Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Křeč v noze sílila, ačkoli už jsem tlapu dávno povolil. Bylo to zvláštní. A bolestivé. Ale na druhou stanu mi to aspoň trochu rozhánělo myšlenky. Elisa se mě rozhodla ignorovat. Jen jsem zavrtěl hlavou a trochu zrychlil krok, teď už jsem jí nechtěl dát možnost něco dalšího říct. Rozhodl jsem se jí to oplácet stejným tichem. Půjdu někam pryč. Měl bych najít Lilac... Z mých úvah mě ale vytrhl dupot, pískot a později i volání. Zastavil jsem se a otočil se, jen abych viděl, jak Sunny málem smetla Elisu s Nemesisem a hned za ní se řítil taky Etney. Ten hodil před Elisu květiny a pak se hned rozeběhl za mnou. Co to do něj vjelo?
Etney ale vypadal spokojeně. A ještě o to víc, když mi pověděl, že pro nás má překvapení. Nechtěl jsem ho zatěžovat tím, co se tu stalo. "Ano? Tak to jsi šikovný. Díky," pousmál jsem se na něj. Byla pravda, že údolí po těch deštích uklidit potřebovalo. Nejspíš se s tím dost nadřel. Etney se hrdě vypínal a jak jsem si ho tak prohlížel, všiml jsem si krvavého škrábance na jeho tlamě. "Ukaž," pobídl jsem ho, aby se přisunul blíž a položil mu tlapu na to místo. Náušnice jemně zazářila a škrábanec byl v mžiku pryč. "Už je to pryč. Byla tu Lucy plánovat lov a sháněla se po tobě, měl bys ji najít." Na moment jsem se odmlčel a shlédl dolů, než jsem se mu znovu podíval do očí. "A Etny, Lucy je krásná a šikovná vlčice. Takovou už jen tak nenajdeš. Nenech si ji utéct," mrkl jsem na něj spiklenecky.

Fiér se o sobě poměrně rozpovídal. Poslouchal jsem, co říká a zapamatovával si z toho co nejvíc a když skončil, tak jsem jednoduše přikývl. Elisa se do toho hrnula rozhodně víc. "Mohl bys pro začátek pomáhat Awnay strážit hranice. Vypadá to, že se do toho dobrovolně vrhla," navrhl jsem mu. Pak už ho ale Elisa hnala pryč. "Awnay šla s ostatními na lov, jestli ji hledáš. Budou někde v lese. Jo a mimochodem, les má vlastní magii, stačí přiložit ucho ke skalám a oni ti sami budou napovídat kde kdo a co je," dodal jsem ještě, než Fiér zmizel.
Pak se na mě obrátila Elisa a začala mi předhazoval Fiérova slova o rodičích. Zavrtěl jsem hlavou a ironicky se pousmál. "Děláš jako by barva jejich srsti byla ten hlavní problém," odpověděl jsem suše. Přestával jsem mít chuť to řešit. Nikam to nevedlo a já jen cítil, jak se hněv pomalu přetranformovává na rezignaci. Kdyby to aspoň dokázala přiznat na plnou tlamu, tolik by to nebolelo. Přejel jsem ji chladným pohledem, ale když sem předvolala Nema, aby mi pověděl, proč jsem ten nejhorší táta na světě, znovu mě to dopálilo. "Fajn, tak víš ty co, já půjdu, když mě tu stejně nikdo nechce. Můžeš si sem klidně nastěhovat toho svýho miláčka, mně už to může být všechno jedno." Zavrtěl jsem hlavou, krátce se rozhlédl po lese a pak udělal první kroky směrem na jihozápad z lesa. Úžasný.

Elisa už nic neřekla. Ani slovo. Tak fajn, nebudeme to řešit. Dobře, jak chceš. Vlastně mě to uráželo. Jestli jsem jí měl věřit, že byla nevinná, tohle rozhodně nebyla ta správná cesta, jak toho docílit. Popuzeně jsem si odfrkl, ale dál už to nekomentoval.
Fiér se hned po hlavě vrhl, že jde do smečky, ale Elisa ho uzemnila, že tohle nebyla nabídka. Jak se to ale vzalo. Prakticky to formalita byla. Nebo alespoň pro mě. Nechtěl jsem, aby Awnay znovu odešla a jeden vlk navíc se přeci přežije. Navíc úplný nemohlo být nemohl. Elisa jeho přijetí prodlužovala formálníma otázkama. Ne že by tyhle informace nebyly důležité, ale momentálně na to byla ta nejvíc nevhodná doba, jakou jsem si vůbec uměl představit. "Prakticky stačí říct, na čem by ses raději podílel. Jestli spíš se starat o lov, hranice nebo o vlčata a co zajímavého umíš. Jednoduché," shrnul jsem všechny ty předchozí otázky. Stejně jsem ho vzít chtěl, o tom jsem byl rozhodnutý. Nebudu ho rozdělovat od partnerky. Jen ať si ji hlídá, jestli tohle podědila... Věnoval jsem šedivé vlčici krátký pohled. Nikdy jsem si nemyslel, že k ní budu najednou cítit takové nepříjemné pocity. Všechno se to vždycky zdálo být ideální, ale že by nebylo? A jak dlouho? Holt asi chtěla mladšího.

Elisa na mě začala sypat důvody, proč bych ho z něj měl cítit. "A nebo taky že se ti líbil? Že jsi ho nechala, aby ti udělal vlčata? Vysmívají se mi tím do očí," opáčil jsem jedovatě s varovným podtónem v hlase. A i kdyby to bylo jinak, proč bys mi to neřekla? Protože se stydíš? Hm? Vyslechl jsem si její monolog o vlčatech a musel se znovu uměle pousmát. "Možná proto že příkaz je moje druhá nejsilnější magie, kdybys nevěděla. Navíc Awnay vypadá jako já a Sionn se chová jako já. A tihle dva jsou zrovna tak příhodně podobní jemu? Nemají na sobě ano kousek černé nebo bílé." Byl jsem naštvaný a ublížený a oboje z toho bylo cítit v mém hlase. Elisa ale dál pokračovala o Nemesisovi. "Nic jsem mu neudělal," odsekl jsem tiše. Koutkem oka jsem se podíval na vlče, které se krčilo opodál. Bylo tak maličké, že kdybych mu chtěl ublížit, byla by to ta nejsnazší věc na světě. Ale já mu ublížit nechtěl. Nebyl jsem naštvaný ani tak na něj a na Shireen ale na Elisu. Cítil jsem, jak mi bolestivě cuká pravá přední tlapa. Přisuzoval jsem to tomu, jak jsem ji držel zatnutou, ale byla to neobjevená magie halucinací, která se rozhodla jít proti mně.
Po Elisných posledních slovech jsem se chtěl někam sebrat a odejít. Nemělo to cenu. Ale to by se tu nesměl objevit Awnayin mladej. Elisa hned nasadila až nechutně neutrální a odtažitý tón. Musel jsem se párkrát prodýchnout, abych dokázal emoce v hlase alespoň trochu zklidnit. "Jinými slovy chtěla, aby ses přidal ke smečce. Ale to je tvoje rozhodnutí."

Ignoroval jsem všechno a všechny okolo. Bylo mi jedno, že to slyší. Na to přemýšlet o tom byl čas později. Možná si to i vyčítat. Elisa na mě vrhla ledový pohled a začala dělat, jako by o ničem nevěděla. Ironicky jsem se usmál. To jsem si mohl myslet. Odhodlaně jsem se na ni obrátil a opětoval jí tvrdý pohled. Ani jsem moc nevnímal, jak se Awnay a všichni ostatní pomalu rozprchávali za voláním Lucy. Chtěl jsem to mít rychle z krku. "Ano? A proč by se pak po celé zemi neslo to, že jsi s ním něco měla? Podívej se mi do očí a řekni mi, že není žádný důvod, proč bys měla být cítit z jeho kožichu," pobídl jsem ji varovně a zvedl se na nohy. Už jsem nemohl vydržet sedět. Zatínal jsem přitom drápy hluboko do hlíny, až mi z toho bělely klouby. Bolelo to, ale přes všechny ty zmatené pocity uvnitř sebe jsem se na to nedokázal upnout. Na jednu stranu tam byla pořád ta tichounká myšlenka, která to celé zpochybňovala, ale za ty dlouhé dny se mi to v hlavě rozleženo natolik, že jsem Styxiným slovům prostě uvěřil.
Koutkem oka jsem přejel na Nema, který se krčil kousek za Elisinýma nohama a v jeho výrazu jsem viděl částečně strach a částečně odpor. "Sakra, vždyť mi nejsou ani podobní! Nesnáší mě a to mě sotva viděl, copak to nevidíš?" Zavrtěl jsem hlavou a podíval se do země. Mel bych jít. Co nejrychleji...

Elisa mě okřikla, abych k Nemesisovi nebyl tak tvrdý. Nesouhlasně jsem mlaskl. Když si bude moct dělat co chceš už od mala, co z něho asi vyroste? A to jsme se tentokrát chtěli vyvarovat chybám... Byl jsem naštvaný, ale naštěstí tu byla Awnay, která mě rozptylovala.
Pořád se mi ale nechtělo věřit, že by Sigy něco takového udělal, ale jak se zdálo, ta vlčice to přežila a to bylo to nejhlavnější. Na její otázku ohledně bratrů jsem jen zavrtěl hlavou. Oba dva byli na svých vlastních pochůzkách. Poslouchal jsem, jak se mezitím ostatní baví o tom, že si pro Sunny asi už nikdo nepřijde. Docela mě překvapilo, jak to ta malá brala dobře. Asi tomu ještě úplně nerozumí... Dokonce Asgaar označila za svůj domov.
Pak ale přišel Sionn a i on se začal vyptávat, co se tu děje. Strhla se ve mně vlna negativních emocí. Co se děje? Co by se asi dělo?! Pomalu jsem začínal zatínat drápy do země, až mě začínaly bolet klouby. Zvedl jsem hlavu a zadíval se před sebe a ploše se nadechl. "Nic se neděje. Jen to, že si vaše matka lítá za jinými." Bylo to venku. Cítil jsem, jak se mi trochu ulevilo. Tížilo mě to. S každým dnem víc a víc.

Nemo pokračoval v divadýlku a mně pomalu docházela trpělivost. Navíc to Elisa ještě podala jako bych mu doopravdy ublížil, i když jsem nechtěl. Tiše jsem zavrčel pod fousy, ale když se na mě ten malý pořád tak nesouhlasně díval, nevydržel jsem to. "Tak na takovýhle manýry si nezvykej, hošánku. Lhaní ti trpět nebudeme," řekl jsem mu jasně a s ledovým klidem v obličeji, i když to ve mně vřelo, což se odrazil v mém slovníku. Třeba když jednou nebudeme tak benevolentní, nevyroste z něj takový svéhlavec.
Naštěstí v ten moment přišla Awnay se Sunny, a tak jsem mohl svou pozornost soustředit jinam. "Ahoj," pozdravil jsem je obě, ale ta malá se přede mnou pro změnu začala schovávat a tvářila se podobně nevraživě jako Nemo. Kde je Lilac, prosím... Shireen mezitím objevovala přírodu kolem a byla u toho až podezřele tichá, což zavánělo neplechou. Awnay nám vyložila, co všechno mezitím dělala a většina z toho byly věci pro smečku. Zdálo se, že se toho opravdu chopila za správný konec. "Dobrá práce," pochválil jsem ji. Pak jsem se ale zarazil. "Co jsi to říkala? Sigy? Jsi si jistá?" Moc jsem tomu nerozuměl. Neuměl jsem si představit, že by Sigy někomu ublížil. "To by Sigy neudělal..."

//Ahoj, na podzim bude moje aktivita s velkým otazníkem, viz profil na Arcovi, protože jedu studovat do zahraničí. Ale předpokládám, že alespoň desetiminutové posty budu schopná většinou nahodit. O smečku ale stále zájem mám a tak nějak se do ní i skrz VLA pomaličku dopracováváme. S lovem souhlasím a klidně zrovna i ten říjen. Jinak za mě by bodlo i nějaké smečkové shromáždění, když by to nebyla brutální zasekávačka, protože mi trochu přijde, že to tu máme prostě skupinu random vlků, co se vlastně vzájemně ani moc neznají a to je škoda. Na domluvu preferuju variantu mess/discord.

//edit Fal: díky za info; ohledně shromáždění se právě lehce obávám, že by to ta brutální zasekávačka mohla být :D nicméně pokud budou ostatní pro, klidně ji můžeme zrealizovat. On je spíš problém v tom, že poslední týdny nikdo nebyl v Ragaru dlouhodobě, plní se VLA atd atd, takže na tom to stagnuje taky...

Nemo sebou začal šít hned v momentě, kdy jsem se ho dotkl. "Nemel sebou, neboj se," zamumlal jsem přes jeho srst a doufal, že mi porozumí. Jenže on nepřestával, naopak svoje protesty s každým dalším metrem zintenzivňoval. Začínalo mě to pořádně štvát. Co má za problém? Žádné jiné vlče, co jsem znal s tímhle typem dopravy problém nemělo. Jen on. A navíc u toho vyluzoval různé zvuky a já jen čekal, kdy začne fňákat pořádně. Nemohl jsem si pomoct, ale štvalo mě to. Poslední dobou jsem byl pořád nějaký rozmrzelý a napjatý.
Ani jsem si neužíval to, že mi Elisa dávala tolik pozornosti. Možná to bylo i trochu tím, že jsem si za tu dobu už odvykl na drobné něžnosti a najednou mi to připadalo divné. Co když se tolik snaží, protože jsou doopravdy jeho? Zavrtěl jsem hlavou a vyhnal tu nepříjemnou myšlenku zase zpátky tam, kam patřila. Naštěstí aspoň Reena byla v klidu, protože ten chodící bolehlav nepřestával ani když jsem ho položil. Navíc si ještě začal vymýšlet a žalovat, že jsem mu ublížil. Sklopil jsem hlavu a v nestřežený okamžik protočil oči. Co je s ním špatně? Vlčata normálně vždycky šla za tím, kdo měl jídlo a teplo. Jenže u Nema tohle vůbec nefungovalo. Choval se ke mně odtažitě a já netušil proč. "To není pravda, nevymýšlej si," prohodil jsem suše. Už chápu, proč se těch Saviorových Elisa tenkrát chtěla zbavit... Asi už jsem na to starý. Vlastně obchůzky kolem hranic byly mnohem méně únavné. A tak by to být nemělo. Jenže že už aspoň není tak zatracený vedro jako přes den.

Tak akce je oficiálně ukončena, písmenek bylo nakonec 15. Díky všem za účast!

Skóre:
Nemesis 15
Shireen 15
Sionn 12
Awnay 12

Za každý bodík vám v inventáři přistane jeden drahý kámen. A jako bonus pro ty, co zvládli všechno, bude 1 křišťál. Odměny vám budou připsány co nejdřív, pravděpodobně zítra. (PŘIDÁNO)

Kdyby měl někdo nějakou reklamaci, nechť se ozve co nejdřív.

Alfáci

Rozhovor s Lucy byl vlastně dost krátký a po pár slovech ode mě a od Elisy se sebrala s tím, že bude lovit tady, až sežene dost vlků. Jen jsem na to krátce přikývl. Laura konečně pookřála, když Elisa zmínila Awnay. "Awnay tu teď bude s námi zase napořád, chtěla zpátky do smečky a společně s ní tu bude taky její přítel," pousmál jsem se na ni. Pak jsem jen potichu sledoval, jak komunikuje s vlčaty. Nemo se tvářil krajně nespokojeně. Vlastně se tak tvářil skoro pořád s výjimkou dob, kdy se mu věnovala Elisa. Je vážně hrozně tlustý. Možná bychom mu měli říkal Mlemo, napadlo mě jen tak mimoděk.
Brzy se mi však dostal do čenichu pach Castora a Laura se za ním hned rozeběhla. Že by na tom fakt něco bylo? Byl jsem rád, že se po delší době zase vrátil a chvíli se zdržoval ve smečce. Bylo dobře, když tu bylo víc vlků. Tak nám hrozilo menší nebezpečí. Otočil jsem se na Elisu. I když už se stmívalo, bylo pořád pekelné vedro. "Měli bychom se schovat někam do většího chládku," navrhl jsem a pohledem přejel obě vlčata. Rozhodl jsem se vzít to větší, aby se s ním Elisa nemusela tak tahat. Rychlými kroky jsem přešel až k Nemovi a popadl ho za kůži na zátylku. Pak jsem vyrazil víc do údolí.

"Bylo tam o pár vlků víc," odpověděl jsem na Elisinu otázku ohledně Borůvky. Její komentář o Lucy jsem raději nekomentoval. Pořád tu přeci byla ta "aférka" z jara. Lucy už ale měla čas se usadit a Etney byl pro nás vlastně docela dobrá volba. Je hezká, je schopná a jestli ji moc nebude štvát, bude mít další důvody zůstat ve smečce. Byla to vlastně ideální situace.
Když zmínila Saviora, na moment jsem zaváhal, protože to nevydedukovala. Taky moc neměla jak. Pak jsem si ale uvědomil, že asi nemělo cenu to dál tajit. Zvlášť když se Sigy chystal za otcem vyrazit. Teď už to Savior musel dávno vědět. "Jako Savior myslím tak, že je novopečený otec a zároveň děda... Sigy má mladé." Celou tu dobu, co jsem seděl vedle Elisy, se na mě Nemesis tak škaredě díval. Skoro jako bych mu něco udělal. Nechápal jsem to. Na chvíli jsem měl chuť na něj vypláznout jazyk, ale pak jsem se ovládl.
Brzy na to se k nám přidala Lucy a zajímala se o lov. S úsměvem jsem ji přivítal. "Myslím, že se místní stádo muflonů docela oklepalo z té zimy, tak se asi nemusíme hnát nijak daleko. Teda pokud nechceš. Svolej si vlky a kdo přijde, přijde. Sionn by mohl. A kdyby vás bylo málo, půjdu taky. Co myslíš?" Podíval jsem se na ni a čekal na její odpověď.
Pak se přidala ještě Laura. Už vypadala lépe než předtím. "Už je ti lépe?" Pousmál jsem se na ni a malinko se poposunul, aby na vlčata lépe viděla. To se Nemimu náramně zamlouvalo. "Jmenují se Nemesis a Shireen," představil jsem je a pozoroval, jak si Reen se zájmem prohlíží Lauřin náhrdelník. "Elisa by se tentokrát chtěla věnovat víc jim a méně smečce. A taky se vrátil Etney a chystá se ujmout své funkce učitele, takže s nimi tentokrát nebudeš mít tolik práce... Pokud nebudeš chtít. Jen bych byl rád, aby tu vždycky jeden z nás byl, když Elisa nebude mít čas, ale moc se cestovat nechystám, " vysvětlil jsem krátce. Byla nějaká přešlá, ale to jsem přisuzoval únavě.

Vlčata se po chvilce váhání přeci jen pustila do masa. Pozoroval jsem je, jak si spokojeně plní žaludky. Chvílema mi přišlo, že se Nemi cpe moc rychle, jen aby zbylo míň na jeho sestru. Příště budu muset donést dvě, napadlo mě při tom pohledu.
Oplatil jsem Elise něžnosti jemným drcnutím čumáku a poslouchal, co mi říká nového. Mezitím jsem se položil tak nějak z druhé strany vlčat, abychom měli nějaký čas na reakci, kdyby se rozhodla znenadání rozeběhnout. Byl jsem rád, že už se mě tolik nebojí jako na začátku. Po chvilce po mně dokonce začali lozit. I když v tomhle byl Nemi o dost zdráhavější, ale chvílema se od sestry na hru nechal zlákat.
"Bál jsem se, že od těch zelených plamenů chytne i Asgaar. A Laura přiběhla hned vzápětí," odpověděl jsem Elise po pravdě. "Navíc teď, když jsme svou část dohody dodrželi, je zase výhoda na naší straně." Vlastně bychom je pořád dokázali obsadit, kdybychom chtěli. Zvláš´t teď, když byli oslabení po tom útoku. A dokud to tam bylo samé malé vlče. Ještě že o těch našich zatím nikdo neví... V některých případech ani členové smečky.
Usmál jsem se, když zmínila, že se Awnay vrátila a možná se s ní přidá i ten její. Byl jsem opravdu rád. "Cítil jsem ji na hranicích, zřejmě se rozhodla je hlídat," zkonstatoval jsem a přikývl i na další informace. "S Lucy?" vyhrkl jsem překvapeně. Tohle jsem si popravdě neuměl představit, nebo by mě to spíš ani ne snu nenapadlo. Ale na druhou stranu proč ne. "Oba naši nejstarší mají už partnery. Sionn už taky začíná mít věk. Za chvíli dopadneme jako Savior," zasmál jsem se. Reen sebou trochu trhla, jak jsem se pohnul.

//Borůvkáč

Laura vypadala, že už to dál naštěstí zvládne sama. "Odpočiň si," kývnul jsem na ní ještě předtím, než jsem se odpojil. Jen co jsem přešel čerstvě označené hranice, jsem se uložil pod jením stromem. Awnay hlídá hranice? napadlo mě, ale už jsem neměl sílu víc přemýšlet. Magie mě opravdu vyčerpala a tak jsem usnul téměř okamžitě.
Spal jsem opravdu dlouho, takže jsem se probudil dost rozlámaný. Už svítalo. Otřepal jsem ze sebe nepořádek, který se mi na nachytal do srsti a rozešel se do lesa. Cestou jsem si všiml, jak se kousek ode mě něco šustlo. Byla to lasička. Okamžitě jsem se zastavil, přikrčil a ve vhodný okamžik po ní skočil. Vůbec to nečekala, takže dostat ji už bylo poměrně snadné. Bezvládné tělo jsem vzal do tlamy a pokračoval dál na jih.
Brzy jsem došel až k úkrytu a kousek od něj narazil na Elisu s malými. Měl jsem v tlamě lasičku, tak jsem svou partnerku pozdravil jen kývnutím. Uvnitř mě zase bodl osten nejistoty. Nevěděl jsem, jak dlouho ho ještě dokážu ignorovat. Vlčata na moment zaváhala, když mě uviděla. Nemesis se dokonce schoval Elise pod ocas. Zřejmě si mě moc nepamatovala, protože jsem byl pryč už několik dní. Když jsem ale položil voňavé maso na zem, Shireen si ho začala se zájmem prohlížet. Po chvilce se přidal i Nemesis. "Nebojte. Pojďte si dát maso, tohle je lasička," vysvětlil jsem a zubama trochu natrhl její kůži, protože tu by zatím svými zoubky nepřehryzli. Očistil jsem se od krve a podíval se na Elisu. "Do Borůvkáče přišla Smrt. Vzala si jednu vlčici a zapálila les, ale už je to v pořádku. Laura mi pomohla," informoval jsem ji krátce o dění u sousedů. Nedaleko od nás jsem cítil Lucy a Etneye. Etney? Tázavě jsem se na svou partnerku podíval. Vzal to dobře? Asi jo, když tu stále je, jinak by ho vyhnala...

Všichni byli otřesení a vyčerpaní, ale bylo to za námi. Les byl ale stále plný kouře a těžko se dýchalo, naštěstí ale všechny plameny zhasnuly a netvořil se další. V plicích mě pálilo jako kdybych uběhl půlmaraton a pořád mě to nutilo sýpat. Měl jsem štěstí a kousek od nás zrovna byla kaluž. Rozhodl jsem se to risknout, protože jsem věřil tomu, že ta voda pochází od někoho, kdo se s ní snažil hasit les, a tudíž nemohla být tak stará. Navíc jsem už taky neměl sílu povolávat další magii. Ta poslední, magie léčení, mi dala pořádně zabrat. Nejraději bych si jen lehnul a pořádně spal, ale to jsem tady nemohl.
Koutkem oka jsem zavadil o Blueberryho. I on vypadal vyčerpaně, ale pravděpodobně ze stejných důvodů se stále držel narovnaný. Povzbudivě jsem na něj kývl. Třeba opravdu není tak špatný, měl bych mu dát šanci a uvidíme, co z něj bude. Svoje vlky tu totiž rozhodně nenechal ve štychu. A to bylo důležité.
Laura se naštěstí probrala. "Opatrně," napomenul jsem ji jemně, nechtěl jsem, aby si ještě něco udělala. Vypadala nešťastně. Tušil jsem, že ji to bolí i za vlky tady, což by mnoho jiných nechalo úplně chladných. Já nějakou velikou lítost necítil, ale i přesto mi takhle napjatá atmosféra nebyla příjemná. A zvlášť proto, že jsme tu už teď neměli co dělat. "My bychom měli jít domů a oni si odpočinou a začnou obnovovat svůj les," odpověděl jsem Lauře. Dokud nešlo o život ale jen o pár keříků a stromů, neměli jsme tu co dělat. Navíc jsem nepochyboval o tom, že tohle už alfa zvládne. Nechtěl jsem mu víc podrývat autoritu teď, když jsem se rozhodl mu dát druhou šanci. Přesto jsem se na něj otočil. "Když budete potřebovat, dohoda platí. Držte se." Pak jsem se obrátil zpátky na drobnou béžovku. "Zvládneš to, Lau? Podepřu tě." Naštěstí nás čekal víceméně jen sestup. Ať už tam jsme, nemůžu se dočkat, až si lehnu. Trochu se mi motala hlava, ale já se upjal na to, že se tomu nebudu poddávat. Kývnutím jsem se rozloučil s borůvkovými. Byl čas dát jim trochu soukromí. Krátce jsem pohlédl na ležící vlčici.

//Asgaar