Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Jenně posíláme objetí a 6 safírů k tomu

Na její slova jsem přikývl. Počkat, až se Sionn trochu rozkouká, než to na něj celé spadne, bylo fér. Každopádně nejdřív bylo potřeba, aby vůbec dorazil. Skoro to bylo jako by tušil, co se na něj chystá, a tak si užíval alespoň poslední dny volnosti. "Dobře," odsouhlasil jsem svolání po staru. Stejně to osobně bylo lepší, ale myšlenky pořád byly jako záloha. "Taky bys mě tu mohla když tak nechat," zasmál jsem se, protože představa toho, jak mě Elisa tahá sama byla docela zajímavé. Však jsme si s Kessem a Sionnem docela dali dostat ji od řeky a to byla ještě podstatně lehčí než já. Asgaarský terén na takovéhle manévry prostě nebyl stavěný.
Elisa mluvila o tom, že Sunflower s Yeterem už na dobro zmizeli. "V zimě se sem přitoulala ještě taková skorodospělá vlčice, vzal jsem ji na zkoušku, ale od té doby se moc neukázala, tak hádám, že to je taky pasé. Ani Fiéra jsem dlouho neviděl, ale hádám, že ten někde lítá s Awnay, byli dost nerozlučné dvojka." Elisa se nakonec přeci jen zvedla a přesunula se ke mně nahoru. Přitulila se, i když jen tak decentně, aby jí nebylo přílišné vedro. Nedokázal jsem se ubránit tomu, aby mi o kousek pobaveně povyjel koutek. O něco víc mě ještě pobavila její zarputilá odpověď. Co jsem čekal? Říkalo se, že starého vlka novým kouskům nenaučíš a tohle byl přesně ten případ. Zkusil jsem se znovu zaměřit na to počasí, ale úplně jasně jsem neviděl, co přesně se na nás chystalo. Tuhle magii jsem ještě neměl úplně tak pod kontrolou, protože mi vlastně nikdy nepřišla důležitá. "Blíží se nějaká mela s větrem, tak dej pozor na pláních a u suchých stromů," varoval jsem ji alespoň. Ideálně vyhledej úkryt. To jsem ale neměl odvahu vyslovit nahlas, protože už bych jistě dostal za uši. "Řekl ti Život aspoň, na které straně země začít?"

"To máš pravdu," pokýval jsem nakonec na její slova. Nejspíš opravdu nemělo smysl mít bet víc jen aby byly, když by se o smečku stejně nestaraly. Ale třeba se ta tajemná přítelkyně ukáže, kdo ví. "Pokud se Laura brzo neukáže, myslím že už by neměla zůstávat betou, pokud se toho chopí Sionn," zareagoval jsem na její myšlenky, které jsem tak bezděčně zaslechl. Elisa se obávala, jestli by na zavolání vůbec někdo přišel a v tom měla nejspíš taky pravdu. Nějaké větší skupinky se tvořily pouze v případě lovů. "Můžeme to zkusit. A kdo se neukáže, zkusím ho oslovit v myšlenkách," navrhl jsem. Byl jsem si téměř jistý, že to dokážu a už mě to ani tolik nevyčerpá. Za ta léta jsem dokázal magii vypilovat na výbornou úroveň. A i kdyby mě to vyčerpalo, tak tady doma jsem se přece mohl vyspat kdy buď, ne?
"Byl bych rád, kdyby zůstali, ale rozhodovat to za ně nemůžeme. Mám pocit, že smečka přes ty dvě nepříjemné zimy dost prořídla," podotkl jsem. Na druhou stranu, po těch krutých zimách by zase na podzim mohli nějací tuláci hledat domov. Dorazili jsme až na odpočívadlo a Elise se uvelebila po mým místečkem. "Nechceš jít za mnou? Nějak se tu zmáčkneme," nabídl jsem jí. Měl jsem docela náladu se jen tak válet a mazlit. Pak jsem zvedl hlavu k obloze. Znovu mnou projela ta neblahá předtucha. "Opravdu se něco blíží, raději bych teď nechodil moc daleko."

Elisa nakonec zhodnotila, že aspoň že počasí těm výletům našich potomků přeje. "Zatím," nemohl jsem si odpustit. Měl jsem takovou neblahou předtuchu, že se na nás něco žene. Ale dnešní den byl zatím jako z pohádky, tak nač si dělat starosti předčasně? Nějak to zvládneme. Tak jako všechno doposud.
Elisa mi pověděla, že Nym taky dlouho neviděla a že to asi byl jenom románek. "Nejspíš," odtušil jsem, "ale jestli má dostat důležité povinnosti, hodil by se mu někdo po boku. Hodně to pomáhá," pověděl jsem a krátce pohledem sklouzl na šedivou vlčici, na niž jsem se usmál. O tom jsem sám něco věděl. Sám bych toho tolik nikdy nezvládl jako s ní.
"Bylo by fajn, kdyby se nakonec usadil tady, starých přátel je málo a Saviorovy toulavé tlapy už se nové triky nenaučí." Ale tohle nebylo něco, co nám příslušelo rozhodovat. Přesto jsme doufat mohli. Elisa mě pak taky uvedla do novinek. "Na tom tolik nezáleží naštěstí. Jejich smečka je zřejmě podobně slabá jako Borůvka. Ale souhlasím a myslím, že by to chtělo svolat smečku a říct jim vše důležité, včetně povýšení Sionna. Přemýšlel jsem, že by možná nebylo od věci povýšit i naše nejmladší vlčata, jakmile dospějí a zasvětit je do chodu smečky, co myslíš?" S tím jsem se na chvíli zadíval před sebe mezi stromy. Les byl tak nějak podivně prázdný, ale co se dalo dělat, když bylo venku tak hezky a každého to pak táhlo ven? Snad se brzy vrátí. Všiml jsem si, že Elisa vypadala poměrně unaveně. "Pojď, půjdeme si někam odpočinou," pobídl jsem ji a rozešel se do nitra lesa. Tam jsem našel pěkné vyvýšené místo s dobrým výhledem, na které jsem si lehl a začal se nahřívat letními paprsky.

Nemesis se to celé pokoušel zahrát do outu. Tvrdil, že mu nic není a navíc si ani o ničem nechtěl promluvit. O tom prvním by mě i přesvědčil, ale o tom druhém moc ne. Na jeho pohledu mi něco nehrálo. Navíc jsem slyšel jeho rychle proudící myšlenky. Ale vnucovat jsem se nechtěl, musel o tom začít sám. Možná někdy až budeme sami? Napadlo mě, protože vzápětí se k nám přidala Elisa. Elisa se s Nemem taky chvíli bavila, než se mladý rozhodl jít hledat Shireen za Kesselem. "Dej na sebe pozor," houkl jsem za ním, ale už byl pryč.
Když jsme osaměli, opřel jsem se Elise o bok. Bylo příjemné se zase jednou úplně zastavit, vypnout a jen odpočívat. Olízl jsem jí čumák a zadíval se jí do očí, když měla obavy o naše starší vlčata. "Budou v pořádku, někdy i cítím jejich vědomí poblíž. Však víš, jak to vždycky měli s tím touláním, zase se vrátí. A Sionn si taky ještě musí užít trochu toho toulání, než na něj padne smečka." Protože se měl stát betou. A to už něco znamenalo. "Nevíš, co ta jeho známost?" Zmínil jsem Nym, dlouho jsem o ní nic neslyšel, ale tak, prostředního syna jsem sám dlouho neviděl. Pak jsem si ještě na něco vzpomněl. "Říkala jsi, že Kessel je se Shireen? Takže se tu rozhodl usadit? Pomohl mi tenkrát, jak jsi zkolabovala," zeptal jsem se zvědavě. "Jo a byl tu Duncan ze Sarumenské smečky. Že prý jestli nejsme nepřátelé a máme se někdy zastavit, ale pořádně nevím, co chtěl. Taky jsem viděl Lucy, šla něco ulovit mimo smečku, ale vypadala pohuble a unaveně," uvedl jsem ji do obrazu o dění v lese.

Nemesis sice tvrdil, že je všechno fajn, ale z jeho projevu se zdálo spíš, že nic není fajn. Docela stručně mě přivedl do obrazu, co se za poslední dobu dělo. "Cože Smrt? Co ti provedla?" zamračil jsem se. S tou nebylo nikdy dobré se zaplétat. Znovu jsem se k němu natáhl, abych pořádně viděl, co mu provedla. (//*insert magic or not, jak chceš*) Nemo sice mluvil o tom, co všechno zažil, ale jedna věc tak přesto chyběla. Připadá mi... vzdálený. "A jak se cítíš? Chtěl by sis o něčem promluvit?" zeptal jsem se jemně. Většina mých potomků sice povídací typ nebyla, ale já ano. A třeba by mu to pomohlo. Nebo jsem v tom aspoň doufal.
Přidala se k nám Elisa. Potom, co se přivítala s Nemem a prohodila s ním pár slov o něčem, co mě dost znepokojovalo, jsem se s ní přitulením taky přivítal. Nemo se hned ale začal zajímat o svou sestru, o čemž bych taky rád věděl. Posledně, co jsem věděl, byla s Elisou na cestě z lesa.

Duncan se už k dalšímu pokračování moc neměl a začal se s námi loučit. "Na viděnou, i ty se měj dobře," pokývl jsem mu na odchod. Byl to zvláštní vlk a vlastně jsem moc nevěděl, co si o jeho návštěvě myslet, ale neměl jsem z toho pocit, že by jeho úmysly byly nějak nekalé. Ale kdo ví? To ukáže až čas.
Pak se ještě zastavila Lucy s tím, že vyrazí mimo les. Opět jsem pokývl. "Dej na sebe pozor," zavolal jsem ještě za ní, ale nebyl jsem si úplně jistý, jestli to pochytila. Byl jsem rád, že se zase po delší době ukázala. Ale byla nějaká pohublá, a to mi trochu dělalo starosti.
Pak už jsem se konečně obrátil na Nema, který se zajímal o svou sestru. "Vyrazila někam mimo les s mámou, ale hádám, že budou brzy zpátky," odtušil jsem podle toho, co jsem zjistil z pachů. Teď, když jsme byli sami, jsem konečně mohl vykročil k němu a jemně ho čumákem počechrat srst na zátylku. "Rád tě vidím," pousmál jsem se. Pak jsem se na něj ale zaměřil pohledem. Jeho předchozí rozrušení mi neuniklo. "Copak se stalo?"

Pšt pšt, je libo novou smečkovou akci?

Vaším úkolem bude vybrat si minimálně 3 vlky ze smečky (můžete však klidně všechny a je to i vítané) a vybrat nějakou písničku, která vám přijde, že se k nim hodí (pozor, nesmí to být takové, co ti daní vlci mají na profilu, a že si vás pohlídám! :D). Ke každé písničce pak přidejte alespoň jednu větu o tom, proč vám to tak přijde. Příklad bare mimina:

K insert name se mi hodí: le random link, protože to perfektně vystihuje, jaká to je cácorka.

To vše posílejte Arcovi do vzkazu s předmětem "písničková akce" nejpozději do 25. 07. 2021 23:59

Adiós a dobrou

Duncan prohlásil, že je nováček ve vyjednávání, což bylo z jeho chvílema dost chaotického vyjadřování docela poznat. Bylo vidět, že se snaží neprozradit moc detailů, což by ho dostalo do nevýhody, ale občas mu něco přeci jen uletělo. Ale ve výsledku to nebylo tak strašně zlé. Byli horší, mnohem horší. V mysli mi přitom vyvstanulo pár příkladů.
"Arcanus," odpověděl jsem krátce na jeho otázku. Byl jsem si docela jistý, že jsem své jméno už zmínil, ale tak mohlo mi to splývat s některým z předchozích setkání. A že jich bylo. Možná bych opravdu měl navštívit toho Života, napadlo mě, když jsem si vzpomněl, že přeci jen byl docela rozdíl v mém zraku a zraku mého syna, když nám magie vyměnila těla. I když jsem si to do té doby možná nechtěl přiznat.
Duncan mi prozradil hned několik zajímavých a docela důležitých informací. Další z naší generace je pryč... "Možná bys cizím smečkám neměl na potkání vyprávět, že na tom nejste dobře," podotkl jsem. Já si jeho upřímnosti docela cenil, ale kdybych chtěl tu informaci využít, dalo by se to udělat poměrně snadno. "Ale jak jsem říkal, my se k útoku nechystáme, dokud nebude naše smečka nějak omezena. Jak vidíš, les je dost velký, nepotřebujeme se starat o další území. Zastavit se ale někdy můžeme, mohlo by být zajímavé lépe poznat sousedy." A byla to pravda. I když možná bylo zábavné pohrávat si s myšlenkou zabrání Borůvkového lesa, ale ve výsledku nám to bylo k ničemu. Asgaar nás zatím všechny pojme a navíc je přirozeně dobře chráněný a vůbec je ještě třeba pořádně zjistit, kdo všechno zbyl po zimě. O některých vlcích, co se rádi toulali, jsem ještě pořád nevěděl a zkušenost mi říkala, že kdo se nevrátí do léta, dost často se nevrátí už vůbec. A léto začínalo a s ním i jeho vedra. "Podívej, byl jsi ke mně upřímný a tak budu i já. Z toho co vím, naši severní sousedé teď nemají moc na to začínat si konflikty, smečka v močálech se rozpadla a ostatní jsou daleko a myslím, že by to bylo docela bláznovství, kdyby táhli na vás," zhodnotil jsem. To už spíš na nás ani na Borůvku. Ale byl jsem tu už dost dlouho na to, abych dokázal říct, že něco takového není obvyklé. Na smečky spíš útočila bláznivá a zřejmě lehce sebevražedná individua.
To už nás ale přerušil Nemo. Otočil jsem se na něj. Vypadal lehce rozrušeně, ale jinak docela vyrostl a zesílil. Jak to letí... "Rád tě vidím," pousmál jsem se na něj povzbudivě, než se začal seznamovat s Duncanem. Když se Nemo představil, dodal jsem k tomu: "Můj syn, můžeš klidně mluvit před ním," vyzval jsem ho a pohybem nabídl Nemovi místo po svém boku. Sice jsem stále dělal chyby, ale jedno jsem se o výchově už dávno naučil a to tak, že dělat ze svých vlčat mimina a chránit je před světem jim mohlo spíš uškodit. Jedna věc, co Duncan řekl, mi ale vrtala hlavou. Nemo by opravdu mohl být dobrý ochránce. Měl na to ideální předpoklady. Podobně jako Shireen. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že jakmile vyroste, možná by nebylo od věci ho povýšit. A jednou pak budeme moci našim dětem doopravdy smečku předat, když budou vědět co a jak a budou si věřit...

// + 6 kopretin

Pomalu jsme se vzdalovali od Castora a tmavé vlčice. Doufal jsem, že teď už z hnědého vlka konečně vypadne, kvůli čemu tu vlastně je a celé tohle vyjednávání ukončíme. Začínal jsem totiž pomalu ale jistě být hladový a chtěl jsem vidět svou rodinu. Po lese se mezitím pohybovalo hned několik vlků, mezi pachy jsem rozpoznal taky ten Lucy, za kterou bych se taky rád zastavil. Měl jsem toho co se týče budování vztahů ve smečce ale hlavně v rodině co dohánět. Zvlášť s malými vlčaty, která už nebudou zase až tak malá.
Duncan vypadal překvapeně, když jsem se zeptal, co za informace bude chtít na oplátku. "Vlci obvykle neprozrazují důležité informace jen tak pro nic za nic," prohodil jsem klidně. To už jsem za ta léta moc dobře zjistil, ale třeba to tentokrát nebude platit? Zkoumavě jsem si vlka prohlédl. Co plánoval? Nebo je jen prostě hloupý? Či zoufalý? Zatím jsem to nedokázal určit. Poznámku o Elise a jejím chování jsem přešel a mezitím poslouchal, co všechno má na srdci, i když se to zatím dalo poznat jen těžko. Avšak prozradil mi, že je z té smečky na jihu. "Nemáme potřebu útočit, dokud bude dost potravy či neohrozíte naše vlky, jinak bychom to dávno udělali s vámi, s nedávno rozpadlou smečkou v Močálech či našimi severními sousedy," odtušil jsem. A jejich neexistujícím vedení... Možná by tamní vlci byli ještě rádi, kdybychom je tenkrát v létě opravdu připojili.
Když jsem si všiml, jak si Duncan zvídavě prohlíží náš les, zastavil jsem se, neboť už jsme byli dost daleko od ostatních. Les byl těžko schůdný pro někoho, kdo zde byl prvně, a tak jsem cizí smečce nemusel poskytovat výhody v tom ho lépe poznat. "Vím, kdo to je," odpověděl jsem na jeho otázku s kývnutím. Že bych toho vlka ale znal, to se říct nedalo. Rozhlédl jsem se po lese. Zdálo se, že svítá. "Co tedy navrhuješ?" rozhodl jsem se přejít rovnou k věci a přeměřil si Duncana pohledem. "Jestli tu teda jsi v zastoupení alfy a můžeš mluvit za smečku," dodal jsem ještě rychle. Z jeho nejistého projevu jsem si zatím nebyl moc jistý a spíš bych si tipoval to druhé. Ale kdo ví? Zase co by měla kappa z toho míchat se do záležitostí vedení? A na kappu teda ani nevypadal.

//+ 6 opálů

//Paráda a přikládám rovnou 7 safírů za odhodlání napsat

//Stín: + 5 ametystů

// + 4 pomněnky