Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Holky, moc děkuji za všechno, co jste pro Gall udělaly. Přeju vám oběma jen to nejlepší a snad budete na Gall ještě rády vzpomínat a případně si i nějaký ten post ještě hodíte či společně posedíme nad čajem na jednom z budoucích srazů

Návrh ve své podstatě schvaluji, ale...

využitelnost květin by se ještě dala diskutovat, ale to není moje hlavní pointa.

Chtěla bych navrhnout, aby vlastnosti nemohly už jít nad vrozené, protože když to teď stejně půjde, i když teda ne koupí, vlastně v tom konceptu ztrácím celou myšlenku a vlastně argumentaci toho, proč že se změna vlastně dělá. Bez tohoto omezení se vlastně jen hráči, co už do toho investovali čas a galliměnu "snižují" blíž k nováčkům, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu mi to moc nedává smysl. Celou tuhle revoluci vlastností jsem pochopila ve smyslu prosazení myšlenky "co je vrozené, to je dané", ale tu touhle kličkou ztrácím. Navíc by se, mimochodem, zavedením tohoto ještě zvýraznily výhody smeček. Omlouvám se, jestli to nedává úplně smysl, píšu to narychlo, ale snad je z toho aspoň trochu poznat, co se snažím říct. Ráda bych si poslechla taky váš názor :)

Díval jsem se, jak se Elisa vítá se Shireen a musel se drobně usmát. Bylo příjemná jednou takhle v klidu jen ležet a odpočívat. Škoda jen, že tu nebyla celá rodina. Ale i o té se brzy začalo mluvit. Elise se nepozdávalo Etneyovo povýšení a tak trochu ani fakt, že by měl mít vlčata. "Asi máš pravdu, ale jak jinak ho naučit zodpovědnosti? Ten správný moment jsme už prokaučovali," povzdechl jsem si a zadíval se na svoje tlapy. Pak jsem vyslechl, že povýšila Castora a přikývla. "Castor je dobrá volba. Je spolehlivý. Taky bych rád povýšil Gee, protože si jako jedna z mála plní povinnosti a o smečku se zajímá. A taky... chtělo by to druhou beru, co by pomohla Lauře."
Víc se toho ale na to téma prozatím neřeklo, protože do jeskyně přišel Nemesis a strašlivě si prdnul. Zamračil jsem se a snažil se ten smrádek nevnímat. Elisa se to snažila brát diplomaticky a hasila spor mezi vlčaty. Nemo se sháněl po jídle. Už jsme ho moc neměli. "Tam v rohu je zbytek srny," odkázal jsem ho ke zbytku zásob. Pak Elisa začala plánovat, jak by mohli jít mladí lovit. "Ale nechoďte daleko od lesa... prosím." Neměl jsem sílu je pak někde nahánět.

Milí asgaarští,

přinášíme vám shrnutí novinek. Nejprve bychom vás všechny chtěli pochválit za krásnou aktivitu, která se nám po zkouškách obnovila. Cenu za fretku měsíce vyhrává… tatadadá… Nemesis :D

A teď k těm smutnějším událostem. Po několika letech smečku kvůli nedostatku času a dlouhodobější neaktivitě opouští Calum. Když se však vrátíš do hry, rádi tě mezi námi znovu uvidíme. Smečku také opouští Rigel, který se možná po obnovení aktivity vrátí.
Upozornit bychom chtěli také Awnay, Tesaie a Fiéra, aby pokud možno nějak obnovili svou aktivitu a zájem o smečku.

Ale aby nebylo jen smutno, máme tu taky nějaké dobré zprávy. Nejprve vítáme zpátky po kratším odpočinku Lauru a přejeme, ať hra baví. Dále, za pěknou dlouhodobou aktivitu, starost o smečku a taky zachraňování našich zadků s obíháním hranic, povyšujeme Gee na deltu. Moc gratulujeme :)

Jste ready na mega novinku? Už brzy se vedle Laury na betu vyhoupne Sionn! Moc gratulujeme a přejeme pevné nervy a ať tě nový post baví, aby jsi udržela takovou pěknou aktivitu a lásku k Asgaaru jako doteď.
K tomuto rozhodnutí nás vede nemilá (nebo možná milá) skutečnost, že nás v tomto roce čekají závěrečné zkoušky. Nechceme ovšem nechat Asgaar ležet ladem, takže pokud by v době naší nepřítomnosti měl někdo nějaký dotaz, můžete ho řešit s Laurou a Sionnem.

Na závěr připomínáme všem povýšeným, aby si napsali o navýšení do vlastností.

Tak ať vám to dál píše!

Vlku zdar,

Alfáci

Držel jsem tlapu na Elisině hrudníku, dokud jsem mohl. Když jsem ale cítil, že se mi začíná zatmívat před očima, byl jsem donucen ji stáhnout. "Je to lepší?" zeptal jsem se okamžitě. Únava mě donutila si lehnout na zem vedle Elisy. Magie si vzala pěkný díl z mé energie, ale i kdyby to mělo Elise pomoct jen trochu, stálo mi to za to. Jak jsem tak přemýšlel, můj pohled padl dozadu do výklenku, kde jsme schovávali kořist. Zbývala už tam jen tak chabá polovina srny a navíc to jistě po té době nebude ani žádná sláva. Musíme na lov, došlo mi, ale v momentální situaci jsme toho ani já ani moje partnerka nebyli schopni.
Z myšlenek mě vytrhla až Elisa, když se mě ptala na Shireen s Nemem. "Shireen je s s tou novou. Snažila se ji zabavit, když... vždyť víš," kývl jsem k ní hlavou. Ale jako na zavolanou, v ten moment Shireen přicupitala dovnitř. Pousmál jsem se na ni a kývnul na ní, aby šla blíž k nám. A Nemesis? Popravdě nevím, hledal jsem ho, chtěl jsem říct, ale než jsem tak udělal, magie lesa mi napověděla. "Je se Sionnem v lese," pověděl jsem a podíval se přitom krátce na Elisu. Pak jsem si ale hlavu položil na tlapy a odpočíval. "Víš, byl za mnou Etney," začal jsem po chvíle, "myslím, že to s Lucy myslí vážně. Ptal se na vlčata, jestli by to bylo možné a jak na to a tak... no," na moment jsem se trochu zarazil, pak jsem ale pokračoval, "rozhodl jsem se ho povýšit na gammu, aby si zkusil nějaké pořádné povinnosti, než by případně... Doteď měl všechno naservírované na talíři, tak aby si to taky zkusil. Chtěl jsem, abys to věděla." Znovu jsem se podíval na šedou vlčici, abych zjistil, co na to říká.

Jen co jsem přešil do jeskyně, Sionn se rychle zdekoval. Překvapeně jsem se po něm podíval. Vyrušil jsem nějaký důležitý hovor? Ale neměl jsem příležitost se na to zeptat, protože se Sionn omluvil, že se potřebuje projít a hned na to se pakoval z jeskyně. Stačil jsem jen přikývnout. Chtěl jsem mu ještě říct, ať se potom vrátí. Že si chci promluvit. Ale ta slova z mého hrdla už nikdy nevyšla.
Jakmile jsme osaměli, obrátil jsem se zpátky k Elise a dlouze se na ni zadíval. Vysvětlovala mi, že to ji takhle zřídila magie. To se mi ale vůbec nezdálo. Ten kašel. To dušení... Položil jsem tlapu do žlábku vedle její hlavy a přivřel oči. Díra se pomalu ale jistě začala plnit vodou. Věděl jsem, že to musím udělat teď, protože jestli se pokusím použít tu magii, nebudu pak schopný využít žádnou jinou. "Magie ti nezpůsobí... tohle. Jsi nemocná," řekl jsem váhavě a vyhýbal se jí pohledem. A to hodně nemocná... Co se stalo? Možná kdybych ji nenechal vyběhnout v těle vlčete ven do toho mrazu, nemuselo se to stát... Cítil jsem, jak se uvnitř mě formují výčitky. Ale zase... nemohl jsem ji ovládat. Výčitky se začaly proplétat s bezmocí. Nechtěl jsem svou partnerku takhle vidět. To ona z nás dvou měla být a vždycky byla ta silnější a průbojnější. Musím to zkusit. Než mě Elisa stačila odstrčit, položil jsem tlapu na její hrudník a úplně zavřel oči. Moje náušnice se jemně rozzářila a já ucítil závrať, jak mnou projela vlna energie a najednou byla fuč. Netušil jsem, jestli magie umí léčit jen zranění nebo i nemoci. Ale doufal jsem, že jí aspoň trochu uleví. I kdyby jen maličko, stálo by mi to za to.

//les

Pomalu jsem postupoval do středu jeskyně. Klouzalo to tu víc než obvykle, jelikož se vlhkost na stěnách jeskyně proměnila v jednu velkou vrstvu ledu. Slyšel jsem zevnitř hlasy občas proložené ošklivým kašlem. Zamračil jsem se. Neznělo to dobře. Sionn se Elisou o něčem bavil, přesto jsem se k nim přidal. Jakmile jsem došel do jeskyni, přejel jsem je pohledem. Tiše jsem si odkašlal, abych na svou pozornost upozornil a nijak je nevyděsil. A nebo nevyslechl něco, co nechtěli, abych slyšel. Ale doufal jsem, že taková tajemství mezi sebou nemám. Přešel jsem na druhou stranu jeskyně a sesypal na hromadu část posledních zbytků dřeva, co jsme sem v létě shromáždili. Zaměřil jsem se na ně pohledem a po chvíli klacky samovolně vzplály. Jeskyní se rozneslo příjemné měkké světlo a od ohně se hned začalo šířit teplo. Doufal jsem, že to Elise pomůže. A popravdě i já se chtěl trochu ohřát.
Pak jsem se víc přiblížil ke zbytku rodiny. Můj pohled padl na Elisu. Nechtěl jsem moc narušovat jejich hovor, ale na tohle jsem se prostě musel zeptat. "Jak ti je? Kde tě to bolí?" zeptal jsem se a přejel ji starostlivým pohledem. "Zkusím ti pomoct. Víš, tou magií, co Lennie..." Úplně jsem ale netušil, jak to funguje a jestli to Elise reálně pomůže. Ale zkusit jsem to musel.

Musel jsem se smát, když mě Kessel škádlil s komplimenty na vzhled. "Co se dá dělat. Na náš věk jsme ještě oba vitální a vypadáme dobře. Šediny jsou sexy. A až nebudou... je tu ještě jedna možnost. Slyšel jsi už, že Život nabízí pár let navíc?" prozradil jsem. Minule jsem toho vlka sice odmítl, ale možná by ubrání pár let nebylo zase tak špatný. Byl by čas zajistit smečku a připravit naše děti na to, až tu nebudeme. A to jsme asi tak trochu podcenili a začít teď bylo už pozdě.
Kessel mi pogratuloval k potomkům a vyjádřil se, že by se s nimi rád seznámil. Pak ale připustil, že teď není ten nejlepší čas. Přikývl jsem. Už jsem se tu zdržel dlouho. A jasně, bylo to příjemné zdržení, ale měl bych teď být uvnitř úkrytu s rodinou. "Já tobě děkuji. Doufám, že se brzy zase zastavíš. Máme hodně co dohánět," rozloučil jsem se se starým přítelem. Ještě chvíli jsem pozoroval, jak jeho silueta mizí mezi stromy, až po něm zbyly jenom stopy. Zhluboka jsem si povzdechl, než jsem se otočil a zamířil do jeskyní za Elisou a Sionnem.

//Úkryt

Vděčně jsem se na hnědobéžového vlka pousmál, když mi pověděl, že není třeba děkovat. Bylo opravdu příjemné zase po takové době vidět starou známou tvář. Kessel mi pověděl, že se zatím neusadil a cestuje, aby zjistil, co se tu změnilo. "Hodně smeček se rozpadlo a vznikly nové. Co vím, zůstala jen Borůvková smečka a ta na jihu, pamatuješ si ji?" nebyl jsem si jistý, jestli tu ještě byl, když existovala. Všechno mi to nějak splývalo. "A pak jsou tu ještě dvě smečky na severu, jedna v horách a druhá úplně nová v lese u sopky," pověděl jsem mu, co vím. Respektive, co mi Elisa ze svých průzkumů řekla. Já sám moc les neopouštěl. Začínal jsem tu kořenit stejně jako ty staré stromy všude okolo. "Zima bude nejspíš znovu tuhá. Loni byl hladomor. Kdybys potřeboval, jsi tu vždycky vítaný," zopakoval jsem ještě jednou a tiše se zasmál při jeho komplimentu. "I někteří se změnili dost, to bys nevěřil," prohlásil jsem a v hlavě přitom měl moje nové šediny a hlavně ten rozdíl mezi mým zrakem a zrakem Etneye. Kessel se zeptal na Sionna. Přikývl jsem. "Z druhého vrhu. Jmenuje se Sionn. Je ze svých sourozenců nejmíň sebecentrický. První vrh jsme asi moc rozmazlovali," zasmál jsem se. Bylo to příjemné si pro jednou tak povídat. Ale věděl jsem, že bych se tu neměl zdržovat dlouho. Elisa sice už vypadala trochu lépe, ale pořád na tom nebyla nejlíp. Ale naštěstí s ním byl Sionn.

//Mahtae

Pohybovali jsme se jen pomalu, ale naštěstí se stromy Asgaaru blížily. Kessel rozhodl, že nejdříve vyřešíme Elisu a potom si můžeme všechno vyříkat. Přikývl jsem. Sionn taky nic neříkal a tak jsem se jen soustředil na cestu před námi. Terén na severu Asgaaru byl zrádný a soustředit se, abychom o nic nezakopli, bylo teď důležité.
Elisa se snažila něco říct, ale zdálo se, že to bylo spíš na Sionna. "Odpočívej,", napomenul jsem ji tiše, ale Sionn byl v tomhle horlivější. Naštěstí jsme se ale už dostali až před vchod do jeskyně. Elisa se trochu snažila hrát si na hrdinku, ale naštěstí přeci jen zamířila dovnitř. Hned za ní se pustil Sionn. "Hned přijdu," zavolal jsem po Sionnovi. Pak jsem se otočil na Kessela a usmál se. "Díky, ani nevíš, jak rád tě vidím." A byla to pravda. Kessel byl dobrý přítel. Navíc mi to dávalo naději, že ještě i ostatní z naší "staré gardy" můžou být někde v okolí. Nejsme to jen my a Savior... Ještě že tak... "Máš kde zůstat?" zeptal jsem se jej váhavě, "vždycky můžeš zůstat tady s námi. To doufám víš."
Phantasia mezitím došlo se Shireen až k nám. Děkovně jsem na nic kývl. Bylo jen na ní, jestli si s malou ještě bude chtít hrát, nebo nám ji tu nechat.

Pocítil jsem úlevu, když mi Kessel bez jakýchkoli okolků přitakal a pomohl. Vděčně jsem se na něj usmál. Sionn tam jen tak nešťastně postával. "Bude v pohodě, ale musíme ji dostat do tepla. Vyléčím ji. Slibuju," vysypal jsem ze sebe rychle a v druhé půlce věty si ani nebyl úplně jistý, koho že vlastně utěšuju. Elisa se probrala, ale jen s hrozným kašlem. Viděl jsem, že se snaží, ale nedostala ze sebe ani slovo. Jen občas něco vykašlala. Nevypadalo to vůbec dobře. Musíme spěchat. O to vděčnější jsem byl, když se tu objevila Phantasie a zabavila Shireen. Děkovně jsem na ni kývl. Jenže v tu chvíli mi taky něco došlo. Kde je Nemo?
Jenže to už se Elisa znovu rozkašlala. Do háje. Honem jsem ji podepřel z jedné strany. Na té druhé byl Kessel a chvilku po tom se přidal Sionn. Elisa se mezi námi tak kymácela. Bolelo mě ji takhle vidět. Chtěl jsem jí odlehčit magií, ale věděl jsem, že musím energii šetřit. Pohybovali jsme se jen pomalu a to ticho bylo tíživé. Otočil jsem se proto na Sionna. Byl jsem rád, že je v pořádku, ale byla tu ještě jedna důležitá věc. "Neviděl jsi Nema?" Naposledy jsem ho viděl ještě ve svém těle. Pak můj pohled padl na Kesse. "Jak je to možné? Zmizel jsi," vyřkl jsem tu otázku, co visela ve vzduchu od momentu, kdy jsem ho uviděl.

//Asgaar

//Asgaar

//Mám Shireen btw :D

Stopa mě vyvedla ven z lesa. Z toho, co mi ukázala magie lesa jsem neměl dobrý pocit, a jak se brzy ukázalo, bylo to více než oprávněné. Shireen plápolala za mnou a něco říkala, ale moc pozornost jsem jí nevěnoval. Ani na to nebyl čas.
Před sebou jsem uviděl šedý kožich ležící na zemi a nad tím postával Sionn a... Kessel? Bylo to možné. Na moment jsem si nebyl jistá, jestli mě nešálí zrak. Podle toho, co jsem věděl, se dávný přítel ztratil už před mnoho lety. Ale musel to být on. Vypadal jako on, jen trochu starší, měl stejný pach a jednoduše nebylo pochyb. To není možné...
Pak ale pohled padl na tělo ležící na zemi. Byla to Elisa a její poloha se mi ani trochu nelíbila. Pak jsem navíc uslyšel jejich hlasy. Cítil jsem, jak jsem znervózněl a výraz v mém obličeji se zachmuřil. Shireen za mnou něco volala, ale teď jsem ji už absolutně neposlouchal. Zrychlil jsem, abych se k Elise dostal do nejdříve.
Na místě jsem jen věnoval rychlý pohled Sionnovi a Kesselovi. Na vysvětlování byl čas později. Sklonil jsem se ke své partnerce a dloubl do ní čumákem. "Eliso, Eliso!" snažil jsem se z ní dostat jakoukoli reakci. Vypadalo to, že se jí špatně dýchá. Do boku se mi navíc opíral ledový vítr a sněhová pokrývka pod náma tomu jistě nemohla pomoct. "Musíme jí dostat do úkrytu, než tu promrzne," prohlásil jsem rozhodně, "Eliso, můžeš vstát?" Při pohledu na ní jsem tomu ale moc nevěřil. Podíval jsem se na Sionna, který tam jen bezradně stál. Byl sice silný, ale neměl žádnou magii, co by mi mohla pomoci. Obrátil jsem se proto na Kessela a zadíval se do jeho blankytných očí. Věděl jsem, že svou magii ovládá velmi dobře. "Kessi, pomůžeš mi?" zeptal jsem se tiše a můj hlas zněl zvláštně, tak nějak jakoby z dálky. V duchu jsem se modlil, aby celá ta věc s prohozením těl neměla velké následky na moje magie, protože jsem si jinak neuměl moc představit, co budeme dělat. Vyléčím ji, ale nemůžeme zůstat tady, jinak umrzneme oba. Moc dobře jsem totiž věděl, jakou daň si ta magie bere. Můj pohled padl zpátky na Elisu a čekal jsem, jestli se bude schopná aspoň nadzvednout, abychom ji mohli podepřít. Neměl jsem moc čas o ničem přemýšlet, ale můj mozek se částečně neustále vracel k tomu, jak je to možné, že tu Kess je.

Postával jsem poblíž skal a pozoroval syna, jak nechápe, jak magii lesa uchopit. Ani Phantasie nevypadala moc přesvědčeně, že něco takového funguje. Navíc byla jen tiše od toho, co slíbila, že už nebude lhát. Vyděsil jsem si? Bylo to moc? Ale ne, musí mít nějakou disciplínu. Kdyby tohle udělala Elisa, udělá z ní dva kousky... Etney se mezitím pokusil vyzkoušet magii, ale hned si začal posteskávat, že mu to nejde. "Soustřeď se, magie přijde sama," pobídl jsem ho, protože na můj vkus to vzdal moc rychle. A opravdu. Nakonec se to zdařilo. Pousmál jsem se, když se nad svým úspěchem rozplýval. "Je to užitečná magie, využívej ji chytře," poradil jsem mu ještě, ale to už jsme byli vyrušeni.
Přiběhla k nám Lilac se Shireen, ale zase se velmi rychle rozloučila s tím, že se jde proběhnout. Přikývl jsem. Vtom za ní ale hned vyběhla taky Phantasia. Znovu jsem přikývl. Když jsme tu zůstali jen s Etneyem, přivítal jsem se se Shireen. Ta se hned ptala po mámě. Naklonil jsem se znovu ke skále. Pak jsem se zamračil a podíval se na Etnyho. "Půjdu se podívat po Elise. Taky jsi musel cítit, jak najednou vyběhla z lesa a za ní Sionn, že? Nemám z toho dobrý pocit." Mohlo se něco stát a to by v téhle zimě nebylo dobré znamení. Cítil jsem, že to potřebuju jít zkontrolovat. "Ty půjdeš za Lucy?" ujistil jsem se, ale jeho odpověď jsem očekával. Pak jsem vyrazil po pachové stopě směrem k řece se Shireen v zádech.

//Mahtae

Ahoj, poprosila bych o započtení lístků za posty od začátku (14.1.?) až do dneška 14.2.

Sheya: 33 lístků

Arcanus: 36 lístků
z těchto bych poprosila darovat po jednom: Sigy, Saturnus, Gee, Ilenia, Etney, Sionn, Awnay, Shireen, Nemesis, Fiér, Castor, Wizku, Lindasa, Nori, Evelyn, Rez, Alastor, Lucy, Lilac, Phantasia, Aki, Kessel, Nym, Bianca, Elora, Eowyn, Maeve, Sunstorm a Severka
po těchto 29 darovaných Arcovi zbyde 7

Díky :)

//Loterie 36

Phantasia se omluvila a Etney její omluvu nakonec přijal. Kývl jsem na něj hlavou. Potěšilo mě, že se nakonec přece jenom naučil odpouštět. Přišlo mi, že je Phantasia nějaký spokojená, no naneštěstí se ke mně donesly její myšlenky, které jsem už teď mohl slyšet. Hodil jsem k ní pohledem. "Nebudu tě trestat, stalo se to poprvé a ještě v téhle situaci. Jestli tě ale ještě někdy přistihnu lhát, jdeš ze smečky. Nespolehlivé vlky tu nepotřebujeme. O to víc v zimě. Smečka je rodina a jestli to cítíš jinak, jdi rovnou," pověděl jsem s ledovým klidem. Nebyl jsem jako moje partnerka, která by se hned čertila. Je to jen vlče, neměl bych být tak přísný... Ale varování jí taky neuškodí. Vlčice mi ještě odpověděla na moje otázky. Jen jsem pokýval hlavou. Moc mi to nepomohlo dát si ten příběh dohromady, a tak jsem se rozhodl to raději nechat být. Jen ať si k sobě cestu najdou samy, jestli jsou doopravdy sestry.
Etney pověděl, že se necítí úplně dobře, s čímž souhlasila i Phantasie. "To musí být ta magie, kdoví, co to s náma udělalo. Taky mě bolí hlava." Trochu mi i hučelo v uších, ale postupně se to lepšilo, jen co je pravda. Těsně po přeměně to bylo nejhorší. V tom jsem si vzpomněl na to, co jsem před chvílí slíbil. "Slíbil jsem to ukázat magii lesa," otočil jsem se na syna a na moment při tom zabloudil i k Phantasii, abych ji naznačil, že může jít taky, pokud chce. Pak jsem se zvedl a přešel k nejbližší skále. Naklonil jsem k ní hlavu a zavřel oči. "Pointa je v tom, že skály tady v lese ví úplně o všem, co se tu děje. A když je požádáš, dokáží ti to ukázat." A přesně tak se stalo. "Sionn..." zamumlal jsem tiše. Najednou jsem věděl, že je v lese a spolu s ním i Elisa. Byl jsem rád, že je konečně doma.