nedokázal identifikovat. Nestíhal jsem přemýšlet nad významy toho, co všichni říkali a popravdě... ani jsem nemohl řešit všechny jejich problémy. I když bych možná chtěl. Ale na Sionnovi jsem poznal, že se chová divně. Zase. Nejspíš si mou radu nevzal k srdci a pořádně si od všeho neodpočal. Ale taky nemohl, když musel za mě řešit Styx, ozval se v mé hlavě jízlivý hlas. A tak jsem jí raději zatřepal, abych ho zase vyhnal. Parsifal byl očividně naštvaný a podle toho, co jsem si přečetl v jeho hlavě, jsem ho docela chápal. Ale zase... dva vlci? Moderní doba byla jiná. Ale zas proč ne. Mě do toho koneckonců nic nebylo. Parsifal s Wylanem zamířili ven z úkrytu, zatímco dovnitř přišli Crowley se Zurri. "Ahoj," usmál jsem se na ně, "co je nového?". Oba si ale drželi trochu odstup. Sirius se zajímal, kdo je Styx, a Sionn to vysvětlil tak trochu hádankovitě. "Zabila mou partnerku Elisu," řekl jsem to natvrdo, i když to pořád bolelo. Jak ale čas plynul, čím dál lépe jsem se od významu těch slov dokázal odpoutat. I když někdy prostě přišla slabá chvíle. Brzy na to zamířil i Sionn ven a naše sešlost se bohužel zase docela rychle rozutekla.

Krásný nový rok, Asgaarští!

V první řadě vítáme nové tváře, děkujeme za přízeň a doufáme, že se vám tu bude líbit. Poděkování si ale zaslouží i stávající členové smečky za to, že tu u nás zůstáváte a taky za super aktivitu v poslední době <3 Třeba ten lov neskutečně utíkal na to, kolik nás bylo, wow :D Letos došlo i na jedno velké rozloučení s Laurou a my ti tímto děkujeme za dlouholetou přízeň <3

Sjonovo statistické okénko: Top 3 smečkofretky za rok 2023 jsou *dramatické bubnování* Krůli (234), Žanda (138) a Parsi (105)! *famfáry*

A protože aktivita byla fakt super, plnili funkce a podíleli se na tvorbě příběhu smečky, tak posíláme pochvalu (a taky nějaký drobný bakšiš do úkrytu). A jako hrdý taťko k tomu musím přidat i Sjona, který si vyzvedává cena za hlavu Styx :tasa:

Doufáme, že vás hra bude bavit i v novém roce a že přinese samé radosti. Hlavně se ale mějte krásně, ať jste zdraví a spokojení. A kdyby cokoli – ať už nějaký nápad s akcí, vylepšením smečkodění, žádost o funkci/povýšení/vlčata/nápad na nějakou specifickou funkci, nebo klidně i nějaké info o neaktivitě, nebojte se ozvat

PS: chystá se na vás slíbená smečkoakce

Arčí a Sjon

//Loterka 4

Mou nabídku na vyléčení ani jeden z nich nepřijal. Ale částečně to bylo asi i dobré znamení, že ani jeden z nich neměl tak závažné rány, které by to okamžitě vyžadovaly. Ze Sionna vyzařovala intenzivní nelibost, že jsem si před malou chvilkou přečetl Parsiho myšlenky. A já vlastně ani cíleně nechtěl. Někdy bylo potřeba se víc soustředit na to, aby se ke mně cizí myšlenky nedostávaly. Zvlášť v rozrušení.
Ač už se všichni představili, přišlo mi, že kolem nás panovala taková divná atmosféra. A korunu tomu dodal Parsi, když vysvětlil důvod, proč Sionn vypadal tak jak vypadal. Zabil Styx... Ta dvě slova ve mně zarezonovala. Jenže pak Parsi dodal ještě něco. "Počkej... jako ty?" zamračil jsem se. Znamenalo to, že Parsi umřel a vrátil se z mrtvých? Cítil jsem, jak se se mnou nepříjemně zhoupnul žaludek, ale zvnějšku jsem na sobě nenechával nic znát. Co se to poslední dobou děje se světem?
Parsi byl prostě Parsi a hned se ptal na nějaké úkoly. "Ne ne, žádné úkoly nemám," zavrtěl jsem hlavou. "Můžete si dělat, co byste rádi. Jen dávejte pozor na ten mráz tam venku," pověděl jsem i k Siriusovi a Wylanovi. Pak jsem se obrátil zpátky k Sionnovi. Celá ta situace mi docházela jen pomalu a tak nějak se ve mně všechny ty pocity míchaly. Nějak jsem se toho dozvěděl moc najednou a byl tím naprosto pohlcen. Pro dva nově příchozí to musel být už naprostý zmatek, ale já momentálně neměl kapacitu je uvést do obrazu. To muselo počkat. "Zabil jsi Styx, když mně utekla," vyslovil jsem nahlas. "Snad už od ní bude navždy klid." Na chvilku jsem se odmlčel a Sionna si přitom prohlížel. "Zmužněl jsi. Jsem na tebe hrdý."

//loterka 3

Sirius vysvětlil, že jsou barvy očí spojené s tím, jakou magií vlk disponuje, ale Wylan jakoby tomu, že by mohl umět nějakou magii, stále nemohl uvěřit. Ono to byla asi docela náročná novinka na vstřebání. "To je dost dobře možné... a v tvém případě pravděpodobné," odvětil jsem na jeho dotaz. Ostatně ani já sám neměl magii po svých rodičích. Kdo ví, třeba ji Wylan získal podobně podivným způsobem jako já. "Přesně tak," stihl jsem odpovědět ještě na druhý dotaz ohledně toho, zda-li umím číst myšlenky.
Jenže pak už moji plnou pozornost upoutali vlci v jeskyni. Bojoval jsem s nutkání s Sionnovi okamžitě přiskočit, ale nechtěl jsem, aby to před ostatními nějak špatně vypadalo. A jak jsme předtím řešili to, jestli umím číst myšlenky, zrovna teď se jich ke mně hrnul celý proud od Parsiho. Bylo jich tolik a měly v sobě schovanou takovou intenzitu, že bylo v určitý moment těžké je odlišit od toho, co se vlastně vyslovovalo nahlas. Udusit pískem... Málem umřel... uklízel zbytky, snažil jsem si ze všech informací složit celý příběh. Řekl jsem mu, že ho miluju... počkat cože? Zmateně jsem se ohlédl na Parsifala. To už ale Sionn tvrdil, že se vůbec nic neděje, jenže já v tenhle moment věřil víc Parsimu. Zamračil jsem se. "Sionne, málem jsi umřel," vyslovil jsem to nahlas a najednou to znělo tak hrozně reálně, až se to ve mně celé nepříjemně stáhlo. Málem umřel... "Jste zranění?" vyzvídal jsem. "Můžu vás vyléčit."
Až o notnou chvilku později jsem si uvědomil, že jsem vlastně nepřišel sám. "To jsou Sirius a Wylan, noví členové smečky," upřesnil jsem. Sakra, to je zmatek, prolétlo mi hlavou, zatímco jsem si to celé snažil dát v hlavě do kupy. Myšlenky na to, že Sionn málem umřel, mi nedaly stání a já se tak pořád přešlapával na místě a snažil se vymyslet, jak bych mohl pomoci. A tak jsem to nepříjemné napětí alespoň částečně upustil tím, že se vzduch v jeskyni o něco poohřál.

//Loterie 2
//Les

Na cestě do jeskyní jsme si povídali o magiích. "To je zajímavé. A hodně nezvyklé," naznal jsem, když mi Sirius pověděl o jeho magii. Jak zmínil Smrt, došlo mi, že o ní vlastně Rowena taky mluvila. A jako o kmotře. Že by Lennie měla nějaké pakty se Smrtí? Saviorovi se to nepodobalo no a u Lennie... vlastně bych se nedivil. To by možná i vysvětlovalo, proč s ní Elisa tak dobře vycházela. Při té myšlence jsem se nepatrně ušklíbl. Wylan však tvrdil, že žádnou magii neovládá. "Jsem si docela jistý, že dokážeš číst myšlenky. Nebo bys alespoň dokázal, když to potrénuješ," pousmál jsem se na něj. Wylana zajímalo, jak jsme na to, že umíme ovládat magii, vlastně přišli. "Na tu první docela nepěkným způsobem, když se mi do hlavy nechtěně vkrádaly útržky cizích myšlenek. S každou další už to šlo lépe a někdy se magie prostě objeví, když jsi naštvaný. Ale na většinu magií mám stejný trik - zahloubat se do sebe, soustředit se na magii a představovat si, co bych chtěl udělat," pověděl jsem, zatímco jsem se pomalu soukal úzkou chodbou do jeskyně.
Uvnitř ní mě čekalo jedno velké překvapení. "Sionne, Parsi!" vydechl jsem, jen co mi na ně padl zrak. Tak nějak jsem nečekal, že na ně narazíme zrovna tady, ale měl jsem radost. Na tváři se mi rozlil spokojený úsměv, který ale docela ztvrdnul, když jsem si všiml, že můj syn vypadá... no docela mizerně. "Co se stalo?!"

A tak se nám smečka zase rozrostla. "Tak tedy vítej v Asgaarské smečce," pronesl jsem tak nějak rozvážně, ale pak se na Wylana usmál. Měl jsem z toho radost. Tak nějak jsem došel k tomu, že mě nejvíc naplňovalo, když kolem mě bylo živo. To bylo to nejlepší, co jsem si mohl přát. Ale hned kousek za tím se momentálně umisťovala taky touha po troše tepla, protože přes noc začalo být venku ale opravdu nepříjemně a ani ráno tomu moc nepomohlo. Ještě že už je naloveno a i hranice se nějakou chvilku řešit nemusí, pomyslel jsem si. Teď by se mi totiž nic z toho řešit opravdu nechtělo.
Jakmile jsem navrhl cestu do úkrytu, oba vlci souhlasili. "Tak dobře, vyrazíme," pověděl jsem a pomalu se rozešel na sever. Nijak jsem nespěchal, šel jsem tak, jak to bylo přes namrzlé sněhové závěje pohodlné. "Úkryt je v jeskyni na severu lesa. Špatně se hledá, když nevíte kde, ale schovat se tam dá dobře," vysvětlil jsem. Byl jsem rád, že jsme tu jeskyni tenkrát s Elisou našli. Kam jinam by se totiž vešla celá smečka, při takovýchle holomrazech? Muselo by se lesa něco postavit. "A ještě mi povězte, jak to máte s magiemi? Jsem zvědavý. Siriusi, ty máš takové nezvyklé oči. A u tebe Wylane, tam to odněkud poznávám," zavtipkoval jsem. To už jsme se ale blížili ke vchodu úkrytu. "Tak jsme tu," prohlásil jsem a obrátil se na oba vlky. "Někdy to ve vchodu docela klouže," varoval jsem je. A pak už jsem zaplul dovnitř.

//Úkryt

Wylan nakonec vypadal docela překvapeně, že jsem ho do smečky přijal. "Přesně to to znamená," přikývl jsem. "Teda jestli sis to nerozmyslel," dodal jsem poněkud laškovně. Pousmál jsem se, když vlk přislíbil, že se bude snažit. "Zrovna teď asi nic na práci není - zásoby máme a hranice jsou taky cítit, ale budu rád, když se sem tam ukážete, kdyby se něco dělo. Větší lov bude stačit, až bude trochu vlídnější počasí," pověděl jsem. Snad si Styx už ale dá pokoj. A nějací tuláci, co by tu chtěli třeba krást maso, taky. Neměl jsem úplně náladu něco takého řešit. Chtěl jsem už jen svůj klid.
Svou další otázkou jsem ale vyvolal docela diskomfort. "Aha," pokýval jsem a už se v tom nijak dál nešťoural. Měl jsem ale pocit, že ani jeden z vlků moc neví, co na to říct. Něco špatně? napadlo mě, ale nebyla to moje věc. Kdyby chtěli můj názor, zeptali by se na něj. "Tak mě napadá, chcete vidět, kde je úkryt?" navázal jsem nenuceně. "Minule na to úplně nedošlo," dodal jsem a pohlédl na Siria. To měli Crowley s Rowenou nějakou potyčku, ach ti mladí, pomyslel jsem si a přešlápl ve sněhu. "S tím sněhem se letos roztrhl pytel, mohlo by se vám to hodit se sem tak schovat do tepla." Znovu jsem pohledem na krátký okamžik zabloudil k Wylanovým stříbřitým očím a na moment také k netradiční zelené barvě Siria. Byl jsem zvědavý. Rozhodl jsem se, že se jich po cestě na ty magie zeptám. Teda jestli nemají jiné plány a budou chtít jít.