Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ulevilo se mi, když si Elisa nejspíš rozmyslela svůj odchod že své pozice. Opravdu jsem si neuměl představit, jak by to jinak dopadlo. Opřel jsem se do její srsti a chvíli tak odpočíval. Snad to jednou úplně urovnáme. Netušil jsem, jestli to někdy bude zase jak dřív, ale chtěl jsem se aspoň dostat do fáze, kdy spolu budeme klidně žít. Mezitím přišla Awnay s malou Sunny s tím, že už neuteče. Přikývl jsem a sledoval, jak se zase vzdaluje pryč. Pak se Elisa začala shánět po Nemovi, ale on jako na zavolanou přišel. "Ahoj, vítejte doma," pozdravil jsem ho a taky Fiéra, když jsem k nim přešel. Děkovně jsem kývl na Fiéra, že se o něj postaral. Pak jsem se otočil na Nema. "Kampak jsi se zatoulal? Sliboval jsi, že budeš v lese hledat listí pro tvou želvu." Která už mohla být dávno chcíplá. Tušil jsem, že Elisa nebude mít radost, ale hlídat vlče, které vás nesnáší, nebylo úplně nejlehčí.

Překvapeně jsem sebou trhl, když z Elisy vypadl její nápad. Cože?! "Co to povídáš?" Nechápal jsem. Možná to byl vtip, ale na to se tvářila příliš vážně. "Jak bych mohl vést tuhle smečku bez tebe? Však jen díky tobě se nám na míle vyhýbají tuláci, co by chtěli krást žrádlo." Navíc, jak bych si měl prostě někoho vybrat k sobě? Bylo to absurdní. Navíc ať bych vybral kohokoli, ostatní by to je těžce nešli přes srdce. Zavrtěl jsem hlavou. Byl to naprostá nesmysl. Doufal jsem, že to je jen její chvilkový úlet.
Shireen se po pochvale zatetelila. Pousmál jsem se a pozoroval ji, jak se za každou cenu snaží dostat k Elisiným bradavkam. Ta ji ale odmítala. Možná už ani žádné mléko neměla za tu dobu, co byla pryč. "Ale na lov musíš být už velká holka a velké holky už nelíbí klíčky," pokusil jsem se jí nasměrovat.

//Pardon, dneska jsem se stěhovala a ještě týden nebudu mít internet, tak jen mobilpost :D

Elisa se nakonec rozešla ke mně a otřela se mi o čelist. Ulevilo se mi a spokojeně jsem se opřel o její hřbet. Jenže ten moment netrval dlouho a ona už seděla zase o kousek dál ode mě. Musel jsem se smířit s tím, že to teď bude potřebovat čas. Posadil jsem se naproti ní a jen tak mlčky pozoroval, co se kolem nás děje. Jenže to, o čem začala šedivá vlčice mluvit, mě z toho ticha vytrhlo a musel jsem si přiznat, že i docela překvapilo. Takže ta smečka, jak jsem jí minule přeběhl po hranicích, už tam není. Nestačil jsem se tam jít ani omluvit... Byla tam jen jedna alfa, jak Zakar říkal, to nikdy není dobré. Vlastně jsem si teď po dlouhé době vzpomněl, že už se ten vlk znovu nikdy neukázal. Byla to docela škoda. Líbil se mi.
Podíval jsem se na Elisu a chvíli přemýšlel, než jsem navázal na její slova. "Nejsem si jistý, že právě teď máme komu. Jediný, kdo by momentálně mohl Asgaar převzít, je Laura, ale nejsem si jistý, jestli by to sama zvládla. Tam vedle v močálech byla taky jen jedna alfa..." Na chvíli jsem se odmlčel. Měli jsme spoustu dětí a předat to jim by bylo asi to nejlepší řešení, ale kdo z nich byl připravený. "Nejsem si jistý, jestli by to Etney zvládl, i když by určitě chtěl, víš, jaký se. A Awnay je zpátky moc krátce, někteří členové ji ani neznají... Možná Sionn...?"
Mezitím k nám došla Shireen a domáhala se Elisina břicha. Musel jsem se pousmát, že sem dotáhla celý zbytek z muflona. "Ty jsi šikovná. Chtěla by ses později naučit lovit taky zajíce? A nebo se podívat na velký smečkový lov? Brzy stejně bude potřeba."

//údolí

Běžel jsem do lesa a ani nekontroloval, jestli se Shireen rozhodla běžet taky. V údolí se jí nemělo co stát a taky už se musela začít učit být trochu samostatná a kde jinde by to šlo lépe než přímo na území smečky? Pomalu mi začínalo docházet, co všechno to, že se Elisa znamená. Měl jsem radost a opravdu se mi ulevilo, ale čím dál tím víc se mi začalo dostávat do hlavy, co jí asi řeknu a co budu dělat. Tohle jsem podělal... Ale ani ona v tom nebyla úplně nevinně.
Jakmile jsem se k šedivé vlčici dostatečně přiblížil, zpomalil jsem a opatrně k ní nakročil. "Eliso..." začal jsem, abych upoutal její pozornost. Co bych měl říct? Nebyl jsem si úplně jistý. Zastavil jsem se asi dva metry od ní a sklonil hlavu. "Omlouvám se, už vím, jak to bylo..." řekl jsem tiše, "že to byla magie..." Zvedl jsem hlavu a podíval se na ní. "Jsem rád, že ses vrátila." Nevěděl jsem, jak na to zareaguje, a tak jsem jen čekal dostatečně daleko od ní, abych jí nenarušoval osobní zónu. Však minule říkala, že je konec...

Gee nakonec moc dlouho nepobyla a rozeběhla se pryč s tím, že musí označit území. Na jednu stranu jsem byl rád, že se toho tak svědomitě zhostila. Byla to dobrá volba jí to svěřit, když s tím měla zkušenosti, i přes její zranění. Byl jsem rád, že jsem se nakonec nenechal zviklat.
Shireen byla nezvykle ticho. Přišlo mi to zvláštní, protože normálně energicky poskakovala okolo a pořád se na něco vyptávala. "Jestli máš ještě hlad, dej si ještě maso," pobídl jsem ji a čumákem ukázal ke zbývající kořisti. Moc už jí ale nebylo. Sám jsem si taky trochu ukousl. Měli bychom jít ještě na jeden lov, než napadne sníh. Naštěstí se zdálo, že na to ještě máme chvíli času, protože pořád nebyla úplná zima, i když už často pršelo.
Najednou se lesem ozval hlas. Úplně ve mně hrklo. Elisa. Vrátila se. Úplně jsem cítil, jak mi spadl kámen ze srdce. "Reen, pojď, půjdeme se podívat za mamkou," vyzval jsem vlče, ale nedokázal jsem čekat na její odpověď a rozeběhl se za svou snad ne už bývalou partnerkou.

//Les
//Shireen, můžeš se přidat k nám v lese, když budeš chtít

//Super zprávy! A povýšeným moc gratuluju

//úkryt

Vyběhl jsem z jeskyní, ale ani před nimi Nemo nebyl. Naštěstí už nepršelo tolik, aby se jeho stopa nedala dostatečně přesně vypátrat. Byl někde v lese. Ulevilo se mi. Nechce být se mnou, došlo mi, a tak jsem se rozhodl, že ho nechám. Dokud byl na území smečky, nemělo by se mu nic moc stát. A když bude mít hlad, ví, kde leží zbytek kořisti...
Pomalu jsem se rozešel do údolí. Shireen tam zůstala s Gee už dost dlouho a černá vlčice už toho hlídání musela mít plné zuby. A ač jsem si to nechtěl vnitřně přiznat, chtěl jsem konečně být někde, kde bych se aspoň na chvíli cítil vítaný. Zhluboka jsem se nadechl, než jsem vykročil zpoza stromů ke dvěma vlčicím. "Ahoj holky, jak jste se měly?" pousmál jsem se na vlčice. Pak jsem děkovně kývl na Gee a tiše k ní prohodil. "Jestli už chceš jít, klidně můžeš." Nebyla to však výzva k odchodu. Pak jsem přešel k malé a jemně do ní šťouchl čumákem. "Shireen, zjistila jsi něco nového o magiích?" Snažil jsem se na to co nejvíc nemyslet, ale v hlavě mi pořád šrotovalo, jak vysvětlím to, kam Elisa zmizela.

Nemesis se zeptal, jak se dávají jména. Ta otázka mě překvapila. Jeden by už vlastně nevymyslel, co všechno vlčatům na světě nedává smysl. "Vybereš nějaké jméno, které se ti líbí. Třeba podle něčeho, co máš rád. Třeba tobě dal jméno tvůj starší bráška. Pamatuješ si ho ještě?" Když jsem se nad tím tak zamyslel, Sionn byl už dlouho pryč. Doufal jsem, že se brzo vrátí. Stejně jako Etney. Aspoň Awnay se tu poblíž pohybovala a pomáhala se značením hranic.

Nemohl jsem spát dlouho, ale když jsem otevřel oči, Nemesis tu nebyl. Překvapeně jsem sebou škubl a rozhlédl se po jeskyni. Oheň tak slabě dohoříval. Všiml jsem si želvy, která byla stále schovaná ve svém krunýři, ale po malém šedivém vlčkovi nebylo nikde ani stopy. "Sakra!" zanadával jsem si. Nečekal jsem, že se takhle malý a navíc ještě unavený takhle sám sebere. Uhasil jsem oheň a rychle vyrazil ven z jeskyně. "Nemo!"

//údolí

Nemesis mě následoval dovnitř do jeskyní. Byl jsem rád, že neprotestuje, i když nadšeně taky zrovna nevypadal. Sledoval jsem, jak ze starých kostí dělá pro svou želvu ohrádku. Jen jsem mlčky ležel a jakmile měl ohrádku hotovou, magií jsem jednu prohlubeň uvnitř naplnil vodou. Pak jsem svůj pohled obrátil na plápolající plameny a chvíli pozoroval, jak přeskakují. Nevrací se. Čas ubíral rychle, ale po Elise nebyly žádné stopy. Už to bylo několik dní. Začínalo být čím dál víc nepravděpodobnější, že se kdy vrátí. Nemesise jsem tím ale nechtěl zatěžovat. Zvlášť když jsem mu slíbil, že se vrátí. Možná bychom mohli znovu za Životem... Když se nevrátí během následujících dní...
"Chceš jí dát nějaké jméno?" zeptal jsem se vlčete tiše, když se přiblížilo a hlavou jemně pohodil k želvě. Srst mi mezitím začala pomalu schnout a celkově už jsem se cítil lépe. Ale zmáhala mě únava. Poslední dny byly náročné fyzicky, ale hlavně psychicky. "Můžeš se jít ohřát ke mně, jestli chceš," nabídl jsem a tlapou jemně poklepal na místo vedle mého boku. Tak nějak jsem chtěl cítit jeho přítomnost, ale nemohl jsem ho nutit. Ne po tom všem. Postupně se mi začaly zavírat oči, až jsem úplně usnul.

//Asgaar

Z Nemesise vypadlo jenom překvapené co. "No želva," zopakoval jsem, "to zvíře, co neseš
v tlamě." Otočil jsem se na něj a krátce se na želvu podíval. Byla úplně zatažená do krunýře a tak to nejspíš vzniklo. "Chceš si jí nechat?" zopakoval jsem klidně. Popravdě jsem moc netušil, jak želvy žijí, ale žilo to u řeky, a tak to zřejmě potřebovalo dost vody. A to byl v našem lese dost problém.
Ještě před vstupem do jeskyně jsem popadl nějaké klacíky povalující se kolem, abych měl na čem rozdělat oheň, kterým bychom konečně vysušily naše kožichy. Vzal jsem jich pro jistotu trochu víc, aby nám nějaké zůstaly na zimu. Nemesis mě následoval, a ačkoliv byl tichý, už se mi zdál trochu lepší. Nebude to jen tak...
Vstoupil jsem dovnitř do jeskyní, kde byla podlaha stejně kluzká jako vždycky. "Opatrně. Půjdeme pomalu a budeš se dívat, kam šlapeš, jo?" Obrátil jsem se na vlče. Překonal jsem chodbu a pak se uvelebil v menší alfácké jeskyni. Kožešiny tady byly pořád trochu cítit po Elise. Snažil jsem se to ignorovat a prostě jsem jen založil oheň. Klacíky byly ještě vlhké, ale magický oheň to s trochou smradu a praskání zvládal. Uložil jsem i zbylé dřevo a prostě se položil na přední tlapy. Nepříjemný pocit na hrudníku mě donutil si několikrát tiše odkašlat. "Nemo, pojď blíž k ohni," vyzval jsem šedé vlče. I jeho kožíšek byl promočený a musel se vysušit. V jeskyni totiž zatím nebylo moc teplo, ale aspoň na nás už vůbec nepršelo.

//Midiam

Zastavil jsem, jakmile jsem ucítil, že se Nemesis na mých zádech pohnul. Poměrně neobratně se z nich dostal dolů, ale nebyl jsem dostatečně pohotový, abych to vyřešil jinak. Sledoval jsem, jak se rozeběhl k vodě a chvíli ho jen mlčky pozoroval. Tvrdil mi, že nemá hlad, ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem mu věřil. Však nic ani nežral z toho muflona, co Laura donesla. Ještě by tam trochu měla být.
Pomalu jsem přistoupil k řece a napil se. Nemesis tak mezitím něco lovil. Moc jsem nechápal, co tam dělá, ale vypadal konečně aspoň trochu spokojeně, a tak jsem ho nechal. Nakonec vylezl s želvou v tlamě a vypadal, že ji nehodlá pustit. "Tu želvu si chceš nechat?" zeptal jsem se opatrně. "Potřebují hodně vody."
Pomalu jsem se rozešel lesem směrem na sever. "Pojď, půjdeme si odpočinout a pak najíst a hrát si. To je dobrý plán, co říkáš? Tak čas rychle uteče, než se vrátí máma." Jestli se vrátí. Šel jsem dostatečně pomalu, aby mi vlče stačilo. Možná nebude tak špatné, když si tu želvu nechá...

//jeskyně

//Třešňák

Nemesis znovu zopakoval, že se Elisa už nevrátí. Tiše jsem si povzdechl. "Víš, tam nahoře v těch kopcích, jak jsme byli, žije jeden vlk, co si říká Život. A ten má přehled o všech v zemi a taky umí vlky naučit magii nebo jim pomoci se zlepšit. Jednoduše ví, co se zrovna děje. A ten mi řekl, že se máma vrátí. Jenom musíme počkat. A to zvládneme, ne?" Byla to sice menší milosrdná lež, ale doufal jsem, že to malému pomůže. A popravdě jsem tomu chtěl uvěřit i sám. Nechtěl jsem, aby to mezi námi po tom všem skončilo takhle. Takhle pitomě. Jak bych všem vysvětlil, že Elisa odešla kvůli mně? Vždyť na ní v lese čekaly čtyři potomci a celá smečka. Nemohla jen tak odejít. Ne? "Už tam skoro budeme. Už jen přes tuhle řeku a jsme doma," zamumlal jsem k Nemesisovi. "Chtěl bys zkusit lovit? Nebo už jsi moc unavený?" Nebyl jsem si jistý, protože měl za sebou docela výkon v těch kopcích a navíc byla dost zima a my byli celí promočení. Na druhou stranu neměl jsem moc sílu e teď hned vidět s ostatními v údolí a on musel mít hlad.

//Asgaar

//Tenebrae

Nemesis se natiskl na moje záda. Na malý okamžik jsem zalitoval, že nedokážu ovlivnit jeho náladu. Však taková magie přeci existovala, ale já jsem ji používal neuměl. Vlče asi úplně nepochopilo, co jsem mu říkal a jen zažadonilo o mámu. "Já vím," povzdechl jsem si. "Sbírat zkušenosti znamená naučit se něco nové. A to bys pak mohl ukázat mámě, až se vrátí, co říkáš? Určitě by měla radost," snažil jsem se ho podnítit k nějaké akci, protože to, aby jen někde smutně seděl nikam nevedlo. I když se nevrátí, budeme muset nějak žít, napadlo mě, i když ta představa byla hrozná. Sklonil jsem hlavu. Už jsme byly v tom lese, kde to vždycky celé jaro kvetlo. Věděl jsem, že už jsme skoro doma. Aspoň něco. A třeba, třeba ho Shireen rozptýlí.

//Midiam

//Narrky

Nemesis vypadal zdrceně, že jsem se vrátil bez Elisy. Jeho roztřesená slova mě zasáhla. "Vrátí se," řekl jsem rozhodně, i když jsem si sám nebyl jistý vůbec ničím. Pořád jsem nechápal, co se tím snažil Život říct. "Pro tebe a Shireen se určitě vrátí." Tím, jak to bude s námi, jsem si nemohl být už vůbec jistý. Však to ukončila, ne? "Asi si potřebovala jen odpočinout." Vzal jsem Nemesise, který se tentokrát už nebránil, za srst na krku a pak si ho vystrčil na záda. V tlamě bych ho až domů už nedonesl, na to začínal být už moc těžký.
Ačkoli svítalo, začínala mi být kvůli mokré srsti pekelná zima. Na udržování nás obou v teple takhle dlouho jsem momentálně neměl sílu, ale snažil jsem se v relativním teple udržet aspoň Nemesise. Co když se už nevrátí? Nemohl jsem na to přestat myslet, ačkoli jsem s tím teď nemohl nic dělat. Jít ji hledat nemělo smysl, protože její stopa končila u Života, který odmítal cokoli konkrétního říct. Zatraceně. "Určitě musíš mít hlad. Doma se najíme a odpočineme si. Co bys chtěl dělat pak? Hrát si, nebo sbírat nějaké zkušenosti?"

//Třešňák

//OBJEDNÁVKA

ID - V04/Etney/síla/4
ID - V04/Awnay/vytrvalost/3
ID - V04/Awnay/obratnost/1
ID - V04/Sionn/síla/3
ID - V04/Sionn/rychlost/5
ID - V04/Shireen/rychlost/4
ID - V04/Nemesis/síla/8

Celkem kupuji 28 darovaných hvězd za 280 květin. Tudíž v inventáři zbyde 7 vlčích máků.

Nakonec s objednávkou, ale moc děkuji už jen za taková zneužití Života