Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nemesis se ke mně otočil zády hned, jak jsem se k němu položil. A to jsem si udržoval dost odstup. Protočil jsem oči tak, aby to neviděl. Už jsem byl na vlčata asi vážně moc starý. Nechápal jsem, co proti mě má, když se Shireen chovala normálně. Skoro jako by si už od začátku usmyslel, že mě nebude mít rád. Tohle po mně nemá... Skoro jako by doopravdy byl jeho. Krátce jsem se podíval k vrcholkům kopců a musel si připomenout, že už nebudu dělat žádné další ukvapené závěry, než mi on řekne, jak to bylo. Nechtěl jsem tu být. Ale Elisa se pořád nevracela.
Hned jakmile se pod vlčetem objevil mech, Nemesis vyskočil na nohy a utíkal od něj co nejdál tak, že na něj taky pršelo. Fajn, jak chceš. Jeho zamručení mě však dopálilo. Chtěl jsem na něj varovně zavrčet, ale místo toho jsem se jen znovu rozkašlal. Bylo to zvláštní, nikdy jsem takové problémy neměl. Potřeboval jsem vodu, ale jediná možnost, jak ji tady získat, bylo nechat si stéct několik kapek do tlamy. Když se kašel uklidnil, pověděl jsem k Nemesisovi s ledovým klidem. "Nemělo ti to ublížit. Je to jen mech, aby jsi neprochladl." Zadíval jsem se na vlče, kterému stékaly potůčky vody po srsti. Ale tomu teď moc nepomáháš... Pohled jsem stočil na své přední tlapy a dlouze si prohlížel své drápy. "Víš, co je zvláštní?" navázal jsem po chvíli, "To, že tě tu matka nechala jen tak v noci v divočině ti nevadí, ale cokoli udělám já, je špatně..." Ironicky jsem se pousmál. Bylo to divné a Elisa začínala být na obyčejnou návštěvu u Života být pryč už příliš dlouho. Ale kdyby fakt chtěla odejít a to bez něho, nevzala by ho přece pryč ze smečky a nenechala ho tu napospas. Nedávalo to smysl. A já z toho začínal být opravdu unavený.

//Tenebrae

Postupně jsem zpomaloval a viděl, jak se Elisa s Nemem vzdalují. Cítil jsem divný tlak na hrudníku a měl stále větší problémy popadnout dech. Sípavě jsem zalapal po dechu a pak se rozkašlal. To mě přinutilo zastavit. Sklonil jsem hlavu a snažil se soustředit jenom na svůj dech. Na to se zase pořádně nadechnout. Trvalo to déle, než jsem si byl ochotný přiznat. Zvedl jsem hlavu a podíval se k vrchol kopců. Trochu se mi zamotala, ale já věděl, že to musím rozchodit. Udělal jsem proto první váhavé kroky a opravdu se to postupně začalo zlepšovat.
Došel jsem až do úplného srdce kopců, když jsem si všiml neobvyklého světla vycházejícího z nedalekého výklenku, ve kterém ležel schoulený Nemo. Divné ale bylo, že nikdy kolem nebyla Elisa. Na moment jsem zaváhal a pohledem se vrátil zase před sebe do kopců. Může mi to být jedno... Ale to, aby takhle malé vlče leželo v noci samo uprostřed ničeho, nebylo správně. Nedalo mi to. Pomalu jsem se otočil tím směrem a hlasitě si povzdechl. Hned, jak jsem se přiblížil, jsem zalitoval, že jsem to prostě nenechal být. Vlček se na mě díval zvláštním pohledem, který jsem si vyložil jako strach a nejistotu. Znovu jsem si povzdechl a o pár kroků couvl. Tam jsem se položil do mokrého písku a položil hlavu na přední tlapy. "Kde je... máma?" Bylo divné, že ho tu prostě nechala. Nějak se mi to nezdálo. Ač neměla vlčata ráda, tohle se mi do sebe nezapadalo. Zvlášť když si Nemesise doteď střežila jako oko v hlavě.
Střelil jsem pohledem do plamenů, které se tak zvláštně přiživovaly na kapkách, které do nich padaly. Bylo hned poznat, že to není obyčejný oheň. Sice Nema hřály, ale přicházela noc a teplota začala prudce klesat. Zvlášť tady v horách a za deště. Nebylo to dost, aby ho to udrželo v teple. Vlče mohlo cítit, jak ho něco maličko nadzvedlo. Přímo pod Nemem se objevil mechový polštář, který ho chránil od chladu ze země. "Tohle je magie," řekl jsem tiše a tak trochu nepřítomně. Cítil jsem se divně. Že bych tu neměl být. Ale nechat ho tu samotného jsem taky nedokázal. Zatraceně.

//Třešňový háj

Elisa mi zopakovala přesně to, co mi už jednou řekla a ani slovo navíc. Začínala znít čím dál tím víc naštvaně a očividně neměla zájem to nějak víc řešit. "Ten nový je taky od Styx? To si děláš srandu!" vyhrkl jsem zpočátku víc překvapeně než naštvaně. Ale tomhle prostě nikam nevedlo. Celému tomu dalo korunku její sbohem. Fajn.
Krátce jsem se podíval na Nemesise. Už nevypadal tak nadšeně, z toho co se dělo, jako před chvílí. Co chce jako dělat? Vezme vlče a půjde se toulat? Vykašle se na svou smečku? Napadlo mě, ale nahlas jsem se zeptal. Ale byla tu ještě jedna věc. Respektive vlče, které ještě pořád potřebovalo víc matku než cokoliv jiného. "A co Shireen?"
Pohled mi padl přede mne na vysoké písčité kopce. On bude vědět, jak to bylo... Zaváhal jsem, jestli to vlastně chci vědět. Jestli nebude lepší to nechat takhle, než si doopravdy ujistit, že měla pletky s vlkem, který ublížil našemu synovi. Zatraceně a teď budeme mít dalšího přímo v naší smečce. Naštěstí to jedno pozitivum mělo. Že byl omega a zatím nemohl vědět, kde je náš úkryt. Chtěl jsem ale mít klid, a tak jsem se rozeběhl stejným směrem jako Elisa s Nemem, i když pořád kus od nich. Nebylo mi úplně dobře. Cítil jsem se nějak dušnější než normálně.

//Narrské kopce

//Připojím se pak na Galtavaru, jestli se tam pude :D

//Midiam

Elisa na mě vypálila, že je konec. Ironicky jsem se pousmál a zavrtěl hlavou. "Věřím Styx? A myslíš, že jsem chtěl? Ale zatraceně to jinak nedává smysl! Tajila jsi to přede mnou a myslíš si, že po tom, co málem zabil našeho syna, ti mám věřit, že by ses vrátila bez jeho hlavy?! A nesnaž se mi namluvit, že tě přepral nebo něco, na to jsi až moc chytrá." Byla brilantní stratég a taky měla poměrně dost síly. Nějaký hloupý tulák by proti ní neměl žádnou šanci. Vřelo to ve mně, ale ze všech sil jsem se snažil udržet svoje emoce co nejvíc pod kontrolou. Nechtěl jsem, aby to skočilo. Ne takhle po všech těch letech. Chtěl jsem aspoň znát pravdu. "Víš ty co? Tak mě obohať, jak to teda celé bylo?" Začal jsem jedovatěji, než jsem chtěl, ale postupně se mi podařilo hlas trochu zklidnit. Neměl jsem co ztratit. Mohlo se to konečně vysvětlit, nebo jsem aspoň mohl odejít s pocitem, že to opravdu nebyla moje vina.
Její další otázka mě ale překvapila. Najednou jsem pocítil takovou zvláštní senzaci, potřeboval jsem jí říct pravdu. "Toužil," vypadlo ze mě a já jsem jen překvapeně zamrkal. To zvláštní nutkání pomalu vymizelo. "Ale to není nic, o čem byl nevěděla. Na rozdíl od tebe jsem to netajil." Můj pohled padl na Nema, až teď jsem si uvědomil, že by tohle všechno nejspíš neměl slyšet. Stejně z toho nejspíš nebude mít žádnej velkej rozum.
Začalo pršet a bezy kolem nás byly kaluže. Na vteřinku jsem se zadíval na svůj obraz. Ano, začínal jsem být už trošku starší, ale co mohla vidět na vrahovi vlčat? Vlastně to taky nedávalo smysl. Nic nedávalo smysl. Silně jsem dupl do kaluže, až se voda rozprskla do stran a můj odraz zmizel. A trochu se mi ulevilo.

//Tenebrae

//Asgaar

Pomalu jsem opustil poslední stromy našeho lesa. Kus přede mnou jsem viděl Elisu v závěsu s Nemem. Mohl jsem je dohnat, ale nechtělo se mi běžet. Však jsem se odtamtud teď vrátil s Lilac. Přechod přes řeku je ale zdržel natolik, že jsem je téměř došel. Samotnému se mi řeka přebrodila snáz. Pak už jsem se jen oklepal a byl u nich, z čehož Nemo rozhodně nevypadal šťastně.
Elisa se ke mně přiblížila a otřela se mi o bok tak, jak jsem to vždycky dělali. Trochu mi ztuhly svaly na tlapách, ale jen jsem k ní střelil pohled. Zaslechl jsem její myšlenky. Nejdřív jsem nereagoval, opravdu jsem se snažil to prostě vzít a nereagovat. Elisa něco říkala o sluníčku, ale já věděl, že ty hromy, co zní z dálky přijdou i sem. Nemělo smysl před nimi utíkat, protože jsem věděl, že v tomhle části kraje budou všude a zatím to nebylo tak zlé, abychom se museli schovat. Podíval jsem se na Nema a do hlavy se mi promítla i jeho myšlenka. Nevydržel jsem to. "Nemůže se se všech bát," řekl jsem k Elise. "Že se bude bát mě, budiž. Ale co až potká Styx? Nebo myslíš, že ho ušetří jen proto, že je jejího bratra?" Při poslední větě jsem si tiše odfrkl. Nenáviděl jsem tu myšlenku.

//Třešňový háj

Malá vlčice byla nadšená z magií a zdálo se, že takovým enthusiasmem z nás oplývá jediná. Nemo se pořád tvářil nešťastně a krčil se za Elisou. Ta se jen snažila se odtud co nejrychleji vypakovat společně s malým vlčkem. Není normální, že se mě takhle bojí. A to že se mi bude vyhýbat nic neřeší, zakroutil jsem hlavou. Zvlášť jestli jsem ho měl vychovávat. Ať už byl nebo nebyl můj syn. "Půjdu s vámi," odpověděl jsem Elisa hned jak udělala první kroky na východ. Otočil jsem se ještě na Gee se Shi a kývl na ležící kořist. "Dejte si, ať máte sílu na zimu," pobídl jsem je, aby aspoň někdo ocenil Laura snahu, protože jediný, kdo se masa zatím dotkl, jsem byl já. A přece taky nevydrží věčně. I když už se ochladlo. Pak jsem vyběhl za Elisou, kterou se Nemo urputně snažil dohnat.

//Midiam

Hola hej,

vzhledem k tomu, že se toho v září podle nás nestalo tolik, abychom dokázaly úplně vyhodnotit změny, odsouváme to na říjen. Ale nebojte, pečlivě jsme to sledovaly

A teď už k věci...

Vyhlašujeme už jistě očekávanou akci na říjen, která tentokrát ponese název SHIPOVACÍ AKCE. Už z názvu jistě tušíte, o co půjde, ale rozepíšeme si to trochu do detailu.

Vaším úkolem bude vybrat dva vlky z Galli (ano opravdu z celé Galli a vlci se herně nemusí ani znát, pamětníci klidně přidejte i ty, co už nehrají), kteří by se vám k sobě hodili a trochu rozepsat proč, jaký by spolu asi měli vztah a jak by se seznámili. Prostě klasicky nějakou takovou backstory. Nemusí to být žádné veledílo, ale na druhou stranu psát umíme všichni, a tak je tu dolní limit 100 slov.

Kdo by chtěl, může takhle vypracovat i víc galli-párů. A pro super fretky je možnost i nakreslit obrázek/napsat fanfikci/fantazii se meze nekladou. To by samozřejmě bylo dodatečně odměněno.

Hotová dílka nebo případné dotazy prosíme alfám do vzkazu s nějakým rozumným předmětem :D

DEADLINE 31. 10. 23:00

Pac a pusu,

Alfa team

Nevidím nic špatného na tom, že se o věcech bavíme ve skupinách, obrázek byl tak trochu frustrace na měsíční čekání na odpovědi a pak se na spoustu řeklo ne, nejde bez nějakého pořádného vysvětlení. Ano, obě strany už jsou z toho akorát rozladěné a vyusťuje to v chování, které obě strany pak zamrzí, proto jak navrhuje Styx, pojďme konečně pořádně komunikovat a vzájemně se pochopit.

Neměla jsem úplně kapacitu/náladu to komentovat, ale tohle vystihuje moje myšlenky dokonale. Vážně, pojďme se o tom bavit, bez arogance, předpojatosti a nedorozumění z obou stran a vysvětlit si proč něco nejde, jak to vidíte vy a na jaké vizi vlastně pracuje.

//Edit Sav: Tak si to v stručnosti mohla napísať tiež, miesto toho stupidneho obrázku, na ktorom ste sa niekde súkromne všetky dohodli. To ma akurát za mrzelo.

ok

//Ano, dohodly jsme se, ať máte dost času. Budeme se těšit na tvůj výtvor

//Já bych vzbudila Sheyu, ale třeba o víkendu 3 a 4 rozhodně jen mobilposty, ale s tím se dá žít :D jinak je mi celkem jedno, kdy se začne a když mě někdo přeskočí tak taky I dont mind :D

"Jestli je jednodušší, zmanipulovat ji by mělo být o to jednodušší," namítl jsem na její slova, ale pak jsem přikývl, když říkala, že jestli ještě jednou uteče, už ji znova hledat nepůjdem. Jestli ta zima opravdu bude zase taková jako ta loňská, budeme mít co dělat tady. Tuláci si dovolovali už i minule...
Elisa se mě ptala, jak to uděláme z vlčaty, ale nakonec byla přerušena tím, jak mezi nás Shireen naběhla. A v patách jí byla hned Gee a Nemesis. Ten se jí tak podivně schovával za nohy, ale jak byl malý, byl i tak vidět. Pak hned zase typicky přiskočil k Elise. Tohle pouto přestává být zdravé, už je velký, měl by běhat po lese... "Ahoj," pověděl jsem směrem k Gee a vlčatům a drobně se usmál. Budu se snažit. Tohle je mezi mnou a Elisou... Malá se hned dožadovala vědět, zda mám nějakou magii a to mi hned Gee osvětlila. Byl jsem rád, že na tohle téma došlo, i když i s tím by Elisa zřejmě nesouhlasila. Žili jsme v magickém kraji a tady nebylo vyhnutí se magiím možné. "Jistě že mám magii, každý ji máš. Dokonce jich umím hned několik, kterou bys chtěla vidět? Moje vrozená," Technicky. "je taková, že dokážu říct, co se vlkům honí v hlavě. Schválně zkus si něco představit a já ti pak řeknu, co to bylo," pobídl jsem ji a jemně jí olízl za ušima. Pak jsem pohledem přejel k Nemovi, který se choulil k Elise. "Nemusíš se mě bát," řekl jsem klidně, ale nijak blíž jsem se k němu nepřibližoval. To by musel on. Pak jsem od něj zvedl pohled k Elise. "Tak jak to teda chceš udělat?" zeptal jsem se jí. Bylo tu hned několik možností.

//Souhlasím se Savkou, do Jedlového pásu se dá hodit přechod z Galtavaru, takže by to ani nikoho neomezovalo a pro hráče z Ragaru by byl podle mě les dost praktický :) A navíc bysme aspoň trochu dohnali rozlohu ostatních smeček :D