Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Nojo, to jsem spletená, ale stejně! Herně by to bylo super a můžeme ho pozdravit :3

//úkryt

Pomalu jsem se vytáhl ven z jeskyně. Pořád jsem měl hlavu plnou starostí, ale tušil jsem, že jít přes Elisino přání by nebyl zrovna nejlepší nápad, jaký bych mohl mít. Stejně, kdyby si k sobě aspoň vzala Lauru jako vždycky... nebo mně? Najít Awnay jsem ale hodlal co nejdřív, protože už moc času nezbývalo. Zvlášť, jestli by to mělo být emocionální. Elisa už se nemůže moc rozrušovat. Naštěstí jsem přesně věděl, kde hledat.
Vrátil jsem se na místo, odkud jsem původně vyšel. Sionn s Awny tam pořád byli. "Aw m-" zarazil jsem se. Nechtěl jsem to zbytečně pokoušet. "Elisa by tě chtěla vidět. Je v úkrytu." Zvědavě jsem prohlédl z jednoho na druhého. Zajímalo mě, co si zatím stačili říct a jak na sebe reagovali. Třeba by se nakonec mohli mít rádi, napadlo mě. Pak jsem se otočil k tomu malému tmavému vlčeti. "Sunny?" oslovil jsem ho zkusmo. Co ti tuláci blázní? V zimě je to ještě pochopitelné, ale teď?

Dokončil jsem zpracovávání kůží a i samotné ušáky hodil do kouta pro maso. Trochu jsem si uždíbl zbytku muflona. Maso už bylo tuhé, ale přesto dokázalo zasytit. Navíc bylo potřeba ho zlikvidovat dřív než ty čerstvé zajíce. I když jsem věřil, že na obojí dojde brzy, protože Elisa teď musela jít za víc hladových krků. Tři vlčata by byly super, prolétlo mi hlavou a já se spokojeně usmál. Ale i kdyby jich mělo být víc, nebo míň, budou naše. Byl jsem rád, že Sionn nové sourozence vzal dobře. Teď už zbýval jen Etney. Bohužel jsem věřil, že zrovna on bude ten nejtěžší oříšek.
Elisa mi řekla, že už je unavená. Jen jsem tiše přikývl a sám si položil hlavu na tlapy. Chvíli jsem jen tak přemýšlel, až se mi v hlavě konečně vybavila ona voňavá květina. No jasně. Měl jsem nutkání plácnout se tlapou do čela, ale už se mi nechtělo se hýbat. V prasklině v přechodu mezi jeskyněmi vyrostl trs fialek. Ty aspoň trochu začaly přebíjet smrad jeskyně. Nějakou dobu jsem je pozoroval a to mě nakonec ukolébalo do říše snů.
Po krátkém šlofíku jsem se zvedl a protáhl. Elisa ležela vedle mě, ale nedokázal jsem určit, jestli spí, nebo je vzhůru. "Půjdu pro tu Awnay," oznámil jsem tlumeným hlasem, abych ji případně nevzbudil. Vrtalo mi hlavou to, že chce být Elisa u porodu sama. Je to bezpečné?

//Asgaar

Elisa mi odpověděla opravdu upřímně, až mi to trochu vyrazilo dech a já netušil, co jí na to mám říct. Slyšel jsem ale jak funí a tak jsem se malinko odtáhl, abych jí udělal prostor. "Má tu ještě dvě děcka, tak se snad brzy vrátí," odtušil jsem. Poslouchal jsem její hlas a jen klidně zavrtěl hlavou, když zmínila Awnay. "Tentokrát to už bude jiné, věřím tomu. Mluvil jsem s ní," prohodil jsem klidně a na moment jsem se zastavil pohledem u jejích očí. "To ti ale musí říct sama."
Vyslechl jsem si všechno, co mi říkala a při zmínce o magických pitomostí jsem se jen zamračil. Ale nemohl jsem říct, že jsem to netušil. Bylo to nejlepší možné vysvětlení toho, kam všichni zmizeli. Ale zdálo se, že všechno dobře dopadlo a tak jsem se v tom dál nerýpal. "A Sionn už to ví?" zeptal jsem se, i když ta březost na ní už opravdu nešla přehlédnout. Ale co já vím, třeba mu na kecala, že snědla celý meloun. Přikývl jsem i na to vlče, i když se mi o něm už Sionn zmiňoval. "Myslíš, že se zvládneme postarat o tolik vlčat?" vyslovil jsem sovu obavu. Teď už to přestávalo být možné, abychom se o všechno postarali jen my dva. Museli jsme začít spoléhat ve většině věcí na smečku. V nejhorším se té nejnovější zbavíme, dokud k nám nepřiroste jako Lilac. Stejně není naše. Bylo to možná trochu zlé, ale nehodlal jsem omezovat své vlastní potomky. "Etney zůstal nahoře v horách, byl tam ze někým podle toho, co říkala Aw," navázal jsem, když jsem si na to vzpomněl.
Pak jsem se položil a začal pomalu opracovávat zajíce. "Máš hlad?" zeptal jsem se, když jsem strhl kůži z prvního. Pak následovali ještě další dva a celý proces sušení kůží. Navíc to tu začalo nepříjemně zapáchat. Nakrčil jsem čumák a přemýšlel, čím to aspoň trochu vylepšit. Jedna věc byly iluze a jako druhá možnost mě napadala jedna květina, znal jsem ji, ale ani za nic jsem v paměti nemohl vyložit jak že to vypadala. A dokud jsem si na to nevzpomněl, nedokázal jsem ji ani vytvořit. Naštěstí zápach pomalu mizel, ale pořád to nebylo nic příjemného. A o to víc pro Elisu. "Budeš chtít sehnat Lauru...? Nebo že by s tebou tentokrát byl někdo jiný, třeba Awnay? Můžu ti sehnat kohokoli, koho ještě teď předtím nebo u toho budeš chtít vidět." Nechal jsem ji, ať se rozhodne, koho sem mám poslat. Bylo tolik možností.

//Asgaar

Pomalu jsem došel lesem až sem. Bylo tam najednou nějak moc vlků. Sice jsme tam zrovna měli návštěvu, ale věřil jsem, že to ostatní zvládnou. A Savior že to pochopí, protože věděl, jak na tom Elisa je. Protáhl jsem je vchodem do úzké chodby a hned na začátku už cítil silný pach své partnerky. Trochu jsem přidal do kroku, ale přesto jsem si na kluzké podlaze dával dobrý pozor. Teď nebyl nejlepší čas se zmrzačit.
Elisa ležela vzadu na zemi a odpočívala. Hned jsem k ní přešel a přejel ji pohledem. Její břicho bylo už nepřehlédnutelné. Takže se to povedlo. Spokojeně jsem zamával ocasem. Byl jsem šťastný. Jsem na ně zvědavý, jací asi budou? Takoví zlobivý špunti jako ti Saviorovi? Nebo hodní a zvídaví jako Sionn? Položil jsem svou kořist na zem a přivinul se k Elise. Na čistění kožešin byl čas, navíc jsem tušil, že brzy budu muset vyrazit zpátky do toho chaosu v lese. A taky sehnat někoho, kdo Elise pomůže. Ideálně Lauru. "Jak se cítíš?" zeptal jsem se své partnerky a něžně ji olízl čumák. Cítil jsem, jak se cosi v jejím břiše pohnulo. Bude to asi brzy...
"Až do močálů jsem nedošel, protože jsem potkal Sigyho. Má mladé. Tak jsem nakonec skončil v horách za Saviorem a dovedl sem jeho dceru, protože chtěla poznat Lucy. Ale Savior přišel hned vzápětí dřív než Lucy, a tak jsou zatím v lese. Taky tu byla Lennie a chtěla tě vidět. A z hor se mnou přišla Awnay, chtěla by s tebou mluvit," vysvětlil jsem jí ve zkratce ten mumraj a doufal, že jí to nebude moc stresovat. Nechtěl jsem jí teď moc zatěžovat, ale připadalo mi to důležité.

Lennie se Siriusem odešli, Awnay se věnovala Fiérovi a zbylá vlčata nakonec odběhla do údolí. Naznal jsem, že tam by se jim nemělo nic stát, a tak jsem je nechal samotné. Taky už nebyla nejmenší a potřebovala trochu prostoru pro rozvoj. Zavyl jsem Saviorovi na pozdrav na oplátku, aby věděl, že je vítaný. Ucítil jsem taky pachy Yetera a Lilac. Zdálo se, že se o ni stará. Spokojeně jsem se usmál. Taky se vrátila Laura s pár dalšíma z Borůvkáče. Zavyl jsem jim na pozdrav, aby věděli, že můžou projít. Najednou to bylo zase živo.
Dokonce i Elisa se vrátila. To pro mě znamenalo jediné. Musel jsem ji vidět. To už u mě ale byl Sionn a kolem mě proběhlo nějaké vlče. Další? Překvapeně jsem zamrkal. Ale zdálo se, že bylo se Sionnem a tak jsem ho neřešil. Dokud nebylo jeho. "Ahoj maličká," pozdravil jsem ji na oplátku. "Co je zač, další sirotek?" optal jsem se zběžně Sionna. Jenže to už se k němu měla Awnay. Došlo mi, že se ještě neviděli. "Půjdu za mámou zkontrolovat, jak je na tom," pověděl jsem těm dvěma a pak kývl na Fiéra. Ten už byl vlastně taky tak trochu náš. Začínalo nás být fakt hodně. Co už.
Pak už jsem jen zamířil zpátky do úkrytu a cestou se zastavil u té zaječí nory, co jsem si předtím vyhlídnul. Magií jsem noru vyplavil a pak už jim jen zakroutil krky, když vybíhali ven. Dvě mrtvá mláďata a jejich matku jsem pobral do tlamy a rozešel se do úkrytu.

//úkryt

I druhé vlče bylo pořádně odrzlé a možná ještě o něco horší. Proto měl Savior dost, napadlo mě a nedokázal jsem zastavit cuknutí koutku. Pokýval jsem na Lennie na její vysvětlení, proč tu jsou. "Elisa tu teď není, ale jistě brzy přijde." Taky aby ne, už bude mít brzy čas. "Savior slíbil, že si pro malou přijde s Alem." To bylo všechno důležité, co zatím potřebovala vědět. "A tobě se daří dobře po... tom?"
To už se k nám ale přihnal Fiér. A zase přes půl lesa. Naštvaně jsem se zamračil, ale kvůli Awnay jsem to v sobě udržel. "Zdravím mladej," prohodil jsem k němu, ale to už se vlče dožadovalo vědět, jestli ovládám nějaké magie. "Ale jistě, mnoho. Taky se je brzy naučíš." Bylo zajímavé, jak se každé vlče o magie zajímalo. Bylo to vděčné téma. "Něco ti ukážu, tak sleduj," vyzval jsem ho a pohledem přejel i k Rowence. Postupně jsem si nechal narůst dlouhé tesáky. "A je v nich jed, který tě paralizuje. To znamená, že se potom nemůžeš hýbat."

//Pidipost ve svačipauze, snad bez překlepů :D

Row byla dost netrpělivá a sháněla se po Lucy. "Brzy tu určitě bude," přikývl jsem na slova Awnay. K té jsem ale ještě dodal další informace. "Když jsem odcházel, bylo tu živo. Je to divné. Jako by se něco stalo." Výraz se mi sevřel starostí, ale věřil jsem, že Elisa se o sebe postará. I když jako těhotná bylo horší. Ale zvládne to. Určitě jsou ostatní s ní, kde by taky byli.
Najednou k nám přiběhlo další vlče a kousek za ním se blížila Lennie. Sirius, napadlo mě.
"Zdravím, Lennie," oslovil jsem vlčici. Vypadala docela svěže na to, že nedávno porodila. Samozřejmě se zajímala o to, co tu dělá její vlče. "Je tu se mnou, chtěla vidět Lucy," vysvětlil jsem krátce. Detaily si mohla doříct malá. "Savior se pro ni hned zastaví." Fakt, že nám nejspíš teď sami od sebe prošli celým lesem, se mi moc nezamlouval, ačkoli to byli známí. Cizí by to pěkně odnesli, ale v tomhle případě jsem se jen lehce odměřeně zeptal. "Co tu děláte vy?"Kde vězí ostatní? Neměl jsem z toho dobrý pocit. Aspoň že Awnay tu byla se mnou.

//Smrkáč (přes Mahtae)

//Házím rovnou post sem, ať to stihnem pro Lennie se Siriusem kvůli akci :D

Se spokojeným úsměvem jsem následoval dvě vlčice mířící do Asgaaru. Šel jsem v klidu a nikam nespěchal. Awnay se starala o Rowenku a já tak neměl žádné starosti, než že jsem je občas zkontroloval pohledem. Překonali jsme řeku a pak už se ponořily mezi stromy našeho lesa. Byl jsem opravdu rád, že jsme to zvládli. "Ano přesně tak, tady bydlí Lucy," potvrdil jsem Rowence a pak se zastavil kousek za hranicemi lesa. Natáhl jsem do čenichu okolní pachy, abych zjistil, kdo všechno tu je a kdo ne. Překvapil mě jemný pach Lennie. A je je, to bylo rychlé, zakoulel jsem očima a už se mentálně připravoval na to, že brzy dostanu dršťkovou. Ženské na tohle měly šestý smysl. Co bylo ale ještě víc zarážející, bylo to, že v lese krom Tesaie, Yetera a Gee nikdo další nebyl. Divné. Nějak se mi nepozdávalo, že by tu nezůstala ani Elisa ani Laura a dokonce ani Lucy. Stalo se něco? Zavyl jsem, abych na sebe upozornil a ideálně k sobě někoho přivolal. V nejlepším případě Lucy, Elisu a Sionna. "Tak jsme tady, ale asi budeme muset chvilku počkat. Nějaké nápady, co podniknout?" zazubil jsem se na obě vlčice.

Aw se zajímala, kolik Savior má vlastně vlčat. "Tenkrát v prvním vrhu, který měl ještě se Sianou, když byl mou alfou, měl dcery Lucy s Amelis a syny Sigyho, Ala a Nesse. Pomáhal jsem je vychovávat a později Amelis s Nessem byli v nás v Asgaaru," vysvětlil jsem, "A teď má další tři děti s Lennie." Pravda, bylo to poměrně hodně, ale na druhou stranu vlci z jeho prvního vrhu byli dávno dospělí.
Jakmile jsem zmínil Fiéra, začala se dcerka poměrně ošívat. Pro sebe jsem se usmál, ale navenek jsem nedával moc znát. Má ho ráda, utvrdil jsem se v duchu a přišlo mi to vlastně docela hezké. "Jestli je ti s ním dobře, tak se ho drž," poradil jsem jí. Tohle už vypadalo vážněji. Ne jako první vztah Etneye. Společné toulání tmelí, prolétlo mi hlavou. O tom jsem sám něco věděl.
Jak se Rowenka vzbudila, začala jí Aw vysvětlovat další věci o magiích. Spokojeně jsem je pozoroval a u toho odpočíval. Pak už ale byl čas jít. Pomalu jsem se zvedl. "U Smrti musíš hlavně tučně zaplatit, aby ti neublížila," poznamenal jsem do jejich hovoru, ale to už Rowenka Aw táhla k řece. Naštěstí černá vlčice za malou vyběhla, takže jsem nemusel až tak spěchat. To mi prospělo. Pozoroval jsem je, jak se k sobě mají a jen se spokojeným úsměvem je uvolněně následoval. Možná by to taky nebylo špatné, kdyby časem měla svoje malé. Nebo i Etney. Ale u Aw to bylo přeci jen o něco pravděpodobnější. Je krásná a silná. A zdála se být i čím dál rozumnější. Byl jsem na svou dceru patřičně hrdý.

//řeka Mahtae

Aw se strachovala, kdo malou pak odvede, ale nakonec si odpověděla sama. "Je pravda, že jsou ještě malincí, ale aspoň poznají svět brzo. A dokud jsou s nimi dospělí, nemělo by se nic stát," zhodnotil jsem a pohledem krátce zkontroloval Row, jestli spí, než jsem pokračoval, "pravda je taková, že Saviorův syn Sigy má mladé a měl by ho brzy navštívit. Proto jsme za ním byl v horách." Byl jsme zvědavý na její reakci. Bylo to trochu zvláštní, že se jim ty vrhy takhle sešly, ale takový byl prostě život.
Byl jsem rád, když černá vlčice souhlasila, že se mnou navštíví Asgaar. Zmínila i Fiér. "Fiér je tedy tvůj partner?" zeptal jsem se jí zvědavě. Teď, když tu nebyl, jsme se o něm mohli bavit uvolněji. Sledoval jsem, jak se Awnay pokouší vyvolat svou magii a po chvilce pocítil, jak se okolní vzduch prohřál. Vděčně jsem se na ni usmál, ale bylo znát, že kouzlení vyčerpalo nás oba. "Chvilku si odpočineme, ale musíme brzy vyrazit. V Asgaaru se můžeme dospat, tam bude bezpečněji," prohodil jsem a položil si hlavu na tlamy přímo naproti Awnay. Trošku se mi klížily oči, jak tu bylo příjemné teplo a nad námi svítil jen měsíc. Měl jsem co dělat, abych neusnul, naštěstí mě probral tlumený hlas Aw. Trochu nepřítomně jsem na ni zamžoural. Nesmím usnout, ne tady, dokud je tu malá. "Přesně jak říkáš, moc to nefungovalo a ani tam moc vlků nezůstalo. Když se má každý starat o všechny své potřeby sám, ani se mu smečka nevyplatí. Proto je hierarchie tak důležitá."
Než jsem se nadál, byla už Row zase vzhůru a energicky začala poskakovat kolem. Byla celá u vytržení ze svého přístřešku. "To je magie země. Každý vlk po narození dostane nějakou magii a naučí se jí používat, až vyroste. A když pak chce umět něco víc, může za kytičky a zářivé kamínky získat další schopnosti. Až budeš o trošku větší, taky budeš něco takového umět, možná zrovna i hýbání s přírodou." Obě vlčice se začaly zajímat o magie. Na tohle jsem byl docela přeborník, takže jsem o tom měl hodně co říct. Vlastně bych o tom dokázal mluvit dlouhé hodiny. Avšak magii léčení jsem zatím moc prozkoumanou neměl, ale něco málo jsem přesto věděl. "Kdyby se některá z vás zranila, položil bych vám tlapu na ránu a zase by se to zpravilo. Takže kdyby vás něco bolelo, můžeme to zkusit," nabídl jsem a pak se otočil na Rowenku, abych zodpověděl její další dotaz. "Tohle je jedna z těch magií, kde každý vlk dokáže něco jiného. Ale jsou i magie, které umí víc vlků, třeba právě jako magie země, to je jedna z častých schopností."
Aw začala polemizovat o dvou nadpřirozených bytostí, které na Galli sídlily. "Přesně tak. Oba dokáží obdarovat magickými schopnostmi, ale pro ty silnější magie musí vlk ke Smrti. Je to asi logické. Smrt není tolik přístupná. Tuhle magii, jako i mnoho dalším mám právě od ní za drahé kamení," pověděl jsem a pomalu se zvedl na tlapy. Ohlédl jsem se na oblohu, abych zjistil, jestli už se nerozednívá. Pak jsem se podíval na obě vlčice. "Měli bychom jít, hned jak si troch odpočineš, Aw. A co ty Rowenko, už tě nebolí tlapky? Budeš chtít vzít?" Minimálně přes řeku jí budeme muset přenést, napadlo mě.

"Přesně tak, to bílý je měsíc. A žlutý sluníčko. A ty tečky, co teď vidíš na obloze, to jsou hvězdy," vysvětloval jsem trpělivě. Malá ale už byla velmi unavená a začínala zívat.
Awnay se zajímala o to, kdy ti malá přijdou na svět. To mě potěšilo. "Už brzy. Proto jsem Saviorovi nemohl slíbit, že se s malou vrátím do hor. Vlastně se můžeš jít se mnou podívat do Asgaaru, Elisa by tam měla být. I Laura," nabídl jsem jí. Sama je ve věku na vlčata. Dokonce má i partnera. Možná by to měla vidět, napadlo mě, protože by jí to mohlo jednou velmi ulehčit vlastní březost. Vlastně když jsem o tom začínal tak přemýšlet, začínal jsem být trochu nervozní. Byl jsem mimo les už dlouho.
Rowenka se rozhodla, že se uvelebí přímo tady. "Tak dobře," souhlasil jsem, ale na návrhu Awnay něco bylo. Už byla tma a poměrně se ochladilo, navíc její tělo bylo stálé hodně drobné. Přikývl jsem a pak přivřel oči. Kolem vlčete se začal tvořit přístřešek z kořenů tak, aby na ni nefoukalo. Překvapilo mě, kolik mě takový jednoduchý úkol stál energie. Ale ty cesty na sever a zpátky mě už docela vyčerpaly. Těšil jsem se, až si v úkrytu štípnu zbytku muflona. "Zvládneš vytvořit oheň?" zeptal jsem se Aw a na chvilku se zastavil u jejích zářivě červených očích tolik podobných těm její matky.
"Borůvková smečka sídlí na severní hranici našeho lesa, možná jsi se tam jako malá na chvilku zatoulala. Kanibalové to nejsou, aspoň doufám," zasmál jsem se, "ale mají zvláštní hierarchii. Ve smečce potřebuješ minimálně jednoho vlka jako betu, nebo aspoň gammu, jako tvého zástupce a pak taky další výše postavené členy s funkcemi, aby to celé fungovalo. A to oni neměli. Teď se to ale zdá už lepší." Byla to vlastně i taková tužba. Ale v tom lese to od té doby dost ožilo a začaly se odtamtud konečně nést pachy vlků. Storm se o to zřejmě postaral. Krátkým pohledem jsem zkontroloval malou, to už se ale Aw zajímala o mou ozdobu. Což byla vlastně docela vtipná historka. "Před nedávnem jsem upadl v lese a tohle se mi mimo jiné nalepilo na srst, jenže už to nešlo sundat," přiznal jsem popravdě, "ale vlastně je to docela hezké. Navíc jsem poté objevil magii léčení, o kterou jsem žádal Smrt. Mohlo by to souviset, ale taky ne. V tomhle kraji je možné cokoli."

//Záp. Galtavar

Rowenka zaprotestovala, když ji Awnay chtěla vzít na záda. Je paličatá, jako rodičové, prolétlo mi hlavou. Věci by však byly mnohem jednodušší, kdyby se nechala. Takhle byla až po uši zabořená v trávě a mohla by se docela jednoduše ztratit. A to jsem si nemohl dovolit.
Awnay byla ze zprávy o vlčatech poněkud vykolejená. Nechal jsem ji, ať to trochu vstřebá. Překvapily mě však její obavy o náš věk. Pobaveně jsme zavrtěl hlavou. "Ještě nejsme tak staří, abychom to nezvládli. Navíc Život prý dokáže omladit," prohodil jsem. "Chtěl jsem, abys to věděla, abys je mohla považovat za vlastní sourozence a chodit je navštěvovat. Kdykoli jen budeš chtít," přislíbil jsem. Teď, kdy už jsme byli za dobře, doufal jsem, že se budeme vídat častěji. Navíc mě až překvapovalo, jak se Aw najednou chovala tak dospěle. Nejspíš jí ty toulky přeci jen prospěly. Krátce jsem si ji prohlédl, než jsem se pohledem vrátil k malé. Možná by přeci jen jednou byla schopná převzít smečku. Kdyby neměla tak toulavé tlapky. Ale někteří vlci se s tím prostě narodili a trvalo dlouho, než se znovu dokázali usadit. Savior toho byl dokonalým příkladem.
"Máš pravdu," přikývl jsem Awnay, když navrhovala, abychom si odpočinuli. Navíc se Rowenka zarážela, že už jde sluníčko spát. Nebo aspoň tak jsem to pochopil z jejího názvu. "Přesně tak, jde si odpočinout a na chvíli ho nahradí měsíc, aby se hned ráno zase vrátil taky na oblohu. Chceš se taky vyspinkat?" vysvětlil jsem trpělivě. "Můžeme najít nějaký pelíšek. K nám do lesa za Lucy je to ještě docela daleko. Jednou tolik."
Po chvilce jsme došli na místo, které vypadalo docela nadějně. Tam jsem se zastavil a posadil se. "Taky jsme uzavřeli dohodu s Borůvkovou smečkou na severu od domova. Nemají tam moc hierarchii, tak snad je to nakopne."

//Udička na úkol, zbytek musíte navést vy :D

//Ragar (přes Ageron)

Awnay se strachovala, zda to tam Etney zvládne. "Je dospělý, poradí si," pokusil jsem se ji ujistit, i když jsem si sám tak jistý nebyl. Na druhou stranu ani menší lekce by mu neuškodila. Jen kdyby na sebe nepoštval celou smečku.
Vyšli jsme z lesů ven na Galtavar, což už byl pro malou Rowenku docela výkon. Už už jsem se chtěl podivit, jakou má výdrž, když v tom najednou přiznala, že by potřebovala pomoct. "To vůbec nevadí, jen si trochu odpočineš," usmál jsem se na ni, ale to už si ji brala Awnay. Zasmál jsem se její poznámce o mých nohách. "Zase tak zlé to ještě není," ujistil jsem ji.
Potom, co mi ale něco pověděla, jsem zůstal jen překvapeně stát. Cítil jsem se dojatě. Vážně ji to mrzí? Chybíme jí? Na tváři se mi pomalu rozlil široký úsměv. Znamená to, že všechny ty nepříjemné situaci jsou za námi? "I ty si zasloužíš omluvu. Někdy jsme vám dost neukazovali, jak vás máme rádi," zašeptal jsem k ní. Bylo mi jedno, že to celou dobu poslouchá malá. Pak jsem se podíval Awnay do očí. "Myslím, že bys to měla říct mámě. Bude to pro ni dost znamenat." Nevěřil jsem jí, když tvrdila, že její vztahy s našimi prvorozenými jsou již chladné.
Byla tu ale ještě jedna věc a já s ní už nechtěl otálet. "Taky ti musím říct. Brzy by se měli narodit tvoji další sourozenci," přešel jsem rovnou k věci a na chvilku se odmlčel, aby to mohla vstřebat, "chci, abys to tentokrát věděla. A kdybys chtěla, mohla se za nimi zastavit. To, že jste se s bratrem o Sionnovi dozvěděli až po narození, nebylo fér."

//Smrkáč

Rowenka slibovala, že bude hodná. Přikývl jsem a jen doufal, že svému slovu dostojí. Savior byl s Alem na odchodu. "Brzy na viděnou," rozloucil jsem se s nimi. Pak jsem se otočil na Rowenku. "Nemáš strach, že budeš teď chvíli bez maminky a tatínka?" optal jsem se jí pro jistotu, protože zatím bychom Saviora dohnali.
Aw mi mezitím objasnila, co tu dělá. "Já bych už odsud měl jít, už jsem tu dost dlouho a alfovi by se to nemuselo líbit. Beru malou domů, aby se poznala se svou starší sestrou Lucy. Pamatuješ si jo, ne? Nechtěla bys máš doprovodit?" nabídl jsem dceři. Pak jsem zavyl na rozloučenou a na důkaz díky místní alfě, že mě tu nechal pobýt. "Připravena na cestu? Až nebudeš moct, řekni si a ponesu tě," prohodil jsem směrem k vlčeti. Pak jsem se ale už otočil na Aw a věnoval jí plnou pozornost. Chtěla mi něco říct a já zase jí. "Tak co máš na srdci?"

//Západní Galtavar (přes Ageron)