Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Fight Elisa x Blue prosíííím :D

//Rychlopost, do 20. 12. se učím na zkoušky, tak ode mě čekejte spíše kratší věci. Btw: skupinka Calum a spol. můžu se k vám pak připojit? :D

Pomalu jsem se plížil mezi keři podél stáda. Půda už byla trochu promrzlá a při neopatrných krocích mohla trochu zakřupat, a tak jsem musel dávat obzvlášť pozor. Závoj noci nás pomalu opustil a s tím se zhoršovalo i moje maskování. Taky takový tmavý kožich schovat v lese...
Ještě jsem sice nebyl úplně na místě, ale najednou se ozvalo vytí. Lucy ohlašovala, že se s Gee vrátily domů. Sakra. Bylo sice dobře, že se hlásily, ale teď se to zrovna úplně nehodilo. Stádo zneklidnilo. Začalo se pomalu přešlapovat a hýbat. Tušil jsem, že se za chvilku rozprchnou do stran. Neměl jsem moc času. Se zavrčením jsem vyskočil z keře a rozeběhl se přímo proti muflonům. Stádo se splašilo. Měl jsem to odsud dost daleko k samici, na které jsme se domluvili, a tak jsem musel opravdu běžet až na hranu co tělo a terén dovolili.
Po chvilce se mi podařilo stádo doběhnout. Podařilo se mi samici oddělit tak, že nyní běžela směrem k těm dvěma. "Teď!" vykřikl jsem, protože jsem je zatím nikde neviděl. Ale popravdě neměl jsem moc čas je očima hledat. Musel jsem jim věřit. Běžel jsem dál podél běžících muflonů a snažil se je udržet ve správném tvaru a směru. Osud kořisti ležel v tlapách Tesaie a Aurory. Doufal jsem, že se vše vyřídí rychle. K hranicím se totiž blížili Sionn, Calum a nějaký cizinec.

//Počítám s tím, až bude ten "ofišl" :D

//Není, jen takový mini pro zásoby na zimu :D

Zdálo se, že také Tesai se vydal za mnou. Potěšilo mě to. Tenhle vlk toho sice moc nenamluví, ale kdykoli je potřeba, je k dispozici, prolétlo mi hlavou mi hlavou a byl jsem opravdu rád, že jsme se rozhodli ho do smečky přijmout.
Jakmile jsem zalezl za keře, začal jsem si prohlížet stádo. Na jeho pravém okraji se zdálo, že je tam sice velká samice, která se ale trochu odlehčovala jednu nohu. To by mohlo být ono, pomyslel jsem si. Po chvilce ke mně zalehli také Aurora s Tesaiem. "Tohle jsou mufloni, v lese jich žije po celý rok hodně a pro nás jsou v podstatě hlavní zdroj potravy," prohodil jsem ke krémové vlčici. Pak jsem se odmlčel a ještě jednou si prohlédl stálo. "Vidíte tu samici vpravo? Trochu nedošlapuje na jednu nohu," zeptal jsem se a obrátil se na oba vlky. "Ta bude náš cíl." Pomalu jsem se nadzvedl a oklepal ze sebe lehký nános studeného sněhu. Už abychom byli v úkrytu. "Domluvte se kdo a kdy vyběhnete. Pokusím se vám je sem nahnat," pověřil jsem se. Vlastně jsem si tak trochu testoval, co oba vlci udělají. Lov na to byl úplně nejlepší způsob. Navíc když někoho stádo ušlape, budu to já, pomyslel jsem si trochu ironicky a potichu začal obíhat na druhou stranu.

Aurora Elise odpověděla, že prostě chtěla vylétnou z hnízda. Jako Awnay, problesklo mi hlavou. Pak začala vzpomínat na Storma, ale nevypadalo to, že má příliš aktuální informace. Ale bylo dobré slyšet aspoň to, že je nejspíš stále naživu. Na rozdíl od mnoha ostatních... "Děkuji," pousmál jsem se na ni a poděkoval za informace. Elisa prohodila, že se lovu zdrží. Zadíval jsem se na ni. Poslední dobou se mi zdála tak trochu bez nálady. Nechodila na lovy, vyhýbala se větším smečkovým akcím. Možná to druhé mateřství... Chtěl jsem si s ní o tom promluvit. Jen mezi čtyřma očima. Ale poslední dobou jsme na sebe neměli moc času. Chodili jsme kolem sebe spíš jako sourozenci než partneři.
Aurora odpověděla, že si na lov troufá. V podstatě ani nic jiného říct nemohla, ale díky své magii jsem věděl, že vnitřně nebyla až tak jistá jako to vypadalo zvenku. A tak jsem věděl s čím počítat a zbytečně ji nevystavovat nebezpečí. "Tak pojďme," vyzval jsem ji a řekl jsem to tak trochu i jako informaci pro Elisu. Pomalým klusem jsem vyrazil mezi stromy a po malé chvíli narazil na Tesaie, kterého jsem hledat. "Tesaii, zdravím tě. Tohle je Aurora, nová členka smečky," pozdravil jsem krátce. "Chystáme se na lov a tvá tlapky by nám velmi pomohly," řekl jsem a dál na nic nečekal. Z nebe se začaly snášet první vločky sněhu. Nebylo na co čekat.
Jakmile jsme vystopoval muflony, zalezl jsem do keřů na dohled od stáda a čekal, až dorazí zbylí vlci.

Lucy s Gee brzy odběhli na svou výpravu za Smrtí. Také Castor a Rorrey se odpojili. Se Sionnem si začal hrát Calum a my tu s Elisou zbyli v klidu na vyzpovídání Aurory. Cítil jsem také slabě pach Tesaie, který se nejspíš vrátil do lesa.
Mladá vlčice se představila, že je z Borůvkového vlka. A to jsem zbystřil. Její rodiče jsem sice neznal, ale jednoho starého známého z té smečky ano. Storme, doufám, že jsi stále na živu, prolétlo mi hlavou. Bylo to skoro až ironické. Naše lesy spolu prakticky sousedily, ale my se i přesto tolik let neviděli. "Z Borůvkového lesa? Znáš tedy Storma? Daří se mu dobře?" vyptával jsem se a díval se přímo na ni. To Elisa byla o poznání ostřejší. Po její ostré poznámce jsem se na ni podíval. Nezdála se úplně v dobré náladě. Navíc začínala být i pod korunami stromů docela zima. Ze vzduchu byl cítit první sníh. Brzy bude sněžit...
Aurora dodala, že je sice mladá, ale že se vynasnaží pomoci. Výborně. Zaměřil jsem se opět na krémovou vlčici. "Rád bych šel ještě pro smečku ulovit něco k snědku, než napadnou půlmetrové závěje. Poblíž je tu ještě jeden vlk Tesai a společně bychom mohli jít ulovit nějakého slabšího muflona. Troufáš si?" pobídl jsem ji a čekal na její odpověď. Po očku jsem také pozoroval Elisu. Netušil jsem, zda se bude chtít připojit, nebo raději počká se Sionnem.

Bavil jsem se s Rorreyem o zásobách v úkrytu, ale vlk mi připadal, že je trochu nejistý. Jak někdo může odněkud právě vyjít a nevědět o situaci uvnitř? nechápal jsem. Pak jsem si ale vzpomněl na dobu, kdy jsem ještě neuměl pořádně ovládat svou magii a byl kvůli tomu také neuvěřitelně roztržitý. Každopádně jsem usoudil, že by jít alespoň na menší lov vůbec neuškodilo. Však brzy napadne sníh a co pak.
Pak přišel Castor se světlou vlčicí, ze které šel silně cítit pach Laury. Musela to být ta vlčice, za kterou jsem Lauru předtím poslal. Představila se jako Aurora. Pořádně jsem si vlčici prohlédl. Vypadala mladě. A to se hodilo. Mohla by jít na ten lov, aby trochu přiložila tlapky k dílu před zimou. Než jsem stačil cokoli říct, promluvila Elisa. A byla až podezřele milá. Přimhouřil jsem oči a nechápavě se na svou partnerku podíval. Co má za lubem? Pak jsem svou pozornost ale obrátil zpátky k těm dvěma. "Zdravím, Castore a ty Auroro vítej v Asgaarském lese. Jmenuji se Arcanus a toto je Elisa," představil jsem svou partnerku. "Odkud pocházíš?" zeptal jsem se béžové vlčice, abych o ní také něco věděl, když už jsme sdíleli jednu smečku.
Do toho všeho přiběhli Calum, Lucy a Gee a začali si hrát se Sionnem. Začínal tu být docela chaos. Od léta přibylo ve smečce několik vlků a najednou tu bylo tak neobvykle živo. Co jsem tak postřehl, Lucy s Gee chtěli navštívit Smrt. "Dejte pozor, Smrt je zrádná a brzy se vraťte, už to nebude dlouho trvat a zasype nás sníh," varoval jsem je. Tím sněhem jsem si byl téměř jistý. Možná to bylo mnou moc neprozkoumanou magií počasí, která mi ten pocit nutila.

2. kategorie 40 oblázků a 8 ametystů
4. kategorie 10 mušliček a 10 ametystů
Cena útěchy 5 ametystů

Díky za akci :)

Rorrey nás pozdravil zpátky. Pousmál jsem se na něj a pak se otočil na svou partnerku. Ta měla radost, že nás vidí, nebo spíš hlavně radost, že vidí Sionna. Zůstal jsem stát pár kroků opodál a pozoroval, jak malý vlček běží za mámou a lísá se k ní. Pak začal vyprávět, co se nám všechno přihodilo. Musel jsem se tiše zasmát. Jeho vyprávění bylo ještě nesouvislé a slova se mu občas spletla. Těžko říct, co si z toho vlastně Elisa mohla odnést. V jednu chvíli se Sionn otočil pro mou konfirmaci a já proto rázně přikývl. Sledoval jsem jeho šťastný výraz a v duchu si přál, aby se tu ukázali ještě Awnay s Etneyem. Ti už ale byli bohužel starší a vedli si hlavně své životy.
Stál jsem tak nějak mimo konverzaci, ale v jednu chvíli mi nemohla uniknout Elisina nevraživá myšlenka. Stočil jsem pohled směrem k šedivé vlčici a klidně řekl: "Ochránil bych ho." Byl jsem silnější než Elisa, jak fyzicky tak co po magické stránce. Věděl jsem to, ale nemělo cenu dráždit hada bosou nohou. Zvlášť ne vlčici, která se strachovala o své vlastní mládě.
Raději jsem se obrátil na hnědého vlka, který mlčky stál vedle nás. "Co je nového? Je v úkrytu ještě nějaké maso?" zeptal jsem se ho, protože tam příhodně stál přímo u vchodu do jeskyně, že se zdálo, že odtamtud před chvílí přišel. A pak to přeci musel vědět.

//Ten komiks je úžasnej

Sionn se pokusil zavýt, ale moc mu to ještě nešlo. Nakonec se dokonce trochu zakuckal. Pousmál jsem se. "Takhle se zdraví, když přijdeš domů, aby všichni věděli, že jsi tu," vysvětlil jsem a mrkl na něj. Pak jsem ho nechal hledat Elisu, načež se Sionn rozeběhl úplně na druhou stranu, než šedivá vlčice reálně byla. Chvíli jsme tak pobíhali, že jsem až začal přemýšlet, jestli bych mu přeci jen neměl pomoc. Už těch zkoušek bylo na jeden den až dost. Ale když Sionn vypadal tak nadšeně, že jsem neměl to srdce mu tu radost vzít.
Najednou ale vykřikl a rozeběhl se správným směrem. Překvapeně jsem zamrkal. Netušil jsem, co se tak najednou stalo. Ale to nebylo tak důležité. Důležitější bylo to, že to zvládl. Pocítil jsem hrdost. Učí se rychle. Takhle by jednou možná mohl převzít smečku... projelo mi hlavou a rozeběhl jsem se za světlým vlčkem, který po mně halekal, ať zrychlím.
Po chvilce jsme dorazili k úkrytu, před kterým stála Elisa společně s Rorreyem. "Zdravím vás," pousmál jsem se a pohledem sklouzl na nadšeného Sionna. "Jsme doma."

Dušičkové akce se zúčastnili celkem 4 hráči: Gee, Tesai, Rorrey a Sionn. Po zhodnocení třech hodnotících se spočítaly hlasy a vyšlo nám, že na prvním místě se umístil Sionn, kterému tímto do úkrytu přibude 18 kytek a 1 křišťál, ostatní se můžou těšit na 10 kytek. Výtvory najdete zde:

GEE
https://img.janforman.com/Geedusickypm1k.png?fbclid=IwAR07fmN4GAxf5Jf8DSJfk2ptdo1pRy0q_tppiTNB--UUaXBhWPxiPiuZnRY

TESAI
https://www.deviantart.com/sarabi-czech/art/Tesai-s-Mother-817314742?ga_submit_new=10%3A1571480424&fbclid=IwAR2RvXAlLWSt6Lpa0tth1hLgt3njEmCak4Es5sTibDqe8M_gdWxKCvjtwys

RORREY
https://cdn.discordapp.com/attachments/577147676424929320/637555373158563840/unknown.png?fbclid=IwAR1NbpBc0rYjK8MaHjRAl4H-oQ68wdsNyDqgmszknr2zg3F8Mj2O-Fq4I4U

SIONN
https://ibb.co/F6495vP?fbclid=IwAR2DKHbt64yC4k12JhRrh3nAg8C7g1AzE1Yjn8uksUFvKACHFH6hfylgLqw

Doufáme, že se zúčastníce i dalších akcí plánovaných do konce roku :)
A a E

//Medvědí řeka

Sionna vyděsilo to, že jsem ho chtěl nechat samotného přebrodit řeku víc, než jsem čekal. Když ale viděl, že to opravdu myslím vážně, nakonec se odhodlal a do vody opravdu vstoupil. "Výborně, to zvládneš. Hezky krůček po krůčku," povzbuzoval jsem ho a šel vedle něj, abych svým tělem trochu tlumil tlak proudící vody. Nakonec jsme řeku překonali a na břehu se oklepali od dotěrných kapek. Sionn se na mě díval s našpulenou tlamičkou a vypadal dotčeně. Působilo to neuvěřitelně komicky. Zasmál jsem se a olízl mu z čumáku velkou kapku vody. "Zvládl jsi to výborně. Jako velký vlk!"
Jakmile si Sionn uvědomil, že jsme doma, už nebyl k zastavení. "Počkej, musíme zjistit, kdo je doma," podíval jsem se na něj vážně. "Když chceš zjistit, kdo tu je, musíš se hooodně nadechnout do čumáčku. Takhle," pověděl jsem a hned na to to předvedl. Cítil jsem Elisu, Lauru a několik dalších vlků, co se přidali poměrně nedávno, dokonce jsem cítil i ten neznámý pach, ke kterému se předtím vydala právě naše beta. Otočil jsem se na Sionna a důležitě se zeptal. "Cítíš mamku?" Zdálo se, že Elisa byla v severní části lesa, což odsud nebylo ani až tak daleko. "Najdeš ji?"

Sionn sebou ve spánku dost házel. Hlavně aby se mu nezdálo o té šedivé, napadlo mě. Znepokojeně jsem se na něj díval, ale nemohl jsem nijak zakročit bez toho, abych ho vzbudil. A to jsem nechtěl. Malý se ale pak probudil a s nedůvěrou se díval na lososa díval. Přikývl jsem mu na to, že je to ňamka. "Je to ryba, losos," vysvětlil jsem a než jsem se nadál, Sionn se do ní hladově pustil. Původní nejistota byla ta tam. Hlad je nejlepší kuchař, pousmál jsem se a než ryba zmizela, pozoroval jsem vysoké stromy, které se pohupovaly na druhém břehu řeky.
"Připraven jít domů?" zazubil jsem se na malého a vyrazil na cestu. Podle paměti jsem šel na místo, kde byla řeka nejmělčí. To bylo ideální místo, kde ji překonat. Vkročil jsem do chladné vody. "Zkusíš to taky?" otočil jsem se na vlče a čumákem mu naznačil, aby šel za mnou. Čím dřív se naučí překovávat takovéhle překážky sám, tím líp pro něj, pomyslel jsem si a vzpomněl si na Etneye s Awnay, kterým trvalo dostat se z rodného lesa mnohem déle.

//home sweet home

//Louka vlčích máků

Pomalými kroky jsem se prodíral mezi vlčími maky. Našlapoval jsem opatrně, abych sebou příliš neházel a nevzbudil Sionna. Gallirea je plná magie, kdypak se asi nějaká probudí u něj? A jestli vůbec? To, že by se neprojevila ale nebylo příliš pravděpodobné. Už jen tím, že Awnay podědila po Elise oheň a Etney po mně příkaz. přemítal jsem.
Mezitím se přede mnou už začínal otvírat pohled na řeku. Stačilo jít ještě chvíli proti proudu, pak ji přebrodit a byli jsme doma. Spokojeně jsem se pousmál. Ale nejdřív bylo potřeba vyřídit ještě něco. Našel jsem místo v meandru řeky, kde byla voda poměrně klidná a mělká. Opatrně jsem položil Sionna na mechový polštářek a skočil do stojaté vody. Trochu jsem se propadl do bláta, ale nebylo to nic, co by se později nedalo umýt. Zadíval jsem se na hladinu vody a v duchu si představoval, jak pomalu klesá. Magie udělala, jak jsem jí přikazoval a za chvíli jsem stál v malém brouzdališti , ve kterém se téměř na suchu mrskaly ryby. Tlapou jsem vyhodil dva lososy na břeh. Hned na to se voda vrátila do své původní hladiny. Vyhoupl jsem se přes okraj a ještě si ve vodě omyl tlapky od bláta. Pak jsem ryby zakousl. Úplně mi to nevoní, ale co se dá dělat, pomyslel jsem si trochu s odporem, ale i tak se do lososa zakousl. Hned, jak jsem s rybou skončil, jsem druhého kouska přinesl před Sionnův čumák a čekal, až se vlče vzbudí.