Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Se Saviorem jsme na sebe přehazovali břímě rozhodnutí o Rowenčině velkém výletu jako horkou bramboru, až ho nakonec úplně přehodil na mě. Tiše jsem si povzdechl, protože tohle zavánělo průšvihem a o to víc tím, že novopečená matka o ničem nevěděla, ale na povrchu jsem na sobě nenechal nic znát. Však to není první Saviorovo vlče, které budu hlídat. Doufal jsem jen, že od Lennie pak nedostanu přednášku. "Tak dobře maličká, můžeš jít se mnou, ale musíš se pořád držet blízko mě, dobře?" navrhl jsem jí. Elisa mě zabije, že táhnu další vlče. A pak přijde Lennie a zabije mě podruhý. No a počkat, pak se vrátí Etney a když nezabije mě, zabije sebe nebo nějaký vlče. Moje vyhlídky nevypadaly úplně dobře. Ach jo.
Otočil jsem se na Saviora a s poněkud vážným výrazem na něj pohlédl. "Až budeš moct, přijď si pro ni. Nerad bych ji posílal s někým ze smečky do hor. Vlastně to budeš mít i celkem cestou za Sigym. Nevím, kolik má ještě Elisa času do porodu."
Jeho radost z novinky mě upřímně potěšila. Pousmál jsem se na něj a kývnul hlavou. "Přesně tak. Chceme se jim věnovat co nejvíc a snad se vyvarovat všech našich dosavadních chyb."
To už k nám ale přiběhla moje dcera a chtěla se mnou mluvit. Vypadalo to docela akutně. Překvapeně jsem na ni pohlédl. Srst měla lesklou a upravenou a celkově vypadala dobře. Až na ten ztrápený výraz ve tváři. "Awnay, dceruško," oslovil jsem ji jemně a usmál se na ni. Celé tělo se mi trochu napnulo a já se to snažil maskovat uvolněným máváním ocasu. Měl jsem radost, že mě sama od sebe vyhledala. "Děje se něco? Daří se ti dobře?" zeptal jsem se a pobídl ji tak, aby mluvila. "Tohle je tvoje nová smečka? Ale co tu dělá Etney?" I já ti pak musím něco říct. Byla by hloupost to zatajovat. Už i o Sionnovi se dozvěděla pozdě a nemohla si s bratrem vytvořit pevný vztah. Chtěl jsem, aby tentokrát dopadlo všechno dobře. A navíc jsem Awnay věřil, že tuhle informaci vezme jako dospělá vlčice, protože přesně taková přede mnou stála.

Dost mě překvapilo, když Savior zmínil, že Blueberry byl bratr Lennie. To jsem popravdě nečekal. Navíc mi ani nepřišlo, že by si byli nějak výrazněji podobní. Zajímavé. Navíc mi prozradil, že i zdejší alfa je jen jedna. "Mladší si troufají na velká sousta, což může být dobře i špatně, ale pravda je, že i ve dvou je to někdy dost únavné. To sám dobře víš," podotkl jsem. To už se ale vlčata začala dohadovat, jestli Lucy je jejich sestra nebo ne. Tuhle část jsem přenechal na Saviorovi.
Do čumáku mě opět udeřil pach dvou mých prvorozených dětí. Na moment jsem zapřemýšlel, zda bych se u nich taky neměl zastavit, ale nechtěl jsem se pouštět dál do území bez alfova vědomí. Nějaký respekt jsem v sobě přeci jen měl. Museli mě ale slyšet. Můžou přijít, když budou chtít, napadlo mě, ale to už se mě malá Rowenka začala ptát, jestli ji vezmu k nám do Asgaaru za Lucy. Pousmál jsem se na ni. Trochu mě překvapilo, že Savior proti tomu vlastně nic moc nenamítal, ale pořád tu byl jeden zádrhel. "Vzít tě můžu, ale musíš si vyjednat s tatínkem, že si pro tebe přijde. Nebo že rovnou půjde s námi," nabídl jsem a pohledem přejel z vlčice na starého přítele a pak na malého Ala, který si postěžoval, že má hlad. Přišlo mi, že jsem nejspíš zaslechl i jeho zakručení bříška. Řeknu mu to, bude fajn, když to bude vědět a nedopadne to jako se Sigym. Však jsme skoro jedna rodina. Odhodlaně jsem se narovnal a s očekáváním se podíval na Saviora. "Delší čas se nebudu moct vzdálit z Asgaaru. Jestli se všechno podařilo, Elisa je právě v očekávání a chce si je tentokrát pořádně užít."

//Kratší ale spěchám a třeba ještě díky tomu stihnem kolo :D

//Proč ne, když to stihne před 15. do Asgaaru :D

Souhlasně jsem přikývl, když se Savior zajímal o Etneye. "I jeho sestra je divoká. Oba nám vyčítají, že jsme na ně neměli čas," pověděl jsem smířlivě. Už to bylo dlouho, ale pořád to bolelo. O tom jsem nemohl lhát. Přikyvoval jsem i na jeho slova ohledně té magie. Nevím, že bych ji měl, ale možné to je. Elisa moc na magie není. Nebyl jsem si jistý, co si o tom myslím. "Myslíš, že to nebylo kvůli tomu, že Lennie měla na mále?" zeptal jsem se trochu na přímo, abych tím vlčatům nemotal hlavu. Takže Lennie zabřezla až potom. No neříkej, že to bylo u nás v úkrytu? Nad tou představou jsem se nepříjemně ošil, ale před vlčaty jsem nahlas nic neříkal. Ze Saviorova pohledu jsem pochytil, že něco ohledně Lennie není v pořádku, ale teď nebyl vhodný čas to řešit. Až přijde k nám do lesa, necháme vlčata vlčicím a odchytím si to, přislíbil jsem si.
Sledoval jsem, jak se Savior má k Rowence a jakmile se s ní začal mazlit, odvrátil jsem pohled, abych jim dodal trochu soukromí. To už se na druhé straně dožadoval pozornosti i Al. Přemýšlel jsem, že bych ho na chvíli zabavil a přistoupil na jeho hru o alfování, ale zdálo se, že zvědavost, kde je Sigy a Lucy byla pro prcky příliš velký stimul. "Nepamatuju se, jak se poranil, ale přišel za mnou do lesa pro radu. Mluvil jsem s ním před několika hodinami a vracel se do té smečky. Prý se tamní alfa dlouho neukázala. Je to stejné jako v Borůvce, museli jsme tam naběhnout s Elisou, aby Blueberry začal něco dělat," postěžoval jsem si.
Pak se ale Savior dal do vysvětlování, kdo jsou ti dva zač. Povzbudivě jsem se usmál. Bude lepší, když to budou vědět co nejdřív. Alovi ale ta informace moc do hlavy nešla. "Ne ne, vy máte jen jednu maminku. Sigy s Lucy mají jinou maminku ale stejného tatínka, a jsou už velcí jako my dva. Narodili se dřív než vy dva s bráškou. Lucy bydlí u nás v lese a stará se o to, aby bylo dostatek jídla pro všechny. Můžete ji přijít navštívit, až budete na cestách," vysvětlil jsem mladému vlčkovi a pohledem přejel k černé vlčici. Doufal jsem, že jsem tím Saviorovi aspoň o něco málo ulehčil.

I když tam se zase přihodilo trauma od Styx a toho šedivého grázla. Bylo jen otázkou času, jak dlouho ještě zůstane překryté magií.

//Nezobrazuje mi to poslední věty, tak ještě dodatek :D

Al tlapkou ukázal kamsi dolů, že právě tam se nachází jeho království. Otočil jsem se, abych se mohl lépe podívat. Ah, ten les po smečce, prolétlo mi hlavou, ale na vlče jsem se usmál. "To je ten svítící mech, že? Ten je krásný." To už ale Savior svým potomkům vykouzlil mech i tady, což posloužilo jako bezpečné a pohodlné hřiště. To je dobrý nápad, poznamenal jsem si v duchu.
Zasmál jsem se poznámce hnědého vlka o výchově. "Můžeš se snažit jak chceš, ale oni stejně mají vlastní hlavu." Zavrtěl jsem hlavou. "Mám jen trochu strach, co Etney zrovna tady vyvádí." Snad nám ho v nejhorším místní alfy expresně pošlou zpátky. Doufal jsem jen, že z toho nebudou problémy. To by se nám teď vůbec nehodilo do krámu. Když se mě ale Savior zeptal na magii emocí, zamračil jsem se a pak váhavě zavrtěl hlavou. "Já takovou magii neovládám, nebo o tom alespoň nevím. A pokud vím tak ani Elisa, ale to by ses musel zeptat jí. Byla nedávno u Života, tak kdo ví, co jí nadělil." Avšak moc mi to nedávalo smysl. Tam ale byla až po té, co od nás odešli, no ne? Nebyl jsem si ale jistý. Trochu mi ty dny splývaly. "Proč se na to ptáš?" Navíc Savior vypadal, že ho to poměrně trápí a to mi přišlo neobvyklé. Co vůbec taková magie umí? Dokáže měnit emoce? To znělo jako docela velký problém. Zvlášť kdyby ji ovládal někdo, kdo s ní neumí zacházet.
Zdálo se, že informace o potomcích Saviora poněkud popudily. A upřímně jsem se nedivil. "Za Sionna se omlouvám, ještě se musí naučit, jak se chovat. Měl ale asi jen upřímnou radost a chtěl se podělit, Elisa mu to měla už za zlé dostatek." Pobaveně jsem se ušklíbnul. Vsadil bych se, že jakmile se vrátil, dostal sodu ještě jednou.
Vlčata nás nenápadně poslouchala a vzápětí přišla i nevyhnutelná otázka. "To máš zase pravdu, cizí nejsme, ale měla by ses nejdřív zeptat a až pak poslouchat," odpověděl jsem Rowence. Bezradně jsem se otočil na staršího vlka, tohle bylo čistě na něm, jak jim to chce podat, ale dřív nebo později se jim to říct muselo. Tak přeci jenom jsem něco prořekl, ach jo. "Přišel jsem rád. Byl jsem zvědavý na mladé a taky jsem si mohl trochu zaběhat. U nás v lese je to o zranění," pousmál jsem se a klidně švihl ocasem. Měl jsem však špatný pocit z toho, jak Savior vzal informace o Lucy se Sigym. A přitom to nebylo úplně černobílé. Nebo mně to aspoň tak nepřišlo. "Lucy se někdy neumí ovládat. Nedávno jsme se o tom bavili s Elisou. Nejspíš je uvnitř pořád trochu pubertální vlče, kterému schází rodina a blízcí. I když se tak netváří, tvou návštěvu jistě ocení," poradil jsem a mohl tak očistit své svědomí, že jsem to nenechal jen z toho horšího úhlu pohledu. "A Sigy se za tebou chtěl vydat, jen mu zranění brání v delších cestách. Nepomohla tomu ani má magie. Netuším, co s tou tlapou může mít."
Když jsem si však všiml Saviorova pohledu, donutilo mě to sklopit hlavou. "Na tvém místě bych se to pokusil se všemi vyřešit co nejdřív. Awnay s Etneyem nám vyčítají nedostatek lásky a to je něco, co si vyčítám. Neudělej stejnou chybu." Musíme ty malé před tímhle ochránit, už u Sionna se to snad povedlo.

Nečekal jsem příliš dlouho, než se ke mně začal blížit první vlček. Nebyl to však alfa, ačkoli jsem cítil jeho přítomnost a zřejmě si o mě udržoval přehled jiným způsobem. Možná nějaká magie hor, napadlo mě, protože to, co nám poskytoval Asgaar, určitě nemohlo být až tak speciální. Druhou alfu jsem však necítil. Možná je to další samotář? napadlo mě. Možná už mi to někdo říkal, ale momentálně jsem si nebyl jistý.
Jak jsem si ale brzo všimnul, vlk byl vlastně vlčice a ještě přesněji vlče. Byl z ní cítit silný Saviorův pach, který mi hned prozradil, s kým mám tu čest. "Ahoj Rowenko," usmál jsem se na tmavé vlče, které se na svůj věk poměrně hezky představilo. Než jsem se však stihl zeptat, kde má tatínka, vynořil se za ní Savior s dalším prckem.
"Gratuluji táto," zasmál jsem se vesele a kývl na něj. Připadal mi uvolněný. Ti maličcí mu svědčí, prolétlo mi hlavou. Posadil jsem se na zem, abych měl k vlčatům blíže a také si trochu odpočinul po dlouhém běhu. "Když to budeš trénovat, budeš umět takhle volat cobydup," přislíbil jsem malé vlčici a uvolněně mávnul ocasem. Savior mi představil druhé vlče jako Alastora. "Teda a ukážeš mi tvé království?" zeptal jsem se vlčete a se zájmem, než se rozuteklo za svou sestrou. Přišlo mi, že tihle dva prcci nemůžou být o moc starší nebo mladší než ti Sigyho. No to bude dobré, až to všichni zjistí. Přišlo mi to trochu vtipné, ale o to víc jsem si musel dávat pozor, abych někde nešikovně nepřešlápl a nezkazil jim překvapení.
Když si vlčata hrála, obrátil jsem se k Saviorovi. "Jsou krásní. To třetí je hádám s Lennie, že?" nadhodil jsem. Chtěl jsem se ujistit, že jsou všichni v pořádku a že se nestalo to, co nám s Castielem. "Sionn nám všechno prozradil, bohužel trošku nešikovně tak, že to zaslechla i Lucy. Byla trochu v šoku, ale snad to brzy rozdýchá. Měl bys ji navštívit, až to půjde," zodpověděl jsem otázku, která se mi zračila v očích. Koutkem oka jsem zkontroloval, jestli se vlčata nezatoulala moc daleko. Byl to skoro už reflex. Na moment jsem se přistihl, že přemýšlím o Elise. Jestli se to povedlo, už to určitě půjde vidět. Musím se brzy vrátit.
Pořád tu ale byla ta hlavní věc, kvůli které jsem přišel. "Nesu zprávu od Sigyho," hlas mi trochu zvážněl, "myslím, že by bylo potřeba, abys ho co nejdřív navštívil. Buď v močálech a nebo u kaskád, na jednom z těch míst bude. Potřebuje tvé rady víc než kdy dřív a nejvíc asi trochu tvé nedůvěřivosti," řekl jsem trochu neurčitě, ale nechtěl jsem příliš zacházet do detailů, abych to celé nevyzradil. Pořád jsem ale nemohl uvěřit, že skočil Styx na její falešnou náturu. Snad bude Lyl na trní, napadlo mě. Té vlčici jsem věřil, že si nepustí nikoho k tělu, ale Sigy byl možná moc naivní a věřil jen v to dobré.

//Z. Galtavar (přes Ageron): Doufám, že je to legal, btw :D

Naštěstí jsem měl pravdu a než jsem zmizel z pláně mezi stromy má srst dokonale proschla. Nebo téměř dokonale, ale už se mi ošklivě nelepila. Ještě jednou jsem se otřásl, abych se mi lépe poskládala a už pomalým krokem překonával les, abych nedorazil tak zadýchaný. Když jsem zavětřil, cítil jsem kolem sebe mnoho pachů. Smečka tu jistě byla a zřejmě byla i dost početná. Nebo jich je aspoň hodně doma, napadlo mě. Cítil jsem mezi pachy i ten Saviorův, takže jsem měl štěstí. Co mě ale překvapilo, byly mísící se pachy Awnay s Etneyem. Co ti tu dělají? Zamračil jsem se. Tohle se mi úplně nelíbilo. Awnay tu sice mohla žít, i když se nezmínila, ale Etney v cizí smečce nevěstil nic dobrého. Snad nechce odejít? A hlavně ať neprovede nic, z čehož by pak měla následky celá smečka... Mohl jsem ale jen doufat.
Zastavil jsem se jen kousek za hranicemi smečky. Pohlédl jsem nahoru do kopců a rozhodl se, že dál už ani krok neudělám. A to nejen ze slušnosti ke smečce. Kdo by se dobrovolně chtěl tahat každý den do těch výšin? Pravda, náš les taky nebyl zrovna nejprostupnější, ale tohle byl vyšší level. Zhluboka jsem se nadechl a zavyl, abych se ohlásil. Doufal jsem ale, že se zdejšími alfami tu čest mít nebudu. Nechtěl jsem ztrácet čas formalitami.

//Východní Galtavar (kolem VVJ)

Zdálo se, že počasí mi dneska přálo. Na obloze se třpytilo sluníčko a jemný vítr mi čechral srst. Nebyl však dostatečně silný, aby mi dokázal znepříjemnit cestu. Nadechl jsem se toho čerstvého vzduchu a trochu zpomalil. Přeci jenom jsem už měl v tlapách několik kilometrů. Na krátko jsem se zastavil u jezera, abych se napil a trochu omyl. Měl jsem na srsti zaschlé bláto a zachytaný prach. To všechno ale voda v jezeře rychle odplavila. Pak už jsem se jen oklepal a vydal se dál na cestu. Už jsem se blížil. Už z dálky jsem si všiml, jak se nad lesem tyčí věž zříceniny, ale tentokrát to nebylo mým cílem. Naštěstí. Smrt mi minule stačila. Ještě pořád jsem měl husí kůži, když jsem si na to vzpomněl. Srst mi rychle schla, jak se mi do ní opíralo sílící slunce společně s jemným větříkem. Věřil jsem, že budu suchý, než do té smečky v horách doběhnu. Snad Savior bude doma. Jestli to místo vůbec považoval za svůj domov. Jestli vůbec nějaké místo považoval za domov.

//Ragar (přes Ageron)

//Kaskády (přes Východní hvozd)

Kolem vodopádu jsem doběhl do známého lesa. Dřív jsem tu trávíval podstatně víc času, ale pořád jsem měl to místo rád. Les byl starý a hustý a popravdě se mi v něm dobře přemýšlelo, ale na to teď nebyl čas. Chtěl jsem prostě vyřídit zprávu, podívat se na sever, trochu se proběhnout a vrátit se domů. Za Elisou a brzy i za mladými. Trochu mě trápilo, kde se Etney pořád trápí, protože se od doby, co s Awnay odešel ještě nevrátil, ale neměl jsem čas se tím zaobírat. Však byl dospělý. Jenom jsem mohl doufat, že se i se Sionnem oba vrátí dřív, než přijdou na svět prcci. Potřeboval jsem jejich pomoc. S hlavou plnou starostí jsem vyběhl na planinu. V dálce se třpytilo velké jezero. Zdálo se, že tu tentokrát nebylo tak živo jako kdysi, ale přesto jsem pár siluet vlků zahlédl.

//Západní Galtavar (kolem VVJ)

//Útočiště

Pomalu jsem vykročil chodbou ven z úkrytu. Na rozdíl od Lyl jsem však s protažením měl větší potíže. Opět jsem se musel přikrčit a i tak jsem cítil, jak jsem se občas otřel bokem o stěnu jeskyně. Měl bych se víc hýbat, napadlo mě, naštěstí mi ale v zimě nějaká váha ubyla a díky tomu jsem se protáhl ven. Elegantně to ale rozhodně vypadat nemohlo.
Díky Sigyho magii jsme suchou tlapou vyšli ven. Tam jsem se na břehu posadil a pohlédl na Lyl, která se zajímala do větší hloubky o magii. "Vždycky se snažím hodně se na tu věc soustředit a představit si každičký detail jak chci, aby to vypadalo. A pak, když už to v hlavě vidím, jako by to bylo živé, opravdu se to stane," vysvětlil jsem. Tímhle způsobem jsem vlastně natrénoval všechny magie kromě mé vrozené, ta šla tak nějak sama. Navíc magie, které jsem používal hodně a často jako třeba oheň a zemi jsem uměl mnohem lépe než třeba předvídání počasí. "Možná to ale jde i jinak," připustil jsem, ale tenhle rozhovor jsem ještě s nikým neměl. Ani s vlastními dětmi. Což byl zřejmě dost chyba. Zvlášť v případě Etneye a jeho vrozené magie. Smrt se nám asi chtěla trochu pomstít. Protože když by na to přišlo, mohl si se všemi dělat co by jen chtěl. Pochyboval jsem, že bych mu v tom i já dokázal zabránit.
Pohledem jsem se vrátil na žlutavou vlčici. "Jestli jsi začátečník, možná budeš pro probuzení magie potřebovat nějaký větší stimul. A nebo právě absolutní klid, abys dokázala zkoncentrovat svou mysl."
Pak už se Sigy s prcky vydal směrem k močálům. Vyprovodil jsem je až na hranice smečky a tam se s nimi rozloučil. Do smečky se mi nechtělo. Neměl jsem náladu na nějaké formality. Toužil jsem vědět, jestli se to opravdu povedlo a Elisa začala nabírat. "Rád vás brzy uvidím u nás," pozval jsem je, "mějte se krásně." Pousmál jsem se na prcky a s oběma dospělými se kývnutím rozloučil.
Ještě chvíli jsem tam postával, než jsem se otočil a rozeběhl se na sever. Měl jsem ještě jeden slib, který jsem chtěl splnit, než se budu muset znovu navázat na smečkové území.

//Východní Galtavar (přes Východní hvozd)

Sigy pořád nechápal to, že by mu nebo jeho vlčatům mohla Styx ublížit. Je opravdu zákeřnější, než jsme si mysleli... Musím to potom říct Elise, napadlo mě. Zamračil jsem se a tvářil se ustaraně, ale dál už jsem Sigyho nepřesvědčoval. Musel se přesvědčit sám.
Vlčata magie velmi zaujala, ale jak se zdálo, Sigy jim tím zatím ještě nechtěl motat hlavu. Chápavě jsem přikývl. Co mě ale zaujalo ještě víc, v ten moment se k nám přidala Lyl a toužila vědět o této magii víc. Překvapeně jsem se na ni otočil. "Ano, iluze," potvrdil jsem. Její dotaz mě trochu překvapil. "Nejsem v této magii mistr, ale protivníka jí můžeš pořádně zmást tak, že nebude vědět, kde je. S trochou štěstí také můžeš přivodit nevolnost. Když budeš trénovat, možná přijdeš na víc věcí," odtušil jsem a otočil se na Sigyho zrovna když se rozhodl, že je čas vlčata vyvést ven a vzít do smečky. "Půjdu s vámi k hranicím a pak se odpojím," přislíbil jsem jim. Sledoval jsem, jak Sigy vzal jedno vlče a počkal, jestli bude Lyl potřebovat nebo chtít pomoc. Sám jsem se ale k jejímu vlčeti nepřibližoval. Přeci jen, byla to novopečená matka. Pak jsem se vydal za Sigym ven úzkou jeskyní.

//Kaskády

//Děkuji za zábavnou akci a štědrou odměnu <3

Hola,
tak mi to nakonec nedalo a jsem tu s žádostí o 3. slot.
Vím, že jsem Sheyu dostala nedávno, ale dost mě chytla, o čemž svědčí i dosavadních 165 herních postů. Nebudu lhát, je to hodně o aktivních parťácích, takže posílám lásku Cynthii :D S aktivitou za Arca taky nemám problém, navíc se snažím být aspoň nějak aktivní v rámci smečky. Myslím tedy, že když už by na další charakter došlo, že bych ho zvládla. A předem tedy říkám, že bych chtěla gallivlče.
ALE na druhou stranu mě v blízké době čeká studium v zahraničí a s tím spojených dost změn, takže se nechci pouštět do nějakých velkých slibů. A tedy rovnou říkám, že bych s charakterem vyčkávala, až si budu jistá, že ho budu stíhat. Jo, nesnáším, když se na mě musí čekat :D A s tím, že se prázdný slot po čase odebírá, je to takový na prd.
Vlastně ani nevím, co tím chci říct. Asi to berte spíš jako takové notice me senpai se zvážením do budoucna, kdyby na vlče došlo.
Díky za to, že to promyslíte a dobrou!

Sigy vypadal, že mi naprosto nevěří, že by Styx mohla někomu ublížit. Nevěřícně jsem na něj zamrkal, když mi to říkal. Nechápal jsem. Musela je obalamutit, napadlo mě. Bylo to to jediné racionální vysvětlení. "Jo, přesně ta Styx," potvrdil jsem, když mi ji začal popisovat. "Když byl Sionn ještě malý, pokusila se ho ukrást ze smečky za bílého dne. Prý se něco podobného stalo ještě v jedné smečce. A pak se ještě vrátila a napadla Elisu s Lennie," pověděl jsem. Popravdě mi to dělalo starosti. Jestli dokázala takhle lhát a omotávat si vlky kolem prstu, znamenalo to, že byla ještě nebezpečnější, než jsme si s Elisou mysleli. "Třeba to s vámi pro jednou myslela dobře, ale dej si na ni pozor. Hlavně s ohledem na mladé. Nevím, k čemu je jí to dobré, ale zdá se, že má nějaký problém s vlčaty."
Byl jsem upřímně rád, že se Sigymu ta tlapa aspoň trochu zlepšila, i když to pořád nebylo terno. "Můžu to zkusit ještě jednou, ale netuším, co se stane. Mohl už bys mít porušené nervy a s tím asi opravdu pomůže jenom Život," pověděl jsem a a na moment pohledem zavadil o jeho tlapu. To už ale začala zase dorážet vlčata. Sklonil jsem se ještě o něco blíž a rozhodl se, že bych je mohl zkusit nějak zabavit. Přímo před malou Heather se objevila malá veverka, která několika rychlými skoky přeskákala k Flynnovi a zašimrala ho ocáskem v obličeji, než zase začala hopsat kolem. Později se vypařila stejně rychle, jako se zhmotnila. Krátce jsem pohledem přejel z jednoho na druhého a na chvilku se jím zastavil i na Lyl, která odpočívala opodál. "Povídali vám už rodiče o magiích?"
Sigy hnedka předpokládal, že se s Elisou těšíme na vnoučata. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou. "Sionn je na vlčata ještě moc mladý, to se spíš bojíme, aby si je nevyrobil omylem," zasmál jsem se. "Awnay odešla ze smečky, tak se s ní moc nevídáme, ale nedávno se zastavila a zatím to nevypadalo. No a Etney ještě nenašel nikoho, kdo by to s tím dlouhodobě vydržel." Pravda, nějaké přítelkyně už nejspíš měl, jednu nám dokonce představil, ale nic vážného to zřejmě zatím nebylo. "To Elisa by měla čekat mladé. Proto vím, že Život se dal na rozdávání mládí," vysvětlil jsem s drobným úsměvem. Čekal jsem, co na to řekne. Měl bych za chvíli vyrazit. Zvlášť jestli půjdu ještě za Saviorem na sever.