Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Rychlopost, aby hra nestála :D Jinak Gee a Etneyi, připojíte se? :)

Sionn byl tak nadšený, že mě viděl, že dokonce i téměř řekl "táta". Zahřálo mě to u srdce. Už brzy, už brzy bude mluvit, pousmál jsem se a pohlédl ze svého syna na dva dospělé vlky přede mnou. Lucy se začala vyptávat na svou sestru. Trochu mi ztvrdl výraz a poklesl čumák. "Amelis dlouho pobývala tady ve smečce, pak ale jednoho dne zničehonic zmizela a už jsem ji od té doby neviděl. Stejně jako Ness. Ale Sigy je myslím stále v kraji," pověděl jsem jí vše, co jsem věděl o jejích sourozencích.
"Ano, Laura je ta s tím nováčkem," potvrdil jsem Tesaiovi. "Toulá se někde po lese, chvílema jde cítit její pach. Rád bych ji před lovem našel a svěřil jí Sionna. A také pověděl důležité novinky o povýšení." Lucy trochu protestovala, že jí přece nemůžu vzít Lauru z lovu. "Budeš si muset poradit a já budu muset stačit jako náhrada, když půjde do tuhého. Třeba se objeví Calum, to je silný vlk, jako náhrada. Možná i Ashe, pruhovaná vlčice se šátkem, měla by hlídat hranice. I Etney s nováčkem Gee by mohli přidat tlapku k dílu. Za chvíli by se tu měli objevit."
Jak jsem tak mluvil, ani jsem si nevšiml, kdy se Sionn vypařil a rozeběhl se dorážet na hnědého vlka. Elisa je s tím novým dlouho. To není její styl. Nejspíš mu už zakroutila krkem a teď si čistí srst. Chudák.

Jakmile mě Sionn zpozoroval, vesele se za mnou rozeběhl a něco u toho breptal. Za chvíli už řekne táta, usmál jsem se a přehodil kolem něj tlapku, jakmile se čumákem zabořil do mého kožichu. Byl roztomilý. Plný života a zvědavosti. Tak jiný než dospělí vlci. Uvědomil jsem si, jak mi mi chyběl.
Když se prcek odtáhl, všiml jsem si, že je celý od krve. "Už jsi zkoušel maso, jo? Bylo to dobrý?" zakřenil jsem se a olízal mu čumáček, aby nebyl celý červený. Stejně tak jsem si otřel kapičky, které utkvěly na mém kožichu. I když na černé tolik nevynikaly.
Elisa se mezitím zdekovala. Přišla mi trochu rozhozená z toho, že přišla Gee a ne Zoe, ale nijak jsem to neřešil. Netušil jsem, jaké měly vztahy. Však jsem si na sourozence téměř ani nevzpomněl. Už to bylo mnoho let. Lucy se mezitím bavila s Tesaiem a pak navrhla lov s ptala se na novinky. Trochu jsem ty zprávy otočil. "Máme novou členku, vlčici Gee, je to dcera Nerssie, jestli si pamatuješ. Je teď s Etneyem kousek odsud, ale asi brzy přijde, protože Etney bude učit malého," pověděl jsem jí. "Předtím Elisa přijala vlka Rorreye. Chtělo by to, aby se Ashe ukázala. Tohle je její práce. Kdybys ji potkala, rád bych s ní mluvil. Nebo i ty, Tesaii," vyzval jsem oba vlky a pohledem zkontroloval, jestli mi Sionn zatím neutekl. Potřeboval jsem však ještě mluvit s Lucy a tak jsem se rozhodl vykouzlit drobné elektrické jiskřičky, které mi poskakovaly kolem tlapek a chvilkama i po nejbližším okolí,, abych Sionna zabavil a on mi mezitím neutekl za lepší zábavou. "Lov není špatný nápad, potřebujeme čerstvé maso, ale nejdřív bych raději našel Lauru. Je to pečovatelka a navíc má zkušenosti s Awnay a Etneyem. Sionna by při lovu měla pohlídat ona," řekl jsem a pohledem přejel z Lucy na Tesaie.

Ahoj všem,
hlásíme že jsme všechny vaše hlasy sečetli! Na krásném třetím místě skončila Elisa (tedy já, za což vám děkuji), na druhém místě a naší vicemiss se stává Calum. A na prvním místě, jakožto MISS ASGAAR 2019 se umístil…. bubny prosím… SIONN! Gratulujeme. Všem vám přistane nějaká ta drobnost kytičkového rázu v úkrytech a to i těm, co poslali své hlasy a že vás bylo požehnaně (celkem 9 pokud se nepletu v počtech).
Pac a pusu
A a E.

Probudil jsem se, když mi na čumák spadla z listu stromu velká studená kapka vody. Nespokojeně jsem zamručel a otřásl se. Líně jsem otevřel oči a vzhlédl k obloze. Zdálo se, že mimo les slabě pršelo. Naštěstí sem přes mohutné koruny stromů zatím dopadalo jen pár kapek. To by ješt scházelo promoknout skrz na skrz, pomyslel jsem si otráveně. Nevzbudil jsem se úplně s nejlepší náladou, ale nebylo se co divit vhledem k tomu, jak jsem vstával.
Po chvíli jsem se dokopal se zvednout a trochu si protáhnul hřbet. Zavětřil jsem a všiml si slábnoucího Saviorova pachu, který se nejspíš rozhodl opustit les. Tak zas někdy, starý příteli, pomyslel jsem si a trochu se pousmál. Dále jsem cítil Gee s Etneyem. Věděl jsem, že jsem jim slíbil, že se za nimi za chvíli vrátím, ale začínal jsem být trochu nervózní z toho, jak dlouho jsem neviděl svého druhého syna. Snad to Etny zvládne.

//PRO ELISINU SKUPINKU
Rozeběhl jsem se tedy zpátky do srdce lesa za skupinkou vlků, kterou jsem původně opustil. Pořád tam byli všichni, zdálo se, že Sionn s zrovna probouzel. Prosmýkl jsem se kolem Lucy k Elise a pověděl ji novinky: "Pamatuješ si Nerssiina vlčata? Přišla Gee a žádala o místo. Přijal jsem ji, říkala, že ve staré smečce bývala ochránkyní, tak mi mohla občas pomoct Ashe. Teď je v lese a Etneyem a asi za chvilku přijdou. Etneyovi jsem pověděl o jeho povýšení. Teď ještě potřebujeme mluvit s Laurou." A taky si někdy udělat klid jen pro nás dva a vyčistit si hlavu... Pohlédl jsem na Tesaie a Lucy a jen se na ně usmál. Pak můj zrak padl na bídlou kuličku. "Sionne," oslovil jsem ho a natáhl se k němu.

Etney přiznal, že se mu nechce jít tam, kde budou ostatní obskakovat to mrně. A pak začal vymýšlet různá jiná jména, která rozhodně nebyla lepší než to, které malý dostal. Poznal jsem, že je to jen převlečený strach, že on bude odsunut na druhou kolej. Vážně jsem se mu podíval do očí a pak se trochu přivřel, protože tohle jsem nechtěl říct nahlas ale jen do jeho mysli. Nemusíš se bát, že bychom tě přestali mít rádi, to se nestane, vštípil jsem mu do mysli a hned poté na chviličku pocítil slabost. Už jsem dlouho nespal a ani výrazně nepraktikoval magie. Naštěstí jsem to za několik sekund rozchodil.
Gee na Etneyovi otázky odpověděla, že by ráda poznávala les a jeho obyvatele. "No výborně, to tě Etney může doprovodit. Projdete ještě nějaká zajímavá místa a pak tě představí ostatním," pousmál jsem se. "Já si ještě potřebuju něco zařídit." Tohle byla trochu lež, protože jsem se chtěl na chvíli prospat. Co se Sionn narodil, na pořádný několikahodinový odpočinek nebyl čas.
Když se Gee zeptala, zda tu žije něco malého, měl jsem o důvod víc se vypařit, protože honit se za zvěří se mi vážně nechtělo. Od toho je lovkyně. Pohlédl jsem na syna a pak na tmavou vlčici. "Naše lovkyně Lucy nedávno donesla nějaká ryby, možná ještě nějaké zbyly. Ale zajíce v lese určitě na jihu. Bývají spíš v údolí, nebo jižněji v lese. Můžete vyzkoušet smečkovou magii, abyste je snáz našli," poradil jsem jim a vlastně byl docela zvědavý, jak tohle dopadne. Až se vzbudím, musím to zjistit.
Protáhl jsem si hřbet a a potom na oba kývl. "Tak zatím, brzy se vrátím," rozloučil jsem se a pak zmizel lese. Našel jsem si pěkné místečko na mechu po vysokým stromem a spokojeně se schoulil do klubíčka. Zavřel jsem oči a téměř hned usnul. Bylo co dospávat.

Bylo vidět, že se Gee Etneyovi hned zalíbila. Strachoval se, aby nepřišel o prohlídku smečky s novou vlčicí kvůli svému malému bratrovi. V duchu jsem protočil očima. Byl stále tak mladý a tak čitelný. Přemýšlel jsem, kdy se usměrní a u toho si vzpomněl na scénu, kterou nám natropil kvůli Casipě. A od té doby, co odešla z lesa, ji stejnak nikdo neviděl. "A co kdybys to vzal při jednom? Mohl bys Gee ukázat ostatním, většina smečky je stejně kousíček odsud s vlčetem a tvou matkou. Je to veselo a Gee by si to jistě užila," navrhl jsem Etneyovi klidně. Jemu nemělo smysl něco vysvětlovat. Nebo se na něj škaredit. Vždycky byl trochu jiný než jiná mláďata a nejlepší bylo mu něco podstrčit jako že je to nejlepší nápad pod sluncem, teda až po tom jeho, samozřejmě.
Když se Etney dozvěděl o svém novém úkolu, nejdřív se zdráhal. Jakmile jsem ale dodal to o jeho novém postavení, jeho výraz se úplně změnil. Překvapení přešlo do radosti a já se nemohl neusmát, protože ten jeho šťastný výraz byl neuvěřitelně nakažlivý. "Přesně tak, Etny. Ale musíš na něj být hodný, je ještě moc malý," pověděl jsem vážně a doufal, že si z toho ten blázen aspoň něco vezme. A když si vezme moc málo, Elisa ho zakousne dřív, než by se mohlo něco stát.
Než jsem se stačil vzpamatovat, vrhnul se můj syn na Gee. Ta vypadala trochu bezradně. Bylo mi ji trochu líto, ale právě teď se nedalo nic moc dělat, aby se Etney trochu přibrzdil. Protože ten spustil a mluvil a mluvil a chvílemi jsem se sám ztrácel v tom, co vlastně říkal. Přešel jsem trochu blíž k těm dvěma a řekl: "Tvůj bratr se jmenuje Sionn. Narodil se asi před měsícem a sice ještě neumí pořádně mluvit, zato běhat se naučil už dobře." Informace jsem tak nějak směřoval na oba vlky. "Zatím nesmí nikdy zůstat sám, teď ho hlídá Elisa zatímco si s ním Lucy hraje a potom by měla pomoci také Laura, až se vrátí z pochůzky s nováčkem Rorreyem. Vlastě tu ten vlk není o moc déle než ty, Gee, ještě jsme ho sám neviděl."

//Miluju to slovo stupído :D :D
Jinak: zítra budu moct psát celý den, ale od soboty jedu pryč a nevím, jestli tam bude net, tak se buď zítra večer odpojím, nebo mě prostě odmanipulujte někam pryč - třeba že Arc šel spát :D

Gee se zajímala o to, kde nejde údolí. Otočil jsem se na ni, abych nemluvil do větru. "Údolí se nachází uprostřed lesa. Terén se směrem tam postupně svažuje, takže to určitě najdeš. Je to dobré místo, když hledáš vodu a nechce se ti až na hranice, je tam největší naděje na úspěch," vysvětlil jsem. Vlčice také chtěla vědět, jak je to s lesní magií. "Nevím, co všechno by svedla, ale určitě napomáhá s orientací v tomhle hustém hvozdu. Stačí jen vyhledat nějaké skály."
Usmál jsem se na ni a sledoval, jak si prohlíží úkryt. Mezitím pach Etneye sílil a dalo se snadno určit, že míří přímo k nám. A opravdu. Netrvalo dlouho a šedivý vlk s bílou podprsenkou sem vletěl jako vichřice. Po jeho pozdravu jsem se na něj ošklivě podíval. Nelíbilo se mi, jak se k nám chová, ale nechtěl jsem mu dělat scénu před novou vlčicí. Zvlášť ne před tím, co se mu chystám říct. A navíc co já vím,třeba se mu bude líbit. Potutelně jsem se ušklíbl a zamával ocasem. Pak jsem se omluvně podíval na Gee. Ahoj, Etneyi. Tohle je Gee, naše nová členka smečky," představil jsem tmavou vlčici krátce a zbytek nechal na nich.
Napadlo mě, že bych měl Etneyovi vštípit, aby nemluvil o svém bratrovi, protože jsem se stále nerozhodl, jestli jí Sionna takhle brzy ukážu. Zvlášť když je teď poprvé venku... Ale než jsem to stačil udělat, Etney se na něj začal na Sionna vyptávat. "Ano, žije. A je to tvůj bratr," řekl jsem příkře a věnoval mu pohled, který naznačoval, že by se měl zklidnit. A možná že to pomohlo, protože pak se začal chovat o něco lépe.
"Omluv nás na chvilku," poprosil jsem Gee a Etneyovi naznačil, aby se mnou o několik kroků popošel stranou. Netušil jsem, zda je to dost daleko, aby to Gee neslyšela, ale neřešil jsem to. Nebylo to nic tajného. Počkal jsem, až se mi Etney začne věnovat a pak se zadíval do jeho jantarových očí. "Musím ti něco říct. S tvou matkou jsme se rozhodli, že je na čase, aby ses ve smečce ujal nějakých povinností. Tvým úkolem bude starat se o bratra a učit ho okolnímu světu," řekl jsem a krátce si prohlédl, jak reaguje. "Jistě vás to sblíží. A navíc na oplátku za tvou práci dostaneš povýšení a stáváš se novou deltou smečky." Hrozně jsem si úžíval něco takového říct. Ač Awnay s Etneyem byli jací byli, vždycky jsem se těšil, až budou připraveni postupovat v hierarchii. Usmál jsem se na syna a hrdě na něj pohlédl.

//Pardon za dnešní čekání, práce mě dřív nepustila :/ Zítra to bohužel bude asi podobné, pokud se mi nepodaří se trhnout trochu dřív :D

Slunce se mezitím přehouplo zpátky na obzor a první ranní paprsky nám ozařovaly cestu. To to letí, pomyslel jsem si, když jsem si uvědomil, že jsem strávil skoro celý den pryč od vlčete. Klusal jsem lesem směrem na sever. Nemusel jsem se příliš soustředit na cestu, protože jsem tento hvozd znal jako svoje ponožky. A tak jsem se chvílema spíše bavil proplétáním se mezi stromy a přeskakováním kořenů. Po chvilce jsem i ještě zvolnil tempo, abych nechal Gee prostor si krajinu prohlédnout.
"K území patří celý tenhle hvozd a navíc údolí. Tam se někdy scházíme jako smečka. Jenom na severu si dávej pozor, sousedí s námi jiná smečka, tak ať tam zbytečně nezabloudíš a na jihu kousek od našeho lesa jsou takové skály, kde se rádi poflakují kojoti. Bývá lepší se tomu místu vyhnout," prohodil jsem za cesty. Zdálo se mi, že jsme jednu chvíli minuli velmi silnou pachovou stopu Laury a Rorreye. Museli tu ještě před chviličkou být. "Lesem také koluje zvláštní magie, která vypomáhá orientaci v hustém porostu. Jistě ti ji propůjčí, když budeš toto místo považovat za domov," pousmál jsem se a ohlédl se na vlčici, jestli mi stačí.
Netrvalo to už příliš dlouho a dorazili jsme na to místo. Husté keře schovávaly skály porostlé mechem, kterými se dalo vstoupit do jeskynního komplexu. "Tohle je náš úkryt. Zvenku nevypadá úplně lákavě, ale můžeš si být jistá, že tě jeho silné stěny uchrání před špatným počasím a zimou." Popošel jsem až na kraj jeskyní a hlavou ukázal dovnitř. "Dobře si zapamatuj cestu sem, špatně se hledá, když vlk tápe," upozornil jsem ji a pohlédl do jejích očí. Nemohl jsem přestat přemýšlet o tom jak to, že měly tak zvláštní barvu. Nikdy jsem takové neviděl...
Počkal jsem, až si Gee vše prohlédne a mezitím přemýšlel, co bych jí ještě mohl ukázat. Najednou se mi ale do čumáku dostal známý pach. Etney se vrací domů, prolétlo mi hlavou a já se pousmál. Měl jsem radost, že se syn vracel. Zvlášť když má dcera věčně jen běhala po světě. "Blíží se Etney, můj syn, jestli ti to nevadí, mohli bychom tu na něj počkat."

"To nejspíš ano," přikývl jsem. "Máš dva sourozence, že?" Mezitím, co jsme si povídali, se slunce úplně schovalo za obzor a pomaloučku se mezi stromy začaly rýsovat první hvězdy. "Myslím, že jsem tvoji matku ještě zahlédl. Pokud vím, žila tenkrát v nějaké smečce na severu, ale už je to taky nějaký čas." Tušil jsem, že ji svou odpovědí nepotěším. Když se mě takhle ptala, zřejmě o své matce nevěděla vůbec nic. "V průběhu let zmizela většina vlků z Klímové smečky. Stejně jako nakonec samotný les, ale nikdy se nenašel nikdo mrtvý. A tak naděje mizí poslední," dodal jsem a vážně se na ni podíval. "Zůstali jsme já s Elisou a občas nás navštíví Savior. Meadow bývala naší betou, ale nedávno odešla zpátky do svého rodného kraje. O ostatních už bohužel nic nevím."Můj hlas byl trochu zastřený, nemluvilo se mi o tom dobře. Všichni ti vlci, o kterých jsem mluvil, byli pro mě kdysi velmi důležití a nevědět, co se s nimi stalo, bylo ubíjející.
Potom mi Gee potvrdila, že trvá na svém rozhodnutí. "Pak tedy vítej v Asgaarské smečce." Pousmál jsem se na ni a na chvíli se zadíval mezi stromy. "V lese je teď poměrně živo, takže věřím, že se brzy seznámíš s ostatními. Máme tu pečovatelku Lauru, lovkyni Lucy, ochranářku Ashe a mého syna Etneye. Všichni to jsou výše postavení, takže na jejich slova dbej. Jen Etneye bych nebral úplně vážně, ale to poznáš sama," zakřenil jsem se, protože si Gee jen těžko mohla představit, co ji s mladým mohlo čekat, než ho osobně potká. Už se těším, až mu řeknu o jeho novém úkolu ve smečce, to bude koukat, proběhlo mi hlavou. "Samozřejmě, že nemusíš trávit veškerý svůj čas tady v lese, ale bylo by dobré se čas od času ukázat, abychom věděli, že jsi v pořádku," vysvětlil jsem. "Náš hvozd je poměrně suchý, jen v údolí je nějaká šance objevit vodu, ale hned u hranic najdeš velké řeky. Přes jednu jsi sem jistě přišla, ne? Smečka má také úkryt severně na úpatí hor, ale je těžké ho najít, když nevíš, kde hledat." Podíval jsem se jí do očí a pomalu se zvedl na nohy. Trochu jsem se protáhl a poupravil si srst na boku. "Pojď, ukážu ti ho," vyzval jsem ji a klusem se rozeběhl směrem k jeskyním. Nijak jsem se nehnal, zvlášť s ohledem na to, jak byl neprostupný les pro cizince zrádný, ale tak trochu jsem chtěl otestovat, jak to má Gee s tím běháním. Také bych ji měl upozornit na magii lesa, i když na ni stejně brzy přijde.

Gee mi odpověděla, že v minulé smečce zastávala post ochránce. Přikývl jsem. Pak ale dodala informaci o svém zranění. Musel jsem ocenit její upřímnost, protože tohle bylo něco, co by většina vlků skrývala jen aby se dostala do smečky, kde by se v nouzi postarali. V tom případě je ale lovec a ochránce pasé, u obojího je potřeba vytrvalost, napadlo mě. I když neměl bych soudit, dokud to nevidím. Navíc má zkušenosti. Když jí takový post svěřili, musí být spolehlivá, přemýšlel jsem. Když na to půjde chytře, nemuselo by to zranění až tolik omezovat... Pohlédl jsem vlčici do zelenkavých očích. Rozhodl jsem se jí dát šanci. O tom smečka... rodina byla.
"Pro začátek bys mohla sem tam vypomáhat naší ochránkyni Ashe a zkusit nějaký smečkový lov," navrhl jsem. Tušil jsem, že jako vlčice by se nejspíš hodila také na občasné pohlídání Sionna, ale nechtěl jsem prozrazovat, že ve smečce vlče, dokud jsem si nebyl jistý, že si Gee za svým rozhodnutím stojí.
Jakmile jsem se zeptal na Nerssie, přišlo mi, že tmavá vlčice znejistěla. Pak mi prozradila, že Nerssie je její matka. Všechno to začalo dávat smysl. Vlčata Rocky, Zoe, Gee... Tak proto jsem z ní cítil podobný pach tomu mé bývalé alfy. Tak proto mi přišla povědomá. Museli jsme se tenkrát někdy vidět v Klímovém lese. "Nerssie bývala má alfa v Klímovém lese," vysvětlil jsem. Sice jsem s pruhovanou vlčicí neměl nikdy příliš vřelý vztah a občas jí vyčítal, že smečku takhle opustila, ale jako alfu jsem ji vždy respektoval. Měla to v sobě.
Na chvíli jsem se odmlčel. Nespíš jsem čekal nějaké otázky na Nerssie. Musí to být hezké mít matku, pomyslel jsem si, protože já tu svou nikdy nepoznal. Jen z vyprávění. Vždycky jsem měl jen otce. Pohlédl jsem zpátky na vlčici. "Pokud tedy stále trváš na svém rozhodnutí, přijmeme tě do smečky," pověděl jsem a trochu se pousmál. Posadil jsem se před ní a přehodil si ohon přes tlapky. Bylo to zvláštní. Jako by je sem něco táhlo. Většina Saviorových vlčat se aspoň na nějaký čas vrátila sem do smečky. A teď i vlče Nerssie.

Tmavá vlčice se představila jako Gee. Gee, Gee, to už jsem slyšel, přemítal jsem a dál si ji prohlížel. Zdálo se, že i ona přemýšlela. Měl jsem z toho takový zvláštní pocit. Jako by se nejistota smíchala s nostalgií a já vůbec netušil, co si o vlčici mám myslet.
Gee odpověděla, že by se ráda přidala do smečky. Že by ráda našla domov. Čekal jsem, že to tak bude. Ti, co jen procházeli a "nevšimli si smečky", se chovali jinak. Pousmál jsem se na ni. Byla pokorná. Navíc počkala na hranicích a upozornila na sebe. Ne jako většina nováčků, která si většinou nakráčela do lesa jako by se nechumelilo. Rozhodně ví, jak to ve smečce funguje. Tahle vlčice se mi líbila, ale i tak jsem měl na jazyku ještě jednu otázku, kterou jsme pokládali všem. "A co jsi schopná smečce nabídnout? Máme vlků dost a množství žrádla je omezené, nepřijmeme někoho, kdo nepřidá tlapky k dílu. Také nehledáme někoho, kdo se tu zdrží přes zimu a pak už se nikdy neukáže," řekl jsem. Neměl jsem z Gee pocit, že ona byla ten typ, který by jen tak zmizel, zvlášť když přišla s tím, že hledá domov, ale musel jsem to říct. Tlapkami mi už prošlo až moc vlků, které jsem po krátkém čase už nikdy nevěděl. Prostě zmizeli beze slova.
Trochu jsem uvolnil svůj postoj. Začínal jsem dostávat pocit, že se nemůže zdát. Navíc otevřenější postoj otvíral cestu k lepší komunikaci. Pohodil jsem ocasem a ještě jednou si vlčici pořádně prohlédl, než jsem pohledem konečně uhnul. Gee, Gee, Gee, opakoval jsem ji. Přece si musím vzpomenou. Gee... Gee, Rocky, Zoe, svitlo mi. Překvapeně jsem vzhlédl a neklidně přešlápl. Natáhl jsem do čenichu ještě jednou její pach. Musel jsem se zeptat. "Neznala jsi náhodou Nerssie?"

//Děkujeme osudu za obdarování :)

Tesai mi odpověděl, že jeho jediné spojení s vodou bylo, když se v dětství málem utopil. Zamyšleně jsem se na něj podíval. Zdálo se mi to zvláštní, většinou vlci s nějakým elementem, měli ke svému elementu blízko. Možná se ho voda tou magií snažila zachránit, tak proto, napadlo mě. Bylo to opravdu zvláštní. Navíc jsem já sám vodu ovládal. "Mohli bychom pak někdy zkusit s tím pohnout," navrhl jsem hnědému vlku.
Mezitím se Elisa vyptávala Lucy na Ashe a Lauru. Na jedno ucho jsem je poslouchal zatímco jsem se snažil hlídat Sionna, který si užíval přítomnost a pozornost ostatních vlků. U toho jsem si vzal jednu z těch ryb, které naše lovkyně donesla. Spokojeně jsem si olízl čumák poté, co ve mně maso zmizelo.
Najednou se ale ozvalo: Abraka dabrbaka! Okamžitě jsem zpozorněl a vyletěl na všechny čtyři. Zmateně jsem se rozhlédl a všiml si, že Sionn má místo čumáčku ocásek. Pak se to ozvalo znovu, i když trošku jinak. Popuzeně jsem štěkl a zamířil ke svému synovi. Když se to ozvalo naposled a Sionnovi se u tlapek objevily drahé kamínky a o chvíli později se kamínky objevily i před ostatními. Co se to děje? nechápal jsem. Bylo to zvláštní, protože tyto kamínky obvykle nebyly tak snadno k nalezení, protože se daly velmi výhodně směnit se Smrtí.
Neměl jsem však moc času dumat nad tím, odkud se kamínky vzaly, protože se sem z hranic doneslo vytí. Podíval jsem se na Elisu. "Zařídím to," řekl jsem jednoduše a krátkým pohledem a kývnutím jsem se rozloučil s ostatníma. Doufal jsem, že se o Sionna dobře postarají. Bílého vlčka jsem olízl za ušima. "Za chvíli budu zpátky."Pak jsem jen zavětřil a rozeběhl se po pachu za cizincem.
//PRO GEE
Proplétal jsem se mezi stromy. Bylo to příjemné se po dlouhé době strávené v úkrytu se Sionnem volně proběhnout mezi stromy. Slunce pomalu zapadalo, díky čemuž začala být teplota přijatelná, ale zároveň stále bylo dobře vidět na cestu. Po chvíli jsem zpomalil a mezi posledními stromy našeho lesa jsem spatřil stát tmavou vlčici. Pomalu jsem přešel až k ní a do čenichu natáhl její pach. Připadal mi velmi povědomý. Určitě jsem ho už někdy cítil, ale nemohl jsem si vzpomenout, odkud tuhle vlčici znám. Jako bych cítil Nerssie... proběhlo mi hlavou společně se vzpomínkou na mou bývalou alfu. "Zdravím tě, jsem Arcanus, alfa Asgaarské smečky," představil jsem se vlčici a hrdě se před ni postavil. Byl jsem trochu napnutý. Nevěděl jsem, co čekat. Zvlášť když několik minut běhu za mými zády pobíhalo měsíční vlče a někde v lese nejnovější člen smečky, kterého jsem ještě nestihl poznat. "Co tě sem přivádí?" zeptal jsem se vlčice a stále přemýšlel, kdo to je. Přišlo mi, že ji tam někde vzadu v hlavě znám, ale nemohl jsem se úplně rozhodnout. Čas plynul rychle a staré vzpomínky pomalu ale jistě z hlavy kradl.

//ČTĚTE NÁSTĚNKU!

Zdravíčko,
přicházím se zprávou z usnesení valné hromady Asgaarské smečky. Na programu bylo hned několik zásadních věcí a tak si je všechny popořadě projdeme. Nejdřív začneme s vyhodnocením červnové akce.

1) VYHODNOCENÍ AKCE
Akce byla tento měsíc poměrně úspěšná a to i navzdory její náročnosti. Proto děkujeme za účast Ashe, Lucy, Rorreymu, Etneymu a Sionnovi. Na jejich výtvory budou odkazy v komentáři tohoto článku ať se můžete pokochat. Tříčlenná komise rozhodla, že nejhezčí výtvor zaslal… bubny prosím… Rorrey. Tímto mu gratulujeme. Ostatní získávají také něco malého za účast a Ashe i menší bonus za práci s “nebezpečným materiálem”.

2) NOVINKY ZE SMEČKY

Nejprve bych ráda za obě alfy přivítala ve smečce nováčky Nolayu, Tesaie, Rorreye a v neposlední řadě také nejnovější přírůstek do rodiny Sionna. Snad se vám všem ve smečce bude líbit. Přejeme hodně štěstí a chuti do hry.

Teď přichází na řadu asi hlavní bod dnešního sdělení. Jako odměnu LAUŘE za její věrnost smečce a Galliree celkově, stabilní aktivitu a účasti v mnoha akcích ji dnešním dnem jmenujeme do postavení BETY. Moc gratulujeme a snad si svou novou roli užiješ!
Pro vás ostatní to znamená, že se na ni můžete obracet s jakýmkoli trápením, informací, dotazem, nebo čímkoliv, o čem si myslíte, že by vám někdo ze smečky mohl pomoci. Také se obracejte na ni, pokud z nějakého důvodu nebudou alfy k dispozici, či pokud vám bude prostě příjemnější jednat s ní. My už si všechno důležité předáme.

Čeká nás ještě jedna radostná novinka a to taková, že ETNEYOVI pod jménem ve smečkové hierarchii přibude kolonka s funkcí UČITELE. Také gratulujeme a doufáme, že funkce bude bavit a zpestří jak smečkový život, tak Etneyův osobní rozvoj.

A vy ostatní nezoufejte, na každého, kdo se snaží, se u nás jednou dostane, a proto připomínám jedno důležité pravidlo! pro možnost nějakého progresu ve smečce. Musíte se zúčastnit minimálně 3 smečkových akcích, které se snažíme dávat každý měsíc, případně každý druhý, a po čtyři měsíce napsat v každém jednom minimálně 1 post.
Také připomínám, že povýšení mají nárok na přidání hvězd do vrozených vlastností, o které si ale musí SAMI napsat vedení. A v neposlední řadě také to, že máme smečkovou magii, kterou vlci ze smečky umí automaticky používat podle jejich postavení ve smečce (viz smečkové magie v knize magií).
Nezapomínejte, že jsme otevřeni jakýmkoliv nápadům, návrhům a připomínkám. Stačí pouze napsat do vzkazu, nebo přímo na facebook a nějak to probereme.

3) AKCE NA ČERVENEC
A nakonec bych vám chtěla představit nejnovější letní oddychovou akci s názvem MISS ASGAAR, která se rozjíždí právě teď a bude trvat do 18. července 2019.

Vaším úkolem bude sestavit si žebříček top tří vlků,vlčic a vlčat ze smečky (vše do jednoho) a ten nám zaslat. Zdůrazňuji nezahrnujte do pořadí svého vlka. Podle toho, jestli vlky dáte na první, druhé, nebo třetí místo, jim rozdáváte následující body:

1. místo - 5 bodů
2. místo - 3 body
3. místo - 1 bod

Po skončení akce jednotlivé body sečteme a vyhlásíme vítěze. Z důvodu různých dovolených, výletů a podobných letních radostí ale i starostí prosíme o zaslání vzkazu s názvem akce a vaším pořadím OBĚMA ALFÁM. Zesnadní a urychlí nám to vyhodnocení, protože kdo zrovna bude mít čas, ten se toho ujme. A jako vždy odměna prozatím tajná.

4) WEBOVÉ STRÁNKY
Vzhledem k tomu, že webovky pořád “stagnují”, tak by to opravdu chtělo, aby se jich někdo chopil. Proto prosíme vážné zájemce, aby napsali vzkaz Elise, která s nimi všechno potřebné vyřídí. Není nutností, aby člověk uměl nějak s grafikou nebo kodováním, webovky jsou na uživatelsky přístupném serveru, takže to zvládne opravdu každý. Hledá se hlavně někdo, kdo bude mít čas doplňovat např. akce nebo nové členy smečky.

Tak, myslím, že už to bylo dost vyčerpávající a nic dalšího důležitého na mysl nepřichází, a proto se s vámi za alfa tým rozloučím s přáním krásného léta a pro ty z vás stále školou povinné také krásných prázdnin.

Arc & Elisa

Zdálo se, že se Elisa naštvala. Její rysy ztvrdly a začala odpovídat jen na to nejnutnější. Avšak já si za svým nározem stál, magie byly důležité a čím dřív na ně Sionn přijde tím líp. Třeba se díky tomu i naučí tu svoji ovládat dřív a snáz než jeho sourozenci. Nehodlal jsem však přilévat benzín do ohně a dál jsem to neřešil. Místo toho jsem se věnoval odpovědi Tesaie. Prozdradil mi to, co už jsem předtím čekal. Magie vody. Dodal však, že si s ní stále neví rady. To je zvládštní, vypadá, že je dávno dospělý. Ale je pravda, že Etneyovi s Awnay to také trvá, přemýšlel jsem. "Jde o to najít to správné spojení s vodou," pověděl jsem a i bych byl býval pokračoval nebýt Sionnova výborného nápadu zakousnout Tesaiův ocas. "To nesmíš!" vyhrkl jsem zároveň se svou partnerkou, ale jak se zdálo, Tesai si začal s malým vlčetem hrát.
Mezitím se z lesa objevila Nolaya. Usmál jsem se na sněhovou vlčici a kývnutím ji pozdravil. Začínalo tu být pořádně živo. Nejspíš byli všichni zvědaví, jakmile zachytili pach vlčete. Smečka prosperuje, konečně je tu víc vlků, kteří mají tento hvozd jako domov a vrací se, pomyslel jsem si spokojeně. Měl jsem radost, že se naše letité úsilí vyplácelo. Než jsem se vzpamatoval, všiml jsem si další vlčice. "Zdravím, Lucy," usmál jsem se na ni. Navíc naše lovkyně nešla s prázdnou. Trocha masa by mohla zpravit Elise náladu, napadlo mě. Navíc by to i Sionn mohl pomalu zkusit. Mateřské mléko pomalu přestává stačit. Pohlédl jsem z Lucy na Nolayu. "Tohle je Sionn, naše vlče. Je poprvé venku, takže ho musíme pořádně hlídat," vysvětlil jsem, aby se měly obě vlčice na pozoru. Takovéhle vlče bylo někdy rychlejší než vítr a Asgaar nebyl zrovna z těch přístupných lesíků za jezerem.