Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Připsáno 6 opálů

//7 ametystů

Elisa se chytla tématu povyšování a začala uvažovat, kdo by se na to hodil. Musel jsem s ní souhlasit. "Awnay by byla dobrá, ale nemůžeme smečku předat někomu, kdo tu není. Ani ho vyšvihnout na vysokou pozici. Chtěl bych tam někoho, koho bychom naučili, co je třeba. Aby byl případně připravený smečku vzít. Kdyby se cokoli stalo," při té poslední věci můj hlas ztichl tak, aby ho slyšela jen ona.
Nemo se Shireen se mezitím s malou scénou rozhodli, že se opravdu pokusí jít něco ulovit. Bylo to pro ně jen dobře. Aspoň nebudou takoví mamánci. Jen co odešli, Elisa se vrátila k našemu předchozímu tématu. Podíval jsem se na ni a přesunul se k ní o něco blíž teď, když už jsme tu byli sami bez dětí. "Myslím, že Sionn by to mohl zvládnout. Pokud by teda chtěl. Rozum a klid na to má. Jen bys ho musela naučit malinko průbojnosti," pousmál jsem se. Jednu extrémně hodnou betu už jsme měli. Ale co bylo hlavní, potřebovali jsme někoho důvěryhodného. A to Sionn byl.

//Pěkný návrh, za toto se klidně podepíšu :)

Holky, moc děkuji za všechno, co jste pro Gall udělaly. Přeju vám oběma jen to nejlepší a snad budete na Gall ještě rády vzpomínat a případně si i nějaký ten post ještě hodíte či společně posedíme nad čajem na jednom z budoucích srazů

Návrh ve své podstatě schvaluji, ale...

využitelnost květin by se ještě dala diskutovat, ale to není moje hlavní pointa.

Chtěla bych navrhnout, aby vlastnosti nemohly už jít nad vrozené, protože když to teď stejně půjde, i když teda ne koupí, vlastně v tom konceptu ztrácím celou myšlenku a vlastně argumentaci toho, proč že se změna vlastně dělá. Bez tohoto omezení se vlastně jen hráči, co už do toho investovali čas a galliměnu "snižují" blíž k nováčkům, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu mi to moc nedává smysl. Celou tuhle revoluci vlastností jsem pochopila ve smyslu prosazení myšlenky "co je vrozené, to je dané", ale tu touhle kličkou ztrácím. Navíc by se, mimochodem, zavedením tohoto ještě zvýraznily výhody smeček. Omlouvám se, jestli to nedává úplně smysl, píšu to narychlo, ale snad je z toho aspoň trochu poznat, co se snažím říct. Ráda bych si poslechla taky váš názor :)

Díval jsem se, jak se Elisa vítá se Shireen a musel se drobně usmát. Bylo příjemná jednou takhle v klidu jen ležet a odpočívat. Škoda jen, že tu nebyla celá rodina. Ale i o té se brzy začalo mluvit. Elise se nepozdávalo Etneyovo povýšení a tak trochu ani fakt, že by měl mít vlčata. "Asi máš pravdu, ale jak jinak ho naučit zodpovědnosti? Ten správný moment jsme už prokaučovali," povzdechl jsem si a zadíval se na svoje tlapy. Pak jsem vyslechl, že povýšila Castora a přikývla. "Castor je dobrá volba. Je spolehlivý. Taky bych rád povýšil Gee, protože si jako jedna z mála plní povinnosti a o smečku se zajímá. A taky... chtělo by to druhou beru, co by pomohla Lauře."
Víc se toho ale na to téma prozatím neřeklo, protože do jeskyně přišel Nemesis a strašlivě si prdnul. Zamračil jsem se a snažil se ten smrádek nevnímat. Elisa se to snažila brát diplomaticky a hasila spor mezi vlčaty. Nemo se sháněl po jídle. Už jsme ho moc neměli. "Tam v rohu je zbytek srny," odkázal jsem ho ke zbytku zásob. Pak Elisa začala plánovat, jak by mohli jít mladí lovit. "Ale nechoďte daleko od lesa... prosím." Neměl jsem sílu je pak někde nahánět.

Milí asgaarští,

přinášíme vám shrnutí novinek. Nejprve bychom vás všechny chtěli pochválit za krásnou aktivitu, která se nám po zkouškách obnovila. Cenu za fretku měsíce vyhrává… tatadadá… Nemesis :D

A teď k těm smutnějším událostem. Po několika letech smečku kvůli nedostatku času a dlouhodobější neaktivitě opouští Calum. Když se však vrátíš do hry, rádi tě mezi námi znovu uvidíme. Smečku také opouští Rigel, který se možná po obnovení aktivity vrátí.
Upozornit bychom chtěli také Awnay, Tesaie a Fiéra, aby pokud možno nějak obnovili svou aktivitu a zájem o smečku.

Ale aby nebylo jen smutno, máme tu taky nějaké dobré zprávy. Nejprve vítáme zpátky po kratším odpočinku Lauru a přejeme, ať hra baví. Dále, za pěknou dlouhodobou aktivitu, starost o smečku a taky zachraňování našich zadků s obíháním hranic, povyšujeme Gee na deltu. Moc gratulujeme :)

Jste ready na mega novinku? Už brzy se vedle Laury na betu vyhoupne Sionn! Moc gratulujeme a přejeme pevné nervy a ať tě nový post baví, aby jsi udržela takovou pěknou aktivitu a lásku k Asgaaru jako doteď.
K tomuto rozhodnutí nás vede nemilá (nebo možná milá) skutečnost, že nás v tomto roce čekají závěrečné zkoušky. Nechceme ovšem nechat Asgaar ležet ladem, takže pokud by v době naší nepřítomnosti měl někdo nějaký dotaz, můžete ho řešit s Laurou a Sionnem.

Na závěr připomínáme všem povýšeným, aby si napsali o navýšení do vlastností.

Tak ať vám to dál píše!

Vlku zdar,

Alfáci

Držel jsem tlapu na Elisině hrudníku, dokud jsem mohl. Když jsem ale cítil, že se mi začíná zatmívat před očima, byl jsem donucen ji stáhnout. "Je to lepší?" zeptal jsem se okamžitě. Únava mě donutila si lehnout na zem vedle Elisy. Magie si vzala pěkný díl z mé energie, ale i kdyby to mělo Elise pomoct jen trochu, stálo mi to za to. Jak jsem tak přemýšlel, můj pohled padl dozadu do výklenku, kde jsme schovávali kořist. Zbývala už tam jen tak chabá polovina srny a navíc to jistě po té době nebude ani žádná sláva. Musíme na lov, došlo mi, ale v momentální situaci jsme toho ani já ani moje partnerka nebyli schopni.
Z myšlenek mě vytrhla až Elisa, když se mě ptala na Shireen s Nemem. "Shireen je s s tou novou. Snažila se ji zabavit, když... vždyť víš," kývl jsem k ní hlavou. Ale jako na zavolanou, v ten moment Shireen přicupitala dovnitř. Pousmál jsem se na ni a kývnul na ní, aby šla blíž k nám. A Nemesis? Popravdě nevím, hledal jsem ho, chtěl jsem říct, ale než jsem tak udělal, magie lesa mi napověděla. "Je se Sionnem v lese," pověděl jsem a podíval se přitom krátce na Elisu. Pak jsem si ale hlavu položil na tlapy a odpočíval. "Víš, byl za mnou Etney," začal jsem po chvíle, "myslím, že to s Lucy myslí vážně. Ptal se na vlčata, jestli by to bylo možné a jak na to a tak... no," na moment jsem se trochu zarazil, pak jsem ale pokračoval, "rozhodl jsem se ho povýšit na gammu, aby si zkusil nějaké pořádné povinnosti, než by případně... Doteď měl všechno naservírované na talíři, tak aby si to taky zkusil. Chtěl jsem, abys to věděla." Znovu jsem se podíval na šedou vlčici, abych zjistil, co na to říká.

Jen co jsem přešil do jeskyně, Sionn se rychle zdekoval. Překvapeně jsem se po něm podíval. Vyrušil jsem nějaký důležitý hovor? Ale neměl jsem příležitost se na to zeptat, protože se Sionn omluvil, že se potřebuje projít a hned na to se pakoval z jeskyně. Stačil jsem jen přikývnout. Chtěl jsem mu ještě říct, ať se potom vrátí. Že si chci promluvit. Ale ta slova z mého hrdla už nikdy nevyšla.
Jakmile jsme osaměli, obrátil jsem se zpátky k Elise a dlouze se na ni zadíval. Vysvětlovala mi, že to ji takhle zřídila magie. To se mi ale vůbec nezdálo. Ten kašel. To dušení... Položil jsem tlapu do žlábku vedle její hlavy a přivřel oči. Díra se pomalu ale jistě začala plnit vodou. Věděl jsem, že to musím udělat teď, protože jestli se pokusím použít tu magii, nebudu pak schopný využít žádnou jinou. "Magie ti nezpůsobí... tohle. Jsi nemocná," řekl jsem váhavě a vyhýbal se jí pohledem. A to hodně nemocná... Co se stalo? Možná kdybych ji nenechal vyběhnout v těle vlčete ven do toho mrazu, nemuselo se to stát... Cítil jsem, jak se uvnitř mě formují výčitky. Ale zase... nemohl jsem ji ovládat. Výčitky se začaly proplétat s bezmocí. Nechtěl jsem svou partnerku takhle vidět. To ona z nás dvou měla být a vždycky byla ta silnější a průbojnější. Musím to zkusit. Než mě Elisa stačila odstrčit, položil jsem tlapu na její hrudník a úplně zavřel oči. Moje náušnice se jemně rozzářila a já ucítil závrať, jak mnou projela vlna energie a najednou byla fuč. Netušil jsem, jestli magie umí léčit jen zranění nebo i nemoci. Ale doufal jsem, že jí aspoň trochu uleví. I kdyby jen maličko, stálo by mi to za to.

//les

Pomalu jsem postupoval do středu jeskyně. Klouzalo to tu víc než obvykle, jelikož se vlhkost na stěnách jeskyně proměnila v jednu velkou vrstvu ledu. Slyšel jsem zevnitř hlasy občas proložené ošklivým kašlem. Zamračil jsem se. Neznělo to dobře. Sionn se Elisou o něčem bavil, přesto jsem se k nim přidal. Jakmile jsem došel do jeskyni, přejel jsem je pohledem. Tiše jsem si odkašlal, abych na svou pozornost upozornil a nijak je nevyděsil. A nebo nevyslechl něco, co nechtěli, abych slyšel. Ale doufal jsem, že taková tajemství mezi sebou nemám. Přešel jsem na druhou stranu jeskyně a sesypal na hromadu část posledních zbytků dřeva, co jsme sem v létě shromáždili. Zaměřil jsem se na ně pohledem a po chvíli klacky samovolně vzplály. Jeskyní se rozneslo příjemné měkké světlo a od ohně se hned začalo šířit teplo. Doufal jsem, že to Elise pomůže. A popravdě i já se chtěl trochu ohřát.
Pak jsem se víc přiblížil ke zbytku rodiny. Můj pohled padl na Elisu. Nechtěl jsem moc narušovat jejich hovor, ale na tohle jsem se prostě musel zeptat. "Jak ti je? Kde tě to bolí?" zeptal jsem se a přejel ji starostlivým pohledem. "Zkusím ti pomoct. Víš, tou magií, co Lennie..." Úplně jsem ale netušil, jak to funguje a jestli to Elise reálně pomůže. Ale zkusit jsem to musel.

Musel jsem se smát, když mě Kessel škádlil s komplimenty na vzhled. "Co se dá dělat. Na náš věk jsme ještě oba vitální a vypadáme dobře. Šediny jsou sexy. A až nebudou... je tu ještě jedna možnost. Slyšel jsi už, že Život nabízí pár let navíc?" prozradil jsem. Minule jsem toho vlka sice odmítl, ale možná by ubrání pár let nebylo zase tak špatný. Byl by čas zajistit smečku a připravit naše děti na to, až tu nebudeme. A to jsme asi tak trochu podcenili a začít teď bylo už pozdě.
Kessel mi pogratuloval k potomkům a vyjádřil se, že by se s nimi rád seznámil. Pak ale připustil, že teď není ten nejlepší čas. Přikývl jsem. Už jsem se tu zdržel dlouho. A jasně, bylo to příjemné zdržení, ale měl bych teď být uvnitř úkrytu s rodinou. "Já tobě děkuji. Doufám, že se brzy zase zastavíš. Máme hodně co dohánět," rozloučil jsem se se starým přítelem. Ještě chvíli jsem pozoroval, jak jeho silueta mizí mezi stromy, až po něm zbyly jenom stopy. Zhluboka jsem si povzdechl, než jsem se otočil a zamířil do jeskyní za Elisou a Sionnem.

//Úkryt

Vděčně jsem se na hnědobéžového vlka pousmál, když mi pověděl, že není třeba děkovat. Bylo opravdu příjemné zase po takové době vidět starou známou tvář. Kessel mi pověděl, že se zatím neusadil a cestuje, aby zjistil, co se tu změnilo. "Hodně smeček se rozpadlo a vznikly nové. Co vím, zůstala jen Borůvková smečka a ta na jihu, pamatuješ si ji?" nebyl jsem si jistý, jestli tu ještě byl, když existovala. Všechno mi to nějak splývalo. "A pak jsou tu ještě dvě smečky na severu, jedna v horách a druhá úplně nová v lese u sopky," pověděl jsem mu, co vím. Respektive, co mi Elisa ze svých průzkumů řekla. Já sám moc les neopouštěl. Začínal jsem tu kořenit stejně jako ty staré stromy všude okolo. "Zima bude nejspíš znovu tuhá. Loni byl hladomor. Kdybys potřeboval, jsi tu vždycky vítaný," zopakoval jsem ještě jednou a tiše se zasmál při jeho komplimentu. "I někteří se změnili dost, to bys nevěřil," prohlásil jsem a v hlavě přitom měl moje nové šediny a hlavně ten rozdíl mezi mým zrakem a zrakem Etneye. Kessel se zeptal na Sionna. Přikývl jsem. "Z druhého vrhu. Jmenuje se Sionn. Je ze svých sourozenců nejmíň sebecentrický. První vrh jsme asi moc rozmazlovali," zasmál jsem se. Bylo to příjemné si pro jednou tak povídat. Ale věděl jsem, že bych se tu neměl zdržovat dlouho. Elisa sice už vypadala trochu lépe, ale pořád na tom nebyla nejlíp. Ale naštěstí s ním byl Sionn.

//Mahtae

Pohybovali jsme se jen pomalu, ale naštěstí se stromy Asgaaru blížily. Kessel rozhodl, že nejdříve vyřešíme Elisu a potom si můžeme všechno vyříkat. Přikývl jsem. Sionn taky nic neříkal a tak jsem se jen soustředil na cestu před námi. Terén na severu Asgaaru byl zrádný a soustředit se, abychom o nic nezakopli, bylo teď důležité.
Elisa se snažila něco říct, ale zdálo se, že to bylo spíš na Sionna. "Odpočívej,", napomenul jsem ji tiše, ale Sionn byl v tomhle horlivější. Naštěstí jsme se ale už dostali až před vchod do jeskyně. Elisa se trochu snažila hrát si na hrdinku, ale naštěstí přeci jen zamířila dovnitř. Hned za ní se pustil Sionn. "Hned přijdu," zavolal jsem po Sionnovi. Pak jsem se otočil na Kessela a usmál se. "Díky, ani nevíš, jak rád tě vidím." A byla to pravda. Kessel byl dobrý přítel. Navíc mi to dávalo naději, že ještě i ostatní z naší "staré gardy" můžou být někde v okolí. Nejsme to jen my a Savior... Ještě že tak... "Máš kde zůstat?" zeptal jsem se jej váhavě, "vždycky můžeš zůstat tady s námi. To doufám víš."
Phantasia mezitím došlo se Shireen až k nám. Děkovně jsem na nic kývl. Bylo jen na ní, jestli si s malou ještě bude chtít hrát, nebo nám ji tu nechat.

Pocítil jsem úlevu, když mi Kessel bez jakýchkoli okolků přitakal a pomohl. Vděčně jsem se na něj usmál. Sionn tam jen tak nešťastně postával. "Bude v pohodě, ale musíme ji dostat do tepla. Vyléčím ji. Slibuju," vysypal jsem ze sebe rychle a v druhé půlce věty si ani nebyl úplně jistý, koho že vlastně utěšuju. Elisa se probrala, ale jen s hrozným kašlem. Viděl jsem, že se snaží, ale nedostala ze sebe ani slovo. Jen občas něco vykašlala. Nevypadalo to vůbec dobře. Musíme spěchat. O to vděčnější jsem byl, když se tu objevila Phantasie a zabavila Shireen. Děkovně jsem na ni kývl. Jenže v tu chvíli mi taky něco došlo. Kde je Nemo?
Jenže to už se Elisa znovu rozkašlala. Do háje. Honem jsem ji podepřel z jedné strany. Na té druhé byl Kessel a chvilku po tom se přidal Sionn. Elisa se mezi námi tak kymácela. Bolelo mě ji takhle vidět. Chtěl jsem jí odlehčit magií, ale věděl jsem, že musím energii šetřit. Pohybovali jsme se jen pomalu a to ticho bylo tíživé. Otočil jsem se proto na Sionna. Byl jsem rád, že je v pořádku, ale byla tu ještě jedna důležitá věc. "Neviděl jsi Nema?" Naposledy jsem ho viděl ještě ve svém těle. Pak můj pohled padl na Kesse. "Jak je to možné? Zmizel jsi," vyřkl jsem tu otázku, co visela ve vzduchu od momentu, kdy jsem ho uviděl.

//Asgaar