Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pořád jsem ještě nevstřebal překvapení z informace o Saviorových vlčatech. Ale kdy to stihli? To přece už muselo být, když tu byli! A ano se nezmínil. Usmyslel jsem si, že to potom z kamaráda musím dostat. Každopádně jsem ale za něj byl rád, jakmile jsem vydýchal to překvapení. Prospěje mu to. To samé se ale nedalo říct o Lucy, která na vstřebání téhle informace bude zřejmě potřebovat víc času. Viděl jsem, jak se to Elisa snaží viditelně zamluvit. Až teď jsem si všimla, že vypadá tak nějak... jinak. Svěže. Jako by nám zase bylo tolik, jako když jsme žili ještě v Klímu. To není možné, to se mi jen zdá. Ale opravdu vypadala neuvěřitelně dobře. Jako by najednou omládla. Nasucho jsem polkl a honem odvrátil zrak. Pořád jsem cítil výčitky z toho, jak jsem pokukoval po Lucy.
Naštěstí celou situaci zachránil Sionn, který nejdřív nevěřil, že Lucy je Saviorova dcera. Byl jsem trochu překvapený, že se k němu takhle informace nedostala dříve, ale co se dalo dělat. Pak se hned začal hnát za vidinou lovu. "Hodně zábavy," popřál jsem jim a chvíli pozoroval, jak mizí mezi stromy.
Jakmile jsme s Elisou osaměli, chvíli jsem jen tak váhavě postával a přemýšlel, jestli se jí přiznat a ulehčit svému svědomí. I za cenu toho, že možná bude naštvaná. V momentě, kdy už jsem byl odhodlaný, se mi do čenichu dostal pach Lilac. Co bylo ale zvláštní, jenom Lilac. Vzhlédl jsem k obloze. Ta noc už je nějak dlouho. Neměla by být v noci venku sama. Svraštil jsem obočí. "Cítíš to?" Nečekal jsem na její odpověď a rozeběhl se přímo za vlčetem.
Lilac byla na druhé straně lesa a něco energicky hrabala v zemi. "Ahoj maličká, ztratila jsi něco?" zeptal jsem se jemně, abych ji nevystrašil. Pomalu jsem přešel až k ní a tak si sedl. Krátce jsem se porozhlédl po zemi. "Kdepak je Laura? Našli jste poklad?" Divné, přeci by ji nenechala jen tak pobíhat. To by Laura snad neudělala. Moc mi to nedávalo smysl, ale chtěl jsem tomu přijít na kloub. Bylo ale hezké ji takhle pozorovat plnou života. Oproti Sinnovi se mi najednou zdála ještě menší než kdy dřív. Sionn už dospěl. Letí to. Kdepak se asi toulá Etney?"Nemáš hlad?" Možná bychom mohli zkusit ulovit nějaké mufloní mládě, ve dvou to s magií půjde. A mohla by si zkusit, jak správně na kořist naskočit a kam se zakousnout...

Přikyvoval jsem na to, co říkala Lucy. V zásadě jsem se vším souhlasil. "Kanci, vážně? To zní dobře, mohli bychom udělat taky jednou změnu," odsouhlasil jsem a trochu se pousmál. Vlastně jsem na to teď měl i docela chuť.
To už se ale z lesa vynořila Elisa a hned za ní Sionna. Konečně, napadlo mě, ale nahlas jsem to nevyslovil. Přišlo mi, že byli pryč celou věčnost. Ale byli celí a to bylo teď to hlavní. "Ahoj." Elisa se ke mně měla a olízla mi čenich. Nepatrně jsem sebou cukl. Uvnitř mě bodl osten výčitek. To, co se stalo, se nemělo stát. A i když se toho vlastně moc nestalo, cítil jsem se hrozně provinile. Pohledem jsem na moment těkl na Lucy. Svůj nepatrný záraz jsem se pokusil přejít a skoro plynule přešel k tomu, že jsem se jemně opřel do její srsti. Pak jsem se odtáhl. Olíznout čenich nazpátek jsem jí nedokázal.
Elisa pověděla, že se vracejí z Ragaru, jak jsem předpokládal, a přináší pozdravy od Saviora. Tak zvládli tu cestu v těch povodních, to je dobře, pomyslel jsem si a docela se mi ulevilo, protože jsem stále viděl, jak Saviorovo zranění pod mou tlapou pomalu srůstá. A Smrti se věřit nedalo. Kdo ví, co všechno ta magie ještě mohla způsobit jako daň za svou sílu.To, co řekl Sionn, mi ale vyrazilo dech. "Vážně? Savior má mladé?" překvapeně jsem zamrkal a pohledem krátce přejel na Elisu, co mi k tomu řekne. Nenápadně jsem se koutkem oka podíval i na Lucy, co udělá ona. Přeci jen, jednalo se vlastně o její nevlastní sourozence.
"No, zrovna jsme s Lucy řešili, že je čas jít na lov," přerušil jsem hovor po chvíli a nasměroval jej na jiné téma. "Můžeme jít buď všichni něco rychle ulovit, nebo jen ty Sionne s Lucy, abys toho co nejvíc okoukal, co vy na to?"

Zdravíčko vlčci,
přicházím s vyhodnocením květnových akcí.

Akce vlčecí rodinka se zúčastnili Etney, Sionn a Castor a všem z nich už v úkrytu přibyla odměna ve výši 10 květin.

Zde přikládám odkazy a zase jestli nefungují, prosím autory o jejich doplnění.
Castor https://imgway.cz/1S10/crep.jpg
Sionn https://sionn-asgaarsky.weebly.com/obraacutezky.html
Odkazuji vás tady na Sionnův blog, kde najdete nejen aktuální obrázek aneb malinká reklama :D
Etney si nepřála zveřejňovat svůj obrázek :)
Všem díky za účast!

Bohužel to dlouho vypadalo, že se psací akce nikdo nezúčastní a k tomu asi tak jedině shame on you, protože co lehčího se na trpg dá zadat? :D Ale nakonec to za 5 12 zachránil Sionn, který si tímto vydělal dalších 10 květin a bonus ve výši 2 křišťálů za splnění obou akcí.

Akce na červen se zatím zveřejňovat nebude, ale nezoufejte a těšte se na překvápko!
Vlku zdar

Lucy navrhla, abych Elise běžel naproti, nebo spíš momentálně ji přímo hledat. Chvíli jsem zaváhal, dělalo mi to starosti, ale pak jsem přeci jenom nesouhlasně zavrtěl hlavou. Nebylo by fér to tu celé nechat jenom na ní. Navíc po zimě se můžou zase vrátit ti zpropadení šakali z jihu. Nebo cizí smečka s myšlenkou, že nám ukradne nějaké zásoby. Přejel jsem k Lucy pohledem. "Myslím, že bychom se akorát minuli. Nevím, kudy běžela." Vlastně jsem toho nevěděl víc a to mě trochu štvalo. Zmizela z lesa bez toho, aby mi zanechala byť jen jedinou myšlenku na to, kam jde a kdy se hodlá vrátit. Mohl jsem jen hádat z její předchozí konverzace se Stormem.
Jak jsem předpokládal, moc toho v úkrytu nezbylo. Zamyšleně jsem se zadíval mezi stromy a navíc i Lucy vypadala, že přemýšlí. "Máš nějaký plán?" přerušil jsem ticho po chvíli. "Můžu ti sem nahnat nějaké vlky. Aspoň zjistíme, kdo po zimě zůstal." Tohle bylo ode mě možná trochu kruté, ale dělo se to tak každý rok. Vždycky přes zimu někdo zmizel. Mohli jsem si namlouvat, že prostě odešel, ale většinou to znamenalo, že nejspíš někde pošel. A proto v takovéhle zimě bez smečky žijí jen blázni. V lese jsem cítil Yetera a Tesaie a už to by byl pro lov dobrý základ. Jen jsme potřebovali, aby taky někdo zůstal hlídat v lese. "Nebo myslíš, že bude ještě lepší pár dní počkat? Vlastně můžeme společně zatím ulovit aspoň něco na chuť. Stejně není co dělat, když hranice jsou obnovené a vlčata někde lítají po světě."

//Pohodička :)

Lucy pořád tak trochu brblala na toho Taenarana. Zřejmě to nedokázala pustit z hlavy. "Ochráncem?" podivil jsem se. Něco takového by mi Blueberry jistě řekl. A o nikom takovém jsem nevěděl. Navíc jako ochránce by přece sám měl nejlépe znát pravidla. "Tak to je buď ametér, nebo si to vymyslel," zhodnotil jsem. Ta smečka byla holt asi jiná. Zakroutil jsem hlavou a na chvíli pohledem sklouzl nahoru k obloze, které lehce prosvítala mezi hustými korunami stromů.
Vtom jsem ale zaslechl Lucyinu myšlenku. Cukly mi uši a hlavu jsem stočil přímo k ní. "On je vlče?" zeptal jsem se pro ujištění a trochu mi přitom cukly koutky. Netušil jsem, jestli to Lucy viděla, ale doufal jsem, že ne. Tak to musí být vážně expert, jestli ji dokázal takhle vytočit. Měl jsem opravdu co dělat, abych udržel tlamu v klidu. "Tak to ho nesmíš brát tak vážně. Vlčata jsou někdy docela potvory, jo?" nadhodil jsem a trochu tak i zjišťoval, jak se k tomu ona staví. Laura už má na čase a brzy by mohla i ona. Bylo lepší se na všechno předem připravit, ale momentálně bychom to zvládli. Sionn už je skoro dospělý a Lilac bude taky, než se nadějeme.
"Ano je," přikývl jsem, "ale začíná to být divné. Nějak se mi to nepozdává, tak snad se nic nestalo." Už jen, že do hor to je daleko a Elisu teď jít hledat fakt nemůžu. Ach jo, kde vězí Laura? Aspoň že ochránci se zdržovali v lese. Ale už byl taky čas jít lovit. A na to bylo potřeba víc vlků. "Máš přehled, kolik masa zbylo v úkrytu? Asi budeme muset brzy vyrazit," změnil jsem téma. Třeba se přitom aspoň trochu odreaguje. A ostatně já taky.

Lucy říkala, že ji tam Taenaran nechtěl pustit. "Možná to jen ještě nevěděl," snažil jsem se to s klidem odůvodnit. Nechtěl jsem hned řešit nějaké problémy. Fakt ne. "A představila ses alfě?" napadlo mě ještě. Nějak jsem nechtěl uvěřit tomu, že by Bluberry byl tak nemožný, aby si o tom svoje vlky po tolika dnech pořád neobeznámil. Zvlášť když přislíbil komunikaci přes myšlenky... musí je mít na vysoké úrovni.
Naštěstí druhá věc zabrala a zdálo se, že Lucy na chvilku zadrží. A do té doby to možná trochu rozdýchá. "Elisa šla do hor za tvým otcem," odpověděl jsem váhavě. "A Laura někam vyrazila s vlčaty. Za nějakým pokladem, či co," zasmál jsem se. Ale byla pravda, že už byly pryč docela dlouho. Doteď jsem si to neuvědomoval. Možná bychom je měli jít hledat. Nebo aspoň jeden z nás. Zase jsme nemohli zároveň s Lucy oba opustit území a nechat ho úplně napospas všem.
Stejně jako si Lucy lehla, jsem se i já uvelebil a chvilku ji pozoroval. "Co je vlastně ten vlk zač, že si tak vyskakuje? Blueberry se zmiňoval jen o vlčicích, o pečovatelce a ochranářce k ničemu, zdálo se, že tam ani žádného samce nemají. Možná je to jen nějaký nafoukaný nováček, co ještě nechápe, jak funguje smečka."

Lucy na mě vybalila jako by viník jejího rozhořčení byl naprosto zřejmý. Překvapeně jsem zamrkal. Zdálo se, jako bych ho snad měl znát, ale já vůbec netušil, o koho se jednalo. Nejspíš to byl někdo naprosto nepodstatný, protože ho ani Blueberry ani Storm nezmiňovali, že by měl nějakou funkci a byl za něco zodpovědný. Ale čím víc na něj Lucy prskala, tím víc jsem začínal mít podezření, že tohle je opravdu jen osobní spor. "Co ti provedl konkrétně? Omezil tě na jejich území? Zabránil ti přechod, nebo ti vyhrožoval?" snažil jsem se z ní dostat nějakou konkrétnější informaci, než že je ten vlk hloupej a smrdí.
Jenže co bylo horší, Lucy moje slova nakrkla snad ještě víc. Tiše jsem si povzdechl. Tohle bude ještě problém. Navíc chtěla, abych okamžitě naběhl na Blueberryho a to se mi nepozdávalo jako nejlepší nápad. "Jestli chceš, půjdeme si nejprve promluvit přímo s tím Taenaranem," nabídl jsem. Taky zjistit pohled z druhé strany. "A pak když tam můžeme jít oba za Blueberrym. Ideálně i ten Taenaran. Ale možná to bude lepší pár hodin nechat uležet, co myslíš?" Snažil jsem se z toho elegantně vybruslit. Nechtělo se mi hned hrnout do dalšího sporu s jejich smečkou. "Minimálně než se vrátí Elisa nebo Laura, aby měl kdo hlídat smečku."

Chvíli jsem dumal nad původem prapodivného deště a chvíli přemýšlel, jestli to není náhodou jen v mé hlavě. Třeba jsem jen unavený z toho hraní si s magií, napadlo mě. Moc dlouho jsem nad tím ale přemýšlet nemohl, protože se vzápětí přihnala Lucy.
"Lucy?" stočil jsem k ní překvapeně pohled. Pořád se mi nechtělo vstávat, ještě jsem se na to necítil, ale naše lovkyně vypadala opravdu rozrušeně. Svraštil jsem čelo a s vážným výrazem ji poslouchal. Stalo se něco? Lucy toho na mě ale vybalila hrozně moc. Musel jsem to celé trochu vstřebat a pokusit se si to zařadit. Aspoň trochu a to i když jsem tomu úplně nerozuměl. "O čem to mluvíš? Kdo tě uráží?" zeptal jsem se poměrně klidně, ačkoli mě ta informace rozrušila. Nikdo si na naše vlky vyskakovat nebude. To, jak Lucy vypadala rozrušeně a smutně zároveň mi navíc podvědomě podsouvalo, že na tom něco bude. Přece by si takové emoce nevymyslela, ne? "Jestli chceš, můžeme si to tam hned jít vyříkat. Ačkoli pokud je to jen drobný spor, nemá cenu hned zahazovat celou dohodu."

//Země volá Asgaar! :D

Probudil jsem se z opravdu dlouhého spánku celý rozlámaný. Sice jsem cítil, že se všechna ta ztracená energie doplnila, ale bolely mě snad všechny kosti a svaly na těle. Pomalu jsem se zvedl a protáhl tělo, ve kterém to trochu zakřupalo. Netušil jsem, jak dlouho jsem spal, ale zřejmě si použití takové rozsáhlé magie vybralo svou daň. Musím víc trénovat, připomněl jsem si.
Rozhlédl jsem se po lese a kousek ho i prošel a obnovil nějaké hranice, a v momentě, kdy jsem zjistil, že vlastně není nic potřeba dělat, rozhodl jsem se, že s tím cvičením můžu začít vlastně hned. Došel jsem až doprostřed lesa na mýtinu, kde jsem se zastavil a přivřel oči. Přímo přede mnou se ve vzduchu objevil malý plamínek. Kousek od něj drobný větrný vír. Pak jsem se musel na chvíli úplně zastavit, protože se mi trochu rozutíkávaly myšlenky, ale po chvíli se vedle ohně a větru objevil magický ptáček. Na zemi začaly vyskakovat první jarní květiny. Na tlapách se mi postupně začaly objevovat drobné elektrické výboje. Chvíli jsem si takhle pohrával a měnil počty a intenzity magií.
Nakonec jsem ale pocítil, jak rychle při takovémto pokusu utíká drahocenná energie a to mě donutilo přestat. Zadýchaně jsem sklonil hlavu a chvíli jen tak pozoroval pokleslá stébla trávy pode mnou. Jedno zjištění mě však docela uklidnilo. Ještě na to mám. A při troše tréninku jsem na tom všem mohl ještě dost zapracovat.
Najednou jsem ale pocítil, jak mi spadl obrovský kápanec přímo za krku. Nepříjemně jsem se otřásl a zvedl hlavu. Jenže co mě překvapilo, bylo to, že z oblohy se na mě smály barevné mraky. A jak jsem si hned povšiml, i ta kapky hrály snad všemi barvami, co jsem znal. "Co to sakra je," zakroutil jsem nevěřícně hlavou. Zažil jsem toho tady už opravdu hodně, ale barevný déšť jsem viděla prvně. Nezbývalo jen doufat, že to je jen hrátka přírody a ne nějaká magická poťouchlost a že se v našem lese zase něco nevyvede. Ne jako posledně s prachem z velkýho hřibu.

!POZOR! ŠEDIVÝ VZKAZ SE OBJEVÍ V HLAVÁCH VŠECH ČLENŮ SMEČKY, AŤ UŽ JSOU KDEKOLI. PROSÍM ČTĚTE.

Sigy vysvětlil, jak se mu zranění přihodilo. Jen jsem mlčky přikývl. Mou nabídku jen tak vágně přijal, ale dál jsem to neřešil. Byl dávno dospělý a mohl si řešit problémy sám. A když tak dobře věděl, že se tu může kdykoli zastavit. Lucy se váhavě snažila vyhnout výletu do hor a začala odvádět téma jinam. Jenom jsem chvíli mlčky postával. Byl jsem tu už jaksi navíc. "Můžete si tu odpočinout jak dlouho budete chtít," nabídl jsem Sigymu a jeho vlčici. "Musím ještě zařídit pár důležitých věcí ohledně smečky. Moc rád jsem vás viděl. A přijďte zas," usmál jsem se na Sigyho a na Lyl krátce kývl.
Pak jsem se vzdálil. Chtěl jsem konečně vyřídit celou tu věc s obeznámením smečky. Už jsem to odkládal až příliš. Věděl jsem, že po něčem takovém se budu potřebovat pořádně prospat, a tak jsem si našel jeden hezký keřík a tam se položil. Přivřel jsem oči a snažil se vyčistit si mysl, abych se mohl dostatečně soustředit na svou magii. Pak jsem v hlavě vyhledal mysle všech členů smečky. Někteří byli hned v lese, ale jiní i kousek od smečky. Potřeboval jsem je najít všechny. (//X-Men feelings :D) Když se mi to povedlo, vložil jsem jim do hlav následující vzkaz. "Uzavřeli jsme dohodu s Borůvkovou smečkou, v lese severně od nás, o vzájemné pomoci při ochraně a lovu. Znamená to pro vás, že odteď po představení se tamnímu alfovi, můžete volně procházet jejich územím. Zároveň oni mohou přeběhnout po našich hranicích. Jestli máte dotazy, najděte mě nebo Elisu. Arcanus." Býval bych toho chtěl vysvětlil víc, ale potřeboval jsem, aby ten vzkaz byl co možná nejkratší. Cítil jsem, jak mě to i tak vyčerpalo. Ale teď to všichni ví a už s tím nemusím mít starosti. S tou myšlenkou jsem spokojeně usnul.

Magie proudila z mého těla do Sigyho tlapy. Cítil jsem, jak mi znatelně ubývá energie. Jakmile ale Sigy mou tlapu odstrčil, vše přestalo. Na chvíli jsem se musel prodýchnout, než jsem se zase mohl napřímit a podívat se mu přímo do očí. "Měla by to být léčivá magie, ale taky neumí zázraky na počkání. Měli bychom to zkusit víckrát a uvidíš, jestli se to lepší," navrhl jsem. Nechtěl jsem, aby byl mrzák. Zvlášť když jsem s tím nejspíš mohl něco udělat.
Sigy s Lilwelin dodali, že by se pak ještě rádi toulali směrem do hor, kde se usadil Savior. Přikývl jsem a pak se obrátil na Lucy. "Jestli budeš chtít za Saviorem s nimi, můžeš. Zvládnu to tady," nabídl jsem ji. Zvlášť když tu teď se mnou byli oba ochránci. Nebylo čeho se obávat. "Ale nejdřív byste si měli odpočinout, všichni." Sigy byl zraněný, Lucy se zrovna vrátila z obhlídky a i Lylwelin zrovna nekypěla energií, protože už seděla na zemi.
Sigy mě informoval, že v močály zaplavila voda. "Díky za informaci," pokýval jsem a znovu pokýval, když Lucy říkala, že to i tady bylo na hraně. "Naštěstí už ale voda opadá." Snad. Přejel jsem přítomné vlky pohledem a až pak mě něco trklo. "Močály? Jako smečku v močálech? Tu jak vede sama samice?" zeptal jsem se, když se mi vybavilo, co mi Zakar o sousední smečce povídal.

Lucy se vítala se Sigym a zároveň se zdálo, že z té vlčice toho moc nového nevytáhnu. Alespoň jsem teď znal její jméno, ale její odpověď byla tak vyhýbavá, že mi bylo jasné, že to nehodlá dál rozpitvávat. Zvláštní, že jsou přátelé nebo možná víc, když jsou tak rozdílní, napadlo mě, ale nijak jsem to nekomentoval.
Začal jsem se víc zaobírat Sigyho zraněním a to, co mi říkal, neznělo vůbec dobře. Ještě hůř však znělo to, co mi říkal neverbálně. Ustaraně jsem se na něj podíval. Jestli ji necítí, už se to taky nemusí nikdy změnit, napadlo mě a ta myšlenka mě samotného trochu vyděsila. Sigymu jsem však tuhle úvahu nedokázal říct do očí. "Řekl bych, že nějaký obklad rozhodně nemůže nic zkazit," podotkl jsem a přisunul se o trochu blíž. Vlčice zatím začaly řešit něco mezi sebou. "Jestli potřebuješ, slyším tě," dodal jsem šeptem. Proč jinak by na mě v první řadě mluvil přes myšlenky? Čekal jsem, jestli mi to nějak vysvětlí. Přeci jenom, taky jsem nějaké pořádné drby neslyšel už dlouho. Tedy až na Saviora. A jeho adoptovanou dcerku.
"Něco zkusím. Mám takovou jednu magii, mohla by pomoct," vysvětlil jsem, než jsem k Sigymu natáhl tlapu a jemně jsem se dotkl jeho tlapy. Chvíli trvalo, než jsem se dostal na správné místo. Pak se moje náušnice jemně rozzářila.

Jakmile jsem se od Sigyho odtáhl, uviděl jsem, jak se na jeho tváři rozlil úsměv. Zato ta vlčice vedle neřekla ani slovo. Dokonce jsem netušil ani její jméno a nevypadala, že by se chystala se představit, ačkoli právě postávala na mých hranicích. Něco mi to trochu připomínalo. Pousmál jsem se a pohledem se vrátil zpátky na Sigyho. Ukazoval mi svou tlapu a říkal, že se zranil. Zamračil jsem se a naklonil jsem se o něco blíž, abych si mohl jeho nohu lépe prohléhnout.
To už se ale z lesa vyřítila Lucy a vrhla se na svého bratra. Na chvíli jsem se stáhl a nechal jim prostor pro sebe. Otočil jsem se na žluto-béžovou vlčici. "Jsem Arcanus. Cestujete se Sigym spolu?" zeptal jsem se tak nějak všeobecně. Čekal jsem, co všechno z ní touto cestou dostanu.
Pak jsem se obrátil zpátky na Saviorova syna. "Jak myslíš, že tě neposlouchá? Máš ji zlomenou a nemůžeš na ni došlápnout? Nebo jinak?" vyzvídal jsem. Abych byl schopný mu pomoci, potřeboval jsem nejdřív zjistit, co je za problém.Asi se novinky o mé nové magii nesou rychle, napadlo mě, protože se mi zdálo trochu divné, že se tu najednou po tolika letech ukázal. I když mohla to být náhoda. "Po rodičích jsi zdědil jejich magii, že? Neznáš nějakou léčivou rostlinu? Rostliny toho dokážou mnoho, to asi sám dobře víš," povzbudivě jsem se na něj usmál. Však přeci kdyby nezdělil magii země, byla by to fakt divná náhodička. I když, jestli v tom měla tlapky Smrt, jeden by se nemohl divit.

Gee měla ze své nové funkce opravdu radost. Povzbudivě jsem se na ni usmál. "To jsem rád. Předpokládám, že všechny náležitosti znáš, že?" ujistil jsem se pro případ, že by měla ještě nějaké dotazy. "Bude nejlepší, když se s Yeterem domluvíš sama." To už ale Gee chtěla vyrazit za tou cizinkou, co nám postávala na hranicích. "Jistě," přitakal jsem jí a pak se obrátil zpátky na Lucy.
Ta podotkla, že jeden z těch hlasů nejspíš patří Sigymu. Zamyšleně jsem se zamračil. Něco na tom bylo. Ten hlas mi trochu povědomý byl. Ale bylo už to hrozně dávno. "Je to možné. Měl bych se tam jít podívat, co žádají. Jdeš taky?" optal jsem se a po krátkém pohledu vyrazil směrem na hranice.
Nemusel jsem jít nikam daleko, protože postávali taky nedaleko u Midiam. Jak odhadovala Lucy, byl to Sigy a vedle něj nějaká vlčice. Sigy ovšem byl najednou dospělý a podobně velký jako já. Byl jsem až překvapený. V hlavě jsem ho stále měl jako vlče, ale teď tu přede mnou stál vyspělý vlk. Dokonce měl i ozdůbku na krku. Jdou s partnerkou žádat o místo ve smečce? Byl jsem rád, že se ho vidím a tak jsem na chvilku přešel až k němu a jemně se jej dotkl. "Sigy, rád tě vidím. Jak se ti daří?" začal jsem se ptát a hned jsem se znovu odtáhl. Nechtěl jsem, aby mu to bylo nepříjemné, přece jen už nebyl mrně. "Co vás sem vede?" Pohledem jsem postupně přejel až k vlčici vedle něj. Krátce jsem jí kývl na pozdrav.

Gee začala vyprávět o nějaké šedivé vlčici, co chtěla žrát vlčata. Další? Znepokojeně jsem se zamračil a naklonil hlavu lehce na stranu. Kolik jich, proboha, je? Tohle nebylo vůbec dobré znamení. Gee však pochybovala o tom, jestli se té Apaté dá věřit. "Bohužel bych to nepodceňoval. Nedávno smečku napadla Styx, která se v létě pokusila ukrást Sionna. Navíc právě Sionna napadl ještě další šedivý vlk. Kdo ví, jestli mají něco společného, ale kdyby ne, byla by to zvláštní náhoda. Musíme se mít na pozoru."
Z hranic se najednou ozval nějaký hlas, ale naštěstí to bylo směrem, kam se vypravila Lucy, a tak jsem to zatím neřešil. Potřeboval jsem to s Gee dořešit, protože jinak by mi praskla hlava. Jenom jsem zavyl zpátky, že o nich vím. A sdělení smečce bude muset zase počkat. Nemohl jsem si dovolit se teď připravit o tolik energie. Kde je vůbec Elisa?
Obrátil jsem se zpátky na Gee. "Přesně kvůli těmhle divným vlkům jsme se s Elisou rozhodli uzavřít dohodu o spolupráci s Borůvkovou smečkou, tou severně od nás," vysvětlil jsem, "budeme si vzájemně pomáhat při obraně a i při lovu, každopádně ale po představení se tamní alfě můžeme procházet jejich územím, stejně jako oni po představení můžou proběhnout po našich hranicích." Na chvíli jsem se odmlčel. "A pak je tu ještě jedna věc, co bys řekla na funkci ochránce? Náš les je velký a Yeter by jistě uvítal pomoc. Pamatuji si, že jsi takovou pozici už zastávala, že?" Na hranicích se objevil další vlk, ale zdálo se, že tam zůstává. Stejně jako ti na severu. Chtěl jsem to s Gee všechno dořešit, než se rozeběhneme dál.