Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jen co jsem přešil do jeskyně, Sionn se rychle zdekoval. Překvapeně jsem se po něm podíval. Vyrušil jsem nějaký důležitý hovor? Ale neměl jsem příležitost se na to zeptat, protože se Sionn omluvil, že se potřebuje projít a hned na to se pakoval z jeskyně. Stačil jsem jen přikývnout. Chtěl jsem mu ještě říct, ať se potom vrátí. Že si chci promluvit. Ale ta slova z mého hrdla už nikdy nevyšla.
Jakmile jsme osaměli, obrátil jsem se zpátky k Elise a dlouze se na ni zadíval. Vysvětlovala mi, že to ji takhle zřídila magie. To se mi ale vůbec nezdálo. Ten kašel. To dušení... Položil jsem tlapu do žlábku vedle její hlavy a přivřel oči. Díra se pomalu ale jistě začala plnit vodou. Věděl jsem, že to musím udělat teď, protože jestli se pokusím použít tu magii, nebudu pak schopný využít žádnou jinou. "Magie ti nezpůsobí... tohle. Jsi nemocná," řekl jsem váhavě a vyhýbal se jí pohledem. A to hodně nemocná... Co se stalo? Možná kdybych ji nenechal vyběhnout v těle vlčete ven do toho mrazu, nemuselo se to stát... Cítil jsem, jak se uvnitř mě formují výčitky. Ale zase... nemohl jsem ji ovládat. Výčitky se začaly proplétat s bezmocí. Nechtěl jsem svou partnerku takhle vidět. To ona z nás dvou měla být a vždycky byla ta silnější a průbojnější. Musím to zkusit. Než mě Elisa stačila odstrčit, položil jsem tlapu na její hrudník a úplně zavřel oči. Moje náušnice se jemně rozzářila a já ucítil závrať, jak mnou projela vlna energie a najednou byla fuč. Netušil jsem, jestli magie umí léčit jen zranění nebo i nemoci. Ale doufal jsem, že jí aspoň trochu uleví. I kdyby jen maličko, stálo by mi to za to.

//les

Pomalu jsem postupoval do středu jeskyně. Klouzalo to tu víc než obvykle, jelikož se vlhkost na stěnách jeskyně proměnila v jednu velkou vrstvu ledu. Slyšel jsem zevnitř hlasy občas proložené ošklivým kašlem. Zamračil jsem se. Neznělo to dobře. Sionn se Elisou o něčem bavil, přesto jsem se k nim přidal. Jakmile jsem došel do jeskyni, přejel jsem je pohledem. Tiše jsem si odkašlal, abych na svou pozornost upozornil a nijak je nevyděsil. A nebo nevyslechl něco, co nechtěli, abych slyšel. Ale doufal jsem, že taková tajemství mezi sebou nemám. Přešel jsem na druhou stranu jeskyně a sesypal na hromadu část posledních zbytků dřeva, co jsme sem v létě shromáždili. Zaměřil jsem se na ně pohledem a po chvíli klacky samovolně vzplály. Jeskyní se rozneslo příjemné měkké světlo a od ohně se hned začalo šířit teplo. Doufal jsem, že to Elise pomůže. A popravdě i já se chtěl trochu ohřát.
Pak jsem se víc přiblížil ke zbytku rodiny. Můj pohled padl na Elisu. Nechtěl jsem moc narušovat jejich hovor, ale na tohle jsem se prostě musel zeptat. "Jak ti je? Kde tě to bolí?" zeptal jsem se a přejel ji starostlivým pohledem. "Zkusím ti pomoct. Víš, tou magií, co Lennie..." Úplně jsem ale netušil, jak to funguje a jestli to Elise reálně pomůže. Ale zkusit jsem to musel.

Musel jsem se smát, když mě Kessel škádlil s komplimenty na vzhled. "Co se dá dělat. Na náš věk jsme ještě oba vitální a vypadáme dobře. Šediny jsou sexy. A až nebudou... je tu ještě jedna možnost. Slyšel jsi už, že Život nabízí pár let navíc?" prozradil jsem. Minule jsem toho vlka sice odmítl, ale možná by ubrání pár let nebylo zase tak špatný. Byl by čas zajistit smečku a připravit naše děti na to, až tu nebudeme. A to jsme asi tak trochu podcenili a začít teď bylo už pozdě.
Kessel mi pogratuloval k potomkům a vyjádřil se, že by se s nimi rád seznámil. Pak ale připustil, že teď není ten nejlepší čas. Přikývl jsem. Už jsem se tu zdržel dlouho. A jasně, bylo to příjemné zdržení, ale měl bych teď být uvnitř úkrytu s rodinou. "Já tobě děkuji. Doufám, že se brzy zase zastavíš. Máme hodně co dohánět," rozloučil jsem se se starým přítelem. Ještě chvíli jsem pozoroval, jak jeho silueta mizí mezi stromy, až po něm zbyly jenom stopy. Zhluboka jsem si povzdechl, než jsem se otočil a zamířil do jeskyní za Elisou a Sionnem.

//Úkryt

Vděčně jsem se na hnědobéžového vlka pousmál, když mi pověděl, že není třeba děkovat. Bylo opravdu příjemné zase po takové době vidět starou známou tvář. Kessel mi pověděl, že se zatím neusadil a cestuje, aby zjistil, co se tu změnilo. "Hodně smeček se rozpadlo a vznikly nové. Co vím, zůstala jen Borůvková smečka a ta na jihu, pamatuješ si ji?" nebyl jsem si jistý, jestli tu ještě byl, když existovala. Všechno mi to nějak splývalo. "A pak jsou tu ještě dvě smečky na severu, jedna v horách a druhá úplně nová v lese u sopky," pověděl jsem mu, co vím. Respektive, co mi Elisa ze svých průzkumů řekla. Já sám moc les neopouštěl. Začínal jsem tu kořenit stejně jako ty staré stromy všude okolo. "Zima bude nejspíš znovu tuhá. Loni byl hladomor. Kdybys potřeboval, jsi tu vždycky vítaný," zopakoval jsem ještě jednou a tiše se zasmál při jeho komplimentu. "I někteří se změnili dost, to bys nevěřil," prohlásil jsem a v hlavě přitom měl moje nové šediny a hlavně ten rozdíl mezi mým zrakem a zrakem Etneye. Kessel se zeptal na Sionna. Přikývl jsem. "Z druhého vrhu. Jmenuje se Sionn. Je ze svých sourozenců nejmíň sebecentrický. První vrh jsme asi moc rozmazlovali," zasmál jsem se. Bylo to příjemné si pro jednou tak povídat. Ale věděl jsem, že bych se tu neměl zdržovat dlouho. Elisa sice už vypadala trochu lépe, ale pořád na tom nebyla nejlíp. Ale naštěstí s ním byl Sionn.

//Mahtae

Pohybovali jsme se jen pomalu, ale naštěstí se stromy Asgaaru blížily. Kessel rozhodl, že nejdříve vyřešíme Elisu a potom si můžeme všechno vyříkat. Přikývl jsem. Sionn taky nic neříkal a tak jsem se jen soustředil na cestu před námi. Terén na severu Asgaaru byl zrádný a soustředit se, abychom o nic nezakopli, bylo teď důležité.
Elisa se snažila něco říct, ale zdálo se, že to bylo spíš na Sionna. "Odpočívej,", napomenul jsem ji tiše, ale Sionn byl v tomhle horlivější. Naštěstí jsme se ale už dostali až před vchod do jeskyně. Elisa se trochu snažila hrát si na hrdinku, ale naštěstí přeci jen zamířila dovnitř. Hned za ní se pustil Sionn. "Hned přijdu," zavolal jsem po Sionnovi. Pak jsem se otočil na Kessela a usmál se. "Díky, ani nevíš, jak rád tě vidím." A byla to pravda. Kessel byl dobrý přítel. Navíc mi to dávalo naději, že ještě i ostatní z naší "staré gardy" můžou být někde v okolí. Nejsme to jen my a Savior... Ještě že tak... "Máš kde zůstat?" zeptal jsem se jej váhavě, "vždycky můžeš zůstat tady s námi. To doufám víš."
Phantasia mezitím došlo se Shireen až k nám. Děkovně jsem na nic kývl. Bylo jen na ní, jestli si s malou ještě bude chtít hrát, nebo nám ji tu nechat.

Pocítil jsem úlevu, když mi Kessel bez jakýchkoli okolků přitakal a pomohl. Vděčně jsem se na něj usmál. Sionn tam jen tak nešťastně postával. "Bude v pohodě, ale musíme ji dostat do tepla. Vyléčím ji. Slibuju," vysypal jsem ze sebe rychle a v druhé půlce věty si ani nebyl úplně jistý, koho že vlastně utěšuju. Elisa se probrala, ale jen s hrozným kašlem. Viděl jsem, že se snaží, ale nedostala ze sebe ani slovo. Jen občas něco vykašlala. Nevypadalo to vůbec dobře. Musíme spěchat. O to vděčnější jsem byl, když se tu objevila Phantasie a zabavila Shireen. Děkovně jsem na ni kývl. Jenže v tu chvíli mi taky něco došlo. Kde je Nemo?
Jenže to už se Elisa znovu rozkašlala. Do háje. Honem jsem ji podepřel z jedné strany. Na té druhé byl Kessel a chvilku po tom se přidal Sionn. Elisa se mezi námi tak kymácela. Bolelo mě ji takhle vidět. Chtěl jsem jí odlehčit magií, ale věděl jsem, že musím energii šetřit. Pohybovali jsme se jen pomalu a to ticho bylo tíživé. Otočil jsem se proto na Sionna. Byl jsem rád, že je v pořádku, ale byla tu ještě jedna důležitá věc. "Neviděl jsi Nema?" Naposledy jsem ho viděl ještě ve svém těle. Pak můj pohled padl na Kesse. "Jak je to možné? Zmizel jsi," vyřkl jsem tu otázku, co visela ve vzduchu od momentu, kdy jsem ho uviděl.

//Asgaar

//Asgaar

//Mám Shireen btw :D

Stopa mě vyvedla ven z lesa. Z toho, co mi ukázala magie lesa jsem neměl dobrý pocit, a jak se brzy ukázalo, bylo to více než oprávněné. Shireen plápolala za mnou a něco říkala, ale moc pozornost jsem jí nevěnoval. Ani na to nebyl čas.
Před sebou jsem uviděl šedý kožich ležící na zemi a nad tím postával Sionn a... Kessel? Bylo to možné. Na moment jsem si nebyl jistá, jestli mě nešálí zrak. Podle toho, co jsem věděl, se dávný přítel ztratil už před mnoho lety. Ale musel to být on. Vypadal jako on, jen trochu starší, měl stejný pach a jednoduše nebylo pochyb. To není možné...
Pak ale pohled padl na tělo ležící na zemi. Byla to Elisa a její poloha se mi ani trochu nelíbila. Pak jsem navíc uslyšel jejich hlasy. Cítil jsem, jak jsem znervózněl a výraz v mém obličeji se zachmuřil. Shireen za mnou něco volala, ale teď jsem ji už absolutně neposlouchal. Zrychlil jsem, abych se k Elise dostal do nejdříve.
Na místě jsem jen věnoval rychlý pohled Sionnovi a Kesselovi. Na vysvětlování byl čas později. Sklonil jsem se ke své partnerce a dloubl do ní čumákem. "Eliso, Eliso!" snažil jsem se z ní dostat jakoukoli reakci. Vypadalo to, že se jí špatně dýchá. Do boku se mi navíc opíral ledový vítr a sněhová pokrývka pod náma tomu jistě nemohla pomoct. "Musíme jí dostat do úkrytu, než tu promrzne," prohlásil jsem rozhodně, "Eliso, můžeš vstát?" Při pohledu na ní jsem tomu ale moc nevěřil. Podíval jsem se na Sionna, který tam jen bezradně stál. Byl sice silný, ale neměl žádnou magii, co by mi mohla pomoci. Obrátil jsem se proto na Kessela a zadíval se do jeho blankytných očí. Věděl jsem, že svou magii ovládá velmi dobře. "Kessi, pomůžeš mi?" zeptal jsem se tiše a můj hlas zněl zvláštně, tak nějak jakoby z dálky. V duchu jsem se modlil, aby celá ta věc s prohozením těl neměla velké následky na moje magie, protože jsem si jinak neuměl moc představit, co budeme dělat. Vyléčím ji, ale nemůžeme zůstat tady, jinak umrzneme oba. Moc dobře jsem totiž věděl, jakou daň si ta magie bere. Můj pohled padl zpátky na Elisu a čekal jsem, jestli se bude schopná aspoň nadzvednout, abychom ji mohli podepřít. Neměl jsem moc čas o ničem přemýšlet, ale můj mozek se částečně neustále vracel k tomu, jak je to možné, že tu Kess je.

Postával jsem poblíž skal a pozoroval syna, jak nechápe, jak magii lesa uchopit. Ani Phantasie nevypadala moc přesvědčeně, že něco takového funguje. Navíc byla jen tiše od toho, co slíbila, že už nebude lhát. Vyděsil jsem si? Bylo to moc? Ale ne, musí mít nějakou disciplínu. Kdyby tohle udělala Elisa, udělá z ní dva kousky... Etney se mezitím pokusil vyzkoušet magii, ale hned si začal posteskávat, že mu to nejde. "Soustřeď se, magie přijde sama," pobídl jsem ho, protože na můj vkus to vzdal moc rychle. A opravdu. Nakonec se to zdařilo. Pousmál jsem se, když se nad svým úspěchem rozplýval. "Je to užitečná magie, využívej ji chytře," poradil jsem mu ještě, ale to už jsme byli vyrušeni.
Přiběhla k nám Lilac se Shireen, ale zase se velmi rychle rozloučila s tím, že se jde proběhnout. Přikývl jsem. Vtom za ní ale hned vyběhla taky Phantasia. Znovu jsem přikývl. Když jsme tu zůstali jen s Etneyem, přivítal jsem se se Shireen. Ta se hned ptala po mámě. Naklonil jsem se znovu ke skále. Pak jsem se zamračil a podíval se na Etnyho. "Půjdu se podívat po Elise. Taky jsi musel cítit, jak najednou vyběhla z lesa a za ní Sionn, že? Nemám z toho dobrý pocit." Mohlo se něco stát a to by v téhle zimě nebylo dobré znamení. Cítil jsem, že to potřebuju jít zkontrolovat. "Ty půjdeš za Lucy?" ujistil jsem se, ale jeho odpověď jsem očekával. Pak jsem vyrazil po pachové stopě směrem k řece se Shireen v zádech.

//Mahtae

Ahoj, poprosila bych o započtení lístků za posty od začátku (14.1.?) až do dneška 14.2.

Sheya: 33 lístků

Arcanus: 36 lístků
z těchto bych poprosila darovat po jednom: Sigy, Saturnus, Gee, Ilenia, Etney, Sionn, Awnay, Shireen, Nemesis, Fiér, Castor, Wizku, Lindasa, Nori, Evelyn, Rez, Alastor, Lucy, Lilac, Phantasia, Aki, Kessel, Nym, Bianca, Elora, Eowyn, Maeve, Sunstorm a Severka
po těchto 29 darovaných Arcovi zbyde 7

Díky :)

//Loterie 36

Phantasia se omluvila a Etney její omluvu nakonec přijal. Kývl jsem na něj hlavou. Potěšilo mě, že se nakonec přece jenom naučil odpouštět. Přišlo mi, že je Phantasia nějaký spokojená, no naneštěstí se ke mně donesly její myšlenky, které jsem už teď mohl slyšet. Hodil jsem k ní pohledem. "Nebudu tě trestat, stalo se to poprvé a ještě v téhle situaci. Jestli tě ale ještě někdy přistihnu lhát, jdeš ze smečky. Nespolehlivé vlky tu nepotřebujeme. O to víc v zimě. Smečka je rodina a jestli to cítíš jinak, jdi rovnou," pověděl jsem s ledovým klidem. Nebyl jsem jako moje partnerka, která by se hned čertila. Je to jen vlče, neměl bych být tak přísný... Ale varování jí taky neuškodí. Vlčice mi ještě odpověděla na moje otázky. Jen jsem pokýval hlavou. Moc mi to nepomohlo dát si ten příběh dohromady, a tak jsem se rozhodl to raději nechat být. Jen ať si k sobě cestu najdou samy, jestli jsou doopravdy sestry.
Etney pověděl, že se necítí úplně dobře, s čímž souhlasila i Phantasie. "To musí být ta magie, kdoví, co to s náma udělalo. Taky mě bolí hlava." Trochu mi i hučelo v uších, ale postupně se to lepšilo, jen co je pravda. Těsně po přeměně to bylo nejhorší. V tom jsem si vzpomněl na to, co jsem před chvílí slíbil. "Slíbil jsem to ukázat magii lesa," otočil jsem se na syna a na moment při tom zabloudil i k Phantasii, abych ji naznačil, že může jít taky, pokud chce. Pak jsem se zvedl a přešel k nejbližší skále. Naklonil jsem k ní hlavu a zavřel oči. "Pointa je v tom, že skály tady v lese ví úplně o všem, co se tu děje. A když je požádáš, dokáží ti to ukázat." A přesně tak se stalo. "Sionn..." zamumlal jsem tiše. Najednou jsem věděl, že je v lese a spolu s ním i Elisa. Byl jsem rád, že je konečně doma.

//Loterie 35

Etney se zajímal, proč vlastně musíme obcházet hranice a neudělá to někdo jiný. Zasmál jsem se a otočil se na něj. "Nemůžeš jen rozdávat ostatním práci a sám si sedět na zadku jako král. To by tě pak nikdo nebral vážně. Navíc pach alf je silnější a je dobré, když to občas projdeme my, protože tuláci tak ví, že si to tu pořádně hlídáme," vysvětlil jsem synovi.
Najednou se ale zablesklo, úplně stejně jako tenkrát na Šakalce. Nečekal jsem to, takže jsem si musel pořádně promrkat oči, abych se z toho vzpamatoval. A když jsem tak udělal, stál vedle mě najednou místo Nemesise opravdový Etney a místo Gee opravdová Phantasie. My jsme zpátky...? Jak...? To asi Elisa musela... Myšlenku jsem ale ani nestačil dokončit, protože se Etney začal radost, že je zase zpátky ve svém těle. Úlevně jsem se pousmál a přikývl. "Opravdu jsme to zase my." Cítil jsem se ale trochu divně. Najednou jsem si nebyl jistý, jak našlapovat a moje vidění nebylo tak ostré, jako doposud. Připadal jsem si jako slon v porcelánu, ale věděl jsem, že si zase zvyknu. Tak jako jsem si nakonec zvykl na tělo syna. Nejvíc zvláštní ale bylo najednou zase slyšet všechny okolní myšlenky. Po tom tichu mě z toho teď najednou bolela hlava.
To už se ale Phantasie rozpovídala. Poslouchal jsem ji a občas přikývl. "Však se moc nestal," ujistil jsem ji. Neudělal nic hrozného, jen to bylo trochu... drzé? Zavrtěl jsem hlavou. Hlavní je, že se to vyřešilo. "Jak je to dlouho, co jste odešli? Máš jen jednu sestru?" vyptával jsem se dál, protože její příběh na mou teorii moc neseděl. Ale voní určitě podobně... Mohl jsem se splést?

Zdravíčko, jsem tu s odměnami. Níže je seznam úkolů. U splněných je ANO, u nesplněných NE. Zároveň jsem se rozhodla udělit bonus za humor u příspěvků, které mě nejvíc rozesmály a jeden za největší počet postů ke splnění úkolu.

ARCANUS: (Nemesis)
ANO Použij na někoho speciální magii Regenerace
ANO Vydej se sám na lov vysoké (minimálně 35 řádků)
ANO + BONUS ZA NEJVÍC POSTŮ PRO SPLNĚNÍ ÚKOLU V každém postu se pokus využít jednu magii (ne speciální)
ANO Zjisti od pravého Arcanuse, jestli měl nějaké jiné lásky než Elisu

NEMESIS: (Etney)
ANO Zjisti jména všech vlků ze smečky, které Nemesis nezná (pomoci může seznam jeho známostí, počítají se i ti, jejichž jména nezná, i když je viděl)
ANO Nech se někým obejmout nebo pomazlit
ANO + BONUS ZA HUMOR Jdi lovit ryby (2 posty)
ANO Pokus se strávit 2 posty s některým ze sourozenců (případně dej 3 posty interakce s npc Shireen)

ELISA: (Lilac)
ANO Poznej nějakého nového vlka a zachovej se k němu jako pravá Elisa
ANO + BONUS ZA HUMOR Omylem použij bonus magie a snaž se ho uhasit (35 řádků min)
ANO Využij npc Shireen a v jednom postu jí vysvětli, jak se má chovat pravá vlčí dáma (po vzoru Elisy)
NE Setkej se se Styx a odehrajte spolu minimálně čtyři kola (pokud by Styx neměla čas/volno, popros o nový úkol)

ETNEY: (Arcanus)
ANO Využij bonus magie na šakala (alespoň 30 řádků)
ANO Napiš post, kde vlk prohlíží svůj odraz ve vodě, a přemýšlí o tom, jaký Etney je (min 20 řádků)
ANO Pokus se někoho přesvědčit, proč by Etney měl být nejlepší možností na alfu
ANO Odchyť si libovolné vlče a něco ho nauč

GEE: (Phantasia)
ANO Zjistit o pravé Gee co nejvíce informací o její rodině (může se od samotné Gee, případně od někoho, kdo ji zná)
ANO Napiš co nejdelší značkovací post a postěžuj si, že to nikdo jiný nedělá
NE Flirtuj s dalším vlkem/vlčicí (min 2 posty)
ANO Dostaň se do situace, kdy ti svaly kvůli zranění vypoví službu

LILAC: (Gee)
NE Setkej se minimálně s jedním dalším vlčetem
NE Oboř se na někoho, že už nejsi malá
NE Objev 2 nová území (Lilac poradí) a udělej na nich něco zajímavého nebo neobvyklého
NE Pokus se (neúspěšně) objevit svou magii (zkoušej hýbat vodou, větvemi stromů, apod) - 30 řádků min.

PHANTASIA: (Elisa)
ANO Zjistit, jak se Phantasia/Lilac dostaly na Gallireu (co je donutilo opustit smečku, apod.)
ANO Postav iglů a ukryj se v něm (min 2 posty)
ANO Zatoulej se do Borůvkové smečky a pobav se s libovolným členem o jejich spojenectví s Asgaarem
ANO Za celý měsíc obejdi co nejvíce členů Asgaaru (stačí jeden post s nimi), minimum 2 vlci

Za každý splněný úkol bylo možné získat 10 oblázků. Zároveň těm, co splnili všechny úkoly, náleží 5 křišťálů. Bonus vám přinesl dalších 10 drahých kamenů. Celkem tedy odměny vychází následovně:

Nemesis:
40 oblázků za 4 splněné úkoly
10 šutříků za bonus
5 křišťálů za splnění všeho

Etney:
40 oblázků za 4 splněné úkoly
10 šutříků za bonus
5 křišťálů za splnění všeho

Lilac:
30 oblázků za 3 splněné úkoly
10 šutříků za bonus

Phantasia:
30 oblázků za 3 splněné úkoly

Elisa:
40 oblázků za 4 splněné úkoly
5 křišťálů za splnění všeho

Děkuji za pěknou účast. Snad se vám akce líbila a odměny vás aspoň trochu potěšily. Měly by vám brzy přistát v inventářích. Kdyby byly nějaké dotazy nebo reklamace, ozvěte se co nejdřív :)

Zdravím asgaarští,

máme tu nový měsíc a s ním i novou akci. A protože je tu únor a na discordu se cosi štěbetalo o amorku, uděláme si to tentokrát taky na téma lásky.

Vaším úkolem bude napsat příběh/fanfikci o minimálně 250 slovech, kde se vyskytne téma lásky a to ať už partnerské, rodičovské nebo sourozenecké, to je na vás. Podmínkou ale je, aby se v příběhu vyskytl libovolný vlk ze smečky nebo alespoň charakter hráče, který tu s námi v Asgaaru je. Jestli to ale bude v prostředí Galli, vlkovy minulosti nebo úplně alternativního světa je jen a jen na vás. (PS: nebráním se ani lidem nebo jiným tvorům).

Celá pointa akce spočívá v tom, že pokud něco stihnete vytvořit do 14.2., ráda bych to hráčům, o jejichž charakterech to bude, poslala do vzkazů jako secret nebo not so secret (se vzkazem) valentýnský dárek. Celá akce ale běží do konce měsíce, takže se nemusíte bát, pokud to nestihnete do Valentýna a stejně se budete chtít účastnit. Jen už tak logicky vypadne to podarování. Pokud ve vzkazu nenapíšete jinak, vaše dílka pak nahodím na asgaarskou nástěnku, aby si všichni mohli počíst. Výtvory posílejte Arcovi do vzkazu.

Mějte se krásně!

Za alfa tým,

Arcanus

//Loterie 34

"Nejspíš obojí," odkýval jsem Etnymu, když mluvil o Naxovi. Už jsem si ani sám pořádně nevzpomínal, kolik mu tak mohlo být. Ale soudě podle toho, jak dávno to bylo, co jsem Naxe neviděl, jestli ho Etney vůbec potkal, muselo to být dost dávno. Pousmál jsem se, když zmínila Laury vlčata. "To byly. Myslím, že by si je i dost přála. Ale aspoň takhle má vás. Vždycky vás měla moc ráda," pověděl jsem klidně. Pečovatelka je a vždycky bude skvělá, ale to betování jí pomalu ale jistě přerůstá přes hlavu... Nerad jsem si to připouštěl, ale minimálně pomoct s těmi povinnostmi momentálně potřebovala. My jsme aktivní betu potřebovali, protože to, abychom vždycky já nebo Elisa byli vázaní v lese, bylo dost náročné. A to to víc, když se pak něco dělo. Jako třeba teď...
"To je dobrý nápad. Rád ti s tím pomůžu," odkýval jsem Etneyovi, "teď jako gamma bys měl mít nad svou magií kontrolu, abys mohl ochránit ostatní, kdyby se něco dělo. Lucy, Lilac a nebo pak i ty maličké," pověděl jsem a zadíval se mu do očí, protože jistě věděl, o čem jsem mluvil. Tohle bylo důležité.
Najednou k nám doběhla Gee. Teda ne ta pravá Gee. "Phantasie?" oslovil jsem ji a kývl na ni. "Pověz, odkud ses tu vlastně vzala?" zeptal jsem se, protože jsem toho o té vlčici zatím moc nevěděl. Ve světle těchhle událostí na to nakonec zatím nebyl moc čas. "Magii vám pak ukážu oběma," přislíbil jsem Etnymu.

Loterie 33

Etney zmínku o Noroxovi a Styx jen tak přešel. Viděl jsem, jak přikývl, ale jinak se k tomu nevyjadřoval. Malinko jsem se zamračil a na chvíli se zastavil, abych pořádně prostudoval jeho výraz ve tváři. Nic moc jsem toho ale nedokázal vyčíst. Kdybych tak měl svou magii... Všem už nám naše vlastní těla chyběla. Doufal jsem, že to celé brzy skončí.
Začali jsme si povídat o Lauře. Etneye zajímalo, kolik už tu Laura je zim. Začal jsem přemýšlet, ale popravdě jsem nebyl schopný dát dohromady ani to, kolik zim jsem tu už vlastně prožil já. A nejen tu. Ty roky jednoduše splývaly dohromady. Ale jedním jsem si byl jistý a to tím, že to rozhodně dá nelichotivé číslo. "Nejsem si jistý," odpověděl jsem synovi popravdě, "ale nějakou dobu už to bude. Laura byla jeda z prvních, co se vůbec ke smečce přidali." Přišla i další otázka. Malinko jsem se pousmál. Byl jsem trochu překvapený, že o něm s vlčaty nikdy nemluvila. "Jednoho takového měla. Jmenoval se Naxther a byl to můj přítel. To právě s ním se přidala do smečky a několik zim tu s námi byli. Měli se hodně rádi, ale pak jednoho dne Nax prostě zmizel a už se nikdy nevrátil. Doteď nevíme, co se stalo..." Při tom, co jsem to říkal, jsem se zamračil. Bylo to sice dávno, ale vzpomínka, jak vedle něj Laura kvetla, mě rozesmutnila.

//Lilac

Pak jsem uslyšel, jak mezi stromy něco zašramotilo. Zbystřel jsem a zvedl oči právě ve chvíli, kdy zpoza keřů vyšla Elisa. Nebo aspoň její tělo. To, že to nebyla opravdová Elisa, okamžitě prozradilo její chování. "Zdravím," odpověděl jsem s drobným otazníkem na konci, protože jsem si nebyl úplně jistý, kdo tam uvnitř je. Ale někdo ze smečky to být musí. To už je jasné. A proto jsem neměl problém, když si chtěla půjčit Shireen. Ta z toho navíc vypadala docela nadšeně. "Jistě. Ale zůstaňte raději v lese," přikývl jsem a hned na to se ta malá rozeběhl k "Elise". Musel jsem si přiznat, že to bylo zvláštní koukat na svou partneru takhle a vidět, jak se chová úplně jinak. A nejít se přitulit. Ale co se dalo dělat.
Etney se rozešel na sever a já se pousmál a kývl na malou s Elisou a vyrazil za ní. Mířili jsme na sever k úkrytu, ale byla tu ještě jedna věc, co se musela udělat. Hranice už začínaly být dost vyčpělé. "Půjdu obejít hranice, jestli chceš jít se mnou," nabídl jsem Etneyovi a byl bych rád, kdyby šel, ale nebyl jsem si jistý, jestli se mu v tom malém těle bude chtít jít rodit se sněhem. Zamířil jsem k severní hranici a tam začal obnovovat značení hranic. Sem tam jsem se o něco otřel a jinde načůral a takhle pomalu obešel celý les.