Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//To je teda pěkná výzva! + 4 safíry

//Vstávám z mrtvých :D

Jeden z těch dvou cizinců - ten tmavý vlk - si mě hned začal všímat. Přeměřil jsem si ho pohledem. Nezdál se mi být nějak nebezpečný a to co říkal bylo navíc i docela zajímavé, jen teda trochu podezřelé. Nebo spíš víc, v tom musí být nějak háček. Nikdo přece nechodil po smečkám a jen tak na potkání netrousil zajímavé informace, no ne? Ale docela mě zajímalo, co to tak může být. A za zkoušku nic nedám, ne? "Záleží, co za ně budeš chtít na oplátku," prohodil jsem a vlka, co se představil jako Duncun, si u toho bedlivě prohlížel. Už jen jeho reakce mi mohla dát odpovědi na některé otázky. Potom jsem mu však hlavou naznačil, že můžeme popojít o kousek dál. Ta druhá vlčice tam zůstala s Castorem, a tak jsem se nemusel ničeho obávat. Popošel jsem kousek stranou a tam vyčkal, s čím teda Duncan přijde. A třeba by se to i mohlo hodit.

//Rowena the fanatic :D + 6 opálů

//+6 vlčích máků

Pomalu jsme se dali do pohybu kolem hranic, abysme tu jen tak nestáli. Nemo měl ještě nějaké dotazy ohledně předchozího tématu. "No, aby se vlčata narodila, jsou potřeba oba rodiče. Ale pak, než se narodí, je nosí matka, to je pravda," přikývl jsem. Doufal jsem, že už mu to bude trochu jasnější. Tohle se zatraceně blbě vysvětlovalo.
V lese se objevil pach nějakých cizinců. Brzy se u nich ale objevil Castor. Na toho je vždycky spoleh. Napadlo mě, že by si ten vlk zasloužil nějakou odměnu. Bylo jen třeba vymyslet co. Brzy na to se lesem ozvalo Elisino vytí a spolu s ní domů dorazila i Shireen. Usoudil jsem, že po cestě musí být unavené a tak, že bych k těm cizákům měl pro jednou zajít já.
Otočil jsem se na Nema a kývnul na něj hlavou. "Musím se jít podívat, kdo to sem zavítal, chtěl bys jít se mnou?" navrhl jsem mu. Bylo by to pro něj dobré, mohl by se mnoho naučit, ale nechtěl jsem ho nutit. Pak jsem se rozešel po směru pachů.

//DUŠAN A SPOL.
Pomalu jsem vystoupil zpoza stromů, abych se ukázal těm cizincům. Šel jsem klidně a rozvážně, protože jsem věděl, že tihle dva pro mě nejsou dostatečná hrozba. Ne když už vlčata nebyla malá. Děkovně jsem kývnul na Castora, že se o tomhle celé postaral a jen pro jeho uši prohodil tiché "díky". Přede mnou stáli vlk a vlčice. Ta mi přišla povědomá, měl jsem pocit, že už jsem ji viděl, ale mezi všemi těmi obličeji, které jsem za celým svůj dlouhý život potkal, jsem ji nedokázal zařadit. "Jsem Arcanus a vy se nacházíte na území Asgaarské smečky. Co potřebujete?" začal jsem rezervovaně. Cítil jsem se poměrně unavený, ačkoli spíš mentálně než fyzicky, a neměl jsem na nějaké vybavování se náladu. Navíc tu taky mohl být Nemo a ukazovat mu vítání cizinců na území smečky by nebyl dobrý začátek tréninku na případného budoucího ochránce. Awnay si zas někde lítá, Caluma už se nedá počítat, Laura se ještě neukázala a Gee jsem taky moc neviděl. Byla to bída.

//To vůbec nevadí, četlo se to dobře, takže to v hlavě pořád máš + 4 safíry a 1 křišťál

//Ale to je škoda! :D +4 ametysty

//+4 pomněnky :)

Nemo se mi snažil oponovat na ta slova a jejich význam. "Většinou... ale některý mají významů víc, nebo se někdy mění význam podle toho, jak se vlk, který je říká, tváří... je to složité," podotkl jsem. Zase jsem nechtěl, aby si myslel, že když mu někdo řekne "jdi se bodnout", aby se fakt šel bodnout. Nebo něco podobného.
Sionnovi se sem asi moc nechtělo. Ale mezitím se domů vrátili Castor s Gee, tak jsem jim taky zavyl na pozdrav. Začalo svítat a s tím i první pořádně teplý den. Cítil jsem to a byla to příjemná změna po všech těch mrazech a potopách. "Nepůjdem se trochu projít po lese?" navrhl jsem Nemovi, abychom tu jen tak nestáli. Taky jsme při té příležitosti mohli trochu zkontrolovat hranice.
Nemo měl však ještě další otázky k rozmnožování. "Nemají," zavrtěl jsem hlavou. "Čurají dírkou a rozmnožování mají ještě jednu dírku pod tím. My máme jen jedno – multifunkční."

//+5 opálků a křišťál

Nemo začal protestovat, že když je někdo nejlepší, zákonitě jich nemůže být víc, jenže neměl moc čas to dokončit, protože v tu chvíli jsem ho už objal. Sice měl pravdu, ale... "Všechny věci nemusí být řečeny přesně, aby byly pravdivé," podotkl jsem jemně a opatrně se odtáhl, protože se Nemo docela jistě snažil dostat z mého sevření. Trocho mě to zklamalo, ne že ne. ještě jsem se chtěl chvíli mazlit. Ani jsem netušil, co to do mě vjelo. Snad sem dojde Sionn... Třeba i s Lilac. Vlastně by byli docela pěkný pár, Lilac jsem měl rád a Sionnova mýtický přítelkyně Nym se tu ukázala naposledy ještě jako malý vlče. Nějak se ta partnerství našim dětem nedařila.
"Taky tě mám rád," pousmál jsem se na Nema, který mi začal vysvětlovat, proč už se nechce mazlit. "Doteky jsou základ. Dávají pocit bezpečí, sounáležitosti. A když je to s tím pravým, je to ten nejlepší pocit na světě. Třeba taky jednou změníš názor." Jeho další otázka mě ale zarazila. Na moment jsem začal maličko panikařit a v hlavě kout pikle, jak mu nabulíkuju, že vlčata vznikají z lásky, nebo že je prostě přinese čáp, ale nakonec jsem došel k názoru, že už je dost velký na to, aby se dozvěděl pravdu. A radši dřív než aby se jednou vrátil s tuláckými bastardy. "Víš, na vlčata musí být vlk a vlčice," začal jsem poněkud rozpačitě, "a když na ně vleze jaro a chtějí si udělat vlčata, vlk na vlčici vyskočí, opře se o její hřbet a pak do ní strčí to, čím jinak čurá. A je to." Bylo to zjednodušené, ale pro začátek dobré, no ne? A taky to byla pravda.

Nemo se k jídlu moc neměl, protože měl se srnkou nepříjemný zážitek. "Koplo? Ukaž, bolí to hodně? Mohl bych ti to zkusit vyléčit," nabídl jsem mu a přešel o něco blíž. Jenže Nemo se mezitím rozmluvil o lovu. "Tesai odešel?" Další? Zamračil jsem se. Nějak se nám to rozpadalo. Laura a Lucy byly kdo ví kde, Calum odešel, Awnay s Fiérem zmizeli a teď Tesai? Začínal jsem mít obavy.
Mezitím se Sionn s Lilac vrátili do lesa, na což nás upozornilo Sionnovo zavytí. Zavyl jsem mu v odpověď. Opravdu jsem doufal, že dojde až sem. Hrozně moc jsem ho chtěl vědět. A navíc jsem pro něj měl důležité novinky. Nemo jako by snad vycítil, co jsem měl na mysli, začal mluvit o Sionnovi a o tom, že by právě on měl dostat smečku. "Co to povídáš?" zavrtěl jsem hlavou. "Pro mě jste všichni nejlepší." Najednou jsem měl hrozné nutkání ho obejmout. Možná to taky mohla být poslední šance, dokud o rodičovský kontakt mohl mít ještě zájem. Sklonil jsem se k němu, ale přesto mu dal ještě trochu prostoru se uhnout. I když jsem doufal, že tak neudělá.

Nemo mi jen potvrdil, že se jednalo o sakra dlouhou řeku, čímž mi ale vůbec nepomohl. To pořád žádné z míst neeliminovalo, protože všechny smečky ležely na nějaký "sakra dlouhý řece". Zdálo se ale, že ho všeobecné vyprávění o smečkách zaujalo, protože až na jednu poznámku o Smrti jako sousedovi nic neříkal a poslouchal. "Ciao a kree, co to má být?" Poslední dobou se tu v kraji teda rozmáhaly podivné mravy. Ale dokud neohrožují vlčata, ať si dělají co chtějí.
Nemo se pak ještě doptal, co je to sopka. Zamyšleně jsme se rozhlédl kolem sebe po lese a snažil se přijít na to, jak to co nejlíp vysvětlit. "Je to takový kopec a hrozně to u něj smrdí. Slyšel jsem, že uvnitř je taková hrozně horká hmota – láva, ale to jsem nikdy neviděl. Jednu je tu na severu, když vylezeš na vyhlídku nad les, měl bys ji zahlédnout, když viditelnost dovolí," pověděl jsem a krátce se na Nema podíval. Vtom mě něco napadlo. "Nemáš hlad? V jeskyni je zbytek srny. Je škoda ji tam nechávat, když ostatní mají očividně na programu samé pochůzky."

//Alastor i Tasa si polepšili o 4 kamínky za pěknou aktivní hru, jen tak dál!

//6 safírů a 1 křišťál