Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdálo se, že Styx byla jednoduše nezapomenutelná pro nás všechny. V tomhle ohledu měl Blueberry chytrý nápad. "To je dobrá nápad," odsouhlasil jsem mu. Jen nevím, jak se Sionnem. Abychom mu to nějak nepřivolali zpátky, ohlédl jsem se na Elisu. Bylo to těžké rozhodnutí. Zvlášť když se jednalo o bezpečnost našeho vlastního syna.
Měli tu trochu nejasnosti, o tom, kdo se staral o vlčata. "Před několika dny jsem potkal Tati s Aranel. A takový malý černobílý vlček komusi utekl. Nějaký vlk to byl, ale nejsem si jistý jeho jménem," podotkl jsem. Nic mi do toho sice nebylo, ale jestli jsme si měli pomáhat, museli jsme si vzájemně věřit. A sdílením informací to celé začínalo.
Blueberry o sobě prozradil, že také ovládání magii myšlenek, navíc ho když tak mohl zastoupit Storm, a tak bylo o způsobu komunikace jasno. Byla to nejspíš ta nejjednodušší a nejefektivnější varianta. Vytí mohl jeden přeslechnout, ale když se mu objevila myšlenka v hlavě, nedalo se to minout. Místní alfa začal řešit detaily své hierarchie a mluvil o vlcích, kteří mi nic neříkali. Ostatně celé tohle byla jeho věc. Pokud by chtěl radu, stačilo, aby řekl. "Naše smečka má zatím jednoho poměřeného lovce a jednoho ochránce, ale uvažujeme, že funkce rozšíříme. Až se to ujasní, bylo by dobré, kdyby se vzájemně potkali s vašimi pověřenými vlky," nadhodil jsem a krátce pohlédl po Blueberryho očí. Oheň a myšlenky, byla to trochu ironie, že jsme si byli tolik podobní v magiích. Storm ovládal myšlenky. A Elisa zase oheň. Zvláštní náhoda. Konečně se ale vlk začal projevovat jako alfa a já doufal, že se to zase nezmění, jakmile se s Elisou vzdálíme. Nejspíš nás provokativní kousek zabral. "Měl bys dát svým vlkům najevo, že jsi tu a že se tu začne hlídat nějaký režim. Taky bys měl po nich chtít, aby ti dávali vědět, když se plánují vzdálit. I kdyby jen zavytím," poskytl jsem hnědému vlkovi přátelskou radu. "Časem si na to zvyknout a nikomu to nebude připadat divné. Taky by pro začátek mohl každý z nich oběhnout hranice, dají se tím trochu zmást cizinci ohledně počtu vlků ve smečce." Na malý moment jsem pohlédl na Elisu. Ostatně tohle byla hlavně její parketa a věděla o tom nejspíš i víc než já. Potřebuje si sjednat respekt... nebo spíš možná úctu. Jestli je nový a zatím tu moc nebyl, bude to mít těžké. V hlavě jsem si hodnotil toho vlka, ale měl po boku Storma s letitými zkušenostmi. Musel je jen chytře využít. Taky partnerství s jinou smečkou dodá vlkům ve svého alfu důvěru. Budou se cítit víc v bezpečí. Ostatně to platilo i pro naši smečku.
Zdálo se, že naše aliance byla tímto uzavřená. "Musíme s tímto obeznámit své členy, bude to pro ně nejspíš trochu šok. Potom se můžou začít vzájemně poznávat," řekl jsem. Vlastně jsem byl celkem zvědavý, jak na to ostatní zareagují. Ale tahle zima byla krutá a ukázala, že hrát si na siláky, se může jednomu pěkně vymstít. To ale nic neměnilo na to, že tohle byla dost nekonvenční dohoda. Nepamatoval jsem si, že by kdy nějaké smečky měly k sobě takhle blízko. "Jestli někoho už nic nenapadá, asi pomalu půjdeme. Ale určitě se znovu brzy uvidíme." Přejel jsem pohledem všechny přítomné a pak se zastavil na Elise. Čekal jsem, jak se ona rozhodne.

Storm potvrdil moje slova o nebezpečných vlcích. "Už dvakrát se pokusila porušit hranice naší smečky a napadnout naše vlky. Zdá se to jako naprosto iracionální čin, ale posledně to vypadalo, že se nějakým zvláštním způsobem spolčila s místními bohy. Pak se tu potlukuje ještě jeden šedivý vlk, jeden náš známý kvůli němu přišel o oko. Jsou nebezpeční a nejspíš nemají žádné zábrany," vysvětlil jsem a ustaraným pohledem přejel ze Storma zpátky na Blueberryho. Ten vypadal trochu překvapeně, ale takovéhle zprávy by ho měly znepokojit.
Poslouchal jsem, jak Elisa vysvětlovala náš plán a sem tam jsem přikývl. Naprosto jsem s ní souhlasil, navíc to krásně dala do slov. Tak, aby to neznělo příliš agresivně a zároveň tak, aby to dávalo smysl. Navíc Blueberry se toho konečně ujal a začal působit jako alfa. Možná jsme ho odsoudili příliš brzy, napadlo mě a řekl jsem si, že bych mu možná ještě měl dát šanci. Třeba si začne dávat pozor, když zjistil, že to tu není pohádkové. Zamyšleně jsem se rozhlédl kolem a poslouchal jeho slova. S naším plánem ve většině souhlasil, ale jak se dalo očekávat, měl nějaké lehké připomínky. "To je pochopitelné," přikývl jsem, "jistě bys předem věděl, kdo k nám patří a koho hnát z lesa pryč. Co se týče našich hranic, umožnili bychom vám bezproblémový průchod po našich hranicích s tím, že kdyby bylo potřeba, mohli byste se stáhnout o něco hlouběji. Výjimka by přicházela v úvahu pro doprovod vlčat. Na druhou stranu jistě chápeš, že chceme mít o něco větší výhodu, pokud to máme zastřešovat. Zároveň bychom se také seznámili s vašimi vlky, abychom měli přehled." Počkal jsem, co k tomu bude mít Elisa, abychom si to případně vyjasnili hned. Blueberry však bez výhrad souhlasil s lovem. Aspoň budeme nějak korigovat vybíjení okolní zvěře. Ptal se Storma, co si o tom myslí. Na chvíli jsem to vypustil a soustředil se na své myšlenky. "Také by bylo třeba sjednat nějaké znamení v případě ohrožení a potřeby pomoci," navrhl jsem a pohledem přejel po všech přítomných. Stále ještě nebylo jasné, jestli do toho Borůvková smečka půjde, a tak jsem se zatím zdráhal se svými návrhy. Na ochranáře přišla však řeč i tak. "Vašeho ochranáře by mohla zaučit Elisa. Svého času bývala nejobávanější ochránce na celé Galliree." Čekal jsem, co na to Blueberry řekne. Vlastně jsme z původního plánu prostě zabrat tohle území přešli k docela solidními jednání. A je to nejspíš nejmoudřejší varianta. Z tohoto spojení mohly profitovat obě smečky.

Elisa navrhla Stormovi, že by potom společně mohli vyrazit obhlédnout tu smečku na severu. Přikývl jsem. Byl to dobrý plán a popravdě mě ta smečka na severu taky zajímala, ale cítil jsem silnou povinnost ke své smečce, kde by měla zůstat alespoň jedna alfa. Laura by to zvládla, ale má teď plnou hlavu vlčat. "Řeky budou teď rozvodněné, bude to pro vás ve dvou bezpečnější. Já zatím pohlídám les. Sám bych se pak rád podíval do té smečky v močálech. Je tam alfou sama samice. Docela mě to zajímá, navíc jsem jí tam minule tak neslušně proběhl," pousmál jsem se. Ale nikam se za mnou nehnala, tak to asi překousla.
Storm pověděl, že se mu daří dobře. A jeho úsměv vypovídal o tom, že je to nejspíš upřímná odpověď. Možná už mu úplně nesloužila zdraví, ale to, že se cítil spokojeně, bylo to hlavní. Otočil jsem se na Elisu a vsugeroval ji svou myšlenku "Nechci nechat Borůvkáč padnout, má to tu tradici. Buď se o ně postaráme my, nebo dáme tomu jejich alfákovi aspoň pořádnou lekci. Storm už asi není na místě se mu postavit, ale nám nic nevezme."
To už se ale jejich alfa konečně objevil mezi stromy. Jasně tomu napovídal jeho pach. A vypadal veseleji, než by měl. Pozdravil jsem ho přikývnutím. "Arcanus a Elisa z Asgaarské smečky," představil jsem nás stroze. Byl jsem rád a vlastně i tak trochu překvapený, že se k němu dostaly moje předchozí informace, ale Aranel se asi činila. Švihnul jsem ocasem a přesunul se hned k věci. Nehodlal jsem mu dát nic zadarmo. Nebylo to pro mě sice obvyklé chování, ale to, že někdo vystaví vlky, za které má zodpovědnost, nebezpečí, se mi příčilo natolik, aby mě to donutilo konat. "Tvá smečka je bezbranná. Kdybychom chtěli, dávno je to tu zabrané. Tvoji vlci potřebují ochranu, zvlášť ta vlčata," využil jsem svých nových informací, "po Galliree se potloukají divní vlci, kteří ubližují hlavně vlčatům a slabým. Borůvková smečka má ale tradici, kterou respektuji a navíc nechci zbytečně zabředávat do vašich interních záležitostí víc než by bylo třeba. Ale ohledně ochrany pro tebe máme jeden návrh." Odmlčel jsem se a krátce pohlédl na Elisu. Chtěl jsem ji nechat prostor, aby se rozhodla, jakým směrem tohle půjde. Mohli jsme si to tu vzít násilím, ale to by nikam nevedlo. Nejsem jak ti vlci...

"To netuším," odpověděl jsem Stormovi, "ale je třeba se mít na pozoru víc než obvykle. Možná se nějakým způsobem narušila rovnováha s jejich příchodem." Krátce jsem pohledem střelil k Elise, protože to byla právě ona, kdo mluvil o celé tě věci s rovnováhou. A její teorie se zdála být docela pravděpodobná.
Vlastně mě ani moc nepřekvapilo, že žádnou betu neměli, protože jinak už by tu snad dávno měla být, stejně jako ochranář. Elise se sice moc nepozdával můj nápad s obnovením hranic, ale nahlas nic neříkala. "Lepší kdyby byly cítit po nás než vůbec. Ale jestli to zvládneš sám, bude to nejlepší." uzavřel jsem. Nechtěl jsem, aby tahle smečka zanikla, zároveň ale nebylo dobré mísit se do jejich záležitostí přes příliš. Nejlepší by bylo vyjednat pro nás něco jako volný pohyb přes území. Kdyby nás ještě přibylo, aby se měli vlci kam schovat, přemýšlel jsem, ale nahlas jsem to zatím neříkal. Pomalu jsem přešel k Elise a postavil se po jejím boku. Zatím působila klidněji a diplomatičtěji, než jsem si myslel. Až na to, že tak trochu začala s tím značkováním už předtím. Pobaveně jsem se ušklíbl a pak znovu přesunul svůj pohled na Storma.
"Savior u nás tráví poměrně hodně času, ukáže se vždycky minimálně jednou za rok. Zrovna odešel. Našel si novou partnerku ze smečky ze severu, tak možná bude tam," prozradil jsem a počkal na svou partnerku, jestli to hodlá nějak rozvést. "Jak se daří tobě?" změnil jsem trochu téma. Chtěl jsem trochu rozptýlit svou mysl, protože čekání na toho jejich alfu mě přestávalo bavit. A ještě to nejspíš pak bude nějaký floutek, když odmítal Stormovy rady...

Elisa dodala, že se nechceme míchat do jejich interních záležitostí. Na to jsem přikývl. Netušil jsem, jak to tu chodilo a neznal místní vlky. Ani by to nedělalo dobrotu, kdybysme se do toho vměšovali. Navíc s tímhle máme svých starostí dost, pomyslel jsem si a znovu přešlápl. Co mě trochu překvapilo, že Storm v podstatě souhlasil s naším návrhem. A dokonce víceméně bez námitek. To jsem tak úplně nečekal, ale zřejmě jsme jejich situaci odhadli dobře. "To by bylo dobré," přikývl jsem mu na jeho nápad a podíval se na Elisu.
Storm dokonce Styx znal. Zřejmě to zkouší na všechny smečky, potvora. I když to zjištění bylo lehce znepokojující. Její drzost nejspíš neznala hranice, ale nikomu se nepodařilo ji zneškodnit. "Ta Styx je opravdu hrozba. Zdá se, že se paktuje se Životem. Nedávno nás napadla a on ji pomohl. Nevíme, co mu udělala, ale vůbec se nám to nelíbí. Navíc ze smečky ze severu o ní měli taky jen špatné informace," dodal jsem.
Místní alfa se tu stále neobjevovala a já tu nechtěl strávit celý den, ale chtěl jsem to mít co nejdřív z krku. "Můžeme tu chvíli počkat, jestli chceš. Mezitím třeba aspoň lehce obnovit hranice, aby váš les nebyl tak na ráně. A pokud ani to nedonutí vaši alfu se tu ukázat, asi už bych na něj nečekal," zhodnotil jsem. Jestli se na ně vykašlal a zbaběle v zimě utekl chránit hlavně sebe, neměli by na něj už spoléhat. Ale třeba se pletu, neměl bych ho hned odsuzovat. Třeba to má nějaké vysvětlení. Gallirea byla různá a děly se na ní všelijaké podivnosti. Třeba jako ten incident se Životem. Rozhlédl jsem se kolem. Ten les byl opravdu krásný a v podstatě ideálním místem pro život. Neposkytoval sice takovou ochranu jako Asgaar, ale za to tu měli vodu. Ale zatraceně, však tu má na krku vlčata, aspoň ta by měl chránit.

Elisa přidala mým slovům provokativní poznámku. Krátce jsem po ní střelil pohledem, než jsem se otočil zpátky na Storma. Možná jsem čekal, že nás za naši drzost vynese v zubech, ale on vypadal tak odevzdaně. Jeho slova mě až zamrazila. Rozvedl, proč se rozhodl předat smečku. Při jeho vyprávění, jsem si to prohlídl. Sem tam už se mu už na srsti objevovaly nějaké ty šediny, ale co bylo horší, byl ten jeho smutný odevzdaný tón. Takhle by neměl vypadat. To si nezasloužil. Ne po tom všem. V hlavě jsem ho pořád viděl jako toho majestátního vlka a tohle bylo prostě celé špatně. Naštvaně jsem přešlápl. Ten jejich Blue mi začínal pít krev čím dál víc a to jsem ho nikdy neviděl, nebo si ho minimálně nepamatoval.
Švihl jsem ocasem a udělal několik kroků do strany. Chtěl jsem aspoň trochu vyjádřit, že jemu ublížit nehodlám. "Tak nějak," odpověděl jsem na jeho otázku, "naše smečka má dost vlků, aby ochránila oba lesy." Jen by se zavedl druhý ochránce. I když tu třeba nějakého mají, jen by se mu vysvětlilo jak na to. Pohlédl jsem na Elisu a musel se pro sebe zasmát, protože už jsem viděl, jak toho nebožáka školí. Byla to vlastně docela vtipná představa, ale rozhodně bych nechtěl být v kůži toho nebožáka. "Máme vlastně takový návrh," pokračoval jsem a svoji pozornost vrátil zpátky na Storma. Nebylo to sice to, co jsme s Elisou původně plánovali, ale vlastně by to mohlo fungovat. Nejspíš i lépe než původní plán. "Můžeme nad tvou smečkou držet ochranou tlapu, ale to by mělo jeden háček. Všechno má svou cenu a v tomhle případě se jedná o poslušnost. Vlastně to můžeš brát jako něco jako alianci, jen s tím, že v tomhle případě by měl jeden trochu navrch. Detaily by se doladily." Pohledem jsem znovu zabloudil k Elise. Byl jsem zvědavý, co na to řekne a co dělá. Šili jsme to teď sice horkou jehlou, ale vlastně se mi to zamlouvalo víc než původní plán. Kvůli Stormovi.

Rozhlížel jsem se po lese a důkladně si ho prohlížel a analyzoval. Déšť mi to sice dost ztěžoval a já věděl, že bych ho dokázal rozehnat, ale nechtěl jsem plýtvat nově načerpanou energií v případě, že by nakonec opravdu došlo k nějakému střetu. "Dokud jsou malá a nemají moc umanutou vlastní hlavu, jsou docela roztomilá," podotkl jsem v odpovědi na Elisinu otázku. Informace o tom, že tu byla reálně jeden čas členkou, mě docela zarazila. "Vážně?" zamrkal jsem překvapeně. "To jsem nevěděl. Vlastně už si ani nevzpomínám, jestli jsi v Klímu byla, když jsem se přidal," přiznal jsem. "Ale Nerssie bývala ostrá, proti ní jsme úplní břídilové, a to se i tak na nás někdy vlci divně dívají, že je nevítáme s otevřenou náručí. A o to víc uprostřed zimy. Jak ten hnědej blbeček nedávno," zasmál jsem se. A ještě se pak diví.
To už se k nám ale někdo začal blížit. Zbystřil jsem, jak jsem zaslechl zapraskání větvičky a zvedl se. Zrelaxovaný postoj mě to ale nedonutila opustit. Že by tahle smečka nakonec nebyla úplně ztracená? Ohlédl a uviděl, jak se k nám blíží Storm. "Storme!" vyhrkl jsem a tlama se mi rozjela do letmého úsměvu. Byl jsem rád, že je nakonec opravdu v pořádku, jak říkala Aranel. Pak jsem se ale znovu zamračil, když jsem si uvědomil, proč tu vlastně jsme. Jistě že chtěl vědět, proč tu jsme. Pořád byl elegantní jako dřív ale už z něj nesršela ta autorita jako kdysi, nejspíš za to mohl slabší pach, který se nenesl po celém lese. "Příteli, máš tu bordel ve smečce. Nikdo ji nechrání, vlastně tu ani nikdo není, jak se zdá. Zvláštní mravy, když cizince vítá pečovatel s mladými. Nemuseli bychom to být my, ale někdo nebezpečný a co pak?" nadhodil jsem ještě poměrně mírně. Ohlédl jsem se na Elisu a čekal, co udělá. Se Stormem jsem konflikt mít nechtěl, ale to, že on se jako jediný ukázal, o něčem svědčilo. Jednou alfa, v srdci navždy alfa. Jako Savior, napadlo mě. Jako jediný zřejmě stále cítil k téhle smečce silnou zodpovědnost, ale to bohužel nestačilo.

//Odepíšu později odpoledne/ k večeru, aby měli i ostatní možnost zareagovat, pokud by chtěli :)

//Asgaar

Vnášíme vám sem akci. Jestli vás nerozjede tohle, tak už asi nic :D

Doběhl jsem Elisu zrovna ve chvíli, kdy jsme překračovali hranice. Tentokrát jsem je nezastavil přímo na nich jako se Sionnem a následoval Elisu ještě kousek za ně. Ta si tenhle malý výlet opravdu užívala. Jak jsem brzy zjistil, moc se tu od mé poslední návštěvy nezměnilo a les zůstával nadále prázdný. Nejspíš by to opravdu šlo, zhodnotil jsem si v duchu náš plán, i když trochu s těžkým srdcem. Proč všechny smečky pomalu mizí? Nechápal jsem to, ale smečka z doby, co jsem sem přišel, už tu pořádně nebyla ani jedna.
Sedl jsem si kousek od Elisy. Vlastně jsem se cítil úplně uvolněně, jako bych právě vůbec nebyl na území cizí smečky. Však to tak taky i působilo. Pokýval jsem na Elisino zhodnocení. "Ty borůvky by se daly omezit, když na to přijde. Stačí trocha ohně..." nadhotil jsem a krátce na ni pohlédl. Její další otázka mě trochu zarazila, i když byla k věci. Pokrčil jsem "rameny". "Netuším. Ale jestli se tu jejich alfa neukáže brzo, nebo aspoň nějaký ochránce, jestli někoho takového vedou, jsou to blázni. Nechat si dvě cizí alfy posedávat na území. Jestli tu ještě někdo žije kromě těch vlčat, ještě by nás měli prosit, ať je vezmeme pod svou ochranu." Moje slova byla sice trochu krutá, ale tahle situace mi nepřišla normální. Storme, jak jsi tohle mohl dopustit? Nešlo mi to do hlavy. Vždycky byl tak elegantní a majestátní a vypadal, že ho nic nemůže dostat, ale teď se tu mohl po jeho lese potulovat kde kdo. Byl na tom opravdu tak špatně?

Elisa se opravdu probudila. Netušil jsem, jakou měrou to bylo přirozené a jakou jsem sám přispěl, ale naštěstí nevypadala nijak naštvaně. Takže spíš to první. Trochu se mi ulevilo a pomalu jsem se odtáhl. "Dobré," odpověděl jsem tiše, to už ale ona byla na nohách a protahovala se. Chvíli jsem ji pozoroval, než jsem se sám líně zvedl.
"Proč ne. Stejně tu není co dělat. Hranice jsou obejduté a navíc to má smysl až po dešti. A to ještě pár hodin nevypadá," zhodnotil jsem a taky se trochu protáhl, i když ne tak pečlivě a elegantně jako ona. "Jenom bych neběžel někam daleko. Kdyby se náhodou vylila Mahtaë. V zimě dokonce celá zamrzla, bude to teď asi očistec," podotkl jsem, ale to už se Elisa vydala na cestu. Tiše jsem si povzdechl a podstatně pomaleji se rozeběhl za ní. Bylo to na mě po ránu všechno moc rychlé. Necítil jsem se sice nijak rozlámaný, ale ne a ne přimět svoje tělo k nějakému pořádnému výkonu. Proč taky.
Stále jsem měl v hlavě bordel z toho Borůvkáče. Nové území by se rozhodně hodilo a nejspíš by to prospělo i tamním vlkům, že by je měl konečně kdo chránit, ale netušil jsem, jak bych se zachoval, kdyby se před námi objevil Storm. Za to ta jejich nová alfa potřebovala lekci jako sůl. Snad bude mít Aranel něco na práci. Ta si to nezaslouží. S těmito myšlenkami jsem opustil hranice našeho lesa a pomalu zaplul mezi jemnější stromy. Ihned začal být cítit nasládlý pach borůvek. Tohle by mi vadilo.

//Borůvkáč (přes Asgaar)

Pomalu jsem otevřel oči. Ještě chvíli jsem jen tak ležel. Cítil jsem se mnohem více odpočatý, ale pořád se mi nic nechtělo. A už vůbec ne hnát se někam ven do deště. Díky magii jsem tušil, že se to ještě nějaký čas nezmění. Hlavně aby se řeky nevylily, napadlo mě, ale naštěstí měl náš les na tohle poměrně strategickou pozici a hlavně terén. Navíc jsem věděl, že minimálně Laura s Lucy by mi byly schopné díky svým magiím s případnou katastrofou pomoci. Nejdřív hrozné sucho, pak urputná zima a teď záplavy... Co se té přírodě jen přihodilo. Bylo docela možné, že v tom měl aspoň částečně prsty Život. Zvlášť jestli teď byl nějaký divný. To mi dělalo starosti. Vždycky jsem považoval Smrt za tu "zlou" a Života za toho, co všechno napravoval, ale najednou se zdálo, že tahle rovnováha je nějak narušena.
Na chvíli jsem si ještě položil halvu do Elisiné srsti a tiše oddechoval. Nebýt toho, že už se stačilo rozednit, možná bych ještě na chvíli usnul, ale takhle se mi to nedařilo. Přemýšlel jsem o včerejší debatě o Borůvkové smečce a také o Sionnovi. Měli bychom mu ukázat pahorkatinu na jihu, aby si dával pozor na šakali. Ty bestie budou teď krvežíznivé, napadlo mě, když jsem si vzpomněl na to, jak nedávno iracionálně napadli naši smečku. Pootočil jsem se na Elisu, protože se o něco pohnula a já si nebyl jistý, jestli ještě spí, nebo už je vzhůru. "Eliso?" zašeptal jsem měkce a doufal, že ji případně nevzbudím.

//Půjdeme zareagovat na osud na Kopretince? :D

Pokýval jsem hlavou na její domněnku ohledně Styx. Já se s ní nesetkal a mohl jsem jen těžko soudit, co byla zač, vlastně jsem jen tak odhadoval z doslechu. "Spíš ten sluníčkář, ty Savior nesnáší," podotkl jsem, protože jsem si živě dokázal představit, jak se Savior ofrňuje nad vlkem, který každého do smečky vítá. Však si taky za ochránce vybral Elisu, když byl sám ještě alfou, a to o něčem svědčilo. Pro sebe jsem se pousmál a dál poslouchal její slova. "Bylo by hezké, kdyby se v létě ještě zastavili. Sionn s Lilac si to s tou jejich Nym docela užili."
"Etney s Awnay jsou především rozmazlení," připustil jsem. Bylo to sice těžké vyslovit, protože to byli naše děti a nejspíš i naše vina, ale prostě to byl fakt. "Asi jsme jim neměli všechno trpět. Hlavně to toulání. Myslel jsem, že jim to prospěje a naučí samostatnosti, ale teď vidím, že jim chybí disciplína a respekt. Zato Sionn by potřeboval trochu zlomit ten strach. Málem jsem ho ani nedostal za hranice lesa. Asi to v něm někde furt je." Trochu jsem si povdechl a stočil se do klubíčka vedle Elisy tak, abychom se sebe lehce dotýkali a mohli se tak zahřívat, ale přitom stále měli prostor pro drobný pohyb. "Doufám, že se to ještě srovná..." Potom jsem jí olízl čenich a spokojeně zavřel oči. Moje mysl byla mnohem klidnější a čistší díky její přítomnosti a i tomu, že jsem to ze sebe konečně všechno dostal. Netrvalo to dlouho a za jemného pravidelného poprchávání jsem usnul.

"Storm na tom prý není dobře," řekl jsem jednoduše. Až teď jsem si uvědomil, jak snadno se dala taková nevinná informace o přátelích zneužít. Musíme si víc dávat pozor. Hlavně ostatní, Laura s Lucy snad už ví, co dělají. Ačkoli byla Lucy občas horká hlava, věřil jsem, že by si v tomhle případě dala pozor na jazyk. Ale co takový Etney? Nebo Aurora s Gee? Moc jsme toho zatím o nich nevěděli a museli jsme jen spoléhat, že budou opatrné. "Můžeš, jestli se ti chce. Vlastně Aurora je dcera té jejich pečovatelky, tak když ji vezmeš s sebou, nebude to ani divné," nadhodil jsem, ale pak jsem se překulil a pořádně se na Elisu zadíval. "Ale kdybysme to někdy zvažovali, těm mladým neublížíme, že ne?"
Poslouchal jsem Elisu a jen tiše přikyvoval. To, co říkala, se zdálo být logické. "Nebo ještě může mít nějakou podivnou magii, se kterou si neporadil ani on. Co my víme. Ale je teď bezpečné chodit za Životem, když se chová divně? Co když ti zase ublíží a nikdo tam nebude?" Moje obavy byly jasně čitelné z mého výrazu i hlasu. Neměla by tam chodit. A nebo aspoň ne sama.
"Ta smečka tam na severu musí být nová. Ta, co bývala v tom lese u Smrti, ta už tam dávno není. Ale máš pravdu, asi je to nesmysl. I když je to docela škoda. Nym si s mladými rozuměla a my bychom si nemuseli dělat starosti o Saviora." Zamyšleně jsem poslouchal, co říkala o Lucy. "Je dospělá, pochopila by to. Sice ještě občas trochu vyletí, ale zdá se mi, že už posbírala víc klidu než ti dva naši dohromady."

Elisina otázka mě dost zarazila, ale vlastně to bylo dost logické. Smečka se rozrůstala a další území by se jen hodilo. Úkryt pro nás začínal být těsný a i naše stáda muflonů jsme nemohli intenzivně vybíjet donekonečna. Zvlášť po takové zimě. "Určitě," odpověděl jsem na její otázku, "řekl bych, že by to ani nestálo příliš úsilí. V tom jejich lese nebylo znát ani tolik pachů a navíc tam mají mladé, což je slabina. Storm už je starý a nikdo další v lese nebyl. Dokonce sama pečovatelka říkala, že tam nikdo moc nebývá. Problém by byl maximálně ten jejich alfa, jestli by se uráčel ukázat," zhodnotil jsem.
Zamračeně jsem poslouchal, jak Elisa vypráví o Styx. Celý ten příběh nějak neseděl a vysvětlení teda taky nebylo zrovna uspokojivé. "Cože? Život?" nechápal jsem. Měl jsem za to, že do takovýhle věcí by bohové přeci neměli zasahovat. A doteď ani nezasahovali. Zjištění, že najednou ano, se mi ani trochu nelíbilo. "Jsi si jistá?" Ne že bych Elise nevěřil, ale celé se mi to nezdálo. Nedokázal jsem si představit, že by ten mírumilovný Život způsobil něco takového. "Málem zabil Lennie... Nejsem si jistý, jestli bych jí dokázal dostatečně pomoci, kdyby se Smrt neukázala... Myslíš, že ho něčím uplatila? Nebo že ho má ve své moci? To by nebylo dobré." Ne, to by rozhodně nebylo dobré. Nebezpečná byla už i tak, i když slabá, ale jestli za ní stáli místní bohové, představovala větší problém, než jaký jsme si zatím připouštěli.
"Co vlastně říkáš na Saviora, že se tahá s tou mladou?" změnil jsem nakonec téma. Vlastně mi to trochu vrtalo hlavou. Byl to samotář od přírody, ale že by i na něj lezlo stáří a potřeboval se usadit? Snad by se usadil u nás... Zamyšleně jsem natočil hlavu a zadíval se mezi stromy. "Bylo by hezké, kdyby se nakonec rozhodl zůstat tady."