Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mrzí mě, že to takhle dopadlo. Každopádně ale moc děkuju, Styxo, za všechno to, co jsi tu pro nás udělala, byla jsi badass admin Odvedla jsi velký kus práce a nějaký čas jsi to držela nad vodou a to jsou prostě facts.

PS: Možná by stálo za to udělat si chvilku sebereflexe vzhledem k tomu, kolik tlapek už kvůli Skyl odešlo nebo bylo odejito, ne?

Arcanus 14. 6. https://gallirea.cz/index.php?p=asgaarsky-hvozd&r=1#post-221427
Next up 14. 8.

Vnoučata jsme bohužel nestihl. A co hůř, čekala mě ještě jedna rána z čistého nebe. Crowley mi přišel říct, že odchází ze smečky. Samozřejmě jsem mu přál do života jen to nejlepší, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to neradilo. Přišlo mi, že všichni pomalu odchází. Awnay, Etney, Nemesis a teď i Crowley. Měl jsem pocit, že musím něco dělat špatně. Možná bylo na čase něco změnit. Ale co? Chtěl jsem pro svou rodinu jen to nejlepší, ale tak nějak se zdálo, že čím víc jsem na to tlačil a čím víc jsem to chtěl, tím míň se to dařilo. A já už byl unavený. Naprosto unavený. Neměl jsem poslední dobou chuť dělat vůbec nic, snad jen ležet a pozorovat tančící koruny stromů. A nic neřešit. Nad ničím nepřemýšlet. Nehýbat se. Prostě jen existovat.
Ale přeci jen nad mou letargií nakonec zvítězil pocit pro povinnosti. Věděl jsem, že hranice již dávno potřebovaly přeznačkovat, ale donutil jsem se až opravdu na poslední chvíli. Nechtěl jsem totiž řešit nějaké další zbytečné problémy. Třeba šakaly z jihu nebo nějakou godzillu zase. Na to jsem totiž opravdu neměl sílu. A tak jsem se nakonec přeci jenom donutil se zvednout a zamířit ke hranicím. Ty jsem se rozhodl začít obcházet v obvyklém kolečku. Měl jsem to už tak zautomatizované, že jsem nad tím nemusel ani přemýšlet. Přesně jsem věděl, o který strom se otřít, který keřík počůrat. Přesto jsem se nemohl zbavit jedné myšlenky. Taky už jsem ve věku, kdy by tyhle věci mohl někdy řešit někdo jiný. Někdo mladší, odfrkl jsem si. Ale zatím se zdálo, že si tu takhle budu muset chodit kolem dokola sám až do smrti. A ta nějak ne a ne přijít. Jemně jsem ale z hranic cítil Rowenu, takže se musela snažit.
Věděl jsem, že v lese je taky Sionn, ale ten byl zaneprázdněn nějakými cizinci. Potřeboval by někoho k sobě. Měl sice Parsifala, na kterého byl až obdivuhodný spoleh, ale věděl jsem, že to mezi sebou mají... no nějako divně. Ale pořád smečku nemohli táhnout jen dva. Někoho schopného, na koho je spoleh. Bylo nejspíš na čase si začít členy smečky a hlavně nováčky pořádně proklepávat. Jako za starých časů. Vzkládal jsem si docela velké naděje do Beliala, vypadal, že to má v hlavě srovnané, bylo ho ale poměrně těžké číst - což mohlo být na jednu stranu opravdu dobře. Ale nejdřív je potřeba zjistit, co má za lubem. Ani jsem nestihl všechny ty kuje promyslet a už jsem stihl mezitím obejít celé hranice. Docela jsem se tím hlubokým zamýšlením ale unavil. A tak jsem se rozhodl, že si ještě budu uzurpovat nějaký čas pro sebe, než zase budu svůj čas věnovat ostatním.

Zdravíčko Asgaarští,

připravily jsme pro vás novou jarní smečkoakci. Víte, že už dlouho nebyla fotoakce? Tak si ji rovnou dáme. Do konce dubna zašlete Arcanusovi do vzkazu s názvem Fotoakce nějakou fotku, co pro vás vystihuje jaro. Ať už to bude sluníčko, příroda, kapesníky od alergie nebo třeba učící stresíky, fantasii se meze nekladou :D A abychom vás pěkně namotivovaly, každý zúčastněný se může těšit na 20 šutříků nebo květin do úkrytu, tak hned do vzkazu připište, co byste raději.

Pac a pusu

Arc a Sjon

Tamtadadá – a je tu vyhodnocení:

Tým: Neohrožení bojovníci proti friendzone – Parsifal a Wylan
Splněné úkoly: 1 jméno týmu, 2 závod do úkrytu, 3 získat levitující kamínek (mimochodem bylo to super zahraný :D)

Tým: T-BOBR – Tým Bezchybné Opravdové BRomance – Sionn a Sirius
Splněné úkoly: 1 jméno týmu, 4 ozdobení stromu – nedokončeno (poloviční odměna)

Tedy vítězným týmem se stávají… famfáry… Neohrožení bojovníci proti friendzone!

A co odměny? Vítězný tým si odnáší hvězdičku do vlastnosti dle vlastního výběru a každý účastník si může vybrat 10 květin nebo drahokamů za každý splněný úkol dle svých vlastních preferencí (tým TBOBR za úkol ozdobení stromu jen 5). Prosím o kontrolu (a případné reklamace :D) a do komentáře nebo klidně i na discord mi hoďte, jaké odměny chcete

PS: bonus kreslící akce stále otevřena :3

Jen, co jsem se hezky uvelebil na kameni, usnul jsem. Byl jsem poslední dobou nějak často unavený. Asi na mě šel zimní spánek. Na druhou stranu by to taky nebylo zase tak špatné tohle celé studené a tmavé období prospat a vzbudit se až na jaře. To bych si vůbec nestěžoval. Vlastně jsem to možná i těm medvědům záviděl. Aspoň nemuseli nic řešit. Pořádně se nadlábli a pak prostě spali a pak už bylo jaro a zase bylo všechno dobré. Nebo jsem si to tak aspoň představoval. Možná se mi o tom i zdál sen. Protože když jsem se dostatečně probudil, byl jsem dost zmatený z toho, co se vlastně v realitě stalo a co ne. Věděl jsem ale, že než jsem šel spát, potkal jsem Rowenu s Belialem. Po vlkovi tu navíc naproti na pomníku stále zůstávala památka. Jako kdyby už bylo jaro, pousmál jsem se a pak se se zívnutím líně protáhnul, než jsem se konečně donutil svou starou kostrč zase rozhýbat. Vždycky to po dlouhém ležení šlo ztuha, ale ještě jsem nebyl naštěstí ve fází rozkladu, když by se to během pár minut nerozhýbalo. Stejně je to divný. Nechápu, co se mnou Život udělal. Měl jsem mít dávno šediny, být slepý na jedno oko nebo tak něco. Ale tenhle magický svět mě udržoval v relativně dobré kondici. Jasně, měl jsem méně energie než dřív, ale zase jsem si nemohl tolik stěžovat. Na to že většina mých přátel byla dávno někde pod drnem. Fakt asi ty magie. Čím víc jich vlk měl, tím víc ho držely při životě. To byla moje teorie.
Po zavytí mé vnučky se ozvaly ještě další hlasy. Byly povědomé, ale nedokázal jsem si je úplně zařadit. Až díky magii lesa. Jee, přišli všichni. Pousmál jsem se. To mě těšilo, že na nás úplně nezanevřeli. Těšil jsem se, až je potkám, ale věděl jsem, že je s nimi i Crowley a chtěl jsou sourozencům dopřát trochu soukromí. A taky tu byla ještě práce, co se už bohužel odložit nedala. Přesto jsem ale zavyl zpátky, aby věděli, že o nich vím. A snad na mě i počkali. A pak jsem se línou a kolíbavou chůzí dopravil k nejbližší hranici lesa.
Ještě tam bylo cítit předchozí značení, ale už ne rozhodně tak výrazně, jak jsem si přál. Muselo být cítit ideálně na míle, aby to každého tuláka odradila. Nějaký problémy s tuláky, to by tak scházelo, pomyslel jsem si kysele. Ale věděl jsem, že to hrozí. Zvlášť takhle v zimě, kdy smečka měla zásoby a tuláci tak akorát hlad. A tak jsem se na to značení vrhnul. I když jsem si teda nejdřív musel magií přičarovat trochu vody z rostlin, abych se pořádně napil. Potřeboval jsem mít plný močák. A pak už jsem se vydal podél hranice a otřel se o každý druhý větší strom a čas oč času pokropil nějaké to křovíčko. Byla to taková nudná a jednotvárná práce, ale na druhou stranu to byl takový čas pro mě a moje myšlenky. A když jsem byl hotovo, stočil jsem směr k vnoučátkům.

A tak jsme byli domluvení. Vypadalo to, že Belialovi nevadilo se občas postarat o nově příchozí, ale to, jak to okomentoval, mě donutilo se maličko poušklíbnul. Však sám mohl být verbeš, ale neměl stejně bych neměl to srdce neteřince udělat, že bych vyhnal jejího partnera. Zvlášť když nic neproved. A třeba je hodnej, když si ho vybrala. Zdálo se, že to oběma vlkům, ale zejména Roweně udělalo radost. Pousmál jsem se a kývnul na mě. "Hlavně žádný hovadiny," pobídnul jsem je. Nechtěl jsem totiž už nic řešit. A zvlášť ne nějaké hašteření mezi členy smečky jako předtím v případě Crowleyho a Roweny.
Lesem se ozvalo vytí a Belial se hned pohotově nabídl, že by to šel vyřešit. To se mi líbilo. "Tentokrát ne, to je moje vnučka," pověděl jsem s úsměvem. Byl jsem rád, že se čas od času tady v lese zastavila. Chtěl jsem za ní jít, ale před tím, než bych vyrazil zase na druhou stranu lesa, jsem si potřeboval trochu odpočnout. "Tak zatím. Kdyby něco, budu v lese," rozloučil jsem se s Belialem a Rowenou vyskočil si hezky na kámen naproti pomníku, abych na chvíli zpomalil.

//Loterie 12

Rowena se za Beliala opravdu intenzivně přimlouvala a bylo vidět, že jí opravdu hodně jde o to, aby mohl zůstat. Pousmál jsem se, ale když přes vlka přehodila svůj dlouhý ocas, ohnul jsem pohledem, abych nezíral. Přišel jsem si tak nějak nemístně. Byl jsem ještě stará škola, co takové věci prováděla jedině v soukromí. Naštěstí se moje pozornost mohla přemístit na Beliala, který začal mluvit o tom, čím by mohl přispět. A zrovna marně to neznělo. "Ochránce se hodí vždycky. Moje partnerka bývala dost drsný ochránce ještě když jsme neměli svoji smečku," zasmál jsem se nad vzpomínkou. Obávaný ochránce a pak obávaná alfa.
Pak ale přišla řeč na pomník a Castiela. Věnoval jsem tomu místu jen krátký pohled, než jsem se obrátil zpátky na Rowenu a Beliala, kteří se mi oba snažili vyjádřit podporu. A přišlo mi, že to myslí upřímně. Bylo to od nich hezké. Smutně jsem se na oba pousmál, než jsem švihl ocasem. "No nic, tak jestli jsme domluvení, tak vítej v Asgaarské smečce," pověděl jsem s pohledem upřeným na Beliala. "Jenom se pak ještě ukažte Sionnovi," zaúkoloval jsem je.

//Loterie 11

Belial mi potvrdil, že rostliny ovládat umí a na ukázku přímo před námi vyrostl ze sněhu poměrně veliký bodlák. Pozvedl jsem obočí. Nebyl jsem si jistý, co se mi tím snažil naznačit. Tak přeci jen jsou možná ty odznaky od magie země, usoudil jsem, i když pořád mi vrtal hlavou ten odstín. Byl jiný než na jaký jsem byl zvyklý u Siany, Saviora a jejich dětí.
Belial se taky zajímal o smečku. "Žádáš o místo?" optal jsem se napřímo. Nerad jsem dlouho chodil kolem horké kaše. "Pak je tradiční otázkou, čím můžeš smečce přispět a jestli jsi ji ochotný v případě potřeby bránit a respektovat ostatní členy," vysvětlil jsem a dlouze jsem si vlka prohlédl od hlavy až k patě, abych si ho prověřil. Vypadal zdravý a dobře stavěný, spíše než na robustní typ jsem ho odhadoval na atleta. Ale mohl jsem se mýlit. Že by přeci jen zima zaháněla tuláky do smeček? napadlo mě. Za poslední dobu se k nám přidalo hodně vlků. Jo, někteří si vzpomněli brzo, pomyslel jsem si na účet těch, co se přidali, až když na zemi ležely sněhové závěje a lovit se moc nedalo. Kdo ví jestli je teď vůbec co. Tahle zima byla totiž opravdu studená.
Rowena mnoho neříkala a já si všiml, že docela pečlivě zkoumá pomník. A pak se zeptala na Castiela. "Náš syn, krátce po narození zemřel," odpověděl jsem poměrně stroze, ale nerad jsem do tohoto tématu příliš zabředával. Bylo to sice už dávno, ale... stejně.

//Loterie 10

Rowena se začala omlouvat za to, že sem svého přítele vzala. Zavrtěl jsem hlavou. "Už to nebudeme řešit. Ale příště počkejte na hranicích," uzavřel jsem. Nakonec se vlastně nic nestalo, i když jsem pořád neměl dobrý pocit z toho, že se cizí vlk prochází vedle hrobu mé partnerky a mého syna. Tohle místo pro mě bylo speciální a já nechtěl, aby se mu snad někdy něco přihodilo. Snad jako by to mohlo mrtvé pod zemí rušit. I když Belial vlastně hroby spíše nazdobil, protože to byla jeho magie. "Zajímavé, jako bys uměl ovládat rostliny a počasí," zhodnotil jsem, protože mi to přišlo jako dílo kombinace magií. Sám jsem počasí jeden čas ovládat uměl. Zvláštní magie. I když odhadnout, kdy skončí ty mrazy, by se teď docela hodilo.
Belial se začal zajímat o smečku a mně se úplně nelíbilo, jak k tomu přistupoval. Udělal jsem několik kroků a švihl ocasem. Jako by to snad byl hotel. "Smečka je funkční a zaopatří ty, co se na jejím chodu podílí," odpověděl jsem klidně. To, že zrovna bylo v lese docela živo, moje tvrzení potvrzovalo. Ale i tak je nás o něco míň než bývalo, pomyslel jsem na to, jak se některé z mých dětí rozhodly osamostatnit. Ale Sionn zůstal. Možná se přeci jen projevovalo to, že jsme mu ze všech potomků dokázali věnovat nejvíce času a energie. "Je tu už od dob, co jste pravděpodobně ještě nebyly na světě," dodal jsem ještě k tématu se smíchem. U Roweny jsem si byl jistá a... no, odhadoval jsem, že by přece nějakého vetchého starouška za přítele nechtěla.

//Loterka 9

Jakmile jsem seskočil z vlka, cítil jsem, jak moje tělo opouští adrenalin z toho, jak jsem se polekal, když jsem zjistil, že je cizí vlk uprostřed lesa, a místo toho se ve mně usadil takový zvláštní pocit klidu a pohody a snad i sympatie k neznámému vlku. Nejspíš byla moje reakce opravdu přehnaná, ale už se stalo. A lepší být opatrný. A vůbec, nebyla to moje chyba, tuláci si nemají co chodit po lesa, ale čekat na hranicích. Omlouvat jsem se nehodlal. Ale řešit to dál taky ne.
Rowena mi vysvětlila, kdo byl ten vlk a on sám mě taky pozdravil. Pokývl jsem hlavou. Tak přítel? Nevěděl jsem, že Rowena má přítele, ale dalo se to očekávat. Byla mladá, hezká a dobře voněla. "Takže jste přišli na návštěvu?" zeptal jsem se, abych si to ujasnil. Pak jsem pohledem následoval ten Belialův, který vedl na pomník, který bych na tohle roční období opravdu nezvykle ozdobený. "Hezké, to ty?" pověděl jsem, zatímco jsem si prohlížel květiny kolem sochy. Snad jsem hledal, jestli v tom počasí, už taky pomalu nenamrzají.

//Loterka 8

//To se vůbec neomlouvej, všechno v cajku, třeba jsem to blbě pochopila já, už popravdě přesně nevím :D

Viděl jsem rudě a bez rozmyslu cizího vlka srazil, i když se mě Rowena snažila na poslední chvíli zastavit. Cizinec uprostřed lesa. A ještě u hrobu mé partnerky a syna. Naprostý vrchol drzosti. Držel jsem vlka přimáčknutého k zemi. "Zbláznili jste se? Cizinci mají čekat na hranicích!" obořil jsem se na Rowenu a cizího vlka, viditelně naštvaný, i když se mi to ten vlk snažil vysvětlit. Pak jsem ale začal pociťovat zvláštní pocit - jakoby to naštvání bylo najednou pryč. A k vlkovi jsem pocítil možná až lehkou sympatii? Asi to bylo jen nedorozumění, napadlo mě. Zavrtěl jsem hlavou a vlka konečně pustil. "To už nikdy nedělejte, mohl jsem to zabít. S cizími vlky uprostřed lesa nemám dobrou zkušenost," řekl jsem a přitom se vybavil, jak se nám Styx snažila před lety ukrást Sionna. Dobře jí tak, že už hnije někde pod drnem. Krátce jsem pohlédl Elise do tváře, než jsem se místo toho obrátil k Roweně. "Proč jsi ho přivedla?" zeptal jsem se na důvod jejich návštěvy. Pak jsem se otočil zpátky na tmavého vlka s neobvyklými zeleno-žlutými odznaky. Nějaká divná magie. Nepoznával jsem to a tak jsem pořád zůstával ve střehu. "Tak znovu. Jsem Arcanus, alfa Asgaarské smečky," představil jsem se a těkal očima mezi vlkem a Rowkou.

//Loterka 7

//Welp, nejsem si úplně jistá, jak to teď hrajete, protože jeskyně jsou na severu a socha na mýtině ve středu lesa, takže to je reálně dost kus od sebe, tak když tak klidně dejte vědět a doupravím :D

Dokud jsem byl ještě v koridoru z jeskyně ven do lesa, smečková magie mi přesně ukazovala, kde Rowena a ten cizinec jsou. Jedno ale bylo jisté, rozhodně nezůstali na kraji lesa a místo toho se mi teď někdo cizí procházel po lese. A to se mi ani za mák nelíbilo. Zvlášť vzhledem k nepěkným zkušenostem se Styx. Zavrčel jsem a přidal do kroku až se mi tlapy čas od času nepříjemně zabořily do nějaké kupy sněhu. To mě ale nemohlo zastavit. Proč nemůže být chvíli klid.
Cizáka jsem našel uprostřed u hrobu Elisy a Castiela. A to neměl dělat, protože to bylo hodně soukromé a citlivé místo. Nevěnoval jsem pozornost tomu, abych zkoumal tu krásnou podivnost, že kolem pomníku prakticky přišlo jaro. Místo toho jsem se pokusil využít momentu překvapení a skočil po neznámém vlkovi (Belial) s jasným cílem ho srazit k zemi. "Co chceš uprostřed smečkového lesa?!" procedil jsem se zavrčením mezi zuby.

//Loterka 6

A tak se nakonec tak nějak většina skupinky rozutekla. Chtěl jsem využít klidu a jít si popovídat s Crowleym a Zurri. A jak se asi mají Vivi, Reo a Ciri? napadlo mě, a Etney? To jsem bohužel netušil, ale mohl jsem si jen přát, že tuhle tuhou zimu přežijí v pořádku. Stejně jako Nemo, připomněl jsem si. Pořád jsem byl nervózní z toho, že s Alastorem rozhodli opustit smečku zrovna takhle blbě. Jako by nestačilo, že už je jedno dítko toulalo. A to další bylo taky někde v tahu. No a pak tu byl Sionn, co se serval se Styx. No nebyla tohle infarktová rodina? Jenže než jsem se usadil u Crowleyho a Zurri, magie lesa mi napovídala, že se v něm něco děje. A že se k nám velmi rychle blížila Rowena a taky někdo cizí. To mě znepokojilo. Cizák v lese?! To se mi ani trochu nelíbilo, okamžitě jsem vyskočil na nohy a vystartoval. "Máme v lese nějakého cizáka, musím tam jít. Pak bych si s vámi ale moc rád popovídal," pověděl jsem dvěma vlkům, co v úkrytu zůstali. A pak už jsem na nic nečekal.

//Les

//Loterka 5

V úkrytu bylo opravdu živo, což se mi líbilo. Ale zároveň jsem cítil jakési napětí, které jsem nedokázal identifikovat. Nestíhal jsem přemýšlet nad významy toho, co všichni říkali a popravdě... ani jsem nemohl řešit všechny jejich problémy. I když bych možná chtěl. Ale na Sionnovi jsem poznal, že se chová divně. Zase. Nejspíš si mou radu nevzal k srdci a pořádně si od všeho neodpočal. Ale taky nemohl, když musel za mě řešit Styx, ozval se v mé hlavě jízlivý hlas. A tak jsem jí raději zatřepal, abych ho zase vyhnal. Parsifal byl očividně naštvaný a podle toho, co jsem si přečetl v jeho hlavě, jsem ho docela chápal. Ale zase... dva vlci? Moderní doba byla jiná. Ale zas proč ne. Mě do toho koneckonců nic nebylo. Parsifal s Wylanem zamířili ven z úkrytu, zatímco dovnitř přišli Crowley se Zurri. "Ahoj," usmál jsem se na ně, "co je nového?". Oba si ale drželi trochu odstup. Sirius se zajímal, kdo je Styx, a Sionn to vysvětlil tak trochu hádankovitě. "Zabila mou partnerku Elisu," řekl jsem to natvrdo, i když to pořád bolelo. Jak ale čas plynul, čím dál lépe jsem se od významu těch slov dokázal odpoutat. I když někdy prostě přišla slabá chvíle. Brzy na to zamířil i Sionn ven a naše sešlost se bohužel zase docela rychle rozutekla.