Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Loterie 35

Etney se zajímal, proč vlastně musíme obcházet hranice a neudělá to někdo jiný. Zasmál jsem se a otočil se na něj. "Nemůžeš jen rozdávat ostatním práci a sám si sedět na zadku jako král. To by tě pak nikdo nebral vážně. Navíc pach alf je silnější a je dobré, když to občas projdeme my, protože tuláci tak ví, že si to tu pořádně hlídáme," vysvětlil jsem synovi.
Najednou se ale zablesklo, úplně stejně jako tenkrát na Šakalce. Nečekal jsem to, takže jsem si musel pořádně promrkat oči, abych se z toho vzpamatoval. A když jsem tak udělal, stál vedle mě najednou místo Nemesise opravdový Etney a místo Gee opravdová Phantasie. My jsme zpátky...? Jak...? To asi Elisa musela... Myšlenku jsem ale ani nestačil dokončit, protože se Etney začal radost, že je zase zpátky ve svém těle. Úlevně jsem se pousmál a přikývl. "Opravdu jsme to zase my." Cítil jsem se ale trochu divně. Najednou jsem si nebyl jistý, jak našlapovat a moje vidění nebylo tak ostré, jako doposud. Připadal jsem si jako slon v porcelánu, ale věděl jsem, že si zase zvyknu. Tak jako jsem si nakonec zvykl na tělo syna. Nejvíc zvláštní ale bylo najednou zase slyšet všechny okolní myšlenky. Po tom tichu mě z toho teď najednou bolela hlava.
To už se ale Phantasie rozpovídala. Poslouchal jsem ji a občas přikývl. "Však se moc nestal," ujistil jsem ji. Neudělal nic hrozného, jen to bylo trochu... drzé? Zavrtěl jsem hlavou. Hlavní je, že se to vyřešilo. "Jak je to dlouho, co jste odešli? Máš jen jednu sestru?" vyptával jsem se dál, protože její příběh na mou teorii moc neseděl. Ale voní určitě podobně... Mohl jsem se splést?

Zdravíčko, jsem tu s odměnami. Níže je seznam úkolů. U splněných je ANO, u nesplněných NE. Zároveň jsem se rozhodla udělit bonus za humor u příspěvků, které mě nejvíc rozesmály a jeden za největší počet postů ke splnění úkolu.

ARCANUS: (Nemesis)
ANO Použij na někoho speciální magii Regenerace
ANO Vydej se sám na lov vysoké (minimálně 35 řádků)
ANO + BONUS ZA NEJVÍC POSTŮ PRO SPLNĚNÍ ÚKOLU V každém postu se pokus využít jednu magii (ne speciální)
ANO Zjisti od pravého Arcanuse, jestli měl nějaké jiné lásky než Elisu

NEMESIS: (Etney)
ANO Zjisti jména všech vlků ze smečky, které Nemesis nezná (pomoci může seznam jeho známostí, počítají se i ti, jejichž jména nezná, i když je viděl)
ANO Nech se někým obejmout nebo pomazlit
ANO + BONUS ZA HUMOR Jdi lovit ryby (2 posty)
ANO Pokus se strávit 2 posty s některým ze sourozenců (případně dej 3 posty interakce s npc Shireen)

ELISA: (Lilac)
ANO Poznej nějakého nového vlka a zachovej se k němu jako pravá Elisa
ANO + BONUS ZA HUMOR Omylem použij bonus magie a snaž se ho uhasit (35 řádků min)
ANO Využij npc Shireen a v jednom postu jí vysvětli, jak se má chovat pravá vlčí dáma (po vzoru Elisy)
NE Setkej se se Styx a odehrajte spolu minimálně čtyři kola (pokud by Styx neměla čas/volno, popros o nový úkol)

ETNEY: (Arcanus)
ANO Využij bonus magie na šakala (alespoň 30 řádků)
ANO Napiš post, kde vlk prohlíží svůj odraz ve vodě, a přemýšlí o tom, jaký Etney je (min 20 řádků)
ANO Pokus se někoho přesvědčit, proč by Etney měl být nejlepší možností na alfu
ANO Odchyť si libovolné vlče a něco ho nauč

GEE: (Phantasia)
ANO Zjistit o pravé Gee co nejvíce informací o její rodině (může se od samotné Gee, případně od někoho, kdo ji zná)
ANO Napiš co nejdelší značkovací post a postěžuj si, že to nikdo jiný nedělá
NE Flirtuj s dalším vlkem/vlčicí (min 2 posty)
ANO Dostaň se do situace, kdy ti svaly kvůli zranění vypoví službu

LILAC: (Gee)
NE Setkej se minimálně s jedním dalším vlčetem
NE Oboř se na někoho, že už nejsi malá
NE Objev 2 nová území (Lilac poradí) a udělej na nich něco zajímavého nebo neobvyklého
NE Pokus se (neúspěšně) objevit svou magii (zkoušej hýbat vodou, větvemi stromů, apod) - 30 řádků min.

PHANTASIA: (Elisa)
ANO Zjistit, jak se Phantasia/Lilac dostaly na Gallireu (co je donutilo opustit smečku, apod.)
ANO Postav iglů a ukryj se v něm (min 2 posty)
ANO Zatoulej se do Borůvkové smečky a pobav se s libovolným členem o jejich spojenectví s Asgaarem
ANO Za celý měsíc obejdi co nejvíce členů Asgaaru (stačí jeden post s nimi), minimum 2 vlci

Za každý splněný úkol bylo možné získat 10 oblázků. Zároveň těm, co splnili všechny úkoly, náleží 5 křišťálů. Bonus vám přinesl dalších 10 drahých kamenů. Celkem tedy odměny vychází následovně:

Nemesis:
40 oblázků za 4 splněné úkoly
10 šutříků za bonus
5 křišťálů za splnění všeho

Etney:
40 oblázků za 4 splněné úkoly
10 šutříků za bonus
5 křišťálů za splnění všeho

Lilac:
30 oblázků za 3 splněné úkoly
10 šutříků za bonus

Phantasia:
30 oblázků za 3 splněné úkoly

Elisa:
40 oblázků za 4 splněné úkoly
5 křišťálů za splnění všeho

Děkuji za pěknou účast. Snad se vám akce líbila a odměny vás aspoň trochu potěšily. Měly by vám brzy přistát v inventářích. Kdyby byly nějaké dotazy nebo reklamace, ozvěte se co nejdřív :)

Zdravím asgaarští,

máme tu nový měsíc a s ním i novou akci. A protože je tu únor a na discordu se cosi štěbetalo o amorku, uděláme si to tentokrát taky na téma lásky.

Vaším úkolem bude napsat příběh/fanfikci o minimálně 250 slovech, kde se vyskytne téma lásky a to ať už partnerské, rodičovské nebo sourozenecké, to je na vás. Podmínkou ale je, aby se v příběhu vyskytl libovolný vlk ze smečky nebo alespoň charakter hráče, který tu s námi v Asgaaru je. Jestli to ale bude v prostředí Galli, vlkovy minulosti nebo úplně alternativního světa je jen a jen na vás. (PS: nebráním se ani lidem nebo jiným tvorům).

Celá pointa akce spočívá v tom, že pokud něco stihnete vytvořit do 14.2., ráda bych to hráčům, o jejichž charakterech to bude, poslala do vzkazů jako secret nebo not so secret (se vzkazem) valentýnský dárek. Celá akce ale běží do konce měsíce, takže se nemusíte bát, pokud to nestihnete do Valentýna a stejně se budete chtít účastnit. Jen už tak logicky vypadne to podarování. Pokud ve vzkazu nenapíšete jinak, vaše dílka pak nahodím na asgaarskou nástěnku, aby si všichni mohli počíst. Výtvory posílejte Arcovi do vzkazu.

Mějte se krásně!

Za alfa tým,

Arcanus

//Loterie 34

"Nejspíš obojí," odkýval jsem Etnymu, když mluvil o Naxovi. Už jsem si ani sám pořádně nevzpomínal, kolik mu tak mohlo být. Ale soudě podle toho, jak dávno to bylo, co jsem Naxe neviděl, jestli ho Etney vůbec potkal, muselo to být dost dávno. Pousmál jsem se, když zmínila Laury vlčata. "To byly. Myslím, že by si je i dost přála. Ale aspoň takhle má vás. Vždycky vás měla moc ráda," pověděl jsem klidně. Pečovatelka je a vždycky bude skvělá, ale to betování jí pomalu ale jistě přerůstá přes hlavu... Nerad jsem si to připouštěl, ale minimálně pomoct s těmi povinnostmi momentálně potřebovala. My jsme aktivní betu potřebovali, protože to, abychom vždycky já nebo Elisa byli vázaní v lese, bylo dost náročné. A to to víc, když se pak něco dělo. Jako třeba teď...
"To je dobrý nápad. Rád ti s tím pomůžu," odkýval jsem Etneyovi, "teď jako gamma bys měl mít nad svou magií kontrolu, abys mohl ochránit ostatní, kdyby se něco dělo. Lucy, Lilac a nebo pak i ty maličké," pověděl jsem a zadíval se mu do očí, protože jistě věděl, o čem jsem mluvil. Tohle bylo důležité.
Najednou k nám doběhla Gee. Teda ne ta pravá Gee. "Phantasie?" oslovil jsem ji a kývl na ni. "Pověz, odkud ses tu vlastně vzala?" zeptal jsem se, protože jsem toho o té vlčici zatím moc nevěděl. Ve světle těchhle událostí na to nakonec zatím nebyl moc čas. "Magii vám pak ukážu oběma," přislíbil jsem Etnymu.

Loterie 33

Etney zmínku o Noroxovi a Styx jen tak přešel. Viděl jsem, jak přikývl, ale jinak se k tomu nevyjadřoval. Malinko jsem se zamračil a na chvíli se zastavil, abych pořádně prostudoval jeho výraz ve tváři. Nic moc jsem toho ale nedokázal vyčíst. Kdybych tak měl svou magii... Všem už nám naše vlastní těla chyběla. Doufal jsem, že to celé brzy skončí.
Začali jsme si povídat o Lauře. Etneye zajímalo, kolik už tu Laura je zim. Začal jsem přemýšlet, ale popravdě jsem nebyl schopný dát dohromady ani to, kolik zim jsem tu už vlastně prožil já. A nejen tu. Ty roky jednoduše splývaly dohromady. Ale jedním jsem si byl jistý a to tím, že to rozhodně dá nelichotivé číslo. "Nejsem si jistý," odpověděl jsem synovi popravdě, "ale nějakou dobu už to bude. Laura byla jeda z prvních, co se vůbec ke smečce přidali." Přišla i další otázka. Malinko jsem se pousmál. Byl jsem trochu překvapený, že o něm s vlčaty nikdy nemluvila. "Jednoho takového měla. Jmenoval se Naxther a byl to můj přítel. To právě s ním se přidala do smečky a několik zim tu s námi byli. Měli se hodně rádi, ale pak jednoho dne Nax prostě zmizel a už se nikdy nevrátil. Doteď nevíme, co se stalo..." Při tom, co jsem to říkal, jsem se zamračil. Bylo to sice dávno, ale vzpomínka, jak vedle něj Laura kvetla, mě rozesmutnila.

//Lilac

Pak jsem uslyšel, jak mezi stromy něco zašramotilo. Zbystřel jsem a zvedl oči právě ve chvíli, kdy zpoza keřů vyšla Elisa. Nebo aspoň její tělo. To, že to nebyla opravdová Elisa, okamžitě prozradilo její chování. "Zdravím," odpověděl jsem s drobným otazníkem na konci, protože jsem si nebyl úplně jistý, kdo tam uvnitř je. Ale někdo ze smečky to být musí. To už je jasné. A proto jsem neměl problém, když si chtěla půjčit Shireen. Ta z toho navíc vypadala docela nadšeně. "Jistě. Ale zůstaňte raději v lese," přikývl jsem a hned na to se ta malá rozeběhl k "Elise". Musel jsem si přiznat, že to bylo zvláštní koukat na svou partneru takhle a vidět, jak se chová úplně jinak. A nejít se přitulit. Ale co se dalo dělat.
Etney se rozešel na sever a já se pousmál a kývl na malou s Elisou a vyrazil za ní. Mířili jsme na sever k úkrytu, ale byla tu ještě jedna věc, co se musela udělat. Hranice už začínaly být dost vyčpělé. "Půjdu obejít hranice, jestli chceš jít se mnou," nabídl jsem Etneyovi a byl bych rád, kdyby šel, ale nebyl jsem si jistý, jestli se mu v tom malém těle bude chtít jít rodit se sněhem. Zamířil jsem k severní hranici a tam začal obnovovat značení hranic. Sem tam jsem se o něco otřel a jinde načůral a takhle pomalu obešel celý les.

Loterie 32

Etney si začal stěžovat na Sun. "Je zvláštní," připustil jsem. "Ale jako starší jí nesmíš nadávat. Prý jsi jí říkal zácpa a to není hezký. Navíc to pak využije proti tobě, když ztratíš klid a přijdeš o svou výhodu," pokáral jsem ho. Takhle to vlastně fungovalo ve všech životních situacích. Můžeme to pojmout jako pomalý nenásilný výcvik na alfu, kdyby na to pak přeci jen došlo... A pak taky Sionna. A možná Nema... Malinko jsem se pousmál. To byl dobrý plán.
Etney si na ty dva moc nevzpomínal. "Styx se snažila unést Sionna přímo ze smečky, když byl ještě malý a později tu napadla Lennie a taky Elisu. A Norox zase ublížil Sionnovi, když jsi ho odnesl," připomněl jsem mu a při vyslovení jmen těch dvou zavrčel. Pořád se mi vařila krev, jen co jsem si na to vzpomněl.
Etney zmínil Lauru. "Máš pravdu," přikývl jsem, posledně, co jsem ji viděl, mi připadala unavená. Nejspíš už je toho na ni moc. Ale zaslouží si klid... Po tom všem, co pro smečku udělala." Snažil jsem se pousmát, ale popravdě mě situace s Laurou čím dál víc trápila. Nejspíš bude na čase postupně najít novou betu... Laura je spolehlivá, ale chtělo by to někoho aktivnějšího... Zavrtěl jsem hlavou. Nemělo by cenu se tím teď zabývat.
Zazubil jsem se na Etneye zpátky, když se rozpovídal o svém těle. "Popravdě... je to nezvyk," řekl jsem trochu rozpačitě. Tohle tělo nebylo tak obratné a ni tak rychlé a já na to byl nebyl zvyklý. "Ale líbí se mi, že najednou lépe vidím a slyším. Nikdy mi to nepřišlo, ale věk dělá svoje... Nejvíc je asi zvláštní, že neslyším ničí myšlenky. Ani bych nevěřil, že mi to bude tolik chybět." Všechno bylo najednou tak tiché. A trochu i osamělé. "A co říkáš ty na to být znovu vlčetem?"

Loterie 31

Etney byl očividně na Nema naštvaný, takže nemělo cenu nípat se bosou nohou ve vosím hnízdě. Nejspíš to potřebovala jen čas a nechat uležet. A pak se to snad spraví. Mohl jsem jen doufat. Upřímně jsem začínal být z těchhle rodinných dramat unavený. Musím se vidět s Elisou...
Etney mi povyprávěl o jeho magiích. Maličko jsem se zamračil a naklonil hlavu na stranu, ale dál jsem ho přitom poslouchal. "Zajít za Životem je dobrý nápad. Hlavně dávej pozor na silné emoční změny, aby sis těmi magiemi neublížil, jestli se v nich nevyznáš," pověděl jsem s obavami. "Myslíš, že bys je měl trochu trénovat, až se o nich něco dozvíš. Abys je dokázal dostat pod kontrolu, když na to přijde. Ale popravdě... Jsem hrdý na to, že jich máš víc." Pousmál jsem se. Znamenalo to, že se nejspíš ty správné geny přeci jen přenesly. Jako Nemo, když nakonec ten příkaz tak ovládl... Má potenciál... O to víc mě teď zajímalo, jak na tom bude Sionn. Jestli jako jeho bratři, ale zatím jsem ho v lese stále necítil. Až se vrátí, měl by dostat přednášku, aby příště dal pořádně vědět...
"Je to možné, popravdě si to taky myslím," potvrdil jsem Etneyovu myšlenku a mírně pobaveně zvedl koutky, když si stěžoval, jak ho Phantasie povedeně obalamutila. "To dělá ten pach... a hlas. Dokonce i gesta jsou podobný. Tahle magická lapálie je vážně podivná." Etney se začal vyptávat na Rigela. Moc jsem toho o něm sice sám nevěděl, ale už při tom jeho jméně jsem cítil, jak to ve mně všechno ztuhlo. "Je to bratr se Styx a Noroxem, pamatuješ si je? Nedá se mu věřit. Je to podivín, moc sem nechodí a to je dobře. Snad to tak zůstane. Hlavně se nesmí dozvědět, kde je úkryt. To by nám hodně ublížilo, kdyby to nakonec byl doopravdy zrádce," svěřil jsem se se svými obavami. Možná kdyby na něj Elisa použila tu svou magii? To znělo jako dobrý plán. Jen co se tu objeví... Ale znovu to vyžadovala setkání se s Elisou.
Jen jsme klidně pokýval na jeho omluvu a poslouchal, co má dál na srdci. "Přesně tak," pokýval jsem na Tesaie, "je to podivín, ale většinou se objeví, když je třeba. No a Yeter (//předtím jsme to podělaly :D) se chová divně, co zmizela Ashe. Možná se jí vydá hledat. Kdo ví. Dřív na něj byl spoleh, ale poslední dobou je pořád někde ve větru. A takový ochránce je na nic."

//Loterie 30

Etney se rozčiloval nad tím, jak se Nemo chová. "Je to ještě vlče," připomněl jsem tiše, ale to, že si docela vyskakoval, byla pravda. Ale taky na druhou stranu, které z našich dětí ne? Asi to bylo výchovou. Smutně jsem se pousmál.
Když se zeptal, co se stalo, moc jsem nechápal, o čem mluví. Následoval jsem jeho pohled a až pak si uvědomil, o čem vlastně mluví. Ah, ty škrábance. Pár jich tam zbylo, ale po hlavním zranění nebyly ani památky poté, co ho Nemo s mou magií zahojil. Skoro bych na to zapomněl, ještě jak už jsem se i prospal u únavy. "Byli jsme s Nemem a Shireen dole pod lesem a napadli nás šakali," pověděl jsem a krátce pohledem přejel k mladé vlčici, co se kolem nás motala, "bylo jich moc a dost mě... tebe zranili. Pak ale Nemo něco udělal magií a oni přestali, bylo to docela šílený, jak je neumí ovládat. Nemo mi... tobě..." Tohle přemýšlení byla děsná schíza. "velkou ránu vyléčil a tyhle snad brzy zmizí. Promiň." Kývl jsem na něj hlavou a pousmál se. "Ale zkusil jsem si, že ses naučil příkaz používat. Jsem na tebe hrdý."
Snažil jsem se ignorovat tón, jakým se mnou mluvil, protože momentálně nemělo cenu šlapat do vosího hnízda. Etney se ptal na na členy smečky. "Ještě jsem neměl čas zjistit, jak to přesně je s Phantasií a Lilac je. Snad až se tohle všechno spraví. Pak je tu ještě Rigel, přijala ho Elisa, protože zachránil Sun, ale moc mu nevěř. Moc se mi nepozdává," svěřil jsem se. Sice takhle nevole měla spíš co dělat s mým osobním problémem, ale stejně se tu poslední dobou moc neobjevoval, tak jsem to nemusel řešit. "Tesai se čas od času objeví, pamatuješ si ho ještě vůbec? A taky Calum, ale toho jsem dlouho neviděl. Možná se prostě vypařil tak jako mnoho před ním." Ale byla by to škoda. Ale co, život šel dál.

//Loterie 29

Etneyovi postupně docvaklo, co jsem myslel tím tělem Gee. Přikývl jsem, když nahlas uvažoval nad tím, jestli to byl někdo jiný. "Než se celé tohle hlavou," čumákem jsem ukázal na celý ten zmatek s těly kolem, "našli jsme odrostlejší vlče, Phantasii. Věřím, že podle pachu má něco společného s Lilac. No a v těle Gee to byla ona," pověděl jsem mu. Moc jsem nerozuměl, proč by si vymýšlela, že ztratila paměť, ale nejspíš jen nevěděla, co si jiného počnout. Dávalo by to smysl. Zvlášť takhle v cizím těle. "Elisa se zase ocitla v těle té malé." To teď možná trochu podrylo to, že to celé Elisa zvládne vyřídit bez nás. Ale zvládne. Je to přeci ona... Pokud se vrátí... Ta poslední myšlenka mě začala znepokojovat. Nikdy dřív jsem se ničeho takového nemusel obávat. Bylo to zvláštní, nepříjemné. Etney se sháněl po Lucy. Sklonil jsem hlavu k nejbližšímu kamenní a magie lesa mi všechno prozradila. "Je v lese, skály to ví."
Nemesis mi připadal trošku takový zaražený, ale nejspíš to bylo tím, že byl pořád unavený z těch magií. Poté se ale do sebe s Etneyem pustili. Odstoupil jsem stranou, protože mi do toho nic moc nebylo. Tohle bylo mezi nima. Když skončili, Etney se otočil a vyběhl do lesa. Nahlas jsem si povzdechl. "Půjdu za ním s ním promluvit. V tom tvém malém těle by se raději neměl toulat sám. Zatím se tu prospi, jestli jsi unavený. Vrátím se," slíbil jsem mladšímu synovi a pak za doprovodu Shireen vyběhl za Etneyem.
Naštěstí nebyl až takový problém ho dohnat. "Etny, počkej!" zavolal jsem za ním.

//Loterie 28

Z Nemesise nějakou větší reakci nevymámil ani výřečný Etney. Začínalo to být marný. Ale možná je teď jen unavený ze všech těch magií? Však taky říkal, že by chtěl spát...? Přeměřil jsem si ho pohledem. Bylo to možné. Naše hlavy mezitím probudily Shireen, která se ještě několikrát zavrtěla, než konečně otevřela oči a pomalu se začala zvedat a oklepávat od sněhu. Pořád ale vypadala docela rozepsala.
Etney začal mluvit o Gee. Přivřel jsem oči. Něco na tom nehrálo. "Gee? Myslíš tělo Gee?" ujistil jsem se, protože teď už si jeden nemohl být ničím jistý. "Že ztratila paměť?" Ta malá Phantasia zřejmě byla dost vykutálená. Ale takhle si vymýšlet? I když je sotva přijatá? Ale je to kvůli Lilac... Zavrtěl jsem hlavou. Na reakci té malé jsem se těšil, protože jejich pach byl opravdu hodně podobný. Něco na tom muselo být. Tím jsem si byl celkem jistý.
Etney se mezitím dál věnovat Nemovi a snažil se na něj mluvit. "Možná bychom se taky měli snažit nějak zjistit, co s tím, když se Elisa nevrací. Máte nějaké nápady?" zeptal jsem se obou a pak pohledem sjel z Etneye na Nema. "Jak se cítíš?" Zajímalo mě to, pořád jsem měl obavy, že si magie vzala příliš z jeho síly. Ale kdyby to neudělal, kdo ví, jak bych dopadl... Byl jsem mu vděčný.

//Loterie 27

Chvíli jsem jen tak seděl a pozoroval les. Vítr sem občas dovál nějaké sněhové vločky, nebo si pohrál s větvemi stromů. Někdy to taky zašustilo v keřících. Pousmál jsem se. Ten klid noci byl příjemný. Po chvíli jsem uslyšel zvuky pohybu a natočil jsem hlavu na stranu. Nemo pomalu vstával, ale taky se jen postavil a užíval si ticha. Shireen ještě klidně spala. Na jednu stranu jsem jí záviděl, ale na druhou si užíval pěkné zimní noci.
Pak ticho proťala intenzivnější šustění a vzápětí se ozval i dětský hlásek. Obrátil jsem se před sebe a spatřil, jak si to k nám sněhem uhání malé šedé vlče, co vlastně ve skutečnosti celou dobu stálo vedle mě. Volalo na mě táto, ale já si nebyl úplně jistý, které z vlčat to je. Awnay by takhle nevolala... Musí to být Etney nebo Sionn. A Sionn je už dlouho pryč... Tudíž to musel být Etney. A ten taky byl v lese, když se tohle stalo. Tím jsem si byl jistý. Je možné, že to souvisí? Ale potom, jaktože Sun byla pořád Sun? Zavrtěl jsme hlavou. Nemělo cenu se v tom nimrat.
"Ahoj Etny," oslovil jsem vlče, abych se tak nějak i ujistil, že jsem si totožnost vlčete vydedukoval správně. To se vrhlo na Nemesise vedle s tím, že se o jeho tělo staral dobře. Zvědavě jsem stáhl uši a pozoroval, jak na sebe budou reagovat. Etney se pro jednou opravdu snažil. "V rámci možností dobře," pověděl jsem váhavě, protože jsem mu moc nechtěl vyprávět o zážitku se šakali. Kdo ví, jak by reagoval. "A tobě? Neviděl jsi mámu? Prý šla za Životem zeptat se, co s tím."

//Loterie 26

Jen co jsem zavřel oči, odplul jsem do říše spánku. Bylo to pro moje tělo jako vysvobození, protože jsem pořádný odpočinek po té krevní ztrátě a boji se šakaly potřeboval jako sůl. Byla to ale bezesná noc. Hodně jsem sebou házela a několikrát mě vzbudil chladný vítr. Po dlouhé době spát takhle v zimě venku nebyl zrovna příjemný zážitek, ale co se dalo dělat. Nakonec mě takhle jeden chladný poryv vzbudil úplně.
Několikrát jsem se zavrtěl a pomalu otevřel oči. Chvíli jsem se jen tak rozkoukával a zaposlouchával se do zvuků lesa. Ještě byla tma. Zvedl jsem hlavu k obloze, kde ještě svítily hvězdy. Takže nebylo ani nad ránem. Nemohlo uběhnout moc času, pomyslel jsem si a u toho zívl. Ale cítil jsem se mnohem lépe. A to bylo hlavní. Pomalu jsem se zvedl ze země, protože mi chlad od spodu začínal být nepříjemný teď, když jsem byl vzhůru, a postupně se protáhl. Moje tělo bylo po tomhle ležení ztuhlé, ale nechtěl jsem to s tím pohybem zase tak přehánět, protože jsem si nebyl jistý, jestli vlčata ještě nespí. Respektive u Shireen jsem si docela jistý byl, ale na Nema jsme pořádně neviděl. A tak jsem se jen posadil do stále ještě zákrytu od hustých stromů, obtočil huňatá ocas kolem tlap a zadíval se mezi stromy. A čekal.

//Loterie 25

Nemesis mi toho na celou tu věc ohledně smečku už moc neřekl. Nejspíš mu to v hlavě šrotovalo, jak si dával všechny ty informace dohromady. Tohle je jedna z věcí, kterou musíme s Elisou co nejdřív probrat. Jenže ta tu teď nebyla a já neměl moc sílu ji hledat. Vlastně neměl jsem ani moc síly se zvedat a už vůbec ne motivaci. Prostě se tu do rána prospíme a pak snad bude všechno jasnější, pomyslel jsem si a pozoroval při tom svoje tlapy. Šedá srst se rozhodně lépe hodila ke sněhu všude kolem a já nebyl tolik jako pěst na oko jako běžně. Černá byla vlastně docela dost nepraktický zbarvení, protože mi v létě bylo věčně horko a v zimě zas bylo nemožné se schovat.
Nemo mi na vlčice odpověděl dost odmítavě. Nejspíš byl zrovna v té fázi dětství, kdy si myslel, že samice jsou odporný. "To se třeba jednou změní," pousmál jsem se, "je fajn vedle sebe mít partnera nebo partnerku. Někoho, o koho se můžeš opřít, když je nejhůř." Nechtěl jsem, aby byl pořád takový bručoun. Ale co s tím? Možná je už taky jen unavený. Podíval jsem se do strany. Tam Shireen už dávno spala. Přitáhl jsem si zadní nohy víc k tělu a přikryl je ocasem. Tak se mi leželo pohodlněji. Pak jsem zavřel oči a pomalu usnul.

//Loterie 24

Nemova otázka mi trochu vyrazila dech. Tak nějak měl tendenci si všechno v hlavě pospojovat nějak divně. Bylo to fascinující. Zavrtěl jsem hlavou. "Tak to zase není. Spíš že magie pomáhá udržovat lepší zdraví. Nebo mi to tak aspoň přijde," vysvětlil jsem mu. A jestli ta první otázka byla perla, ta druhá to dokonale překonala. Překvapeně jsem zamrkal a otočil se na něj. Jak na tohle přišel? Přemýšlel jsem, jak tohle říct. "Momentálně asi Laura jako beta. Ale chtěl bych, aby smečka pokud možno zůstala v rodině, pokud na ni někdo z vás bude v tu dobu připravený. Tím se ale teď nemusíš trápit, umírat nikdo v blízké době nehodlá," dořekl jsem a na konci se tiše zasmál. Navíc jsme to zatím s Elisou příliš neřešili. Jen to, že z našich potomků zatím nikdo nebyl v pozici to snadno převzít. A že bychom je případně rádi zaučili, dokud tu ještě budeme. Ale měl bych v blízké budoucnosti navštívit Života, abych zase nedostal něco jako ten kašel minule. A taky abych zase viděl a slyšel tak dobře jako v tomhle těle. Protože až se tohle všechno zase vrátí tak, jak má, bude to velký nezvyk.
"Jednou na to nejspíš dojde," podotkl jsem k tématu vlčicí. "Většinou se to tak pak stane samo. Jako u tvého bratra." S Elisou jsme už dávno pojali podezření za jakou že sukní to Sionn běhal. "Až se to napraví, můžeme se jít projít do ostatních smeček, abyste s Shireen našli nějaké kamarády. Vím minimálně o dalších dvou vlčatech vašeho věku. Co říkáš?"

//Loterie 23

Zdálo se, že ten příběh Nema doopravdy docela zajímal, protože mě pobídl, že máme čas. Přikývl jsem a po dovyprávění první části se na něj díval, jak reaguje. Z jeho výrazu jsem ale nedokázal nic moc vyčíst. Bylo to až fascinující, jak jsem se za ta léta naučil spoléhat na magii myšlenek a jak málo reálně na neverbální komunikaci. Stejně je to zvláštní nic neslyšet. I když jsem cizí myšlenky neposlouchal, věděl jsem, že tam v hlavě někde jsou. A teď? Zavrtěl jsem hlavou a položil si ji zpátky na přední tlapy.
Nemo se mě zeptal, zda je Laurencie mrtvá. "Nevím," řekl jsem popravdě, "ale pravděpodobně. A nebýt magie tady v kraji, už bychom nejspíš byli s mámou taky. V mé rodné smečce nebylo zvykem přežít tolik zim jako teď my. Myslím, že nás nějakým způsobem magie tady udržuje při životě dále a pomáhám nám udržovat zdraví," řekl jsem zamyšleně. Muselo to tak být. A Savior byl ještě starší než já. Navíc ještě to Elisino omlazení. Život měl nejspíš pěkně divný kšefty. Vlk nikdy nemohl vědět, v čem všem vlastně má tlapky. "A co ty? Chtěl bys taky nějakou vlčici?" zeptal jsem se syna s úsměvem, abych trochu odlehčil situaci.