Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//+5 opálků a křišťál

Nemo začal protestovat, že když je někdo nejlepší, zákonitě jich nemůže být víc, jenže neměl moc čas to dokončit, protože v tu chvíli jsem ho už objal. Sice měl pravdu, ale... "Všechny věci nemusí být řečeny přesně, aby byly pravdivé," podotkl jsem jemně a opatrně se odtáhl, protože se Nemo docela jistě snažil dostat z mého sevření. Trocho mě to zklamalo, ne že ne. ještě jsem se chtěl chvíli mazlit. Ani jsem netušil, co to do mě vjelo. Snad sem dojde Sionn... Třeba i s Lilac. Vlastně by byli docela pěkný pár, Lilac jsem měl rád a Sionnova mýtický přítelkyně Nym se tu ukázala naposledy ještě jako malý vlče. Nějak se ta partnerství našim dětem nedařila.
"Taky tě mám rád," pousmál jsem se na Nema, který mi začal vysvětlovat, proč už se nechce mazlit. "Doteky jsou základ. Dávají pocit bezpečí, sounáležitosti. A když je to s tím pravým, je to ten nejlepší pocit na světě. Třeba taky jednou změníš názor." Jeho další otázka mě ale zarazila. Na moment jsem začal maličko panikařit a v hlavě kout pikle, jak mu nabulíkuju, že vlčata vznikají z lásky, nebo že je prostě přinese čáp, ale nakonec jsem došel k názoru, že už je dost velký na to, aby se dozvěděl pravdu. A radši dřív než aby se jednou vrátil s tuláckými bastardy. "Víš, na vlčata musí být vlk a vlčice," začal jsem poněkud rozpačitě, "a když na ně vleze jaro a chtějí si udělat vlčata, vlk na vlčici vyskočí, opře se o její hřbet a pak do ní strčí to, čím jinak čurá. A je to." Bylo to zjednodušené, ale pro začátek dobré, no ne? A taky to byla pravda.

Nemo se k jídlu moc neměl, protože měl se srnkou nepříjemný zážitek. "Koplo? Ukaž, bolí to hodně? Mohl bych ti to zkusit vyléčit," nabídl jsem mu a přešel o něco blíž. Jenže Nemo se mezitím rozmluvil o lovu. "Tesai odešel?" Další? Zamračil jsem se. Nějak se nám to rozpadalo. Laura a Lucy byly kdo ví kde, Calum odešel, Awnay s Fiérem zmizeli a teď Tesai? Začínal jsem mít obavy.
Mezitím se Sionn s Lilac vrátili do lesa, na což nás upozornilo Sionnovo zavytí. Zavyl jsem mu v odpověď. Opravdu jsem doufal, že dojde až sem. Hrozně moc jsem ho chtěl vědět. A navíc jsem pro něj měl důležité novinky. Nemo jako by snad vycítil, co jsem měl na mysli, začal mluvit o Sionnovi a o tom, že by právě on měl dostat smečku. "Co to povídáš?" zavrtěl jsem hlavou. "Pro mě jste všichni nejlepší." Najednou jsem měl hrozné nutkání ho obejmout. Možná to taky mohla být poslední šance, dokud o rodičovský kontakt mohl mít ještě zájem. Sklonil jsem se k němu, ale přesto mu dal ještě trochu prostoru se uhnout. I když jsem doufal, že tak neudělá.

Nemo mi jen potvrdil, že se jednalo o sakra dlouhou řeku, čímž mi ale vůbec nepomohl. To pořád žádné z míst neeliminovalo, protože všechny smečky ležely na nějaký "sakra dlouhý řece". Zdálo se ale, že ho všeobecné vyprávění o smečkách zaujalo, protože až na jednu poznámku o Smrti jako sousedovi nic neříkal a poslouchal. "Ciao a kree, co to má být?" Poslední dobou se tu v kraji teda rozmáhaly podivné mravy. Ale dokud neohrožují vlčata, ať si dělají co chtějí.
Nemo se pak ještě doptal, co je to sopka. Zamyšleně jsme se rozhlédl kolem sebe po lese a snažil se přijít na to, jak to co nejlíp vysvětlit. "Je to takový kopec a hrozně to u něj smrdí. Slyšel jsem, že uvnitř je taková hrozně horká hmota – láva, ale to jsem nikdy neviděl. Jednu je tu na severu, když vylezeš na vyhlídku nad les, měl bys ji zahlédnout, když viditelnost dovolí," pověděl jsem a krátce se na Nema podíval. Vtom mě něco napadlo. "Nemáš hlad? V jeskyni je zbytek srny. Je škoda ji tam nechávat, když ostatní mají očividně na programu samé pochůzky."

//Alastor i Tasa si polepšili o 4 kamínky za pěknou aktivní hru, jen tak dál!

//6 safírů a 1 křišťál

Nemo se posadil, a tak jsem si sedl vedle něj. Bylo to docela příjemné. Jen škoda, že tu nebyl žádný výhled. Možná kdybysme zašli na vyhlídku? Ale popravdě se mi moc nechtělo. A taky jsem řekl Elise, že tu zůstanu, takže kdyby se Shireen zdržely, les by zůstal nehlídaný. A to by nebylo dobré. Nemo asi nebyl v nejlepší náladě, protože začal shazovat důležitost výšky. "Právě naopak. Když jsi velký a působíš sebevědomě, budou se tě vlci bát, i kdybys byl to největší nemehlo pod sluncem," mrkl jsem na něj. Mohla to být užitečná rada.
Nemo se zajímal o další smečku. "Dlouhá řeka?" zapřemýšlel jsem. Nebylo to zrovna specifický. Dlouhých řek tu totiž bylo plno. Popravdě jsem nevěděl, o které Nemo mluví, takže jsem to vzal ve velkém. Všechny ty informace jsem naštěstí měl od Elisy. "Severně od nás je Borůvková smečka, ta už je tam věky, ale dřív ji vedl náš přítel Storm a teď je tam nějaký mladý ucho a má v tom trochu nepořádek." Možná nebylo nejlepší tohle říkat Nemovi, ale co, byla to pravda. "Pak je ještě jedna smečka na jihu v lese poblíž Životových kopců. Ta už je tam taky nějakou tu řádku let. Poměrně nedávno vznikla smečka na severu v horách, ale nevěřím, že tam vydrží. Jen blázen by si udělal smečku na takovém nehostinném místě a ještě mít Smrt za souseda. No a poslední smečka je poblíž sopky. Tamní alfy jsou ale prý příliš mírné, tak taky kdo ví, jak dlouho tam vydrží. No a všechny tyhle smečky jsou poblíž velkých řek," pokývl jsem hlavou a zadíval se na Nema, jestli jedna z nich byla ta, co ho zajímala. Naše smečka je tu nejdéle ze všech. Všechny ostatní, co tu byly, když jsem sem přišel, se už dávno rozpadly. Rád bych, aby tu Asgaar zůstal, i když s mámou už budeme staří," prohodil jsem a hodil očima po Nemovi, co na to říká.

"To je dobře, že ses nedala," drcl jsem jemně do Shireen a přiložil jí tlapu na hřbet, aby magie mohla dělat to, co dokázala. Jak jsem skončil a tlapu stáhl, trochu se mi rozostřilo vidění. Naštěstí to ale hned přešlo, protože jsem měl dostatek energie a zranění nebylo až tak velké. Taky aby ne, když jsem spal celé věky a pak se ještě pořádně najedl bez jakéhokoli vlastního přičinění. Být alfa mělo jisté výhody. Shireen už ale spěchala za Elisou. "To bych moc rád. Dej na sebe pozor. I na mámu," houkl jsem za vzdalujícím se vlčetem.
Tak nějak jsem se potloukal kolem úkrytu a odpočíval. Zdálo se, že na moje volání nikdo nezareagoval. Nejspíš tu ani nikdo nebyl. Jak po zimě začalo trochu hezké počasí, nejspíš to všechny táhla na pochůzky okolo. Byl tu klid a dalo se tak příjemně relaxovat a vyčistit si hlavu. A jak jsem si předtím myslel, že nikdo nepřišel, přeci jen se tu někdo objevil. Nemesis. Otče? prolétlo mi hlavou, když na mě promluvil. Nemohl jsem si vybavit, kdy mi tak naposledy řekl. Možná to bylo vůbec poprvé. Můj zpočátku překvapený výraz přešel do úsměvu. "Povídej," vyzval jsem ho. Docela mě zajímalo, co byla tak důležitou otázkou, že ji tam vyhrkl. Přejel jsem ho pohledem. Nemo byl podobně velký jako Shireen a nejspíš ještě o něco vyšší a mohutnější, rozhodně už nebyl jenom malé vlče, ale pomalu ale jistě rostl v dospělého vlka. "Hodně jsi vyrostl. Bude z tebe pořádný vlk," poukázal jsem hrdě. Sionn bude potřebovat podporu sourozenců... Zvlášť jestli bude beta a v budoucnu možná i alfa. Ale taky to mohlo být úplně jinak. Na to se bude třeba si ještě počkat.

//+ 7 ametystů a 2 křišťály, pěkné!

//+ 6 opálů, 1 křišťál

//+ 6 safírů a 1 křišťál

//Úkryt

Obě vlčice se se mnou přivítali a Elisa mě ve zkratce uvedla do obrazu, co se v lese dělo, zatímco jsem spal. To je dobře, díky," přikývl jsem a když zmínila, že se ještě čeká na nějaká další opozdilce. "Kde jste lovili?" zeptal jsem se, abych jim případně mohl vyrazit naproti, kdyby se moc dlouho nevraceli. Však se taky mohlo přihodit cokoli a Gallirea už si svoje magické hříčky nechávala nějaký pátek v rukávu, takže se mohly kdykoli a kdykoli objevit.
Po boku svých holek jsem vyšel ven z úkrytu. Sluníčko bylo vysoko na obloze, což mě donutilo bolestivě přimhouřit oči, jak jsem byl teď navyklý na přítmí jeskyně. Jakmile si oči přivykly, všiml jsem si na zádech Shireen zranění. "Copak se ti stalo?" zeptal jsem se a malinko se zamračil. "Ukaž, pomůžu ti," nabídl jsem a natáhl jsem k ní tlapu. (//Jestli to chceš vyhojit, tak budem dělat, že to tady stihly a jestli ne, tak že jste měly na spěch :D)
Elisa ale měla na spěch a brzy se i se Shireen vydala obcházet hranice. Kývnutím jsem se n nimi rozloučil, zatímco jsem se začal pomalu procházet a chvílema i pobíhat po lese, aby se trochu dal do provozu. Bylo to příjemné být zase jednou takhle na čerstvém vzduchu. Pak jsem zavyl a čekal, jestli se někdo objeví. Ideálně některé z dětí... Chtěl jsem je vidět. Navíc pro Sionna jsem měl důležitou zprávu.

//+ 6 ametystů a 1 křišťál a taky pochvala za prvního odvážlivce (v podobě křišťálku navíc)

Spal jsem dlouhým bezesným spánkem, takže když jsem se začal po celé tě věčnosti pomalu cukat a probouzet se, muselo to vypadat, jako bych měl nějaký malý záchvat. Otevřel jsem oči a pomalu se pokusil se postavit, ale tělo vůbec nespolupracovalo. Bylo ztuhlé a celé rozlámané a připadalo mi, že se takhle nikdy nemůžu ani zvednout, i když jsem byl odpočatý dostatečně. Z hlavní jeskyně se ke mně ale nesly hlasy a to mě donutilo se přimět zvednout a začít se pořádně rozhýbávat.
Vedle byla Elisa se Shireen, která mezitím pořádně vyrostla. Pousmál jsem se na ně a přešel až k nim, aby se s nima mohl pomazlením pozdravit. "Jak jste se měly?" Mezitím jsem se přemístil k lišejníku, kde jsem viděl zbytek srny. Musel jsem spát opravdu dlouho, protože mezitím ostatní stihli vyřídit celý lov. Kus masa jsem si urval a zahnal ním ten šílený hlad, který se ve mně začínal probouzet. Jakmile jsem dojedl, Elisa už se měla k odchodu a vybízela Shireen, jestli půjde s ní. "Taky půjdu na chvilku na čerstvý vzduch," prohodil jsem a zamířil za šedivou vlčicí ven z jeskyně. Až na sever se mi však nechtělo. Navíc v lese musela zůstat aspoň jedna alfa.

//Asgaar

//+5 opálů