Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nakonec se k nám přidala ještě jedna vlčice, ale moc toho neřekla. Zřejmě se jen taky zatoulala. Všichni se ale brzy rozutekli zase po svých, takže jsem se s nimi jen rozloučil a šel si taky za svým zájmem. Moje nálada se začala trochu lepšit. Částečně to bylo rozptýlením, ale hlavně tím, co mi řekl Etney. Potěšilo mě to.
Klidná procházka ale netrvala dlouho, protože se u mě po chvíli vylouplo černobílé vlče. "Lilac, taky tě rád vidím," pousmál jsem se na ni a pobaveně cukl koutky nad jejími obavami ohledně oslovování. "Můžeš mi říkat, jak jen budeš chtít. Však jsi naše." Možná víc, než ti malí, prolétla mi hlavou neodbytná myšlenka. Nezbylo na ni ale moc času, protože Lilac začala povídat hned dál. "Vážně? A zjistila jsi něco zajímavého? Mohl bych ti Života ukázat, kdybys chtěla. Je hodný na rozdíl od své sestry," nabídl jsem malé klidně. Pokud se zase nepřidá na špatnou stranu jako se Styx... Ale už není malá, nemůžu jí to tajit donekonečna... To by pak bylo ještě horší.
"Ano, Evelyn tu byla a ptala se, jak se ti daří. Minuly jste se jenom o chviličku. Odkud jí znáš?" zaobalil jsem jednu důležitou otázku.

Celkový počet bodů: 3
Směnárna: 3 body na 45 oblázků
Celkem: 45 oblázků

Díky!

Hned jak jsem zpochybnil Noriho výmluvu, začal černý vlk vymýšlet další a další věci. Bylo mi to ale docela jedno. V tomhle stavu byl pro mě neškodný a navíc to bylo aspoň rozptýlení od toho, co se stalo s Elisou. Nejhorší je, že je jí to jedno. To mi na tom ubližovalo snad nejvíc. Nečekal jsem, že bude až tak chladná. Bez emocí. Zavrtěl jsem hlavou a očima střelil zpátky k Norimu, protože právě zmínil něco zajímavého. "Vlčatožroutka? Styx? Co o ní víš?" zavalil jsem jej otázkama a u toho se zamračil. Jestli byla zase někde poblíž, nevěstilo to nic dobrého. Měl jsem jí minule zakousnout, dokud byl čas.
Jak se zdálo Nori s tou šedou, kterou černý vlk oslovoval Evelyn, se docela dobře znali. Co mě překvapilo, bylo, když se Evelyn zeptala na Lilac. "Lilac je v pořádku, zrovna je s naším ochráncem. Nemusíš se obávat a díky," pousmál jsem se na ni. Lilac byla sice stále poměrně malá, ale už ne tolik, aby si nemohla dělat kamarády venku.
Ti dva se mě rozhodli zapojit do své živé konverzace a já se vlastně nezlobil. Stejně jsem neměl nic jiného na práci a byli jsme u samotných hranic Asgaaru, takže to ani ničemu nevadilo. "Smrt nabízí daleko zákeřnější magie než Život. Třeba příkaz, kterým když někomu něco rozkážete, dotyčný to vždycky splní. Předpovídání počasí, nebo elektřinu..." Demonstrativně jsem si nechal přeskákat několik jiskřiček přes tlapy. "Pak je tu neviditelnost," pokračoval jsem a nechal si na malý moment probliknout pravou přední tlapu."Prakticky je ale schopná naučit vlka jakoukoli magii si umane. Jen se musí dostatečně zaplatit."

Než však stačil Etney cokoliv říct, vyloupl se před námi černý vlk, co minule přišel s Baghý. "Zdravím, co tě sem přivádí?" Věděl jsem, že je z Borůvky, takže měl právo přejít přes hranice do svého lesa, ale tenhle byl už poměrně hluboko v našem území. Začal mi bulíkovat, že se jen zatoulal a netuší, jak se do svého lesa dostat. "Jistě a čenich jsi někde ztratil, že necítíš ty sladké borůvky? Máš snad nějaký jiný tajný důvod své návštěvy?" pobídl jsem ho. Nori vypadal zraněně, ale to byla starost alfy na druhé straně lesa.
Ozvalo se vytí a po chvíli ještě jedno. Navíc jsem ten pach ani nepoznával. No co, alespoň to bude pořádné rozptýlení. "Pojď se mnou," pobídl jsem černého vlka. Vzhledem k jeho momentální kondici jsem ale alespoň nespěchal. Ten cizinec stejně jen stál na místě a nikam se nehýbal.
Přímo přede mnou se objevila šedivá vlčice s hnědými odznaky. "Znáš ji?" špitl jsem k Norimu a pak se na ni zadíval. "Zdravím, nacházíš se na území Asgaarské smečky. Co tě sem přivádí?" Byl jsem až sám překvapený, jak klidný hlas jsem dokázal udržet po tom, co se stalo uprostřed lesa. Podíval jsem se na černého vlka a šedivou vlčici a čekal, co z nich vypadne.

Křeč v noze sílila, ačkoli už jsem tlapu dávno povolil. Bylo to zvláštní. A bolestivé. Ale na druhou stanu mi to aspoň trochu rozhánělo myšlenky. Elisa se mě rozhodla ignorovat. Jen jsem zavrtěl hlavou a trochu zrychlil krok, teď už jsem jí nechtěl dát možnost něco dalšího říct. Rozhodl jsem se jí to oplácet stejným tichem. Půjdu někam pryč. Měl bych najít Lilac... Z mých úvah mě ale vytrhl dupot, pískot a později i volání. Zastavil jsem se a otočil se, jen abych viděl, jak Sunny málem smetla Elisu s Nemesisem a hned za ní se řítil taky Etney. Ten hodil před Elisu květiny a pak se hned rozeběhl za mnou. Co to do něj vjelo?
Etney ale vypadal spokojeně. A ještě o to víc, když mi pověděl, že pro nás má překvapení. Nechtěl jsem ho zatěžovat tím, co se tu stalo. "Ano? Tak to jsi šikovný. Díky," pousmál jsem se na něj. Byla pravda, že údolí po těch deštích uklidit potřebovalo. Nejspíš se s tím dost nadřel. Etney se hrdě vypínal a jak jsem si ho tak prohlížel, všiml jsem si krvavého škrábance na jeho tlamě. "Ukaž," pobídl jsem ho, aby se přisunul blíž a položil mu tlapu na to místo. Náušnice jemně zazářila a škrábanec byl v mžiku pryč. "Už je to pryč. Byla tu Lucy plánovat lov a sháněla se po tobě, měl bys ji najít." Na moment jsem se odmlčel a shlédl dolů, než jsem se mu znovu podíval do očí. "A Etny, Lucy je krásná a šikovná vlčice. Takovou už jen tak nenajdeš. Nenech si ji utéct," mrkl jsem na něj spiklenecky.

Fiér se o sobě poměrně rozpovídal. Poslouchal jsem, co říká a zapamatovával si z toho co nejvíc a když skončil, tak jsem jednoduše přikývl. Elisa se do toho hrnula rozhodně víc. "Mohl bys pro začátek pomáhat Awnay strážit hranice. Vypadá to, že se do toho dobrovolně vrhla," navrhl jsem mu. Pak už ho ale Elisa hnala pryč. "Awnay šla s ostatními na lov, jestli ji hledáš. Budou někde v lese. Jo a mimochodem, les má vlastní magii, stačí přiložit ucho ke skalám a oni ti sami budou napovídat kde kdo a co je," dodal jsem ještě, než Fiér zmizel.
Pak se na mě obrátila Elisa a začala mi předhazoval Fiérova slova o rodičích. Zavrtěl jsem hlavou a ironicky se pousmál. "Děláš jako by barva jejich srsti byla ten hlavní problém," odpověděl jsem suše. Přestával jsem mít chuť to řešit. Nikam to nevedlo a já jen cítil, jak se hněv pomalu přetranformovává na rezignaci. Kdyby to aspoň dokázala přiznat na plnou tlamu, tolik by to nebolelo. Přejel jsem ji chladným pohledem, ale když sem předvolala Nema, aby mi pověděl, proč jsem ten nejhorší táta na světě, znovu mě to dopálilo. "Fajn, tak víš ty co, já půjdu, když mě tu stejně nikdo nechce. Můžeš si sem klidně nastěhovat toho svýho miláčka, mně už to může být všechno jedno." Zavrtěl jsem hlavou, krátce se rozhlédl po lese a pak udělal první kroky směrem na jihozápad z lesa. Úžasný.

Elisa už nic neřekla. Ani slovo. Tak fajn, nebudeme to řešit. Dobře, jak chceš. Vlastně mě to uráželo. Jestli jsem jí měl věřit, že byla nevinná, tohle rozhodně nebyla ta správná cesta, jak toho docílit. Popuzeně jsem si odfrkl, ale dál už to nekomentoval.
Fiér se hned po hlavě vrhl, že jde do smečky, ale Elisa ho uzemnila, že tohle nebyla nabídka. Jak se to ale vzalo. Prakticky to formalita byla. Nebo alespoň pro mě. Nechtěl jsem, aby Awnay znovu odešla a jeden vlk navíc se přeci přežije. Navíc úplný nemohlo být nemohl. Elisa jeho přijetí prodlužovala formálníma otázkama. Ne že by tyhle informace nebyly důležité, ale momentálně na to byla ta nejvíc nevhodná doba, jakou jsem si vůbec uměl představit. "Prakticky stačí říct, na čem by ses raději podílel. Jestli spíš se starat o lov, hranice nebo o vlčata a co zajímavého umíš. Jednoduché," shrnul jsem všechny ty předchozí otázky. Stejně jsem ho vzít chtěl, o tom jsem byl rozhodnutý. Nebudu ho rozdělovat od partnerky. Jen ať si ji hlídá, jestli tohle podědila... Věnoval jsem šedivé vlčici krátký pohled. Nikdy jsem si nemyslel, že k ní budu najednou cítit takové nepříjemné pocity. Všechno se to vždycky zdálo být ideální, ale že by nebylo? A jak dlouho? Holt asi chtěla mladšího.

Elisa na mě začala sypat důvody, proč bych ho z něj měl cítit. "A nebo taky že se ti líbil? Že jsi ho nechala, aby ti udělal vlčata? Vysmívají se mi tím do očí," opáčil jsem jedovatě s varovným podtónem v hlase. A i kdyby to bylo jinak, proč bys mi to neřekla? Protože se stydíš? Hm? Vyslechl jsem si její monolog o vlčatech a musel se znovu uměle pousmát. "Možná proto že příkaz je moje druhá nejsilnější magie, kdybys nevěděla. Navíc Awnay vypadá jako já a Sionn se chová jako já. A tihle dva jsou zrovna tak příhodně podobní jemu? Nemají na sobě ano kousek černé nebo bílé." Byl jsem naštvaný a ublížený a oboje z toho bylo cítit v mém hlase. Elisa ale dál pokračovala o Nemesisovi. "Nic jsem mu neudělal," odsekl jsem tiše. Koutkem oka jsem se podíval na vlče, které se krčilo opodál. Bylo tak maličké, že kdybych mu chtěl ublížit, byla by to ta nejsnazší věc na světě. Ale já mu ublížit nechtěl. Nebyl jsem naštvaný ani tak na něj a na Shireen ale na Elisu. Cítil jsem, jak mi bolestivě cuká pravá přední tlapa. Přisuzoval jsem to tomu, jak jsem ji držel zatnutou, ale byla to neobjevená magie halucinací, která se rozhodla jít proti mně.
Po Elisných posledních slovech jsem se chtěl někam sebrat a odejít. Nemělo to cenu. Ale to by se tu nesměl objevit Awnayin mladej. Elisa hned nasadila až nechutně neutrální a odtažitý tón. Musel jsem se párkrát prodýchnout, abych dokázal emoce v hlase alespoň trochu zklidnit. "Jinými slovy chtěla, aby ses přidal ke smečce. Ale to je tvoje rozhodnutí."

Ignoroval jsem všechno a všechny okolo. Bylo mi jedno, že to slyší. Na to přemýšlet o tom byl čas později. Možná si to i vyčítat. Elisa na mě vrhla ledový pohled a začala dělat, jako by o ničem nevěděla. Ironicky jsem se usmál. To jsem si mohl myslet. Odhodlaně jsem se na ni obrátil a opětoval jí tvrdý pohled. Ani jsem moc nevnímal, jak se Awnay a všichni ostatní pomalu rozprchávali za voláním Lucy. Chtěl jsem to mít rychle z krku. "Ano? A proč by se pak po celé zemi neslo to, že jsi s ním něco měla? Podívej se mi do očí a řekni mi, že není žádný důvod, proč bys měla být cítit z jeho kožichu," pobídl jsem ji varovně a zvedl se na nohy. Už jsem nemohl vydržet sedět. Zatínal jsem přitom drápy hluboko do hlíny, až mi z toho bělely klouby. Bolelo to, ale přes všechny ty zmatené pocity uvnitř sebe jsem se na to nedokázal upnout. Na jednu stranu tam byla pořád ta tichounká myšlenka, která to celé zpochybňovala, ale za ty dlouhé dny se mi to v hlavě rozleženo natolik, že jsem Styxiným slovům prostě uvěřil.
Koutkem oka jsem přejel na Nema, který se krčil kousek za Elisinýma nohama a v jeho výrazu jsem viděl částečně strach a částečně odpor. "Sakra, vždyť mi nejsou ani podobní! Nesnáší mě a to mě sotva viděl, copak to nevidíš?" Zavrtěl jsem hlavou a podíval se do země. Mel bych jít. Co nejrychleji...

Elisa mě okřikla, abych k Nemesisovi nebyl tak tvrdý. Nesouhlasně jsem mlaskl. Když si bude moct dělat co chceš už od mala, co z něho asi vyroste? A to jsme se tentokrát chtěli vyvarovat chybám... Byl jsem naštvaný, ale naštěstí tu byla Awnay, která mě rozptylovala.
Pořád se mi ale nechtělo věřit, že by Sigy něco takového udělal, ale jak se zdálo, ta vlčice to přežila a to bylo to nejhlavnější. Na její otázku ohledně bratrů jsem jen zavrtěl hlavou. Oba dva byli na svých vlastních pochůzkách. Poslouchal jsem, jak se mezitím ostatní baví o tom, že si pro Sunny asi už nikdo nepřijde. Docela mě překvapilo, jak to ta malá brala dobře. Asi tomu ještě úplně nerozumí... Dokonce Asgaar označila za svůj domov.
Pak ale přišel Sionn a i on se začal vyptávat, co se tu děje. Strhla se ve mně vlna negativních emocí. Co se děje? Co by se asi dělo?! Pomalu jsem začínal zatínat drápy do země, až mě začínaly bolet klouby. Zvedl jsem hlavu a zadíval se před sebe a ploše se nadechl. "Nic se neděje. Jen to, že si vaše matka lítá za jinými." Bylo to venku. Cítil jsem, jak se mi trochu ulevilo. Tížilo mě to. S každým dnem víc a víc.

Nemo pokračoval v divadýlku a mně pomalu docházela trpělivost. Navíc to Elisa ještě podala jako bych mu doopravdy ublížil, i když jsem nechtěl. Tiše jsem zavrčel pod fousy, ale když se na mě ten malý pořád tak nesouhlasně díval, nevydržel jsem to. "Tak na takovýhle manýry si nezvykej, hošánku. Lhaní ti trpět nebudeme," řekl jsem mu jasně a s ledovým klidem v obličeji, i když to ve mně vřelo, což se odrazil v mém slovníku. Třeba když jednou nebudeme tak benevolentní, nevyroste z něj takový svéhlavec.
Naštěstí v ten moment přišla Awnay se Sunny, a tak jsem mohl svou pozornost soustředit jinam. "Ahoj," pozdravil jsem je obě, ale ta malá se přede mnou pro změnu začala schovávat a tvářila se podobně nevraživě jako Nemo. Kde je Lilac, prosím... Shireen mezitím objevovala přírodu kolem a byla u toho až podezřele tichá, což zavánělo neplechou. Awnay nám vyložila, co všechno mezitím dělala a většina z toho byly věci pro smečku. Zdálo se, že se toho opravdu chopila za správný konec. "Dobrá práce," pochválil jsem ji. Pak jsem se ale zarazil. "Co jsi to říkala? Sigy? Jsi si jistá?" Moc jsem tomu nerozuměl. Neuměl jsem si představit, že by Sigy někomu ublížil. "To by Sigy neudělal..."

//Ahoj, na podzim bude moje aktivita s velkým otazníkem, viz profil na Arcovi, protože jedu studovat do zahraničí. Ale předpokládám, že alespoň desetiminutové posty budu schopná většinou nahodit. O smečku ale stále zájem mám a tak nějak se do ní i skrz VLA pomaličku dopracováváme. S lovem souhlasím a klidně zrovna i ten říjen. Jinak za mě by bodlo i nějaké smečkové shromáždění, když by to nebyla brutální zasekávačka, protože mi trochu přijde, že to tu máme prostě skupinu random vlků, co se vlastně vzájemně ani moc neznají a to je škoda. Na domluvu preferuju variantu mess/discord.

//edit Fal: díky za info; ohledně shromáždění se právě lehce obávám, že by to ta brutální zasekávačka mohla být :D nicméně pokud budou ostatní pro, klidně ji můžeme zrealizovat. On je spíš problém v tom, že poslední týdny nikdo nebyl v Ragaru dlouhodobě, plní se VLA atd atd, takže na tom to stagnuje taky...

Nemo sebou začal šít hned v momentě, kdy jsem se ho dotkl. "Nemel sebou, neboj se," zamumlal jsem přes jeho srst a doufal, že mi porozumí. Jenže on nepřestával, naopak svoje protesty s každým dalším metrem zintenzivňoval. Začínalo mě to pořádně štvát. Co má za problém? Žádné jiné vlče, co jsem znal s tímhle typem dopravy problém nemělo. Jen on. A navíc u toho vyluzoval různé zvuky a já jen čekal, kdy začne fňákat pořádně. Nemohl jsem si pomoct, ale štvalo mě to. Poslední dobou jsem byl pořád nějaký rozmrzelý a napjatý.
Ani jsem si neužíval to, že mi Elisa dávala tolik pozornosti. Možná to bylo i trochu tím, že jsem si za tu dobu už odvykl na drobné něžnosti a najednou mi to připadalo divné. Co když se tolik snaží, protože jsou doopravdy jeho? Zavrtěl jsem hlavou a vyhnal tu nepříjemnou myšlenku zase zpátky tam, kam patřila. Naštěstí aspoň Reena byla v klidu, protože ten chodící bolehlav nepřestával ani když jsem ho položil. Navíc si ještě začal vymýšlet a žalovat, že jsem mu ublížil. Sklopil jsem hlavu a v nestřežený okamžik protočil oči. Co je s ním špatně? Vlčata normálně vždycky šla za tím, kdo měl jídlo a teplo. Jenže u Nema tohle vůbec nefungovalo. Choval se ke mně odtažitě a já netušil proč. "To není pravda, nevymýšlej si," prohodil jsem suše. Už chápu, proč se těch Saviorových Elisa tenkrát chtěla zbavit... Asi už jsem na to starý. Vlastně obchůzky kolem hranic byly mnohem méně únavné. A tak by to být nemělo. Jenže že už aspoň není tak zatracený vedro jako přes den.

Tak akce je oficiálně ukončena, písmenek bylo nakonec 15. Díky všem za účast!

Skóre:
Nemesis 15
Shireen 15
Sionn 12
Awnay 12

Za každý bodík vám v inventáři přistane jeden drahý kámen. A jako bonus pro ty, co zvládli všechno, bude 1 křišťál. Odměny vám budou připsány co nejdřív, pravděpodobně zítra. (PŘIDÁNO)

Kdyby měl někdo nějakou reklamaci, nechť se ozve co nejdřív.

Alfáci

Rozhovor s Lucy byl vlastně dost krátký a po pár slovech ode mě a od Elisy se sebrala s tím, že bude lovit tady, až sežene dost vlků. Jen jsem na to krátce přikývl. Laura konečně pookřála, když Elisa zmínila Awnay. "Awnay tu teď bude s námi zase napořád, chtěla zpátky do smečky a společně s ní tu bude taky její přítel," pousmál jsem se na ni. Pak jsem jen potichu sledoval, jak komunikuje s vlčaty. Nemo se tvářil krajně nespokojeně. Vlastně se tak tvářil skoro pořád s výjimkou dob, kdy se mu věnovala Elisa. Je vážně hrozně tlustý. Možná bychom mu měli říkal Mlemo, napadlo mě jen tak mimoděk.
Brzy se mi však dostal do čenichu pach Castora a Laura se za ním hned rozeběhla. Že by na tom fakt něco bylo? Byl jsem rád, že se po delší době zase vrátil a chvíli se zdržoval ve smečce. Bylo dobře, když tu bylo víc vlků. Tak nám hrozilo menší nebezpečí. Otočil jsem se na Elisu. I když už se stmívalo, bylo pořád pekelné vedro. "Měli bychom se schovat někam do většího chládku," navrhl jsem a pohledem přejel obě vlčata. Rozhodl jsem se vzít to větší, aby se s ním Elisa nemusela tak tahat. Rychlými kroky jsem přešel až k Nemovi a popadl ho za kůži na zátylku. Pak jsem vyrazil víc do údolí.